otєrєzє.cz

Danča, Jarča a Romča – holky z lapáku

20. 11. 2015 / 11:53 / 5 Comments
Má zvědavost nezná mezí a tak když jsem měla možnost podívat se do věznice, zajásala jsem. Abych o českém vězeňství věděla co nejvíc, strávila jsem delší chvilku na stránkách Vězeňské služby. Zajímavá položka v menu byla statistika, kde mě hned praštil do očí údaj o počtu vězněných ženách v ČR. Byl totiž hodně malý.
 
 
Vězněné osoby
Věznění muži ženy % žen
dospělí 18934 1349 7,1
mladiství 104 7 6,7
chovanci* 49 5 10,2
celkem muži i ženy 20448 – 6,7
* zabezpečovací detence
 
Jen 6,7 % z celkového počtu vězněných jsou ženy.
 
Doživotí v České republice je nejvyšším možným trestem. Trest smrti od roku 1990 neexistuje.
 
Doživotně odsouzení*
muži 45
ženy 3
celkem 48
* poslední aktualizace 18.09. 2015, 6:00
 
Jen 3 ženy dostaly v České republice doživotí. Na procenta je to 6,3 %, takže se ta statistika stále drží kolem tohoto čísla.
 
Kdo jsou tyto „něžné“ ženy?
 
 

Danča

Dana Stodolová (nyní 45 let) – kauza Stodolovi
Spolu se svým manželem Jaroslavem byla v dubnu 2004 odsouzena královéhradeckým soudem na doživotí za sérii osmi vražd a dalších trestných činů. Manželé v letech 2001 až 2003 napadali starší a bezmocné lidi, které kvůli získání peněz uškrtili. Přepadené osoby nejprve svazovali a zezadu zákeřně usmrcovali. Poškození trpěli mučivými útrapami.
Na místě činu pak pachatelé vždy fingovali sebevraždu a manipulovali stopy, aby na ně nepadlo podezření. Kriminalisté jejich triky dlouho nemohli prohlédnout a ani lékaři neodvedli zcela dobře svou práci, když opakovaně mylně stanovovali příčiny smrti.
Odvolací soud, stejně jako Nejvyšší soud, doživotní trest pro oba manžele potvrdil. Stodolovi by se při splnění všech náležitostí mohli podmíněně ocitnout na svobodě nejdříve v roce 2034. Loupeže vynesly 400 tisíc.
 
 
 

Jarča

Jaroslava Fabiánová (nyní 50 let), prostitutka, počet prokázaných obětí: 4
9. září 2004 Pražský městský soud poslal Jaroslavu Fabiánovou do vězení na doživotí za dvě brutální vraždy mužů v roce 2003. V minulosti už byla navíc odsouzena za smrt dvou mužů.
Kriminální zkušenosti Fabiánové se datovaly již od jejího útlého mládí.
 
Fabiánová neprožila právě šťastné dětství. Matka se o ni nestarala a nakonec ji vyhodila z domu. Jaroslava žila prakticky na ulici a byla i několikrát znásilněna. I to zřejmě formovalo její nenávistný vztah k mužům. Čtyři nalákala na sex a pak chladnokrevně zavraždila.
Ačkoliv ve vztazích dávala Jaroslava přednost ženám, peníze na obživu si obstarávala prostitucí. Se sexem za peníze začala už v roce 1981 coby šestnáctiletá. Stejně tak s vražděním… Její první obětí byl chlípný stařík (†78) z Děčína, který si s oblibou zval chlapce i dívky ze sociálně slabých rodin a platil jim za sex. S Jaroslavou však narazil. Místo milostný hrátek se dočkal smrtícího útoku kladivem, nožem a ševcovským šídlem.

