-
Doživotí?
Každý odsouzený ví, kdy mu skončí trest.Většina z nich žije pro tu chvíli, kdy bude zase žít svůj vlastní život. Vědí, že to jednou skončí.Dokonce mají šanci na jeho zkrácení!Jak jim tu naději závidím.Nejhorší je, když nevíte, kdy to skončí…Nevidíte ten bod, který vás jednou vrátí do života.Něco jsem provedl a teď mě za to trestají.Dostal jsem rok, dva nebo doživotí?Mohu požádat o milost? Kde?Chci taky vědět, že jednou to bude zase všechno vpořádku a budu moct klidně spát. I kdyby to mělo být za 10 let…Ani metr nemůžu stříhat. Není na kdy se těšit.Že máme svůj život ve svých rukách?Tak proč mi je pořád tak svazují mé myšlenky a vzpomínky?Nenávidím je a nemůžu je dostat z hlavy. Jsou všude. Kdy už to ten trapný mozek pochopí?V jedné pohádce o víkendu řekla princezna: „Chci, aby můj vyvolený pro mě trpěl, aby si vážil naší lásky.“Jenže v pohádce potom následuje svatba a šťastný konec.Proč nám neřekli, jaký je život?Proč nás přivádí na tento svět?Proč jsou všechny jistoty, láska a štěstí v mžiku pryč, jakoby neznamenaly nic?Chci řešit, kam pojedu na Silvestra, jaké boty si mám koupit, proč je ta paní na recepci tak neochotná a večer si o tom doma postěžovat, na jaký film se večer podíváme, proč máš tak zpomalený notebook, jak bude vypadat Káti velikonoční fotka ze školky, kdy pojedeme nakoupit, co si uděláme k večeři, být co nejdřív doma, abych byl s vámi, kde vás mám vyzvednout a ne, jak usnout, jak to udělat, abych každý den byl s Káťou, když každý den jsme zase o den starší, jak přežít, když to nejde, ale musím…V jeden takový ošklivý den 4.6.2012 v 00:52 jsem ležel sám v posteli. Kačenka už dávno spinkala ve své posteli v pokojíčku a z obýváku se ozývalo jen ťukání do klávesnice… takový běžný obrázek posledních měsíců. Nemohl jsem usnout. Chtěl jsem, abys přišla. Abysme si povídali jako dřív. Měl jsem přijít já…Díval jsem se na velkého papírového ptáčka pověšeného u stropu, kterého jsme s Kačenkou kdysi spolu vyrobili, aby nás chránil a kterého hezky vymalovala.
Otáčel se pořád dokola a tenkrát jsem si myslel, že už ho vidím naposledy. Byl jsem o tom tak skálopevně přesvědčen, jako jsem teď přesvědčen o svém odsouzení žít bez lásky, bez svého milovaného dítěte! Večer v ten den už jsem byl pryč.Teď uléhám do postele, dívám se na něj a vím, že už tu spolu budeme napořád. Uklidňuje mě ten pohled a mám z něj radost. Člověk často vzdává věci předčasně, má zbytečný strach a teprve čas ukáže, že všechno je jinak…Původně jsem chtěl napsat tak tři věty. Neumím být stručný. Ale jednou přijde ten krásný okamžik, kdy tenhle blog přestanu psát.Říkají mi, že rozumí mé manželce, že jí chápou. Já jí chápu taky.Člověk se honí, trápí, snaží, stresuje… a přitom to máme všichni na světě stejné.Projděte se někdy po hřbitově.Život jsou jen dva datumy.A mezi těmi datumy máme to nejkrásnější stvoření na světě zrozené z lásky – Kačenku.Květen 2012 – hraje si na klávesy v domě, do kterého už nesmím nikdy vstoupit.Ležím na posteli, poslouchám jí a nasávám do sebe tu energii, to štěstí a radost,kterou mi tenhle okamžik dává, aniž bych tušil, že o to všechno jednou přijdu.
Zatímco naše princezna nic netušíc spinká rozvalená v obýváku na gauči,protože v pokojíčku se bálaa manželka se mě snaží v chodbě naposledy obejmout, jakoby to byl jiný člověkjá nafoukaně odmítám její napřažené dlaněa hážu se slzami v očích věci do výtahu…4.6.2012 20:49Tuhle podobu má konec?———————————-Prosím vás, nečtěte tenhle blog.Já se jen prostě nemám komu vyzpovídat.Ale za to vy nemůžete. -
Papír pro blondýnu
21.1.2013Dnes jsem v práci dostal do ruky poslední papír, který mi chyběl k získání hypotéky. (Ne pro moji blonďatou manželku, ale pro mojí finanční poradkyni, která je taky blondýna 🙂Mám velkou radost!Dnešním dnem jsem získal jistotu, kterou jsem potřeboval k tomu, abych nepřišel o tenhle krásný byt. Jsem šťastný a mám o důvod víc klidně spát, protože budu moct říct Kačence, že byt mi zůstane, že její pokojíček tu zůstane, její samolepky na dveřích tu zůstanou… bude to pořád ten byt, který máme (já a Káťa) rádi. A manželka se uklidní, protože si konečně vyřeší svojí situaci, začne žít svůj život, jak říká. Navíc Kačenka se mě každý víkend ptá, jestli už tu bydlím, jestli už vím, zda tenhle byt budu mít a taky plánuje, jaká zvířátka si mám pořídit 🙂 Těší se, jak tu bude se mnou. A já taky.Na druhou stranu to znamená, že se do konce svého života zadlužím. Ale kdo ví, jak dlouho budu sám. A ve dvou se to lépe táhne a ve dvou to určitě půjde. Je otázkou času, jak dlouho budu takhle živořit v jednom. I kdybych měl ale zůstat sám, tak v tomhle bytě rozhodně zestárnout chci. Miluju ty výhledy na město, na střechy, na kopce, lesy a pole, tu atmosféru tohohle sídliště uprostřed zeleně a mám radost, že všechny ty propocené hodiny strávené nad úpravami, když jsme tenhle byt koupili, nebyly marné. Je to jako když 12 let malujete obraz a pak byste se ho měli vzdát…Ještě přijde okamžik, který bude těžký – až si manželka bude odsud všechno stěhovat do svého nového bytu, protože jsem jí řekl, že si může vzít co chce. Že nepotřebuji nic, než jí a Káťu. Ale rád jí pomůžu, když bude chtít. Protože Kačenka bude mít svůj pokojíček, manželka své bydlení. Za tu jejich radost mi to stojí. Zůstanou mi tu zase jen dvě matrace, jako v r. 2000, kdy jsme se poznali s manželkou a začali bydlet v malém novém bytečku na druhé straně města. Dvě matrace, jeden starý stůl a pár starých skříněk. A taky úplně stará malá televize. Neměli jsme nic a přeci to byly ty nejkrásnější chvíle mého života. Takhle to prostě mělo být. Správný začátek, správný průběh, akorát ten konec se nepovedl.Nepotřebuji tu téměř nic. Důležitější pro mě je, že bude mít Kačenka věci, které zná, které má ráda. Nepotřebuji elektroniku, nepotřebuji nic (jen PC, které mi zůstane). Jediné, co potřebuju, je někdo, kdo mě bude mít rád. To mi stačí. A s ním už se dá bydlet kdekoliv, jakkoliv a v jakémkoliv prostředí…Moje finanční poradkyně je moc ochotná, sympatická a dlouhovlasá blondýna 🙂K tomu, aby mi tenhle byt zůstal, už mi tedy nic nebrání.Teď ještě musí ta milá a