• otєrєzє.cz

    Tohle není role

    „No to je neuvěřitelný, jak ti to všichni žerou,“ vyslechla jsem si jednou v autobuse, když jsem cestovala s kamarádem, který o mně všechno věděl (ale naštěstí věděl, že má mlčet). Tehdy jsem to přešla, jenže to ve mně zůstalo a hlodalo a když se podobné připomínky objevily od někoho jiného znovu, musela jsem se už ozvat.
    Fascinovalo je třeba, jak se mě holky, které nic nevěděly, ptaly na to, zda budu chtít ještě rodit, jestli jsem u posledního dítěte kojila a na podobné věci, které spolu mohou probírat jen ženy. Smáli se mi (nebo spíše jim), když se mnou flirtovali muži. A co jsem? Herečka? Čeho? Tak to ani náhodou…
     
    Prosím vás, to je špatně.
    Vy, co jste měli ještě to štěstí nebo smůlu nebo nevím jak to nazvat (každopádně bych vám nejradši vyresetovala mozek) a říkáte mi (asi ve snaze mě potěšit), jak skvěle to na ostatní hraju, že mi to ostatní žerou (používám doslovný přepis), co mi jako mají žrát? Co mám jako hrát?
     
    Hrála jsem několik desítek let předtím.
    Teď teprve nic nehraju. Teď teprve jsem na tomto světě konečně sama za sebe.
    Možná proto mi to „všichni žerou“… Je to stejné, jako bych se divila, že to „všichni žerou“ vám. To, že jste muž nebo žena.
     
    Vaše představa je mylná. My nic nehrajeme. Tak už si konečně uvědomte, že tohle tohle není role. Tohle jsem já.
    Tohle není travesti show, na kterou jste všichni zvyklí.
     
    Ale jinak teda dík… svým způsobem za lichotku 😉
     
    Tak to jsem ještě potřebovala říct.
  • otєrєzє.cz

    Vyvrcholení

    To jsem si tedy vybrala firmu pro své zaměstnání.
    Přepravní společnost!
    Asi stokrát za hodinu tu zaslechnu slovo TRANS!
    Občas se pěkně podvědomě leknu 🙂
    Úplným vrcholem všeho je pak firma Nikola Trans s.r.o. 🙂
    A dnes tu byla legrace. Trošku jsem se bála, že mě tu někdo třeba podezírá z přeměny. Člověk si není nikdy jistý. Ale po dnešku to pouštím z hlavy hned dvojnásobně. Za prvé jsem neuvěřitelně šťastná, protože můj dnešní zážitek ze 4:50 ráno byl nejkrásnější, jaký jsem kdy v novém životě zažila. Chce se mi básnit a zpívat a tančit. Protože pocit, kdy mohu dát jako partnerka muži kromě dítěte úplně vše, co kterákoliv jiná biologická žena (dokonce to, co mu může dát jedině žena), je opojný a fantastický. Bože, to je slabé slovo fantastický!

    A za druhé kolegyně, kterou jsem nejvíc podezřívala, že mě podezřívá, tu začala všem vášnivě vyprávět, jak seděla na dovolené v Thajsku na terásce a hádali, kdo je muž a kdo žena. Vysvětlila nám, že v Thajsku je totiž dobrá a vlastně nejlepší chirurgie a dokonce jim předělávaj i pipinu!!! Tyjo 🙂 Fakt i pipinu?

    Všichni jsme se zaujetím poslouchali.
    Ale jinak jsou to moc hezké ženské, akorát to poznáme podle toho, že mají velká chodidla 🙂
    A ten jediný kolega muž tady: No fuuuuj, tak do Thajska nikdy nejedu, to nechci nikdy v životě vidět!
    :)))
     
    Nemohli si ani vzpomenout, jak se jim říká… Já dělala, že to taky nevím.

     

    Dostala jsem z této nečekané skupinové diskuse šílený záchvat smíchu, který jsem musela tutlat v sobě. Já se přitom tak ráda směju.

    Hodně štěstí všem, co do tohohle vlaku teprve nastoupili.
    Důležité je, že tu jste a už jedete dál. Jednou dorazíte do cíle stejně, jako jsem do něj dorazila já a spousta nás ostatních a budete se smát lidem, kteří vám do očí řeknou „fuj transka, tu nechci nikdy potkat“ 🙂

    A v tom je právě vtip, kouzlo a obrovská síla celé přeměny, že místo transek jsou prostě všude „jen“ ženy.

    Ale to víme jen my…
     
  • otєrєzє.cz

    Jak jsem se neodstěhovala

    Česko se stalo třetí zemí na světě, kde byla transplantována děloha. Stalo se tak během 16hodinové transplantace v sobotu 30. dubna 2016.
     
    A překvapení (nebo spíš probuzení): My v téhle zemi žijeme! V době psaní tohoto článku dokonce žijeme i v roce 2016! Každý, kdo kritizuje české zdravotnictví – v některých oblastech nejlepší na světě – o něm neví vůbec nic. Úplně nenápadně ten pokrok jde pomalu kolem nás, člověk to kolikrát ani nepostřehne a najednou je to tu.
     
    Transplantace dělohy je tak nová vědní disciplína, že se zatím neuvažuje o transplantacích transsexuálním ženám. Ale jsou velkou šancí pro biologické ženy, které se narodily bez dělohy. Ta se jim transplantuje dočasně do doby, než budoucí maminka díky tomu porodí své dítě a pak se děloha zase vyjme. Tělo totiž tento orgán nikdy nepřijme a tak po transplantaci musí pacientka užívat imunosupresiva.
     
    I tak je to obrovský pokrok. Kterým to ovšem nekončí 🙂 Jsem moc zvědavá, jak to bude pokračovat. A nejen s transplantacemi děloh. Jen doufám, že se nedožiju toho, že muži budou rodit a kojit děti, nebo že ženy budou oplodňovat jiné ženy mužským způsobem. (Jo jo, dožiju). Vím, že k tomu lidstvo spěje a nevyhne se to ani České republice, ale tohle už nemá s ženstvím nebo mužstvím nic společného. Co mám ráda na všem a na všech je přirozenost. Na druhou stranu nemívám problém s odlišnostmi, které činí objekt zajímavějším, ale já sama si rozhoduji, s kým se chci vidět a s kým ne. Nicméně bránit nikomu v ničem nebudu, ať si dělá co chce, pokud to nikomu neubližuje, ale angažovat se v podpoře něčeho takového po mně nemůže nikdo chtít. A už vůbec se nebudu angažovat v akcích proti těmto lidem. Jsou mi ukradení. Ať si tohle všechno řeší a vyřeší někdo jiný. Tak, jako každý člověk běžně nemyslí na transsexualitu nebo na přeměny, nechci už na to myslet ani já. Mám svůj život, ve kterém řeším úplně jiné věci, kterým hodlám věnovat svoji energii a čas a rozhodně se to témat, kterých jsem se dotýkala přes čtyři roky tady, netýká. Už si zasloužím odpočinek a klid 🙂 A taky obyčejný život, ve kterém si můžu v klidu oddechnout po tom běhu, který jsem absolvovala.
     
     
    Ještě jednu malou zprávu bych chtěla přidat.
     