 

 

 

Romča

Romana Zienertová (nyní 40 let), Široký Důl u Poličky, okr. Svitavy
2. září 2011 se pokusila o tzv. rozšířenou sebevraždu. Motivem byla tíživá životní situace. Třem mladším dětem (Romana (2 měsíce), Lukáš (2 roky), Eliška (4 roky)) nožem podřezala krk a zápěstí, nejstaršího Davida (8 let) udusila polštářem. Po činu chtěla spáchat sebevraždu oběšením a podřezáním žil, ale díky rychlému příjezdu policejní hlídky, kterou zavolal její přítel, bylo v sebevraždě zabráněno. Podle svědků se o děti starala vzorně.
U soudu tvrdila, že si nepamatuje nic z vraždy ani z toho, co bylo předtím, chovala se bez emocí, a ani když byl přehráván videozáznam z místa činu, neprojevila žádnou lítost. Podle posudků znalců z psychiatrie a psychologie netrpí duševní poruchou a ztrátu paměti předstírá.
Žena neměla jednoduchý partnerský život. První dítě nemělo v rodném listě uvedeného otce, delší dobu pak žila s druhem na Litoměřicku, který byl odsouzen k podmínce za týrání. Od něj pak odešla právě do okolí Poličky, kam se do podnájmu přistěhovala k poslednímu druhovi, se kterým se seznámila přes internet.
 
 
 
Věznice Opava je jedinou věznicí v ČR, kde vykonávají trest ženy odsouzené na doživotí.
 
 
Brr. Tak to jsou ty tři české výjimky.
 

Kde mají nejvíce gaunerek?

V roce 2012 v ČR žilo 5.280.608 žen. Z toho bylo vězněných 1493 žen. To znamená, že podíl vězněných žen na počet obyvatel ženského pohlaví je 0,028 %.
 
K tomu, abych mohla zjistit, ve které zemi je vězněno nejvíce žen na počet obyvatel ženského pohlaví potřebuji údaje o tomto počtu z jiných zemích. A tu jsem našla ve zprávě „Women in prison“, kterou zpracovala Harm Reduction International (HRI), což je nevládní organizace při OSN zabývající se otázkami kolem vězněných osob z důvodu drogových deliktů.
 
Při podrobném porovnávání počtu vězněných žen v jednotlivých 54 zemích jsem už pouhým okem narazila na jednu českou zvláštnost. 6,7 % jako poměr vězněných žen vůči vězněným mužům není příliš, ale vůči počtu obyvatel ženského pohlaví v ČR patříme totiž téměř ke světové špičce a spolu se Španělskem k té evropské úplně.
 
Tabulku níže vytvořenou HRI jsem doplnila o země z této krásné mapy:
 
 
Do tabulky jsem dále přidala sloupeček vypočítávající poměr vězněných žen vůči počtu obyvatel ženského pohlaví v dané zemi a tuto tabulku jsem srovnala od nejvyšší hodnoty (tedy od země, kde je nejvíce gaunerek) k nejnižší.
 
 
Časopis Forbes totiž přišel se zprávou, že USA má nejvíce vězněných žen na světě. Což dokazuje i tato tabulka. V té je také vidět, že je Česko deváté na světě s největším podílem vězněných žen. Oproti tomu nejméně gaunerek mají v Rakousku, Bosně a Hercegovině a v Indii.
 
Tabulku s počty vězněných žen seřazenou podle poměru vězněných vůči ženskému obyvatelstvu je možné stáhnout zde:
 
Údaje jsou z roku 2012.
 
 
Nejčastějším důvodem vězněných žen v USA jsou drogové delikty.
Země s nejvyšším podílem vězněných žen za drogové delikty je kromě USA dále Tádžikistán (70 %), Lotyšsko (68 %) a Portugalsko (48 %). Přitom průměr Evropy a Střední Asie za drogové delikty je 28 %.
V ČR je vězněno za drogové delikty 13,4 % žen, nejméně v Polsku 3,1 %.
 
Nejvíce gaunerek na světě je odsouzeno v USA. Česko je deváté na světě.
 
Přesto stále platí, že ženy se dopouštějí trestných činů až patnáctinásobně méně často, než muži.
U mužů je ve hře totiž stále jeden z nejobávanějších hlavních hrdinů – zase ten testosteron. To on je posílá do věznic, vraždí a okrádá.
Bane.
Lidé nejsou zvířata. Odlišujeme se od nich právě tím, že dokážeme ovládat své pudy. Tedy i agresivitu, jejímž zdrojem může být právě i testosteron. Ale občas to platí i pro ženy:
 
U mužů i žen, kteří byli odsouzení za násilné trestné činy, byla zjišťěna vyšší hladina testosteronu, než u normální populace.
 
