Sobotní dopoledne

Zůstatek na mém účtě už nekontroluju, protože jsem se včera odhodlala slušně zeptat na sociálce, proč mi ještě nepřišla nemocenská za červen, když už je srpen. Ta slečna se úplně lekla, že je to divné takhle dlouho bez nemocenské a zjistila, že paní doktorka napsala nějaké špatné číslo na „lístek na peníze“, který já musím posílat zaměstnavateli do Prahy, ten na pražskou sociálku a tam mi stopli výplatu nemocenské proto, že to číslo nesouhlasí s čísly na ostatních dokladech, takže poslali ten doklad zase zpátky doktorce a čekají, až ho opraví a pošle na tu sociálku opravený. A prý okamžitě peníze dostanu.

Jenže fór je v tom, že jsem to zjistila 3.8. a to zrovna doktorka nastoupila na dovolenou, která trvá až do 17.8.!

Tak se jenom modlím, aby to stihla vyřídit ještě před odjezdem na dovolenou, jinak teda fakt nevím…

Nemám za co jet ani do Prahy k Hance, musím poplatit už milión poplatků, nemůžu ani pro malou 16 km odsud – leda pěšky!

 

Ale tyhle starosti mi kompenzují jiné radosti.

 

Napsala jsem švagrové sms s přáním k narozeninám. Ona byla vždycky v pohodě a brala mě, přestože o mě věděla, že se převlékám… A vyměnily jsme si teď pár smsek, takže jsem ráda, že jí tak neztrácím, protože jsem jí měla (a mám) ráda.

 

Do toho jsem si včera večer na seznamce psala s Katkou z Prahy… nějak jsme si padly do noty… a pokračujeme ještě dnes…

 

A další milý človíček, který mě strašně těší, je Pavlínka z Brna. Obdivuji to její nadšení! Nebýt z Brna, tak už teď sedím někde u ní na čaji a povídáme si 🙂 Píše pro internetový magazín a poprosila mě, jestli bych jí neodpověděla na pár otázek. Tak jsem řekla že jo a nadchla jsem se taky. Osvěty není nikdy dost! A já problém s otevřeností nemám. Jen tak můžu přežít tenhle zpackanej život. Skrývala už jsem se dost dlouho…

 

Oni opravdu ještě existují lidé, kteří vás neodsuzují a kteří vás naopak ještě chtějí poznat!

 

Každé milé slovo je pro mě pohlazením.