    7. května 2016 vyšel v Magazínu Právo článek „Translidé – duše v nesprávném těle“. Tak trochu o tom nikdo nevěděl, protože Právo si sice zadalo masivní a drahou televizní reklamu na toto vydání do TV Prima, jenže ta omylem odvysílala tento spot i o týden později, takže jsme celý den mohli včera vidět v televizi reklamu na týden staré noviny, které už se nikde nedají koupit 🙂 a jejíž hlavním sdělením byla právě informace o pětistránkovém článku o translidech. (Pokud jste někdo tu reklamu viděl a běžel si ty noviny koupit, tak smůla no 🙂 Právo teď po TV Prima žádá vysoké odškodné. Někdo přijde o prémie, chudák.
     
    Ta „vysoká štíhlá brunetka s vlasy po ramena, medovým hlasem a štíhlýma rukama s nalakovanými nehty“ (mimochodem byly krásně zářivě světle červené :), o které se v článku píše, trvala na článku bez fotek. (Jo a měří 177 cm, tak snad zas taková čára není :). Článek v novinách bez obrázků je z pohledu čtenáře i redaktorky neúplný a strohý, ale soukromí je přednější a teď, když ta brunetka dělá tlustou čáru za svou minulostí, protože už jí nepotřebuje, by to nebylo zrovna žádoucí. Část článku je výsledkem jejího příjemného rozhovoru u kávy s redaktorkou Deníku Právu Luckou Jandovou. Mluvilo se dvě hodiny, nicméně v článku je tak 5 % jejích sdělení. Vím moc dobře, že tohle téma je tak obsáhlé, že se nedá nacpat do jednoho článku nebo do jedné (byť dvouhodinové) přednášky. (Dá se možná celé vecpat do čtyřletého blogu, neboť zde jsou má sdělení úplně všechna 🙂 Děkuji Lucce, že respektovala soukromí téhle brunetky přesně tak, jak se domluvily.
     
    Do chvíle, než po mně půjdou právníci Deníku Právo, že porušuji autorská práva, je možné tento článek stáhnout zde 🙂 Ale pro čtenáře tohoto blogu tam rozhodně není nic nového (navíc je tam pár nesrovnalostí, ale ono zpracovat dvě hodiny nahrávek + nahrávek s ostatníma dvěma FtM klukama (Mike Perry a Michal z Kladna, kteří s focením souhlasili) do jednoho článku dá zabrat). Je to článek pro ty, kteří slovo transsexualita slyšeli třeba poprvé. Pro dědečky a babičky, co si takhle v sobotu ráno došli do schránky pro ty svoje noviny a po obědě si je hezky přečtou. A možná mě jednou potkají třeba někde v obchodě, kde na ně třeba vybafnu zase já, ale nebudou vědět, že ta vysoká brunetka z článku a ta brunetka, co se tak děsně kření na rohlíky, jsou jedna a tatáž osoba. O tom právě mluvím. Že ty dva světy nechci nikdy propojit a ten starý nechám u ledu. Tak nějak cítím, že tohle je to, co chci, je to příjemnější a tím pádem ze mě tedy aktivistka hájící práva transgender lidí nikdy nebude, ačkoli jsem v minulosti takovou myšlenku na chvilku měla. Je totiž obrovský rozdíl říct jednomu miliónu lidí „Ahoj, já jsem Tereza“ nebo „Ahoj, já jsem transgender Tereza„. To první říká nenápadná šedá myška, která nikoho nezajímá a kterých je spousta. Z toho druhého se můžou všichni zbláznit a už nikdy to nejde vzít zpátky. Proto si tak svou „roli“ obyčejné holky, té úplně nejobyčejnější, vychutnávám. Né, neprožila jsem v životě vůbec nic zajímavého, co by mohlo někoho zajímat. Prostě nuda. Můj život je úplně obyčejný, jsem naprosto nezajímavá a nic se mi nestalo 🙂 Zeptejte se někoho jiného. Jsou tu zajímavější lidé. Tolik se mi líbí být obyčejná.
     
     
    A teď už můžu napsat, co mám na srdci.
     
    Tenhle článek jsem si tak trochu syslila nezveřejněný už dlouho pro ten správný den a na úvod použila jen tuhle úžasnou dnešní zprávu o transplantaci. Tím správným dnem je zrovna dnešek – pátek třináctého 🙂 (Jediný pátek třináctého v tomto roce).
    To nebylo naplánováno schválně! Shodou okolností je to nejlepší den, jaký jsem si mohla vybrat hned z několika důvodů (většinu z nich neuvedu). Některé dny jsou prostě ty pravé, protože to cítíme, a protože dostáváme (kolikrát už dlouho) stále znamení, že teď je pro něco ten správný okamžik.
     
    (Třeba už odněkud zmizet.)
     
    Nemohla jsem to napsat včera, protože to ještě nešlo a nemůžu to napsat zítra, protože to už by bylo pozdě.
     
     
    Proč jsem si před přeměnou myslela, že je správné během přeměny utíkat, že je správné utéct po ní, že to všichni ve městě budou vědět, že mě nikdo nezaměstná, že je lepší najít si práci daleko od domova, atd. atd.? KDO mi to řekl? A proč jsem ho vlastně poslouchala? Jakým právem věděl o mém budoucím životě víc, nežli já?
     
    Opravdu nejlepší je, když si člověk na všechno přijde sám. Vždycky to tak u mě bylo s celou přeměnou ve všem. Lidé toho napovídají. A nejvíc ti, kteří o tom nic neví. A ti, co ví, se snaží být chytří a já jim na to skočila 🙂
     
    Nikdy jsem utíkat nechtěla.
    Nic jsem přeci neudělala.
     
    Všichni (hlavně právě ti, co o tom nevěděli vůbec nic a báli se všeho, co jsem prožívala daleko víc, než já – nejvíc toho, „co tomu ale řeknou lidi“????) mi říkali, že musím odejít, že to tu nedám, že to tu všichni budou vědět a řešit to… CELÉ MĚSTO! Tyyyjo. To je teda průšvih, co? Co budu dělat? To si to asi můžu jít rovnou hodit, ne? Já bych si to teda hodila, kdybych byla ty 🙂
    Jo, to je bezvadný názor hlodající v hlavě většině lidí kolem nás, zatímco my v pohodě procházíme (přeměnou i mezi lidmi).
     
    Během přeměny jsem neutekla, zůstala jsem ve stejném městě, na stejném sídlišti, dokonce ve stejném bytě, ve kterém jsem bydlela před přeměnou.
     
    Lidé rychle zapomínají. Když potkám poprvé muže s kyblíkem na hlavě, bude mi to divné, ale když ho budu potkávat rok každé ráno na cestě do práce, už si ho ani nevšimnu. (Ale pozor, skvělá zpráva je, že to funguje i naopak: když vás už milióntý člověk indentifikuje správně jako ženu, nebudete už přemýšlet, jestli ve vás někdo vidí někoho jiného. Tím se definitivně vytratí jakýkoliv strach, který všichni známe až moc dobře.)
     
    Také jsem dala všem jasně najevo, kdo jsem. Žena. Né člověk v přeměně, né transka, né bývalý muž, né předělaná žena, ale prostě žena.
     
     
    Vlastní sousedé ve stejném vchodě mě po roce vítali v domě v domnění, že jsem sestra pana Nováka, co tu bydlel předtím. Sousedka na patře se mě ve výtahu ptala, do kterého patra jedu? 🙂 Atd. atd. Všechno je totiž takové, jaké si to uděláte. Takové, jaké se rozhodnete to mít a takové, jaké se rozhodnete to dát všem kolem najevo. (Platí nejen pro přeměnu).
     
