-
Potřebuji obejmout svojí dceru
Proč ten lidský mozek funguje někdy tak nemožně, že není schopný si zapamatovat, co je realita?A nemůžu to nijak ovlivnit. Přestože je neděle, prostě mě v pět ráno probudí snem o tom, jak je vše vpořádku. Mám doma ženu i svou dceru, hladím jí před spaním. To pohlazení mě vzbudí a dívám se do stropu v bytě, ve kterém jsem úplně sám. Tak se díky práškům na spaní, které mě právě tohohle probouzení měly zbavit, snažím ještě usnout. V šest mě probudí zase jiný sen. Ale zase je tam moje žena a moje dcera a normálně spolu mluvíme. Jenže ty pocity jsou tak krásné, že mě vzbudí. Zase usnu a zase sen o tomtéž, akorát v jiném prostředí. Žena mi dává ruku, dcera mě objímá, řešíme, kdo jí vyzvedne ze školky. Ale už je osm ráno a usnout nejde. Je mi hnusně. Potřebuju se té tíže zbavit, potřebuju to někomu říct, tak zapínám počítač a píšu to sem.Potřebuji obejmout svojí dceru.Tahle zima byla podle statistik nejzataženější za posledních 25 let.Za celou dobu této zimy vysvitlo slunce skrz mraky jen 40 hodin. -
Láska existuje
Na depresi a blbou náladu jsou nejlepší děti.Jenže i když jsem s dětmi třeba mojí ségry a blbneme, moje Káťa mi tam chybí. Chybí mi tam její smích, její radost, její chuť si hrát, přitulit se, její zlobení i trápení a vyprávění o všem možném.A doma v tichém bytě je to ještě horší. Stále tu mám její rozmístěné nejrůznější předměty tak, jak mi je tu poskládala, aby „mě ochránily“. A v pokojíčku se každý den těším, až si dohrajeme s autodráhou, až zase napustím vanu, až zase půjdeme na výlet. Ale to ten, kdo své (nebo mé) děti má u sebe, necítí a neví (a nechce vědět). Z tohohle nevím jak ven…Poučeni svými chybami z předchozího vztahu máme takovou jedinečnou šanci na nový! Protože všechno už je jiné. Není to návrat do stejné řeky. Tolik věcí, které jsem se dozvěděl až příliš pozdě, nám mohlo všem změnit život k lepšímu. Blbá zkušenost není nikdy dobrá zkušenost. Říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré. Ale podle mě je lepší tomu zlému předcházet. A o to se snažím i tady v tomhle blogu.Mluvte spolu, řešte své starosti, nechávejte si radit od odborníků, netrucujte, nedělejte ukvapené závěry a nic před sebou neskrývejte. Domluvte se a pokud to nejde, nenechte si tím zabít to nejcennější co máte… O co když přijdete, pak teprve zjistíte, jak to všechno stojí za starou bačkoru.Je sto způsobů, jak vše vyřešit, ale stačí jeden špatný a jste v háji.Jak jednou uděláte chybu, už kolikrát neexistuje možnost návratu, ačkoli by mohla. Ona totiž existuje, ale zničí to tak jako tak váš klid na věky.Nedělejte to.Nerozcházejte se.Přečtěte si něco o vztazích. Něco o lidech. Nechte si poradit. Řešte to.Rozchod je dlouhodobý proces. Není to otázka okamžiku, kde jeden z partnerů řekne „jdi pryč“. Začátek toho bývá někde hodně dlouho předtím. Několik týdnů, měsíců nebo i let. A to je dost dlouhá doba na to to změnit.Ten kdo trucuje nebo tvrdí, že nemá problém, skončí kvůli tomu jednou na dně.V souvislosti s přeměnou to platí taky. Nuda je hrozná věc. Ve vztahu obzvlášť. A řešení svého opravdového vlastního já je tak… zábavné, vzrušující, naplňující… Ale taky je to jistý hřebík do rakve vašeho vztahu. Takhle bych nudu ve vztahu už nikdy neřešil.Tak honem, šup. Obejmout partnera. Dát mu pusu. I když kouká divně. I když má blbou náladu. I když před chvíli bručel. Obejměte ho.Je to jednodušší, než se zdá.V pátek jsem čekal na ségru před tanečním sálem, kde vystupovala její dcera na školním plese. Seděl jsem v autě, přicházeli mladí lidé, někteří se drželi za ruce, někteří se navzájem upravovali, někteří se objímali. Kdyby šlo otočit klíčkem a místo v autě bych se ocitl tam. V jiném světě, v jiném čase a v jiných souvislostech. Jak bezstarostné je to objetí, jak bezstarostné je přicházet na ples s někým… Jako by to bylo včera – Ty a já a ples.Vejdu domů a dole v chodbě vychází z výtahu rodinka, co byla u někoho na návštěvě. Pán nese mimčo ve vajíčku, chytnou se s maminou za ruce a jdou k autu.Dneska přijdu domů, zavřu dveře a od sousedky vyjde starší pán s paní. Za chvíli je vidím venku ruku v ruce, najednou se zastaví a začnou se objímat.Láska existuje.Je všude kolem nás a je (naštěstí) věčná.Líbí se mi, že to vím a že mi to takhle dává najevo. Říká mi: „Jsem pořád tady. A podívej, kolik lidí je díky mě ještě pořád šťastných. Opravdu existuji.“Nehledám jí, protože to nejde. Ale mám radost za ně. -
