Jak to dělají v...?

Jak to dělají ve Finsku?

1. 3. 2019 / 7:10 / 3 Comments
Koncem 90. let, kdy byl internet na monitorech v krásných černobílých plenkách bez obrázků, jsem poprvé na UJEPu v Ústí okusila, jaké to je spojit se s někým z druhého konce planety. Připojila jsem se pomocí takových krkolomných příkazů na tzv. BBSku, kde se dalo v textové formě povídat s ostatními lidmi. To bylo vzrůšo! Těch lidí bylo pět a samé holky. Katie z Oregonu, Julia z Ukrajiny, Jurgita z Litvy, Daniela z Itálie a Ansku z Finska. Všechno holky, co seděly za počítačem na nějaké univerzitě jako já a byly strašně vyplesklé z toho, že něco takového vůbec můžeme dělat. 🙂 (Úžasná doba).
Katie (které jsem tehdy napsala svůj úplně první e-mail v životě, což už samo o sobě ve mně způsobuje nostalgii) to po pár dnech na BBS zabalila, ale s ostatníma holkama z Evropy jsem si pár let dopisovala na opravdickém ručně popsaném papíře. Posílaly jsme si pohledy, přáníčka, s Ansku z Finska jsem si tehdy i telefonovala – z pevné linky mého táty, z čehož měl pak ohromnou radost, když mu přišel účet. 🙂
 
Nad postelí jsem měla pohled od Ansku s hrozně roztomilým kresleným medvídkem, který říkal nějakou finskou básničku. Hezky se rýmovala, ale tehdy žádný google translator neexistoval, takže jsem neměla tušení, o čem je. Umím ji do teď nazpaměť a je taky moc roztomilá. 🙂
 
Postupně se všechny naše kontakty přerušily (tím, jak jsme začaly mít svoje rodiny) a s dopisováním byl konec.
 
Jenže já si z ničeho nic před čtvrt rokem na tu básničku ve finštině vzpomněla, celou jsem si ji odříkala a zmocnila se mě obrovská zvědavost, jak teď holky vypadají. Na facebooku jsem našla jen Ansku a tak jsem si přála vědět, jak se má, že jsem jí prostě napsala.
 
Ansku teď přednáší psychologii na Univerzitě v Turku, žije sama a má 6letého syna.
 
Milá Ansku si samozřejmě pamatovala mé staré jméno a teď jí napsala nějaká Tereza, jenže ta Tereza toho věděla nějak moc o dopisování si s Tomem. 🙂 První otázka byla, jestli jsem jeho sestra, že toho tolik vím. Já jsem s pravdou ven jít nechtěla, ale jednou večer, když jsme tak probíraly své světy, to už nevydržela a pronesla: „Tys snad musela změnit pohlaví!“
 
Tak jsem jí všechno vysvětlila a normálně jsme pokračovaly dál v našich diskusích a vzpomínání o pradávném přátelství z prehistorických dob vzniku internetu. Až mě nedávno napadlo, že když přednáší psychologii na Univerzitě v Turku, že určitě bude znát někoho, kdo prošel přeměnou ve Finsku a požádala jsem ji, jestli bych s někým takovým nemohla udělat interview pro tento blog, jako tenkrát s Uglou z Islandu.
 
 
Nakonec jsem dostala kontakt na mladou nadšenou transgender blogerku Julii z Finska, která mi ochotně na všechno odpověděla. Škoda, že nebylo možné zveřejnit i foto, ale já to chápu.
 
Takže jak to dělají ve Finsku? 🙂
Prsa z veřejného pojištění? Žadný problém. Ale třeba v porovnání s Českem čekat 5 – 10 let, než dokončím přeměnu? Jakože cože?
 
(Mimochodem pokud se to povede, v řádu měsíců bych ráda zveřejnila ještě podobný rozhovor se ženou v přeměně v Norsku. 🙂 Nějak se mi tu ta Skandinávie neplánovaně rozmnožila. 🙂
 
 

Julie, Finsko

 
► 1. Můžeš prosím napsat pro čtenáře krátké info o sobě?
 
