I transgender dívky sní o svém princi

No jo no. Zase článek. A v březnu.

Ale posuďte sami, copak se dalo odolat to sem nedat, když tu máme to jaro? 🙂

Takový hezký příběh, se kterým se mi svěřila Viky o tom, jak ji potkala láska. Culím se tu ještě hodinu po jeho přečtení. 🙂

Nechť je tento příběh inspirací všem, kteří nevěří.

Může to být i hezké, vzájemné, spontánní a dechberoucí. Prostě takové, jak si o tom některé holky sní.

Viky a Daniel

Poznali jsme se náhodně. 🙂 Já nastoupila do nové práce, kde on už pracoval a srazili jsme se ve dveřích (no láska na první pohled). 🙂 Já jsem vždy byla jak holka, většinou ani doktoři nevěděli, co po nich chci změnit. 😀 V práci jsme spolu chodili na směny, tak jsme si povídali, psali dlouho do rána smsky… Nevěděla jsem, jak mu říci, že jsem transsexuální, jelikož jsem o něj měla zájem a on o mě. Jenže bydlím v malém městě a tak mu to stihl někdo říci za mě! Napsal mi sms, zda je to pravda a já samozřejmě již nic neskrývala…

Napsal mi, že jsem pro něj hrozně zajímavá osobnost, a že mě poznal osobně jako ženu, takže mě nemá zapotřebí brát jinak a chce mě dál poznávat. 🙂 (Byla jsem tak šťastná.) … Párkrát mě pozval do svého bytu (je o 12 let starší – mně 22, jemu 34). Povídali si, koukali na film a jednoho dne mě šel vyprovodit domů. Chtěl mi zkusit dát pusu (a tak jsme si ji dali). 🙂 Takovou jak ve školce. 😀 Styděla jsem se a on taky. 🙂

Jednoho dne – asi o měsíc později, co jsme se pravidelně scházeli, jsme se domluvili, že to spolu zkusíme (vztah), a že u něj můžu prespat. Tulili jsem se a povídali si celou noc… Takhle jsem u něj byla ještě několikrát a on mi navrhnul, že mu je se mnou moc krásně a zda se k němu nenastěhuji, když má svůj byt a já zbytečně utracím za nájem. Takže jsem se k němu po 4 měsících nastěhovala a po půl roce mě požádal o ruku a jsme spolu stále a každým dnem, a každým mým posunem (jsem teď pár dní po SRS v Motole) šťastnější. 🙂 Měla jsem v tomhle ohromné štěstí, za které budu každý den vděčná.

Daniel je mé velké štěstí a já jsem ráda, že ho mám. Taky si myslím, že když to partner ví hned, nemusíme před sebou nic tajit a o to je to krásnější, jelikož byl mojí oporou už rok zpátky během mé přeměny.“

Foto: růže od Daniela s naší společnou fotkou

Pokud máte také příběh, jak jste se seznámili se svým partnerem/partnerkou, můžete mi ho poslat a já ho tu moc ráda zveřejním.

Nemají to s námi jednoduché, i když my složité nejsme. Zamilovávají se do nás, do našich vlastností, do naší krásy, a když se tu informaci dozví, najednou to nejsme my… My, které jsme se ale během podání té informace vůbec nezměnily. Jak takovým lidem pomoct?

Nedávno mě napadl takový klíč pro všechny ty, kteří potřebují pevný bod v boji proti své vlastní hlavě.

Můj klíč k pochopení:

„Musíš to brát tak, že já jsem žena, které dali na chvíli vyzkoušet si mužské tělo.

Ne naopak, že jsem muž, který si teď z plezíru zkouší to ženské.

A pak mě přijmeš. Jako ženu, kterou jsi poznal, protože to jsem já a ne nikdo jiný.“

7 Comments

..jsem TA(k) smutná...............

29. 3. 2018 / 22:01 at 22:01 Odpovědět

Má tak nějaká kliku, když už jí macecha příroda okradla o pravé fyzické pohlaví, že je aspoň nejen v rozsahu normálních ženských velikostí, ale navíc rovnou i tak nádherně žensky krásná… …že Terezko 🙂