Ahoj. Vůbec nevím jak začít… Je to hrozně moc složité. Jsem nejspíše FtM. opak tebe, ale to vůbec nevadí. Prostě jsem narazil asi před několika měsíci na tvůj blog. Tehdy mě vůbec nenapadlo se nějak zajímat o MtF, protože to není moje věc. Potom se se mnou dlouho nedělo nic… Přijde mi, že mám takový zamotaný život. Nejsem holka. Nemůžu si to připustit a když to píšu mám divné cítění. Chci si dojít za Hankou, ale ještě si o svém životě nerozhoduji sám. Je mi totiž 15. Jen 15 let.. Nosím klučičí oblečení, chovám se jako kluk a pár lidí z mého "okolí" to ví. asi v 13 nebo 14 letech mi to ujelo i před rodičema, ale zmizelo to jak mávnutí proutku. Myslím, že nic netuší a já o tom s nimi nechci mluvit. Nechci jim mnou zničit živo, ale zároveň nechci dělat nic. Hanku neznám a to i přes to že má hodně pozitivní hodnocení a prestiž se tam bojím jít. Jestli vůbec. Mám strach si tam jen zavolat protože nevím co mě bude čekat. A přesně v tom okamžiku co jsem narazil na Hanku jsem si vzpomenul i na tento blog. Že ty jsi jediná, koho znám kdo tam šel a ví přibližně co by mohlo čekat mě. Poraď mi prosím.. Jsi o dost starší a tím pádem i moudřejší. Já nechci nikomu ublížit. Na všech jsem ohromně závislý a žiju s nimi. Nevím co si o mě v tomhle ohledu myslí, prostě něco jako unisex.. Vůbec nevím jak to mám popsat. Vrtá mi to hlavou.. Nechci dělat nic. Chci se nějak přiblížit k mému přání, ale čeká mě škola a spoustu útrap i bez tohoto problému. Já nevím 🙁 Kdyby jsi mi poradila jak jsi se odhodlala můžeš odepsat prosím jako koment sem. Já to budu sledovat. Nebo sem: wolferines@seznam.cz
One Comment
Wolferines
Ahoj. Vůbec nevím jak začít… Je to hrozně moc složité. Jsem nejspíše FtM. opak tebe, ale to vůbec nevadí. Prostě jsem narazil asi před několika měsíci na tvůj blog. Tehdy mě vůbec nenapadlo se nějak zajímat o MtF, protože to není moje věc. Potom se se mnou dlouho nedělo nic… Přijde mi, že mám takový zamotaný život. Nejsem holka. Nemůžu si to připustit a když to píšu mám divné cítění. Chci si dojít za Hankou, ale ještě si o svém životě nerozhoduji sám. Je mi totiž 15. Jen 15 let.. Nosím klučičí oblečení, chovám se jako kluk a pár lidí z mého "okolí" to ví. asi v 13 nebo 14 letech mi to ujelo i před rodičema, ale zmizelo to jak mávnutí proutku. Myslím, že nic netuší a já o tom s nimi nechci mluvit. Nechci jim mnou zničit živo, ale zároveň nechci dělat nic. Hanku neznám a to i přes to že má hodně pozitivní hodnocení a prestiž se tam bojím jít. Jestli vůbec. Mám strach si tam jen zavolat protože nevím co mě bude čekat. A přesně v tom okamžiku co jsem narazil na Hanku jsem si vzpomenul i na tento blog. Že ty jsi jediná, koho znám kdo tam šel a ví přibližně co by mohlo čekat mě. Poraď mi prosím.. Jsi o dost starší a tím pádem i moudřejší. Já nechci nikomu ublížit. Na všech jsem ohromně závislý a žiju s nimi. Nevím co si o mě v tomhle ohledu myslí, prostě něco jako unisex.. Vůbec nevím jak to mám popsat. Vrtá mi to hlavou.. Nechci dělat nic. Chci se nějak přiblížit k mému přání, ale čeká mě škola a spoustu útrap i bez tohoto problému. Já nevím 🙁 Kdyby jsi mi poradila jak jsi se odhodlala můžeš odepsat prosím jako koment sem. Já to budu sledovat. Nebo sem: wolferines@seznam.cz