• otєrєzє.cz

    Já, přechýlenááá

    29. 11. 2015 / 12:43 / 8 Comments
    Je jen málo zemí, ve kterých jazyk rozlišuje mužská a ženská příjmení. Slované to vyřešili jednoduše.
    Když jsem před půl rokem prozkoumávala i dvě stě let staré české matriky, nebyla tam ženská příjmení, jak je známe dnes, např. Nováková přidáním koncovky -ová, -á. Vlivem němčiny se tehdy ženská příjmení masivně nepřechylovala. Takže paní Mašek, paní Swoboda. Přesto jsou dochovány prameny, kde k přechylování začíná docházet už v 15. století (Eliška Ettlová, 1430).
    (Kdo byl Eliška Ettlová? Takové hezké jméno a nikdo takového jména neexistuje. V ČR žije jen 28 žen s příjmením Ettlová a přesto je takhle slavné, protože je jedno z prvních dochovaných s příponou –ová, to je hezké 🙂
    Ve starých matrikách jsem tak občas narazila na podoby ženských příjmení psané s příponou „ova“ (nebo „owa“) doslova takto: „Kateřina Mašek -ova, Maria Swoboda -ova“, později „Swobodova“ (s krátkým „a“). Ale žena pana Hlavatého už byla Hlavatá. Nebo se přípona „-ova“ vůbec neřešila a zápis pak vypadal takto: „Pokřtěn syn Tomas otce Pawla Haška a matky Anny“. Tím pádem bylo jasné, že matka Anna patří k Haškovi a je tedy Haškova, ale tehdy to nikde napsané neměla. Její příjmení se neuvádělo. Byla prostě Anna a hotovo.
     
    Ono se toho u žen neuvádělo víc. Důležitější byl MUŽ.
    U muže (kvůli rozlišení) bylo vždy uvedeno i jeho povolání. Takže „…se narodil syn Tomas otce Josefa Nowáka cwokaře a matky Anny„. Ženy tehdy neměly povolání, jak je známe dnes. Jejich úlohou bylo starat se o rodinu a o hospodářství. Muž živil rodinu. (Cvokař byl tehdy skoro každý desátý a nebyl to cvokař, jako ho známe dnes z Apolinářské :), ale vyráběl různé hřebíky (cvoky) pro koňské podkovy, střechy, apod.)
     
    Mimochodem to všeobecně dříve tolik rozšířené dvojté „W“ v češtině se používalo proto, aby se v psané podobě rozlišilo písmeno U a V. Chytrý nápad. Ale stačilo psát krasopisněji 🙂
     
    Ono to nebylo až tak jednoduché. Pokud slovo začínalo písmenem U, zapisovalo se písmenem V, ale četlo jako U. Proč? A proč máme dodnes třeba mně/mě?
     
    Spřežkový pravopis (cz – č, cz – š, rs – ř) byl ale záhy nahrazen pravopisem diakritickým. Diakritická znaménka použil poprvé ve svém díle Jan Hus (1406). „Diakritiko“ (podle vzoru město) označuje čárku, háček, tečku, dvojtečku nebo kroužek nad písmenem. Správně česky by tedy mělo být „diakritika jsou…„, nikoli „diakritika je…„. Jenže výraz časem získal ženský tvar („ta diakritika“ podle vzoru žena) a tak je možné použít tvary oba.
     
    Jediným evropským jazykem, který diakritická znaménka nepřijal je angličtina. (Je to dobře nebo špatně? 🙂 Královně se prostě nechtělo). Dokonce se diakritika dostala i do čínštiny. Bravo mistře Jane!
     
    Tečka, dvojtečka, vykřičník a otazník se začíná používat až začátkem 17. století (bratrský pravopis). Po c, s, z se psalo výhradně tvrdé y. (cyzý). Moooc pěkné 🙂
     
     
    Nepřechýlená jména ve starých matrikách však nebyl až takový problém. Byla tam kolonka „pohlawi“, která měla dvě okénka „mužského / ženského“ a ta se prostě zaškrtla.
     
     
    Příjmení jako taková se u nás začala objevovat od 13. století. Vznikla potřeba odlišit se navzájem. Přidání zeměpisného označení pobytu (tzv. přídomku) ke křestnímu jménu nestačilo (Jan z Doudleb, později již jako Jan Doudlebský). Příjmení však nebyla dědičná (takže šlo o tzv. přízviska, či příjmí) a jejich užívání nebylo závazné a ustálené. Nejprve docházelo k označení osoby podle příbuzenského vztahu (Jan Václavík – syn Václavův, Ondřej Mařák – syn matky Máří).
    Zpočátku bylo používání příjmení výsadou šlechty. V 17. století se však příjmení dostala i na venkov a poté do dělnické vrstvy.
     
    Díky stálému růstu obyvatel vznikla povinnost mít dědičné příjmení a to na základě vydání patentu císaře Josefa II. ze dne 1. listopadu 1780.
     
    Období ustanovení povinnosti dědičného příjmení:
    • Itálie, Francie – 8. století
    • Německo – 12. století
    • Švédsko, Finsko – 17. století (1626)
    • České země – 18. století (1780)
     
    Podobná situace nastala v ostatních slovanských jazycích.
     
    Nejvíce českých příjmení začíná písmenem K, po něm následuje S. K nejdelším původem českým příjmením patří stále užívaný Dobrovítovský, Struharňanský, Kolomazníček, k nejkratším Áč, Cé, Ehm. K nejdelším z nečeských příjmení patřilo např. Schwingelschlögel. To si ale jeho majitel žijící v Česku z pochopitelných důvodů změnil a tak už jej najdeme jen za hranicemi.
     
     
    Ženská podoba příjmení se od českých i cizích příjmení vytváří mechanicky, a to pomocí přípony -ová, přechýlenou podobu pak běžně skloňujeme podle vzoru mladá. Vžitost a užívanost přípony -ová je v češtině dána tím, že má dvě důležité funkce.
     
    První z nich je zcela jednoznačné rozlišení pohlaví pojmenovávaného jedince. Objeví-li se v českém textu např. spojení Heather Locke, Čech zcela automaticky předpokládá, že se jedná o muže. Ještě větší zmatek způsobí, je-li křestní jméno zkráceno (H. Locke) nebo úplně vynecháno. Pak dochází k nepříjemnostem zaměňování muže za ženu.
    Williams porazila Schneider. Kdo koho porazil? V přechýlené podobě už to jasné je: „Williamsovou porazila Schneiderová„. Čeština prostě potřebuje skloňovat.
     
    Druhá důležitá okolnost, která přispívá k životaschopnosti přípony –ová je fakt, že umožňuje ženské příjmení v českém textu skloňovat, podobně jako skloňujeme cizí mužská příjmení a jména obecná vůbec. Ženské příjmení se totiž jinak než v přechýlené podobě v češtině skloňovat nedá. Je sice možné vypomáhat si skloňováním průvodních slov typu paní, slečna atd. a ponechávat příjmení v původním nepřechýleném tvaru, ale to se nedá praktikovat napořád, neboť stylizace by tím byla za chvíli přesycena.
    Skloňování a přechylování příjmení vychází v současné době ze zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení, který platí od 1. 7. 2001 (§ 69). Podle něj si může žena vybrat přechýlenou nebo nepřechýlenou podobu svého příjmení.
     
    V roce 2013 senát odmítl návrh zákona, který měl umožnit ženám zápis jejich příjmení v mužském tvaru pouze na základě jejich vlastního rozhodnutí. Takže žádná paní Novák.
     
    (Zdroj: Marie Knappová – O příjmeních v českých zemích, Eva Sommerová – diplomová práce Jihočeská univerzita, Kateřina Burdová – diplomová práce UK Praha)
     
     

    Finsko přechylování vzdalo

    Úprava cizojazyčných příjmení do místních podmínek není ale jen českou výsadou. Cizí příjmení si dle místních zvyklostí upravují i jiné země, např. Finsko, kde dokonce začátkem 20. století proběhly dvě vlny pofinšťování příjmení přidáním některých finských koncovek (např. Ranta-nen). Jde o přirozený jev. Duchovní vlastnictví daného národa. Některým národům tato výsada chybí. Přechylování ženských podob příjmení chybí. Přesto má finština ženskou koncovku (-tar) pro některá slova, u kterých je patrno, že jde o ženu (opettaja – učitel, opettajatar – učitelka). Některé národy mají prostě potřebu rozlišit pohlaví osoby, o které mluví. Angličané nikoli.
     
    V 17.-19. století přechylovala ženská příjmení i finština opět koncovkou -tar. (pan Karhunen / paní Karhutar). Možnost přechýlení však ve Finsku skončila v r. 1929, kdy byl přijat zákon o manželství. Dnes jsou finská příjmení společná pro muže i ženy, obvykle oba používají mužskou variantu. Výjimečně se lze setkat i se jmény se ženskou příponou (například Kerätär), ta ale užívají i muži. Vzhledem k tomu, že gramatika finštiny nerozlišuje jmenné rody, je používání obou variant jazykově bezproblémové.
     

    Litva – nejen pohlaví, ale i rodinný stav

    Ještě dál zašli v Litvě. Tam se totiž přechylují odlišně ženská příjmení vdaných žen a svobodných dívek, takže z jejich příjmení není patrné pouze pohlaví, ale také rodinný stav.
     
    Mužská příjmení končívají na -as, -is, -ius, nebo -us.
    Dívčí přípony jsou -aitė, -ytė, -iūtė a -utė.
    Přípona pro vdané ženy je -ienė.
     
    Kdysi jsem si dopisovala s jednou litevskou studentkou, která emigrovala do USA a její příjmení bylo Paužaitė.
     Maminka se tak musela jmenovat Paužienė a tatínek Paužius.
    Takže jedna rodina, tři různé koncovky příjmení.
     

    Striktní Lotyšsko

    Lotyština používá pro ženy důsledně příjmení v přechýleném tvaru, i u cizinek. A hotovo. Žádná Emma Smetana.
     

    Lužice

    Lužická srbština je téměř zaniklý slovanský jazyk. Ještě ho udržuje menšina žijící na východě Německa, kde lze nalézt i dvojjazyčné geografické nápisy. V roce 1990 byla lužická srbština uznána jako úřední jazyk v této části Německa. (Německé úřady si s tímto nařízením týkající se z německého pohledu složitého slovanského jazyka ale velkou hlavu nedělají a lužickosrbskou menšinu ignorují, takže lužičtí Srbové ovládají jak jazyk svůj, tak němčinu.)
    Historicky se Lužice rozkládá na území mezi Německem, Čechy a Polskem (Lužice patřila až do r. 1814 k Zemím koruny České). Do Lužice vlastně patří třeba i Liberec nebo Varnsdorf, ale u nás už Lužičtí Srbové nežijí. I tak je to ale moc zajímavý národ a jazyk.
    Proto Lužické hory, hora Luž. Naopak s obcí Lužice v okrese Hodonín nemá nic společného.
     
    Lužická srbština se vyvinula z již zaniklého slovanského jazyka „polabštiny“ (Polabští Slované vymřeli v 10. století). Je velmi podobná češtině a polštině. Po slovenštině je češtině nejblíže srozumitelným jazykem.
     
    Ukázka lužické srbštiny – nedávná zpráva o úmyslu postavit v ČR Kliniku tradiční čínské medicíny:
    „W Hrádecu Kralovym nastanje prěnja klinika tradicionalneje chinskeje mediciny. Zrěčenje wo tym je ministerski prezident Bohuslav Sobotka składnostnje swojeho wopyta kraja wulkeje murje w Pekingu podpisał. „Tradicionalna chinska medicina je za Čěsku bjezdwěla nowa wěc“, rjekny direktor Hrádeckralovskeje chorownje prof. Roman Prymula.“
     
    Krása. Bohuslav Sobotka – ministerski prezident (česky „předseda vlády“).
     
    Proč o tom ale mluvím.
     
    Pokud se mi líbí myšlenka přechylovat příjmení nejen podle pohlaví, ale u žen také podle rodinného stavu, pak je lužická srbština perfektním příkladem, jak by taková myšlenka vypadala v češtině, protože k ní má nejblíže.
     
    Jména vdaných žen mají nejčastěji příponu –owa (Nowak / Nowakova), tedy jako v češtině.
    Přechýlené příjmení neprovdaných žen se tvoří nejčastěji příponou -ojc/-jejc (Nowak / Nowakojc).
    Obdobu těchto tvarů najdeme ještě v českých nářečích (chodština, plzenština, táborsko).
     
    V češtině by tedy přechýlená příjmení neprovdaných žen zněla takto: „Novák / Novákovic“.
     
    Muž: Novák
    Neprovdaná dcera: Novákovic
    Vdaná žena: Nováková
     
     
    Tak jako proč ne?
    Tereza Novákovic 🙂
     
    Zní to tak jako drze až pubertálně.
     

    Polsko v tom nemá jasno

    I naši severní sousedé přechylují ženská příjmení podle rodinného stavu. Ne ale vždy a v oficiálních dokumentech by měla být jména nepřechýlená. By měla.
     
    U mužských jmen s nejčastější koncovkou -ski (Kowalski), dojde k přechýlení na -a (Kowalska) u vdaných i svobodných.
     
    Končí-li mužské příjmení na souhlásku (Michalak), vdané ženy použijí nám běžnou příponu –owa (Michalakowa).
    U svobodných děvčat s použije přípona -ówna (Michalakówna).
     
    Takže ještě svobodná „Tereza Novákóvna“.
    To se mi nelíbí.
     
    Nepřechýlená příjmení žen se vyskytovala v Polsku – třebaže poměrně zřídka – již v 19. století, avšak byly proti nim vznášeny četné námitky. Po druhé světové válce se velice rozšířila. Dnes se jich běžně užívá v úředních dokumentech a jejich šíření podporují i některé důvody psychologického rázu (ne každá žena chce informovat o svém stavu, mnohé rozvedené ženy se vrátily ke svému původnímu příjmení). Někdy už je dokonce důvodem i neznalost nebo nejistota, jak se přechýlená podoba tvoří.
    V úředních dokumentech a písemnostech se dnes substantivní příjmení nepřechylují. Pravopisný slovník cit. v pozn. 2 doporučuje na s. 48 nepřechylovat ani příjmení adjektivního typu. Avšak podle ústního sdělení referentky na matričním oddělení Městského národního výboru v Krakově se v platných pokynech žádá, aby se adjektivní příjmení přechylovala, např. Suchy – Sucha.
     

    Maďarsko – ženo moje, zapomeň i na své křestní jméno

    Maďarský způsob přechylování příjmení vdaných žen je asi nejsložitější ze všech evropských jazyků, na který bych tu potřebovala více prostoru (podrobné informace o šesti druzích přechylování ženských maďarských příjmení do češtiny možno nalézt zde).
     
    Maďaři totiž používají nejprve příjmení, pak křestní jméno. Pokud se žena vdá, neztrácí jen své příjmení, ale také křestní jméno a její nové jméno se tvoří asi takto: svobodná Augusztiny Piroska se vdala za muže jménem Barátosi József. Dostane tak tedy příponu –né (obdoba našeho –ová). Jenže ji nedostane za své nové příjmení, nýbrž za křestní jméno svého manžela, takže její nové jméno zní: Barátosi Jozsefné. Její celé původní rodné jméno (včetně křestního) zmizelo. Je fuč. Čau.
     
    Tereza Nováková se vdá za Františka Vomáčku a tak se ta Tereza bude po svatbě jmenovat „Vomáčka Františkova“.
    To néééé. 🙂
     
     
    A tím se konečně dostávám k Islandu, o kterém jsem chtěla psát původně, protože jsem se seznámila s krásnou slečnou, která si nechala provést SRS právě tam (to je neuvěřitelný, na Islandu, který má přes 300.000 obyvatel! Že se jim to tam vyplatí to vůbec nabízet a kolik mají místní lékaři asi zkušeností?) a tak jakmile vyzvím co nejvíce informací o islandském způsobu přeměny, nedám to do tohoto článku, jak jsem původně plánovala, ale do článku zvlášť.
     

    Island – synové a dcery

    Island má při tvorbě příjmení jednu specialitu a tou je zcela odlišný způsob tvoření příjmení od ostatních jazyků.
    Mně se líbí, protože je z příjmení patrné, zda jde o muže nebo ženu, jako u nás. Není tam ale žádná speciální koncovka, jako naše –ová. Oni do svého příjmení vloží rovnou slovo „dcera“ (dóttir) nebo „syn“ (son).
     
