Můj velký průzkum: Jaká je česká žena? (2/4)

(Toto je pokračování předchozího článku – 1/4. části)

Už se nám to blíží. Velikonoce! Zeptali jste se někdy nějaké ženy, jak tento genderově rozdílný svátek prožívají? Myslíte, že jsou nadšené tak, jako muži?

Vím, o čem mluvím. Prožila jsem si obě strany, jen musím říct, že mě trošku mrzí, jak dopadl průzkum v téhle mé otázce. Mně se totiž Velikonoce líbí, jsem ráda, když dostanu na zadek 🙂 Bez toho by to nebylo ono. Ale já jsem neobjektivní. Jsou to přeci teprve moje druhé pořádně ženské Velikonoce, zatímco většina holek už toho má od narození zřejmě po krk 🙂

 

 

Jsem ráda za těch 5,5 % žen, které čekají na výprask od muže. Patřím mezi ně. Ale chápu rozmrzelost těch ostatních, přičemž nejčastější odpověď (30 %) byla, že nesnáší Velikonoce a tenhle zvyk jim vadí. 23,6 % žen to zase vůbec neřeší, je jim to jedno.

Takže to tak vypadá, že Velikonoce jsou hlavně svátkem pro muže (alkohol, koledování, návštěvy, holčičí zadečky… a hlavně ta jejich mužská nadřazenost, v tento den naprosto zlegalizovaná a povolená :).

 

Teď, co jsem čerstvě vypráskatelná, prožívám samozřejmě Velikonoce s nadšením, ale chci říct, že se na to dívám ještě z jiného pohledu. Je to jedinečná stará česká tradice a já jsem pro zachování tradic. Je možné, že jednou budu taky z Velikonoc otrávená, jako ostatních 75,7 % českých žen (no, nejspíš ne :), ale vždycky se budu snažit udržet tradici a to vajíčko vlastnoručně namaluju a připravím si stuhy na pomlázky…

 

Ostatně tento důvod (zachování tradic) uváděly také holky v upřesnění. Ale také zmiňovanou dominanci mužů.

Co si tedy o Velikonocích myslí české ženy?

 

„Mrzelo by mě to spíše z tradičního hlediska. Od malička se to u nás doma děje a bylo by mi líto, kdyby najednou nikdo nepřišel, přestože mi dávno není 20. I kdyby to měl být jen brácha!“ (To je hezký.)

 

 

 

 

 

 

 

„sexismus“

 

„Docela mi vadí mlácení kohokoliv, je to hloupé“

 

 

 

„Vždycky někdo přijde a je to legrace, nevadí mi to.“

 

„Je škoda, že tradice mizí.“

 

Tak a graf je barevný taky jako Velikonoce 🙂

 

 

21,3 % z českých žen přiznává, že jsou ve vztahu dominantní, zatímco 12,9 % submisivní. Nejraději mají ale ženy vyrovnaný vztah.

 

V jedné z následujících otázek (č. 26 v části 3/4) jsem se ale ptala na konkrétní vlastnosti, které by měl náš životní partner mít a občas se tam objevovala i dominance, čili jsou ženy, které vyloženě dominantního muže chtějí.

 

 

 

Zajímala jsem se o to, zda vůbec holky mají zkušenost s tím, že by je partner nechtěl vzít na veřejnosti za ruku. Nemyslela jsem líbání ani větší intimnosti. Jen ruka v ruce. Já mám chození za ruku totiž ráda.

 

Největší část žen (33,8 %) odpověděla, že jim vadí, když je partner nechce (odmítá) vzít za ruku na veřejnosti. Chceme, abyste nás drželi.