Jsem transžena, které ještě nebylo 30 a v současné době teprve procházím diagnostickým procesem, což znamená, že ještě nemám přístup k léčbě a nemohu si změnit jméno na dokladech. To znamená, že v důsledku této „poruchy“ žiju docela uzavřený život. Jsem z jižního Finska a jsem studentka.
 
 
► 2. Jsou náklady na hormony a operace pokryty z veřejného pojištění? Je něco, co není hrazeno pojišťovnou, ale potřebuješ to?
 
Hormony nejsou v plné výši hrazeny veřejným pojištěním, ale jsou dotovány pro osoby s nízkými příjmy, které mohou dostávat hormony placené prostřednictvím sociálního zabezpečení. Finsko má také roční limit na maximální osobní výdaje na léky, ke kterým by se měly počítat i výdaje za HRT.
 
Veřejné pojištění pokrývá základní operace: snížení prominence chrupavky štítné (ohryzek) a vaginoplastiku (pouze jeden typ). Na doporučení lékaře lze dosáhnout také zvětšení poprsí hrazeného z veřejného pojištění. Do určité míry je také hrazena laserová epilace na obličeji.
 
Operace, které nejsou hrazeny z veřejného pojištění jsou feminizační operace a plastiky, které mění tvar těla. Skutečně potřebuji FFS, ale je to těžké, když jsou příjmy velmi nízké. Diskriminace na pracovišti je častá, operace jsou velmi drahé a crowfunding – skupinové financování je nezákonné.
 
 
► 3. Jakou formu a dávku HRT obvykle předepisují finští lékaři?
 
Jak jsem řekla výše, ještě nemám přístup k hormonů, ale podle finské lékařské vyhlášky je průměrná dávka pro transženy na začátku 2 mg estradiolu, která se pomalu zvyšuje na 4-6 mg denně a 50 mg cyproteronacetátu nebo spiro (až do maximální dávky 200 mg denně).
 
Tablety jsou preferovanou formou HRT, dále také gel a/nebo náplasti jako alternativa pro ty, kteří patří do rizikových skupin a nemohou užívat tablety.
 
 
► 4. Jak dlouho trvá přeměna ve Finsku od první návštěvy lékaře až k SRS?
 
Chci zdůraznit, že ne všichni translidé dojdou až k SRS. Tato operace také není vyžadována během přeměny. Pokud chcete ve Finsku SRS, musíte být nejprve diagnostikováni jako trans. Poté „žijete v preferovaném pohlaví“ (délka není specifikována, ale běžné je minimálně 2 roky života v této roli). Poté musí dojít znovu k diagnostice odborníky z jiné kliniky genderové identity.
 
Abyste mohli být diagnostikováni jako trans, musíte nejprve předložit doporučení od svého lékaře, což může trvat několik týdnů. Po uplynutí 4 – 6 měsíců dojde k první schůzce, kterou začíná diagnostický proces. Tento proces by měl trvat 6 – 12 měsíců, ale v současné době trvá mnohem déle kvůli kritickému nedostatku možností, kam jít a také kvůli nedostatku zkušených lékařů.
Byla jsem v tomto procesu téměř 18 měsíců a stále čekám, než na mě vyjde řada na poslední schůzky. A to ještě nevím, zda nebudou nějaké schůzky navíc.
Můžete být z celého procesu také úplně vyhozeni nebo může být vše pozastaveno, pokud to lékaři uznají za vhodné, což také přidává mnohdy i roky do ukončení diagnostického procesu.
 
Takže za ideálních okolností by proces od první schůzky až k SRS měl trvat přibližně 3,5 roku, ale nikdy se to nestane. Je pravděpodobnější, že to trvá třeba i 5 až 10 let.
 
 
► 5. Jak dlouho od první návštěvy lékaře čekají lidé ve Finsku na hormony?
 
Popsala jsem to výše u bodu č. 4. Abychom získali přístup k hormonům, musíme nejprve projít diagnostickým procesem. Pokud máte štěstí, může to trvat nejméně 12 měsíců od první návštěvy lékaře.
 
 
► 6. Jak často musíš ve Finsku chodit během přeměny k lékaři?
 