    Islandská jména se nazývají patronyma (po otci), případně matronyma (po matce).
     
    Dědičná příjmení se na Islandu používají jen velice zřídka.
     
    Při narození dostává Islanďan křestní jméno, může i prostřední a dále příjmení. To je tvořeno křestním jménem otce (např. tatínek je Jóns, takže narozený syn bude příjmením Jónsson a dcera Jónsdóttir). Často Islanďané dostávají příjmení dvě. Po matce a po otci. Takže slečna by se jmenovala například Gudrun Kristjönudóttir Jónsdóttir.
     
     
    Protože můj tatínek byl Jiří, měla bych se na Islandu jmenovat Tereza Jiříhodcera. Pokud by měl syna, například Tomáše :), pak by se jmenoval Tomáš Jiříhosyn.
     
    V případě, že otec není znám nebo je nejasný, přechází se na křestní jméno po matce (matronymum).
     
    Toto jméno se v průběhu života nemění a potomstvo ho nepřejímá. Nemění se ani při sňatku. (Tedy přesný opak maďarského způsobu).
     
    V Češtině (jak taky jinak) se islandská příjmení přechylují, přestože je z nich patrné, že jde o ženu (-dóttir), takže to nakonec vypadá asi takhle: Gudrun Kristjönudóttirová Jónsdóttirová 🙂
     
    Na Islandštině je zajímavá ještě jedna věc. Od 9. století se vůbec nezměnila, takže Islanďané mohou číst starodávné texty, aniž by s tím měli nějaký problém.
     
    Zkoušeli jste se někdy podívat na předchůdce slovanských jazyků (tedy i češtiny) staroslověnštinu?
    Jde o vymřelý jazyk, který je používán jen v některých bohoslužbách.
     
    Šedъ že fílosofъ, po prъvomu obýčaju, na molitvu sę naloži i sъ iněmi sъpospěšniky. Vъskorje že se emu bogъ javi, poslušajaj molitvy rabъ svojichъ. I togda složi písmena i náčę besjedu písati evaggeľskuju: Iskóni bě slóvo i slovo bě u boga, i bogъ bě slóvo, i pročęja.
     
    A to uvádím text přepsaný do latinky. Správně by měl být zapsaný ve starobylém písmu hlaholici nebo cyrilici. Z cyrilice, která se vyvinula z řecké abecedy, později vznikla azbuka.
    Z hlaholice, která se dostala i na naše území, nevzniklo nic a já se ani nedivím. I přesto má svůj půvab (viz níže).
     
    Řekla bych, že v tomhle mají Islanďané výhodu, i když písemnosti z roku 860 budou stejně obsahovat jen jedno a totéž – náboženské texty.
     
     
    Potencionálním studentům staroslověnštiny rozhodně nezávidím nedostatek studijních materiálů v podobě původních textů, stejně jako minimální výskyt staroslověnských textů psaných v hlaholici na našem území, které by se daly zkoumat.
    Jeden z mála původních textů v hlaholici a ve staroslověnštině lze nalézt v Praze v chrámu Sv. Víta na starých dřevěných dveřích uvnitř vlevo a stojí zato to přelouskat.
    Nejprve se překladateli rozzáří tvář, když se mu povede přepsat hlaholici do latinky a poté se mu rozzáří podruhé, když přeloží staroslověnštinu do češtiny.
    Když jsem kdysi skládala přijímačky na slavistiku FF UK v Praze, tehdy jsem se šla na ty dveře podívat a hlaholici přelouskala coby dup, ale problém byl s tou staroslověnštinou. Tu jsem nedala ani náhodou. A to jsem měla v ruce učebnici staroslověnštiny, na kterou jsem tenkrát koncem 90. let čekala tři měsíce.
    Jenže jak jsem tam tak stála s papírkem s opsaným textem v latince, šla kolem maminka s malým kloučkem, dívá se na mě a rusky mi říká, ať jí ten papírek podám. Celé mi to s menšími problémy spolu se svým synem přeložila do ruštiny a z ruštiny už to bylo snadné pochopit.
    Tehdy na mě dýchla opravdová historie naší řeči i radost ze slovanské vzájemnosti.
     
    Tereza Nováková zapsaná tajemnou hlaholicí 🙂
     
     
    Tak abych se vrátila k tomu přechylování.
     
    Já jsem pro 🙂
     
    Mně se líbí.
     
    Jako se mi líbila jmenovka nad postelí před pár dny v Motole, kterou jsem umístila na začátek tohoto článku.
    Mé –ová už mi nikdo nikdy nevezme.
    Jsem navíc přechýlená moc ráda 🙂
    Je to další bonus, který muži nemají.
  • otєrєzє.cz

    Výsledky chirurgické léčby MtF TS (2000-2013) FN Motol

    26. 11. 2015 / 20:58 / 17 Comments
    Vrátila jsem se už z Motola domů (meatoplastika je jen na tři čtyři dny) a mám radost, protože se mi dostalo do rukou zhodnocení výsledků chirurgické léčby MtF TS na urologické klinice FN Motol za období 2000 – 2013.
     
    O tomto průzkumu, který provedla sama klinika pod vedením mojí oblíbené MUDr. Čechové, doc. Jarolímem a MUDr. Chocholatým (všichni tři byli i u mě, když jsem tam před půl rokem ležela já) vím už několik měsíců, ale až teď se mi povedlo dostat se ke konkrétním číslům.
     
    Protože tyto informace obsahují velké množství odborných termínů, na konec článku jsem umístila výklad všech zde použitých odborných pojmů.
     

    2000 – 2013 (MtF)

     
     
    Cíl:
    Zhodnocení funkčních výsledků chirurgické léčby male to female transsexualismu (MtF TS) pomocí anonymního dotazníku.
     
    Metodika:
    V období let 2000 – 2013 bylo operováno 190 pacientek s MtF TS. Dotazník vlastní konstrukce byl rozeslán 164 pacientkám, které podstoupily chirurgickou konverzi pohlaví včetně následné úpravy zevního genitálu – komisuroplastik. Vrátilo se 39 vyplněných dotazníků. 48 adresátek nebylo zastiženo.
     
    Výsledky:
    Průměrný věk respondentek byl 39,7 let (20 – 66). U dvou byla konverze provedena na jiném pracovišti, u nás podstoupily sigmoideokolpoplastiku. U 31 pacientek proběhla konverze pohlaví bez chirurgických komplikací. Pro stenózu neovagíny podstoupily 4 pacientky sigmoideokolpoplastiku (2 operované na jiném pracovišti).
    U jedné pacientky (operovaná na jiném pracovišti) vznikla uretrovaginální píštěl. U 4 dotázaných byla nutná opakovaná katetrizace pro retenci.
    Komisuroplastiky podstoupilo 29 dotázaných bez komplikací. Potíže s hojením mělo 7 dotázaných, z toho u 6 byla následně provedena re-komisuroplastika. Problémy s močením měly po současně provedené meatotomii 2 pacientky. U 3 pacientek byla nutná další chirurgická úprava zúženého meatu uretry.
    S výsledným vzhledem genitálu je spokojeno nebo velmi spokojeno 75 % dotázaných.
    27 respondentek (69 %) prožívá klitoridální orgasmus ve většině případů nebo téměř vždy, 11 při vaginální penetraci.
    4 dotázané (10 %) orgasmus nemají.
    21 žen (54 %) hodnotí neovagínu jako dostatečnou ke styku.
    21 dotázaných (54 %) je se sexuálním životem po konverzi spokojeno nebo velice spokojeno, před konverzí bylo se sexuálním životem spokojeno nebo velice spokojeno pouze 18 % dotázaných.
    82 % respondentek hodnotí kvalitu močení po konverzi jako lepší nebo srovnatelnou se stavem před operací. Kvalita mikce se zhoršila u 7 dotázaných (20 %) – 1x recidivující striktura meatu uretry s nutností opakované dilatace, 3x oslabení a 2x rozstřikování proudu, 1x mírná stresová inkontinence.
     
     
    Upozornění: Každá není stejná! 🙂
     
     
     
     
     
     
    Závěr:
    Chirurgická konverze pohlaví MtF TS nabízí kosmeticky přijatelnou podobu ženského genitálu se zachováním orgasmu a možnost pohlavního styku.
     
     
    Pro porovnání jsem našla statistiku doc. Jarolíma za předchozí období:

    1992 – 1999 (MtF + FtM)

    Na Urologické klinice VFN a 1. LF UK v Praze bylo v letech 1992 až 1999 operováno 85 pacientů, 32 male-to-female a 53 female-to-male TS. Jejich věk se pohyboval od 19 do 51 let, v průměru 29 let. Průměrný věk male-to-female osob (29,8) byl o 1,3 let vyšší než u osob s transsexualizmem female-to-male (28,5). Při chirurgické konverzi pohlaví u male-to-female transsexualizmu byla pro modelaci ženského genitálu použita v 30 případech invertovaná kůže penisu a v 7 případech rektosigmoidální vaginoplastika.
    U female-to-male transsexualizmu bylo uskutečněno 28 metaidoioplastik, 7 plastik neofalu z laloků kůže třísel a 43 redukčních mamárních plastik.

     

    U všech těchto 85 male-to-female a female-to-male pacientů bylo uskutečněno celkem 158 operací, které zahrnovaly často několik výkonů (například redukční mamární plastika, hysterektomie adnexektomií, kolpektomie a metaidioplastika). Kolpoplastiky z invertované kůže penisu byly vytvořeny u 30 nemocných. Plastika imitující klitoris byla provedena u 27 pacientek. Korekce konvergence velkých labií vpředu byla doplněna u 18 pacientek Z-plastikou. Ve 14 případech bylo třeba dodatečně zkrátit hráz a poševní introitus tak připravit pro snazší imisi. U 10 pacientek byla ve druhé době provedena redukční plastika velkých labií.
    Neovagina má jemnou hladkou stěnu, pacientky provádějí pravidelné autodilatace vibrátorem. Při sexuální stimulaci dochází k produkci uretrálního sekretu, který slouží jako přirozené lubrikans. Konvertované pacientky močí vsedě bez obtíží.
    Pěti nemocným jsme vytvořili funkční sigmoidální neovaginu. U šesti pacientek byla indikací ke kolpoplastice s užitím sigmatu neovagina nedostatečných rozměrů. U páté pacientky jsme současně uzavřeli rektoperineální píštěl, která vznikla při pokusu o konstrukci neovaginy z invertované kůže penisu na jiném pracovišti.
     
    Kompletní informace včetně detailního popisů operačních technik u MtF i FtM zde:
     
     
     
    Můj komentář:
    Zajímalo by mě, kde byly operované zmiňované pacientky původně z „jiného pracoviště“, které poté musely (a chtěly, čemuž se nedivím) podstoupit v Motole sigmoideokolpoplastiku. Muselo to být buď pracoviště v Ostravě nebo v Brně.
     
    10 % MtF žen nemá orgasmus, zatímco u biologických žen je toto číslo až 30 %. To jsou ženy, které mají problém dosáhnout orgasmu, z toho 8 % ho nezažilo nikdy.
    Z těch biologických žen, které orgasmus zažívají popsalo pouze 47 % z nich jako orgasmus srovnatelný s extází. Ostatní jej hodnotí jako „něco příjemného, ale bez výrazného emočního náboje“ nebo jako „tělesný zážitek“ či „harmonii mezi mužem a ženou“.
     
    Ještě v roce 1913 orgasmu ale nedosáhlo až 80 % žen. (Studie Freudova žáka Alfreda Adlera)
     
    Orgasmus opravdu není středobod vesmíru. (Myslím u žen :).
     
    Ze všech 190 MtF pacientek operovaných v období 2000-2013 prodělalo následnou komisuroplastiku (z-plastiku) 36 pacientek (19 %). Při komisuroplastice se dotvarují některé části nového genitálu do přirozenější podoby (např. se schová klitoris) a počítá se s ní. (Jiná pracoviště ji nedělají). Jak je vidět, 81 % pacientek jí ale nepotřebuje, protože se vše zhojí tak, že to vypadá přirozeně i bez komisuroplastiky. Zda je nutná, zhodnocuje doc. Jarolím na kontrole 3-6 měsíců po operaci.
     
    Průměrný věk operovaných MtF stoupá.
    Zatímco v období 1992 – 1999 to bylo téměř 30 let, v období 2000 – 2013 už je to o deset let více – 39,7 let.
     
    O podobnou statistiku jsem si napsala i do Thajska, ale tam mají zřejmě na práci důležitější věci, než odepisovat jedné bláznivé Češce 🙂 Původně jsem měla takový ambiciózní cíl, že porovnám tyto výsledky z více zemí, ale domnívám se, že by byly podobné.
     
    Za celkové období od 1992 do 2013 (21 let) bylo provedeno ve FN Motol celkem 222 konverzí male-to-female. (Tohle číslo jsem opravdu ověřila ve FN Motol). Přičemž od r. 1949 do r. 1991 by mělo být MtF operací jen 44.
     
    V průměru je to za toto poslední 21leté období 10,6 ročně, přičemž počet operací se od roku 2000 lehce zvýšil, ale podle statistik Hanky Fifkové je počet transsexuálních pacientů v její ordinaci již 20 let stále stejný a nezvyšuje se, jak by se mohlo někomu zdát.
     
    Vezmeme-li tedy český celek 222 žen s dokončenou chirurgickou změnou pohlaví v ČR od r. 1992 do 2013 a podíváme se na výsledky spokojenosti, nespokojených se zevním vzhledem svého ženského genitálu jsou 4 ženy, ostatní jsou velmi spokojené, spokojené nebo napůl spokojené.
    Se svým sexuálním životem po SRS hodnotí subjektivně nespokojenost 62 žen (28 %), ostatních 160 (72 %) spokojeno je.
    28 % není ale žádné varovné číslo. Až 30 % biologických žen je se svým sexuálním životem také nespokojeno, takže prostě jen patříme mezi normální ženskou populaci (já to říkám pořád, že žádné extrémy mezi námi nejsou, některé z nás svalují vinu na bůhví koho, ale je třeba počítat s tím, že i některé biologické ženy prostě nejsou spokojené) a tak kdo si stěžuje, stěžovat si může. Ale kam si má asi tak stěžovat žena, která se jako žena narodila??? Bohu? Rodičům? To je přeci nesmysl.
     
    Mluvčí VZP nedávno prohlásil, že mají v evidenci 750 osob s diagnózou F64.0. Oslovila jsem i ostatní pojišťovny, ale než mi odpoví (pokud vůbec), dovolím si odhadnout, že celkový počet evidovaných pacientů s potvrzenou diagnózou F64.0 je v ČR něco kolem 1000.
     
    Doplnění: Jako první se ozvala ČPZP, která se odvolává na zákon o mlčenlivosti a nemůže mi tedy sdělit počet klientů s F64.0.
    Záhy ale přišla odpověď z OZP, že počet klientů s F64.0 je u nich 218.
    Zatím je to tedy spolu s VZP dohromady 968, takže můj odhad na celkový počet pacientů s F64.0 v ČR zvyšuji minimálně na 1100.
     
    Našla jsem statistiku z USA (Encyklopedia of Surgery), která hovoří o 100-500 SRS operacích ročně v této zemi, přičemž na celém světě se odhaduje ročně počet SRS na 500-2500. Odhaduje se, že pouze 20-30 % transgender lidí nakonec dospěje až k operaci (což odpovídá i na česká měřítka). Podle statistik na jedné americké klinice v Kalifornii z celkových 1300 operovaných 2 zatoužili po svém původním těle. (U nás je to proslulá „TV umělkyně“ Gabriel/Diana maďarského původu soudící se o 17 miliónů).
     
    Možná se bude zdát, že provedených operací v ČR je málo, ale dokončených přeměn v ČR opravdu není moc (zdá se, že ani celosvětově) a v ČR stále převažují FtM, jinak celosvětově jsou MtF a FtM zhruba vyrovnaní.
     
    Mohla bych se tedy domnívat, že tento blog je určen pro opravdu nepatrnou minoritu v naší společnosti, ale není tomu tak. Je nás ve skutečnosti mnohem víc. Pokud je v ČR podle předpokladu 30.000 transsexuálů (jde o odhad podle celosvětového výskytu), pak by to znamenalo, že přeměnu dokončí jen 0,74 % z nich.
    Jsem šťastná, že patřím mezi ně.
    Ti ostatní jsou stále ještě zakleté princezny a zakletí princové.
    Každý máme ale tu sílu něco s tím udělat.
     
