• otєrєzє.cz

    Srovnávací studie výsledků SRS + experimentální techniky

    29. 4. 2016 / 13:32 / 4 Comments
    Porovnání všech dostupných studií s výsledky SRS, které kdy byly k dnešnímu dni zveřejněny.
     
     
    Studie University of Amsterdam zveřejněná 13.9.2015 (Outcome of Vaginoplasty in Male-to-Female Transgenders, Systematic Review, DOI: 10.1111/jsm.12868, Sophie E.R. Horbach, MD et al)
     
    Originál této studie je možné stáhnout zde.
     
    Vedoucí výzkumu Sophie Horbach a její tým dali dohromady 26 studií, v nichž bylo analyzováno 1461 penilních inverzí a 102 sigmoidálních vaginoplastik ze střeva (6,5 %). Nejčastější komplikací u obou technik byla vaginální stenóza (zúžení).
     
    Vaginoplastiky MtF žen lze rozdělit do tří hlavních skupin:
    1. kožní štěp
    2. penilní či skrotální (šourková) inverze
    3. štěp tlustého střeva
     
    Dalšími experimentálními vaginoplastikami jsou např.:
    – bukální sliznice (buccal mucosa, bukální = v dutině ústní týkající se tváře)
    – amnionový štěp (amnion graft, amnion = zárodečný obal, kterým je obkopen nenarozený plod)
    – decelularizovaná tkáň
     
    Většina chirurgů dává přednost penilní inverzi. Neexistují však žádné studie, které by porovnávaly všechny dostupné techniky.
     
    Naším cílem bylo porovnat všechny dostupné studie za posledních 20 let a identifikovat nejvhodnější vaginoplastiku pro MtF ženy. Šlo o následujících 26 studií týkající se:
     
    13x penilní inverze
    9x střevní štěp
    3x kožní štěp
    1x experimentální (Dessy et al., Šesti MtF pacientům byla experimentálně aplikována na stěnu neovagíny kultivovaná autologní (= od téhož jedince) epitelní tkáň z bukální sliznice třístupňovým postupem (orální biopsie, vytvoření neovaginální dutiny, vložení obinadla s orálními epitelovými buňkami s klitorolabioplastikou). Vytvořená hloubka 12-14 cm, šířka 3-4 cm. Všichni pacienti žili sexuálním životem a byli spokojeni.)
     
     
    Přehled výsledků všech dostupných studií pro současně používané operační techniky kožního štěpu, penilní inverze a střevního štěpu, včetně hodnocení hloubky neovagíny.
     
     
    Protože je tabulka obrovská, nebylo možné ji vložit do článku celou. Po kliknutí na obrázek nebo zde dojde k otevření této tabulky v PDF formátu.
     
     
    Shrnutí
     
    1 rok po střevní vaginoplastice 63 % a 79 % transgender pacientek mělo aktivní sexuální život. Djordjevic et al. uvádí, že 77.8 % transgender žen bylo spokojeno se sexuální funkcí. U 80.23 % se nevyskytla žádná sexuální dysfunkce, což odpovídá také vzorku netransgender (biologických) žen.
     
     
    Začátky s kožním štěpem
     
    Kontrolou dostupné literatury od roku 1995 bylo zjištěno, že negenitální kožní štěp byl operatéry tehdy preferován. Před rokem 2000 se běžně používaly negenitální kožní štěpy, ale výsledky nebyly dostatečné z důvodu malé skupiny pacientů. Navíc se zdá, že byl i vysoký výskyt komplikací. Negenitální kožní štěpy byly často spojené s pooperačním zúžením neovagíny. Tato zjištění, případně v kombinaci s klinicky porovnávatelnými špatnými výsledky, mohla zapříčinit, že od této techniky bylo upuštěno jako od terapie první volby.
     
     
    Přichází penilní inverze
     
    Od roku 2000 se začaly objevovat zprávy o výsledku inverzní techniky s pomocí kůže penisu (penilní inverze), která se stala nejvíce sledovanou, protože byla založená na důkazech. Nicméně v této době byly všechny výsledky prezentovány s nízkou až střední vypovídací kvalitou. Nebyla k dispozici žádná standardizovaná operační technika a každá výzkumná skupina používala různá měřítka výsledků. Kromě toho jsou způsoby operací popsány ve většině studií nepřesně, což brání interpretaci výsledků a je sporné, zda jsou všechny tyto výsledky srovnatelné.
     
     
    První experimenty se střevními štěpy
     
    Střevní vaginoplastika pro transgendery byla předmětem výzkumu již v roce 1990, ale výsledky byly založeny pouze na malém počtu pacientů a výsledek byl nejasný. V posledních 5 letech se výzkumníci snaží získat více výsledků pro tuto operační techniku, ale opět vzhledem k malému počtu pacientů (pouze 109 MtF v literatuře) je její použitelnost pro transgender ženy stále nejistá. Ačkoli dostupné výsledky jsou chudé, naše výzkumy naznačují, že v případě střevního štěpu bylo ve srovnání s penilní inverzí méně neovaginálních poranění, lepší hojení ran a dokonce i méně gastrointestinálních komplikace ve skupině střevní vaginoplastiky ve srovnání se skupinou s penilní inverzí.
    Estetický výsledek je srovnatelný. Sexuální funkce je celkem dobrá u obou technik, ale tyto výsledky nelze porovnávat vzhledem k odlišnému způsobu použité techniky. Ačkoli karcinom neovagíny a zánět střeva byly v literatuře popsány, několik let již nebyly v žádné ze studií pozorovány. Nicméně většina studií sledovala výsledky u žen méně než 3 roky od operace a k posouzení skutečného výskytu těchto dlouhodobých komplikací by bylo nutné provést rozsáhlejší výzkum i po delší době od operace.
     
    Tyto výsledky naznačují, že střevní vaginoplastika není horší než penilní inverze. Převaha jedné techniky může být hodnocena pouze ve velkém měřítku prospektivní srovnávací studie.
     
     
    Jak to řeší biologické ženy s vaginální aplazií?
     
    Také u biologických žen s vaginální aplazií zůstává nejasná ideální technika k vytvoření neovagíny. Jednou z běžných chirurgických technik pro vytvoření neovagíny je u těchto pacientek použití peritonea (postup dle Davydova). (Peritoneum = pobřišnice = lesklá sterosní blána, která vystýlá břišní dutinu)
     
    Tato laparoskopická peritoneální technika se zdá být z hlediska výsledků výhodnější – menší ztráty krve během operace, kratší operační čas i kratší doba hospitalizace. Navíc hloubka neovagíny se nijak významně neliší mezi oběma skupinami (biologických a MtF žen). Nicméně u střevního štěpu byly zvýšené komplikace jako jsou bolesti břicha nebo vaginální výtok během pohlavního styku. U postupu dle Davydova (u biologických žen) nebyl nikdy zaznamenán výhřez neovagíny. Bohužel peritoneum dosud nebylo nikdy použito pro vytvoření neovagíny u MtF žen. Tato skupina by potencionálně mohla těžit z výhod této techniky, ale dosud nebylo možné tuto hypotézu potvrdit, neboť neexistuje žádný klinický důkaz.
     
     
    Což takhle vypěstovat vagínu?
     
    Použití kultivovaných autologních epiteliálních buněk pro konstrukce neovagíny je stále sporné, protože bylo provedeno pouze u malé skupiny pacientů. Totéž platí i pro další experimentální techniky, jako je například kompletní tkáňové inženýrství pro vytvoření vagíny s použitím vaginálních epiteliálních buněk. Tato metoda již byla zkoumána v preklinické a klinické praxi s pacientkami s vaginální aplazií se slibnými výsledky. Tento způsob však nelze snadno použít u transgender žen, neboť žádné autologní vaginální epiteliální buňky nemohou být setřeny u MtF transgenderů. Nicméně s ohledem na rostoucí znalosti na poli biologické regenerativní medicíny jsme přesvědčeni, že tkáňové inženýrství může v budoucnu nabízet zajímavé možnosti pro vytvoření neovagíny u transgender žen.
     
     
    Doporučení
    Je nemožné určit „nejlepší dostupnou techniku ​​pro“ vaginoplastiku u MtF pacientů kvůli nedostatku vysoce kvalitních důkazů a porovnávatelnosti chirurgických technik, skupin pacientů i způsobu měření výsledků. V současnosti je nejvíce zkoumanou metodou penilní inverze, u níž se zdá být chirurgický výsledek i sexuální funkce obecně přijatelný až dobrý.
    Výsledky u pacientů se střevním štěpem jsou sice hlášeny výrazně méně často u MtF pacientek, ale nezdá se, že by její výsledky byly horší, než u penilní inverze.
    Logicky je tedy penilní inverze operací první volby i vzhledem ke snadné dostupnosti kůže penisu oproti střevnímu štěpu.
     
     
    Role tkáňového inženýrství a kultivovaných autologních buněk pro vaginoplastiku musí být předmětem dalšího výzkumu. Je zapotřebí uskutečnit další studie se standardizovanými chirurgickými postupy, většími skupinami pacientů sledovaných po delší dobu. Je třeba zavést jednotnost v měření, jakým jsou například dotazníky dotazující se na sexuální funkci a kvalitu života, čimž dojde ke srovnatelnosti mezi jednotlivými studimi a správné interpretaci získaných dat. Tyto výsledky poskytnuté pacienty umožní vědcům a lékařům lépe vyhodotit výsledky operace změny pohlaví z pohledu pacienta. Nedojde-li v budoucnu k zavedení těchto standardizovaných metod, nebude nikdy možné stanovit ideální způsob pro vytvoření neovagíny u MtF pacientů a rozhodnutí vždy zůstane na operatérovi, jeho zkušenostech, nikoli na medicínsky založených důkazech.
     
     
    Takže je to přesně tak, jak jsem předpokládala. Každému vyhovuje něco jiného, vše je individuální a výsledky jednotlivých studií nelze porovnávat. Obrázek si tedy musí udělat každý sám a vybrat vhodnou techniku taky. Já jsem si vybrala penilní inverzi z důvodu jednoduchosti, dostupnosti a dobrých pooperačních výsledků, ale po přečtení této studie nezavrhuji ani vaginoplastiku s použitím střevního štěpu, které jsem se ale bála víc, než penilní inverze.
    Jsem zvědavá, jakým směrem se vaginoplastika bude vyvíjet a těším se, jaké nové techniky se v budoucnu objeví. Najde se někdo, kdo to bude sledovat?
     
    Každopádně všem MtF ženám přeji, aby byly spokojené nejen se svou vagínou, ale také s celým svým tělem a hlavně se svým životem.
     
    Já už jsem.
     
    Teď je řada na vás ostatních.
     
    Tvořte dějiny, předávejte vědcům vaše nápady, chtějte být šťastné a posouvejte pokrok kupředu. Každý může změnit tento svět. A hlavně – každý může změnit svůj život.
     
    Je konec dubna 2016, tedy skoro rok po mé květnové operaci. Už se tedy začínám dostávat do svého „přeměnového důchodu“. Objevily se tu nové slečny, které začaly používat nový způsob komunikace přes svá videa (TranZita, Tores, Jenny Rinn), do rozjetého kouzelného vlaku nastupují stále nové a nové zakleté princezny, které z něj jednou vystoupí vysvobozené. Sdílejte mezi sebou své pocity, povídejte si o tom (nejen mezi sebou), dávejte najevo téhle společnosti, že jsme ženy, jako jakékoliv jiné ženy, nepodrážejte si nohy a předávejte dál své zkušenosti, energii i radost těm, kteří jsou na tom nejhlubším dně, na jakém mohou být, aby i oni jednou mohli zářit štěstím, jako vy.
     
    Prožila jsem teď vážně pár intenzivních úžasných a fascinujících let svého života a to proto, aby se můj život stal životem jakékoliv běžné ženy v téhle zemi, která řeší, čím nakrmit partnera k večeři, kam na dovolenou, co na sebe a věčně rozjetý vlak, ve kterém jsem kdysi také jela, už se pomalu odkloňuje od trasy, po které jsem se teď vydala.
     