    Můj pohled:
    přeměna male-to-female, podnájemník
     
    Pohled sousedů:
    sestra pana Nováka se se svým přítelem nastěhovali do bytu po panu Novákovi 🙂
     
    Lidé vždy preferují tu pravděpodobnější variantu. Takhle funguje mozek. Upřednostňuje jednoduchost. Vždycky hledáme zkratky, chceme si leccos ulehčit, nechceme složitě kalkulovat.
     
    I přesto, co teď píšu a k čemu jsem musela „dospět“ časem, jsem si myslela, že bude lepší, když tu nebudu pracovat a tak jsem si našla práci v 50 km vzdáleném městě, kam jsem denně dojížděla. Tam to opravdu zaručeně nikdo nevěděl a ani nemohl. Bylo to už dostatečně daleko od centra dění.
     
    Jenže mě dojíždění přestalo bavit a tak jsem nedávno riskla práci ve stejném městě, kde bydlím. Zaměstnání, ve kterém proběhla přeměna, jsem totálně zazdila tím, že jsem chvíli pracovala v jiném městě, kde mě nikdo neznal a tak všude uvádím jako poslední zaměstnání tohle. Žádná spojitost s tím před tím.
     
    Byl to trochu risk. Nevěděla jsem, do čeho jdu. Co když to opravdu ví celé město? 🙂 (Neví.)
    Ale to jsem celá já. Musím si to prostě vyzkoušet. Nesnáším, když mi někdo vštěpuje své názory a já nemám dostatek vlastních informací. Potřebuju je získat sama. (Stejně jako mé nedávné ověření studie o výskytu přirozené ženské mikroflóry (a laktobacilech) v neovagínách MtF žen, o které mi všichni, včetně lékařů, tvrdili, že nikdy přirozená nebude. A ejhle, ono je to všechno jinak. Výsledky, které jsem provedla sama na sobě, doplním do článku Laktobacily v neovagíně).
     
     
    Nastupovala jsem s obavami… Co když to tam někdo o mně ví?
     
    Když lidé neví, kdo jsem a potřebují to vědět, dosadí jim jejich hlava myšlenku, že jsem svojí sestrou. Ale většina (a když říkám, že většina, tak drtivá většina) lidí ani netuší, že tu žádná taková Tereza ještě před pár lety v téhle podobě neexistovala. Proč by si to taky měli myslet? („Vy mi jste povědomá… Že jsme spolu před lety pracovaly?“ 🙂 A já je ještě podpořím: „Taky jste mi nějaká povědomá.“ 🙂 Nebo: „A co ty? Chceš mít ještě dítě? A kojila bys?“. Tyhle a podobné věty mě hřejí u srdce. Jsou to vlastně taková znamení, že všechno je tak, jak má být.
    Lidé mají jiné starosti, než přemýšlet o tom, zda někdo změnil pohlaví. Běžně na to nemyslí nikdo. To napadá jen nás. Ty největší obavy jsou vždycky jen v naší hlavě.
     
    Ty holky v práci jsou úžasný. Jedna má tak krásný ženský hlas! Pořád nemůžu vstřebat, že tu jsem sama za sebe a nevědí to. Občas to můj mozek nepobírá kvůli přílišné dávce euforie a podléhám konspiracím, že to všichni vědí a jen to hrají, že ne. Zdá se mi to totiž až příliš úžasné a krásné. Poprvé v životě můžu říct, že jsem v práci šťastná. Už jen to, jak mě všichni oslovují, když mluví na mě a na kolegyni a řeknou „holky„. Nemůžu se z toho pořád vzpamatovat. O tomhle jsem si ani nesnila, protože představa, že jednou budu za Terezu někde pracovat, mi přišla naprosto nedosažitelná a teď tu sedím a jsem úplně fascinovaná, jaké to je. Není to jen letmé setkání v obchodě u pokladny. Jsem s nimi přes osm hodin denně, vidí mě jíst, mluvit, smát se, vyprávět, ale taky se mračit a přemýšlet – netvářím se podle mě vždy úplně dokonale 🙂 Ale nehlídám se. Užívám si tu přirozenost. Na ty krásky tady sice prostě nemám, ale mám inspiraci. Jsem ve svém živlu (hovory o módě, kabelkách, vlasech, vaření, dětech, o botách…) A já jsem toho součástí! Uf. Nechápu, jak se to stalo. Že jsem Tereza nejen pro mě, ale už i pro ty kolem mě. Každým dnem mé přeměny i po ní nechápu víc a víc nikoho, kdo do toho nejde. Tohle je nepopsatelné. Baví mě tenhle život.
     
    „Proč chodím ráda do práce.“
     
     
    Jestli se bojím, že na to někdo přijde a bude průšvih?
    Nebojím.
    Ne, že bych si byla tak jistá sama sebou, to nebudu nikdy, ale pochopila jsem, že když někam vstoupím a všichni mě vnímají jako ženu, že je po nějakém čase úplně jedno, jestli moje minulost vyplave na povrch. Byla bych moc ráda, kdyby ne, protože si tyhle chvilky štěstí vážně užívám, ale nezrhoutí se mi svět, když se to stane.
    Nedávno se v práci řešili gayové. Kolegyňka totiž potřebovala vytisknout obrázky začínající písmenem G pro svou dceru v první třídě, protože zrovna probírali tohle písmenko, a tak jsme všechny holky chrlily slova na G. Nevím sice, jak by vypadala omalovánka gaye, ale kolegyňka prohlásila: „Když oni jsou takoví směšní. Ale jinak jsou fajn. Pár jich znám.“
    Jak je vidět, je vždycky super znát nějakého gaye. 🙂 A taky je fajn znát nějakého transgendera ;). Jenže zatímco gay je stále gay po celý svůj život, já nejsem transgender, protože já jsem přeci žena. To je zásadní rozdíl.
    I když, jak tak nad tím přemýšlím, tak by mě hodně mrzelo, kdyby se to v práci provalilo. Nejspíš bych to obrečela. Ono už by to totiž potom nikdy nebylo takové, jaké je to teď – naprosto dokonalé, krásné a vysněné. Takže není pravda, že bych se s tím smiřovala snadno. Samozřejmě bych musela. Ale já jsem žena, tak co má kdo řešit něco jiného? Nechci, aby to, co mám za sebou, ještě kdokoliv další na tomhle světě věděl.
     
     
    Stejně – tohle je úplně jiný svět (po dokončené přeměně). Vklouzneme do přeměny, pohltí nás, jsme v euforii, chceme to všude vykřičet, a když už máme všechno, chceme už všechno jen co nejvíc tutlat a zapomenout na tu fázi. Už mě nebaví řešit přeměny, potřebuji dávat tu energii jinam. Baví mě řešit to, co udělám s chlapama, co na sebe, co k večeři, kam na výlet, na co do kina a s kým… všechny ty krásné běžné věci, o kterých jsem si vždycky snila. Je to ohromná úleva už mít všechno a vypnout.
     
    Jsem v pozici, kdy si mohu dovolit napsat i tenhle článek hodnotící život po přeměně. Vlastně celé tohle všechno, o čem jsem v tomhle blogu psala, bylo zkoušené na mně osobně nebo na lidech, kteří mě obklopovali a je tak tedy svědectvím i důkazem, jak může jedna přeměna probíhat.
    Byla jsem tak smutná, vyplašená, bezmocná a utrápená. Teď jsem šťastná, sebevědomá, mocná a veselá! A může za to mé jediné rozhodnutí.
     