    Co se týče zacílení tohoto blogu na takové malé množství „kolegů“ a „kolegyň“ „od fochu“ :), původně nebylo mým cílem. To přišlo až později. Nejprve to byl deník. A teď už dávno vím, že většina čtenářů jsou lidé, kteří se narodili do správného těla. Jenže mají v sobě tolik empatie, že jsou všichni naši přátelé – sympatizanti 🙂 Potřebujeme vás a děkujeme vám! Pomáháte nám v těch nejtěžších chvílích našeho života.
     
    A chtěla bych poděkovat i jmenovaným lékařům, protože dělají, co mohou. Jsou to oni, kdo nás vysvobozují z nesprávných fyzických schránek a dávají nám ty správné. Za mě jsem jim vděčná. Celá tahle přeměna je jeden takový velký zázrak.
     
    Tři kouzelníci
     
     
    (Toto je jediná aktuální fotka MUDr. Čechové a doufám, že se to nedozví, že jsem jí sem dala, ale já musela. Její optimismus, nadšení a radost z podařeného díla měl na mě neuvěřitelně pozitivní vliv během celého mého 17denního pobytu v Motole před půl rokem. MUDr. Čechová jednou plně nahradí doc. Jarolíma.)
     
    Mimochodem víte, kdo vynalezl penilní inverzi – tedy techniku, která se při operacích MtF používá dodnes?
    Byl to v 50. letech francouzský plastický chirurg Georges Burou. Tuto svou techniku představil na své klinici v Kasablance v Maroku v r. 1958-60.
     
    Jeho první pacientky byly známé umělkyně z pařížských klubů jako Cocinelle, Bambi, April Ashley:
     
     
    Já myslím, že super 🙂
    Tehdy asi nikdo neřešil RLT, komise nebo potvrzení diagnózy.
     
    Nejde mi na rozum, jak se u nás v ČR mohla první operace provést už v r. 1949. Vím z dřívějšího pátrání o historii těchto operací, že to bylo dokonce ještě dříve (1912!), ale tyto první pokusy jsou opředeny tajemstvím (I transsexualita má své dějiny, anebo co se stalo v Praze v r. 1912?). Například v USA se začalo až v r. 1966.
     
     
     

    Výklad pojmů abecedně:

    adnexektomie (FtM) – chirurgické odstranění vaječníků a vejcovodu
     
    faloplastika (FtM) – vytvoření mužského genitálu
     
    hysterektomie (FtM)- chirurgické odstranění dělohy
     
    imise – v tomto případě pohlavní styk
     
    introitus – poševní vchod
     
    katetrizace – zavedení cévky pro odvod moči z močového měchýře po operaci (7-10 dní)
     
    kolpektomie (FtM) – chirurgické odstranění pochvy
     
    kolpoplastika – u biologických žen plastická operace děložního čípku, u TS žen vaginoplastika – vytvoření neovagíny, v tomto případě s použitím penilní kůže (v případě sigmoideokolpoplastiky s použitím 15cm části střeva)
     
    komisuroplastika – označována též jako Z-plastika, ve FN Motol prováděna dodatečně do půl roku pro zlepšení vzhledu nového genitálu (viz foto v článku)
     
    meatotomie, meatoplastika – plastická operace ústí močové trubice (meatu) zaručující její zprůchodnění
     
    meatus – ústí močové trubice (uretry)
     
    metaidoioplastika (FtM) – zvětšení a prodloužení klitorisu. Při léčbě androgeny po delší době dochází ke zbytnění klitorisu tak, že u některých pacientů může představovat skutečný penis. Je zachována citlivost i erotogenní zóny.
     
    mikce – močení
     
    neofalus (FtM) – nově vytvořený penis
     
    píštěl (fistule) – nepříjemná pooperační komplikace. U MtF může výjimečně dojít k srůstu a propojení pochvy a střeva nebo pochvy a močového měchýře. Naopak u FtM vznikají píštěle nejčastěji po faloplastice na nově vytvořené močové trubici a jejím napojení na původní vyústění.
     
    rektosigmoidální vaginoplastika – vytvoření neovagíny s použitím 15cm části střeva (viz také sigmoideokolpoplastika)
     
    retence – zadržování moči, nemožnost vymočit se
     
    sigma – úsek tlustého střeva
     
    sigmoideokolpoplastika – vytvoření neovagíny s použitím 15cm části střeva (viz také rektosigmoidální vaginoplastika)
     
    stenóza – zúžení
     
    striktura – zúžení či zneprůchodnění (v tomto případě močové trubice – uretry)
     
    uretra – močová trubice
     
     
    Další dokument hodnotící výsledky chirurgické konverze pohlaví za období 1992 – 2009 (154 MtF konverzí) ke stažení zde:
  • otєrєzє.cz

    Po půl roce na místě činu

    25. 11. 2015 / 13:47 / 11 Comments
    Po půl roce na místě činu na takové dílčí mezidodělávce (meatoplastika).
    FN Motol, urologická klinika.
     
    • Chodba je nově vymalována – k mé radosti růžově! 🙂 Někdo se vyřádil.
    • Zřízenec Miloš, který mi dělal kafe po obědě z vlastních zásob už tu není. Je tu nově zřízenec Milan, kterého mám na pokoji každých pět minut a už mi chtěl psát dopis. Ach jo. Vypadá trošku jako doktor, takže se občas stane, že špatně vidící pacienti ho osloví „doktore“. (To dělají ty brýle).
    • Zatímco před půl rokem jsem čekala na přidělení pokoje deset minut, tentokrát to byly dvě hodiny a byly velmi vyčerpávající.
    • Při příjmu na urologické ambulanci jsem si všimla, že na samolepkách za mým ženským rodným číslem je písmenko M. To se mi vůbec nelíbilo, tak jsem šla k sestře, jestli by to nešlo v počítači přepsat, když už mám to ženské rodné číslo. Koukala na mě jako na zjevení, že to ona neumí, že nemá oprávnění a že prý jestli už jsem to s ní kdysi neřešila. Ne, neřešila. To jsem nebyla já. Ale očividně to s mou předchůdkyní nevyřešila, takže jsem musela nastoupit já. „No pojďte se podívat ke mně do počítače. Tady ta kolonka M nebo Ž prostě není! Já to fakt nechápu, vždyť máte ženské rodné číslo, tak proč je tam M?“
      Koukám na obrazovku do motolské databáze pacientů přes sestry rameno a do očí mě tam bije kolonka pohlaví s velkým nápisem „muž“.
      „A nemůžete změnit tu kolonku pohlaví na „žena“?“
      „Ajoo, to můžu, no vidíte, toho jsem si vůbec nevšimla. Tak počkejte, já vytisknu zkušební samolepku… …No joooo! Funguje to! Díky! Tak já vám přetisknu všechny samolepky znovu, ano?“
      „Né, to už není potřeba. Já to teď vydržím, ale jsem ráda, že už tu nikdy nebudu muset řešit to hnusné M“ 🙂
    • Poprvé jsem si zakoupila voucher na Wi-Fi za 100 Kč na 25 hodin připojení. Připojit se nelze, i kdybych se tu rozkrájela. Zkoušela už jsem vše, co by vyzkoušel běžný pracovník technické podpory FN Motol :). Nejde mi to ani v notebooku, ani v telefonu. Takže voucher zřejmě vrátím, protože to lze, pokud se mi nepodaří připojit.
      Na voucheru je informace, jak postupovat při problémech s připojením. Hezky jsem postupovala bod po bodu, ale pořád nic. Bylo odpoledne a helpline funguje jen od 8 do 15 h., takže jsem druhý den hned ráno na číslo zavolala a znělo to jako vtip: „Ano, my víme, že to nefunguje. Spadl nám server.“
      Prostě hotovo. Tak jsem čekala, ale připojila jsem se až druhý den, protože po operaci jsem noťas nevytahovala.
    • Jako minule jsem měla jako jediná nahlášenou stravu bez laktózy. Všichni dostali k večeři uzené stehno, jen já mléčnou rýži! 🙂 (Proč zrovna já? Já chci stehnoooo! Aspoň tu nepřiberu. Ta mléčná rýže měla o 30 % méně kalorií, než běžná mléčná rýže, jak bylo na obale uvedeno.) Zřízenec Milan mi řekl, že bych měla přibrat alespoň pět kilo. Narážel tím zřejmě na má ještě stále úplně nedorostlá prsa 🙂
      Pozn: Třetí den už dostávám stravu s lístečky „bez laktózy“, tak se ta informace nakonec přeci jen dostala tam, kam má.
    • Sestřičky si mě normálně pamatují! Je to přesně půl roku a moc hezky jsem si teď s jednou z nich, co se ke mně nadšeně přihlásila, popovídala. Prý mi hrozně narostly vlasy 🙂 Jo jo, minimálně o 10 cm za ten půlrok. Je to ale moc milé.
    • Ta moc milá doktorka Dušková je těhotná. Ale místo ní nedávno nastoupil čerstvý absolvent medicíny (já zapomněla jméno 🙁 – takový sympatický doktůrek. Hned si mě vzal pod křídla, byla jsem k němu zpočátku nedůvěřivá, ale ukázalo se, že zbytečně.
      Vytáhli mi konečně tu hadici z močáku skrz břicho. Hurá! Ono jim to totiž včera nešlo a bolelo to hrozně, jako když se mi snaží vyrvat močák z těla. Přišel tento velmi mladý doktor. No to bylo něco pro mě. Takže rozhovor, samé hihi, haha… podpořila jsem ho, že on to dokáže, on zas podpořil mě, že se nemusím bát, že jsem tu zažila horší věci. (Ale ty jsem chtěla, tohle ne.)
      Fakt jsem se bála, totální stres. I jsem mu to řekla. On teda nastínil scénáře, že pokud ten balónek v močáku nejde vypustit, tak ho zkusí prasknout tak, že ho přeplní na 40 ml. Načež asistující sestřička mladá holka mu sdělila, že 40 ml už tu zkoušeli a nepraskl.
      „Tak tam narvu 50 ml!“
      Vzal vodičku do obří stříkačky, narval mi to tam tím otvorem vedle hadičky v břiše, prý aby se to odlepilo, že proto to asi nejde vytáhnout (zdálo se, že ten balónek je splasklý, ale potvrdil by to jen ultrazvuk) no a jak nečekal, že to půjde lehce, najednou šup a nahodil mojí močí sebe, sestru i strop. Ta šla z něj do kolen, já taky, bolelo mě všechno, ale třískala jsem se smíchy se sestrou a doktor byl pyšný, že to co nezvládla doktorka s dvouletou praxí, on tady jen tak jakože vytáhne. Akorátže teda s močí na stropě. Ale jinak šikovnej 🙂
    • Cedulka se jménem a ročníkem nad postelí již není povinná. Ptají se na souhlas s umístěním už při příjmu. Já jsem si jí sem samozřejmě nechala dát ráda, protože je to poprvé, co tu jsem za Terezu Novákovou a to je moc hezký pocit.
    • Do pokoje vtrhl muž – pacient. Dvě mé spolubydlící babičky jsou za plentou, takže první jsem vidět jen já. „Jéé pardon, to jsem na ženském pokoji!“
      Tak to mě neskutečně pohladilo. Nenamalovaná, rozcuchaná, hnusná, ale žena 🙂 (Já se nedivím, jen si to vychutnávám! 🙂
    • Jsem šťastná, že nejsem muž. Dnes dorazil pan Lakatoš, který byl se mnou na indikačce. Tehdy tam jeho rodina zabrala deset sedadel. Dnes tu bylo poněkud hlučno. Nechtěla bych s ním být na pokoji…
    • Ještě na jednu věc jsem si vzpomněla. Když jsem čekala v hlavní hale v dospělé části, protože jsem přijela pro jistotu dřív, když u nás ráno nachumelilo, seděla jsem hezky v teple na lavici a pozorovala kolemjdoucí. Šel tam mladý kluk, tak 23letý se slečnou. Na první pohled připoutal mojí pozornost, protože jsem si myslela, že má kostkovanou sukni. Nebyla to sukně, ale přivázaná kostkovaná košile kolem pasu, přes kterou byla hozená kratší bunda, takže to skutečně vypadalo jako sukně. (Dost zvláštní způsob nošení košile v téhle zimě.) Jenže šla kolem trojice chlapců v podobném věku a na celou halu na něj zakřičeli: „Pěkná sukně! Fakt!“ 🙂
      Neřekla bych, že to myslel zle. Majitel přivázané košile jen pronesl: „Joo dík, ale to není sukně, to je košile.“
      Tak jsem si tak říkala – kdyby měl skutečně sukni, beztak si toho 99 % lidí vůbec nevšímalo a pokud ano, nevyjadřovalo se k tomu. Každopádně to u jednoznačně mužsky vyhlížejícího člověka vypadalo divně. V mém mozku zablikalo varování, že něco nesouhlasí 🙂 A ona to jen košile… Jaký je potom ale rozdíl mezi přivázanou košilí kolem pasu vypadající jako sukně a skutečnou sukní? 🙂 No přeci ten, že s košilí se před přeměnou či v počátcích přeměny nikdo vyjít ven nebojí, ale v sukni ano. Ve výsledku je to stejně jedno. Pro všechny je to sukně 🙂
    • Co se nezměnilo je to, že se tu nedá vyspat. Některé sestřičky z noční služby obchází pokoje už ve 4:30, potom v pět měří teploty nebo nasazují kapačky těm, kteří to potřebují. 4:30 je pro mě vražedný čas na vstávání. Ale jinak je to tu fajn.
      Takhle brzo to některé dělají proto, že potom nestíhají. Ale není to jejich neschopností. Je to takhle nastavené, což jsem taky potom zkritizovala v dotazníku, který jsem dostala k vyplnění. Vlastně tam nikdo nestíhá nic, stále jsou všechny sestry i zřízenci ve skluzu, doslova běhají, snaží se obsloužit pacienty, kteří zmáčkli alarm, aby jim někdo přišel načechrat polštář nebo nalít čaj z konvice do skleničky v době, kdy třeba připravují nové pacienty na sál.
     
     
    Ještě bych ráda do článku vložila jeden komentář, který nedávno napsala Michelle do jednoho ze starších článků o našich tělesných výškách:
     
    Když jsem poprvé dorazila k Hance Fifkové, tak mi řekla, jediné s čím se musíte smířit je, že jste velmi vysoká žena, ostatní lze změnit. Nevěřila jsem, myslela si, že nikdy, ale fakt nikdy neprojdu. Ted v 13tém měsíci tranzice na mě nikdo blbě nečumí, a procházím sebevědomě. Slečny, ale v mém případě se nebavíme o 177 cm, bavíme se o 195 cm 🙂 . Stále tomu tak nějak nemohu uvěřit, ona měla pravdu 🙂
     
    Věřím gestům, řeči těla, uvolnění, studování ženské řeči těla. V kombinaci s RLT a HRT to přichází trošku i jako bonus, pokud na to myslíme. Kamarádka má krásný ženský obličej, ale takové to ztrnulé držení těla, ztuhlá čelist způsobovala, že jí říkali v mužském rodě. Statická fotografie jejího obličeje byla přitom vždy dokonalá, a nikdo nepředpokládal, že by se jako žena nenarodila.
     
    Michelle znám osobně, je opravdu vysoká už od pohledu, ale nemám problém s tím vnímat a identifikovat ji jako ženu. A očividně s tím nemá problém ani okolí.
     
    To je přeci jasné. Protože TO prostě JDE!
     
     

    Všechno vždycky dopadne dobře.

    Jestliže všechno dopadlo špatně, znamená to, že to ještě není konec.

    John Lennon
  • otєrєzє.cz

    Danča, Jarča a Romča – holky z lapáku

    20. 11. 2015 / 11:53 / 5 Comments
    Má zvědavost nezná mezí a tak když jsem měla možnost podívat se do věznice, zajásala jsem. Abych o českém vězeňství věděla co nejvíc, strávila jsem delší chvilku na stránkách Vězeňské služby. Zajímavá položka v menu byla statistika, kde mě hned praštil do očí údaj o počtu vězněných ženách v ČR. Byl totiž hodně malý.
     
