Ve které třetině jste vy?
Chtěla jsem to připsat jen do komentáře pod předchozí článek, ale tento nesympatický server (blog.cz) konkrétně tento komentář vyhodnocuje stále jako spam, který mi zakázal povolit, takže to rovnou napíšu do článku. 🙂
(Už mám taky nějaký ten měsíc připravený přesun svého blogu na novou souběžnou (zatím neaktivní) adresu www.otereze.cz bez reklam a bez obtěžujícího omezování úplně všeho, ale nějak na to není čas to zatím graficky zprovoznit a asi ještě dlouho nebude, tak se budeme vídat ještě hezky tady, ano? 🙂
K neustálému paušalizování strašné nespokojenosti všech translidí této země pár lidmi bych chtěla citovat výsledky průzkumu „The Hopes and Fears of Trans People“:
„Transparent CZ uvedl výsledky průzkumu „The Hopes and Fears of Trans People“ zveřejněné na začátku tohoto roku. Průzkum provedený od 7. do 11. října 2018 zjistil, že z 396 respondentů z řad transsexuálů zhruba jedna třetina (32,8 %) „se v této zemi necítí dobře“. Položena byla otázka: „Jak hodnotíte svůj život v České republice?“. Na tuto otázku odpověděly dvě třetiny, že kvalitu svého života v Česku hodnotí pozitivně.
Dále 187 respondentů uvedlo 279 důvodů, proč byli nebo jsou v Česku nešťastní. Více než polovina (54 %) uvedla, že lidé jednoduše nevěří v genderovou rozmanitost, věří ve stereotypy o transgender lidech a že jsou o transgender lidech nesprávně informováni jako o věcech, které mohou vést k vyloučení, diskriminaci nebo obtěžování translidí.“
K tomu nemohu říct nic víc, než že je mi líto, že je slyšet převážně ty, kteří patří mezi tu jednu nespokojenou třetinu.
Za mě: Nikdy v životě mi nebylo líp. Zrovna před týdnem jsem Honzovi v kuchyni při vaření večeře v zástěře říkala, že už mám vlastně úplně všechno, po čem jsem kdy toužila. Přesně tohle je to štěstí, za kterým se celý život honím. Je tu teď a tady a je to skvělý. Děkuju i své zemi, která mi tohle umožnila, lékařům a lidem, který se mi snažili pomoct.
Čímž nepopírám, že se tu někdo nemusí cítit dobře. Co tu v celém blogu popisuju je čistě můj subjektivní názor na vše, čím jsem si prošla, nikdy mě nikdo do ničeho nenutil, vždy jsem vše činila dobrovolně a ráda jsem přistupovala na podmínky, které tu máme nastavené. Teď mi nic nechybí. Není to tak, že obraz života translidí v Česku je celkově špatný. Že všichni jsme zoufalí a v depresích. Je špatný, ale je současně pro někoho taky dobrý. Pro mě to druhé. Co s tím mám dělat? Mám se dobrovolně solidárně vrhnout do depresí a vražedných komentářů? 🙂
6 Comments
Panenka Maková
Pokud je v tomto státě nespokojený každý třetí trans člověk, tak potom je v tomto státě něco prohnilého a musí se to změnit. Pokud je v tomto státě nespokojena např. třetina zdravotníků, nebo učitelů tak se toto okamžitě řeší, ale trans lide nemají nárok , protože jsou v této zemi nestálé vnímaní jako podřadní lide druhé kategorie. Až takto je vyspělá česká společnost.