    Nevím, proč se před přeměnou takhle pořád strašíme? Myslíme si, bůhvíjaké překážky nám přeměna nenaloží a skutečnost je pak úplně jinde, ale na to přijdeme, až když do toho vstoupíme (abychom jednou zase vystoupili), až když se rozhodneme ty překážky překonat a pak ty překážky zmizí. A stejně tak, jako jsem to nevěřila nikomu já, ani tohle nebude nikdo věřit mně. Než sám pozná, kde je pravda 🙂
    Strach má velké oči.
     
    Neříkám, že to tak mohou mít všichni.
     
    Říkám to, co jsem prožila já.
     
    A předávám to dál.
     
    Tohle je můj odkaz o cestě za štěstím a nalezením sebe sama.
     
    Omyl je napraven, nastal čas žít…
    …a natrhat si šeřík – k mým prvním narozeninám.
     
  • otєrєzє.cz

    Vyplašené expartnerky

    Vy, všechny ukřivděné, uražené a vyplašené expartnerky, se kterými máme ta nejkrásnější, nejšikovnější a nejdůležitější stvoření, jaká existují – naše děti: Myslíte si, že jste jediné, že jste první, že vás potkala ta největší katastrofa v dějinách lidstva a tak máte pocit, že musíte chránit své dítě (před čím proboha? Před vlastním rodičem jen proto, že se konečně rozhodl žít sám za sebe?) a vymýšlíte nesmyslná opatření, kvůli kterým vystavíte sebe, dítě i nás nepříjemným zdlouhavým otravným a velmi stresujícím tahanicím; nejste jediné, nejste první, a tak zakázat rodičovi, který má na dítě stejné právo jako vy, protože každý rodič je rodičem stejným dílem, aby ho nesměl vídat, aby ho nejlépe už nikdy neviděl, protože přeci když někdo mění pohlaví, tak to poškozuje vývoj toho dítěte, je tak absurdní pokus, že rozhodně doporučuji tuto fázi přeskočit (v zájmu všech, tedy i vás), neboť sociálky, soudy i jiné instituce už řešily tyto spory, opravdu nejste první, ač je to pro vás možná překvapení a tak i ta vaše sociálka, soud a kdokoli jiný dojde nakonec stejně na základě stále stejných posudků o tom, že změna pohlaví rodiče nepoškozuje vývoj dítěte, k stále stejnému rozhodnutí a tím bude, že oba rodiče mají na své dítě stejné právo. Nemůžete nám ho vzít. Zkuste se někdy vcítit do naší situace. Jak by asi bylo vám, kdybychom naše (vaše a naše) milované dítě chtěly jen pro sebe? A ještě bychom tvrdily, že soužití s vámi poškozuje jeho vývoj?
     
    Nevím, proč se stále dokolečka do nekonečna objevují zabedněné ukřivděné expartnerky, které kolem sebe kopou, křičí a jsou to ony, kdo dítěti berou chvilky štěstí.
     
    Uvědomte si, že až vaše dítě dospěje, bude to jednou ono, kdo vám vše vrátí! Co mu řeknete, až se zeptá, proč jste kdysi tolik toužily zabránit mu styk se svým biologickým tatínkem, když ho tolik milovalo? A když ho tolik ten tatínek miloval? Tak si to užijte.
    Každé dítě chce milovat svého rodiče a čeká, že totéž udělá i jeho rodič vůči němu. Dítě nezajímá, jaké pohlaví má jeho rodič. Dítě zajímá jen jediná věc: zda je tím rodičem milováno. Pokud cítí lásku, je šťastné. To je celé.
     
    Tak prosím neřešte něco, co už je dávno vyřešené. Změna pohlaví vašeho expartnera nemá opravdu (ač vaše hlava tvrdí opak) žádný negativní vliv na vývoj vašeho dítěte a nevěříte-li mně s tím, že se přesto pustíte do soudních tahanic, které obvykle poznamenají všechny zúčastněné na celý život (proč si ten život zpříjemňovat, když si ho můžeme tak hezky zhnusit, že?), stejně to budou psát všichni psychologové a psychiatři, jejichž posudky si soud bude žádat.
     
    Vyslechla jsem si to už mnohokrát z nejrůznějších vyprávění holek, které přeměnou procházely. Vyslechla jsem si i příběhy, kdy soud samozřejmě rozhodl, že dítě patří oběma, ale biologická matka zuby nehty odmítala respektovat rozhodnutí soudu a s dítětem se schovávala. Úspěšně třeba i rok! Zasahovala i policie. Tomu říkám „šťastné dětství“.
    Co to je?
     
    My nejsme zrůdy.
    Nejsme nemocní a dokonce to není ani nakažlivé.
    Nejsme úchylové.
    Netrpíme duševní chorobou, jsme naprosto zdraví a jediné co chceme je, abychom mohli dál své dítě milovat.
     
    Vaše nesmyslné snažení o něco, co nemá šanci na úspěch, a co se pouze urodilo ve vaší hlavě z nedostatku informací a strachu z okolí, je něco, co můžete rovnou přeskočit. Nemáte a ani nemůžete mít šanci na úspěch. Vaše dítě bude mít navždy biologickou maminku a biologického tatínka. Ať se vám to líbí nebo ne.
     
    Tímto bych chtěla podpořit i všechny ty biologické tatínky, kteří se rozhodli jít do přeměny, že nic není ztraceno, ač to tak může na začátku vypadat. Na konci vždy ale vysvitne slunce.
     
    Co takhle se zkusit domluvit? Nadechnout se zhluboka a promluvit si? Že je vám zle? Chce se vám blinkat? Tak se vyblinkejte a vyspěte se z toho, protože my milujeme své děti také, jako vy. A často milujeme stále i vás, zatímco vy nám házíte neustále klacky pod nohy a bojíte se, aby se náhodou někdo nedozvěděl, že vaše dítě má tatínka, který změnil pohlaví. Jak těžko vám jdou ta dvě slova přes ústa, že? Změna pohlaví. Změna pohlaví. Změna pohlaví. Natrénujte si to 🙂 Stane se z toho úplně obyčejná běžná věc, která nikoho neděsí.
     
    Už mi došla trpělivost s tím, co všude poslouchám. Proto tenhle článek.
     
    A taky jsou to čtyři roky, co jsem prožila nejtěžší období i já. Mojí ex jsem řekla to, co tady teď čtete – že mě nemůže vymazat ze světa ani ze života, protože máme společnou dceru, kterou nadevšecko miluji a pokud se o ní bude chtít soudit, abych se s ní nesměla vídat, protože poškozuji její vývoj svojí přeměnou, nemá šanci na úspěch. Protože nikdo takový nemá v naší zemi šanci na úspěch. Moje ex tedy byla rozumná. Buďte alespoň jako ona.
     
    I když přiznávám, že by to mohlo být ještě lepší, mohlo by to však být také horší.
     
    Když jsem si nedávno vyzvedávala Kačenku, nadšeně mi v autě hlásila, že je Pohádkový les, jestli půjdem, že by moc chtěla. „No jasně, že půjdem! To je bezva nápad, Kačenko. Už se moc těším, jak si to spolu užijem.“
    A Kačenka dodala: „Jenže maminka mi ještě říkala, prý aby se mi tam všichni nesmáli.“
     
    Vykulila jsem oči. To je vážně „moc fajn“, že si to nenechává jen pro sebe a zatahuje do toho ještě jí. :-/
    Čtyři roky po rozvodu moje ex žije stále ještě v nějakém svém uzavřeném světě plném strachu z toho, co tomu řekne okolí a myslí si, že když se projdu lesem s ostatními maminkami a tatínky, že si na nás budou všichni ukazovat a smát se nám. Smát se mojí Kačence!
     