     
    Vězněné osoby
    Věznění muži ženy % žen
    dospělí 18934 1349 7,1
    mladiství 104 7 6,7
    chovanci* 49 5 10,2
    celkem muži i ženy 20448 – 6,7
    * zabezpečovací detence
     
    Jen 6,7 % z celkového počtu vězněných jsou ženy.
     
    Doživotí v České republice je nejvyšším možným trestem. Trest smrti od roku 1990 neexistuje.
     
    Doživotně odsouzení*
    muži 45
    ženy 3
    celkem 48
    * poslední aktualizace 18.09. 2015, 6:00
     
    Jen 3 ženy dostaly v České republice doživotí. Na procenta je to 6,3 %, takže se ta statistika stále drží kolem tohoto čísla.
     
    Kdo jsou tyto „něžné“ ženy?
     
     

    Danča

    Dana Stodolová (nyní 45 let) – kauza Stodolovi
    Spolu se svým manželem Jaroslavem byla v dubnu 2004 odsouzena královéhradeckým soudem na doživotí za sérii osmi vražd a dalších trestných činů. Manželé v letech 2001 až 2003 napadali starší a bezmocné lidi, které kvůli získání peněz uškrtili. Přepadené osoby nejprve svazovali a zezadu zákeřně usmrcovali. Poškození trpěli mučivými útrapami.
    Na místě činu pak pachatelé vždy fingovali sebevraždu a manipulovali stopy, aby na ně nepadlo podezření. Kriminalisté jejich triky dlouho nemohli prohlédnout a ani lékaři neodvedli zcela dobře svou práci, když opakovaně mylně stanovovali příčiny smrti.
    Odvolací soud, stejně jako Nejvyšší soud, doživotní trest pro oba manžele potvrdil. Stodolovi by se při splnění všech náležitostí mohli podmíněně ocitnout na svobodě nejdříve v roce 2034. Loupeže vynesly 400 tisíc.
     
     
     

    Jarča

    Jaroslava Fabiánová (nyní 50 let), prostitutka, počet prokázaných obětí: 4
    9. září 2004 Pražský městský soud poslal Jaroslavu Fabiánovou do vězení na doživotí za dvě brutální vraždy mužů v roce 2003. V minulosti už byla navíc odsouzena za smrt dvou mužů.
    Kriminální zkušenosti Fabiánové se datovaly již od jejího útlého mládí.
     
    Fabiánová neprožila právě šťastné dětství. Matka se o ni nestarala a nakonec ji vyhodila z domu. Jaroslava žila prakticky na ulici a byla i několikrát znásilněna. I to zřejmě formovalo její nenávistný vztah k mužům. Čtyři nalákala na sex a pak chladnokrevně zavraždila.
    Ačkoliv ve vztazích dávala Jaroslava přednost ženám, peníze na obživu si obstarávala prostitucí. Se sexem za peníze začala už v roce 1981 coby šestnáctiletá. Stejně tak s vražděním… Její první obětí byl chlípný stařík (†78) z Děčína, který si s oblibou zval chlapce i dívky ze sociálně slabých rodin a platil jim za sex. S Jaroslavou však narazil. Místo milostný hrátek se dočkal smrtícího útoku kladivem, nožem a ševcovským šídlem.

     

     

     

    Romča

    Romana Zienertová (nyní 40 let), Široký Důl u Poličky, okr. Svitavy
    2. září 2011 se pokusila o tzv. rozšířenou sebevraždu. Motivem byla tíživá životní situace. Třem mladším dětem (Romana (2 měsíce), Lukáš (2 roky), Eliška (4 roky)) nožem podřezala krk a zápěstí, nejstaršího Davida (8 let) udusila polštářem. Po činu chtěla spáchat sebevraždu oběšením a podřezáním žil, ale díky rychlému příjezdu policejní hlídky, kterou zavolal její přítel, bylo v sebevraždě zabráněno. Podle svědků se o děti starala vzorně.
    U soudu tvrdila, že si nepamatuje nic z vraždy ani z toho, co bylo předtím, chovala se bez emocí, a ani když byl přehráván videozáznam z místa činu, neprojevila žádnou lítost. Podle posudků znalců z psychiatrie a psychologie netrpí duševní poruchou a ztrátu paměti předstírá.
    Žena neměla jednoduchý partnerský život. První dítě nemělo v rodném listě uvedeného otce, delší dobu pak žila s druhem na Litoměřicku, který byl odsouzen k podmínce za týrání. Od něj pak odešla právě do okolí Poličky, kam se do podnájmu přistěhovala k poslednímu druhovi, se kterým se seznámila přes internet.
     
     
     
    Věznice Opava je jedinou věznicí v ČR, kde vykonávají trest ženy odsouzené na doživotí.
     
     
    Brr. Tak to jsou ty tři české výjimky.
     

    Kde mají nejvíce gaunerek?

    V roce 2012 v ČR žilo 5.280.608 žen. Z toho bylo vězněných 1493 žen. To znamená, že podíl vězněných žen na počet obyvatel ženského pohlaví je 0,028 %.
     
    K tomu, abych mohla zjistit, ve které zemi je vězněno nejvíce žen na počet obyvatel ženského pohlaví potřebuji údaje o tomto počtu z jiných zemích. A tu jsem našla ve zprávě „Women in prison“, kterou zpracovala Harm Reduction International (HRI), což je nevládní organizace při OSN zabývající se otázkami kolem vězněných osob z důvodu drogových deliktů.
     
    Při podrobném porovnávání počtu vězněných žen v jednotlivých 54 zemích jsem už pouhým okem narazila na jednu českou zvláštnost. 6,7 % jako poměr vězněných žen vůči vězněným mužům není příliš, ale vůči počtu obyvatel ženského pohlaví v ČR patříme totiž téměř ke světové špičce a spolu se Španělskem k té evropské úplně.
     
    Tabulku níže vytvořenou HRI jsem doplnila o země z této krásné mapy:
     
     
    Do tabulky jsem dále přidala sloupeček vypočítávající poměr vězněných žen vůči počtu obyvatel ženského pohlaví v dané zemi a tuto tabulku jsem srovnala od nejvyšší hodnoty (tedy od země, kde je nejvíce gaunerek) k nejnižší.
     
     
    Časopis Forbes totiž přišel se zprávou, že USA má nejvíce vězněných žen na světě. Což dokazuje i tato tabulka. V té je také vidět, že je Česko deváté na světě s největším podílem vězněných žen. Oproti tomu nejméně gaunerek mají v Rakousku, Bosně a Hercegovině a v Indii.
     
    Tabulku s počty vězněných žen seřazenou podle poměru vězněných vůči ženskému obyvatelstvu je možné stáhnout zde:
     
    Údaje jsou z roku 2012.
     
     
    Nejčastějším důvodem vězněných žen v USA jsou drogové delikty.
    Země s nejvyšším podílem vězněných žen za drogové delikty je kromě USA dále Tádžikistán (70 %), Lotyšsko (68 %) a Portugalsko (48 %). Přitom průměr Evropy a Střední Asie za drogové delikty je 28 %.
    V ČR je vězněno za drogové delikty 13,4 % žen, nejméně v Polsku 3,1 %.
     
    Nejvíce gaunerek na světě je odsouzeno v USA. Česko je deváté na světě.
     
    Přesto stále platí, že ženy se dopouštějí trestných činů až patnáctinásobně méně často, než muži.
    U mužů je ve hře totiž stále jeden z nejobávanějších hlavních hrdinů – zase ten testosteron. To on je posílá do věznic, vraždí a okrádá.
    Bane.
    Lidé nejsou zvířata. Odlišujeme se od nich právě tím, že dokážeme ovládat své pudy. Tedy i agresivitu, jejímž zdrojem může být právě i testosteron. Ale občas to platí i pro ženy:
     
    U mužů i žen, kteří byli odsouzení za násilné trestné činy, byla zjišťěna vyšší hladina testosteronu, než u normální populace.
     
    Trestní bezúhonnost je jednou z podmínek pro dokončení přeměny chirurgickou změnou pohlaví.
    Prostě nechoďte si pro ta značková trička za 6000 Kč do obchodů bez peněz a bude to ok, ano? 🙂 Nebo vám ten bambán zůstane navěky!
     

    Kastrace

    U agresivního zločince může dojít ke kastraci (orchiektomii – odstranění varlat) pouze na jeho vlastní žádost.
     
    Tedy pokud zrovna nepobýval v Africe, Středí a Jižní Americe, kde ke kastraci může dojít v důsledku napadení parazity motolice, jako je krevnička střevní či pokud si nějaký fajnšmekr dopřeje slávku jedlou nebo slávku středomořskou, ve které je prokázán nejvyšší výskyt parazita Prosorhynchus squamatus.
    Výborná je ještě motolice Microphallus pseudopygmaeus, která svého hostitele kastruje výhradně chemicky. Ovšem hostitel je většinou mlž a to já nejsem. Stejně, jak je to slovo mlž podobné v češtině slovu muž…
     
    Hlas kastráta vyykastrovaného ještě před pubertou je stejně vysoký jako hlas ženský. I dnes zpívá několik pěvců – „kastrátů“, zpravidla jde ale o osoby s hormonálním onemocněním, které zabraňuje mutaci hlasu (jazzový zpěvák Jimmy Scott, sopranista Jorge Cano či Radu Marian) nebo pěvce, kteří podstoupili kastraci z jiných důvodů. U několika zpěváků také k mutaci z neznámých důvodů nedošlo, aniž by trpěli hormonální poruchou (Michael Maniaci).
    Má tak někdo štěstí… I když Michael Maniaci není transsexuál, dokázal si na svém ženském hlase postavit kariéru a využít to 🙂 To se mi líbí.
     
    Zde je ukázka jeho hlasu na youtube, kterému se říká „mužský soprán“, ale pro mě tedy vůbec mužský není.
    Jak zní jeho hlas, který nikdy neprošel mutací při běžné řeči? Ve videu na youtube mluví jak svým hlasem, tak zpívá:
     
     
     
    A ještě jedna ukázka – Arno Raunig.
    Tohle můj mozek opět opravdu těžko zpracovává a zůstávám jen fascinovaná přilepená k monitoru.
     
    Otázkou zůstává, jak to, že je Arno plešatý, když kastrace bývá jediným účinným lékem proti plešatení a Arno kastrovaný je?
    Odpověď neznám, protože k tomu, aby Arno začal mutovat by musel mít dostatečný přísun testosteronu v pubertě, což jako kastrát neměl, pak by ale měl mít i vlasy, které nemá a tak je Arno pro mě záhadou, na kterou se někdy vrhnu, protože bude zřejmě třeba pochopit jeho životní příběh, který jsem dosud až tak nestudovala…
     
     
    Jako první terapeutická kastrace bývá uváděna operace, kterou provedl roku 1892 psychiatr Auguste Forel ve Švýcarsku jako léčbu neuralgie (chronické bolesti) varlat u imbecilního hypersexuálního pacienta. (August Forel není až tak neznámým psychiatrem, dostal se dokonce na bankovku v hodnotě 1000 švýcarských franků a to se dostal hooodně vysoko! Vypadá tam tak trochu jako takový Krakonoš).
     
    Když je někdo hypersexuální, tak je to průšvih. Když je někdo imbecilní, tak taky. Ale když je někdo imbeciní a hypersexuální dohromady, tak to je dvojtý průšvih. Znělo to tak strašidelně, že jsem chtěla najít fotku toho pacienta, ale to už bych chtěla fakt moc na dobu v roce 1892.
     
    První zaznamenanou ženskou terapeutickou kastraci provedl počátkem 20. století skotský chirurg sir George Thomas Beatson u 33leté nemocné ženy v pokročilém stádiu rakoviny prsu.
     
    V Československu bylo provádění kastrací regulováno vyhláškou Ministerstva zdravotnictví ČSSR z roku 1970, která je podmiňovala žádostí pacienta a posouzení odbornou komisí se zastoupením urologa, právníka, sexuologa, případně i plastického chirurga. Komisi jmenoval ředitel nemocnice, která zákrok prováděla. Podobná praxe existuje v ČR dosud. (Což už mnoho z nás zažilo na vlastní kůži nebo je to co nevidět čeká v podobě komise na Ministerstvu zdravotnictví).
     
    Ta vyhláška se tehdy jmenovala Vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČSSR č. j. LP-276-16.9.1970 „Léčebné zákroky u intersexuálů, transsexuálů a sexuálních deviantů“.
     
    Kastrace je také jedna z mála možností léčení alopecie (plešatosti), při níž je odstraněn zdroj testosteronu, který zabraňuje růstu vlasů na temeni hlavy.
     
    Léčebná kastrace způsobuje pokles hladiny testosteronu asi na 5 % původní hodnoty (testosteron i nadále produkuje například kůra nadledvin) a v důsledku toho pokles sexuální apetence. Samotné erotické zaměření co do objektu a struktury (včetně parafilní (tedy úchylek)) ovšem zůstává nezměněno a i nadále jsou zjistitelné reakce na erotické podněty.
     
    Některé studie uvádějí snížení recidivity sexuálních trestných činů (bez změny nesexuální trestní recidivity) a zlepšení sociální adaptace. Petr Weiss a další čeští zastánci kastrací v médiích uvádějí, že za posledních 30 let se nikdo z kastrovaných odsouzenců násilného trestného činu již znovu nedopustil. Kriminální vyšetřovatel Jiří Markovič však uvedl starší případ, kdy kastrovaný pachatel Antonín Vorel v Krčském lese zabil a znásilnil ženu. Evropský Výbor pro zabránění mučení uvedl jiné tři případy násilné recidivy kastrovaných pachatelů, a to po roce 1989. Petr Weiss k tomu uvedl, že tito kastrovaní pachatelé v záznamech českých sexuologů nefigurují, protože v této evidenci nejsou vedeni ti z kastrovaných, kteří následně nepodstoupili komplexní terapii.
     
     
    Pomocný dělník Antonín Vorel útočil na ženy už jako puberťák. Po několika pokusech o znásilnění byl dopaden a strávil krátkou dobu ve vězení. Psychiatři u něj diagnostikovali sexuální úchylku – sadismus. Matka Antonína přesvědčila, aby podstoupil kastraci. Přesto o pár let později ubodal a zneužil bezbrannou seniorku.
    Antonín Vorel vinil ženy z toho, že přišel o varlata a ztratil schopnost erekce. Když 25. listopadu 1978 potkal v půl druhé ráno v pražských Hodkovičkách zmatenou Marii J. (†64), rozhodl se, že se jí za své příkoří pomstí. Chytil ji a začal škrtit. Nebohá důchodkyně se bránila ze všech sil, ale proti mladému, fyzicky zdatnému muži neměla nejmenší šanci.
    Antonín Vorel z ní strhal šaty a začal ji osahávat, tím u něj došlo k částečné erekci. K pohlavnímu styku to však nestačilo a to Vorla rozčílilo ještě víc. Teprve když vytáhl nůž a bodal jako šílený, podařilo se mu uspokojit se. V těle se našlo 34 bodných ran.
     
    Tenhle Vorel je prostě důkazem, že ani kastrace nemusí být stoprocentní a zapsal se tím tak na věky do dějin české kriminatologie a sexuologie. Svůj čin provedl šest let po kastraci.
     
    Bez následné léčby do jednoho roku po výkonu trestu opět spáchá podobný čin až 80 % deviantů, naopak po léčbě recidivuje do dvaceti let pouze 17 % pachatelů.
     
     
    Při pohledu na skutečné foto zavražděné, její polohu a odhalené oblečení se mi udělalo nevolno. Nemusím sem taky dávat všechno. To je tak, když zmatená seniorka (64), o které si vrah myslel, že je jí 40, vystoupí na opačné konečné stanici autobusu, než chtěla vystoupit a pak v půl druhé v noci běhá sama lesem a potká Vorla. Odbočit do lesa označili kriminalisté za absolutně nepochopitelné rozhodnutí.
    Takový Vorel může klidně číhat úplně všude. Ale paniku tu rozhodně vyvolávat nechci.
     
     
    41 až 90 % kastrovaných sexuálních delikventů podle různých studií po čase hodnotilo rozhodnutí ke kastraci jako správné. V této skupině jsou především ti, u nichž zůstala i po kastraci zachována schopnost soulože a masturbace, naopak mezi nespokojenými jsou ti, kteří pociťují ztrátu sexu v životě.
     