ochotná poradkyně vymyslet, jak to udělat, aby mě to co nejméně finančně zatížilo (tzn. doplatit (refinancovat) např. tenhle byt, který měl být za rok splacený a ostatní úvěry jako je auto, notebook manželky k narozeninám, kontokorent…). Bude to jen tak tak, šetřím kde můžu, ale možná si budu moct nechat i auto! To by bylo fajn.Takže první pozitivní zpráva. Snad to nezakřiknu. A vlastně jí to ani nemusím říkat, protože některé (ty, které se mu hodí) věci, které tu napíšu, jí stejně někdo vždycky řekne. Oni si spolu notují. Nevadí mi to. Neřeším to. Nemám co skrývat a nedělám nic proti své manželce. Neničím jí život ani po ní nic nechci. (I když bych chtěl.) Vím, že nechce, abych s nimi jel na kontrolu do Prahy právě proto, abych jí nefňukal na rameni, abych jí nepřesvědčoval, aby mi nebylo ještě hůř, když jsem s nimi. Potřebuje vidět, že jsem nad věcí. Protože ví, jak moc je chci zpátky a automaticky a přirozeně se brání jakémukoliv kontaktu se mnou.Bez toho, abych začal být nad věcí, to nepůjde. To je začátek všeho.Ale stejně se těším, až jí to řeknu. Čeká na to. Neskočí mi kolem krku, ale bude mít pocit, že už má vše vyřešené. Už mi nebude mít co připomínat ani vyčítat. A snad se to všechno začne konečně uklidňovat. Protože už nevím, co víc pro to udělat… -
Modrá
Sorry, ale už mě ta růžová barva tohohle blogu štvala,takže jsem ji v rychlosti změnil na modrou 🙂Ale nechal jsem tu některé holčičí prvky, aby bylo jasné, o co tu vlastně původně šlo… -
Prokleté sny
Už vím, že spánkem se černé myšlenky zahnat nedají. Spíš je to ještě horší.Neustále dokola se mi zdávají tyhle sny:(Já vím, že je to otravné číst, co se druhým zdá. Tak to nečtěte. Já to sem potřebuju napsat, protože mě to štve. Nechci, aby se mi to zdálo, ale neovlivním to. Noc je ten nejpitomější čas, jaký může být. Všude je tma, melatonin znásobuje strach a do toho se vám zdají sny, které chcete honem rychle zapomenout, protože vás děsí.)1. Jdu z práce domů. Odemknu dveře. Svlékám si bundu. Netuším, že je někdo doma. V tom se objeví ona. Pomalu přichází z obýváku ke mě. Má svoje domácí dlouhé šaty s velkými fialovými květy, které jí moc slušely, a natahuje ke mě ruce. Chce mě obejmout a taky to udělá. Úplně bez jediného slova. A pak řekne: „Promiň. Už nikdy neodejdu.“…dál to nikdy nepokračuje, protože mě to probudí a už neusnu, ať dělám co dělám.2. Ležím v posteli vedle ní. Probudím se (v tom snu). Jsem vyděšený, je mi do breku, je mi špatně. Chytne mě za ruku a řekne: „To se ti jen zdál nějaký strašný sen! Všecko to byl jen sen! Já jsem tady u tebe!“…tenhle sen mě děsí. Na druhou stranu si občas říkám, že třeba jen doopravdy jen dlouho spím a tohle je ten nejhorší sen mého života, ze kterého se jednou probudím. Vedle ní. Ta představa je osvobozující. Ta myšlenka mě uklidňuje.3. Jedu si pro Kačenku. Naložím si jí do auta a jedu s ní do bytu strávit víkend. Když přichází neděle večer a vezu jí zpátky, už nás někdo vyhlíží venku u dveří. Už to mi přijde divné. Je zima, ale stojí tam manželka. Otevřu dveře, vyndám Káťu, ta se jde hned do chodby zout, ale manželka stojí ve dveřích a říká: „Nechceš tu dnes s námi zůstat? Do práce můžeš jet odsud až ráno!“…tohle mi totiž v minulosti několikrát nabízela a nikdy jsem to neudělal… Teď bych to udělal okamžitě a bez váhání. Byl bych s nimi kdekoliv a kdykoliv, i kdyby to bylo tisíc kilometrů daleko. Můj mozek to ví. Takže když se probudím a zjistím, že tu manželka neleží, že „návrat“ se nekoná, že ty opravdové pocity štěstí, které mi zaplavily tělo i mozek, protože jsem je jakoby skutečně (ale jen ve snu) prožil (nicméně chemie zafungovala) jsou falešné a je po spánku.Zdají se mi obden.A když ne o manželce, tak o práci. Čtu si jména pacientů, volám řidiče, hlásím se do vysílačky, křičí na mě kolegyně, bouchá do stolu. Zase se probudím. Bývá to tak ve tři ve čtyři ráno. Zavřu oči a pokouším se simulovat spánek. Nejde to.Prokleté sny!Když už se mi daří přes den zaměstnávat mozek, aby neplodil tyhle zatracené myšlenky nazývané vzpomínkami, tak mi to dává pěkně sežrat přes noc.Vyspím se jen, když si vezmu prášek. Ten, co vyvolává závislost. Ten, co se s ním nesmí řídit auto. Ten, co mě otupí vůči všemu a jsem pak jak praštěný.Je neděle večer – nejkritičtější okamžik týdne. Ten příští bude horší – to tu budu zase sedět po víkendu s Kačenkou, kterou už zase nebudu mít u sebe a přede mnou 14 dní bez ní 🙁Povídám si přes vzkazy na lide.cz s jednou slečnou. Jen tak o všem. O jejím klukovi, o buchtách od babičky. Zaměstnávám mozek a je to fajn.Dal jsem si asi po pěti letech opravdovou koupel ve vaně s úžasným vonným olejíčkem, co dostala ségra od Léni.Jak jsem si tam tak lehl do horké vody a poslouchal to ticho, vzpomněl jsem si, jak jsem v minulosti právě ve vaně přicházel na ty nejlepší nápady. Tam mi to vždycky pálilo. Ale teď jsem vypnul.Mrzí mě, že chce jet manželka sama s malou do Prahy na kontrolu. Vždycky jsme jezdili spolu a minule jsem žádné problémy nedělal. Ona mě tak nenávidí. Tak strašně jí vadím!A přeci existuje člověk, který mi s klidným hlasem říká, že všechno bude zase fajn. Že jednou budu zase šťastný. A možná se i život vrátí tam, kam má…Nečekal jsem, že po 12ti letech budu někoho hledat. Měla to být láska na celý život. Nechci nikoho hledat. Stojím uprostřed prázdna a nevím kam jít, kudy jít a co dělat. Ale abych jen tak nestál, pokouším se dělat kroky. Vždy je to do neznáma. A vždy zjistím, že to není ten správný směr. Jeden ale přeci být správný musí!Bojím se zase usnout. Bojím se snů, které mě na pár vteřin či minut poskytují falešné štěstí, kvůli kterému pak nejsem uprostřed noci schopný se zorientovat. Kde je manželka? Neprobudila se malá? Kde spí naše kočička? Nespadla? Proč tu jsem sám? Jak je ten mozek ubohý, že se nechá tak snadno oblbnout.Mám jeden opravdu oblíbený film, nad kterým neustále (už několik měsíců) přemýšlím.Sice mi zase připomíná chvíle, kdy jsme na něj koukali s manželkou, ale dám tu odkaz na jeho český trailer.Moc to tam sluší Emily Blunt 🙂Správci osudu / The Adjustment Bureau (2011)Romantický sci-fi thriller 🙂 – dobrá kombinace ne?