Strach je nejlepším lékem na strach
Za poslední tři dny jsem poznal asi 60 nových lidí.Kdybych požádal o hypotéku ještě vloni létě, kdy jsem měl smlouvu na dobu neurčitou (taková vzácnost!), kdy všechno vypadalo jinak, dostal bych jí hned. Banky by se o mě rvaly, protože by mi jí všechny daly a předháněly by se s co nejnižšími úroky.Za poslední tři dny z těch 60 lidí se mi věnovalo 30.Z těch 30 lidí se našli 3, kteří neřekli „ne, nejde to“. Ti tři řekli: „vždycky to nějak jde“ a přemýšleli, telefonovali, pátrali v podmínkách nejrůznějších bank, hledali jak to obejít (i nelegálně nebo pololegálně), věnovali mi několik hodin času (někteří i dní) a snažili se pomoct. Vždycky se na světě najdou nějací tři, co se vám budou snažit pomoct. Jen mezi tím musíte vyhledat dalších 57, kteří vám nepomohou a nevzdat to.V momentě, kdy jsem chtěl včera napsat manželce, že to vzdávám mi stihla napsat rozčilený mail, že už nehodlá čekat, že jsem jí nikdy žádné peníze dát nechtěl atd. atd… Byla to poslední kapka. Došlo mi, že když se k ní chovám dobře a hezky, oplácí mi to stejně svým vztekem a zlostí. Takže když se k ní začnu chovat zle i já, bude se ke mě chovat vlastně pořád stejně. Tím „zle“ myslím to, že jí prostě řeknu, že si počká měsíc až tři a pak tu hypotéku dostanu. Já vím, že už čeká dlouho, ale nikdo jí z tohohle bytu nevyhodil. Musel jsem odejít a za týden mi nečekaně odjely pryč, takže byt zůstal půl roku prázdný.Jeden finanční poradce mi řekl, že pokud chce manželka vyřešit tak rychle bydlení, proč si nevezme hypotéku a byt si nekoupí s tím, že jí hypotéku dají hned a jakmile za půl roku splním podmínky já, dostanu hypotéku na tenhle byt a peníze jí vložím na tu úhradu té její. Bydlet může hned.Už je mi jedno, co si o mně myslí, protože vím, že ať dělám co dělám, jsem pro ní zoufalec, o kterém si myslí, že bere drogy a svoji nenávist ke mě mi dává náležitě neustále najevo. Nemá smysl se chovat dobře, přestože se jinak chovat neumím, když já trouba k ní necítím nenávist. Její reakce budou pořád stejné bez ohledu na můj přístup. Chová se ke mě tak, jako bych jí opravdu ty peníze nikdy dát nechtěl, jakobych jí pomlouval kde můžu, žije v neustálém několikaměsíčním pocitu spiknutí, které proti ní podnikám a nenapadne jí (a nechce napadnout), že to tak nemusí být.Přesto mi dnes svitly tři naděje. A ta jedna je dokonce tak úžasná, že to prostě zkusím. Nechápu, kde se v některých lidech bere ta síla tak pomáhat, zatímco jiní se mnou nechtějí mít nic společného. Všichni za to mají přibližně stejnou výši odměny, ale z některých lidí cítíte, že jim jde o něco jiného…Dnes mi jedna paní řekla: „Tohle se mělo stát. Protože kdybyste dostal hypotéku hned, nepotkal byste mě a já bych vám nemohla pomoci…“Naučil jsem se, jak se to třeba dělá. Necháte se u někoho fiktivně zaměstnat na dobu neurčitou. (Těžko se někdo takový hledá, ale jednomu mému kolegovi se to povedlo.) Řekne si o 30 tisíc, posílá vám tři měsíce mzdu kolem 15 tisíc, odvádí za vás odvody, všechno je na normální pracovní smlouvu a jakmile banka po zkušební době konečně zaměstnavateli zavolá, ten řekne: „Ano, ten u nás opravdu pracuje na dobu neurčitou.“ A hypotéka je schválená. Teď už jen vrátit všechny vynaložené náklady zaměstnavateli (včetně vyplacené mzdy a odvodů + odměnu) a všichni jsou spokojení. Vždycky to nějak jde. A těch způsobů je víc.Je pátek večer. V telce jsou dva horory, takže když jsou reklamy, tak je přepínám, abych se co nejvíc děsil těch nejhnusnějších scén. Zjistil jsem totiž, že strach je nejlepším lékem na strach. Sice jste zděšení, ale tak nějak uměle. A najednou ta tíha všech těch starostí neexistuje. Vytlačí jí totiž strach z těch děsivých scén. Je to jediný pocit, který tohle dokáže. Láska, napětí, smích… to váš strach nezabije. Cítíte ho pořád. A tak si to užívám. Čím děsivější scéna, tím víc se těším. Všude kolem mě je tma a já se chci bát. Pomáhá to… -
Blbej den