    Výbor proti mučení Rady Evropy vyjádřil ke kastracím delikventů závažné výhrady v roce 2007. Británie, Francie a Polsko začaly přecházet na chemoterapii, Česko na výzvu nereagovalo (antiandrogenní farmaka však ve velké míře používá). V únoru 2009 vyzval Výbor proti mučení Českou republiku k tomu, aby okamžitě upustila od kastrace sexuálních delikventů.
    Ministryně pro menšiny a lidská práva Džamila Stehlíková odmítla výzvu akceptovat, rovněž někteří významní čeští sexuologové se postavili proti ní.
     
    Od roku 2000 bylo v ČR chemicky kastrováno 300 pacientů. Padesáti byly odňaty genitálie. Ročně se kastruje maximálně deset lidí. Kastrace sexuálních deviantů provádějí kromě České republiky ještě v Německu, Švýcarsku a USA.
     
    Podle průzkumu serveru novinky.cz souhlasí s kastrací u sexuálních delikventů 96 % Čechů.
     
     

    Akutní nedostatek žen

     
    Když už jsem byla u toho přehledu zemí, porovnala jsem všechny země světa na stránkách Světové banky, abych zjistila, ve které zemi mají akutní nedostatek žen a která jimi naopak doslova překypuje.
     
    Obvyklý evropský poměr ženy vs muži je ten, že žen je vždy nepatrně více (50,1-54,2 %). Kromě čtyř evropských zemí, kterými jsou Kypr (49,0 % žen), Norsko (49,7 %), Island a Lucembursko (oba mají podstav žen 49,9 %).
     
    Největší podíl žen v evropské zemi najdeme v Lotyšsku (54,2 %), Litvě (54,0 %), Ukrajině (53,7 %) a Rusku (53,6 %). Tam všude mají jasný nadstav žen. V Rusku prostě muži umírají dříve, jak jsou zdrchaní a tak je tam vyšší podíl žen. Že by byli zdrchaní ale muži i v Lotyšsku?
    Tyto země jsou tedy ideálními zeměmi pro svatbychtivé muže z jiných zemí, například ze Spojených arabských emirátů, kde je nejmenší podíl žen na světě (26,3 %) spolu s Katarem (26,8 %). Proto asi katarský princ přijel kdysi do Prahy obtěžovat naše krásné české mladé dívky. V Kataru totiž jaksi začínají docházet…
     
    Nedostatek žen mají všeobecně v arabských zemích a dalšími famózními přemužněnými zeměmi jsou Omán (34,2 %), Bahrain (37,9 %), Saúdská Arábie (43,4 %) a další.
     
    V České republice žije stále ještě víc žen než mužů. Poměr žen je (50,9 %), ale na Slovensku se po rozdělení republiky očividně rodilo více holčiček (nebo umíralo více mužů?), protože tam jsou na tom o trochu lépe (51,5 %).
     
    Stejně dobře jako v České republice se mají muži v Belgii, Německu, Španělsku, Senegalu, Jižní Africe a na Svaté Lucii, kde je úplně stejný poměr žen, jako u nás.
     
    Copak nám to ti šejkové v arabských zemí udělali se ženami, že je jich tam tak rapidní nedostatek?
    Jak to ti Lotyši dělají, že je tam největší koncentrace žen na světě?
    A jak s tím souvisí skutečnost, že ty země leží vždy vedle sebe?
     
  • otєrєzє.cz

    Šel takhle jednou andromimetofil a potkal hefemale

    14. 11. 2015 / 9:59 / 25 Comments
    Sice to začíná jako vtip (a mohl by být i docela dobrý), ale na tohle téma si vymyslet vtip raději netroufnu.
     
    Kamarádka se mi svěřila s tím, jak její šéf preferuje, když je žena oblečená jako muž. Líbí se mu a vzrušuje ho, když má žena pánské kalhoty, bílou košili a pokud má ještě kravatu, to je panečku pokoukáníčko. Že prý má taky rád, když má žena jen tak rifle, botasky a košili. A neobléká se jako žena. Zkrátka vypadá jako muž, nejlépe tak, že to není poznat. Ale musí mít vagínu.
     
    O tom jsem ještě neslyšela. To se musí vyšetřit.
     
    Není úplně nejlepší, když takový šéf šéfuje zrovna některé z transsexuálních MtF slečen. „Prosímtě, nenos ty sukně, ano? Nos do práce košile a kravaty. A pokud možno se nemaluj, ano? Díky.“
    Uf.
     
    Na internetu existuje spousta seznamů sexuálních úchylek nejrůznějšího charakteru. O většině z nich jsem nikdy neslyšela a také věřím, že spousta z úchylek nebyla ještě vůbec popsána. Už jsem si myslela, že ani tato, ale na jednom webu jsem na ní přeci jen narazila. A má s námi společného víc, než jsem si původně myslela…
     
     
    Některé lidi pojmenovávám slovem „transkomil“, protože je to pojmenování jasné. Takový transkomil sexuálně preferuje ženy s penisem (shemale), snaží se co nejvíce zadržet její přeměnu ve stavu fáze mezi mužem a ženou a po operaci o takovou ženu ztrácí zájem. Jenže oficiálně termín transkomil (šlo by i „transkofil“) nebo transkomilie neexistuje.
     
    Oficiálně se takový člověk jmenuje trochu krkolomně „gynemimetofil“ a úchylka se jmenuje „gynemimetofilie“. To je pro mě nová informace. (I nadále budu ale používat slovo transkomil. 🙂
     

    Gynemimetofilie

    Úchylka, kdy člověk preferuje ženu s penisem, transvestitu, případně ženy, které se narodily jako muž. Gynemimetofila vzrušuje představa, že tyto ženy měly dříve (nebo stále mají) mužské tělo, přestože jsou ženami a taková žena může být klidně MtF slečna.
     
    Neplést s gynekofilií či nesprávně gynefilií, což je prostá náklonnost heterosexuálního muže k dospělým ženám.
     
    Na českém internetu se tento termín vyskytuje pouze jednou v seznamu sexuálních úchylek na sexarchive.info. A teď bude i tady. 🙂
     
    Sexarchive.info je archiv sexuologie Katedry psychologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pod hlavičkou prof. Weisse.
     
    Správně je v seznamu uveden jako úchylka například transvestismus, ale transsexualita ne. Ta totiž nemá se sexualitou ani s úchylkami společného vůbec nic (což je právě to tolik nepochopitelné pro společnost). A přesto to lidé spojují v jedno.
     
    To, že kromě transvestismu existuje například ještě transvestofilie, bylo pro mě taky novinkou a rozdíl jsem moc nepochopila.
     
    Příznaky gynemimetofilie:
    • Sexuální preference MtF transsexuálů
    • Sexuální preference mužů, kteří napodobují ženy
    • Sexuální preference mužů, kteří se vydávají za ženy
    • Opakující se intenzivní sexuální fantazie nebo nutkání zahrnující muže, kteří se vydávají za ženy
     
    Gynemimetofilie ale není případ našeho slavného šéfa. U něj to musí být opačný případ:
     
     

    Andromimetofilie

     
    Pan šéf je andromimetofil, protože preferuje muže s vagínou nebo ženy, které jako muži vypadají, oblékají se tak a chovají. Ženy mezi transvestity či crossdresery jsou však velmi vzácné (ne-li neexistující). Takže to mohou být také FtM kluci. Nově vzniklé mužské tělo ještě s vagínou je v tomto případě velmi žádané.
     
    Takový objekt je vlastně opakem shemale, takže hefemale (pro mě nezasvěcenou úplně nový termín a musím říct, že mi to vůbec nechybělo).
     
    Tak teď v tom teprve začínám mít ten správný „přehled“ 🙂
     
    Obrázek shemale jsem viděla několikrát. Prostě žena s penisem.
     
    Hefemale je obvykle muž s vagínou, typicky po odoperovaném poprsí s mužskou postavou. Zatímco shemale je plný internet a google na nás vychrlí hned na prvních pozicích hezky „ženský penis“ v celé své „kráse“, hefemale se tak snadno najít nedá. Žádné „mužské vagíny“ mi google nenabídl. (Jsem docela ráda).
     
    Hefemale může vypadat i jako tato osoba s vagínou:
    Tak tohle už můj mozek není schopný jen tak zpracovat vůbec.
     
    Ahoj, já jsem shemale a já hefemale, chcete nás?
     
    Trošku mi to připomíná vymyšlené zvířecí druhy jako je klokanolev nebo ptakotygr:
     
     
    Komu se to líbí???
    Najdou se tací.
    V tomhle jsem opravdu dost konzervativní.
    Za mě – ženy nemají penis a muži nemají vagíny, stejně jako klokani nemají lví hlavy a ptáci tygří.
     
     
     
     
     
    Takže abych to shrnula.
    Gynemimetofil je transkomil k MtF, který preferuje ženy s penisem (shemale).
    Andromimetofil je taky transkomil, ale k FtM, který preferuje muže s vagínou (hefemale).
     
    Typické příklady zájmu andromimetofila:
     
     
     
    Přitažlivost k transgender osobám nemusí znamenat sexuální úchylku. Někteří sexuologové rozlišují, zda člověka přitahuje osoba po provedené chirurgické změně pohlaví nebo pouze osoba, která se za osobu opačného pohlaví převléká. Oba mohou, ale nemusí, pohlížet na objekt svého zájmu jako na fetiš.
    O sexuální úchylku se jedná v případě, že tato sexuální preference je primární a jediná.
    Tato úchylka je poměrně nová a začala být popisována až od roku 1953 v návaznosti na první velký případ změny pohlaví z muže na ženu u Christine Jorgensenové.
     
    Podle jedné studie z roku 2008 je 75 % osob, které mají transgender partnera, heterosexuálních či bisexuálních. Někteří z dotazovaných však uvádí „líbí se mi ženy s ptáky“ nebo „mám rád kozy a ptáky“. Nikdo ale neřekl, že má rád „mužské vagíny“…
     
    Klidně to může být i váš šéf. 🙂
     
     
    Ono rozlišit transkomila od heterosexuálního partnera není moc snadné, protože takový transkomil si je vědom toho, jak vzácný je jeho objekt, ke kterému se přiblížil už tak blízko, takže z něj může být docela schopný manipulátor a udělá vše proto, aby dotyčnou získal, což leckterá MtF slečna bere jako „dar z nebe“ a celá šťastná se takovému člověku vrhá do náruče. Ale ani takový člověk nemusí být transkomil. Dokonce bych si odvážila říct, že většina z nich transkomilové nejsou. Jsou jen tzv. „trans-fans“. A ti jsou fajn.
     
    Nedávno jsem mluvila s MtF kamarádkou těsně před operací, která se mi svěřila, že je to týden, co má nového přítele. Ten přítel si jí našel na internetové seznamce, kde měla uvedeno, čím prochází, takže věděl, do čeho jde. Svěřil se jí, že až dosud byl striktně stoprocentně heterosexuální a tak to také zůstane, ale co to s ním udělá, když dojde k intimnostem mezi nimi?
    To nikdo neví 🙂 Ani on. A přesto do toho šel, protože v ní vidí ženu.
     
    Podle mé vlastní zkušenosti s tím ani heterosexuální muži nemají příliš velký problém. Jde o to, jak který.
    Muž, který to o mně věděl a seznámila jsem se s ním ve fázi, kdy už jsem byla v RLT, jednoduše ignoroval to, co jsem tehdy měla mezi nohama. Ignorovala jsem to já ve své hlavě a často na to zapomínala. Nikdy bych ale nedopustila, aby to viděl. To bylo pro mě nepřijatelné a myslím si, že i pro něj. Co oči nevidí…
     
    Proto jsem přesvědčená, že můžeme mít (a také máme) heterosexuální partnery. I je samotné mnohdy překvapuje, jak jsou schopni nás brát a vnímat jako ženy. Milovat se s námi jako muž se ženou. To samozřejmě platí pouze v případě, že zná naši minulost. MtF post-op dívky, které skáčí do vztahu jako rodilé ženy, aniž by prozrazovaly svoji minulost, toto řešit nemusí, tam je jasné, že jde o hetero, příp. bisexuálního partnera.
     
    Heterosexuální partner je pro mě také jedinou přijatelnou variantou (nepočítám-li možnost bisexuality). Nechceme transkomily (možná až na nějaké výjimky z nás, které jsou vděčné za jakýkoliv projev náklonnosti v těchto těžkých životních chvílích naší mezifáze – ale kdo by chtěl, aby na nás někdo miloval právě tu nedokonalost, neúplnou ženskost?), nechceme ani gaye, protože my jsme ženy – nemůžeme být tedy logicky milovány gayem.
     
     
    Šéfe, díky za hezké téma na článek! 🙂
  • otєrєzє.cz

    Hormony aneb nejmužnější tvor na světě

    13. 11. 2015 / 15:43 / 41 Comments
    Nedávno jsem byla na třetím kontrolním odběru na endokrinologii v pražských Modřanech (6 měsíců po operaci) a moc mě zajímaly výsledky hladiny hormonů v mém těle. Požádala jsem endo Weisse, aby mi vytiskl hodnoty:
    • před začátkem HRT (tedy ještě po přímým vlivem testosteronu aneb jak moc jsem byla „vopravdovej chlap“)
    • 9 měsíců na HRT
    • a teď 21 měsíců na HRT a současně 6 měsíců po SRS, kdy by mé tělo už mužské hodnoty testosteronu nemělo vyrábět
    Tři týdny před odběrem jsem si zkušebně zmenšila o polovinu dávku androcuru z původních 50 mg denně na 25 mg, abych tak zjistila, jestli je testosteron v mém těle i tak na ženské úrovni. (Androcur se příšerně půlí!)
     
    Před odběrem jsem tentokrát androcur a estrimax nespolkla, abych věděla, jak ty hladiny vypadají u androcuru 24 hodin od posledního podání a u estrimaxu 14 hodin. U předchozího odběru 9 měsíců na HRT jsem před odběrem spolkla pouze estrimax, protože jsem měla přijít na lačno a androcur se užívá pokud možno s jídlem, takže i tehdejší hodnoty jsou 24 hodin od posledního podání androcuru.
     
    Zajímalo mě, jestli bude hladina testosteronu i tak nízká a také jak vysoká bude hladina estradiolu, která (i v těle biologické ženy) přes den různě docela dost kolísá (v mezích ženských hodnot).
     
    (Do tohoto článku jsem 24.11.2016 vložila hodnoty hormonů také ze čtvrtého odběru krve a také okolnosti, za kterých k odběrům došlo).
     
     
    • Normálními hodnotami jsou v různých zemích či laboratořích uváděny lehce odlišné hodnoty, které jsou ale ve výsledku podobné, jako v této tabulce.
    • Dále USA používá odlišné jednotky od zbytku světa, proto jsou v tabulce uvedeny i jednotky americké, protože se na internetu často uvádí právě tyto.
    • Hodnoty testosteronu pro muže i pro ženy jsou hodnotami pro věk 15-110 let.
    • Hodnoty estradiolu pro muže jsou hodnotami pro věk 0-110 let.
    • Hodnoty estradiolu pro ženy jsou hodnotami pro věk 0-55 let (před menopauzou). Po menopauze jsou normální hodnoty u žen 0,04 – 0,14 nmol/l, čili jde o podobné hodnoty estradiolu jako u mužů.
    • Některé české laboratoře uvádí normální hladinu testosteronu u žen 16-50 let v rozmezí 0,29 – 1,67 nmol/l.
     
    Hodnoty testosteronu u mého 2. a 3. odběru jsou nižší, než je spodní hranice normálních hodnot testosteronu u žen, což znamená, že mé tělo by klidně trochu toho testosteronu sneslo. Některým ženám po menopauze je dokonce předepisován jeden dražší lék, ve kterém je obsažen i testosteron, protože „jim dělá dobře“ (jak mi dnes řekla obvodní doktorka, když jsme se na toto téma spolu bavily). Je tedy důležitý i testosteron u žen, pokud se to nepřehání.
     