ŽIVOTJE ŘADAUDÁLOSTÍ.TENHLE MUŽ.TENHLE POHLED.TYHLE CHVÍLE.TO VŠE PROBĚHLOPODLE PLÁNU.JEJICH PLÁNU.POKUD VĚŘÍTE VE SVOBODNOU VŮLIPOKUD VĚŘÍTE NA NÁHODUPOKUD VĚŘÍTE V MOŽNOST VOLBYTAK O TO BOJUJTE.a jedna moc hezká skladba „Elise“ z tohoto filmu(video není z toho filmu)Věřím v náhodu, protože mi přinesla tolik krásného… jen se ptám, kde je teď? Kdy na mě zase mrkne a přihraje mi do života něco, co bude stát zato. (Pokud možno prosím už na celý zbytek života ano?) -
Kdybych byl žena
Kdybych byl žena a četl tenhle blog, tak bych takovému zoufalcovi nikdy nenapsal… Ani bych s ním nechtěl mít nic společného. Natož se s ním seznámit, zamilovat se do něj a žít s ním! To bych musel být fakt blázen. -
Chci se vyspat
Najdi 1 rozdíl:„Kde jsi byl?“„Venku.“„Cítím z tebe její parfém!“„Dali jsme si jen pohár!“„Jsi můj manžel! Miluji tě! Která to je? Kolik jich bylo?“„Promiň. Taky tě miluju… je mi to tak líto!“„Proč mi to děláš? Mezi námi i v sexu nám to přeci tak funguje!“„Já ani nevím. Asi proto, že jsem muž a cítím to jinak. Už to neudělám. Nechci tě ztratit…“Objetí. Jednou ztracená důvěra se těžko znovu nachází, ale vše je odpuštěno.„Kde jsi byl?“„Venku.“„Cítím z tebe její parfém!“„Musel jsem to udělat!“„Jsi můj manžel! Miluji tě! Která to je? Kolik jich bylo?“„Promiň. Taky tě miluju… je mi to tak líto!“„Proč mi to děláš? Mezi námi i v sexu nám to přeci tak funguje!“„Já ani nevím. Asi proto, že jsem se musel bránit a cítím to jinak. Už nikdy nikoho nezabiju! Nechci tě ztratit…“Objetí. Policie. Léčba. Jednou ztracená důvěra se těžko znovu nachází, ale vše je odpuštěno.„Kde jsi byl?“„Venku.“„Cítím z tebe její parfém!“„Nebyl jsem s žádnou ženou!“„Jsi můj manžel! Miluji tě! Která to je? Kolik jich bylo?“„Promiň. Taky tě miluju… je mi to tak líto!“„Proč mi to děláš? Mezi námi i v sexu nám to přeci tak funguje!“„Já ani nevím. Asi proto, že nejsem muž a cítím to jinak. Už to neudělám. Nebudu se převlékat za ženu. Nechci tě ztratit…“Objetí se nekoná. Jednou ztracená důvěra se těžko znovu nachází. Odpuštění se n e k o n á.I nevěra se dá odpustit.Dokonce i vražda se dá odpustit. (Ano dá.)To, že se váš manžel chtěl stát ženou a nakonec se jí nestal se odpustit nedá?Zjistil jsem, že Xanax funguje skvěle. Jen tupě zírám a nerozhodí mě nic. Bohužel ale ani ty pozitivní zprávy. Loutka. Nádech. Výdech. Nádech. Výdech. Tužka. Papír. Odchod. Příchod. Spánek. Práce. Jídlo. Spánek. Žádné emoce. Žádná radost. Žádné nadšení. Žádný stres.Co je lepší?Po devíti hodinách spánku máte hezkou pleť. Není svraštělá nevyspáním. (To psala jedna paní na internetu, co užívá Xanax.)Po čase nastavené dávkování přestane stačit a zvýší se dávka. Potom už nastává závislost.Nechci závislost.Nechci stres.Chci se vyspat.Chci se probudit vedle Tebe.A Xanax vyhodit.Pitomá chemie.Ale která je horší?Ta v těle bez Xanaxu nebo ta v těle po Xanaxu?I v jabku je chemie: E330 – kyselina citrónová, E296 – kyselina jablečná, E160a – karoten, E375 – kyselina nikotinová (niacin), E101 – riboflavin, E440 – pektin, E363 – kyselina jantarová, E270 – kyselina mléčná, draslík, železo.Molekuly jakékoliv sloučeniny, např. kyseliny citrónové jsou naprosto totožné se všemi jinými kyselinami citrónovými atd.Proč nad tím vlastně přemýšlím?Myslel jsem si, že to budu já, kdo půjde za svým snem, ale jsi to vlastně Ty, kdo si svůj sen chce uskutečňovat…Chemie mě fascinuje.A Beřkovice taky 🙂 -
Oblblá mrtvola
Tak nevím, jestli to byl dobrý nápad zbavovat se stresu jiným stresem.Je sice fajn, že v práci nemyslím na starosti s manželkou, ale je mi tak blbě, že když vyjdu z práce, nejradši bych nemluvil, nechodil, nepřemýšlel… a do toho za chvíli sám od sebe naskočí ten první stres (s manželkou) a zase likviduje ten stres pracovní. A tak pořád dokola. Žádný ventil. Začínám si připadat divně. Nejradši bych chodil spát v pět odpoledne, jsem úplně vyšťavený a tyhle dva stresy mi rozhodně moc klidný spánek nepřináší.Když můžu ráno spát déle a zkusím si vzít prášek, připadám si jak chodící oblblá mrtvola, které to nemyslí. (To si připadám stejně, když jdu z práce).Dnes jsem poprvé od 12.11.12, kdy jsem nastoupil do nové práce, nerozdejchal tu důchodkyni, co bouchá do stolu, křičí, všechny kolem sebe (včetně řidičů a ostatních kolegyň) považuje za malé haranty a občas padne i nějaký ten pohlavek – to vše kvůli maličkostem. Po celé dva měsíce jsem od ní neslyšel jedinou pochvalu – stále jen kritika. Když se mi ten den povede vše na jedničku (tzn. navézt všechny pacienty na místo včas), tak jsem se jednou nahlas pochválil a to byl oheň na střeše. „Vůbec se vám to nepovedlo!“, mě hned zchladila. Říkám jí: „Jak to, vždyť tu byli všichni včas?“ A začal výčet nesmyslných malicherností, které jsem udělal, které ale vůbec nikoho nepoškodily ani nezajímaly. Co na tom, že šéfová (která je tam jen občas a před kterou se snaží většinou držet) je úžasná?Dnes poprvé jsem měl strašnou chuť utéct a vzdát to. Ten rok, než půjde do důchodu, tohle prostě denně nevydržím. Nemám to kde ventilovat, ale nemám na výběr.Rovnice je jednoduchá: zůstat vyšťavený v práci a snášet urážky (to jsem fakt ještě nikde neviděl takovýhle přístup!) = schválená hypotéka = jistota, že budu v tomhle bytě pořád (což se líbí i Kačence)Jel jsem hned do bývalé práce v obchodě, abych si vyčistil hlavu. Pomohl jsem jim tam ve skladu, pokecal, strávil tam zase přes hodinu. Skončila tam kolegyně, tak prý jestli nechci zpátky. To mě teda nahlodali! Ale nemůžu skočit zase do další zkušebky! :/ Když porovnám stres v tomhle obchodě, v O2 jako operátor a tady, tak v tom obchodě to bylo proti tomuhle úplně v klidu. Ale nemůžu. Teď nemůžu. Teď je prioritou dořešit tenhle byt. Takhle blbě mi nebylo ani v O2, kde jsem 8 hod. vkuse musel mluvit a přemlouvat lidi a měřeno vám bylo úplně všechno, včetně doby čůrání, vyplňování formulářů, doby hovoru, skok pro radu ke garantovi… To přemlouvání bylo sice krásně zaplaceno, ale 4500 Kč na naftě za měsíc se nedalo udržet a takhle mám aspoň obden do 14 h. a teoreticky můžu