 

Možnost „jiné“ zvolila většinou děvčata, která nemají partnera, i když jsem se ptala na hypotetický vztah, ne aktuální, takže tato možnost neříká, kolik dívek je bez partnera, ale zeptat jsem se na to mohla, to je fakt 🙂

 

Tady jsem vybrala nejlepší komentáře k této otázce:

 

„Neřeším tento problém, přítel mě drží za ruku kdykoliv. Ale kdybych to musela řešit, rozhodně by mi to vadilo (naštěstí s tím můj přítel nemá problém :-)“

 

„S člověkem, který se nechce držet na veřejnosti za ruce, teda má problém s intimitou, bych vůbec nechodila, ale nevynucuju si to, má k tomu asi nějaký důvod, ale na druhou stranu olíbávání, hlazení, apod. na veřejnosti nesnáším.“

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Odpovědi k otázce počtu sexuálních partnerů za života žen nebylo jednodouché zpracovat, protože odpověď je závislá také na věku. Navíc šlo o první z choulostivých otázek, takže výsledky nemusí být pravdivé, ale já věřím, že jsou. Vždycky se všude najde někdo, kdo k tomu přistupuje nezodpovědně (myslím k této statistice), ale přesto si lze nějaký obrázek udělat.

 

 

Když tak na to koukám, tak si myslím, že si chlapi vždycky dokážou najít slečnu s těmi vyššími počty, se kterou si užijí, když to potřebují. Mezi jednotlivými výsledky jsou totiž tak extrémní rozdíly.

 

Tady bych chtěla upozornit… některé výsledky tohoto průzkumu překvapily i mě. Pokud překvapí ještě někoho, neznamená to, že když něco dělá většina, tak jsem zaostalá, divná nebo neschopná, pokud to nemám také tak. Nikoliv. Každý člověk je originál a tohle rozhodně není návod na to, co dohánět. Je to jen statistika. Vidíme jen ty extrémy, ale nevidíme, že běžnější jsou nižší počty partnerů, dost často i nula a není na tom nic špatného.

 

Ale prostě – ženy se chtějí také milovat 🙂 A je hezké, že to prostě funguje – vztahy mezi muži a ženami.

 

7,9 % nechtělo odpovědět.

 

Při zpracovávání se častokrát těsně pod sebou objevovaly velké rozdíly jako 22 let – 0 partnerů, 22 let – 24 partnerů.

Dívky se v poznámkách v případě vysokých hodnot sexuálních partnerů často vyjadřují lítostivě, omlouvají se nebo se za tento velký počet stydí. Téměř vždy vysoký počet nějakým způsobem komentují, některé to nemrzí vůbec.

 

S 26. věkem vymizela v odpovědích „nula sexuálních partnerů“ a s 39. věkem už měly všechny ženy sexuální partnery minimálně dva.

 

 

Nevím, proč lidé mluví sprostě. Chápu, když si občas někdo potřebuje ulevit a má to svůj důvod, ale ne, když říká „kurva“ za každou větou, asi místo tečky. Je vidět, že 39 % ženám to vadí taky a 31,1 % to partnerovi toleruje.

Sprostí muži ale nemusí být smutní. Je tu 9 % žen, které mluví také tak 🙂

 

 

 

69 % ženám vadí, když jejich partner kouří. Pro 39,7 % žen je dokonce kouření potencionálního partnera překážkou ke vztahu. A já patřím mezi ně. Je to pro mě nepřekousnutelné, nechápu, jak někdo může strkat tak smradlavé věci do pusy nebo si je zapálit doma. Je to stejné, jako kdybych si dala na stůl do obýváku hovínko. Nevidím v tom vůbec žádný rozdíl. Ale já jsem velmi zaujatá antikuřačka, takže můj názor na kouření je velmi radikální 🙂 Vždycky říkám, ať si kdo kouří, jak chce, ale jen když je sám, ať tím neobtěžuje ostatní. Nedávno jsem byla v Liberci a už jsem fakt vypěnila. Nazvala jsem si ten den Liberec městem kuřáků. Kamkoliv jsem šla, šel přede mnou kuřák, držel si cigaretu v ruce, nekouřil, ale smrdělo to po celém chodníku, nedalo se za ním ani jít. Když si jeden takový úžasný kuřák zapálil cigaretu v podchodu na perón, kde byly všude cedule se zákazem kouření, zařvala jsem na něj, že jdu zavolat ochranku za tu cigaretu. Otočila se akorát jeho partnerka s kočárkem 🙂 U nich doma to musí tedy vypadat.