Přijít o své milované je horší, než žít v cizím těle! 🙁Prosím uvědomte si to všichni, kdo se trápíte tím, že jste v jiném těle, ale máte milující manželku, milující děti. Přeměna není vždy nejlepší řešení 🙁 Dobrý je kompromis. Ale čím více se budete přibližovat žádanému tělu, tím více se vám začne vzdalovat milující osoba. To je zákonitost, která platí vždycky, i když si třeba naivně myslíte, že to ve vašem případě může být jinak. Nemůže. Nikdo z těch, se kterými žijete svůj život teď, s vámi nebude žít po přeměně!Nejde to. Nejde žít. Ať děláte cokoliv, chybí vám. Je vám ukradené, že se najednou můžete stát tím, kým toužíte. Ztratí to pro vás význam, protože rodina je základ, láska je základ, děti jsou smysl života. Každý den vám chybí vaše děti, každý den je všude vidíte, každý den si přejete všechno vrátit, abyste mohli být spolu. A každý den je beznadějnější než ten před ním, protože víte, že o své děti už navěky přijdete. Budou vám je půjčovat, ale to vám nebude stačit. A tenhle stesk po nich je nekonečný, užírající, všudypřítomný. Najednou se nemůžete těšit na to, že sice utahaní, ale šťastní přijdete domů a vykoupete si je, přečtete jim pohádku a pohladíte před spaním. Děti nejsou vaše partnerka, na kterou můžete zapomenout…Když nad tím tak přemýšlím, jaký JEDINÝ důvod mám pro to, abych tenhle život žil?Mojí manželku nemám, mojí dceru můžu vidět 4 dny v měsíci a hypotéka se rozplynula jako pára nad hrncem. Někdo udělal fíííí a všechno je pryč. Nemáte nic. Nemáte prostě vůbec nic. Ani ten milovaný krásný slunný velký nový byt, který jednou mohl být místem pro mojí novou rodinu, který miluje Kačenka a pořád se ptá, jestli už bude můj, abysme si do něj pořídili kočičku.Všechny banky se na mě vykašlaly. Všem je ukradené, že nejsem v registru dlužníků, že jsem vždy všechno splatil včas, že budu ručit nemovitostí. Dnes jsem obvolal a obešel úplně všechny existující v naší zemi – včetně těch německých, slovenských a francouzských. Některé řekly rovnou „ne“, některé se opravdu moc snažily. Snažily se vyjednat výjimky, ale opět to končilo každou půlhodinu telefonátem, ve kterém jsem slyšel zase to „ne, nejde to“.Je to paradox. Splátky si mohu dovolit, ale nikdo mi zrovna teď, když to potřebuji, nepůjčí. Začal jsem to řešit hned po zkušebce, když mi ta moje poradkyně říkala, že to vyjde, že stačí příslib. Měl jsem v ruce papír přímo s hlavičkou ČS, že to půjde. Ale někdo někde řekl „ne“. Nepočítal jsem s tím. Manželka mi to nevěří. Myslí si, že jí jen balamutím, ale to není pravda. Chce si dát mojí e-mailovou adresu do spamu. Prý proto, že jí pořád píšu jak to řeším a přitom to nijak neřeším.Výsledky mého dnešního lítání:Air bank – pracovní poměr nad 1 rokAxa – pracovní poměr nad 1 rokCitibank – zástava nemovitosti minimálně 1.000.000 Kč, jinak by mi to dali, ale chybí kvůli tomu odhadu 80.000 KčČeská spořitelna – zamítnuto nevím proč – prý to ještě po mém naštvaném e-mailu, že chci změnit banku, budou řešitznovu individuálně, ale já tomu nevěřím 🙁ČSOB – zástava nemovitosti minimálně 1.000.000 Kč v rámci „hypotéky bez doložení příjmů a bez zkoumání zaměstnání“Equa bank – pracovní poměr nad 1 rok, i když po zkušební době se dá domluvit na „Hypotéce bez doložení příjmů“Evropsko-ruská banka – pracovní poměr nad 1 rokFio banka – vůbec se se mnou nebaviliGE Money Bank – zástava nemovitosti minimálně 1.000.000 KčKomerční banka – musí jít alespoň o druhé prodloužení smlouvy nebo zástava v minimální hodnotě 1.000.000 KčLBBW – zástava nemovitosti minimálně 1.000.000 KčmBank – pracovní poměr nad 1 rokModrá pyramida – jeden řekl, že mám smůlu, když mám dobu určitou, druhý (jiný) mi slíbil, že se pokusí vyjednat výjimku, protože už se mi to v listopadu jednou povedloOberbank – pracovní poměr nad 1 rokPoštovní spořitelna – musím počkat na druhé prodlouženíRaiffeisen – jediná, která akceptuje kratší pracovní poměr na dobu určitou – to se ještě dozvím, jak to dopadneUniCredit – pracovní poměr nad 1 rokVolksbank – pracovní poměr nad 1 rokWustenrot – pracovní poměr nad 1 rokVšeobecná úvěrová banka – pracovní poměr nad 1 rokČSOB by mi úvěr dala hned, ale minimální hodnota nemovitosti v zástavě musí být na základě odhadu nad 1.000.000 Kč. A dva odhadci, které jsem kontaktoval a snažil jsem se je i podplatit mi šli maximálně na 920.000 Kč 🙁 Prý se bojí o licenci. To chápu 🙁 Prý před třemi lety by to bylo 1.200.000 Kč, ale nemovitosti šly dolů. Chybí 80.000 Kč, které mohu zastavit