vidět Kačenku. Teoreticky, přestože jsem si původně myslel, že to bude i prakticky. Teď se už týden snažím z mé ženy dostat, kdy půjde malá k zápisu do 1. třídy, že bych šel rád s nimi. Žádná odpověď. A zápisy do její školy jsou už zítra a pozítří. Pokud nebude mít odklad – což bych byl radši.Tohle asi dlouho nevydržím. Myslel jsem si, že jo, ale dneska je mi z té kolegyně tak blbě, že už nevím, z čeho je mi blbě víc. Nejsem schopný ničeho. A ve čtvrtek bude tolik převozů, že se z toho zblázním. To prostě nedám – vím to, protože je to extrém. Šéfová mi říkala, ať mám s kolegyní trpělivost, že je před důchodem a už nezvládá stres, ať vydržím půl roku, že pak se ukáže… věřím jí, jenže to každodenní vysávání energie, ponižování a zacházení jak s malým dítětem mě ničí.Teď jsem si postěžoval a je mi trošku líp. Jdu do sprchy a spát. Večer usínám teď rychle, ale v noci už se budím. Nevím, kam jinam všecko tohle psát, nemám to komu říkat, nikdo mě nepřitiskne a neřekne: „Vykašli se na ní! Teď jsi tu se mnou a já tě miluju…“ Tenhle „motor“ mi chybí. -
Oxytocin jako nosní sprej
Chtěl jsem se dívat na Majora Zemana. Úplně se mi při něm vypne mozek. A taky čím víc se bojím, tím méně myslím na svoje starosti. Horrory vůbec dobře fungují proti stresu, i když jsou hnusné.Ale jako minulý týden jsem při reklamě projížděl programy a zase skončil na německé stanici a už to musel dokoukat.Tentokrát se pořad jmenoval „Sex ve 21. století“ a byl o tom, jak se změnilo pojetí sexu oproti minulému století.Do výzkumného střediska se pozval milující se pár, kde každý z nich měl napíchlou malou kanylu, ze které proudila krev při milostném aktu a počítač zaznamenával hladiny hormonů a různých látek.Byl také sledován pár, který se seznámil přes internet, kde muž vypovídal, že hledá pouze sex.První pár byl přirozeně během milování doslova zalitý vysokými hodnotami hormonů, přičemž nejvyšší z nich byl oxytocin. Takže udělali test, kde si pozvali dobrovolníka, který byl vystavován velmi stresovým situacím. V prvním případě mu nebyl aplikován oxytocin (stříknutím do nosu), v druhém případě ano.Výsledek byl asi nepřekvapující.Na grafu bylo vidět, že hladina kortizolu (hormonu vyvolávající stres) byla bez stříknutí oxytocinu velmi vysoká. Po stříknutí oxytocinu byla více než poloviční. Křivka stresu gradovala někde uprostřed, kde byl dobrovolník vystaven nejvyššímu stresu (různými otázkami, včetně početních na čas), ale „pod vlivem“ oxytocinu byl jeho stres více než 2x menší.To je přesně ono.Nejlepší psychoterapeut je váš partner!Stačí pohled, dotek, pohlazení a okamžitě stoupá hladina oxytocinu. A ten si se stresem umí perfektně poradit. Člověk je vyrovnanější, klidnější, šťastnější. Dokáže lépe čelit stresovým situacím. To, že váš život ovládne stres zjistíte, až když o svého partnera přijdete… Člověk si velmi rychle zvykne na něco, co jiní považují za luxus a vnímá to jako standart. Bohužel. Já to jako standart nevnímal. Věděl jsem o účincích oxytocinu už dlouho, ale abych si to v hlavě srovnal, to ne… :/Pár, který se seznámil na internetu a který se znal jen z fotek pozvali, aniž by to oba věděli, aby se projeli na bruslích v parku a při tom je snímala kamera. Vůbec si jeden druhého nevšimli. Ve skutečnosti by se ani nikdy v reálném životě neseznámili. Jeden druhého ničím nezaujal.Potom oba požádali, aby se domluvili na schůzce (opět v parku) a aby se konečně sešli. Výsledek byl zajímavý – muž byl nadšený, už na první schůzce jí začal líbat, mazlili se, i jeho ženskému protějšku se to líbilo, ale potom byl střih, ve kterém žena sdělovala své pocity a řekla tam, že se necítí šťastná, protože ten muž chtěl jen sex. Neměl potřebu hledat lásku. Patřil mezi ty, kteří rozlišují: „Sex nebo láska“. Nikoliv „sex a láska“.No prostě – pokud jste už několik let zvyklí na každodenní přísun oxytocinu, pak si neuvědomujete, že jste na něm závislí (to je přirozená věc). Oxytocin nám dodávají i naše děti, milovaná zvířata atd. To proto je mi s Kačenkou tak dobře. To proto je s ní stres taaakhle maličký! Ale když s ní nejsem, nemám svou dávku oxytocinu a je to v pytli.Dneska mi kolegyně říkala, ať si někoho najdu, ať nejsem sám. Že můžu klidně i nějakou mladou holku přeci! Tak jsem se jí jen tak ze srandy zeptal, jestli nemá dceru. A ona zrovna jo! Ukázala mi jí hned na facebooku! Fakt krásná!!! Ale – obsazená! 🙂 (Teda zadaná se říká vlastně.)To je jako s hledáním práce. Taky jsou ta dobrá místa obsazená. A lítáte z jednoho výběrového řízení do druhého a pořád nic, všude vás odmítají. Stojí to zaprd.Jinak jsem se ještě dočetl, že stres způsobuje obezitu (mě a manželce teda ne, protože se předpokládá, že kvůli stresu víc jíme). Při stresu se totiž vylučuje více kortizolu a kortizol mobilizuje cukr z jater. Svaly ale cukr nepotřebují, hladina inzulinu a cukru stoupá, enzymy spalující tuky zastavují svou činnost a kontrolu přebírají sacharidové enzymy. A tenhle stav určitě znáte – pokles hladiny krevního cukru = záchvat hladu. (V takovém případě vás prý zachrání tabulka čokolády. Ne vůle zůstat štíhlí. Stres je totiž vždy silnější než vaše vůle.)Málo spánku zvyšuje hladinu kortizolu. Kortizol brzdí i funkci štítné žlázy. Jste pak unavení, slabí a hromadí se stále více tuků, protože metabolismus běží v úsporném režimu. Tělo má následně, tedy po stresové situaci, znovu možnost se zregenerovat, opět vše nastavit do normálního stavu. Tak je to myšleno. Jenomže to neděláme.Co se týče oxytocinu, mám uložený jeden takový hodně zajímavý článek s názvem „Biochemie lásky“. Možná ho znáte, ale pokud ne, můžete ho na konci tohoto článku po kliknutí na „Celý článek“ otevřít. Blbé na tom je, že je tam popsané čistě chemické pojetí lásky. Ale otevře vám oči. Vlastně v dobrém slova smyslu, protože jsem pochopil, co to vlastně láska je a proč cítím to, co cítím. Že náhlé vzplanutí má na svědomí fenylethylamin, zatímco dlouhodobý vztah oxytocin…V tom německém pořadu ještě ukazovali seznamku, která se jmenuje „Gene-partner“ z Curychu.