Trestní bezúhonnost je jednou z podmínek pro dokončení přeměny chirurgickou změnou pohlaví.
Prostě nechoďte si pro ta značková trička za 6000 Kč do obchodů bez peněz a bude to ok, ano? 🙂 Nebo vám ten bambán zůstane navěky!
 

Kastrace

U agresivního zločince může dojít ke kastraci (orchiektomii – odstranění varlat) pouze na jeho vlastní žádost.
 
Tedy pokud zrovna nepobýval v Africe, Středí a Jižní Americe, kde ke kastraci může dojít v důsledku napadení parazity motolice, jako je krevnička střevní či pokud si nějaký fajnšmekr dopřeje slávku jedlou nebo slávku středomořskou, ve které je prokázán nejvyšší výskyt parazita Prosorhynchus squamatus.
Výborná je ještě motolice Microphallus pseudopygmaeus, která svého hostitele kastruje výhradně chemicky. Ovšem hostitel je většinou mlž a to já nejsem. Stejně, jak je to slovo mlž podobné v češtině slovu muž…
 
Hlas kastráta vyykastrovaného ještě před pubertou je stejně vysoký jako hlas ženský. I dnes zpívá několik pěvců – „kastrátů“, zpravidla jde ale o osoby s hormonálním onemocněním, které zabraňuje mutaci hlasu (jazzový zpěvák Jimmy Scott, sopranista Jorge Cano či Radu Marian) nebo pěvce, kteří podstoupili kastraci z jiných důvodů. U několika zpěváků také k mutaci z neznámých důvodů nedošlo, aniž by trpěli hormonální poruchou (Michael Maniaci).
Má tak někdo štěstí… I když Michael Maniaci není transsexuál, dokázal si na svém ženském hlase postavit kariéru a využít to 🙂 To se mi líbí.
 
Zde je ukázka jeho hlasu na youtube, kterému se říká „mužský soprán“, ale pro mě tedy vůbec mužský není.
Jak zní jeho hlas, který nikdy neprošel mutací při běžné řeči? Ve videu na youtube mluví jak svým hlasem, tak zpívá:
 
 
 
A ještě jedna ukázka – Arno Raunig.
Tohle můj mozek opět opravdu těžko zpracovává a zůstávám jen fascinovaná přilepená k monitoru.
 
Otázkou zůstává, jak to, že je Arno plešatý, když kastrace bývá jediným účinným lékem proti plešatení a Arno kastrovaný je?
Odpověď neznám, protože k tomu, aby Arno začal mutovat by musel mít dostatečný přísun testosteronu v pubertě, což jako kastrát neměl, pak by ale měl mít i vlasy, které nemá a tak je Arno pro mě záhadou, na kterou se někdy vrhnu, protože bude zřejmě třeba pochopit jeho životní příběh, který jsem dosud až tak nestudovala…
 
 
Jako první terapeutická kastrace bývá uváděna operace, kterou provedl roku 1892 psychiatr Auguste Forel ve Švýcarsku jako léčbu neuralgie (chronické bolesti) varlat u imbecilního hypersexuálního pacienta. (August Forel není až tak neznámým psychiatrem, dostal se dokonce na bankovku v hodnotě 1000 švýcarských franků a to se dostal hooodně vysoko! Vypadá tam tak trochu jako takový Krakonoš).
 
Když je někdo hypersexuální, tak je to průšvih. Když je někdo imbecilní, tak taky. Ale když je někdo imbeciní a hypersexuální dohromady, tak to je dvojtý průšvih. Znělo to tak strašidelně, že jsem chtěla najít fotku toho pacienta, ale to už bych chtěla fakt moc na dobu v roce 1892.
 
První zaznamenanou ženskou terapeutickou kastraci provedl počátkem 20. století skotský chirurg sir George Thomas Beatson u 33leté nemocné ženy v pokročilém stádiu rakoviny prsu.
 