    Do Pohádkového lesa bych šla tak jako tak, ale teď jsem měla ještě větší motivaci. Řekla jsem Kačence, že se maminka mýlí, a že já vím lépe než ona, jak se lidé chovají a uklidnila jí, že se jí nikdo posmívat nebude.
     
    Tak to také samozřejmě bylo. Absolutně bez problémů, Kačenka si to užila a já taky.
     
    Ani by mě nenapadlo si myslet, že by si na nás mohl někdo ukazovat. Žiju si svůj spokojený život, zatímco ex je pod neustálým tlakem, ve stresu a strachu „proboha, hlavně ať se nikde neobjevuje na veřejnosti, nejlépe ať žije jako poustevník ve skále a blbne si tam s lakem na nehty, jak chce“. Jasně.
     
    No zřejmě je moje ex, jinak kdysi úžasný milý laskavý a hodný člověk, odsouzena k životu ve strachu minimálně ještě padesát let. Ze strachu, který je jen v její hlavě. Ze strachu, že všichni lidé na této planetě ve mně vidí obludu a ukazují si na mě. (Trochu mě to rozesmívá, i když vím, že je to smutné.)
     
    Po krásném pohádkovém lese, na kterém jsme potkaly i mojí novou kolegyňku s pejskem a její malou Klaudinkou, jsme odjely domů a světe div se, nikdo se nám neposmíval. Taková je realita, jenže na tu moje ex nikdy nepřijde, protože s námi nikdy na takový pohádkový les přirozeně nepůjde. A kdyby šla, asi by ho stejně nerozdýchala, protože na tom posledním dala čarodějnice Kačence úkol: „Zavaž mamince zástěru“ :). A já, jakožto hrdá maminka (protože jsem druhá maminka), hned skočila mezi ostatní maminky v zástěrách a vychutnávala si ten pocit.
     
    Jsem ráda, že to Kačenka ví. Že ne vždy má maminka pravdu (i když maminky mají vždycky pravdu). Taky byla kvůli tomu na mě chvilku naštvaná, že jsem si dovolila zpochybnit maminky názor.
     
    Je to na Kačence, aby jednou sama poznala, jak se věci mají a já jí s tím můžu jen takhle pomáhat. Že svět nemusí být takový, jaký si ho maminka maluje. Že vše může být dokonce jednodušší. A jsem si jistá, že mi jednou moje dcera řekne, jak je ráda, že jsem jí nepřestala milovat a mohly jsme tak být spolu alespoň občas ve vzácných chvílích jednou za čtrnáct dní. Ale radost může mít i maminka, protože moje dcera nikdy své mamince nevyčte, že bojovala proti tomu, aby její dítě mohlo vídat svého biologického tatínka, protože její maminka pochopila, že důležité je, jak je dítě šťastné – bez ohledu na to, jak její tatínek vypadá. I když to maminku asi hodně štvalo.
     
     
    Dneska mi Kačenka říkala, že před pár měsíci se paní učitelka všech dětí ve třídě (2. třída) ptala, jak se jmenuje jejich tatínek. Tak jsem s napětím poslouchala, jak tohle dopadlo, protože to pro Kačenku nebylo určitě vůbec jednoduché. Ale dopadlo to dobře.
     
    [Paní učitelce jsem 1. září při Kačenky nástupu do první třídy tehdy všechno vysvětlila pro případ, že by byl na Kačenku někdo zlý, nebo aby to mohla paní učitelka případně dětem vysvětlit – tehdy mě její pozitivní reakce překvapila, byla doslova nadšená, že Kačenka má dvě maminky a zajímala se o to].
     
    „Řekla jsem, že můj tatínek se jmenoval Tomáš, ale teď se jmenuje Tereza, protože je z něj žena. Všechny děti ztichly, tak mi pomohla paní učitelka a vysvětlila dětem, jak to je. Káju a Elišku to ani nezajímalo, protože ty to vědí.“
    „A smály se ti děti potom?“
    „Ne, proč? Vždyť jim to paní učitelka vysvětlila přeci!“
    🙂
    Paní učitelka to přeci dětem vysvětlila, tak proč by se měly Kačence smát? 🙂 To jsou děti. Už to neřešily. To nejsou totiž dospělí plní předsudků.
    Kačenka má tu výhodu (možná občas nevýhodu), že vnímá přeměnu pohlaví jako něco běžného, nad čím není třeba se pozastavovat. Stejně tak to vnímají její kamarádky Kája a Eliška. A stejně tak to teď vnímají děti z její třídy, kteří Kačence neřeknou jediné špatné slovo ohledně jejího tatínka, co je teď Terezou. Byla bych moc ráda, kdyby jim tenhle jejich názor zůstal a až jednou ve svém životě potkají někoho, kdo zrovna mění pohlaví, nebudou se mu smát, ale podpoří ho. Vždyť na tom přeci není nic divného.
     
     
    Já se jdu za chvilku spokojeně vyspat, ale vůbec nevím, jaký spánek bude mít ex, až jí Kačenka nadšeně povypráví o pohádkovém lese. Nejspíš jí z klidného spánku budou budit černokněžníci, co se chechtají jak Mrakomor, protože jsem kolem prošla já.
     
    Pokud vím, tak žiju. Chodím do společnosti, nakupuji v obchodech, chodím do divadel, když mi hrábne, ukážu se dokonce i před miliónem diváků, kde ale svojí minulost nevytahuju, a taky chodím do Pohádkových lesů se svojí dcerou, protože chceme vidět Sněhurku a Rumcajse. A totéž chtějí vidět i ostatní. Nečíhají za křovím, aby na nás vybafli a nečekají tam hodiny, aby mohli spatřit tu zrůdu, co si změnila pohlaví 🙂 Ale vysvětlete to někdo mojí ex.
     
    „Kuk na ex 🙂 Bububu! A dobrou. :)“
     
     
    Prosím vás, nebuďte tak vyplašené…
    Bude se vám lépe spát.
  • otєrєzє.cz

    Srovnávací studie výsledků SRS + experimentální techniky

    Porovnání všech dostupných studií s výsledky SRS, které kdy byly k dnešnímu dni zveřejněny.
     
     
    Studie University of Amsterdam zveřejněná 13.9.2015 (Outcome of Vaginoplasty in Male-to-Female Transgenders, Systematic Review, DOI: 10.1111/jsm.12868, Sophie E.R. Horbach, MD et al)
     
    Originál této studie je možné stáhnout zde.
     
    Vedoucí výzkumu Sophie Horbach a její tým dali dohromady 26 studií, v nichž bylo analyzováno 1461 penilních inverzí a 102 sigmoidálních vaginoplastik ze střeva (6,5 %). Nejčastější komplikací u obou technik byla vaginální stenóza (zúžení).
     
    Vaginoplastiky MtF žen lze rozdělit do tří hlavních skupin:
    1. kožní štěp
    2. penilní či skrotální (šourková) inverze
    3. štěp tlustého střeva
     
    Dalšími experimentálními vaginoplastikami jsou např.:
    – bukální sliznice (buccal mucosa, bukální = v dutině ústní týkající se tváře)
    – amnionový štěp (amnion graft, amnion = zárodečný obal, kterým je obkopen nenarozený plod)
    decelularizovaná tkáň
     
    Většina chirurgů dává přednost penilní inverzi. Neexistují však žádné studie, které by porovnávaly všechny dostupné techniky.
     