    Děkuji vám všem, kteří jste mě od mého nejtěžšího roku 2012 podporovali a došli se mnou až sem. Byli jste u toho, když se mi změnil život a já jsem se mohla stát sama sebou. Bylo mi potěšením poznat všechny z vás od Hanky, ale i z Moravy, vidět na vás vaše pokroky a radovat se ze společných postupů stále výš a výš od toho dna. Nadšení je totiž nakažlivé. Po mně tady zbyde tohle mé čtyřleté „děcko“ – blog, který nikdy nesmažu a který mi bude navždy připomínat, jaká tahle cesta je, a že stojí za to se po ní vydat.
     
    Nedávno mi nic netušící personalistka řekla: „Kuchyňka je plně vybavená, nemusíte si ani brát svůj hrníček, pokud tedy nemáte nějaký oblíbený…“
    „Ale já mám svůj oblíbený hrníček!“
    „Haha, no jo, to jsme my ženy.“
     
    Každý den dostávám důkaz, že „to jsme MY ženy„.
     
    Tím je moje cesta u konce.
     
  • otєrєzє.cz

    SRS na mrtvolách

    22. 4. 2016 / 20:13 / 7 Comments
    Učený z nebe nespadl. Jak si tedy ty operace pohlaví natrénovat? Na něčem by to chtělo vyzkoušet, než říznu do živého… Počítačový trenažér na to zatím není a řezat do gumových pannen není úplně ono.
     
    Co takhle mrtvá těla mužů? Těm už to přeci vadit nebude. Uděláme z nich posmrtně ženy a když náhodou někde něco omylem přestřihneme, nikomu to vadit nebude. Ale úředně už jim pohlaví posmrtně měnit nebudeme. I když i to by leckdo ze zakletých stále bloumajících duší uvítal. Ačkoli si myslím, že pohlaví zemřelého je určováno dnem úmrtí. Nebo se mýlím? Třeba někdo přijde s přáním změnit své pohlaví posmrtně, když nebyl schopný to udělat zaživa. Já jsem tedy rozhodně chtěla být jednou pohřbena jako žena. Ale především jsem chtěla i jako žena žít, což samo o sobě je snad největší motivací, jaká existuje.
     
    Podívejme se, jak trénují budoucí chirurgové SRS ve Francii na Univerzitě v Bordeaux.
     
    Všude je totiž velký nedostatek odborníků, kteří by byli schopni zaučovat nováčky a dále také přirozeně i nedostatek pacientů, kteří by chirurgickou změnu pohlaví podstupovali tak často, aby chirurg mohl být prohlášen za zkušeného. To se prostě nedá. Máme tu ale spoustu mrtvol, na kterých si to můžeme vyzkoušet. Není nad to být pohřben s vagínou. Obzvlášť, když jde o muže. Po smrti už vlastně nejde o operaci, ale o pitvu.
    Takže vzhůru do pitevny. A já si kvůli tomu musela trochu nastudovat „anču“, protože nemůžu psát o něčem, o čem nic nevím, i když jsem si to zde popisované prožila osobně 🙂 Navíc je sice fajn přečíst si studii v angličtině s lékařskými termíny, ale učebnici latiny jsem měla v ruce naposledy v roce 1994 a už vůbec nebyla lékařská. Aspoň, že některé latinské části těl živočichů (tehdy mých milovaných kraviček, ale to je stejné jako u lidí 🙂 si z té své zemědělky ještě pamatuju. Nicméně nejsem vystudovaná medička, takže je možné, že jsem se někde nevyjádřila dost přesně, ačkoli jsem se o to hodně snažila. Kdyby si to přečetla MUDr. Čechová, určitě by mi ten text ještě vylepšila, ale otravovat jí tím nebudu.
    (Pro jistotu: anča = anatomie).
     

    Vaginoplastika u male-to-female transsexuálů: Tréninkový koncept začlenění pitevny k získání zkušeností potřebných k optimalizaci funkčních a kosmetických výsledků, University of Bordeaux, Francie, 2015

    Franck Marie Leclere, MD, PhD, Vincent Casoli, MD, PhD, a Romain Weigert, MD. Odborné středisko pro operace změny pohlaví, Klinika plastické chirurgie a transsexuálních operací, Centre Francois-Xavier-Micheleta, Groupe Hospitalier Pellegrin, Bordeaux, Francie, DOI: 10,1111 / jsm.12996. (Originální studie ke stažení zde).
     
    Cílem této studie bylo vytvořit koncepci pro získávání zkušeností s vaginoplastikou, která zahrnuje čtyři kroky:
    (i) formální identifikace operačních kroků s cílem poskytnout způsob chirurgického postupu a opatření výsledků;
    (ii) výcvik na mrtvolách s odbornou pomocí;
    (iii) provedení operace na živém člověku s odbornou pomocí;
    (iv) provedení operace samostatně.
     
    Klademe velký důraz na druhý krok našeho vzdělávacího konceptu.
     
    V období od září 2013 do prosince 2013 byla provedena vaginoplastika na 15 mrtvolách za pomoci dvou odborníků. Byl zaznamenán celkový čas a doba potřebná k provedení každého kroku operace. Byly systematicky registrovány peroperační komplikace (tj. komplikace během operace). Dále byla přesně změřena hloubka a průměr neovagíny.
    U každé mrtvoly byly hodnoceny estetické výsledky s pomocí jednoho z odborníků.
     
    Výsledky:
    Celková průměrná operační doba byla 179 ± 34 minut a snížila se z 262 minut u prvního pokusu na 141 minut u posledního.
    Během prvního pokusu došlo k intraoperativní (na sále) korekci expertem, která spočívala v modifikaci trojúhelníkové klapky ze šourku a změna polohy močové trubice. Nedošlo k žádnému nechtěnému poranění močové trubice ani konečníku. Oba dva odborníci ohodnotili výsledky jako vynikající v sedmi případech, velmi dobré ve čtyřech, dobré u dvou a přijatelné také u dvou.
    Závěr:
    Přes četné teoretické informace o vaginoplastice v literatuře je skutečný nedostatek informací o tréninku této operace. Domníváme se, že koncept zaučení s pomocí odborníků s praxí dovede optimalizovat jak délku výkonu, tak snížit riziko závažných komplikací.
     
    Vaginoplastika je hlavním chirurgickým zákrokem při chirurgické změně pohlaví u male-to-female transsexuálů. Zahrnuje tři hlavní postupy, jmenovitě klitoroplastiku, meatoplastiku močové trubice a vaginoplastiku. První oficiální zpráva o vaginoplastice je z roku 1930, kdy Dr. Kurt Warnekros, gynekolog z Drážďan, operoval z muže na ženu Lili Elbe. Následovalo mnoho vaginoplastik vytvořených buď penilní nebo non-penilní inverzí ze šourku. Obě tyto techniky zaručují poměrně hlubokou vagínu, což potvrzuje srovnávací studie všech existujících studií v historii. (Výsledky této studie popíšu v následujícím článku (až bude čas ho dopsat)).
     
    Na našem oddělení Univerzity v Bordeaux pro MtF TS bylo úspěšně operováno více než 250 pacientů. Bohužel zvláště v transsexuální chirurgii je nedostatek odborníků a na výsledný efekt jsou kladeny velké nároky. V tomto článku budeme prezentovat výsledky výuky na čerstvých mrtvolách před provedením této operace u MtF TS pacientů.
     
    Tato studie byla provedena v souladu s etickými zásadami Univerzity v Bordeaux a byla provedena na 15 mrtvolách v průměrném věku 74,9 (± 10,7) let. Ze studie byli vyloučeni jedinci se známky jakéhokoliv závažného onemocnění nebo s předchozím chirurgickým zákrokem na urologické klinice.
     
    15 mužských těl bylo uchováváno při teplotě 2 °C, než došlo k jejich pitvě.
     
    Operační postup
    Po oholení ochlupení se tělo uložilo na operační stůl do polohy vleže na záda se dvěma rozkročenýma nohama v třmenech napodobující gynekologickou pozici. Chirurgická technika zahrnovala 14 kroků.
     
    14 kroků chirurgické techniky pro vaginoplastiku male-to-female transsexuálů:
    1. Uložení pacienta
    2. Vložení katetru (cévky) do močové trubice
    3. Řez šourku a formování vaginální dutiny
    4. Bilaterální orchiektomie
    5. Penilní inverze
    6. Oddělení přebývající močové trubice od těla
    7. Vytvoření neoklitorisu
    8. Zjemnění neoklitorisu
    9. Vytvoření neovaginalněfalického válce
    10. Fixace neoklitorisu
    11. Vložení neovaginálněfalického válce
    12. Vytvoření stydkých pysků, umístění neoklitorisu a močové trubice
    13. Převaz
    14. Kompresní obvaz
    1) Uložení těla: Aby bylo možné napodobit klinickou situaci, byla mrtvola položena do přesné polohy dle polohy MtF TS pacienta.
    2) Vložení katetru do močové trubice: Katetr A 18 Fr. byl vložen do močové trubice s cílem nalézt močovou trubici po pitvě.
    3) Řez šourku a formování vaginální dutiny: Inverzní řez ve tvaru Y je znázorněn na Obrázku 1.
     
    UPOZORNĚNÍ: Ty divné rozmazané obrázky tu nejsou jen tak pro nic za nic. Opravdu nemůžu jen tak volně zobrazit fotografie mužských genitálií, navíc když jde o mrtvoly. A také ne každý to vidět chce. Takže: Kliknutím na následující obrázky v tomto článku čtenář potvrzuje, že mu již bylo 18 let.
     
    Obrázek 1
     
     
     
    Byla vytvořena trojúhelníková chlopeň v anovulvární oblasti k snadnějšímu zajištění budoucího introitu (poševní vchod) – obrázek 1 – označen hvězdičkou. Penis byl laterálně (podélně) rozříznut a oddělen od tuku v šourku. Šourek byl použit k vytvoření velkých stydkých pysků bilaterálně (oboustranně). Dutina byla vytvořena resekcí v bulbocavernosních svalech (v okolí perinea = hráz mezi konečníkem a pohlavním orgánem u mužů i u žen) a řezem s monopolární kauterizací (zacelování ran pálením) do centrálního tendinózního (šlachovitého) bodu hráze (obrázek 2), poté opatrně mezi prostatu a konečník. Prstem vloženým do konečníku byla překontrolována správnost operačního postupu a kontrola absence perforace (že nedošlo k protržení střeva). Pitva byla skončena, jakmile byla dosažena hloubka 12-14 cm.
     
    Obrázek 2
     
     
    Na konci třetího kroku je zredukována velikost vývodu vypreparované části kolem močové trubice (tzv. corpsum spongiosum – topořivá tělíska) a přišit s použitím monocrylových (samovstřebávatelných) vláken.
     
    Příčný řez penisem
     
    4) Bilaterální orchiektomie: Došlo k vyjmutí varlat na úrovni externího tříselného kroužku s použitím suché gázy. Dvojstranná orchiektomie byla provedena #1 Nylonem s cílem uzavřít vnější tříselný prstenec (Obrázek 3).
     
    Obrázek 3
     
     
     
    5) Penilní inverze: penilní kůže byla tupě odříznuta z těla po kruhovém řezu zhruba 0,5 cm od žlábku věnčitých tepen – části spojující na spodní části penilní kůži s hlavou penisu (tzv. sulcus coronary). Řez byl proveden superficiálně (povrchově) až k vrstvě tunica albuginea (Obrázek 4). To umožnilo bezpečnou penilní inverzi od žlábku věnčitých tepen až k šourku.
     
    Obrázek 4
     
     
     
    6) Oddělení přebývající močové trubice od těla (Obrázek 5): Spongiosum bylo odděleno od dvou korpusů začínající asi 15 cm distálně (na opačné straně) k těle penisu. Oddělení poté pokračovalo až k tělu penisu.
     
    Obrázek 5
     
     
     
    7) Vytvoření neoklitorisu (Obrázek 6): Po stažení penisu z jeho základny je vypreparován pás albuginey spolu s dorzálním neurovaskulárním penilním svazkem a malou částí žaludu. Řez byl proveden laterálně (bočně) ze žlábku věnčitých tepen (sulcus coronary) k základně penisu zachovávající 2 cm široký pás z albuginey včetně zachování prokrvení. Objem žaludu byl zmenšen tak, aby odpovídal normální velikosti klitorisu.
     
    Obrázek 6
     
     
     
    8) Zjemnění neoklitorisu: Neoklitoris byl složen a zašit 3-0 Monocrylovým vláknem (Obrázek 7).
     