bluemoon
Jestli průzkumy ukazují, že je přímý vztah mezi úzkostí a depresí v souvislosti s přijetím transsexuálního člověka(už od dětství) a lze to porovnat s většinovou společností, pak se z toho dá měřitelně odvodit i pocit spokojenosti translidí. Mnohé průzkumy prokazují, že v přijímající společnosti je míra depresí a úzkosti u translidí stejná jako u většiny cis lidí a že se jen vzácně vychyluje, zatímco v netolerantní společnosti je pak míra úzkosti a depresí mnohonásobně vyšší a převyšuje běžné LGB statistiky, které i tak jsou často dramatické. Už tady začíná první varování. Když se ale pak provádí důslednější průzkumy jako jsou USTS, NTDS apod. a průzkum Transparentu je jenom potvrdil, dojde se k závěru, co nakonec nespokojenost translidí způsobuje. Také lze z toho odvodit, jestli se jedná o primární sociologickopatologické problémy či sekundární odvozené a tady se problémy, na které ukazují mnohé studie už trochu rozmělňují i mezi námi translidmi, nicméně se pokaždé jedná o sekundární diskriminační znaky a je potřeba zdůraznit, že je něco špatně se společností a nejedná se o nějakou vnitřní nespokojenost translidí a navíc se zde pohybujeme mezi tolerancí/netolerancí. Člověk s přeměnou, který se osamostatní a spálí veškeré mosty, odejde do nové práce, přestěhuje se, najde si nové přátele a partnera a navíc má dobrý passing, jakoby splní veškeré požadavky bipolární společnosti, která se doposud striktně rozdělovala a je na nás nahlíženo jako na nového člověka. Máš tudíž pak menší šance se setkat s diskriminací, která může mít různé podoby. Život je krásný, máme co jsem chtěly, pokud se to zadaří máme i skvělé partnery a dobrý sexuální život. Jenomže ve své podstatě jsme tak před tou bipolárně rozloženou společností utekly do míst, kde nás chtěla mít sama, což pro některé nemusí být jednoduché a je to provázeno sekundárními socipatologickými jevy. Translidi častěji odmítá rodina, vlastní děti či rodiče, přátelé se staví zády, setkávají se s odmítáním ve školách, hůř si hledají práci nebo jsou častěji propouštění, mají nižší plat než v porovnání muž/žena a to přestože translidé 1,5x častěji dosahují vysokoškolského titulu než ostatní i přestože část z nás nedokončí školy, jsme odkázáni víc na sebe, když v životě nastane nenadálá sociální tíseň a jsme donuceni častěji pracovat v šedé ekonomice nebo častěji přicházíme o bydlení a pak následují otázky nerovného zacházení, kdy polovina translidí zažila nerovné zacházení na veřejnosti a stejná část i slovní napadení, jsme odmítáni na úřadech nebo pokud se o nás někdo dozví tuhle pikantnost, tak cislidé nadále vytváří nedůstojné podmínky pro nás apod. On i ten průzkum transparentu dokázal, že diskriminační nebo nesnášenlivé projevy mohou mít různou podobu, která se odvíjí přímo od možností změny pohlaví v ČR. Jakmile bychom byli schopni vyřešit výše uvedené problémy, pak se můžeme srovnávat se spokojeností vůči ostatním národům. S Transparentem se shodneme na tom, že je třeba šířit osvětu, že jsme stejní lidé jako všichni ostatní a není čeho se bát a že můžeme být přínosem pro ČR, pro zaměstnavatele a pro své rodiny. Já už asi ne, já už jsem pryč, ale týká se to spousty jiných mladých lidí. Co zrovna nemusí trápit tebe může být nepřekonatelný problém pro jiné. I to že transkluci řeší v průměru přeměnu dříve cca o patnáct let než transholky znamená, že tu pořád společnost ovládají stereotypy a předsudky a že začít přeměnu v brzkém věku je jen výsada pár šťasných. Těch kteří patří do té šťastnější třetiny.
Panenka Maková
Soustavně a postupem času procházím všemi třetinami, dáli se to takto pojmout. Ten cyklus se neustále opakuje a vůbec se nestabilizuje. Prevít jeden mizernej. Světe div se, nechápu to sama. Je to jako nějaký bludný kruh ze kterého není úniku. Někdo může namítnout že, „ty to máš pestré“ (myšleno asi život), ale já o takovouto pestrost vážně vůbec nestojím. Pestré by bylo příjemné pouze v případě uvolněné atmosféry ve společnosti, bez jakéhokoliv opovrhování trans ženami a nečekaných homobních možných výpadů odkudkoliv jenom proto že jsem trans žena a nesplňuji kritické požadavky jako cis žena. Trans ženy bývají odlišné od některých typů trans ženy a cis žen. A to je potřeba aby toto i česká společnost vzala plně na vědomí, smířila se s tím a plně tyto trans ženy respektovala.