    Podle těchto laboratorních výsledků bych klidně mohla zkusit androcur vysadit úplně, ale po dohodě s endo Weissem budu brát dále jen 25 mg pro případ, že by začaly víc růst chlupy a vše se zhodnotí při dalších odběrech zase za rok, ale očividně mé tělo už testosteron v nijak zvlášť závratné samčí výši neprodukuje :). Jupí. Sbohem Téčko! Nebudeš mi chybět 🙂
     
    Hodnota estradiolu kolísá během dne v různých hodnotách. U 2. odběru jsem spolkla Estrimax dvě hodiny před odběrem, takže je hodnota vyšší, zatímco u 3. odběru uplynulo od poslední dávky estradiolu 14 hodin, ale jak je vidět, hodnota je stále v ženských mezích a vysoko nad mužskou hodnotou, i když jsem si ranní dávku nevzala a v těle byl ještě estradiol z večera. U 4. odběru už jsem měla pět měsíců také zcela vysazený androcur, abych zjistila, kolik testosteronu vytvoří mé tělo, aniž by bylo ovlivněné androcurem. Podle výsledků je hodnota 0,67 nmol/L stále nízkou ženskou hodnotou, takže androcur už opravdu není potřeba a aspoň se hodnota dostala na normální ženskou hladinu (nikoli ženskou podlimitní, jako u předchozích odběrů s androcurem).
     
    A protože jsem chtěla mít kontrolu nad svými hladinami hormonů v těle i nadále, rozhodla jsem se vytvořit takové čtyři tabulky, které třeba pomohou i někomu jinému v orientaci, jak na tom je a které umožňují vzájemný přepočet v různých jednotkách. Tabulky jsou pro muže i ženy, takže se v nich může najít klidně i nějaký FtM kluk a řeknou mu, jestli už je na tom s hladinami dobře nebo je potřeba třeba zvýšit dávku.
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
    I vaječníky produkují testosteron. Ten je u žen zodpovědný za chuť na sex, sílu a pocit pohody.
     
    U mužů jsou hlavním zdrojem testosteronu varlata.
     
    Za jednu vteřinu muž vytvoří 1000 spermií.
    (Tak to by jim šlo.)
     
    Porovnání množství testosteronu u mužů a u žen:
     
     
     
     
     
    Přírůstek testosteronu má vliv na hlubší hlas, růst ochlupení a vousů, zvýšení svalové hmoty.
     
    Úbytek estrogenu má vliv na zmenšení poprsí, rozšíření ramen a boků, omezení menstruace.
     
     
     
    Z běžných hodnot testosteronu u mužů a u žen je vidět, jak moc produkuje mužské tělo testosteron proti ženskému. Mužská hodnota přes 1000 ng/dL proti ubohému ženskému maximu 70 ng/dL. To je jen 7 % mužské hodnoty. Ale může být dokonce jen 1,5 %. To proto se muži a ženy fyzicky tak liší.
     
    Na druhou stranu estradiol může být u některých žen tak nízký, že dosahuje mužských úrovní. Tato skutečnost se ale také může podepsat na fyzickém vzhledu ženy.
     
     
    Tím, že jsem se konečně začala orientovat v hladinách testosteronu jsem ale mohla jít ještě dál a zajímalo mě, jaké hladiny testosteronu mají zvířecí samci. Který z nich je ten „nejmužnější chlap na planetě“?
     
    A nestačila jsem se divit.
     
    Tak to je on, dámy 🙂
    Největší chlap – samcem všech samců na planetě – Mr. MLOK! 🙂
     
    Množství testosteronu je u mloka 20.000 – 40.000 ng/dl! Což je naprosto šílená hodnota.
    Pro porovnání, běžné hodnoty u lidského samce jsou 270 – 1.070 ng/dl.
     
    Mlok má největší množství testosteronu ze všech tvorů na světě. No není sexy? 🙂 Ta postava! Hmmm! 🙂 A jistě ten jazyk…
     
     
    Pro ukázku další vhodní adepti do soutěže Mr. Samec Planety:
     
    ŽRALOK BÍLÝ – 260 – 35.000 ng/dl
    SLON – 200 ng/dl, 6430 ng/dl v říji
    MEDVĚD – během zimního spánku 40-60 ng/dl, po probuzení 1240-6320 ng/dl
    PES – 100-500 ng/dl
     
    Jenže příroda je mocná čarodějka a „vyrobila“ ještě jednu zajímavost, ze které mi trochu vstávají vlasy na hlavě – hyenu skvrnitou.
    Protože je tento článek o hormonech, není lepší adept, který by stál za zmínku o testosteronu, než právě hyena. A kupodivu samička.
     
    To je takový krásný divoký „pejsek“, kterého bych si nechtěla pohladit:
     
    (Bojim bojim).
     
    Samice hyen skvrnitých (Crocuta crocuta) mají tu zvláštnost, že jejich vaječníky vyplavují vysoké hladiny androstendionu. Placenta pak konvertuje tento hormon na testosteron, který je odpovědný za maskulinizaci plodu až do porodu. Maskulinizace samic je pak výhodnou strategií při lovu a obraně mláďat, kde se rozdíly mezi pohlavími naprosto ztrácejí.
     
    Všechny samice jsou extrémně maskulinizované, včetně jejich genitálu. Samice jsou zhruba o 10-20 % větší než samci a je obtížné u nich rozeznat pohlaví. Samice totiž díky zvýšené hladině testosteronu mají výrazně vyvinutý klitoris, který připomíná i svojí velikostí samcův penis a je také schopný erekce. Hyeny skvrnité žijí ve složitých, hierarchicky uspořádaných klanech, kterým vládnou samice a vše v klanu je ovlivněno matriarchátem. Samci jsou méně agresivní a jsou na konci společenského žebříčku, dokonce i některá mláďata si na ně troufnou. Sežerou všechno: koncentrované trávicí šťávy obsahující kyselinu chlorovodíkovou v žaludku stráví kůži i kosti. Hyení srdce je dvakrát větší, než lví.
     
    Hyeny skvrnité se rodí s kompletní sadou zubů a mláďata jsou tak agresivní, že se do jednoho či dvou dnů po narození často navzájem požerou.
     
    Hladina estrogenu u hyen je pod detekovatelnou úrovní.
     
     
    Tohle by se stalo, kdyby testosteron vládl lidstvu. (Možná by nastoupil i matriarchát, jako je to u hyen, kdo ví? :). A ženy by měly erekci… To nééééé…
     
    Četla jsem studii o jednom malém roztomilém křečkovi, která vyvracela, že testosteron je přímo zodpovědný za agresivitu. Důležité je tam ale to slovíčko „přímo“. On totiž za agresivitu zodpovědný je, i když nepřímo a zpravidla platí, že čím větší hodnota testosteronu na hmotnost živočicha, tím se zvyšuje agresivita.
     
    Často na internetu narážím na na dotazy zoufalých dívek, které řeší své kluky s otázkami:
    „Můj přítel pořád lajkuje všechny ty čůzy na facebooku, stráví u toho hodiny, proč to dělá?“
    „Můj partner pořád sahá holkám na zadek. Jenže chodí se mnou!“
    „Až teď jsem se dozvěděla, že za půl roku, co chodím se svým klukem, se vyspal asi s deseti holkama…“
    Proč to dělají?
     
    Odpověď je jednoduchá: testosteron.
     
    Takže oni za to vlastně nemohou.
     
    Příroda to tak naprogramovala.
    Když tak přemýšlím nad absolutistickou nadvládou samic hyen nad svými samčími partnery (jsou-li to ještě vůbec partneři), kteří jsou úplně těmi nejposlednějšími členy smečky, tak mě napadá, že příroda stvořila tyto samce jen proto, aby mohla zajistit reprodukci. Žádný jiný význam pro hyeny prostě nemají. Hyeny své samce prostě na nic jiného nepotřebují. „Co chceeeš? Pářit se jo? Grrrrr! Vypadni. A přijď v sedm, to se nechám oplodnit, abych měla další potomky a pak vodprejskni nebo tě sežeru, ty budižkničemu!“
     
    Snažila jsem se opravdu hyenu pochopit a respektovat tak, jako se o to snažím u každého, ale u ní mi to prostě moc nejde. Jsem tedy žena s předsudky proti hyeně a stydím se za to. Fuj, já jsem tak hyenofobická!
     
    Představa přenesení způsobu života hyen do lidských měřítek mě ale děsí. A stejně tak to, když ženy nebo dívky užívají ve velkém testosteron.
     
    Kdyby vycenila „takový ty zahnutý zuby nahoru“, byla by z ní docela hezká hyena skvrnitá…
     
     
  • otєrєzє.cz

    Takhle jednou v Bangkoku – II. díl

    5. 11. 2015 / 12:15 / 61 Comments
    * aktualizováno ve čtvrtek 12.11. – 8:40 – Rozbaleno, změřeno, zhlédnuto *
     
     
    Den 1
    čtvrtek 5.11.
     
    Původně jsem měla v úmyslu napsat článek o cestě Andrejky do Bangkoku za novým životem, popisovat její myšlenky, pocity a taky předávat dál informace od thajských lékařů právě na tento blog. Chtěla jsem, abych měla prostor já, jiné holky (nebo i kluci) a taky Andrejka se k tomu vyjádřit v diskusi pod článkem. Což se chvilku dařilo, avšak diskuse se u prvního dílu z Bangkoku strhla opět tam, kam se strhne vždycky bez ohledu na téma článku, proto zakládám toto II. pokračování, kde prosím jen o diskusi k tématu. Diskuse u I. dílu je tímto uzamčena 🙂
     
    Nakonec se zdá, že toto řešení rozdělit Andrejky pobyt v Thajsku do dvou článků je více než logické, protože zatímco předchozí I. díl se týkal ještě ženy před SRS, právě teď v tuto chvíli (dopoledne ve čtvrtek 5.11.) je Andrea na sále a až se probudí, už bude taky mezi námi znovuzrozená a definitivně vysvobozená.
     
    Ráno po 9 h. našeho času (15 h. thajského) mi ještě Andrejka stihla poslat selfíčko z postele v andělíčkovi a igelitové čepici, já jí stihla ještě napsat pár vět a pozdravit od všech, co jí drží palce a už tam vtrhl chirurg, který má samozřejmě přednost přede mnou :).
     
    V mém případě chvíli trvalo, než jsem byla schopná v Motole po operaci na blog něco napsat. To proto, že v mobilu psaní článků nenávidím a noťas jsem nebyla schopná si ani vytáhnout, natož ho položit na klín, na který se nedalo položit vůbec nic, jen deka.
    Uvidíme, s jakými pocity se probudí Andrejka do svého nového krásného života. V každém případě to sem hned napíšu a věřím, že to bude stejně euforické, nadšené a jedinečné, jako jsem to cítila před půl rokem já.
     
     
     
     
    Čtvrtek 5.11. – 21:30 – ještě nemám žádné informace o Andrejce a zítra jsem celé ráno a dopoledne bez dosahu internetu, takže stav článku a Andrejky zaktualizuji hned, jak to bude možné.
     
    Den 2
    Pátek 6.11. – 12:45 – Andrejka se mi konečně ozvala. Už je 3/4 dne vzhůru, ale moc toho nevím. Momentálně ona i doktoři řeší jeden detail netýkající se přímo nového orgánu, takže napíšu víc, jak budu mít informace a svolení je zveřejnit.
     
    Den 3
    Sobota 7.11. – 13:00 – Už jsem od Andrejky dostala takovouhle krásnou fotku oběda:
     
    čokoláda, skvělá polévka a kelímek barevných pilulek 🙂
     
    Škála bolesti, podle které může pacient vyjádřit, jak se cítí, neboť bolest je velmi individuální a jiná u každého člověka.
     
    Vyzvídala jsem, jak se podle této škály teď Andrejka cítí a měla by to být čtyřka. Úplně stejně jsem ohodnotila své první dny po operaci v Motole i já.
     
    Trošku jsem dnes v noci trnula, kdy dostanu nějaké nové zprávy, přestože jsem věděla, že ani já sama jsem nebyla hned po operaci schopná posílat stovky vzkazů kde komu.
    Navíc Andrejka mi po probuzení napsala, že jí částečně ochrnula pravá ruka a doktoři v Thajsku neví co s tím. Takže nastala obrovská bezmoc, včetně jejích myšlenek na to, že teď bude invalida a jestli vůbec do toho měla jít.
    Momentálně se již ruka rozhýbala a pomalu do ní získává cit, tak věřím, že to už bude jen dobré.
     
    „Plánuju po tom všem přejít pryč ze statusu TS.“
    Tenhle záměr se mi moc líbí, protože Andrejka je žena a teď už kompletně.
     
    Co mě ještě dojalo je, jak děkovala své partnerce za podporu. „Díky ní jsem tam, kde jsem. Jinak bych stále přežívala někde mezi. Chválím jí, kudy chodím. Zaslouží si to.“
     
    Ony jsou obě dvě jedinečnými ženami a já mám radost, že jsem je mohla poznat.
     
     
    Den 5 – Andrejka dostala „female“ certifikát
     
    Pondělí 9.11. – 12:45 – Dozvěděla jsem se, že Andrejku rozvážou až 12.11., tj. sedmý den. V tomhle zrovna moc v Thajsku nespěchají. V Motole se rozvazuje čtvrtý až šestý den. Zato ale hodně spěchali s převozem z kliniky zpátky na hotel, kam se Andrejka dostala autem už třetí den a teď mi píše, že neví, jak má chodit na toaletu. Tak na malou samozřejmě chodit nemusí, protože má cévku, ale na velkou ano.
    Já až do rozvázání pátý den na velkou ani nepotřebovala (nebylo taky co vylučovat). Nehledě na to, že zavázaná jsem ani nesměla z postele, ale Andrejce se už to podařilo (co jí taky zbývalo?).
     
    Moc krásný moment ale přišel ve chvíli, kdy jí přinesli „Medical cerfitication“. Prostě jedno takové hezké potvrzení, že je žena 🙂
    „Z hlediska zdravotních a úředních je nyní neplodnou ženou, neboť její pohlaví bylo 5.11.2015 trvale změněno na ženské.“
     
    Moc krásný papír. Já dostala v Motole jen propouštěcí lékařkou zprávu, na základě které mi Hanka vydala potvrzení pro úřady. Ale taky jsem z ní měla velikou radost, bez ohledu na to, že nevypadala tak vyšperkovaně, jako tento certifikát.
     
    Dále mi Andrejka řekla, že v Thajsku se nepoužívají před operací kompresní punčochy, jako u nás. Tam se totiž na nohy navléknou takové návleky (podobné, jako když se měří tlak na ruce) připojené na stroj a ten lýtka i stehna střídavě masíruje.
     
    Odlakovaný musí být pouze prostředníček a ukazováček (kvůli měření hladiny kyslíku). U nás musí být odlakované všechno, ale ono by to vypadalo celkem divně, kdybych vlezla do metra, chytla se tam madla a prostředníček s ukazováčkem odlakovaný, zatímco ostatní nehty třeba rudě červené 😀
     
    Jen to Rusko mi pořád nejde na rozum. V dokumentu o Kiře si nikdo s nalakovanými nehty nedělal hlavu. Čidlo se dalo prostě na nalakovaný nehet a nikdo neřešil, že byl navíc nalakovaný zrovna tmavě modrým lakem… který já mimochodem zrovna na sobě moc nemusím.
     
    Každopádně Andrejka měla odlakované nehty všechny. A teď už počítá každý den, kdy jí bude lépe a kdy se bude moct vrátit domů.
     
    V tuto chvíli bych řekla, že je jediným případem v ČR, kdy je ve svazku manželském jako žena se ženou. 🙂 Protože stát milý Český to ještě neví…
     
     
     
    Den 8 – Rozbaleno, změřeno, zhlédnuto
     
    Čtvrtek 12.11. – 8:45 – Dnes došlo k rozbalení obvazů a dostavila se klasická ženská pooperační euforie, z čehož mám radost, protože když je na tom pacient dobře s psychikou, urychluje to hojení. Došlo také ke změření hloubky neovagíny a výsledek je 15 cm, což bylo požadované minimum pacientkou.
     
    Non-penilní inverze má výhodu v nezávislosti hloubky neovagíny na délce penisu, protože neovagína se tvoří z kůže šourku a okolí. A velkou roli hraje pro Andrejku také kromě hloubky ještě estetika, citlivost a hlavně co největší přirozenost. Dilatovat se začne zítra 🙂
     
    No a tak nějak se to stalo, že jsem měla tu čest vidět výsledek. 🙂
    Na vlastní oči už jsem viděla výtvory dva (+ můj). Všechna tato veledíla byla tvořena v Motole a teď mám možnost porovnat je s výsledkem z Thajska.
     