 

Normálně takhle kvůli cigaretám nepěním, ale ten den mi přišel Liberec jako naprosto nepochopitelné antituristické město, protože jsem nebyla schopná najít podle jejich směrovek nástupiště číslo 2 a tak mi vlak ujel. Venku ledový vichr, já hladová a unavená. No jo, stane se 🙂 Když jsem následovala směrovky s nástupištěm číslo 2, byly společně na cedulích s nástupištěm číslo 1, jenže jakmile jsem vešla na nástupiště č. 1, číslo 2 už nikde. Navíc kohokoliv jsem se zeptala, tak říkal: „Cože? Nástupiště číslo 2? To jsem tu nikdy neviděla!“ 😀

Ale jo, je tam, jenže schované daleko za rohem. A tak ten kuřák zkrátka odnesl mojí špatnou náladu 🙂

 

Těším se na chvíli, kdy tahle planeta pochopí, že kouření je nesmysl. Víc to nebudu komentovat, protože by to bylo na dlouho.

 

Jen prosím, muži a ženy, nekuřte. Opravdu to smrdí.

 

 

No těpic. Téměř 30 % žen zažilo někdy dotěrného muže. „Já jsem tady nejsilnější, tak buď zticha.“ Fajn. Ne, žádné fajn. Ale co můžeme dělat? Nejspíš ho vykopnout a najít si jiného, který nebude svou ženu brát jako kus hadru, ale bude si jí vážit a milovat ji. Protože láska vypadá jinak.

 

Já se na tuhle otázku ptala záměrně, protože takovou zkušenost mám taky. Ale nemyslela jsem tím laškování mezi partnery, kde partnerka hraje jen divadlo a líbí se jí, jak jí její partner dobývá. Tam „ne“, znamená „ano“, i když žena říká „ne“. Takové divadlo se mi líbí 🙂

 

 

Výborně, gentlemani a pozorní muži ještě nevymřeli 🙂 Ať už to dělají z radosti nebo z donucení, květina udělá radost vždycky.

 

12,4 % žen ještě na svojí první květinu z lásky čeká, ale určitě se dočká.

 

 

Noo, tak zeptala jsem se na to. Hlavně mě zajímalo, jestli na tolika respondentkách bude potvrzen onen 4% výskyt leseb. Nepotvrdilo se. Žen, které přitahují ženy, je v tomto průzkumu pouze 10 (0,8 %). Ale kolem 20 % uvedlo, že je přitahují muži i ženy s tím, že více muži. Což je hezké číslo 🙂

 

Nesledovala jsem počet osob, které přitahuje kdokoli (pansexuál) bez ohledu na fyzické pohlaví. Chtěla jsem vědět, kolik holek chce muže, čili jak velký je boj o muže a je to 97,5 %. Je to prostě boj 🙂 Ale já se s žádnou o toho svého dělit nehodlám. 🙂

 

 

(To je hlavně doporučení pro slečnu, co chce dělat vše, jako „většina žen“ 😉

 

Bude-li se chtít tedy někdo chovat jako VĚTŠINA žen, musí si

– lakovat nehty

– nepoužívat lak na vlasy

– umývat vlasy denně nebo alespoň ob den

– mít dlouhé vlasy

– denně si mazat krém na obličej

– chodit ráda a často v podpatcích

– často nebo alespoň občas si na sebe vzít šaty

– neholit si své ženské chlupy na rukách

– zato nohy mít hezky oholené

– vyholené přirození

– nosit náušnice

– mít jich doma alespoň 6 až 50

– voní se parfémem ve skle

– používá řasenku a vrchní make-up s pudrem

– nosí kabelku přes rameno

– má doma aspoň občas uklizeno

– má ráda černou barvu

– nejčastěji pije vodu nebo čaj

– nesnáší Velikonoce a vadí jí výprask na zadek

– chce vyrovnaný vztah

– chce chodit s partnerem za ruku na veřejnosti

– nechce, aby její partner mluvil sprostě

– chce, aby její partner nekouřil cigarety

– dostává květiny od muže z lásky

– chce, aby její partner byl muž

 

 

A to je vodítko vlastně i pro muže, jakou ženu mohou v Česku čekat. Nejsme zas až tak špatné, co myslíte? 🙂

 

Věřím, že nejsem sama, koho výsledky pobavily.

 

To ale není všechno…