jinou nemovitostí, ale já žádnou jinou nemám. Blbých 80 tisíc! Navíc ty lze po splnění podmínek z mé strany (po prodloužení pracovního poměru) „vyvázat“ ze smlouvy.A pak je tu ještě jedna moc ochotná paní z Raiffeisen bank, která jako jediná je mojí šancí a která říkala, že má ráda rébusy. Jediná Raiffeisen bank má totiž v podmínkách přímo uvedené, že „je akceptován příjem i osoby během zkušební doby po odpracování jednoho měsíce s možností čerpání úvěru po ukončení zkušební doby“.A nebankovní hypotéka je finanční sebevražda. Četl jsem dnes, jaké jsou to podvody, jak z lidí jen vytahají peníze, jak přijdu o všecko… to to radši převedu zadarmo na manželku, protože z toho něco bude mít i moje dcera, kterou miluju.Mezitím mi píše zase naštvaná manželka, že zítra dává byt na prodej realitce… že jsem ho nikdy prodat nechtěl, že jsem jí nikdy ty peníze dát taky nechtěl, jestli neberu drogy, že jí nabízím, aby tu bydlely, než si koupí svůj byt a klidně budu platit nájem. Uráží mě to, co si o mě myslí. Je mi to líto.Když jste nespokojení v práci (a hodně nespokojení), tak uvažujete o změně. Tak tu práci prostě vyměníte. Ale život se vyměnit nedá. Ten máte jen jeden. A když si ho zničíte, když ztratíte ty nejmilovanější – je jedno jestli rozvodem nebo smrtí – když se vám nic nedaří, když ta tíže toho všeho překoná tu váhu lásky vašich ostatních bližních, pak není důvod tady zůstat.Nevím co mám dělat 🙁Nemám manželku, nemám dceru, nebudu mít tenhle byt. Co tady vlastně ještě dělám? Bez lásky, bez minulosti, na které bylo postavené vše hezké. Minulost, kterou si vytváříte společně s někým, kdo když vás opustí, tak už si žádnou novou minulost po 12 letech znovu nevyčarujete. Minulost je jen jedna. Vznikají tam vazby na celý život. Desítky vazeb na lidi, které najednou nemáte potkávat. A když se objeví náhodou někdo nový, přijde do hotového bytu do hotového života. Přichází tím o tu krásu toho všeho budování hezky od začátku – společně.V tuhle chvíli říkám, že nemám důvod žít.Pokusím se ten důvod najít, ale fakt nevím kde.Nechci takhle žít. Nechci se probudit. -
Dobře, že jsi zlá
To je dobře, že jsi na mě zlá, protože tím to budu mít aspoň jednodušší.Vlastně nevím, proč se na mě pořád zlobíš, proč na mě křičíš, proč se tak úzkostlivě bráníš jakémukoliv setkání se mnou. Nejraději bys mě vymazala ze života. Jakobych vyvraždil Tvou rodinu nebo Tě celý život mlátil. Ale tahle zloba pochází jen z toho, že jsem z nudy chtěl být žena… a místo toho, abysme to řešili, tak jsme práskli dveřma.Nikdo Tě nenutil jít z tohohle bytu. Zel prázdnotou několik měsíců, přestože jsme platili nájem.Chtěla jsi, abych si našel dobrou práci. Tu už mám.Chtěla jsi, abych se choval tak, jak mám. To už se chovám.Chtěla jsi, abych se uměl postarat o rodinu. To už můžu.Chtěla jsi, abych vás měl rád. To mám.Nenávidíš mě, zatímco já necítím ani kousek nenávisti.Asi bych kus té nenávisti potřeboval. A Ty mi v tom pomáháš. Nevědomky svým jednáním, urážkami a osočováním zařizuješ, abych jednou vybouchl a abych se konečně vykašlal na všechny ty své sny o Tobě, o malé, která mi tak chybí, o rodině, o tomhle bytě, ve kterém budeme zase všichni tři. Děsíš se takových představ, jakoby tu bylo peklo.Jen do mě. Jen si kopni. Křič. Čím častěji to budeš dělat, tím dřív přijde okamžik, kdy se konečně naštvu a pustím Tě z hlavy. Vyčtu Ti všechny ty Tvé pseudopředstavy, že blokuju prodej bytu, že Ti nechci dát ani korunu… nevím, kde se to v Tobě bere. Kdo Ti říká ty tvé oblíbené věty: „Oni mi říkali, že neuvidím ani korunu…“ Ani ve snu, ani vteřinu by mě nenapadlo Tě obelhat nebo podvést. Sbalila sis všechny šanony s papíry od bytu. Pro jistotu. Pro jakou jistotu? Bolí mě Tvé chování, protože ho nechápu, protože mu nerozumím. Někdo Tě někde nahlodává nesprávnými myšlenkami a Ty ho věrně posloucháš. Věříš cizímu člověku, zatímco svému vlastnímu muži, se kterým máš dceru a který by pro Tebe udělal cokoliv, ne.Dal bych Ti milión, dva, kdybych je měl. Pro mě jsi pořád moje manželka, moje dcera je pořád moje dcera. Peníze jsou mi ukradené. Jestli vám mají pomoci ke štěstí, tak budu jenom rád.Buď zlá, ať je mi už konečně líp a přestanu na Tebe myslet.Tohle nejsi Ty.Moje žena zemřela. -
Překážky
Proč je pořád taková?Proč se pořád zlobí?
