Přeměny

Vzteklá před laserem a přeměna půvabné Katherine

15. 9. 2014 / 19:20 / 70 Comments
(První poloviny tohoto článku si prosím nevšímejte a rovnou jí přeskočte na tu druhou zhruba tam, kde začínají fotky Katherin.)
 
Ještě včera jsem tu vykřikovala, jak se před zrcadlem snažím udělat mužský škleb a nejde mi to, ale jsou dny, kdy ze sebe nedobrovolně ženu udělat nemohu.
 
Pokud bych se totiž oblékla a namalovala tak, jak to už od 8.4. dělám, vypadala bych jako Tom Conchita Wurst. (Když to s tím přirovnáním trochu přeženu).
 
Moc by mě zajímalo, jak jste to dělaly vy všechny ostatní holky, co jezdíte na laser nebo jste jezdily.
Vím, že záleží na druhu a množství vousů, ale já začala schválně už v prosinci, tedy dva měsíce před HRT, teď je září, čeká mě sedmý laser a to znamená nechat si narůst vousy do 1 mm, což se tak příšerně maskuje, ale do práce jít musím. No budiž, tak to zamaskuju tunou make-upu, pořád lepší, než aby to bylo vidět, ale hned po práci musím sednout do auta a odjet do Prahy, takže to znamená v autě se odlíčit… Jenže to není odlíčit se jen tak hala bala, ale pořádně. Kvůli laseru tam nesmí zůstat ani pidipigment!
Minule jsem to fakt drhla, použila jsem ty (údajně) nejlepší odstraňovače make-upu, ale sestřička mi stejně potom řekla, že to, co při každém záblesku tak smrdí, nejsou moje vousy, ale make-up. :/
 
Nenávidím tyhle dny, ačkoli paradoxně miluju, že po nich jsem zničila zase velkou spoustu těch příšer na mé tváři.
 
Před sedmým laserem vypadá má neoholená tvář asi tak, že na tvářích, na spáncích a téměř celý krk je bez vousů. Dolní část horního rtu je také zcela bez vousů. Ale v horní části ještě prosvítá černý „podklad“ a pod bradou je malý ostrůvek, který se při každé proceduře víc a víc zmenšuje, ale tam laser zabírá nejméně.
 
Takže to vidím tak do ledna? Klidně i déle, ráda bych byla už v Motole bez starostí, i když vím, že spousta holek se holí ještě po operaci.
 
Však já je zničím do posledního!
 
Všimla jsem si na některých holkách při společných sezeních (hlavně těch, co už jsou hodně přede mnou), že mají hladké tváře. Vnímám, že mi pomáhají i hormony, takže je to řidší, jemnější… ale jsou to potvory hnusné černé odporné! Všechno dokáží zničit. Tak já raději zničím je!
 
Ale ty dny, kdy má dojít k likvidaci, jsou pro mě v tuto chvíli tak nesnesitelné a smutné. Nemůžu se na sebe ani podívat a to mám jet metrem a potom v té nejrušnější části Prahy u Václaváku z hlavního nádraží mezi stovkami lidí.
 
Vždycky se klidím do ústraní. V metru, na nádraží, ve městě…než vklouznu do bezpečné zóny Laser klinik.
Co vlastně jsem?
Conchita Wurst.
Tak tahle bych nikdy ven nešla! Ale musím!
Co na sebe? Klučičí věci odmítám, do toho mě už NIKDO NIKDY nedostane!
Takže ne slimky, raději bílé tenisky místo balerínek – to už je snesitelné? A co s vlasama? No nechám je volně, i když to vyloženě mužský účes není a ani nechci, aby byl. Já nechci vypadat jako chlap! Ale co tedy jsem, když mám na tváři černé plochy vousů? 🙁
 
Vím, že některé z vás jezdí na laser prostě tak, jak už všude chodí mezi lidmi – v dámském. Vyprávěla mi to i sestřička. Prostě přijdete v růžových kalhotách v halence zarostlé jako Rumcajs.
Na to nemám a nikdy mít nebudu.
 
A tak si říkám, že tenhle den vždycky prostě nějak přežiju.
Co mi zbývá.
Stydím se za to, jak vypadám a nemůžu s tím udělat vůbec nic.
 
Je mi asi jako všem ženám, kterým přes noc narostly vousy a musí s tím přes půl Prahy metrem.
 
Nechci to, ale současně to chci a potřebuji.
Neexistuje jiný způsob, jak docílit krásné tváře.
 
Naštěstí většina těch lidí mě vidí jen jednou v životě. Nevyhledávám je. Nesnáším, když na mě někdo civí.
 
To jsem jediná, co ty lasery během RLT v souvislosti s okolím tak prožívá?
 
A vypadají ty mrchy až 13. den 🙁
 
V pátek mám pro mě důležité rande (ne další s někým jiným, ale druhé s tím samým :). V sobotu velká milá návštěva.
 
To jsem si to zase naplánovala 🙁
 
Jsem vzteklá, nepříčetná, otrávená a SMUTNÁ.
Protože zítra ráno se nesmím oholit. (Tedy to torzo, co tam ještě roste).
 
Jasně, že mám radost z toho, že je tam toho už tak málo. Jíťa se mě dnes ptala, jestli mají v Laser klinik vůbec na mě co spalovat 🙂 Jsem ráda, že to není vidět. Nejhezčí je to právě tak těch 14 dní po momentu, kdy všechno vypadá ven. Tohle je můj cíl. Takhle chci, aby to jednou zůstalo a už tam konečně nic nevyrostlo!
 
Omlouvám se, že tu tak brečím nad takovou prkotinou, která nikoho nezajímá, ale jsem z toho vždycky už týden před tím celá nesvá.
 
Nechci ze sebe dělat chlapa ani Conchitu Wurst 🙁
Pomooooooooc!
 
 
No, tak už jsem se patřičně vyvztekala a raději si pustíme nějaké hezké video…
 
Nevím, proč mě pokaždé tahle videa rozbrečí. Jsem fascinována tou proměnou z člověka, ve kterém byla kdesi ukryta ta krása a zatímco se na levé straně tváří zděšeně, jakoby šel na popravu, na pravé straně mohu výraz té princezny popsat jen jedním slovem: PŮVAB.
 
Je to video rekapitulující 1 rok přeměny, která dala na youtube teprve před 6 dny Katherin (24) z USA:
 
 
(Kam dala ty zpropadené vousy??? Však já ten boj taky jednou vyhraju!)
 
Jak to, že se z takových kluků stanou tak krásné holky?
Nechápu to.
 
Jelikož má volně přístupné fotky i mimo youtube, tak si myslím, že stojí za to je sem dát a prohlédnout si tak její soukromé fotoalbum:
 
18.3.2014 – první den full-time (5 měsíců po začátku HRT)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Vlevo: Ještě s dlouhými vlasy. Vpravo: Se sestřičkou – jakoby si z oka vypadly.
 
 
Geniální fotka před a po 🙂
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Katherin s krátkými vlasy.
 
 
 
 
A tady je někdo šťastný…
 
Nepřejeme si všechny totéž?
(A teď nemyslím jen tu poslední fotku).
 
Ano, je to boj.
Ale stojí za to postavit se svému strachu.
(Ten je totiž tím jediným, čemu se je třeba postavit).
 

70 Comments

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.