Transrealita v Rusku III. – Stas

Osudy ostatních aktérů je možné přečíst si zde:

 

Stanislav Fedyanin (Stas) se identifikuje jako osoba třetího pohlaví. „Je mi jedno, jestli mi lidé říkají pane nebo paní.“

Je známým androgynním modelem.

 

Už přes rok žije sama a navštěvuje ji otec, který jí podporuje v její modelingové dráze. Řekl jí, ať si dělá co chce, pokud to není ilegální, nesouvisí to s alkoholem a drogami. Stas se chystá na focení do Japonska, kde je zájem o muže zženštilého vzhledu.

 

Stas nerada uklízí i vaří, nerada navštěvuje svého dědu a babičku.

 

…Mám opravdu velký problém s používáním rodů v této sérii článků, protože i Stas používá o sobě mužský rod a já tu mám používat ženský? Jelikož je mu jedno, jestli mu budu říkat pane nebo paní, tak si vybírám paní. Navíc jak dále uvádí, chce se stát přeci jen ženou. Tak ať mě nemate tím ruským mužským rodem pořád! Nevím, kdo jiný by měl dát okolí jasně najevo, kým jsem, než my sami??? Je to tak těžké použít ten ženský rod? Zahodit mužské jméno a vůbec ho nevyslovovat? Nutí jí snad někdo? Možná ruský systém a jednoduše zvyk, který v této zemi panuje, ale měly by si holky stát za svým!). Když už jsem žena, tak mám koukat být ženou 🙂 Jenže v Rusku (a v tomhle dokumentu) prostě všichni používají všude mužský rod. Možná je to jednoduše tím, že Kira i Stas se identifikují jako androgynní osobnosti a řadí se jak mezi muže, tak mezi ženy, ne jednoznačně mezi ženy, i když (stejně jako původně androgynní model/ka Andreja Pejić) nakonec inklinovaly k ženskému tělu. A mně to tady pak akorát ztěžují s používáním rodu 🙂 Nebudu už ho výše opravovat. Ale uvědomila jsem si, že bych měla respektovat rod, který si člověk zvolí – v tomto případě tedy u obou mužský. Tak snad to dál už budu dodržovat. (Já za to fakt nemůžu! Kdo za to může? No oni/ony přece. Kdo má hned vědět, že jde o mužoženy. Jenže třeba Kira se ve 14. díle dostane až na operační sál kvůli SRS, tak se mi potom nemohou divit, že v tom mám trochu zmatek. Je to na nich, aby mi to ujasnily. Já budu respektovat to, kým jsou, ale musí mi to říct, když to tedy nepovažují za jednoznačné, ačkoli já ano.)

 

Tak nevím, jestli by se ten dokument neměl jmenovat spíše „Androgyn Realita“, než „Trans“…

 

Stejně jako hlas Kiry, nelíbí se mi ani hlas Stase (Stasy?). (Jak mám tohle jméno skloňovat, když je mužské? Bože. Můj mozek potřebuje nutně jasnou identifikaci! Vzhled těchto dvou dívek mu říká: my jsme dívky. Ale hlas, jméno, použitý rod už nikoliv. A nechci obě identifikovat jako třetí pohlaví nebo bigender, když se obě hlásí k tomu, že jsou dívkami. Ačkoli u Stase nulovou snahu o ženštější hlas chápu, jemu je jedno, jestli je muž nebo žena.)

 

Ivan Kaplij, Stasův přítel (přítelkyně).

O Stasovi hovoří v ženském rodě.

 

Stas přijel konečně navštívit svého dědu. Dojemná schůzka, kdy dědeček netajil, jak se na Stase těšil: „Je vysoký a má hezkou tvář. Je dobře, že dělá to, co dělá.“

 

Stas se už několik let bojí jít sám po ulici. Má strach, že by mu někdo mohl potencionálně ublížit (ještě se to nikdy nestalo), není schopný komunikovat s lidmi, bojí se přeplněných prostor a tak vyhledal psychiatra Vladimíra Fainzilberga.

„Podobný problém měla i Kira Sadovaja. Ona už se ale nebojí. Takhle snadno to u mě nejde.“ (Tady Stas u Kiry použil pro změnu ženský rod. Nemají v tom holky úplně jasno, jak se tak dívám. Ale to se vychytá.)

Psychiatr se Stase zeptal, zda se cítí být více jako dívka nebo chlapec. Stas odpověděl, že rozhodně dívka, ale dál o sobě mluví v mužském rodě.

„Když se dívám do zrcadla, vidím jak se mé tělo mění v mužské. Rozšiřují se mi ramena, má tvář se zmužňuje. To na mě působí velmi negativně.“

 

(Kira ani Stas neberou hormony, jak jsem pochopila až ve čtvrtém díle.)

 

Stas u psychiatra poprvé vysloví myšlenku, že by si nechal změnit pohlaví na ženské.

 

Po třech letech se Stas vydá pěšky do ulic. Poprvé bez auta mezi lidi a říká: „Myslel jsem si, že si mě budou lidé všímat, ale vůbec nebudím jejich pozornost.“(To je překvapení viď? Ale k tomuhle zjištění jsem musela kdysi dospět i já, když jsem si myslela, že všechny zajímám, že na mě všichni budou civět, řešit mě a posmívat se mi. Tehdy mi (cis) kamarádka Anetka řekla větu, kterou jsem nebyla schopná přijmout, dokud jsem si ji neověřila a pamatuji si ji dodnes: „Nikoho nezajímáš!“ 🙂

 

Stas: „Myslel jsem si, že vyjdu ven a všichni budou říkat: Koukni! Koukni! – a ono nic. Tak jsem si vymyslel takový malý experiment. Samozřejmě, že to tu znám, ale začal jsem se ptát lidí, kde najdu jednu ulici. Potřeboval jsem na to chvilku času, než jsem se k tomu odhodlal. Reakce mě překvapily. Nikdo se ničemu nedivil, všichni byli úplně v klidu a reagovali normálně.“

 

„Ještě nejsem připravený na prsní implantáty, ale existuje spusta jiných způsobů, jak zvětšit poprsí.“

„Koupil jsem si takový doplněk, který dole vypadá jako velká prsa a nahoře je jeho okraj překrytý velkým náhrdelníkem, takže nejde nic poznat. Vypadá to opravdu dobře.“