Proč mi pořád nevěří?Proč mi pořád něco vyčítá?Je to pořád stejné. Nezměnila se ani trošku. Žádné city, žádné pochopení, absolutně nulová důvěra, jen zloba a touha mít už vše „za sebou“. Snažím se co to jde, ale nevěří mi vůbec nic. Nenaléhám na ní, neříkám jí, jak mi chybí, dělám že je mi ukradená… Nerozumím tomu. Teď už tomu nerozumím. Takhle se člověk dlouho chovat přeci nedokáže? Nerozumí mi a nechce mi rozumět. Neví, jak mi je a nezajímá jí to. Nevyčítám jí to. Je to její normální reakce.Nemyslím na ní ve zlém. Jsem trubka. Snesl bych jí modré z nebe. Místo toho bych měl asi bouchnout do stolu. Nevím si rady.Už zase chci utíkat. Pryč. Navždy. A neřešit to.Už zase tady na tom světě musí člověk nést své břemeno až do skonání.Další bezesné noci, dokud tuhle druhou noční můru nezabiju…Až se mi podaří koupit její půlku bytu, už mi nebude mít co vyčítat, už bude mít „to své“, už by se měla zase uklidnit, mít radost z maličkostí (?), žít a užívat si života… Kde je ta moje nejmilejší holka na světě, kterou jsem v r. 2000 poznal?Nic nezdržuji, nic neblokuji, nic se nesnažím prodlužovat. Neříkej mi tyhle věci. Nevím, co Ti na to říkat. Hned první den po zkušební době jsem běžel do banky. Jsem tam denně. Denně kontaktuji další a další finanční společnosti, které mi mohou pomoci. Nechceš čekat ani minutu, zlobíš se, nezajímá Tě, že mi celou částku dají až za tři měsíce úplně v pohodě a bez problémů. Chceš to teď hned. Musím ukecat, uplatit (nebo co vlastně???) odhadce nemovitostí. Ceny bytů klesly tak, že nemám šanci se odhadem dostat na cenu, kterou chceš.Je to jakobych jednal s mafií. Je stejně neústupná a taky jí nezajímá, kdy kde co – a chtějí to teď hned.Aspoň že jsou ještě lidé, kteří se mi snaží pomoct. Musím pochválit ČSOB. To co tam umí, v ČS nejde.Proč prostě nemůžu přijít, říct že chci hypotéku a dostat jí? Proč to není jednoduché? Proč tam musí pořád být nějaké překážky? Proč pořád někde musí být nějaké překážky a vznikat nové a nové??? Kdo je tam pořád hází????? -
Za peníze se dobrý život koupit nedá
Za peníze se dobrý život koupit nedá – tak to tvrdí nadpis článku, který dnes vyšel na serveru novinky.cz.Přišli na to Australané.Ten článek má smysl. Rozumím mu a přesně se ztotožňuji s tím, že nejdůležitější je fungující a uspokojivý vztah, dobré manželství, láska a šťastná rodina. Vím to, ale…Tady je nejdřív celý článek:„Šťastný rodinný život a uspokojující partnerství jsou klíčem k dobrému životu. Podle australských psychologů experimentální výzkumy dokazují, že dobrý život si za peníze koupit skutečně nelze.Pokud mají lidé v pokročilém věku vyjmenovat nejpodstatnější hodnoty svých životů, pak nejméně důležité pro ně jsou bohatství, status celebrity či moc.Naopak nejvyšší hodnocení získávají fungující a uspokojivý vztah, blízké přátelství, dobré manželství, láska a šťastná rodina. A tyto hodnoty dosahují vysokých priorit i u osob mladých, které mezi nimi ještě často uvádějí také úspěchy v kariéře, moc a slávu.„Skutečný blízký vztah se často vůbec neblíží zábavě, ať je člověk v manželství, vychovává děti nebo musí vycházet s dlouholetými přáteli a kolegy, všechno toto má svá úskalí a zkoušky. Z dlouhodobého hlediska mohou tyto vztahy obsahovat momenty, které nejsou vůbec zábavné, ale stále většina z nás věří, že tyto vztahy jsou tím, co dává životu skutečnou hodnotu. To nám napovídá něco víc o povaze lidské přirozenosti,“ uvedl doktor Gregory Bonn z Monashovy univerzity v Melbourne.Z jeho studie také vyplynulo, že pro lidi je důležité vychovat děti, které budou jednou úspěšné. Zmoudřet a vést morální život je pro většinu důležitější než být respektován. Nejníže pak mezi hodnotami byly vysoké společenské postavení a sláva či náboženská víra.