Za 249 EUR se zaregistrujete, pošlou vám špejli, kterou oslintáte, vhodíte do obálky a odešlete zpátky.No a pak se dějí divy!!! 🙂Na jejich webu můžete vidět, jaké máte třeba dispozice k umění, k pořádku, zda jste klidní, vyrovnaní, zda máte symetrický obličej, tělo, atd. atd. Taková hloubková analýza vaší DNA. Nejlepší na tom je, že systém vám nabídne partnery, kteří by vám mohli vyhovovat! A na ně když kliknete (pod takovým dlouhým číslem), tak se vám ukáže, jaké má zase ten partner různé předpoklady, vlastnosti, vzhled… Fotka vidět není, ale graficky jsou znázorněny jeho znaky.A můžete vybírat 🙂Vždy, když jsem ob den v práci do 18 a jdu si ještě před odchodem domů odskočit, jdu prázdnou nemocniční chodbou, kde hučí zářivky, je cítit nemocniční vůně a je ticho… Tak strašné ticho, které mi připomíná chvíle, kdy jsme takhle čekali s manželkou v těch nejhorších chvílích našeho života na výsledky naší dcerky. Vyjdu ven do té tmy a na parkovišti vidím pořád to naše auto – jediné na obrovském parkovišti, v rozsvícených oknech dětské části siluetu manželky, kterou tam nechávám kolem třetí ráno s dcerkou, abych se šel domů na pár hodin vyspat a druhý den tam přišel s tím, aby nám řekli, že musíme odjet do Motola… Tolik těžkých situací jsme spolu překonali, tolik jsme toho vydrželi a najednou ta láska nebyla dostatečně silná? Nebo jí zničila nuda?Zaměstnal jsem si zase na chvíli mozek.Zítra ráno další přísun kortizolu. Vlastně už v noci.A pořád dokola.Čím více stresu, tím méně spánku. Čím méně spánku, tím více stresu. Žádný oxytocin. A zase prostředí, které vyvolává stres, důchodkyně, která řeši každou prkotinu, kvůli které se rozčiluje a vlastně si tak zvyšuje taky kortizol. (Možná proto je obézní – čímž se jí nechci dotknout.)Mám zvyšovat svůj noradrenalin fyzickou aktivitou. Snažím se chodit pěšky. Pomáhá to. Chvíli.Mám spát pořádně. A jak asi???A mám dodávat tělu hořčík. Jo, minerálka Magnesia mi chutná, ale piju vodu z vodovodu. Je totiž nejlevnější a není zas tak špatná.Potřebuji oxytocin.Dá se koupit za 29 USD ve spreji… ta nejmenší lahvička :/ (to taky ukazovali v tom německém pořadu jako kontroverzní téma, zda je to etické).
Nechci sprej.Chci svojí ženu.Nebo tu hezkou dceru mé kolegyně 🙂Zadanou :/ Takže nic.A tak je to pořád dokola.Kdy já se konečně z tohohle pitomého období vymotám?Po kliknutí na „Celý článek“ se zobrazí článek „Biochemie lásky“ o tom, co se v nás děje, když se zamilujeme…
Biochemie láskyVzájemná náklonnost dvou lidských jedinců, které jsme si zvykli říkat láska, je i v citátech klasiků něčím mezi šílenstvím a poezií. Z ryze pragmatického hlediska se může někdy jevit jako zbytečná, možná hloupá, a pravděpodobně bezúčelná věc. Existuje však také moderní vědecký pohled, který považuje lásku za jev stojící na základech tvořených evolucí, biologií a biochemií. To, co při povrchním pohledu vypadá jako nesmyslné a zmatené chování, je ve skutečnosti něco přesně naprogramovaného.Hledáme-li skutečné počátky lásky, musíme zalistovat v historii lidstva opravdu hodně, hodně zpátky. Všechno se to nastartovalo asi v době před 4 milióny let, v době, kdy člověk přestal pobíhat po afrických pláních po čtyřech, napřímil se a začal chodit po dvou. Tato změna „zviditelnila“ poprvé celou postavu před ostatními členy společnosti. Všechny individuální rysy, počínaje barvou očí přes rysy obličeje či šířku ramen až po pohlavní orgány, byly náhle jasně zřetelné. Z toho vyplynuly i nové možnosti mezilidských kontaktů a pravděpodobně také nové způsoby milování. Klasická zvířecí poloha zezadu – „la vache“ – začala pozvolna ztrácet popularitu ve prospěch poloh tváří v tvář.Sex tak přestal být pouhým reprodukčním aktem, s pohledem do očí partnera se stal také záležitostí citovou. Citové pouto mezi mužem a ženou stabilizovalo pár, soužití bylo delší a bylo z hlediska evolučního výhodné pro lepší ochranu potomků. Primitivní páry zůstávaly pohromadě pravděpodobně jen po dobu kojeneckého a časného dětského věku svého potomka. Poté si každý z rodičů našel jiného partnera a oba začali nový vztah.Toto období trvalého vztahu je asi čtyřleté a existuje nápadná shoda právě tohoto intervalu se statistikami rozvodovosti snad ve všech zemích na světě – rozvodovost vždy kulminuje po čtyřech letech manželství. Toto ovšem platí pro případ jednoho dítěte. Dojde-li k novému těhotenství, nejčastěji do tří let po prvém porodu, nastává další asi čtyřleté období s vrcholem rozvodovosti po sedmi letech. Trvale zakódovaný čtyřletý monogamní vztah nebude asi věcí náhody, protože se v tom vzácně shodují statistiky řady zemí různých kultur, náboženství a rozličných tradic.Je zřejmé, že akutní zamilování má charakter podobný onemocnění. Zamilovaní jej popisují jako pocit prudké změny, jsou uchopeni vnější silou, unášeni bezmocně někam, zažívají pocit pádu, ztrácejí pevnou půdu pod nohama. Tento stav ovšem nevzniká sám od sebe, má jednoznačně svou biochemickou podstatu. Poslední vědecké výzkumy prokazují, že akutně zamilovaní jedinci jsou náhle zaplaveni řadou biologicky aktivních látek a hormonů, které mají charakter přírodních opiátů – tedy látek povahy drog. Zčásti vznikají a působí přímo v mozku a objevují se i v periferní krvi, mohou však vznikat i na jiných místech těla, třeba v pohlavních žlázách.Celý stav akutní zamilovanosti nápadně připomíná stres. Pohled do očí, dotek ruky, vůně parfému – to vše navozuje známé příznaky zmatenosti, červenání se, pocení dlaní, hluboké dýchání.Láska je ve skutečnosti jen chemická formule C8H11N (FEA). Jde o strukturně superjednoduchý a účinný fenylethylamin, hormon skupiny amfetaminu. Je produkován septem limbického systému mozku v řídící centrále pocitů, což je část mozku zodpovědná za veškeré emoce. Když se k sobě přiblíží dva lidé, dochází tak v jejich mozku ke zvýšené sekreci fenylethylaminu. Ve skutečnosti