V Československu bylo provádění kastrací regulováno vyhláškou Ministerstva zdravotnictví ČSSR z roku 1970, která je podmiňovala žádostí pacienta a posouzení odbornou komisí se zastoupením urologa, právníka, sexuologa, případně i plastického chirurga. Komisi jmenoval ředitel nemocnice, která zákrok prováděla. Podobná praxe existuje v ČR dosud. (Což už mnoho z nás zažilo na vlastní kůži nebo je to co nevidět čeká v podobě komise na Ministerstvu zdravotnictví).
 
Ta vyhláška se tehdy jmenovala Vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČSSR č. j. LP-276-16.9.1970 „Léčebné zákroky u intersexuálů, transsexuálů a sexuálních deviantů“.
 
Kastrace je také jedna z mála možností léčení alopecie (plešatosti), při níž je odstraněn zdroj testosteronu, který zabraňuje růstu vlasů na temeni hlavy.
 
Léčebná kastrace způsobuje pokles hladiny testosteronu asi na 5 % původní hodnoty (testosteron i nadále produkuje například kůra nadledvin) a v důsledku toho pokles sexuální apetence. Samotné erotické zaměření co do objektu a struktury (včetně parafilní (tedy úchylek)) ovšem zůstává nezměněno a i nadále jsou zjistitelné reakce na erotické podněty.
 
Některé studie uvádějí snížení recidivity sexuálních trestných činů (bez změny nesexuální trestní recidivity) a zlepšení sociální adaptace. Petr Weiss a další čeští zastánci kastrací v médiích uvádějí, že za posledních 30 let se nikdo z kastrovaných odsouzenců násilného trestného činu již znovu nedopustil. Kriminální vyšetřovatel Jiří Markovič však uvedl starší případ, kdy kastrovaný pachatel Antonín Vorel v Krčském lese zabil a znásilnil ženu. Evropský Výbor pro zabránění mučení uvedl jiné tři případy násilné recidivy kastrovaných pachatelů, a to po roce 1989. Petr Weiss k tomu uvedl, že tito kastrovaní pachatelé v záznamech českých sexuologů nefigurují, protože v této evidenci nejsou vedeni ti z kastrovaných, kteří následně nepodstoupili komplexní terapii.
 
 
Pomocný dělník Antonín Vorel útočil na ženy už jako puberťák. Po několika pokusech o znásilnění byl dopaden a strávil krátkou dobu ve vězení. Psychiatři u něj diagnostikovali sexuální úchylku – sadismus. Matka Antonína přesvědčila, aby podstoupil kastraci. Přesto o pár let později ubodal a zneužil bezbrannou seniorku.
Antonín Vorel vinil ženy z toho, že přišel o varlata a ztratil schopnost erekce. Když 25. listopadu 1978 potkal v půl druhé ráno v pražských Hodkovičkách zmatenou Marii J. (†64), rozhodl se, že se jí za své příkoří pomstí. Chytil ji a začal škrtit. Nebohá důchodkyně se bránila ze všech sil, ale proti mladému, fyzicky zdatnému muži neměla nejmenší šanci.
Antonín Vorel z ní strhal šaty a začal ji osahávat, tím u něj došlo k částečné erekci. K pohlavnímu styku to však nestačilo a to Vorla rozčílilo ještě víc. Teprve když vytáhl nůž a bodal jako šílený, podařilo se mu uspokojit se. V těle se našlo 34 bodných ran.
 
Tenhle Vorel je prostě důkazem, že ani kastrace nemusí být stoprocentní a zapsal se tím tak na věky do dějin české kriminatologie a sexuologie. Svůj čin provedl šest let po kastraci.
 
Bez následné léčby do jednoho roku po výkonu trestu opět spáchá podobný čin až 80 % deviantů, naopak po léčbě recidivuje do dvaceti let pouze 17 % pachatelů.
 