“Potřebuji přes půl miliónu. Čeká mě běh všemi možnými existujícími bankami, které budu přemlouvat, že zrovna já potřebuji hypotéku, protože tenhle byt mám rád, protože už nechci v budoucnu řešit otázku bydlení pro rodinu, protože tenhle byt má ráda moje dcera, protože jsem tu strávil 12 let a všechno je tu takové, jaké jsme vždy chtěli… A taky protože na to mám! Splácet ano, ale celou částku bohužel ne.A banky kroutí hlavami, některé se snaží a vymýšlí, jak to udělat, některé se nesnaží pro jistotu vůbec (FIO). Má vlastní banka (ČS) mě zklamala nejvíc. Beru to od ní jako zradu! 🙂Tlačí mě čas (a manželka) a čím víc času plyne, tím blíže jsem tomu, že o tenhle byt přijdu ne proto, že nemám na splátky, ale proto, že mám prostě pracovní poměr na dobu určitou. Přísliby jsou k ničemu. Bonita je k ničemu. Bezdlužnost je k ničemu. Že budu ručit celým bytem – nic z toho nikoho nezajímá. Kdo ví, třeba za tři měsíce budu mít smlouvu na dobu neurčitou a najednou by mi všechny banky otevřely dveře, jenže tři měsíce moje manželka nepočká. Jedině, že bych ji do té doby nastěhoval sem do bytu, ve kterém bydlet nechce.Takže se hezky seznámím se všemi existujícími bankami a lidmi v nich a když mi všechny zabouchnou dveře, jsou tu „nebankovní hypotéky“, kde je super, že nikoho nic nezajímá. Ručíš bytem, tak tady máš prachy. Máš sice vyšší úrok, ale máš, cos chtěl. Ani se mi nechce počítat, kolik přeplatím.Není otázka, jestli to jde. Je jen otázka JAK. A někdo musí chtít. Jeden (já) k tomu bohužel nestačí. Chystám se jim nacpat půl miliónu navíc! Haló, kdo má zájem o půl miliónu jen tak pro nic za nic za to, že mi půjčí? No jo, vy se vlastně všichni bojíte, že jsem rizikový, když nemám dobu neurčitou.Věděli jste, že existuje Evropsko-ruská banka?Já už je teď budu znát všechny – i ty, co bankami nejsou.A na závěr jedna zajímavá tabulka. Jsou tu jen vybrané banky, ale schválně, jestli najdete banku, která je pro mě vítězem? 🙂 Za chvilku do ní vletím…BankaPodmínka pro akceptování smlouvy na dobu určitouČeská spořitelnaSmlouva na dobu delší jak 1 rok nebo minimálně jednou obnovená smlouva na dobu kratší jak 1 rok. Do konce platnosti smlouvy musí zbývat více jak 3 měsíceČSOBSmlouva na dobu delší jak 1 rok nebo minimálně jednou prodloužená smlouva na dobu kratší jak 1 rokHypoteční bankaSmlouva na dobu delší jak 1 rok nebo minimálně jednou prodloužená smlouva na dobu kratší jak 1 rokKomerční bankaSmlouva na dobu delší jak 1 rokLBBW BankPravidelně obnovovaná smlouvamBankMinimálně jednou obnovená smlouva uzavřená na dobu delší jak 1 rokRaiffeisenbankSmlouva na dobu delší jak 6 měsíců, do konce musí zbývat min. 3 měsíce (u státních zaměstnanců bez omezení)Unicredit BankPravidelně obnovovaná smlouvaVolksbankSmlouva na dobu delší jak 1 rokWüstenrot hypoteční bankaMinimálně jednou obnovená smlouva uzavřená na dobu delší jak 1 rok -
Boj s bankami
Druhá noční můra začíná narůstat do obřích rozměrů.Že mám práci?Pravidelný příjem, který bohatě stačí na pokrytí splátek?Že jsem přes 15 let klientem své banky?Všechny své předchozí půjčky jsem vždy splácel včas a vždy je bezproblémů splatil?Že mám nejlepší bonitu, jakou mohu mít?Moje banka (ČS) mi řekla, že historie splacených úvěrů jí nezajímá.Má problém s mým pracovním poměrem na dobu určitou, přestože mám příslib, že bude prodloužen o 1 rok. Ale protože mám tedy bonitu č. 1, tak to prý zkusí na centrále, která povoluje výjimky, když jde tedy o to vypořádání manželů, které spěchá.Zase někdo někde u stolu rozhodne o budoucnosti několika lidí.Jenže když to zamítnou (dozvím se to během dvou dnů) a neuspěji v žádné bance, budu muset do nebankovního sektoru. Čili tam, kam se uchylují lidé v registrech dlužníků, bez příjmů, bez zaměstnání…To je paradox.