    Naším cílem bylo porovnat všechny dostupné studie za posledních 20 let a identifikovat nejvhodnější vaginoplastiku pro MtF ženy. Šlo o následujících 26 studií týkající se:
     
    13x penilní inverze
    9x střevní štěp
    3x kožní štěp
    1x experimentální (Dessy et al., Šesti MtF pacientům byla experimentálně aplikována na stěnu neovagíny kultivovaná autologní (= od téhož jedince) epitelní tkáň z bukální sliznice třístupňovým postupem (orální biopsie, vytvoření neovaginální dutiny, vložení obinadla s orálními epitelovými buňkami s klitorolabioplastikou). Vytvořená hloubka 12-14 cm, šířka 3-4 cm. Všichni pacienti žili sexuálním životem a byli spokojeni.)
     
     
    Přehled výsledků všech dostupných studií pro současně používané operační techniky kožního štěpu, penilní inverze a střevního štěpu, včetně hodnocení hloubky neovagíny.
     
     
    Protože je tabulka obrovská, nebylo možné ji vložit do článku celou. Po kliknutí na obrázek nebo zde dojde k otevření této tabulky v PDF formátu.
     
     
    Shrnutí
     
    1 rok po střevní vaginoplastice 63 % a 79 % transgender pacientek mělo aktivní sexuální život. Djordjevic et al. uvádí, že 77.8 % transgender žen bylo spokojeno se sexuální funkcí. U 80.23 % se nevyskytla žádná sexuální dysfunkce, což odpovídá také vzorku netransgender (biologických) žen.
     
     
    Začátky s kožním štěpem
     
    Kontrolou dostupné literatury od roku 1995 bylo zjištěno, že negenitální kožní štěp byl operatéry tehdy preferován. Před rokem 2000 se běžně používaly negenitální kožní štěpy, ale výsledky nebyly dostatečné z důvodu malé skupiny pacientů. Navíc se zdá, že byl i vysoký výskyt komplikací. Negenitální kožní štěpy byly často spojené s pooperačním zúžením neovagíny. Tato zjištění, případně v kombinaci s klinicky porovnávatelnými špatnými výsledky, mohla zapříčinit, že od této techniky bylo upuštěno jako od terapie první volby.
     
     
    Přichází penilní inverze
     
    Od roku 2000 se začaly objevovat zprávy o výsledku inverzní techniky s pomocí kůže penisu (penilní inverze), která se stala nejvíce sledovanou, protože byla založená na důkazech. Nicméně v této době byly všechny výsledky prezentovány s nízkou až střední vypovídací kvalitou. Nebyla k dispozici žádná standardizovaná operační technika a každá výzkumná skupina používala různá měřítka výsledků. Kromě toho jsou způsoby operací popsány ve většině studií nepřesně, což brání interpretaci výsledků a je sporné, zda jsou všechny tyto výsledky srovnatelné.
     
     
    První experimenty se střevními štěpy
     
    Střevní vaginoplastika pro transgendery byla předmětem výzkumu již v roce 1990, ale výsledky byly založeny pouze na malém počtu pacientů a výsledek byl nejasný. V posledních 5 letech se výzkumníci snaží získat více výsledků pro tuto operační techniku, ale opět vzhledem k malému počtu pacientů (pouze 109 MtF v literatuře) je její použitelnost pro transgender ženy stále nejistá. Ačkoli dostupné výsledky jsou chudé, naše výzkumy naznačují, že v případě střevního štěpu bylo ve srovnání s penilní inverzí méně neovaginálních poranění, lepší hojení ran a dokonce i méně gastrointestinálních komplikace ve skupině střevní vaginoplastiky ve srovnání se skupinou s penilní inverzí.
    Estetický výsledek je srovnatelný. Sexuální funkce je celkem dobrá u obou technik, ale tyto výsledky nelze porovnávat vzhledem k odlišnému způsobu použité techniky. Ačkoli karcinom neovagíny a zánět střeva byly v literatuře popsány, několik let již nebyly v žádné ze studií pozorovány. Nicméně většina studií sledovala výsledky u žen méně než 3 roky od operace a k posouzení skutečného výskytu těchto dlouhodobých komplikací by bylo nutné provést rozsáhlejší výzkum i po delší době od operace.
     
    Tyto výsledky naznačují, že střevní vaginoplastika není horší než penilní inverze. Převaha jedné techniky může být hodnocena pouze ve velkém měřítku prospektivní srovnávací studie.
     
     
    Jak to řeší biologické ženy s vaginální aplazií?
     
    Také u biologických žen s vaginální aplazií zůstává nejasná ideální technika k vytvoření neovagíny. Jednou z běžných chirurgických technik pro vytvoření neovagíny je u těchto pacientek použití peritonea (postup dle Davydova). (Peritoneum = pobřišnice = lesklá sterosní blána, která vystýlá břišní dutinu)
     
    Tato laparoskopická peritoneální technika se zdá být z hlediska výsledků výhodnější – menší ztráty krve během operace, kratší operační čas i kratší doba hospitalizace. Navíc hloubka neovagíny se nijak významně neliší mezi oběma skupinami (biologických a MtF žen). Nicméně u střevního štěpu byly zvýšené komplikace jako jsou bolesti břicha nebo vaginální výtok během pohlavního styku. U postupu dle Davydova (u biologických žen) nebyl nikdy zaznamenán výhřez neovagíny. Bohužel peritoneum dosud nebylo nikdy použito pro vytvoření neovagíny u MtF žen. Tato skupina by potencionálně mohla těžit z výhod této techniky, ale dosud nebylo možné tuto hypotézu potvrdit, neboť neexistuje žádný klinický důkaz.
     
     
    Což takhle vypěstovat vagínu?
     
    Použití kultivovaných autologních epiteliálních buněk pro konstrukce neovagíny je stále sporné, protože bylo provedeno pouze u malé skupiny pacientů. Totéž platí i pro další experimentální techniky, jako je například kompletní tkáňové inženýrství pro vytvoření vagíny s použitím vaginálních epiteliálních buněk. Tato metoda již byla zkoumána v preklinické a klinické praxi s pacientkami s vaginální aplazií se slibnými výsledky. Tento způsob však nelze snadno použít u transgender žen, neboť žádné autologní vaginální epiteliální buňky nemohou být setřeny u MtF transgenderů. Nicméně s ohledem na rostoucí znalosti na poli biologické regenerativní medicíny jsme přesvědčeni, že tkáňové inženýrství může v budoucnu nabízet zajímavé možnosti pro vytvoření neovagíny u transgender žen.
     
     
    Doporučení
    Je nemožné určit „nejlepší dostupnou techniku ​​pro“ vaginoplastiku u MtF pacientů kvůli nedostatku vysoce kvalitních důkazů a porovnávatelnosti chirurgických technik, skupin pacientů i způsobu měření výsledků. V současnosti je nejvíce zkoumanou metodou penilní inverze, u níž se zdá být chirurgický výsledek i sexuální funkce obecně přijatelný až dobrý.
    Výsledky u pacientů se střevním štěpem jsou sice hlášeny výrazně méně často u MtF pacientek, ale nezdá se, že by její výsledky byly horší, než u penilní inverze.
    Logicky je tedy penilní inverze operací první volby i vzhledem ke snadné dostupnosti kůže penisu oproti střevnímu štěpu.
     