se stane mnohem víc. Této disciplíně se věnuje obor biochemie – tzv. sexuální chemie.Tyto jevy je možno rozdělit do čtyř etap.1/ V první fázi přicházejí ke slovu genetické vlohy každého jedince, vliv dané kultury a vlastní zkušenost individua včetně vzdělání. Například různé hodnocení jednoho parfému je způsobeno různým genetickým programováním každého člověka. Čich může mít důležitou úlohu v prvých kontaktech se sympatickou osobou a může se podílet na navození okamžitých sympatií.Velký mozek dostává informace pomocí očí. Např.: má hnědé oči, plavé až hnědé vlasy, měří 178 cm. Má pěstěné ruce, je sebejistý. Má drahé hodinky – symbolika peněz atd. Tento proces trvá asi tři vteřiny. Proběhne zhruba takto: vnější podráždění se chemicky změní sítnicí oka. Třicet miliónů tyčinek a sedm miliónů čípků vyšle signály velkému mozku rychlostí 432 km/h.Takřka současně se zaktivuje ucho. Sbírá akustické informace, např.: jeho hlas je jemný, příjemný, jeho smích je srdečný, pohybuje se tiše.Zapíná se nos. Každý člověk má svůj specifický pach. Kůží a potními žlázami jsou vylučovány charakteristické látky…2/ Druhou fází je stadium přitažlivosti. Velký mozek vyhodnocuje všechny signály, které až doposud přijal. Vůni, akustické a optické signály. Srovnává je se všemi informacemi, které získal v průběhu života. Když jsou vyvolány negativní vzpomínky, nenastane žádná reakce. Když jsou vyhodnoceny pozitivně, má hlava poplach. Čtrnáct miliard nervových buněk přikáže hypotalamu, velkému jako hrášek, aby předal signál do kůry nadledvin a vyplavil se tak adrenalin a další hormony. Sotva se vyplaví adrenalin, zapojí se milióny nervových buněk, které předávají informace do celého těla. Až dosud uběhly od prvního pohledu pouhé čtyři vteřiny.Mozek je silně ovlivněn až omámen biologicky velmi účinnou látkou – fenylethylaminem (FEA) a dalšími příbuznými látkami – dopaminem (DOPA) a noradrenalinem. Zamilovaní prožívají stav prudké euforie – výsledný jev se podobá působení amfetaminu, a není divu, neb mezi ním a uvedenými látkami existuje chemická podobnost. Anthony Walsh, který se upřímně snažil o porozumění lásce a jejím účinkům na duši a tělo, dospěl k závěru, že fenylethylamin (FEA) dělá právě ten přihlouplý úsměv, kterým obšťastňujeme ostatní.Shrňme, co se stalo.Zdá se mu velice přitažlivý. Každý dotek působí jako elektrický šok. Zádové svaly se napínají. Žaludek pracuje na 120 %. Dochází k pocitu slabosti v kolenou, červenání, srdeční tep se zvyšuje o 30 až 60 %. Játra a ledviny pracují na plné obrátky. Zrychluje se dech. Pánevní a stehenní svaly se stahují. Zorničky jsou rozšířenější, než by odpovídalo momentální intenzitě světla v místnosti. Tělo prahne po doteku.Takže fenylethylamin zaplavil septum a ty prožíváš nádherný pocit radosti doprovázený oněmi neurovegetativními hormonálními změnami. Lze jen dodat, že v této chvíli jsi již naprostým otrokem FEA, bez kterého se už nemůžeš obejít, protože on je tou látkou, která ti zaručuje ony nádherné pocity radosti. Nacházíš se tak ve stavu euforické závislosti. Jinými slovy: musíš milovanou osobu vidět, potřebuješ ji slyšet několikrát denně v telefonu, rozjímáš nad její fotografií, do extáze tě přivede vůně parfému, který používá.Návyk na uvedenou drogu se navíc dostavuje okamžitě. Je-li zamilovaný vzdálen od předmětu své lásky, je celý nesvůj, ztrácí chuť k jídlu, nespí, neustále myslí na milovanou osobu. Avšak na rozdíl od narkomanů nepociťuje únavu, neboť od okamžiku vzniku závislosti se v těle vylučuje látka dopamin, která působí protistresově. Všechny neurony se soustředí na jediný cíl: znovu se shledat se svým miláčkem, a tak si vyvolat tvorbu další dávky FEA. Tělo látku vyžaduje více a více a chce ji mít čím dále tím častěji. Ovšem je-li tohoto hormonu vyvíjeno nepřetržitě příliš velké množství, nedokážou neuronové receptory na tuto situaci příslušným způsobem reagovat a láska na první pohled najednou mizí.Není-li stav zamilovanosti oboustranný, dochází u nemilovaného k vážným mozkovým poruchám. Zasažený jedinec pak nedokáže správným způsobem užívat základní hormony upravující náladu a nespavost (adrenalin, dopamin, serotonin). Objevují se symptomy, které se objevují při odvykání drogám: poruchy srdeční činnosti a krevního oběhu, strach, rozčarovanost, deprese, strnulost svalů. Jako první pomoc může posloužit pláč, neboť slzením se vylučuje adrenalin. A doporučuje se i čokoláda, neboť obsahuje jisté množství FEA.Účinek FEA není pochopitelně věčný, a proto tato romantická fáze lásky má pouze omezené trvání. Také na amfetamin si tělo časem vytváří toleranci a vytváří se tak návyk na FEA. Po dvou až třech letech už organismus prostě nedokáže vytvořit dostatek drogy. Konec omámení pro mnohé znamená i konec vztahu. Což jsme si popsali v kapitole o vývoji vztahu.Medicína, klasická literatura i černá kronika popisují jedince, etablované v této formě intoxikace, kteří se vrhají do stále nových vztahů, aby utišili svůj hlad po FEA. To úzce souvisí i s homosexuální prostitucí, kterou jsme popsali v kapitole tématu partnerství, kde jsme si však podrobněji nevysvětlili, co se děje poté, co účinek FEA vyprchá.Moderní věda nabízí vysvětlení tohoto jevu, a to opět na biochemickém podkladě. Zamilovaná dvojice totiž přechází do třetího stadia. Další přítomnost milované bytosti postupně v těle vytváří vzrůstající hladiny látek zvaných endorfiny. Historie jejich objevu je nesmírně zajímavá. Při zkoumání mechanismu účinku opioidních drog, jakou je například morfium, zjistili vědci, že se tyto látky v těle váží na speciální místa, zvaná receptory. Předpokládala snad příroda, že si jednou lidé budou vpichovat do těla podobné drogy? Jistě ne. Receptory musí být tedy v těle z jiného důvodu.A opravdu bylo zjištěno, že organismus sám vytváří řadu látek strukturou podobných morfinu, které se za různých situací vážou na tyto receptory. Zatímco látky jako amfetamin působí vzrušení, jsou endorfiny povahy utišující, konejšící. Pokud tedy v medicíně používáme deriváty morfinu k tlumení bolesti, jsou endorfiny vyráběny za stejným účelem. Přinášejí pocit pohody, míru a bezpečí. Toto stadium lásky je dlouhodobé a liší se od žhavého akutního stadia způsobeného FEA. Možná je tím také vysvětlena bolest pociťovaná při ztrátě partnera. Psychiatr Mark Gouldston z Kalifornské univerzity říká: „Časná láska je, že se vám líbí pocity, které ve vás partner vzbuzuje. Zralá láska je, že milujete druhého pro to, kým je.