    Obrázek 7
     
     
     
    9) Vytvoření neovaginalněfalického válce (Obrázek 8): Došlo k obrácení penilní kůže a neovaginálněfalický válec byl uzavřen s použitím 3-0 Monocrylových vláken.
     
    Obrázek 8
     
     
    10) Fixace neoklitorisu: Dva pahýly korpusů byly sešity 3-0 Vicrylovým vláknem. Neoklitoris byl poté do těchto dvou pahýlů zafixován 3-0 Monocrylem (Obrázek 9).
     
    Obrázek 9
     
     
    11) Vložení neovaginálněfalického válce (Obrázek 10): Neovaginálněfalický válec byl umístěn do vaginálního prostoru a trojúhelníková klapka byla přišita k neovaginálnímu prostoru.
     
    Obrázek 10
     
     
    12) Vytvoření stydkých pysků, umístění neoklitorisu a močové trubice: Dva stydké pysky byly vytvořeny z tuku šourku. Řez byl proveden za účelem externalizace (přenesení do vnějšku) neoklitorisu. Po externalizaci glansu penisu zbylo asi 30 % jeho povrchu epitelizováno zformováním neoklitorisu. Zbývající neepitelizovaná část byla upravena subkutánně (podkožně). Močová trubice byla umístěna asi 1 cm níže od neoklitorisu. Ústí močové trubice bylo přišito invertovanými stehy na uretrální sliznici, aby se zabránilo krvácení. Labia majora byla uzavřena ve dvou vrstvách (Obrázek 11).
     
    Obrázek 11
     
     
    13) Převaz: Převaz byl proveden Surgicelem® (Ethicon, Somerville, NJ, USA) a fixován #1 Nylonovými stehy, aby co nejvíce napodobovaly klinickou situaci.
     
    14) Kompresní obvaz: Je nutné aplikovat kompresní obvaz, aby se zabránilo krvácení.
     
     
    • Byla přesně zaznamenávána celková doba a doba potřebná k provedení jednotlivých kroků.
    • Byla přesně změřena hloubka a průměr neovagíny.
    • Po každém cvičení byl požádán jeden z expertů, aby ohodnotil následující kritéria:
    velikosti neoklitorisu, poloha neoklitorisu, poloha močové trubice, přiměřenost dutiny neovagíny, poloha a napětí trojúhelníkové kapky, velikost malých stydkých pysků, velikost velkých stydkých pysků, symetrie, snadnost vniknutí.
    Každé kritérium bylo hodnoceno takto: 0: špatný výsledek / 1: dobrý výsledek / 2: velmi dobrý výsledek.
    • Analýza dat byla provedena s použitím programu SPSS (SPSS v. 22,0, SPSS Inc., Chicago, IL, USA). Data jsou uvedena jako průměr ± standardní odchylka.
    Průměrná celková provozní doba byla 179 ± 34 minut a snížila se z 262 minut při prvním cvičení na 141 minut při posledním.
     
    Čas nezbytný pro každý krok je detailně popsán v tabulce 2:
     
    Tabulka 2
     
     
    Komplikace během chirurgického zákroku byly odstraněny ještě během operace a jednalo se o úpravu trojúhelníkové klapky a umístění ústí močové trubice. Toto se vyskytlo pouze u prvního cvičení. V jednom případě došlo k úpravě velikosti korpusu spongiosum během 3. kroku. Nedošlo k žádnému poškození močové trubice ani konečníku.
     
    Výsledky:
     
    Průměrná hloubka neovagíny byla 13,8 ±0,7 cm, průměr byl 4,8 ± 0,4 cm. Další výsledky byly v jednotlivých krocích hodnoceny dvěma odborníky (Tabulka 3). Maximální celkové skóre u každého těla bylo 20.
     
    Tabulka 3
    Legenda: SNC = velikost neoklitorisu; NCP = poloha neoklitorisu; UP = poloha močové trubice; NVA = přiměřenost dutiny neovagíny; TF = poloha a napětí trojúhelníkové chlopně; Lm = velikost labia minora; LM = velikost labia majora; Sym = symetrie; EI = snadnost vniknutí;
    F = slušný výsledek; VG = velmi dobrý; G = dobrý; E = výborný
     
     
    V roce 1936, TP Wright, letecký inženýr, publikoval první popis křivky učení. Jeho hlavní myšlenkou bylo, že rychlost nebo účinnost výroby komponent letadel se zvýší a náklady sníží, pokud pracovní síly uplatní své zkušenosti a dovednosti. V průmyslu se tato opatření účinně aplikují, zahrnují kritéria jako výrobní čas, náklady, kontrola kvality, atd. Nicméně pro chirurga je tento postup obtížný. U vaginoplastiky jsou nejdůležitějšími operativními faktory: operační čas, krevní ztráty a technicky přiměřená neovagína. Vzhledem k pacientovi jde o tyto pooperační faktory: velikost neoklitorisu, poloha neoklitorisu, poloha močové trubice, přiměřenost neovagíny, poloha a napětí trojúhelníkové klapky, velikost malých a velkých stydkých pysků, symetrie a snadnost vniknutí.
     
    Chirurgický proces byl hodnocen krok za krokem zkušeným vedoucím zákroku. O všech komplikacích během pitvy bylo poté diskutováno. V průběhu prvního cvičení byla poloha trojúhelníkové klapky změněna, protože byla příliš blízko k řitnímu otvoru. Klapka byla příliš úzká, což mohlo mít za následek možné poškození konečníku při pitvě nebo později v průběhu vniknutí. Byla také opravena pozice močové trubice během jedné relace, protože vzdálenost od neoklitorisu menší než 1 cm by mohla vést k nekróze kůže mezi močovou trubicí a neoklitorisem.
     
    I když naměřené parametry neumožňují statistickou analýzu, vykazují jasné zlepšení výsledků během tréninku. Dalším měřítkem výsledků chirurgického procesu byla doba nutná pro dosažení klíčových kroků operace. Průměrná celková provozní doba mezi prvním a posledním tréninkem se snížila z 262 minut na 141. Ke zlepšení nedošlo na úkor kvality kosmetických zákroků, jak ukazují výsledky pitev. Skóre použité pro posouzení výsledků pitvy obsahuje hlavní estetické a funkční body vaginoplastiky.
     
    Jeden z nejdůležitějších faktorů při této operaci je přiměřenost dutiny neovagíny, poloha a napětí trojúhelníkové klapky a snadnost vniknutí. Maximální skóre těchto kroků bylo dosaženo u 8 z 20 těl.
     
    Navzdory procesu učení zde prezentované metodiky existují kvůli posmrtné povaze této studie určité limity. Nebylo možné měřit čas katetrizace (zavedení cévky) a také ztrátu krve. Dále není možné změřit životaschopnost dutiny neovagíny, snadnost močení a citlivost klitorisu. Tyto faktory nebylo možné posoudit.
    Franck Marie Leclère, MD, PhD
    University of Bordeaux
    France
     
     
     
     
    Musím říct, že je moc hezké a také to oceňuji, že jsou stále lidé, kteří se nám snaží pomoct a dělají pro to maximum. Ačkoli se mohli ve svém životě věnovat čemukoliv (stříhání vlasů, mytí podlah, pěstování obilí nebo třeba navrhování designu automobilů…), zvolili si právě tohle. Určitě to nebylo jednoduché. Jejich cílem není nám ublížit, ale pomoci, abychom mohly žít konečně náš vysněný normální, ale vlastně šťastný život. Snaha o naši spokojenost, radost a štěstí je jejich výzvou a uspokojením. Za to jim patří velké díky, ať už jsou z kterékoliv části této planety.
     
    Součástí toho procesu a nesmírného pokroku jsme ale také my. To my přinášíme nové zkušenosti, nové nápady a požadavky a to posouvá celou vědu v jakékoliv oblasti o míle dál. Jaké máme štěstí, že před námi už leželo na operačním sále tolik zakletých duší? Narozdíl třeba od Lily Elbe, která byla jednou z těch prvních průkopnic vůbec. Tehdy to začalo. Všem těmto před námi vděčíme za to, co máme teď a všem, co přijdou po nás přeji, aby byly šťastné a radovaly se z nového života, po kterém tak toužily.
     
    V následujícím článku (až bude, tak bude 🙂 kromě shrnutí výsledků všech existujících studií prezentujících výsledky SRS všech dosud dostupných metod, kterou provedla jedna taková mladá sympatická blonďatá vědkyně z Nizozemí, zmíním i nové experimentální metody chirurgické změny pohlaví, o kterých jsem ještě dosud neslyšela. Vědeckotechnický pokrok se nedá zastavit. A pokrok v medicíně už vůbec ne. Fascinuje mě a líbí se mi, že jsem toho součástí. Že jsem u toho. Já mám opravdu štěstí.
  • otєrєzє.cz

    Seznamka

    18. 4. 2016 / 22:32 / 6 Comments
    Najde se někdo, kdo dokáže pomoct jedné křehké přemýšlivé duši, které jsem nabídla zveřejnění její následující prosby?
     
    „Je mi 24 let. Jsem muž, ale cítím v sobě cosi ženského a ženství a určité jeho znaky mě přitahují. V současné době neuvažuji vážně o nějaké formě přeměny, ale přesto jsou tyto věci natolik intenzivní a natolik mě trápí, že mám potřebu to nějak řešit. Transsexualita mě svým způsobem fascinuje, ale zároveň se jedná o něco, co je pro mě velmi těžce uchopitelné. Nikoho, kdo by situaci přeměny pohlaví vážně řešil osobně neznám a domnívám se, že právě seznámení se s někým takovým by mi mohlo pomoci si svoji situaci ujasnit. Byl bych rád, kdybych se mohl setkat s nějakou slečnou, která bývala mužem.“
     
    Z důvodu zachování anonymity prosím pište do komentářů pod článkem.
    Pouze k tématu, ostatní komentáře budou smazány.
    Nezapomeňte zanechat svůj e-mail, ať vám na něj může přijít odpověď 🙂
    Jsem si jistá, že se najde někdo, kdo si rád popovídá o svých pocitech a prožitcích.
    Děkuji vám.
  • otєrєzє.cz

    Podporujte zvířátka

    17. 4. 2016 / 9:28 / 3 Comments
    Při výrobě této tužky na oči nezemřelo žádné zvířátko a tak jsem byla zvědavá, jaká je.
     
     
    Certifikovaná organická kosmetika Inika pochází z Austrálie.
    Tužka je tak tvrdá, že skoro nekreslí (zato jde skvěle ořezávat :), a když už se mi linka nakreslit podaří, tak je za hodinu stejně rozmazaná, vůbec nevydrží. Na doma dobré. Kdo chce hodinovou linku, výborná volba. 🙂
    A má vlastní ořezávátko!
     
     
    Tato tužka získala v roce 2013 cenu časopisu Natural Health.
    Nic organičtějšího, veganštějšího a muslimštějšího, než je tato tužka, si totiž na oči dát nemůžete. Za ten pocit to stojí!
    Cena 25 AUD (460 CZK).
    Ale je organická, bez chemie, pro vegany, certifikovaná pro muslimy (Certified Halal) (bohužel pro křesťany tužka certifikována nebyla) a mám radost, že nezemřelo žádné zvířátko. Podporujte zvířátka!
     
     
    Je hezké, když se někdo hlásí k určitému životnímu stylu a stojí si za svým. (To jsem nemyslela ironicky). Slyšela jsem (dobře, mám i takovou vlastní zkušenost), že například vegan vydrží i celých 11 minut nemluvit o tom, že je vegan. Občas to dělají i někteří homosexuálové, kteří všem rádi připomínají, že oni nejsou hetero. Jen heteráci, ti jsou nudní. Nikomu o své orientaci neříkají.
     
    Tito něčím odlišující se lidé mohou docela dobře i vyčnívat. (To známe.) Obdivuji jejich dravost a sebevědomí.
     
    Váhala jsem, zda sem mám tuto fotku dát. Nechci, aby to vyznělo jako posměch. Ale řekla jsem si, že takový člověk prostě počítá s pozorností. Je si jistý, že jí vzbudí. Nedá se ho nevšimnout. Je docela možné, že chce vyčnívat. A hrdě se hlásit ke svému postoji.
     
    Řešíte někdy, co na sebe do divadla? Moje sestra do divadla šla a přišla s řešením (a taky s fotkou a zajímavým zážitkem).
     
    Co třeba šaty?
    A k nim lodičky?
     
    To ne! Veganky nenosí lodičky.
     