Během přeměny je nutné absolvovat tyto návštěvy lékařů:
  • schůzka se svým „genderovým specialistou“
  • dvě schůzky se sestrou na klinice genderové identity
  • schůzka se sociálním pracovníkem na klinice genderové identity
  • schůzka s psychiatrem na klinice genderové identity
  • schůzka s psychologem na klinice genderové identity
  • schůzka se skupinou specialistů na klinice genderové identity ohledně převzetí potvrzení o diagnóze a stanovení další léčby
Dále jsou zde další schůzky s různými specialisty, pokud máte zájem o SRS a/nebo si přejete projít kompletně celou přeměnou legálně. Pokud si to přejete legálně, musíte prokázat, že u vás došlo ke sterilizaci.
 
(Pozn.: Většina zemí EU již od povinné sterilizace pomalu odstoupila. V roce 2018 tak zůstávají s povinnou sterilizací pouze Finsko, Česko, Slovensko, Litva, Lotyšsko, Belgie, Rumunsko, Bulharsko a Řecko. V květnu 2018 Evropský výbor pro sociální práva ve Štrasburku vydal rozhodnutí, ve kterém vzkázal Česku: „Ty Česko jedno! Přestaň nutit lidi do těch sterilizací, jo?“. Na což dosud Česko udělalo zvysoka tůdle nůdle. 🙂 Na Slovensku se o tom raději nemluví už vůbec a pokrok, jaký udělalo Česko, Slovensko dostihne za desítky či stovky let.)
 
Klinika genderové identity
– žluté dveře na finské cestě za snem, která však může trvat až 10 let,
proto také někteří translidé odchází žít do zahraničí
(Úplně cítím, jak tam voní ty sosny
v prudkém finském letním slunci rozpalujícím asfaltové parkoviště. 🙂
 
 
► 7. Kde ve finsku dělají SRS?
 
Jediná nemocnice, kde je možné podstoupit chirurgickou změnu pohlaví ve Finsku je v Helsinkách.
 
 
► 8. Pokud chceš SRS, plánuješ operaci ve Finsku nebo bys raději v jiné zemi? Pokud ano, ve které?
 
V budoucnu SRS plánuju. Pokud na to budu mít prostředky, chtěla bych do Thajska. Jestli to nevyjde, tak zůstanu zaseklá tady ve Finsku.
 
 
► 9. Je možné změnit v dokumentech nové jméno a nové pohlaví pouze po SRS?
 
Změnit jméno a identifikační údaje na osobních dokladech je možné po potvrzení diagnózy, že jste trans. Není sice vyžadována chirurgická změna pohlaví, ale je navíc vyžadováno provedení sterilizace a také druhé potvrzení diagnózy.
 
 
► 10. Můžeš stručně popsat jednotlivé kroky typické přeměny ve Finsku, včetně trvání těchto kroků?
 
Nevím, jestli je u nás něco jako „typická přeměna“, ale kroky, které jsem popsala v otázce č. 6 jsou povinné a domnívám se, že většina finských transžen se rozhodne využít všech dostupných ošetření pokrytých veřejným pojištěním. Kromě SRS, ale takových není mnoho.
 
 
► 11. Co bys v přeměně ve Finsku změnila a s čím souhlasíš?
 
Souhlasím s náklady na přeměnu krytými veřejným pojištěním. Opravdu silně podporuji všeobecnou zdravotní péči hrazenou z veřejných zdrojů. To je to jediné, s čím souhlasím.
 
Ráda bych viděla změnu v diagnostickém systému, ve způsobu předávání informací o trans problematice do médií, uznávání transminorit a odstranění věkových limitů v přístupu k léčbě některých věkově upřednostňovaných skupin, uznávání nebinárních osob a mnohem rozsáhlejší pokrytí dalších způsobů léčby. Podporuji také možnost identifikace na základě vlastního sebeurčení, což zahrnula do svého programu většina politických stran v následujících volbách 2019.
 
 
► 12. Je něco zajímavého na transgender lidech ve Finsku? Čím se Finsko v tomto ohledu odlišuje od ostatních zemí?
 