ČSOB mi řekla, že by stačil spoludlužník, který bude mít pracovní poměr na dobu určitou alespoň na 1 rok (nebo neurčitou) a hned jak se i můj pracovní poměr prodlouží na 1 rok nebo na neurčitou, bude můj spoludlužník vyvázán ze závazku . Hypotéka mi bude tím pádem ale schválena. Nikoho takového ovšem neznám, takže mě napadla manželka. Zavolal jsem jí, jestli by nechtěla být spoludlužníkem svých vlastních peněz 🙂 Vůbec nevím, jestli to jde – dnes se na to zeptám.FIO banka mě naprosto zklamala. V naší pobočce byla na dveřích cedulka „přijdu za 5 minut“. Bylo vidět, že je používaná často a skrz dveře jsem zjistil, že tam (podle počtu židlí a stolů), pracuje 1 zaměstnanec. Takže jsem na něj čekal, protože FIO všude hlásá, jak poskytuje super hypotéky bez poplatků za vedení a na internetu jsem si vyčetl, že řeší i majetkové vypořádání manželů po rozvodu apod. Po pěti minutách se mě ujal pán, který nebyl oblečený tak, jak býváme v bankách zvyklí do společenských kalhot, saka nebo košile, ale úplně normálně civilně. Na svetru měl cedulku „vedoucí pobočky“, tvářil se otráveně a když jsem mu řekl, že bych chtěl hypotéku, protože potřebuji koupit polovinu bytu, kterou vlastní manželka odpověděl mi, že „tohleto oni nedělají“. No comment.Finanční poradkyně, se kterou jsem byl v kontaktu už od prosince a která mi radila, jaké všechny doklady budu potřebovat, co mám udělat atd. se mi v den, kdy měla zavolat (před 14 dny hned po zkušební době) přestala ozývat a nereaguje na žádné mé zprávy. Musel jsem jednat, takže jsem šel do mé banky, kde jsem si teprve musel sjednat schůzku a vše se takhle zdrželo 14 dní a manželka na mě tlačí… Snažím se. Někdo se přeci najít musí, kdo mi půjčí, když na to mám. Copak to nikoho nezajímá?Co mě potěšilo bylo, že rozsudek o rozvodu, který banka chtěla a který jsem před pár měsíci vzteky roztrhal, mi soud vydal ihned na počkání a úplně zadarmo i s právní mocí! To se dneska nevidí 🙂Zajímavý byl tzv. on-line odhad nemovitosti, který si moje banka dělala přes internet, kam se zadala spousta informací a vyskočila hodnota nemovitosti. Náš byt vyšel jen na 55% své ceny, za kterou jsme ho chtěli prodat! Za tuhle cenu se prodávají nerekonstruované byty na největším betonovém sídlišti. Náš byt je v lokalitě, která zvyšuje cenu bytu, ale tahle lokalita banku zase nezajímá.Všechno se to zase komplikuje…Potřebuju teď štěstí.Možná bych měl jednodušší tu banku vykrást, než tohle… -
Velká modrá bandaska
Usínám. Pokouším se o to.Dal jsem si k posteli rádio, abych se myšlenkami soustředil třeba na text.Jedna písnička: „Stačí když ty tu seš.“Druhá písnička: „S tebou…jsem ráda s tebou…“Dám si tam Radiožurnál, kde skoro pořád jen mluví.Ještě se pokouším napsat sms Monice o usínání v letním parnu a usínám. Ráno zjišťuju, že jsem jí dokonce stihl ještě odepsat, ale nemělo to moc hlavu a patu. Ani nevím, že jsem to psal. V příbalovém letáku prášků na spaní se píše, že můžu dělat věci, o kterých nebudu vědět. Nesnáším tu chemii. Snažím se to občas vynechat, ale hned je tu ta černá můra zase. Stejně se budím. Jen se vám chce víc spát, ale ty myšlenky jsou silnější. Až je doberu, už je nechci.Chci zpátky svůj bezstarostný spánek vedle Tebe…V týdnu jsem viděl na jednom německém programu úplně náhodou dokument o poruchách spánku. Jsou dva druhy poruch – s usínáním a se spaním (probouzení se uprostřed noci). Někdo trpí jen jednou z nich, někdo oběma. Nemůžete usnout, protože stres produkuje adrenalin a další látky, které znemožňují vytváření melatoninu, bez kterého prostě neusnete. Prášky na spaní fungují tak, že receptory reagující na melatonin zbaví adrenalinu a melatonin se vesele může začít vytvářet a donutit vás usnout. Jenže to má háček – čím déle ty své receptory na melatonin oblbujete, tím více se stávají rezistentní vůči práškům na spaní, takže potřebují stále větší dávku, aby to pomohlo. No a nakonec je z toho závislost, ze které se už člověk dostane těžko – jen psychoterapií, dlouhodobým léčením apod. Dobrá je údajně jóga. Méně učinné (ale nezávadné) jsou přírodní doplňky obsahující tyto květiny:– kozlík lékařský (kořen)– chmel plazivý– meduňka lékařská– třezalka tečkovaná– mučenka pletní– pepřovník opojnýVšechny tyto rostliny obsahují látky, které způsobí tytéž reakce na vaše receptory jako chemické prášky na spaní, ale bez závislosti. Jenže to má zase háček – nemají takový efekt. Funguje to na lehké poruchy. Pokud více než tři týdny nemůžete usnout, je to prý už v háji. Prášky na spaní řeší situaci jen dočasně. A jak to tedy vyřešit? V Německu jsou lékaři specializující se na poruchy spánku, ale neodstraňují následky práškami na spaní. Řeší příčinu. Je to dlouhodobý proces (několikaletý). Je důležité umět pracovat se svým stresem, protože ten je dnes všude. Důležité jsou rituály. I ty před spaním. Zklidnění těla i mysli, strava. Tělo musí najet na nějaký neustále dokola se opakující systém – chodit spát vždy ve stejnou dobu za stejných podmínek. Člověk prý potřebuje jistotu. Potřebuje vědět, že je všechno vpořádku. Pak funguje normálně.Hledal jsem čaj na spaní – kdysi se z těchto rostlin prodával – ale nedávno byl zakázaný (píšou v internetových lékárnách).A přitom já vím, co mi může pomoct zase klidně spát. Je to tak jednoduché!!! Ale tak nedosažitelné a beznadějné.I když jsem si jist, že kdybych měl svůj život zase takový jako dřív, tak bych nejméně půl roku zase nespal strachy, že ode mě zase někdo odejde… že někoho ztratím… budil bych se a pořád kontroloval, jestli tu jsou…Pak vždycky pár hodin přes den funguje vzorec: Žádné emoce + žádný smutek + žádná radost = klid.Ale není právě ta radost (i z maličkostí) nebo štěstí (i malé) něčím, co člověka dokáže právě „nakopnout“ do pohody?Dokud budu neovlivnitelně cítit štěstí a euforii po každém telefonátu mé manželky, i když volá kvůli prkotinám typu „vezmi svíčky na dort“, bude to stát za nic.Nemyslím si, že tomu jde nějak pomoct. Že jde urychlit proces, který směřuje k momentu, kdy přijde zase období klidu. Musí to přijít samo. Můžete si to usnadňovat, snažit se zabavovat mozek, vymýšlet aktivity, bojovat proti tomu a tím překlenout to pitomé období snadněji. Až pak najednou se to ve vás zlomí. A to bude ten okamžik.Čekám na „paradoxní fázi„. Ale to je špatně. Ta přichází přesně až v momentě, kdy na ni čekat přestanu. Do té doby prostě nepřijde.A prý může přijít až za rok, dva, tři… nebo až za pět… není to o týdnech ani o měsících…Od čtyř do šesti jsem se pokoušel usnout.Nakonec se povedlo.Zdálo se mi o tom, jak jsem šel v létě do kopce po silnici za městem, svítilo sluníčko, bylo teplo. Najednou vidím, jak přede mnou letí nějaká velká modrá bandaska. Viditelně zpomaluje, klesá, až padá na trávu k silnici. Běžím tam. Vyskočí z ní jemná a krásná blondýnka v letních šatech – takový romantický typ, chci si ten výjev rychle vyfotit mobilem, ale ona si lehne na trávu, podává mi ruku a říká: „Jestli mě chceš najít, kup si dva balónky, dej je do sebe, nafoukni héliem a vypusť.“23. únor před šesti lety:Mokro. Zbytky sněhu. Teplota kolem nuly. Z práce za Tebou rovnou do nemocnice. Vyděšený doktor. Záchrankou do krajské nemocnice. My za Tebou. Jak křehký je život? Strach. Nemocniční chodba. Nekonečno. Křik. Další několikaměsíční nekonečno. Každý druhý den hodinu jízdy za vámi. Už vás chci mít doma…Toho dne jsme ráno vstali do úplně normálního dne, ještě jsem Ti večer hladil bříško a večer vám šlo o život.Od těch dob věřím na zázraky.A věřím na ně dodnes… -
Zničení 1. můry
Tak.Jeden boj skončil a s velkým štěstím, které bojovník potřebuje, je jedna z mých tří černých můr, které mi nedají spát, zničena.Zbývají ještě dvě.Paradoxně zničení té první je teď kontraproduktivní, protože tím, že byla zahubena, se druhá stala můrou ještě větší… Takže budu potřebovat zase štěstí…A ta třetí – tak její zničení je pořád v nedohlednu :/Ale pořád lepší dvě můry, než tři… (nebo padesát!)Je to jako taková hra. Schválně, jestli se mi jednou podaří zabít všechny tři.