    Lepší je to takhle:
     
    fronta v divadle před představením
     
     
    Prstové outdoorové boty Fivefingers pro terénní běžce
    Hmotnost: 2.99 oz (85 g)
    Maximální tloušťka podrážky: 3.5mm pryž
    Stélka: Anti-mikrobiální vložka Drilex, 2mm EVA
    Svrchní materiál: Strečový polyamid
    Vhodná pro vegany
    Praní v pračce za studena / Nesušit mechanicky
    Směs: XS TREK
     
    Ony totiž lodičky pro veganky ještě v prodeji nejsou a když jsem ta veganka, co na sebe do divadla?
    Teď už to vím.
     
    (Tento článek není šťouchnutím do veganů, proti kterým nic nemám a nevím, proč bych něco mít měla. Jejich životní styl je jejich věcí. Tento článek je šťouchnutím do tužky na oči pro vegany, která sice nefunguje, ale hlavně že je organická a stojí jako pět tužek na oči neorganických. Co se týče vhodné obuvi do divadla, existuje něco jako etiketa.)
     
    Podporujte zvířátka a malujte si oční linky, které nevydrží, noste outdoorové boty k šatům do divadla. Zvířátka vás budou milovat.
     
  • otєrєzє.cz

    Pozvánka na sobotní večer s Hankou a ČT24

    14. 4. 2016 / 21:43 / 29 Comments
    Vidět Hanku Fifkovou v televizi je dnes velká vzácnost. Pokud vím, tak se médiím tak „trošku“ vyhýbá a všechny odkazuje na prof. Weisse. Tentokrát se to ale nestalo a tak máme jedinečnou možnost vidět jí v pořadu Hyde Park Civilizace na ČT24. Řekla bych, že je to možná po více než 10 letech, pokud si pamatuji dobře na poslední dokument ČT o Transsexualitě z 90. let. A také bych řekla, že je to zase na dlouhou dobu naposledy 🙂
     
    „Transsexualita je zásadní rozpor mezi tělesnou schránkou a s tím související rolí ve společnosti a mezi psychickou příslušností k rodu – mužskému nebo ženskému… Když transsexuální člověk jednoho dne své opravdové identitě pootevře škvírku, nikdy už se šuplík nedá zavřít. Čím víc si transsexuální člověk dovolí být sám sebou, tím nemožnější je jeho návrat zpátky do původní role.“ Říká sexuoložka Hana Fifková.
     
    V sobotu 16.4.2016 nejen o transsexualitě – v pořadu Hyde Park Civilizace ve 20:05 na ČT24.
     
    Po odvysílání je možné tento díl přehrát na
    http://www.ceskatelevize.cz/specialy/hydepark-civilizace/16.4.2016/
     
    Jelikož diváci mohou pokládat dotazy účastníkům tohoto pořadu prostřednictvím webových stránek, jsem si téměř jistá, že Hanka bude mít nelehkou úlohu „poprat“ se radikálními názory všech těch Šárek a spol. hovořících neustále zcestně dokola o zmrzačování našich těl, což jí tedy nezávidím, ale věřím, že i s takovými extremistkami si hravě poradí 🙂
     
    V pořadu pro nás „účastnice“ nezazní zřejmě nic nového, ale pro velkou spoustu lidí kolem nás ano. Doporučuji proto zavolat tatínky, maminky, dědečky a tetičky a připravit si popcorn s kolou 🙂
     
    A ten, kdo je před coming outem, může otestovat své okolí tím, že si večer zapne tento pořad jakože náhodou a čeká na reakce své rodiny 🙂
     
    „Co to tam máš puštěný? Nějaký transky, fuj! Je mi z toho šoufl. Dej tam tu Novu.„
    Nebo to bude:
    „Pepo, pojď se dívat, je to zajímavý, nějaká Fifková je v televizi. Já ti teda řeknu, že nikoho takovýho, o kom mluví, ve svým okolí nemam, ale vode mě by měl takovej člověk vždycky podporu.„
  • otєrєzє.cz

    Uvízlo v mysli

    13. 4. 2016 / 18:46 / 2 Comments
    Ačkoli nestíhám psát ani zpracovávat rozpracovaná témata, na která už se dlouho těším, dovolila bych si okomentovat pár událostí, kterých jsem si všimla v posledních dnech.
     
    Doslovný dotaz na jednu moravskou Kliniku plastické chirurgie:
     
    „Dobrý den,
    chtěl bych se zbavit svého penisu.
    Napadla mě nějaká operace nebo plastika, ale nevím jestli by to bylo možné.
    Dala by se taková operace zařídit?
    (je mi 16 a ne nejsem trans. děkuji :)!“
     
    Přečetla jsem si to třikrát, jestli to chápu dobře. Ještě jsem se nesetkala s člověkem, který touží nemít penis a nebyl by TS MtF nebo žena. Evidentně by se měla uzákonit svobodná volba fyzického pohlaví 🙂 Já jsem žena, ale chci penis! Já jsem muž, ale chci vagínu! A máme na to právo!
    Tak jo. Dobře. Už mlčím.
     
    Pan doktor samozřejmě odpověděl, že toto není možné provést.
    A ten chlapec se jisto jistě jednou najde.
     
     
    Neustále dokola si někdo (vážně nevím kdo přesně, zřejmě feministické statističky 🙂 stěžují, že ženy mají nižší mzdy, než muži. (Já osobně jsem se s tím ve všech svých zaměstnáních nesetkala, mzda byla vždy určena tabulkově podle pozice a podle odpracované doby.) Jenže teď se zjistilo, že muži díky vyšším platům utrácejí za své drahé polovičky více. Čili to, co ženě chybí ve mzdě, dostane zpátky od svého milého 🙂 To je dost blbé. Na co si teď budou feministky stěžovat? 🙂
    (A taky si nepodepsaný autor či autorka (skrývající se pod zkratou kil) tohoto článku na serveru novinky.cz plete termín mzda a plat. Mzda je peněžní odměnou zaměstnanci za vykonanou práci v soukromém sektoru. Tedy vyplácí jí firma anebo podnikatel. Plat je oproti tomu vyplácen státem. Tak jako tak ale autor chtěl prostě říct, ať si ty ženské nestěžují 🙂 Z výzkumu TNS AISA pro Provident Financial vyplývá, že nejvíce utrácí za své partnerky muži, kteří jsou zamilovaní. To je hezké. 🙂 ♥ ♥ ♥ Buďte zamilovaní!!! ♥ ♥ ♥
     
     
    V pořadu Prostřeno na Primě účinkoval gay. Netajil to. Ukázal se i s přítelem.
    Když se to dozvěděli spolusoutěžící, jejich reakce (ač kladná) mě zaskočila: „Jéé! Supeeer! No to je parádní! Tak mně to vůbec nevadí. Fakt skvělý!“
    Skvělý jo? A to je taky skvělý, že ty jsi hetero? (No vlastně je, ale nikdo to neříká 🙂
    Když už vyjadřuji svou podporu někomu, kdo to neměl v životě jednoduché, prosím používejte mozek. Sice jsem ráda za každou pozitivní reakci takovým lidem, ale tohle je jako kdybych reagovala já na to, že mi třeba nějaká hetero-kamarádka přivede ukázat svého hetero-přítele a já na to: „Jééé! Super! No to je parádní, že jste hetero! Mně to teda vůbec nevadí! Fakt skvělý! Strašně vám fandím! Tyjo, ty chodíš s klukem!“
    🙂
    Tak jako pořád lepší, než „jdi do pr….e ty buzno!“ Obojí je ale extrém.
     
    Ježiš to je tak skvělý, že jsi hetero! Já ti vyjadřuju fakt svojí největší podporu, všem heterákům tak fandím! A vůbec mi nevadíte. Ne. Ani trochu! Vážně! To jsem ale hodná a skvělá, že vám to říkám, co? No jste prostě úžasní! A takhle s tím přijít do televize! No paráda! 🙂
     
    To chce nějaký dobrý film na večer.
    Co třeba krátkometrážní Love Is All You Need?
    Žádná romantika to ovšem nebude.
     
    Ashley je dospívající dívka, vyrůstající v typické americké rodině na kalifornském předměstí. Má dvě mámy, dva dědy, dva strýčky a mladšího bratra. Zamiluje se do svého spolužáka, což je proti všemu, čemu byla v životě učena. Žije ve světě, kde „normální“ a „menšinový“ je prohozené a dívka tak čelí faktu, že je heterosexuální ve světě párů stejného pohlaví. Nepopiratelná přitažlivost k jinému pohlaví z ní dělá neustálý terč verbálních a fyzických útoků, které vrcholí tragédií. Šikana dospívajících a sebevraždy kvůli sexuální přitažlivosti, kterou cítí, jsou absurdní a tento snímek bez milosti ukazuje celou krutost současné společnosti.
     
     
     
    To je ale legrace na tom světě.
     
     
    Jak dlouho bude trvat většině pochopit, že být většinou není samozřejmost? Nebo, že je vlastně úplně jedno, jestli je někdo menšina, většina nebo co vlastně, protože jsme všichni lidské bytosti žijící na jedné planetě.
     
    Tady se fakt k něčemu v téhle společnosti nedobereme nikdy, protože je to nemožné. Možná je zbytečné mrhat energii nad něčím, jako je přesvědčování této společnosti, protože veškeré myšlenky a energie se nikdy nedostanou tam, kde o to někdo nestojí, a bude lepší věnovat tu energii sobě nebo lidem – jedincům, kteří ji potřebují, ale pořád dokola přesvědčovat někoho nepřesvědčitelného je asi hloupost a naivita. To se týká transsexuality i homosexuality. Nikdy nebude existovat 100% tolerance, i kdyby milión zákonů to nařizovalo. Takoví jsou lidé. Takoví jsme my všichni, kdo vytváří tuto společnost. Nejsme stejní. Máme rozdílné názory a to má svůj důvod.
     
    Nemá cenu někoho přesvědčovat.
    Buďme ženami a je to.
     
    To je naše šance.
  • otєrєzє.cz

    Laktobacily v neovagíně

    2. 4. 2016 / 15:13 / 8 Comments
    Když jsem vloni v létě přijela do Motola na druhou kontrolu po operaci, v ambulanci na urologii byl pan doktor, kterého jsem neměla moc ráda. Choval se jako jediný vždy odtažitě, jakoby nás tiše toleroval, ale pro sebe si myslel své. Jenže já přijela i s otázkami a jedna z nich byla, čím si mám svůj krásný nový orgán umývat a jak nejlépe udržovat intimní hygienu? Můžu si koupit mýdla pro intimní hygienu? Má to vůbec smysl?
     
    Prostě mi to přišlo jako vhodné, ale chtěla jsem se nejdřív zeptat doktora. Ten to přeci musí vědět.
     
    Odpověď byla vždy stejná: „Stačí obyčejná voda. Ta je nejlepší.“
     
    To jsem pochopila, že voda je blahodárná po jakékoliv operaci, ale když už se vše zhojilo, má nějaký význam kupovat si drahá mýdla pro intimní hygienu ženy? Taková mýdla mají konkrétní pH, kterou má i vagína biologické ženy a také kyselinu mléčnou, která udržuje výskyt „hodných“ bakterií. Jaké pH má moje neovagína? A jakou mikroflóru?
     
    Byla jsem odbyta s tím, že já nikdy nebudu mít ve své neovagíně mikroflóru, jakou mají biologické ženy, ani pH není stejné, to jsem si jako myslela, že budu mít pH své vagíny jako biologické ženy? Takhle nějak se se mnou bavil.
     
    No dobře no. Ok. Faaaajn.
    Lékařům vždycky věřím. Ale jsou to taky „jen“ lidé a nemohou mít přehled o všem, co nového se vyzkoumá. A tak jsem odjela domů s tím, že budu používat jen vodu, protože mýdla pro ženskou intimní hygienu nemají pro mě význam.
     
    To bylo v září 2015.
     