     
    Role tkáňového inženýrství a kultivovaných autologních buněk pro vaginoplastiku musí být předmětem dalšího výzkumu. Je zapotřebí uskutečnit další studie se standardizovanými chirurgickými postupy, většími skupinami pacientů sledovaných po delší dobu. Je třeba zavést jednotnost v měření, jakým jsou například dotazníky dotazující se na sexuální funkci a kvalitu života, čimž dojde ke srovnatelnosti mezi jednotlivými studimi a správné interpretaci získaných dat. Tyto výsledky poskytnuté pacienty umožní vědcům a lékařům lépe vyhodotit výsledky operace změny pohlaví z pohledu pacienta. Nedojde-li v budoucnu k zavedení těchto standardizovaných metod, nebude nikdy možné stanovit ideální způsob pro vytvoření neovagíny u MtF pacientů a rozhodnutí vždy zůstane na operatérovi, jeho zkušenostech, nikoli na medicínsky založených důkazech.
     
     
    Takže je to přesně tak, jak jsem předpokládala. Každému vyhovuje něco jiného, vše je individuální a výsledky jednotlivých studií nelze porovnávat. Obrázek si tedy musí udělat každý sám a vybrat vhodnou techniku taky. Já jsem si vybrala penilní inverzi z důvodu jednoduchosti, dostupnosti a dobrých pooperačních výsledků, ale po přečtení této studie nezavrhuji ani vaginoplastiku s použitím střevního štěpu, které jsem se ale bála víc, než penilní inverze.
    Jsem zvědavá, jakým směrem se vaginoplastika bude vyvíjet a těším se, jaké nové techniky se v budoucnu objeví. Najde se někdo, kdo to bude sledovat?
     
    Každopádně všem MtF ženám přeji, aby byly spokojené nejen se svou vagínou, ale také s celým svým tělem a hlavně se svým životem.
     
    Já už jsem.
     
    Teď je řada na vás ostatních.
     
    Tvořte dějiny, předávejte vědcům vaše nápady, chtějte být šťastné a posouvejte pokrok kupředu. Každý může změnit tento svět. A hlavně – každý může změnit svůj život.
     
    Je konec dubna 2016, tedy skoro rok po mé květnové operaci. Už se tedy začínám dostávat do svého „přeměnového důchodu“. Objevily se tu nové slečny, které začaly používat nový způsob komunikace přes svá videa (TranZita, Tores, Jenny Rinn), do rozjetého kouzelného vlaku nastupují stále nové a nové zakleté princezny, které z něj jednou vystoupí vysvobozené. Sdílejte mezi sebou své pocity, povídejte si o tom (nejen mezi sebou), dávejte najevo téhle společnosti, že jsme ženy, jako jakékoliv jiné ženy, nepodrážejte si nohy a předávejte dál své zkušenosti, energii i radost těm, kteří jsou na tom nejhlubším dně, na jakém mohou být, aby i oni jednou mohli zářit štěstím, jako vy.
     
    Prožila jsem teď vážně pár intenzivních úžasných a fascinujících let svého života a to proto, aby se můj život stal životem jakékoliv běžné ženy v téhle zemi, která řeší, čím nakrmit partnera k večeři, kam na dovolenou, co na sebe a věčně rozjetý vlak, ve kterém jsem kdysi také jela, už se pomalu odkloňuje od trasy, po které jsem se teď vydala.
     
    Děkuji vám všem, kteří jste mě od mého nejtěžšího roku 2012 podporovali a došli se mnou až sem. Byli jste u toho, když se mi změnil život a já jsem se mohla stát sama sebou. Bylo mi potěšením poznat všechny z vás od Hanky, ale i z Moravy, vidět na vás vaše pokroky a radovat se ze společných postupů stále výš a výš od toho dna. Nadšení je totiž nakažlivé. Po mně tady zbyde tohle mé čtyřleté „děcko“ – blog, který nikdy nesmažu a který mi bude navždy připomínat, jaká tahle cesta je, a že stojí za to se po ní vydat.
     
    Nedávno mi nic netušící personalistka řekla: „Kuchyňka je plně vybavená, nemusíte si ani brát svůj hrníček, pokud tedy nemáte nějaký oblíbený…“
    „Ale já mám svůj oblíbený hrníček!“
    „Haha, no jo, to jsme my ženy.“
     
    Každý den dostávám důkaz, že „to jsme MY ženy„.
     
    Tím je moje cesta u konce.
     
  • otєrєzє.cz

    SRS na mrtvolách

    Učený z nebe nespadl. Jak si tedy ty operace pohlaví natrénovat? Na něčem by to chtělo vyzkoušet, než říznu do živého… Počítačový trenažér na to zatím není a řezat do gumových pannen není úplně ono.
     
    Co takhle mrtvá těla mužů? Těm už to přeci vadit nebude. Uděláme z nich posmrtně ženy a když náhodou někde něco omylem přestřihneme, nikomu to vadit nebude. Ale úředně už jim pohlaví posmrtně měnit nebudeme. I když i to by leckdo ze zakletých stále bloumajících duší uvítal. Ačkoli si myslím, že pohlaví zemřelého je určováno dnem úmrtí. Nebo se mýlím? Třeba někdo přijde s přáním změnit své pohlaví posmrtně, když nebyl schopný to udělat zaživa. Já jsem tedy rozhodně chtěla být jednou pohřbena jako žena. Ale především jsem chtěla i jako žena žít, což samo o sobě je snad největší motivací, jaká existuje.
     
    Podívejme se, jak trénují budoucí chirurgové SRS ve Francii na Univerzitě v Bordeaux.
     
    Všude je totiž velký nedostatek odborníků, kteří by byli schopni zaučovat nováčky a dále také přirozeně i nedostatek pacientů, kteří by chirurgickou změnu pohlaví podstupovali tak často, aby chirurg mohl být prohlášen za zkušeného. To se prostě nedá. Máme tu ale spoustu mrtvol, na kterých si to můžeme vyzkoušet. Není nad to být pohřben s vagínou. Obzvlášť, když jde o muže. Po smrti už vlastně nejde o operaci, ale o pitvu.
    Takže vzhůru do pitevny. A já si kvůli tomu musela trochu nastudovat „anču“, protože nemůžu psát o něčem, o čem nic nevím, i když jsem si to zde popisované prožila osobně 🙂 Navíc je sice fajn přečíst si studii v angličtině s lékařskými termíny, ale učebnici latiny jsem měla v ruce naposledy v roce 1994 a už vůbec nebyla lékařská. Aspoň, že některé latinské části těl živočichů (tehdy mých milovaných kraviček, ale to je stejné jako u lidí 🙂 si z té své zemědělky ještě pamatuju. Nicméně nejsem vystudovaná medička, takže je možné, že jsem se někde nevyjádřila dost přesně, ačkoli jsem se o to hodně snažila. Kdyby si to přečetla MUDr. Čechová, určitě by mi ten text ještě vylepšila, ale otravovat jí tím nebudu.
    (Pro jistotu: anča = anatomie).
     

    Vaginoplastika u male-to-female transsexuálů: Tréninkový koncept začlenění pitevny k získání zkušeností potřebných k optimalizaci funkčních a kosmetických výsledků, University of Bordeaux, Francie, 2015

    Franck Marie Leclere, MD, PhD, Vincent Casoli, MD, PhD, a Romain Weigert, MD. Odborné středisko pro operace změny pohlaví, Klinika plastické chirurgie a transsexuálních operací, Centre Francois-Xavier-Micheleta, Groupe Hospitalier Pellegrin, Bordeaux, Francie, DOI: 10,1111 / jsm.12996. (Originální studie ke stažení zde).
     
    Cílem této studie bylo vytvořit koncepci pro získávání zkušeností s vaginoplastikou, která zahrnuje čtyři kroky:
    (i) formální identifikace operačních kroků s cílem poskytnout způsob chirurgického postupu a opatření výsledků;
    (ii) výcvik na mrtvolách s odbornou pomocí;
    (iii) provedení operace na živém člověku s odbornou pomocí;
    (iv) provedení operace samostatně.
     