“ My již tedy víme, že to první vzplanutí způsobí FEA, ve zralé lásce pak dominuje opiový účinek endorfinů.MazleníPoslední, čtvrtou částí spektra byl poměrně nedávný objev látek, které Fisherová nazývá „chemikáliemi mazlení“ (cuddle chemicals). Patří sem zejména hormon oxytocin a podstatně méně účinný vasopresin. Oxytocin je produkován v mozku a z hypofýzy uvolňován do krve. U žen stimuluje porodní kontrakce a ejekci mléka při kojení. U mužů erekci penisu a u obou pohlaví jeho hladina několikanásobně stoupá při souloži. Poměrně nedávné objevy ukazují, že oxytocin je vydáván a transportován také speciálními vlákny uvnitř mozku do těch mozkových oblastí, o kterých se předpokládá, že mají roli v sociálním a mateřském chování. Oxytocin je pravděpodobně zodpovědný za něžné chování matky k dítěti, ale předpokládá se, že je to i hormon partnerských vztahů. Snad je oxytocin hormonem inspirujícím k mazlení a něžnostem. Je zajímavé, že hraje asi svou roli také v sociálních rolích dominance či submisivity. Je tedy hormonem společenských vztahů.Určité pohlavní rozdíly však zřejmě existují i v průběhu zamilovanosti. Řada vědeckých prací se shoduje v tom, že muži se v samém počátku vztahu zamilovávají daleko rychleji nežli jejich ženské protějšky. Předpokládá se, že jsou schopni odhadnout poměrně rychle zpočátku spíše fyzické hodnoty svého partnera. Ženská reakce je pomalejší, zkoumá partnera daleko komplexněji a potřebuje čas k tomu, „aby si jej mohla trochu proklepnout“.Většina vědců působících v této oblasti se shoduje v tom, že jeden člověk nedokáže ve stejném čase milovat více nežli jednoho partnera. Milovat myšleno být v daný moment biochemicky poblouzněn podle výše uvedeného schématu. Něco jiného je uchovávat v sobě silnou citovou náklonnost k více lidem. Předpokládá se, že příroda každého z nás naprogramovala vždy pro jedinou, právě pro nás ideální bytost. Každý člověk tak nosí v sobě obraz ideálního partnera. Není asi na světě osoba, která by mohla splnit všechny vědomé i nevědomé požadavky. Lze tedy předpokládat, že splnění alespoň určité sumy požadavků představuje jakési propojení řady bodů na mapě. To pak zažehne signál, vyšle impuls a roztočí hormonální kolotoč.Možná je to tak. Možná výčet není úplný. Biochemie lásky se jistě mnohým romantikům vůbec nebude líbit. Odmítnou lásku redukovat na hormonální produkci těla. Vědu však nelze podceňovat a fakta, i když je odmítneme, z mapy nevymažeme… -
Hluchá místa
Neděle večer. Hluché místo. Můj nejnenáviděnější okamžik týdne. V sobotu ráno po probuzení mi Kačenka ještě v posteli smutně řekne: „To už tu budu spát jen jednou?“Nemyslíme na konec víkendu a užíváme si ho spolu.Pozoruji, že najednou neřešíte maličkosti, které vám dřív vadily. Že si vaše dítě po příchodu ze zasněžené ulice nezuje boty a místo toho nadšeně shrabuje nahnědlý sníh, který zbyl na bobech a nese jej do nejbližší skleničky v kuchyni, aby pozorovalo, jak taje? Že nechce z vany, protože musí ještě vyzkoušet archimédův zákon na nafouknutém pytlíku v žínce na mytí, že musí všechnu vodu vycákat kopáním svých nohou, že začíná být nejživější, zatímco by mělo za chvíli usínat? Že vás ráno vzbudí se slovy: „Tati, otevři oči!“ 🙂 Je jedno v kolik. Jste šťastní, že můžete vstát a že si můžete o hodinu dvě spolu déle hrát. Neřešíte maličkosti, které vám dřív vadily. Snažíte se pohltit každou volnou vteřinu během těch pár hodin, kdy můžete být s někým, koho milujete a kdo miluje vás.V neděli se podvědomě bojím, že přijde odpoledne. Až se setmí, že musím Kačenku obléknout a vrátit jí k mamince. Ale uklidňuje mě, že Kačenka je v pohodě, protože zatímco se sice loučí s tátou, těší se na maminku. Pořád se má na koho těšit. Je veselá. Chce se mi občas spát, jak jsem unavený, ale proplesknu se a hraju si s ní do poslední minuty.Před odjezdem se jdeme ještě jednou sklouznout na bobech. Oba bysme chtěli víckrát, ale musíme jet, abysme splnili slovo, které jsme mamince dali.Vtípky v autě, hádanky, smích, objetí, poslední pusa, vůně mé ženy… rychlé zabouchnutí dveří.Nemůžu nastartovat. Snažím se zadržet ten pocit, kterého se pokaždé bojím a nedokážu se ho zbavit, přestože se snažím. Sevře se mi hrdlo, rozbuší srdce, zadržuju slzy. Nastartuju. Rozjedu se. Stejně mám mokré brýle, ale držím se.Vystoupím z auta. Je mráz. Studí to na tváři. Vytahuji prázdné boby. Táhnu je bez Kačenky domů. Ještě víc se mi svírá hrdlo. Přemýšlím, jak tohle zastavit, co udělat, abych tenhle pocit, kdy se mi stýská, neměl.Přede mnou vchází do domu jedna hodná sousedka (vdova) se psem.„Byl jsi bobovat?“, ptá se.„Jo, s Kačenkou na Tolštejně.“ A už si fakt přeju být doma, protože jak se na mě podívala, řekla: „Stojí to za hov*o, viď?