    Nevěřte všemu, co vám doktoři řeknou (ale většině věřte!) 🙂 (Já se na ně nezlobím, oni to ani vědět nemohli). Narazila jsem totiž nedávno zase náhodou (já to nehledala, to samo 🙂 na dvě studie: belgickou z roku 2009 a rakouskou, kterou provedla koncem roku 2013 Medical University of Vienna a University of Natural Resources and Life Sciences of Vienna, která odhalila velmi zajímavé výsledky a to konkrétně takové, že pan doktor v Motole neměl pravdu ani co se týče pH, ani co se týče mikroflóry… To mě zaujalo, takže proto vznikl tento článek, který (troufám si tvrdit), je úplně první na českém internetu, který potvrzuje výskyt laktobacilů v neovagínách, přestože v nich žádný glykogen není. Kdyžtak se mě, pane doktore, příště klidně zeptejte 😉
     
    Neovagína narozdíl od vagíny nemá glykogen štěpící se na kyselinu mléčnou podporující laktobacily, protože neovagína nemá vaginální hlen, ve kterém se glykogen nachází. Evidentně to neovagínám ale nevadí a zvou si mikroflóru na návštěvu úplně stejně, jako vagíny.
     
     

    Mikroflóra neovagíny, Weyers S., University of Gent, Belgie, 2009

     
    Úplně historicky první studie na téma „Mikroflóra neovagíny“ byla provedena v roce 2009 v Belgii. Tehdy se sehnalo 50 MtF žen minimálně půl roku po operaci s penilní inverzí a udělaly se vaginální stěry.
     
    Výsledkem bylo, že většina náběrů odhalila téměř podobnou vaginální mikroflóru, jako vagína biologické ženy (bakterie koky, polymorfní gram-negativní a gram-pozitivní tyčkovité bakterie a občas také spirochety). Plísně Candida nebyly kupodivu nalezeny v žádném z náběrů. Stejně tak ani chlamydie a kapavka.
     
    V průměru měla každá žena 8,6 druhů kultivací, z nichž nejčastěji: Staphylococcus epidermidis, Streptococcus anginosus skupina spp, Enterococcus faecalis, Corynebacterium sp, Mobiluncus curtisii a Bacteroides ureolyticus. Laktobacily byly nalezeny pouze v jednom vzorku. (Laktobacily se ale stanou později předmětem další rakouské studie z r. 2013, kterou v tomto článku uvádím také a která výsledky této belgické, co se laktobacilů týče, vyvrátila).
     
    Průměrný věk testovaných MtF žen byl 43,1 let, průměrná doba od vaginoplastiky 6,3 let.
    Drtivá většina účastníků užívala substituční terapii estrogeny (47/50), přičemž tři ženy nebraly žádné estrogeny, protože měly zvýšené tromboembolické riziko. Kromě denní estrogenní substituce 2 ženy také braly kontinuálně antiandrogeny (cyproteron acetát 10 mg denně (jen pro představu, u nás MtF ženy berou 50 mg denně, ale během přeměny, ne po SRS. Tam se potom dávka upravuje (snižuje) nebo úplně odbourává.))
     
    Medián sérové ​​hladiny pro testosteron byl 29,57 ng/dl (v rozmezí 21,45 až 38,24) a estradiol 49,13 pg/ml (v rozmezí 28,61 až 96,17), což jsou normální ženské hodnoty.
     
    54 % žen mělo stálý vztah.
     
    44 % bylo heterosexuálních, 22 % homosexuálních, 28 % bisexuálních a zbylých 6 % se identifikovalo jako „bez zájmu o sex“.
     
    68 % žen pravidelně používalo mýdlo pro intimní hygienu.
    Průměrné vaginální pH bylo 5,88 (v rozsahu 5,0 až 7,0).
    Pravidelné epizody vaginálního dráždění či pálení popisovalo 22 % žen a 18 % časté dysurie (řezavá bolest v močové trubici). Jen 34 žen bylo ochotno odpovědět na otázku týkající se páchnoucího výtoku. 8 z nich (23,5 %) mělo časté páchnoucí výtoky.
     
    Nebyla nalezena žádná korelace mezi poševním pH a stížnostmi na vaginální dráždění, dysurií nebo páchnoucím výtokem.
     
    Kdyby to fakt někoho zajímalo, kompletní soupis nalezených bakterií v neovagínách lze stáhnout po kliknutí na náhled níže (PDF soubor):
     
     
    Dokonce se tam našlo i 12 nových neotypovatelných druhů.
     
    Nebyla nalezena žádná korelace mezi dilatačními návyky, pohlavním stykem, oplachovacími návyky a zapáchajícím poševním výtokem na jedné straně a přítomností určitého druhu bakterie na straně druhé. Došlo však k velmi významné korelaci mezi přítomností E. faecalis a sexuální orientace: u heterosexuálních transsexuálních žen (s mužským partnerem). E. faecalis byla přítomna u 78,6 % žen, zatímco byla přítomna pouze u 14,2 % homosexuálních transsexuálních žen a u 12,5 % bisexuálních transsexuálních žen. Stejně tak tam byla významná korelace mezi E. faecalis a frekvencí pravidelného pohlavního styku s mužským partnerem: u těch, které mají pravidelný pohlavní styk, byla E. faecalis přítomna u 75 %, zatímco pouze u 25 % z těch, které s muži nesouložily.
     
    Enterococcus faecalis je nežádoucí bakterie, která způsobuje infekce močových cest u mužů i u žen a je nutné ji přeléčit v případě potíží antibiotiky.
     
    Několik dalších zajímavostí vyplývajících z této studie

     

    – Mikroorganismy rezistentní na metronidazol se vyskytují v neovagíně běžně, což naznačuje, že při léčbě antibiotiky by měl být použit klindamycin.

    – Heterosexuální transsexuální ženy jsou vystaveny vyššímu riziku kolonizaci E. faecalis. Transsexuální ženy by měly přijmout preventivní opatření proti vzniku infekce močových cest.

     

    – Skutečnost, že žádná z 50 žen nebyla pozitivní na kapavku nebo chlamydie naznačuje, že neovagína sama o sobě je odolná vůči infekci těchto organismů.

     
     
    K pochopení funkce mikroflóry u transsexuálních žen bychom měli také nejprve pochopit, jaké je přirozené prostředí vagíny biožen:
     
    Ve zdravé vagíně se vyskytují dobré i zlé bakterie. Za normálních okolností jsou dobré bakterie v převaze a udržují vaginální pH v rozmezí od 3,8 do 4,5 (mírně kyselé prostředí). Laktobacily přirozeně vyskytující se ve vagíně štěpí glykogen (což je takový cukříček – polysacharid) obsažený ve vaginálním hlenu. Při tom vzniká kyselina mléčná a vytváří se kyselé prostředí. Toto kyselé prostředí podporuje růst dalších laktobacilů a zabraňuje přítomnosti škodlivých bakterií a infekcí. Vagína se o sebe stará sama, jelikož její stěny průběžně produkují sekret, který ji zvlhčuje, samočistí a udržuje správnou kyselost na ochranu proti infekcím. Kyselina mléčná je klíčová pro ochranu intimních partií. Udržováním nízkého pH v pochvě zachovává ochrannou kyselou vrstvu.
     
    Většina mýdel pro intimní hygienu má pH 3,5 právě proto, aby se udržely dobré bakterie a ty zlé se nepřemnožily, čemuž pomáhá ještě kyselina mléčná. Čím méně kyselé prostředí, tím lépe se mohou šířit infekce a kvasinky.
     
    Vagína biologické ženy má tedy za normálních okolností pH 3,8-4,5 (mírně kyselé). Pro zajímavost pH 3,8-4,5 má například pomerančová šťáva nebo pivo 🙂
    Neovagína MtF ženy má pH 5,9 (stále mírně kyselé). Čaj má například pH 5,5, mléko už pak vyšší, ale stále kyselejší pH 6,5 a pak by se daly na neovagínu ještě použít lidské sliny zdravého člověka s pH 6,5. 🙂 Voda má neutrální pH 7, sperma také :). Není tedy ani kyselé ani zásadité.
     
     
    Je libo pivo nebo čaj? 😉
     
    Pomerančovou šťávou si jí ale vyplachovat nebudu 🙂
     
     
     

    Laktobacily – druhy a jejich vliv na vaginální mikroflóru u male-to-female transsexuálních žen, Petrievic et al., Medical University of Vienna, Rakousko, 2013

     
    Na základě druhů laktobacilů kolonizujících vagínu a konečník se teoreticky předpokládalo, že konečník může být důležitým zdrojem pro vaginální kolonizaci laktobacily. Neexistují však žádné údaje o této problematice u male-to-female transsexuálních žen. Proto jsme provedli tuto observační studii, abychom určili druhy laktobacilů přítomné v neovagíně a konečníku u male-to-female transsexuálních žen, abychom lépe pochopili úlohu střeva jako rezervoár pro genitální laktobacily.
     
    Jedná se o historicky první studii výskytu laktobacilů v neovagínách transsexuálních žen. Dosud neexistovala žádná data ani studie, které by se na tento výskyt zaměřily.
     
    Bylo průběžně vybráno 63 MtF TS žen s penilní inverzí bez klinických příznaků infekce či výtoku a provedeny u nich rektální a vaginální stěry.
     
    Výsledky:
    47 (75 %) z těchto 63 žen mělo současně výskyt laktobacilů jak v konečníku tak v neovagíně.
    Bylo zjištěno 279 neovaginálních a 258 rektálních DGGE skupin reprezentujících 11 druhů laktobacilů. 201 z nich bylo přítomno jak v neovagíně, tak v konečníku. 37 (61 %) z 61 žen mělo dva nebo více druhů laktobacilů.
     
    Závěr:
    Tato data podporují hypotézu, že konečník může hrát důležitou roli jako zdroj laktobacilů, které kolonizují neovagínu u MtF TS žen. S ohledem na specifické anatomické okolnosti populace ve studii mohou být tyto nálezy zjištěny také v běžné populaci biologických žen.
     
    Laktobacily přispívají k udržení normální vaginální mikroflóry. Tento závěr byl také podpořen studiemi o užívání probiotik, které prokazují, že laktobacily lze dodat do vaginálního prostředí také orálně. Výskyt laktobacilů současně ve vagíně a konečníku poté souvisí s nižším výskytem bakteriálních vaginóz.
     
    V jedné z našich předchozích studií jsme zjistili, že 80 % těhotných žen a 40 % žen po menopauze bylo osídleno minimálně jedním nebo více druhy laktobacilů ve vagíně i v konečníku.
     
    Belgická studie z r. 2009 (její shrnutí výše) a následná studie téhož týmu z r. 2010, však uvádí, že „neovagína je dutina z kůže bez sliznice, která nekomunikuje s vnitřními pánevními orgány. Fyziologicky i patofyziologicky se neovagína liší od přirozené vagíny. To znamená, že neovagína je charakterizována konstantním pH a kvůli absenci měsíčních hormonálních cyklů v ní neprobíhají pravidelné procesy, takže je směsí aerobních a anaerobních druhů bakterií, zatímco laktobacily byly zjištěny pouze u 4 % neovagín.„
     
    Panuje všeobecný názor, že penilní kůže neovagíny u transsexuálních žen není schopna podporovat růst laktobacilů.
     
    Přijali jsme 63 MtF TS žen bez výtoku z vagíny, kterým byly provedeny stěry.
    Druhy laktobacilů byly detekovány u 47 z 63 transsexuálních žen (75 %). Byly to převážně tyto skupiny laktobacilů: L. gasseri, L. crispatus, L. johnsonii, L. iners, L. jensenii.
    Více než 90 % těchto žen mělo výskyt dvou nebo více neovaginálních laktobacilů.
     
    Tato studie prokazuje častý výskyt laktobacilů v neovagínách transsexuálních žen. Množství i složení je podobné normálnímu prostředí s kyselinou mléčnou a bakteriální mikroflórou, jako u žen v reprodukčním věku a u žen po menopauze.
     
    Z výzkumu byly vyřazeny transsexuální ženy s průjmem, zácpou, rektální patologií nebo infekcí močových cest a dále pacienti, kteří podstoupili antibiotickou léčbu v předchozích 4 týdnech či užívali ústně či vaginálně probiotika.
     
    Byly vybrány pouze ženy minimálně 1 rok po vaginoplastice.
     
    Tabulka zobrazující počet MtF TS žen s vyskytujícími se druhy laktobacilů v neovagíně a v konečníku:
    (po kliknutí na graf se zobrazí v plné velikosti)
     
    Stěry byly prováděny mezi březnem 2013 a zářím 2013. Všechny ženy byly bělošky.
    Průměrný věk účastnic byl 40,1 let.
    Průměrná výška 174,7 cm.
    Průměrná hmotnost 83,1 kg.
    Průměrná doba od vaginoplastiky 4,9 let.
     