Eliška Liška
Myslím, že ten průzkum se neptal – jak dlouho užíváte hormony, co vás v přeměně čeká… a pak se to určitě nesnažil korelovat. Já bych si tipla nejen na korelaci, ale přímo na kauzalitu mezi „jsem 3-6 měsíců na hormonech => v podstatě jsem z toho úplná hysterka“ (aspoň to je moje osobní zkušenost) a „jsem nespokojená se životem“. Mimochodem dneska na přesně to samé období vzpomínám s láskou jako na vysoce zábavné. Samozřejmě čekám, že „Jsem nespokojená se životem, protože… se bojím výsledku operace, tak budu nenávidět stát, který mě do ní nutí.“ bude důležité. Ale prostě bych si raději přečetla příběhy za konkrétními respondenty a po jednom takovém osobním průzkumu, který jsem kdysi dělala, bych si s nimi ještě raději zašla „na pívo“ a promluvila mezi čtyřma očima. Dodneška nezapomenu na jednoho FtM, který se nahlas proklamoval jako zásadně nebinární, ale když jsme si velmi klidně v ústraní promluvili a já byla jenom zcela nenátlakově zvědavá „jako malé děcko“, jak si mám vlastně ten nebinární život představit, jak to prostě v praxi funguje, tak z něho v delší otevřené samomluvě vylezlo, že se vlastně hlavně bojí té operace. Myslím, že měl špatnou psycholožku, která ho někam tlačila. Že kdyby tam jenom tak seděla, byla „jenom tak zvědavá“ a on by věděl, že nad ním paňdoktorka nemá žádnou moc mu napsat posudek nebo něco takového, byl by k ní upřímnější. „Na pívu“, se dvěma promilemi byly i upřímnější MtF, kterých jsem se chodila ptát na zážitky, než jsem skočila do procesu. S každou z nich jsem se osobně bavila 1-2 dny. V hospodách, na procházkách, … projezdila jsem tehdy hezký kus České republiky. Zajímalo mě všechno, co byly ochotné mi říct. Čím víc o tom přemýšlím a čím víc na to vzpomínám, tím míň mi anonymní dotazník přijde jako vhodná forma zjišťování informací. Kdyby to vzniklo aspoň na základě nějakých rozhovorů po hospodách…
bluemoon
[8] [8] Jestli Eliško chceš, tak se na pívo stav, až někdy pojedeš kolem… třeba do Paříže. Já bych to ale tak extrémisticky neviděla. Zkrátka bych neodsuzovalo to, že má někdo pochybnosti. I podle judikatury jakýkoliv svobodný souhlas ztrácí na významu, pokud má člověk jen pouze jednu možnost na výběr. To je důvod, proč například já o tom, jaké mají postoje jiné MtF a jiní FtM, nijak nepřemýšlím a nechala bych to rozhodnutí na ostatních jednotlivcích, protože se mne ani vlastně nedotýká. Sama jak uvádíš, jsi pochybnosti měla také a stálo tě to hodně cestování, času a i peněz, než jsi něco podnikla. Pochybnosti jsou přirozené na začátku. Možná některé chápete špatně to „mít tu možnost“ v kontextu „nechtít ji teď využít“ Co vám budu vykládat, že láska má mnoho podob a jistě známe spoustu případů, kdy si láska opravdu nevybírá i mezi námi. Založení rodinného života nebo mít alespoň plnohodnotný sexuální život ani není sobecký požadavek, spíše je přirozený. Nevidím žádný důvod, proč bychom se měli přizpůsobovat do takové míry, že o to všechno přijdeme, když láska nezná hranic. Může se někomu zdát, že těhotný FtM chlap je très très bizarre, ale spíše mi to je sympatické a plné naděje, že někdo jako my může být ve svém životě spokojen a naplněn s příchodem nového života, na který se většinou, co jsem viděla těší. I duhové rodiny jsou plnohodnotné rodiny. Bez ohledu na sexuální orientaci, bez ohledu na to, co mají lidé dole, bez ohledu na to, kým se lidé cítí, se zkrátka rodí děti. LGBT komunita je ve vynalézavosti docela pestrá včetně nás trangenderů. Chceme žít tak jak chceme my, chceme mít sexuální život a chceme a máme z něj děti. A bez ohledu na to, co musíme projít a jaký ve společnosti máme status a právní postavení, při kterém dochází k nesouladu mezi tím, co bylo vždy zvykem a tím, co bipolární společnost požaduje. Položme