“Už jsem neměl sílu na to odpovědět. Pohladil jsem jejího psa, co má už dva roky rakovinu a jakmile vyskočila z výtahu, už se to nedalo zadržet.Zase to ticho. Namalované obrázky pro mě. Rozrochňaná deka. Nedopitý čajík.Vím, že na tohle nepomůže nic, protože člověk, který mě z tohohle může vysvobodit mě nenávidí. A tak použiju ještě jeden lék. A zaměstnávám si mozek. Rychle umýt nádobí, vysát, vytřít, vymýt koš… a najít něco, na co se můžu těšit – jo, zarochňat se do deky u televize a otevřít si broskvový kompot od mamky, která je na mě tak hodná, zatímco moje žena jí nemá ráda.Snažím se s tím bojovat, jak jen to jde, ale představa, že Kačenku uvidím zase až za 14 dní mě tíží u srdce. Minule mi žena říkala, že nechce, abych Kačenku vyzvedával každý druhý den ve školce. Nechápu prostě proč. Prý aby neměla v hlavě guláš… Nevím. Musím nad tím přemýšlet. Chybí mi. Je to moje největší radost. Podle mě to přeci nevadí.Rozchod s partnerem je něco jiného, než rozchod s partnerem, se kterým máte dítě.V tom je tak zásadní rozdíl, že na oba dva druhy rozchodů nelze aplikovat stejné rady. To dítě vás totiž už navždy poutá k bývalému partnerovi.Týden má 168 hodin. Dva týdny mají 336 hodin. Moje žena chce, abych mohl být s Kačenkou jen o víkendu jednou za 14 dní. Celkem jen 51 hodin za 14 dní. To je jen 15 % veškerého času, kdy mohu být s Kačenkou!Měl bych být šťastný i za to. Nemuseli jsme mít ani to… Místo 100% jen 15%.To je jako spát místo 100% (8 hodin) jen 1,2 hodiny!To je jako sníst místo 5 knedlíků jen 0,75 knedlíku!To je jako brát místo 15 tisíc výplatu jen 2250 Kč!To je jako jet vlakem místo 100 km jen 15 km a zbytek pěšky!Nebo vidět místo 90timinutového filmu jen 13,5 minut z něj!To je jako říct někomu: „Mi….“ místo „Miluji Tě!“….Připravil jsem se o 85 % života, který jsem mohl strávit se svojí dcerou.A tak se snažím zaměstnat mozek, abych na to nemyslel.Ale stejně jsou tu hluchá místa, jako vždycky v neděli večer, když mozek zaměstnat nemůžu, protože sedím v autě a musím dojet domů, musím vystoupit z auta a dojít do bytu… a tady uklidit její hračky…I teď zaměstnávám mozek, tak je mi líp.Těším se, až budu zase s ní.Někdy mám pocit, že přeměnou jsem neprošel já, ale moje žena.Je z ní jiný člověk, kterého neznám. A někdy mám taky pocit, že to bylo její rozhodnutí, ne mé…Dříve než jsem věděl, jak jednou dopadnu, jsem si povídal s dcerou kolegyně z bývalé práce, která je z rozvedené rodiny. Vyprávěla mi, jak rozvod rodičů nejdřív brala těžko, ale jak brzy pochopila, že je jí najednou s tátou líp, protože kdykoliv jí měl na víkend, udělal pro ní první poslední. Nikdy se nehádali. Vozil jí na výlety, kupoval jí dobroty, snažil se jí všechno vynahradit a jí se ta pozornost líbila. Milovala svého tátu (než tragicky zemřel) a on zase jí.To dítě to pak bere jinak. I ten rodič vlastně. Uklidňuji se tím. Protože je mi šuma fuk, jestli mě bude blbě. Bude mi každopádně líp, když budu vědět, že Kačence je fajn.Můj pokus s tím, zda jde začít znovu úplně od nuly s někým novým mladým, který ještě za sebou nemá žádný dlouhý vztah, skončil docela rychle. Výsledkem bylo, že všech 6 dívek z 1000 mi napsalo, že je sice moc hezké, co jsem ji napsal, že je to zahřálo u srdce atd., ale že přítele už mají. Co jsem jako čekal, žejo? Tak to mám aspoň potvrzené. Je to blbost začínat vztah znovu úplně od začátku, když je mi 36.Pak ale fakt nevím, jaký vztah mě čeká. Vím, že člověk nesmí přestat hledat, protože to hledání je naděje, kterou člověk potřebuje. Je jedno, jestli někoho najde nebo ne. Jen nesmí přijít o tu naději, i když ví, že je to k ničemu.A taky představa, že se do mě někdo zamiluje a já mu budu nechtěně ubližovat tím, že nemůžu jít do téhle cukrárny, protože jsme tam chodili s manželkou, i když je nejlepší v okrese nebo že nemůžu vidět tenhle film, protože ho měla žena ráda atd. atd. – to není fér vůči ní. Na druhou stranu i vytlouct klín klínem je určitý způsob řešení… třebaže by mělo krátké trvání. Tomu se nebráním, ale zase je to nefér.Tohle je začarovaný kruh, ze kterého nevím jak ven.A do toho ještě zase začátek pracovního týdne – stres, který mě v noci budí, když mě nebudí zrovna stres z toho, že nemám vedle sebe Kačenku ani manželku… Ale z práce utéct nehodlám, i kdyby mě tam měli škrtit! To mě budou muset vyhodit oni, ale já si dám sakra pozor, abych neudělal nějakou botu! Nemůžu o tuhle práci přijít, protože mi dává peníze, za které si můžu vzít hypotéku, protože mi dává takovou pracovní dobu, že můžu být víc s Kačenkou, protože práce prostě není a hledat novou je dnes nadlidský výkon. A taky protože šéfová je skvělá ženská a ta důchodkyně už příští rok v lednu půjde do důchodu. Rok stresu vydržím. Protože díky tomu získám mnohem víc…Jdu do sprchy a k telce s kompotem… Bojím se noci (další hluché místo, kde nelze zaměstnat mozek). Strach je můj nejlepší kámoš 🙂 -
Budoucí partnerka
Moje budoucí partnerka sice bude mít výhodu, protože půjdu do vztahu s ní poučen z předchozích nezdarů a rozhodně se na všechno budu dívat jinak.Ale na druhou stranu mi je jí líto. Protože to bude ona, kdo bude muset čelit té mé debilní náklonnosti k manželce, které stačí říct jednou „ano“ a budu muset řešit neřešitelnou situaci, které bych se radši zatím vyvaroval.Dneska jsem potkal asi na 30 vteřin v obchodě Aničku, se kterou si výhradně přes sms a maily povídáme o životě po rozchodu s dětmi… Ona je oproti mě o rok napřed. A je to pořád stejné…Slušelo jí to.Píšu to sem proto, že mě to potěšilo.A taky to, že si v bývalé práci, kam jsem přišel na pokec (když si musím pro Káťu dojet až v pátek a né dneska), řekl kolega s kolegyní, jestli bych je večer neodvezl domů.Konečně mě někdo potřebuje.Je jedno kdo.A z těch 6ti slečen, kterým jsem napsal, mi odepsaly dvě. Zbylé to zatím nečetly.Jenže…došlo mi, jak malé mám šance, protože s přesvědčením, které teď mám (za žádnou cenu nekončit vztah a snažit se ho „vyléčit“) nemůžu po nikom chtít, aby se rozváděl, aby se rozcházel nebo aby na to třeba jen pomyslel, třebaže jejich vztah nefunguje. Já budu ten, kdo řekne: „Už žádou epidemii rozchodů.“ A dám jim přečíst tu knížku.Nezadané holky jsou snad jen náctileté.Kašlu na to.Pořád mi vychází jako nejjednodušší, nejlepší a nejperspektivnější varianta začít znovu původní vztah.Jenže na to jsou taky potřeba dva.Smůla no.No, dávaj oblíbený film mé manželky… :/Moment.Musím to přepnout.