    Počet detekovaných druhů laktobacilů a jejich procentuální výskyt u MtF TS žen:
     
     
    Shrnutí:
    Vaginální anatomie po operaci pohlaví a hormonální stav populace se sociodemografickou a klinickou charakteristikou pohlavní dysforie přijímající hormonální substituční terapii je podobná jako u běžné ženské populace.
    Jakékoliv laktobacily mohou kolonizovat neovagínu v důsledku uvolnění z ženiny vlastní střevní mikroflóry vzestupně podél hráze k neovagíně.
    Ačkoli MtF transsexuální ženy představují velmi specifickou a tudíž velmi malou populaci pacientů, lze tuto skupinu žen považovat za ideální model pro zkoumání původu vaginálních laktobacilů.
    V této studii jsme detekovali v neovagíně a konečníku tytéž druhy laktobacilů, jaké jsme detekovali v předchozí studii u těhotných žen a u žen po menopauze.
     
     
     
    Takže po přečtení tohoto článku by měli na urologii v Motole (a kdekoliv jinde) na mou otázku, jaké je pH a mikroflóra mé neovagíny odpovědět nikoli to, že je naprosto rozdílná od biologických žen, ale velmi podobná, ne-li stejná, protože v obou případech jde o mírně kyselé pH a je velká pravděpodobnost, že neovagína bude osídlena i kulturami prospěšných laktobacilů, které se uvnitř udrží, stejně jako u biologických žen.
     
    Přípravkami pro intimní hygienu žen tedy ženy po chirurgické změně pohlaví mohou svou neovagínu jen potěšit, neboť jí dodají taktéž mírně kyselé přirozené pH, včetně kyseliny mléčné, která má na prostředí vagíny i neovagíny blahodárný vliv.
     
    Přípravek Lactacyd má navíc na výběr dvě pH: 3,5 a 5,2. Výrobce uvádí, že pH 5,2 je nejpřirozenější ženským intimním partiím (myšleno i vnější orgány, protože kůže má pH 5,2 – 5,5).
     
    Takže ano. Má to smysl starat se o svou vagínu.
     
    Kromě orálního podání probiotik, která se do vagíny mohou dostat pouze náhodným přenosem z konečníku, což s sebou nese velkou spoustu rizik (např. vznik bakterií, které vyvolají zánět močových cest), lze koupit i vaginální čípky s probiotiky. (Poněvadž si totiž nejsem úplně jistá úspěšností patláním jogurtů do vagíny (i když v internetových diskusích „Jak dostat probiotika do vagíny“ se lžička jogurtu nebo stříkačkou do vagíny strčit doporučuje a zbytek sníst). Zrovna Lactobacillus acidophilus se ve vagíně vyskytuje taky. Strkala bych si tam když už tak probiotiku do vagíny určenou. Lze koupit i nejrozšířenější vaginální Lactobacillus gasseri. To je moc hodná breberka! Tu si tam nastěhujte. (Ačkoli četla jsem, že i doktoři neodsuzují jogurt ve vagíně. Indická studie porovnala výsledky jogurtu a probiotických čípků a dopadlo to podobně. Stačí prý 5 ml jogurtu, který by měl mít pH 4.3, takže v tom vlastně nakonec nevidím problém. Mléko má sice pH 6.5 – 7.5, ale díky mléčnému kvašení v jogurtech vzniká kyselina mléčná, která jogurt okyselí na pH 3.8-4.5 – a to je (zcela logicky, protože i ve vagíně je kyselina mléčná) pH vagíny :).
     
    Ale napadla mě ještě jedna věc. Lactobacillus gasseri je sice nejrozšířenější, ale co když není tak účinný? Co když patří mezi ty lenivější bakterie? A taky že jo! Našla jsem tabulku, který laktobacil vyrobí nejvíce kyseliny mléčné, na které stojí rovnováha celé vagíny a je to Lactobacillus salivarius. (Též k sehnání jako orální probiotika a měly by existovat i čípky).
     
     
    Podle této brazilské tabulky z Univerzity Sao Paulo jsou dobrými adepty kromě L. salivarius ještě L. johsonii, L. jensenii a právě L. acidophilus. L. gasseri je desetkrát línější než L. salivarius.
     
    No jo, jenže to není všechno. Takový laktobacil nevyrábí jen prospěšnou kyselinu mléčnou, ale také peroxid vodíku. (To bylo pro mě překvapením.) (To je ta dezinfekce, co máme v lékárničce nebo co si dáváme na hlavu, když se odbarvujeme :). Vtip je v tom, že čím více laktobacil peroxidu vodíku H2O2 vyrobí, tím úspěšněji zabraňuje množení nežádoucích bakterií ve vagíně, takže zde nám Brazilci připravili ještě jednu tabulku a z té můžeme vyčíst, který laktobacil vyrobí peroxidu vodíku nejvíc:
     
     
    Zas tak jednoduché to teda není, protože ten peroxid vodíku se pak ve vaginálních výměšcích převede do reaktivních forem kyslíku (ROS), jako je superoxid aniontů, peroxid a hydroxylový volný radikál (vůbec nevím, co to je :), které jsou vysoce toxické vůči některým mikroorganismům a zabraňují množení anaerobních bakterií. Nepřítomnost peroxidu vodíku produkovaného laktobacily (aby si tam náhodou někdo nenalil odbarvovač!) je spojena s vyšším rizikem opakující se infekce močových cest kvůli E. coli a je zvýšena náchylnost k infekcím virů lidské imunodeficience (HIV).
     
    Chtěla jsem porovnat laktobacily z obou tabulek, ale udělali to za mě Indové ve své studii „Probiotika při vaginálních infekcích“, kterou už tu rozvádět nebudu, ale tabulku si z ní půjčím (a pěkně za to poděkuji):
     
     
    Takže vítězem je nakonec L. crispatus, i když můj původní favorit L. gasseri taky ujde. Ale většina probiotik je stejně kombinací několika laktobacilů, takže se jich do těla dostane tak jako tak více druhů.
     
    Laktobacily potřebují kyselé prostředí vagíny (pH 3,5-4,8). Nad pH 6 už to pro ně není úplně ono, tam je zrovna ta hranice, kde to pro ně přestává být ideální. Ale je to v podstatě takové perpetuum mobile (toto je můj zcela laický pohled nezaložený na žádné studii): v neovagíně s vyšším pH se zasadí laktobacil a pokud mu budeme ze začátku věnovat péči a snižovat pH na co nejideálnější úroveň, uchytí se, zabydlí se, založí tam rodiny a kolonizuje neovagínu, čímž začne produkovat ještě více kyseliny mléčné, čímž se pH o to lépe bude samo udržovat. (To jsem to hezky vymyslela. 🙂 A nejspíš to taky vyzkouším s tím, že bych si potom ráda nechala udělat na gyndě stěr a budu to mít potvrzené vědecky.).
     
    Jinak laktobacily se nepohybují. Jsou to takové tyčinky, které se spojují v krásné dlouhé řetízky:
     
    To, že je vagína osídlena mikroflórou ví lidstvo od roku 1892. Tehdy na to přišel německý gynekolog Albert Döderlein. To byl takový brýlatý pán, co se v tom rád šťoural 🙂
     
    Tak nám to ti Rakušáci, Belgičani, Brazilci a Indové konečně vysvětlili. Ještě že je tu máme – ty výzkumníky výzkumné 🙂
    A já jsem ráda, že jsem na svou otázku dostala konečně odpověď.
     
     
    ————
    Doplnění:
    Protože jsem přemýšlela, jak dlouho trvá taková kolonizace vagíny laktobacily (a k odpovědi jsem se dopátrala), během hledání jsem narazila na další zajímavosti.
     
    13 FAKTŮ O LAKTOBACILECH:
     
    1) Laktobacily jsou prospěšné v určitém množství, ale jako každá mikroflóra se nesmí přemnožit, mohou z toho být potíže se zánětem. Možným rizikovým faktorem je velmi velká (extrémní) konzumace mléčných výrobků, nebo pití mléčných nápojů obsahující L. rhamnosus GG.
    2) Čím více estrogenů, tím vyšší pH ve vagíně a tím vyšší riziko přemnožení kvasinek.
    3) Doporučení lékaře: Pozorujete-li, že vaše poševní prostředí je vyvedeno z rovnováhy, podpořte své laktobacily tím, že si zavedete na několik hodin do pochvy mini-tampon potřený jogurtem.
    4) Infekce kvasinkami vzniká v případě, že chybí osídlení laktobacily a dojde k dismikrobii. Laktobacily jsou jinak schopny kvasinky (např. Candida albicans) zničit.
    5) V lednu roku 2016 bylo popsáno 218 druhů a 29 poddruhů laktobacilů, ty však ještě detailně nejsou popsané. Rod Lactobacillus je velmi heterogenní (různorodá) skupina bakterií a předpokládá se, že se jejich uspořádání bude ještě mnohokrát měnit. V databázi bakterií na http://www.bacterio.net/-allnamesdl.html je jejich kompletní aktualizovaný seznam pod písmenem L (nebo zde v PDF). (O většině z nich jsem nikdy neslyšela, např. ta s krásnými honosnými jmény jako lactobacillus bombicola nebo furfuricola). V přehledu je i rok objevení.
    6) Kromě kyseliny mléčné a peroxidu vodíku produkují laktobacily v menší míře kyselinu octovou a kyselinu jantarovou.
     
    7) Bylo prokázáno, že ženy, které nebyly kolonizovány laktobacily produkující peroxid vodíku, buďto rektálně nebo vaginálně, trpěly s 15krát větší pravděpodobností vaginální bakteriózou, než ženy, které kolonizovány byly.
     
    8) Většina lubrikačních gelů (tedy i těch, které používáme k dilataci) mají optimální pH vagíny, které podporuje mírně kyselé prostředí vhodné pro růst laktobacilů.
     
    9) Laktobacily jsou nejrozšířenějším mikroorganismem ve vagíně zdravé ženy (tabulka zde).
     
    10) Laktobacily rostou, rozmnožují se a metabolizují za anaerobních podmínek, ale daří se jim i v prostředí s nižším obsahem kyslíku. Ke svému růstu a množení potřebují dostatek fermentovatelných sacharidů, štěpných produktů bílkovin, nukleových kyselin a vitamínů skupiny B. Kvasinky, stejně jako laktobacily, potřebují ke svému růstu buněčný cukr. Proto je většinou nalézáme ve vaginálním prostředí s normální (optimální) kyselostí, kde o buněčný cukr s laktobacily vzájemně soupeří.
     
    11) Obecně kolonizace trvá po tu dobu, pokud trvá suplementace (podávání laktobacilů). V jedné studii bylo prokázáno, že po ukončení suplementace vymizel Lactobacillus GG ze stolice u 67 % dobrovolníků během 7 dní.
     
    12) Vytvoření stabilního zastoupení jednotlivých druhů mikroorganismů (kolonizace) ve střevě trvá 4 až 6 týdnů. Při perorálním podání laktobacilů je popsána normalizace množství vaginálních laktobacilů během 28-60 dní. Laktobacily nejlépe rostou v slabě kyselých prostředích s počáteční hodnotou pH 4,5 – 6,4.
     
    13) Z klinických studií zabývajících se schopností laktobacilů přilnout k vaginální sliznici vyplývá jako optimální kombinace Lactobacillus rhamnosus a Lactobacillus fermentum. Pro léčbu vaginálních infekcí se používají také Lactobacillus gasseri, Lactobacillus brevis a Lactobacillus acidophilus. Při léčbě je třeba dodržet denní dávku více než 10 na 9. (1 miliarda) kolonyformních jednotek (CFU).
     
     
    A tady jsem ještě vytvořila srovnávací tabulku vaginálních čípků s laktobacily, abych sama věděla, který si vybrat:

    Srovnávací tabulka vaginálních čípků/tablet dostupných v ČR

    (Stav k dubnu 2016)
    Po kliknutí na tabulku bude otevřena v PDF formátu ve větší velikosti.
     
    Jelikož bylo prokázáno, že k osídlení vagíny laktobacily je nutná denní dávka 1 miliarda jednotek, byla tato skutečnost v hodnocení nejdůležitější. Dále byl hodnocen počet druhů laktobacilů a cena za 1 čípek.
     