si otázku: Je trans žena, která splodí a vychová dítě a podstoupí operaci v pozdějším věku méně žena než ta, která potlačí svoje pochybnosti a nechá se kastrovat sotva co vyleze z půberty? Nebo je posuneme do úrovně cis žen a můžeme do toho zahrnout i neplodné cis páry a plodné trans páry, kdo je z nich víc podle genderu? Vždyť všichni nakonec toho právního uznání stejně dosáhnou, ale všichni jinak a v jiném věku, byť se po celou dobu cítili stejně. Mohu mít s právním uznáním na výběr, když budu chtít v takovém rozhodnutí se nehat zneplodnit počkat? Nemám. Člověk se cítí stejně, z nejvyšší pravděpodobnosti i v budoucnu cítit bude, že je něco špatně, ale nemůže počkat, protože společnost je striktně binární a neuznává nic mezi tím ani lidi, kteří si svým rozhodnutím nejsou jistí. Zde už se jedná o nucení a o systematický nátlak do určité situace. Sama znám páry, kde MtF žena si našla hetero chlapa i před SRS a i ten sexuální život jim funguje a proč na tom něco měnit. FtM kluci také touží po rodině a jde jim to. I přes různé zákazy podmíněné neuznáním pohlavní identity se opět z duhových vztahů bez ohledů na jejich uspořádání rodí děti. Měly byste si uvědomit, že podmínka nucené sterilizace tu absolutně nefunguje jako obrana cis heteráků proti nám, nemá ani vliv na menší statistickou porodnost dětí ze T vztahů. Co se dá ze statistik vypozorovat je to, že podmínka sterilizací ve státech, kde je zavedena, urychluje proces rozhodování o tom, jestli založit rodinný život navzdory úřednímu uznání genderové identity a tím uměle snižuje porodnost transgender vztahů. Transgender člověk na začátku své tranzice není za současných podmínek schopen nijak odložit své rozhodnutí o tom jestli bude připraven na to, se v budoucnu obejít bez sexuálního života, partnera či bez dětí, protože buď to a nebo. A to už je celé špatně, protože to nedává člověku možnost na výběr se rozhodnout ani v tom, jestli rok či dva nebo do dalšího vztahu počkat. Mne přeci také začal víc bavit sexuální život, mám dluhodobý vztah, s přeměnou jsem spokojená, ale uvědomuji si, že to nemusí být v životě všechno. Z tohohle důvodu bychom měly být více tolerantní k těm, co to možná prozatím vidí jinak. Společnost nahrává transklukům, aby to měli jednodušší, mohli si dopřát luxusu, že se mohou genderově vyjádřit a projevit v nižším věku než transženy, ale to je přeci doprovázené, jak už jsem začala, těmi pochybnostmi. Co mi život ve FR přinesl je to, že jak mezi sebou diskutujeme, dovedeme rozpoznat rozdíl mezi skutečností a cliché. Mladý transkluk bude mít vždy víc pochybností o budoucím životě než v transžena v letech, statistický rozdíl je 12 let(půl generace). Až to bude rovnocenné, tak to cliché nejspíš zmizí a zůstane mezi FtM a MtF na stejné úrovni. Já to podporuji a my které milujeme svoje děti víme o čem mluvíme. Neodpírejme někomu tu možnost na život podle toho, jak kdo sám chce.
2019
TOTAL SOLIDARITY – je hudební kompilaci na podporu LGBTQIA+ komunity v Polsku. Kompilace, která obsahuje přes sto skladeb, vznikla v reakci na homofobní násilí proti prvnímu PRIDE průvodu v polském Białystoku, a zároveň je odpovědí na „homofobní kampaň vládnoucí strany Právo a spravedlnost, krajně pravicových médií a katolické církve, které označují LGBT komunitu za mor, nebezpečnou ideologii nebo za hrozbu morálce a polské kultuře, se kterou je třeba bojovat ohněm. https://oramicspl.bandcamp.com/album/total-solidarity-benefit-compilation-for-grassroot-lgbtqia-organizations-in-poland Tak myslím, že modlit se v těch jejich chrámech nestačí, aby se toto homofobní svinstvo, agresivně zaměřené proti LGBTQIA+ lidem, jednou nedostalo také sem k nám do českého teritoria, tak jako se toto děje v Polsku a v dalších zemích východní Evropy.