Myslím, že nejvýraznějším rysem finské transkomunity je to, že se v minulosti zcela skrývala a až teprve nedávno se dostala na veřejnost. Problémy translidí se vůbec neřešily ještě když jsem chodila na střední školu, což není tak dávno. 🙂 V různých částech země máme různé kultury a tak jsou transkomunity od sebe často a na dlouho velmi izolované. Nyní vytváříme větší komunity.
 
 
► 13. Víš něco o Česku v souvislosti s transgender tématikou?
 
Bohužel toho moc o českých transgenderech nevím, ale vím, že je u vás také jako u nás potřeba diagnostikovat mentální zdraví a k dokončení přeměny provést sterilizaci. Dívala jsem se na TGEU mapu a vypadá to, že je u vás u párů v manželském svazku potřeba rozvod.
 
(Pozn.: Podle TGEU mapy z roku 2018 není diagnóza mentálního zdraví ze zemí celé Evropy potřeba pouze v Irsku, Belgii, Norsku, Dánsku, Francii a Řecku. Albánie, Kosovo, Makedonie a Kypr gender identitu oficiálně neuznávají pro jistotu vůbec.)
 
 
► 14. Pamatuješ si den, kdy sis poprvé řekla „já jsem holka“?
 
Pamatuju si to živě. Nevím už přesně, kdy to bylo, ale byly mi tak tři nebo čtyři, a bylo to v reakci na to, že si mě někdo spletl s holčičkou. Vzpomínám si, jak mi bylo v té doby hezky při představě, že bych mohla být taky holčička, a byla to moje první zkušenost s naléhavým pocitem nespokojenosti se svým tělem.
 
 
► 15. Máš zkušenost s nějakou negativní reakcí během přeměny?
 
Ano, hodně. Před přeměnou jsem byla dlouhé roky nucena k náboženské (ale také nenáboženské) „konverzní terapii“, po které jsem se nakonec ještě víc uzavřela do sebe. Tato „terapie“ měla velmi bolestivý vliv na moje sebevědomí, což je teď velkým faktorem, proč mám osobně potíže se socializací.
 
Po začátku přeměny jsem také neustále začala řešit, že „nikdy nebudu průchozí“ a začala jsem cítit nenávist k tomu, že jsem trans. Transfobie je bohužel ve Finsku docela běžná, což znamená, že být „nenápadná“ je dost důležitým cílem z bezpečnostních důvodů. Za některá násilí si můžu ale i sama, když vědomě porušuju zažité genderové normy, takže očekávám, že se to teď ještě zhorší, až na mě budou vidět fyzické známky přeměny.
 
 
► 16. Máš přítele / přítelkyni?
 
Jsem šťastná, že můžu říct, že ano. Přátel mám víc, ale musím říct, že to teď mají během mé přeměny dost těžké a budoucnost je nejistá.
 
 
► 17. Měla jsi nějaký zvláštní důvod vybrat si své překrásné jméno „Julia“?
 
Nejprve díky! 🙂 A ano, měla: „Julia“ je ženská verze mužského jména, které mi moje mamka chtěla dát a taky jsem si říkala, že je to pěkné jméno pro blázna do římských dějin jako já. 🙂
 
 
Ráda odpovím na jakékoliv další otázky.
Julia
 
 
„Konverzí terapie“, kterou zmiňuje Julia, byla (a možná ještě někde i potajmu je) používána pro „léčbu“ transsexuality nebo homosexuality ještě před několika lety i v Česku. Když jsem ještě před čtyřmi lety chodila na skupinová sezení k Hance, vyslechla jsem si šílené příběhy, z nichž jeden byl právě o podobné terapii probíhající už od dětství. Samozřejmě s žádným pozitivním výsledkem, ale s traumatem na celý život. Ty psychouše bych zavírala do blázince. Ne ty pacienty. 🙂 

A co si odnáším po rozhovoru s Julií? Jak po přečtění rozhovoru správně poznamenala Eliška ze Slovenska:
„Všichni vidíme a chceme jen to nejlepší. Zapomínáme na to, že všecko, co máme, někde jinde nemají, nebo jim to, po čem touží, trvá dosáhnout i několikanásobně déle.„

3 Comments

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.