    Vítězem testu je jednoznačně finský GYNOLACT, kterému nekonkuruje vůbec žádný jiný na českém trhu dostupný výrobek. GYNOLACT obsahuje totiž hned tři druhy laktobacilů (jeden z nich L.rhamnosus byl vyhodnocen jako nejlépe uchytitelný laktobacil ve vagíně). Množství jednotek obažených v tobolce je 2 miliardy jednotek. Navíc je to druhý nejlevnější produkt.
     
     
    MÁ VLASTNÍ STUDIE (tohle téma mě prostě zaujalo 🙂
     
    Zde budu postupně zveřejňovat výsledky mého vlastního výzkumu provedeného sama na sobě ověřujícího rakouskou studii o výskytu laktobacilů v neovagíně MtF žen.
     
    14.5.2016
    Pokud ti zvídaví Rakušáci v roce 2013 zjistili (a já jim jsem za to vděčná, protože jinak bych věřila stále převládanému názoru o neexistenci přirozené ženské mikroflóry v našich neovagínách), že 75 % ze 63 MtF žen po SRS má ve své neovagíně přirozený výskyt laktobacilů, jako biologické ženy, musela jsem si to samozřejmě ověřit i na sobě. 🙂 Řekla jsem si, že když má třičtvrtě MtF holek po operaci přirozenou ženskou mikroflóru, chci jí mít taky. A co když jí mám?
     
    Začátkem května 2016 (tedy necelý rok po SRS) jsem dorazila poprvé na gynekologii v Praze na Bulovce (MUDr. Marešová – MEDA – to je gynekoložka doporučovaná H.Fifkovou). Paní doktorku jsem poprosila, aby mi udělala vaginální stěr. Vysvětlila jsem jí, že před třemi lety byla provedena studie, která našla laktobacily v neovagínách, a že bych chtěla zjistit, jestli je mám taky. A za druhé jsem chtěla zjistit, jakého původu je občasný nažloutlý výtok.
     
    Zatím se mi nepodařilo získat kompletní výsledky v papírové podobě (o což usiluji), ale byly mi stručně sděleny ústně. Má neovagína je kompletně osídlená přirozenou ženskou mikroflórou, včetně kmenů laktobacilů (kterých přesně je ještě předmětem dalšího mého zkoumání) a jiných bakterií a mikroorganismů. Pravděpodobnou příčinou lehkého výtoku je střevní bakterie E.Coli, která bývá příčinou stejných potíží u biologických žen, ale byla u mě nalezena v malém (ne nebezpečném) množství. Jako „léčbu“ mi byl doporučen vaginální gel LactoFeel.
     
     
    LactoFeel je švédský přípravek, na můj vkus trochu drahý (250-300 Kč), který obsahuje sedm zásobníčků, jejichž obsah se každý večer po dobu sedmi dní vmáčkne co nejhlouběji do vagíny.
    O tomto gelu jsem ještě neslyšela, ale rozhodla jsem se ho vyzkoušet. Neobsahuje přímo laktobacily, ale obsahuje kompletní podpůrné látky vyskytující se přirozeně (a ideálně) v biologické vagíně, tzn. kyselinu mléčnou (obnovuje normální pH pochvy, efektivně neutralizuje nepříjemné pocity a zápach) a glykogen (poskytuje živiny pro bakterie mléčného kvašení). Když je v pochvě normální pH a dostatek živin, ochranné bakterie mléčného kvašení rostou a přirozená vaginální rovnováha je obnovena. Pak dochází k úlevě od nepříjemného výtoku, nepohodlí a odstraní se i zápach. (Píší v příbalovém letáku). Je to prokázáno klinickými studiemi i vlastní zkušeností mé gynekoložky. Nebyl tedy důvod to nevyzkoušet, když pomohl jiným.
     
    Nežádoucí bakterie různého původu ve vagíně se vyskytují u každé ženy, ale v mizivém bezpečném množství. Problém nastává, jakmile se tyto bakterie přemnoží (právě z důvodu, že ve vagíně dojde k porušení přirozeného prostředí – což může mít různé důvody).
     
    Musím říct, že hned po prvním použití byl znatelný účinek, protože výtok téměř ustal a po spotřebování celé dávky bylo po problému.
    S LactoFeelem jsem si koupila i mého vítěze testu – vaginální tablety Gynolact od finského výrobce. Ty obsahují největší množství laktobacilů ze všech dostupných vaginálních tablet a čípků – jedna tableta 2 miliardy (2×10 na 9). (V příbalovém letáku mají překlep a uvádí 2 bilióny, ale na obale je správně 2 miliardy. 2 bilióny už by bylo opravdu zajímavé číslo :).
     
    Teď jsem ve fázi, kdy dobírám LactoFeel a mám v plánu do takto dokonale připraveného prostředí zavést kolonie laktobacilů, které by se tam měly usídlit. To byl můj plán těsně před tím, než jsem se dozvěděla, že už tam laktobacily mám, čemuž jsem tak trošku nevěřila, že to tak bude 🙂 Takže bych to teoreticky už dělat nemusela, ale já chci svůj výzkum dokončit.
     
    Zajímavé je, jak se do mě ty laktobacily dostaly. Obvyklý bývá náhodný přenos vzniklý kvůli blízkosti rekta a vagíny u žen. Prostě laktobacily spapáme a ony už se tam dostanou. Jenže takto se tam s nimi mohou dostat i nežádoucí střevní bakterie. Zkoušela jsem tedy asi měsíc před stěrem na gyndě zavést do vagíny čistý bílý jogurt.
     
    Jogurty obsahují (na vaginální prostředí) velmi málo bakterií – desítky až stovky miliónů na 100 g. (Obvykle 1 milión na gram (10 na 6 / g), takže 150g jogurt má 150 miliónů bakterií). Na úspěšné osídlení (jak jsem se dočetla) je potřeba alespoň půl miliardy (500 miliónů), takže bych si do své vagíny musela nacpat tak tři až pět jogurtů, což samozřejmě nelze. Přesto jsem to zkusila aspoň s menším množstvím. V jogurtech je nejčastěji Laktobacillus acidophillus a Bifidobacterium, což jsou bakterie, které se nachází i ve vagínách biožen.
     
    Takže jsem provedla aplikaci polévkové lžíce selského jogurtu (tzn. přírodní bez cukru a bez příchutí) do vagíny a po týdnu znovu, ale s jiným bílým jogurtem. Potom jsem také náhodou narazila na novinku Olomoucké mlékárny ReVital, který jako jediný na našem trhu (který se mi podařilo nalézt mým pátráním) obsahuje jiné kmeny laktobacilů – celkem pěti, což je na český jogurt naprosto jedinečné: Lactobacillus bulgaricus, Streptococcus thermophilus, Lactobacillus acidophilus, Lactobacillus rhamnosus a Bifidobacterium sp. To mě okamžitě zaujalo, protože tak krásný výčet kmenů (včetně L.rhamnosus, který je hodně pospěšný a doporučovaný) jsem ještě nikde neviděla. Navíc miluju angrešt a mám ráda i chia semínka (jsou i jiné příchutě – černý rybíz, třešeň, meruňka). Počtem a druhy laktobacilů je tento jogurt zcela výjimečným na našem trhu a rozhodně jej doporučuji i k normální konzumaci. Do vagíny se sice použít nedá, ale jak mi řekla i gynekoložka, běžnou konzumací trávícím traktem se nějaká část bakterií také dostane do vagíny. (Jsou to bakterie – čili živé organismy – neleží tam ve střevech jak tlusťoch před telkou a nečekají, co se bude dít – rozmnožují se, žijí bohatým sexuálním životem a jsou strašně fajn :)).
     
     
    Vaginální tablety Gynolact obsahují L.rhamnosus také + L.acidophilus a L.casei. Samozřejmě v množství, kterému jogurt nemůže konkurovat.
     
    Jakmile budu vědět, které kmeny laktobacilů ve vagíně mám, budu moci posoudit, jakým způsobem se tam dostaly.
     
    Každopádně gel LactoFeel a vaginální tablety Gynolact jsou to nejlepší, co mohu své vagíně dát 🙂 (A pozor v době léčby na pohlavní styk. Zrovna sperma je zásadité (asi že by se kyselé hůř polykalo 🙂 (LactoFeel s nízkým krásně kyselým pH působí také tak trošku jako zabiják spermií), takže během léčby bych pohlavní styk omezila. Pak už je to jedno, když se tam udrží správné prostředí i kolonie laktobacilů, těm by zásadité sperma nemělo ve velkém ublížit a omezovat se zrovna v tomhle jen kvůli kyselosti vagíny není žádoucí :).
     
    Mimochodem celý trávící trakt jednoho člověka obsahuje neuvěřitelných 100.000 miliard (10 na 14) bakterií, a když se všechny ty bakterie vezmou a zváží, jejich hmotnost je 1 – 2 kg!
     
    Čili abych to shrnula.
    Když jsem se všude možně dočítala nebo mi urolog v Motole řekl, že moje neovagína nebude mít nikdy stejné prostředí, jako prostředí vagíny biologické ženy, mýlili se úplně všichni, protože rakouskou studii jsem si ověřila na sobě a vše je tak, jak má být. Mám z toho radost 🙂 A nejlepší na tom je, že jsem nemusela ani zahajovat žádnou speciální „léčbu“.
     
    Doplnění:
    Po roce – 24.4.2017 – jsem přešla od gynekoložky v Praze do mého města, abych nemusela pro estrofem jezdit do Prahy. Když mi gynekoložka říkala obecné informace o pH vagíny, tak jsem se zmínila o studii, ve které bylo zjištěno, že pH neovagín MtF žen je o něco vyšší, než pH biožen. Bioženy pH 3,8 – 4,5, MtF ženy pH 5,0 – 7,0. A protože jsem si tím rýpla do její lékařské zvědavosti (což jsem chtěla :), tak vzala lakmusový papírek pro zjištění pH ve vagíně a vyzkoušely jsme to hned na místě. Barva na testeru byla oranžová, takže pH mé vagíny bylo 4,5 – 5,0. Z toho jsem měla radost. A to je také důvod, proč si v ní tak hýčkám své milé kolonie laktobacilů, které by v prostředím s vyšším pH (tedy zásaditějším) nepřežily.
     
    Výsledek se jí líbil a stejně tak celé dílo, které mi v Motole vytvořili – zvenku i zevnitř. Sliznice zhodnotila jako přirozené a zdravé a jizvy mezi rektem a vaginálním vstupem totožné, jako u žen, které byly při porodu nastřiženy. Na ty mi ještě doporučila měsíčkovou mast (nebo jakoukoliv jinou mast).
     
    Víc už jsem ale nerýpala. Všimla jsem si, že nabízí ženám vaginální tablety, které jsou sice fajn, ale v mém testu co do počtu druhů laktobacilů a množství nezvítězily. (Vítězem mého testu je Gynolact – tabulka viz níže). Ono by asi nebylo dobré hned na první návštěvě poučovat doktora 😀
  • otєrєzє.cz

    Ahoj Ivane, běžím na genioplastiku

    1. 4. 2016 / 15:51 / 17 Comments
    Tak mám nebo nemám psát o takové maličkosti?
    Nakonec jsem si řekla, že ano, protože je to vlastně součást mé přeměny, která už sice skončila, ale tak nějak sem prostě do toho deníčku patří.
     
    Jak já miluju tenhle život, ve kterém si člověk plní své sny! O co všechno bych přišla, kdybych se už s ženským tělem narodila?
    (Tak rozhodně je to pořád ta lepší varianta, ale ani nad touto není nutné zoufat.)
     
    Prostě přijdu, vezmou pilku s bruskou a uříznou mi kusy kostí, které v pubertě vyrostly, protože k tomu dostaly impuls z mozku, kterému dal impuls testosteron. Funguje to hezky, no. Ale trochu jinak, než jsem si představovala. Testosteron mě teď ale baví. Respektive to, jak je nahraný 🙂 On se tu léta snaží něco vytvořit, zhuntovat, zmužnit a pak během hodinky prostě čau, smůla 🙂 A je to jakoby nikdy nebyl.
     