    Je to tak nějak, jak jsem předpokládala, že výsledkem je prostě ženský genitál. Tak, jak se liší mužský genitál každého muže (někdy málo, někdy hodně), liší se i tyto naše. A liší se i motolské výtvory navzájem. Není každá přesně podle kopíráku, což je logické a dobře. Všechny tři motolské a tato jedna thajská vypadají přirozeně.
     
    Protože v Thajsku se operace dělá na jeden pokus (komu by se tam chtělo dvakrát?), výsledek je hezký a přirozený už po rozbalení. Klitoris je již zakrytý (zatímco u většiny výsledků v Motole se počítá ještě s jeho zakrytím během druhé z-plastiky – i když vím už o dvou slečnách, u kterých se vše zahojilo tak šikovně, že druhá operace nebyla potřeba) a všechny části se mi líbí. Jizvy jsou na stejných místech jako v Motole, po zahojení by neměly být vidět (je tomu tak i u mě i teď půl roku po operaci). Takhle na první pohled (a asi ani na ten druhý nebo třetí) bych nepoznala, že šlo o non-penilní inverzi. Protože prostě – důležitý je výsledek a ten je, že Andrejka má pipi 🙂 Její radost je nezměrná a nepopsatelná. To si musí člověk zažít…
     
    Ptala jsem se, jestli tam netrpí hlady. Já měla totiž pořád hlad, jak jsem byla šťastná a v pohodě. Člověk je tak nějak při chuti. Ale už může jíst cokoliv.
     
    Foto thajského výsledku si nechám jen pro sebe. Pokud má někdo zájem o bližší informace, musí se obrátit na Andrejku (třeba do komentářů nebo prostřednictvím mě a já jí to přetlumočím).
     
    A jen tak mimochodem – fakt jí tam má! 🙂 Nevymýšlí si to. 🙂
     
     
    Dnes do Bangkoku dorazila také Péťa, takže bude zajímavé porovnat její pocity a výsledky s pocity Andrejky a moc jí přeju, aby vše dopadlo podle jejích představ a bez komplikací.
    To se nám tam ty holky nějak rozjely 🙂
    Obdivuji jejich odvahu, ale naprosto je chápu.
    Jsme n e z a s t a v i t e l n é.
     
     
    2.12.2015 dorazila Andrejka po 12hodinovém letu vpořádku z Bangkoku domů a chystá se s úředně přeloženým certifikátem, že nyní je žena, na české úřady.
  • otєrєzє.cz

    Takhle jednou v Bangkoku / เมื่ออยู่ในกรุงเทพฯ

    3. 11. 2015 / 10:51 / 102 Comments
    (POSLEDNÍ AKTUALIZACE: STŘEDA 4.11. – 11:14)
     
    Aktuální počasí v Bangkoku: oblačno, 31 stupňů.
    Časový posun: +6 hodin od českého času.
    „V ulicích je bezpečno, pohybují se tu i samotné Thajky, vzduch je takový těžký, bydlím v jedné soukromé chatičce, wi-fi o rychlosti 28/3 MBit je tu v ceně ubytování, takže můžu i skypovat s rodinou. Balené vody už jsem si tu nakoupila aspoň na 20 dní. Dnešek je můj poslední den…“
     
    Včera dorazila Andrejka do Bangkoku a tak můžu konečně navázat na můj článek z 12.9. Thajsko vs Motol, ve kterém jsem psala, že tam poletí. Ona to opravdu udělala! Nemůžu tomu uvěřit 🙂
     
    Online reportáže přímo z nemocnice při SRS už tu jsou na blogu dvě. Dannie z Motola z května 2014 a moje z Motola z května 2015 a teď tahle třetí, jenže ta se trochu liší.
     
    Název článku jsem tentokrát udělala dvojjazyčný. V češtině a thajštině. 🙂 A znamená totéž. Ta jejich písmenka jsou tak pěkná totiž. Všude samé kudrlinky. 🙂
     
    Nevýhodou SRS v takto vzdálené destinaci je neskutečně dlouhá doba odloučení od rodiny, která je 1 měsíc. Andrejka dorazila včera 2.11. a domů by se měla podle plánu vracet 1.12. Doma na ní čeká milující partnerka a jejich malý syn.
     
    Když už jsem byla sedmnáctý den v Motole, měla jsem docela pěknou ponorku, ale dá se to zvládnout. Jenže Andree nikdo nemůže donést džus nebo jí potěšit vyprávěním o tom, co se stalo doma, kdo co rozbil a co provedli sousedé. Skype sice dokáže nějaký ten kontakt nahradit, ale nikdy ne ten lidský, kterým je objetí, pusa, stisknutí ruky…
     
    A protože bych chtěla, aby tenhle článek byla taková reportáž porovnávající ČR s Thajskem z hlediska SRS a Andrea fotí o sto šest, bude tu i spousta obrázků. Ne hned, ale postupně. Nejdůležitější porovnávatelné informace budou k dispozici ale až po jejím příjezdu v prosinci, kdy si spolu sedneme a pořádně všechno probereme. Moc se na to interview těším 🙂 (Řekla bych, že ona ještě víc. Teď má nervy neskutečné a jak mi psala, měla po příletu jednu opravdu těžkou chvilku na psychiku právě kvůli tomu odloučení a veliké vzdálenosti. Za týden dorazí shodou okolností Péťa do úplně stejného hotelu, jenže to nebude Andrea schopná ještě ani chodit. Přesto doufám, že se tam uvidí a vzájemně podpoří.)
     
    Tady tím prckem turbovrtulovým jsem letěla z Prahy do Vídně
     
     
    Už budeme přistávat…
     
    Letové údaje linky Vídeň – Bangkok
     
    Zajímavá architektura na letišti v Bangkoku.
    Oficiální název letiště je Suvarnabhumi Airport (BKK).
    A ještě pro jistotu v thajštině: ท่าอากาศยานสุวรรณภูมิ
    Let trvá 10 hodin.
     
     
    Tady bydlím
     
     
    Prázdný pokojík a kuchyň
     
     
    Papír s instrukcemi před SRS (po kliknutí se otevře v novém okně).
     
    Chettawut Plastic Chirurgy Center (SPCS): Plán čištění střev pro sl. Andreu
     
    Je možné jíst a pít pouze čisté tekutiny od pondělí 2.11. do dne vaší operace (5.11. mezi 15-16 h. odpoledne jejich času, tzn. našeho mezi 9-10 h.).
    Následující potraviny jsou dovoleny:
    Čistý vývar bez tuku, džus bez dužiny (jablečný nebo hroznový), Jell-O Soda, perlivé nápoje (kola, sprite), med nebo cukr, energy drinky (Gatorade), čaj a káva bez smetany.
     
    Je zakázáno požívat:
    Mléko, chléb, toasty, rýže, nudle, zelenina, maso, ovoce
     
    Dále je popisován postup požití laxativních prostředků. Andrea dostala „(slušně řečeno) kakací sáček“, ze kterého si namíchá projímadlo, které vypije (obdoba českého Fortransu, ale v menším množství – chuť mi teprve definuje, ale těžko to porovnám, když jsem nepila oba dva 🙂 a dále druhé projímadlo.
     
    „Není nutné mít oholené vaše genitálie, udělá to sestra.“
    „Já už je mám ale stejně oholené. Přišel doktor, viděl to a říkal „small““ 🙂
     
    🙂 V Motole přijde sestra a zkontroluje, zda jsou genitálie oholené. Nedělá to s potěšením, jak jsem si mohla všimnout, ale ani se jí nedivím. I já jsem z toho velkou radost neměla. Byla to tak desetina vteřiny, co měla možnost to zkontrolovat a oholit bych jí to tedy nenechala, přestože to jinak běžně v Motole u jiných pacientů dělají, ale takovou divnou levnou žiletkou na jedno použití a tak jsou potom všude v dilatační místnosti chlupy brrrrrrrrrrr.
     
    V Motole se pije pouze Fortrans, žádné další projímadlo není potřeba, protože Fortrans je extrémně účinný (detaily o Fortransu a mých pocitů z něho jsem popisovala v květnu přímo z Motola, nebudu to tu znovu probírat).
     
    Andrea říkala, že zatímco s personálem a lékaři je možné v pohodě domluvit se anglicky, taxikář anglicky neuměl, ale nakonec se nějak domluvili.
     
    „Bangkok – město kontrastů. Rozbité domy vedle těch nových, klinika vedle obchodu s barvami. Dilatátor dostanu, nějaké hygienické potřeby taky. Za 3,5 – 4 dny by měly sundat obvazy.“
     
    (V Motole je to se sundáním obvazů podobné, také nejčastěji po 4 dnech, ale dilatátor si musíme kupovat samy. Inu není v ceně :).
     
    Celkovou částku za tenhle výlet se teprve dozvím, ale je to v řádu stovek tisíců českých korun.
     
    „Ubytování mám za 1200 bathů na den. Na české koruny je to krát 0,8, takže podobné. Je tu teplo.“
     
    Shodou okolností se v Bangkoku koná 6.11. finále Miss International Queen pro TS dívky, ale tam účast už Andrejka nestihne, škoda. Jistě by to vyhrála! 🙂
     
    „Po propuštění dostanu tzv. SRS certifikát, což je A4 o tom, že jsem žena. S tím musím provést superlegalizaci, tzn. ověření podpisu tady v Bangkoku a na českou ambasádu. Snad to tu všechno zvládnu.“
     
    „Zajímavá byla pasáž o manželství.
    Podepisovala jsem kupu papírů a jeden odstavec začínal ve smyslu, že prohlašuji, že nejsem v manželství. To mi zatrnulo, že budu muset lhát (což by mi asi bylo jedno, hlavně ať to je), ale ta věta pokračovala že v případě manželství prohlašuji, že manželka ví o všem a oni neberou důsledky za rozpad rodiny apod. :)“
    V ČR komise zjišťuje, zda již došlo k ukončení manželství. Pokud ne, je žádost o SRS v ČR zamítnuta. V Thajsku se to výslovně nevyžaduje. Je potřeba pouze potvrzení od sexuologa (to vydala Andree Hanka Fifková), že bere rok hormony a je přibližně rok v RLT a to jim stačí. Proč by měl lékař v Thajsku řešit, zda je Andrea rozvedená nebo ne? Jde na operaci. Kdyby tam šla s nohou, bylo by to totéž… Tohle bude ještě potom v ČR zajímavé 😀 Už vidím ty protáhlé obličeje českých úřednic :))) „No, jak tohle vyřešíme? Musíme vydat rozhodnutí, že manželství ukončujeme.“ Český stát tím tak omezí právo dvou svých občanů, kteří se mají rádi a dobrovolně uzavřeli manželství s vědomím společného života v dobrém a ve zlém. Zasáhne jim tak do jejich soukromí a zničí něco, co dvě milující se osoby dobrovolně uzavřely a trvají na tom, aby to pokračovalo se stejnými právy, jaká mají dva lidé v manželství.
    Já tenhle postoj Andrey naprosto chápu.
     
     
     
    Aktualizováno ve středu 4.11. v 11:14

    Den 0.

     
    „Ještě mám den volna, chtěla jsem se podívat na nějaké památky, ale pohybovala jsem se jen kolem hotelu, abych ještě někde něco nechytla.“
     
    Při svém prozkoumávání okolí nafotila Andrejka pár fotek, které mi hned z Bangkoku poslala a tady jsou:
     
    Obchoďák hrající si na Londýn
     
     
    Na druhé straně ulice… no nechtěla bych v tom bydlet. Ono to taky chátrá a nikdo tam asi není.
     
    Obchodní centrum. Tady nakupuji 🙂
     
    Jako elektrotechnicky vzdělaná říkám: no fuj! Ale když se v téhle změti dokáží vyznat, tak budiž 🙂
     
    Obchody
     
    A sem tam jezdí po chodníku na motorce. Umí vyděsit zezadu, když je nečekáš.
    A jezdí se vlevo jako v UK.
     
    Ale jako silnice mají slušné.
    (Jak by taky ne, když tam nemají žádné mrazy, které vytváří výtluky).
     
     
    Vyprazdňování střeva začíná!
     
    Celkový obsah kakacího balíčku.
     
    V ČR se na vypráznění střev použije pouze Fortrans. Vypijí se 4 litry toho sladko-kyselo-hořko-slaného divnopití a čeká se, až se začne kakat jen voda.
     
    V Thajsku se taky pije ekvivalent Fortransu, ale spíše jde o ekvivalent Pikoprepu, kterého se pije méně a je méně účinný než Fortrans, takže se nám bohužel v ČR nepředepisuje. V Thajsku se pije jen 2x 0,045 litry, což je pohodička. Jenže k tomu je dále nutné požít dvě pilulky projímadla a mechanicky si spodem vymačkat tu zelenou lahvičku 🙂 (Jak to udělat je v návodu na ofoceném papíře výše).
    No mají to ti Thajci promyšlené, ale nejen to!

     

    Dilatace po thajsku

     
    V Motole vám řeknou: „Dilatujte 4-5x denně dvacet minut.“
    Touto jednou větou to končí. Nic víc nečekejte.
    Proto jsem tu teď já s informacemi, „které jsem vždycky chtěla mít, nebála jsem se na ně zeptat, ale nikdo mi je nedal.“ Thank you Mr. dr. Chettawut 🙂
     
    Thajci i dilataci přivedli k absolutní dokonalosti svým návodem (obrázek vlevo).
    (Snad to bude čitelné. Andrejka si s sebou do Thajska totiž nevzala scanner 🙂
     
    Při konzultaci u doc. Jarolíma asi 2-3 měsíce před operací jsem dostala papír s doporučením, jaký dilatátor si mám koupit. Přišel mě na tři stovky i s poštovným.
     
    V Thajsku dostane pacientka 4 dilatátory o různých průměrech (v návodu rozlišeny i barevně). Jak je patrno z návodu, začíná se tím nejužším. A to mi přijde jako naprosto skvělý nápad. Několikrát jsem si totiž sama přála, abych taky začínala něčím užším a postupně by se to zvětšovalo, protože na začátku je to sice zvládnutelné rovnou tím tlustým, ale pohodlnější by bylo to vzít takhle od nejmenšího. Ten nejtlustší thajský dilatátor má průměr 32 mm, náš český doporučovaný dilatátor 33 mm. (Češky jí prostě budou mít o milimetr roztaženější :).
     
    Thajský návod je přivedený k dokonalosti až příliš. Což ale nevadí. Je to zřejmě kvůli těm typům neovagín, které potřebují dilataci opravdu více a návod tak poskytuje alespoň jistotu, že to bude mít svůj efekt (když strávím první rok 2,5 hodiny denně dilatací, jak se lze dočíst :). Má to obrovský vliv na elasticitu vagíny.
    Já 2,5 hodiny denně dilatací ale opravdu nestrávím.
     
    Rozhodně jsem však pro dilataci! Tohle je její nejvyšší level ve vesmíru! 🙂
     
    Myslím si, že důležitá je hlavně ta pravidelnost. Kdybych jeden den vynechala, už by to třeba bylo znát, natož týden! A tak se v nouzových situacích (kdy prostě dilatovat nelze!) snažím dodržet minimálně jednu dvacetiminutovou dilataci denně (ráno). Ale tohle jsou vysloveně mé vlastní pocity a zkušenosti. Rozhodně nehodlám přestat dilatovat. Je to sice už teď nuda, ale právě proto bych už ráda přesunula dilataci ze studeného pokoveného rovného na dilatátor jiných vlastností, z nichž nejhezčí (a musím říct jednoznačně i nejpříjemnější) je ten, co stvořila příroda sama 🙂
     
    Thajský dilatátor č. 1 – tedy ten nejmenší o průměru 23 mm – se doporučuje používat při KAŽDÉ dilataci po celý první rok po operaci.
     
    O tom, jak správně dilatovat, existuje ještě další návod. Je celý na A4 a jako vše v angličtině. Pokud by měl někdo zájem ho vidět, je tady.
     
    Píše se v něm mimo jiné že:
    „Vaginální dilatace může zabránit stažení uvnitř pochvy a také zajišťuje dobrou elasticitu poševní stěny pro možnost proniknutí bez ohledu na velikost. Bez pravidelné dilatace může dojít ke scvrknutí vnitřní stěny, které vede ke zkrácení vagíny. Zkrácení je nevratný proces, který pak již nelze napravit opětovnou dilatací.
    Doporučujeme během prvního roku dilatovat 3x denně (50 minut ráno, 50 minut odpoledne, 50 minut před spaním), což se jeví lepší než dilatace 2x denně (100 minut ráno a 100 minut večer).
    V balíčku od nás obdržíte tyto dilatátory: č. 1 – 23 mm, č. 2 – 26 mm, č. 3 – 29 mm, č. 4 – 32 mm.
    Délka každého dilatátoru je 21,6 cm. (U nás je to 18 cm).
    Tato dilatace se doporučuje u všech operací s kožním štěpem.
     