 
Při pohledu na skutečné foto zavražděné, její polohu a odhalené oblečení se mi udělalo nevolno. Nemusím sem taky dávat všechno. To je tak, když zmatená seniorka (64), o které si vrah myslel, že je jí 40, vystoupí na opačné konečné stanici autobusu, než chtěla vystoupit a pak v půl druhé v noci běhá sama lesem a potká Vorla. Odbočit do lesa označili kriminalisté za absolutně nepochopitelné rozhodnutí.
Takový Vorel může klidně číhat úplně všude. Ale paniku tu rozhodně vyvolávat nechci.
 
 
41 až 90 % kastrovaných sexuálních delikventů podle různých studií po čase hodnotilo rozhodnutí ke kastraci jako správné. V této skupině jsou především ti, u nichž zůstala i po kastraci zachována schopnost soulože a masturbace, naopak mezi nespokojenými jsou ti, kteří pociťují ztrátu sexu v životě.
 
Výbor proti mučení Rady Evropy vyjádřil ke kastracím delikventů závažné výhrady v roce 2007. Británie, Francie a Polsko začaly přecházet na chemoterapii, Česko na výzvu nereagovalo (antiandrogenní farmaka však ve velké míře používá). V únoru 2009 vyzval Výbor proti mučení Českou republiku k tomu, aby okamžitě upustila od kastrace sexuálních delikventů.
Ministryně pro menšiny a lidská práva Džamila Stehlíková odmítla výzvu akceptovat, rovněž někteří významní čeští sexuologové se postavili proti ní.
 
Od roku 2000 bylo v ČR chemicky kastrováno 300 pacientů. Padesáti byly odňaty genitálie. Ročně se kastruje maximálně deset lidí. Kastrace sexuálních deviantů provádějí kromě České republiky ještě v Německu, Švýcarsku a USA.
 
Podle průzkumu serveru novinky.cz souhlasí s kastrací u sexuálních delikventů 96 % Čechů.
 
 

Akutní nedostatek žen

 
Když už jsem byla u toho přehledu zemí, porovnala jsem všechny země světa na stránkách Světové banky, abych zjistila, ve které zemi mají akutní nedostatek žen a která jimi naopak doslova překypuje.
 
Obvyklý evropský poměr ženy vs muži je ten, že žen je vždy nepatrně více (50,1-54,2 %). Kromě čtyř evropských zemí, kterými jsou Kypr (49,0 % žen), Norsko (49,7 %), Island a Lucembursko (oba mají podstav žen 49,9 %).
 
Největší podíl žen v evropské zemi najdeme v Lotyšsku (54,2 %), Litvě (54,0 %), Ukrajině (53,7 %) a Rusku (53,6 %). Tam všude mají jasný nadstav žen. V Rusku prostě muži umírají dříve, jak jsou zdrchaní a tak je tam vyšší podíl žen. Že by byli zdrchaní ale muži i v Lotyšsku?
Tyto země jsou tedy ideálními zeměmi pro svatbychtivé muže z jiných zemí, například ze Spojených arabských emirátů, kde je nejmenší podíl žen na světě (26,3 %) spolu s Katarem (26,8 %). Proto asi katarský princ přijel kdysi do Prahy obtěžovat naše krásné české mladé dívky. V Kataru totiž jaksi začínají docházet…
 
Nedostatek žen mají všeobecně v arabských zemích a dalšími famózními přemužněnými zeměmi jsou Omán (34,2 %), Bahrain (37,9 %), Saúdská Arábie (43,4 %) a další.
 
V České republice žije stále ještě víc žen než mužů. Poměr žen je (50,9 %), ale na Slovensku se po rozdělení republiky očividně rodilo více holčiček (nebo umíralo více mužů?), protože tam jsou na tom o trochu lépe (51,5 %).
 
Stejně dobře jako v České republice se mají muži v Belgii, Německu, Španělsku, Senegalu, Jižní Africe a na Svaté Lucii, kde je úplně stejný poměr žen, jako u nás.
 
Copak nám to ti šejkové v arabských zemí udělali se ženami, že je jich tam tak rapidní nedostatek?
Jak to ti Lotyši dělají, že je tam největší koncentrace žen na světě?
A jak s tím souvisí skutečnost, že ty země leží vždy vedle sebe?
 

5 Comments

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.