Když se nehádáme…
Je to tak hezký, když se nehádáme.
Je pátek večer.
Malá jela s babičkou rovnou ze školky k ní. Teď ve 20:45 za nimi odjela i manželka, protože dcerky děda slaví zítra narozeniny, bude grilování na zahradě a bude veselo 🙂
Až doteď jsme si tu doma normálně povídaly a taky jsem se už tak dlouho nezasmála. Ne že bych se za břicho popadala, ale bylo prostě veselo. Jako dřív.
Uvědomila jsem si, že budou hodiny, ne-li dny, kdy nepromluvím ani slovo vůbec s nikým. Budu tam úplně sama! Budu si muset začít zpívat. Nebo častěji trénovat svůj nový dívčí hlásek (který mi zatím nejde ani trošku :).
Je 20:45 a Tereze začíná večer, noc, celá sobota, celý sobotní večer a ještě celá sobotní noc a jsou jen a jen její 🙂 Manželka přijede až v neděli ráno.
A co myslíte, že Terezka udělá? 🙂
Nemůžu už se dočkat!!!
Začnu se zkrášlovat, namaluju se co nejlépe umím, načešu se blond, vezmu si ty nové kalhoty s úzkými nohavicemi a nějaký hezký vršek a pak buď balerínky (ty bych chtěla, ale jsou mi trošku menší 🙁 nebo botky na podpatku a vyrazím ven! Konečně!!!
Těším se, až tohle budu moct podnikat častěji. A nejen večer, ale i přes den. Tam, kde mě nikdo nezná. Ať si zvykají na Terezu :))
Tak jdu na to 🙂
——
A takhle to dopadlo 🙂
Jedna fotka z výtahu z tohoto večera:
(originální velikost najdete v galerii 🙂
One Comment
Nicolle
Jsi krásná. Až ti to závidím 🙂 Kéž bych vypadal(a) takhle při mých procházkách za tmy 🙂