    Beru to jako takové vítězství. Nad testosteronem i nade mnou. A mám z něj velkou radost. Když jsem v šestnácti seděla v pokojíčku a smiřovala se s tím, že přeci nejde změnit pohlaví, takže je nutné vytlouct z hlavy všechny ty mé sny, že nechci mít tohle mužské tělo, že chci žít život jako žena, tehdy jsem opravdu netušila, že to jde. A testosteron hezky pracoval, modeloval a plnil svou funkci, pašák. Já mu tu funkci ale už před dvěma lety vzala (HRT), před rokem dokonce úplně (SRS) a tak jsem si teď splnila další svůj dlouholetý sen, kterým už jsou jen takové drobnůstky – malé opravy, které nejsou bezpodmínečné, ale potěší.
     
    Pilku s bruskou vzal do ruky totiž plastický chirurg MUDr. Ivo Němec v Ústřední vojenské nemocnici v Praze a udělal mi genioplastiku (protože je geniální :), která je součástí profiloplastiky.
     
    Do komplexu operací měnících profil (profiloplastika) patří:

     

    Korekce nosu (rhinoplastika)
    Korekce brady (v případě změny kontur brady genioplastika / v případě, že se použijí implantáty, tak mentoplastika)
    Korekce tváří (malaroplastika)

     
    Ty první dvě je dobré zkombinovat a nejde jen o čistě feminizační operaci obličeje (FFS), týká se i mužů, kteří mají problém např. s extrémním předkusem.
     
     
    Genioplastika – fakta
     
    Ke kosti brady se přistupuje řezem zevnitř z úst, aby zvenku nebyla vidět jizva.
    Po operaci pacient cítí nepříjemné pocity na bradě, což trvá zhruba 3 dny.
    Bolest, která v menší míře přetrvává, zmizí po 7 dnech.
    Stehy jsou samovstřebávací a po čase pod spodní dásní zmizí.
    Výrazný otok zmizí za 14 dní.
    Celkové zhojení závisí na složitosti provedení a fyziologických vlastností organismu pacienta (čili jako vždy a všude!) a trvá zhruba 1 – 3 měsíce.
     
    Moje osobní zkušenost, jestli to bolí?
    Já nevím no. Ani v Motole jsem si neříkala o opiáty, protože nebylo proč, zatímco někteří úpěli bolestí. Tady mě sestřička při předávání noční směně trošku naštvala, protože řekla, že „odmítám“ analgetika. Já je neodmítám! Odmítá se něco, co je povinnost. Tohle je mé právo volby a když mě to nebolí, tak na co si je do sebe budu nalévat? Abych jim udělala radost, na noc jsem si jedny nechala přilít do lahvičky s antibiotiky a žádnou změnu jsem stejně necítila. Jsou chvíle, kdy o žádné obroušené bradě ani nevím. Takže jo, trošku to bolí, asi jako když člověk dostane pěstí do dolní čelisti, ale to jsem vlastně nikdy nedostala, takže co to tu povídám? 🙂 Normálně funguji a respektuji signály svého těla, které mi říká: „Uřízli ti kus brady, tak to asi trošku musí bolet, ale dá se to, ne?“ 🙂
     
    Do ÚVN se na genioplastiku přijíždí většinou ve středu, výkon je proveden ve čtvrtek, v pondělí se už může sundat svazující náplast na bradě a domů. (Někdo má to štěstí, že má partnera, co přihupká s pusinou, někdo jede zase sám metrem a busem…)
     
    A né, nechci nadstandard a už se mě na něj nikdo, prosím, neptejte. Nadstandardy, kde jsem celou věčnost osamocená a unuděná jsou děsný a já bych tam být nemohla ani nechtěla a ani jsem taky nikdy nebyla. Chápu, že se někdo bojí jít mezi normální lidi, ale to je na tom právě to hezké – být mezi lidmi. Jsem mezi nimi moc ráda.
     
     
    Řízy řízy a seky seky:
     
    Posouváme bradičku krásně dozadu:
     
    …a nebo dopředu:
     
     
    Vzniklé dutiny se vyplní implantátem. Pokud není nutné posouvat, pouze se piluje a brousí, případně odstraňují měkké tkáně, aby to vypadalo k světu (jako u mě). A tak se brada stane užší, jemnější, ženštější… (Ještě se mi líbí něžný ženský nosík… 🙂
     
    Kdo chce, může si novou krásnou ženskou něžnou bradu nechat udělat za 20.000 – 33.000 Kč kdekoliv, kde provádí plastické operace (nebo odjet do Thajska za podobnou cenu, protože vedle to přeci dělají lépe :), nebo jí tentýž lékař (MUDr. Ivo Němec) umí udělat i zadarmo na pojišťovnu (ale pouze v ÚVN, nikoli v ÚEM (Ústav estetické medicíny)), kde pacient za tuto krásu nezaplatí vůbec nic, protože se schová pod diagnózu K070 – větší anomálie rozměrů čelistí. Však u ženy také o větší anomálii jde a tak je to vpořádku 🙂 A po pravdě – zas tolik nás MtF pacientek sem do ÚVN nepřijde, protože nás za prvé není moc a za druhé svou bradu řeší ve skutečnosti plastikou jen tak 2-5 % z nás. Taky netvrdím, že je nutné absolvovat celou nekonečnou sérii plastických operací. To opravdu nutné není.
    Stačí se projet metrem a hle – 75 % žen má nějaký mužský rys ve tváři. Jestlipak si také sní o ženštějších tvarech?
     
    Jasně, že ano (např. Angelina Jolie, ta si genioplastiku nechala udělat spolu s rhinoplastikou (nos)).
     
    Nebo tahle slečna, která dokonce o celé operaci napsala blog http://surgery-first.blog.cz/ s podtitulkem „Life is beautiful“, což tak trošku připomíná vlastně blog můj 🙂 Jenže tahle slečna se jako slečna narodila. Bohužel s tak ostrými rysy ve tváři, že toužila po „větší ženskosti„, jak píše. I ženy touží po větší ženskosti (což je vlastně logické – kdo jiný by měl po ní toužit? :).
     
    Jen pro zajímavost, zde je její obrázek před kompletní ortognátní operací a po:
     
     
     
    Nádhera.
    Mimochodem slečna potkala v nemocnici svého budoucího partnera, který tam byl na téže operaci. Taková romantika! 🙂
     
    Moje „před a po“ brady zde nebude, protože mé „před“ jsem si nedokumentovala a ani jsem si ho dokumentovat nechtěla. Navíc je to už minulost. Sbohem má stará brado. Každopádně můj profil je teď v každém případě hezčí a já spokojenější 🙂
     
    Jestli si někdo myslí, že nemůže do přeměny jít, protože má mužné rysy ve tváři, je to jen výmluva. Pokud by je opravdu takové měl a nezjemní je hormony, jak se taky děje, všechno se dá změnit. Brada, čelisti (tvar, úhel, posunutí), tváře, lícní kosti, rty, nos, víčka, uši, čelo, nadočnicové oblouky… na něco jsem zapomněla? 🙂 Přesto na tyto plastiky běžně nechodíme, protože není důvod. Mnoho biožen tyto nedostatky neřeší (nenazývala bych je ani „nedostatkami“, protože nám na druhé lidské tváři přijdou přirozené (zkrátka se tak narodil), zatímco majiteli jako přirozené nepřijdou).
     
    Nezatracuji tedy ani holky, které žádnou plastiku nemají, ani ty, které jich mají už desítky (oba typy znám a oba jsou ok :). Každý jsme strůjcem svého štěstí a stačí jen udělat první krok. Nestačí jen stát a čekat, že se něco stane. Nestane. (Občas jo, ale nová brada nám nenaroste, stejně jako třeba penis sám (bohužel) neupadne :).
     
    Občas si sama říkám, kde se ve mně bere ta síla jít dobrovolně na sál a nechat do sebe řezat. Ve skutečnosti nad tím takhle nepřemýšlím. Něco jsem chtěla, vysnila jsem si, naplánovala, toužila, nějaká síla mě hnala dál a dál za svým cílem, tak já jdu, dokud můžu, a prostě jsem tu. Ani mě nenapadla možnost za svým snem nejít.
     
     
    Díky mé návštěvě ve dvou velkých českých nemocnicích (v Motole a ve Střešovicích) mám parádní možnost je porovnat.
     
    Až takový rozdíl to není. Lékaři ve Vojenské nemocnici nechodí v mundúrech a nemají u sebe zbraň 🙂 Sestřičky nejsou v khaki uniformách a pokoje nejsou po padesáti lůžkách, jak jsem si představovala, když jsem byla malá. Nemocnice už dnes vypadají i takhle:
     
     
    Přesto jsem na pár rozdílů narazila, ale jsou to opravdu jen detaily, z nichž ten největší a příjemný je bod č. 1:
     
    1) zatímco v Motole se místní wi-fi internet platí (110 Kč/25 hodin aktivního připojení), velmi složitě se aktivuje, stále dokola vypadává a nefunguje, v ÚVN je v celém areálu silný signál místní sítě zcela zdarma a bez výpadků. Měřila jsem i rychlost a download i upload je kolem 5Mbit, což je fajn.
    2) před operací na sále je nutné umýt si vlasy, neboť jsou na nich bakterie zvenčí (Motol neřeší)
    – je fakt, že jsem na nich měla ještě tatarku a to jsem si je večer před odjezdem do Prahy myla! Takže jsem si je ochotně šla umýt ještě jednou.
    3) kompresní punčochy je nutné navléknout ráno ještě před slezením z postele (Motol neřeší kdy)
    4) injekci proti srážlivosti krve před a po operacích nabízí v ÚVN pacientům jen do břicha (v Motole je možno si vybrat břicho či paži – tam všichni vždy ochotně volí paži 🙂
    5) sestřičky v ÚVN na mě nepůsobí tak vynervovaně ze stresu nad nestíháním vyplňovat papíry jako v Motole
    6) pokoje po čtyřech a pěti je docela dost, narozdíl od třípokojových apartmá v Motole, ale aspoň je větší legrace a já komunikuju ráda
    7) jídlo… je všude jídlem 🙂 Bohužel sním téměř všechno a nikdy jsem nerozuměla spolužákům, když si stěžovali na školní stravu, kolegům v kantýně, spolupacientkám v Motole. Odnášeli nedojedená jídla, ale já je snědla. Vždyť je to fajn, když nám někdo takhle uvaří! Na všem je třeba hledat něco dobrého. Opravdu dobře vaří v nemocnici v Hradci Králové, ale mně chutnalo jak v Motole, tak ve Střešovicích, jenže jak jsem řekla, já nejsem objektivní a taky si nestěžuju.
    8) ÚVN není takové bludiště, jako gigantický Motol, ale taky jsem tu zabloudila, protože jsem neustále chodila do +1. místo do -1. patra, kde má v pavilonu CH1 MUDr. Němec ambulanci (oddělení obličejové a čelistní chirurgie).
     
    Díky tomu jsem ale měla v den příjmu jeden milý zážitek, protože během mého bloudění jsem spatřila na konci chodby doktora bavícího se se dvěma muži, z nichž jeden byl Ivan Trojan (né, neměl zelené ďubky ve tváři) a křičel: „Jo tááámhle, jak jde ta paní!“ 🙂 (Byla jsem tam pouze já).
    Díky, Ivane, za tu identifikaci 🙂
    Prošel kolem mě, já už se na něj culila z dálky, taky se culil a pozdravil mě dobrý den.
    Netušila jsem, že jsem až tak známá, že mě zdraví čeští herci 🙂 Tak dobře no.
     
     
    Víš, Ivane, šla bych s tebou na kafe, ale jsi docela prcek a já spěchala za jiným, co se mi zítra měl šťourat v bradě 🙂 Ale příště pokecáme, slibuju. Tak se měj. 😉
     
    A já se jdu zaposlouchat do chrápání 150leté babičky, o jejímž rodu už vím vše od 19. století 🙂 (Tito starší lidé jsou zde na ORL spíš výjimkou, jak mi řekla sestra (narozdíl od motolské urologie), ale já mám holt štěstí 🙂 (Ano, to opravdu mám, protože jsem šťastná 🙂
     
    (Mimochodem, tohle už jsem mockrát chtěla někam vložit: Šárko & spol., vaše názory nikoho nezajímají. Zajímalo by mě, proč stále denně píšete ke zveřejnění do mé administrace komentáře, které stejně nikdo nečte. Ani já ne 🙂 Nerada vám to říkám, ale tak to tady také zůstane navěky. 😉
     
    A Domče (lonely.cz) přeji rychlé a příjemné zotavení z dnešního krásně aprílového znovuzrození v Motole 😉