    To znamená nikoliv kožní štěp z kůže stehna, jak to dělá MUDr. Vřeský v Ostravě, aby tím vagínu prodloužil, ale kožním štěpem z kůže šourku a okolí, ze které se při nonpenilní inverzi tvoří neovagína. Labia jsou potom tvořena kůží z penisu, čili naopak, než v ČR. Zatímco při penilní je tvořena kůží penisu a labia z kůže šourku. Penilní inverzi v Thajsku dělají také. Záleží na lékaři. Suporn a Chettawut používají častěji nonpenilní. Jedna z výhod nonpenilní inverze je v případě, že majitelka penilní kůže nemá dostatek materiálu a tak se vezme právě odjinud.
     
    Během prvního týdne po operaci bude vaší dilataci přítomna sestra. Můžete si umýt ruce i dilatátor vodou a mýdlem před a po použití. Je vhodné použít lubrikanty na bázi vody.
    Jemný a konstantní tlak je nezbytný. Nepoužívejte násilí pro dosažení konce vaší vagíny, nebude to mít efekt na její zvětšení! Může dojít k jejímu poškození.
    Pokud začnete používat největší dilatátor, může dojít k tomu, že nedosáhnete původní hloubky vaší vagíny, což je běžné. Zaručujeme vám však, že dilatátory č. 2, 3 a 4 dosáhnou hloubky vaší vagíny postupně díky vaší pilné a pravidelné dilataci.“
     
    Tak já jsem se toho z Thajska o dilataci rozhodně dozvěděla víc, než z Motola. Což jsem samozřejmě čekala.
     
     
     

    Pooperační instrukce

    Rekonvalescence v Chettawut Plastic Surgery Center (CPSC):
     
    STRAVA
     
    Den 1. – 6 hodin po operaci:
    Ráno: ochucený sirup + sojové mléko
    Poledne: sirup + čokoládové mléko
    Večer: vývar + čokoládové mléko
     
    Den 2.
    Žádnou vodu ani jídlo z důvodu možného vdechnutí a zadušení.
    Ráno: miso soup (japonská polévka) + čokoládové mléko
    Poledne: miso soup + džus
    Večer: miso soup + sojové mléko
     
    Den 3.
    Ráno: krémová polévka + sušenka
    Poledne: krémová polévka + džus
    Večer: krémová polévka + sojové mléko
     
     
    Rekonvalescence na hotelu:
     
    Před odstraněním obvazů (pooperační den 4-6):
    Polotekuté jídlo je možné, omezené množství čokoládového mléka, sušenek nebo toastů je dovoleno.
     
    Po odstranění obvazů:
    Strava bez omezení.
     
    V Motole jsem nedostala ani druhý pooperační den vůbec nic, pouze byl k dispozici čaj, měla jsem už příšerný hlad a hlavně i chuť! Jakékoliv jídlo bych zaplatila zlatem. Když mě přivezli z JIPu na normální pokoj (tzn. třetí den), už jsem ale dostala normální (dietní) jídlo, včetně polévky a hlavního jídla. To byl opravdu moc krásný moment, kdy mi bylo naprosto ukradené, že brambory jsou neslané a rozvařené. Byly to v tu chvíli nejchutnější brambory mého života 🙂
    Občas mi holky říkají, že dostaly jen polévku. Já ne. Asi to bylo proto, že jsem doktory pořád otravovala, že už chci JÍÍÍÍST!
     
     
    POHYB
     
    Pooperační den 1-4 v CPSC: odpočinek na posteli, není možné opustit postel, dokud vás personál nepožádá opustit pokoj z důvodu přesunutí na hotel
     
    Pooperační den 4-10 na hotelu: odpočinek na posteli, prosím zůstávejte na pokoji, je dovoleno chodit pouze na toaletu
     
    Pooperační den 10-18 na hotelu: můžete se krátce projít po hotelu, prosím neodcházejte z hotelu
     
    Pooperační den 18 na hotelu: prosím zkontrolujte váš zdravotní stav se sestrou, zda jste již schopni opustit hotel
     
    Po pravdě – ten 18. den je úplně skvělý 🙂 Já byla v Motole 17 dní, ale běžná doba je 8 dní. Po 17 dnech už jsem byla tak natěšená domů, ale hlavně v takovém stavu, že se dalo sedět i v autě. Cestu metrem nebo busem bych ale nedala (no, co by mi zbývalo, kdybych musela, ale já naštěstí nemusela právě díky Andrejce a její partnerce, které mě vzaly domů, kdy zrovna v ten den ségra nemohla)
    Avšak i jiné slečny odjely domů 8. den, takže se to dá. Zajímalo by mě, jaké to je sedět po tom měsíci v letadle 🙂 Ono to s tím sezením totiž není jednoduché.
     
    Dále se doporučuje procvičovat lýtkové svaly v poloze na lůžku.
    Na bolest se na vyžádání podává morfin a tramadol.
     
    V návodu je pak popsáno, jak vyprázdnit sáček od cévky.
    V Motole se to dozvíme jen tehdy, když se zeptáme spolubydlících, kteří se zeptali někoho z jiných spolubydlících v předešlé době 🙂
     
    4. den po operaci dojde k odstranění obvazů a také dvou drenů. Dr. Chettawut vám popíše některé detaily vašeho nového ženského genitálu a také si otestujete citlivost vašeho klitorisu.
    Poté vás personál odveze na hotel, kde vás jednou denně bude navštěvovat sestra (mimo nedělí).
     
    6.-7. den – sestra odstraní zbylé vaginální obvazy, bude zkontrolován kožní štěp a provedena první dilatace. Sestra také změří hloubku vaší vagíny a potvrdí vám jí.
     
    Heeej to je skvělý! Já chci taky, aby po operaci přišla sestra a změřila mi hloubku 🙂 Takhle jsem si jí musela změřit já sama (je to zhruba 15 cm, přičemž se tam vejde i 16cm jiný předmět (dá-li se tomu říkat předmět) :). Ale jak to tu tak čtu od Andrejky z Thajska došlo mi, že hloubka bude zřejmě už hotová operací a neprodloužíme ji ani dilatací.
    Jak jsem správně pochopila, dr. Chettawut píše, že když tam budu rvát dilatátor silou až na konec, že tím hloubku nezvětším, ale akorát si ublížím. A také, že ty větší dilatátory tam zpočátku nepůjdou až na doraz. To znamená, že dilatací si upravujeme pouze pružnost a šířku vagíny, díky které se pak dilatátor dostává do větší hloubky a máme pocit, že jsme si jí prohloubily.
    Což je logické. Hloubka je jen jedna. Důležitá je pružnost. A pak nerozhoduje délka zasouvaného předmětu, protože vagína se přizpůsobí, je-li dostatečně pružná a procvičená.
     
    V Motole se příliš informací nedozvíme (to platí pro úplně všechna oddělení! Není to specifikum TS pacientů.) Nicméně bych ale chtěla konstatovat, že i přes strohost informací je důležitý výsledek tam dole a s tím jsem spokojená 🙂
    Přitom by stačilo napsat několik informací na A4 a dávat to těm pacientům. Jenže zrovna my jsme tak minoritní skupina pacientů, že to asi nikdo nemá ani důvod udělat. Navíc jak zajistit, aby sestry ty papíry skutečně pacientovi dávaly? Už takhle mají té byrokracie až nad hlavu a já tedy rozhodně nechci být ta, která jim papírovou práci přidělává.
     
    9.-10. den – dojde k vytažení cévky, je proto důležité vypít hodně tekutin. Sprcha je dovolena za 1 den od vytažení cévky.
     
     
     
    OBECNÁ DOPORUČENÍ
     
    Jakmile je to vhodné, jsou doporučována jídla s vysokým obsahem proteinů (ryby, vejce).
    Vyprazdňujte sáček s močí, jakmile bude obsah 800 ml.
    Měsíc před operací a měsíc po operaci nekuřte. Účinek nikotinu může prodloužit hojení a způsobuje nekrózu kůže.
     
    Jakožto zarputilá protikuřačka si musím rýpnout 🙂 U nás v ČR pacienti také ví, že nemají kouřit. Proto taky hned po rozbalení neustále odbíhala jedna naše spolubydlící po stejné operaci zakouřit si. Mám z ní trauma dodnes a to jméno prosím už nikdy přede mnou nevyslovujte. Sestry jí pak vždycky hledaly na pokoji, strašně se divily, že nevíme, kde je, hledával jí i doktor, až se pak zjistilo, že běhá uspokojit svou nikotinovou závislost. Jenže takovým lidem obvykle nikdy žádné hojení dlouho netrvá a nekrózu už vůbec nemají 🙂
     
    Je doporučeno provádět dilataci v průměru 2 hodiny denně po první 2 roky od operace.
     
     
     
    Po operaci obdržíte balíček, který obsahuje:
     
    1. Modré nepropustné podložky pod zadek na lůžko – hodnota 84 Kč / balení 6 kusů (přepočítávám thajskou cenu na koruny)
     V Motole jsem je dostala kdykoliv jsem si o ně řekla, často je vyměňovali i sami. Českou hodnotu neznám, bylo to hrazeno z mého pojištění, které jsem si celý život a v mých následujících zaměstnáních díky parádním odvodům nastřádala českému státu na účet 🙂
     
    2. Vlhčené ubrousky – 82 ks – vhodné k utírání labií, je nutné během prvních 3 měsíců utírat velmi jemně a opatrně – hodnota 84 Kč
     
    3. Polštářek ve tvaru donutu vhodný k pohodlnému sezení po operaci, doporučujeme sezení bez oblečení – hodnota 558 Kč
    Já měla od ségry dětský nafukovací kruh. Musím tedy říct, že TROŠKU to pomohlo.
     
    4. Hygienické vložky – je vhodné nosit je po první 3 měsíce od operace (to potvrzuji) – hodnota 84 Kč / balení 30 kusů
     
    5. Set dvanácti lubrikačních gelů na vodní bázi – hodnota jedné tuby 42 Kč
    Na obrázku nevidím obsah, jde o menší tubu, takže předpokládám 100 ml. V ČR se dá běžně zakoupit lubrikační gel Durex 200 ml také na vodní bázi, ten je ale velmi drahý (skoro 200 Kč), proto kupuji lubrikační gel značky Rossmann v těchto drogeriích, kde 200 ml vyjde na 89 Kč, což je nejlepší cena lubrikačního gelu na vodní bázi, jakou se mi v ČR podařilo najít.
     
    6. Set dilatátorů dr. Chettawuta (celkem 4 velikosti) – hodnota 3835 Kč
     
    7. Holčičí zrcátko Hello Kitty 🙂 Doporučujeme používat zrcátko při každé dilataci po dobu 6 týdnů od operace – hodnota 70 Kč
     
    8. Sprchový set – doporučujeme používat tento set 1-2x týdně s 5 ml vody a 5 kapkami dezinfekčního přípravku Betadine pro výplach. V setu je speciální balónek s úzkou hubicí. Hodnota 140 Kč.
    Já se v Motole i Jarolíma ptala, čím to vyplachovat. „Jen vodou, nic jiného.“ A pokud možno co nejčastěji, to mi radila i ta milá dr. Čechová. Při druhé kontrole jsem tam narazila na méně sympatického pana doktora, který jako jediný mi tam byl nesympatický (z toho týmu asi 20 lékařů). Ptala jsem se ho, jestli má smysl používat intimní oplachovací mýdla jako je Lactacyd, co používají ženy, aby si zachovaly svou mikroflóru. Řekl mi, že ne, protože moje mikroflóra je jiná. Že stačí voda. 🙂 Já chci ale nějaké mýdélko 🙂 Tak jsem si koupila drahé intimní mýdlo od Garnier, kterým nic nezkazím a je na intimní partie mužů i žen. Vím, že to není nutné. Že stačí VODA! 🙂 Dovnitř to ale nepatlám. Tam opravdu pouštím (během sprchování) jen vodu.
     
     
    Zítra touhle dobou už bude Andrea spát na sále a znovu se narodí. V tuhle chvíli je to ale nejhorší na psychiku. Nemohla jsem nic. Jíst, někam jít (bála jsem se, abych něco nechytla), ale nedalo se ani číst, koukat na televizi… jen čekat. To čekání bylo dlouhé a navíc jsem se ještě bála, aby mě zítra neodsunuli, jak to párkrát už udělali kvůli urgentnímu pacientovi s rakovinou. Tohle je výhoda Thajska, kde se klinika specializuje pouze na tyto operace, že tam odsunout není nikdy proč.
    Jenže u nás by se specializovaná klinika nevyplatila. Když od r. 1949 proběhlo jen něco přes 1000 operací FtM + MtF, přičemž FtM převažují. Jsme na to prostě moc malinkatá země, i když sem jezdí i občané z některých okolních států, kde se tyto operace neprovádí.
     
    Ale nakonec jsem se dočkala 🙂
    A dočká se i Andrejka.
     
    Jsem zvědavá, kdy se po zítřku ozve.
    Nervy pracují.
     
    Jinak do Thajska se poté na kontroly nelétá 🙂
    Pokud bude nějaký problém, musí Andrea na urologii do Motola. Andrea se pooperační péče nemusí bát, doc. Jarolím jí v Motole v případě problémů vezme. Vím, že s tímhle problém Motol nemá a jsou tam moc ochotní.
     
     
    Celý název města Bangkok je zapsán v Guinessově knize rekordů jako nejdelší zeměpisný název. Je to: Krung Thep Mahanakhon Amon Rattanakosin Mahinthara Ayuthaya Mahadilok Phop Noppharat Ratchathani Burirom Udomratchaniwet Mahasathan Amon Piman Awatan Sathit Sakkathattiya Witsanukam Prasit.
    My jsme se ho se ségrou kdysi v pubertě naučily – každá půlku (já tu první) a pak jsme přede všemi frajeřily. Jak jsem se dočetla, Krung Thep znamená „Město andělů“. Takže Bangkok je vlastně takové asijské Los Angeles 🙂 Jak by taky ne, když se tam dějí takovéhle věci 🙂
    A jsem taky přesvědčená o tom, že tam nebude nikdo nic ani nikoho Prasit. 🙂
     
     
    Tahle cesta Andrejky do Bangkoku a následně i Péti je svým způsobem velmi výjimečná. Nevím o žádné Češce, která by se vydala na operaci právě tam. Chyběla jim motivace, kterou Andrea a Péťa mají i přesto, že tady by měly operaci zadarmo. Tou motivací je možnost operace bez soudního rozhodnutí o rozvodu.
    Jedna „poločeška“ v Thajsku sice operaci podstoupila, ale je to vlastně Kanaďanka. No a po Andree a Péťě se do Thajska chystají ještě další dvě Češky, takže to vypadá na dobrou invazi ze srdce Evropy na východ 🙂
     
     
     
     
     
    POKRAČOVÁNÍ V TOMTO ČLÁNKU BUDE NÁSLEDOVAT, JAKMILE BUDU MÍT DALŠÍ INFORMACE.
  • otєrєzє.cz

    Miluji Tě, podzime

    27. 10. 2015 / 23:38 / 9 Comments
     
    Býval jsi šedivý, pochmurný a smutný.
    Brouzdávala jsem se spadaným listím cestou ze školy
    a přemýšlela celá vyděšená o tom, kdo jsem.
    Bála jsem se to vyslovit a styděla jsem se za to.

     

    Teď už se nebojím, protože vím, že jsem a vždycky jsem byla
    žena.

    Dnes tu ponocuju, protože nemohu usnout.
    Protože ještě teď cítím vůni toho letošního podzimu,
    který je pro mě v tuto chvíli tím nejkrásnějším podzimem mého života.

    Jsem
    tak
    dojatá

    veselá
    šťastná
    nadšená
    spokojená
    rozněžněná
    zlatým
    listím
    zapadaná.

     

     
    Tohle jsem si vysnila.
     
    Miluji Tě, podzime.
    A miluji Tě, živote.
     
    Konečně jsem pochopila
    pravý význam slova
    š t ě s t í .