    Klademe velký důraz na druhý krok našeho vzdělávacího konceptu.
     
    V období od září 2013 do prosince 2013 byla provedena vaginoplastika na 15 mrtvolách za pomoci dvou odborníků. Byl zaznamenán celkový čas a doba potřebná k provedení každého kroku operace. Byly systematicky registrovány peroperační komplikace (tj. komplikace během operace). Dále byla přesně změřena hloubka a průměr neovagíny.
    U každé mrtvoly byly hodnoceny estetické výsledky s pomocí jednoho z odborníků.
     
    Výsledky:
    Celková průměrná operační doba byla 179 ± 34 minut a snížila se z 262 minut u prvního pokusu na 141 minut u posledního.
    Během prvního pokusu došlo k intraoperativní (na sále) korekci expertem, která spočívala v modifikaci trojúhelníkové klapky ze šourku a změna polohy močové trubice. Nedošlo k žádnému nechtěnému poranění močové trubice ani konečníku. Oba dva odborníci ohodnotili výsledky jako vynikající v sedmi případech, velmi dobré ve čtyřech, dobré u dvou a přijatelné také u dvou.
    Závěr:
    Přes četné teoretické informace o vaginoplastice v literatuře je skutečný nedostatek informací o tréninku této operace. Domníváme se, že koncept zaučení s pomocí odborníků s praxí dovede optimalizovat jak délku výkonu, tak snížit riziko závažných komplikací.
     
    Vaginoplastika je hlavním chirurgickým zákrokem při chirurgické změně pohlaví u male-to-female transsexuálů. Zahrnuje tři hlavní postupy, jmenovitě klitoroplastiku, meatoplastiku močové trubice a vaginoplastiku. První oficiální zpráva o vaginoplastice je z roku 1930, kdy Dr. Kurt Warnekros, gynekolog z Drážďan, operoval z muže na ženu Lili Elbe. Následovalo mnoho vaginoplastik vytvořených buď penilní nebo non-penilní inverzí ze šourku. Obě tyto techniky zaručují poměrně hlubokou vagínu, což potvrzuje srovnávací studie všech existujících studií v historii. (Výsledky této studie popíšu v následujícím článku (až bude čas ho dopsat)).
     
    Na našem oddělení Univerzity v Bordeaux pro MtF TS bylo úspěšně operováno více než 250 pacientů. Bohužel zvláště v transsexuální chirurgii je nedostatek odborníků a na výsledný efekt jsou kladeny velké nároky. V tomto článku budeme prezentovat výsledky výuky na čerstvých mrtvolách před provedením této operace u MtF TS pacientů.
     
    Tato studie byla provedena v souladu s etickými zásadami Univerzity v Bordeaux a byla provedena na 15 mrtvolách v průměrném věku 74,9 (± 10,7) let. Ze studie byli vyloučeni jedinci se známky jakéhokoliv závažného onemocnění nebo s předchozím chirurgickým zákrokem na urologické klinice.
     
    15 mužských těl bylo uchováváno při teplotě 2 °C, než došlo k jejich pitvě.
     
    Operační postup
    Po oholení ochlupení se tělo uložilo na operační stůl do polohy vleže na záda se dvěma rozkročenýma nohama v třmenech napodobující gynekologickou pozici. Chirurgická technika zahrnovala 14 kroků.
     
    14 kroků chirurgické techniky pro vaginoplastiku male-to-female transsexuálů:
    1. Uložení pacienta
    2. Vložení katetru (cévky) do močové trubice
    3. Řez šourku a formování vaginální dutiny
    4. Bilaterální orchiektomie
    5. Penilní inverze
    6. Oddělení přebývající močové trubice od těla
    7. Vytvoření neoklitorisu
    8. Zjemnění neoklitorisu
    9. Vytvoření neovaginalněfalického válce
    10. Fixace neoklitorisu
    11. Vložení neovaginálněfalického válce
    12. Vytvoření stydkých pysků, umístění neoklitorisu a močové trubice
    13. Převaz
    14. Kompresní obvaz
    1) Uložení těla: Aby bylo možné napodobit klinickou situaci, byla mrtvola položena do přesné polohy dle polohy MtF TS pacienta.
    2) Vložení katetru do močové trubice: Katetr A 18 Fr. byl vložen do močové trubice s cílem nalézt močovou trubici po pitvě.
    3) Řez šourku a formování vaginální dutiny: Inverzní řez ve tvaru Y je znázorněn na Obrázku 1.
     
    UPOZORNĚNÍ: Ty divné rozmazané obrázky tu nejsou jen tak pro nic za nic. Opravdu nemůžu jen tak volně zobrazit fotografie mužských genitálií, navíc když jde o mrtvoly. A také ne každý to vidět chce. Takže: Kliknutím na následující obrázky v tomto článku čtenář potvrzuje, že mu již bylo 18 let.
     
    Obrázek 1
     
     
     
    Byla vytvořena trojúhelníková chlopeň v anovulvární oblasti k snadnějšímu zajištění budoucího introitu (poševní vchod) – obrázek 1 – označen hvězdičkou. Penis byl laterálně (podélně) rozříznut a oddělen od tuku v šourku. Šourek byl použit k vytvoření velkých stydkých pysků bilaterálně (oboustranně). Dutina byla vytvořena resekcí v bulbocavernosních svalech (v okolí perinea = hráz mezi konečníkem a pohlavním orgánem u mužů i u žen) a řezem s monopolární kauterizací (zacelování ran pálením) do centrálního tendinózního (šlachovitého) bodu hráze (obrázek 2), poté opatrně mezi prostatu a konečník. Prstem vloženým do konečníku byla překontrolována správnost operačního postupu a kontrola absence perforace (že nedošlo k protržení střeva). Pitva byla skončena, jakmile byla dosažena hloubka 12-14 cm.
     
    Obrázek 2
     
     
    Na konci třetího kroku je zredukována velikost vývodu vypreparované části kolem močové trubice (tzv. corpsum spongiosum – topořivá tělíska) a přišit s použitím monocrylových (samovstřebávatelných) vláken.
     
    Příčný řez penisem
     
    4) Bilaterální orchiektomie: Došlo k vyjmutí varlat na úrovni externího tříselného kroužku s použitím suché gázy. Dvojstranná orchiektomie byla provedena #1 Nylonem s cílem uzavřít vnější tříselný prstenec (Obrázek 3).
     
    Obrázek 3
     
     
     
    5) Penilní inverze: penilní kůže byla tupě odříznuta z těla po kruhovém řezu zhruba 0,5 cm od žlábku věnčitých tepen – části spojující na spodní části penilní kůži s hlavou penisu (tzv. sulcus coronary). Řez byl proveden superficiálně (povrchově) až k vrstvě tunica albuginea (Obrázek 4). To umožnilo bezpečnou penilní inverzi od žlábku věnčitých tepen až k šourku.
     
    Obrázek 4
     
     
     
    6) Oddělení přebývající močové trubice od těla (Obrázek 5): Spongiosum bylo odděleno od dvou korpusů začínající asi 15 cm distálně (na opačné straně) k těle penisu. Oddělení poté pokračovalo až k tělu penisu.
     
    Obrázek 5
     
     
     
    7) Vytvoření neoklitorisu (Obrázek 6): Po stažení penisu z jeho základny je vypreparován pás albuginey spolu s dorzálním neurovaskulárním penilním svazkem a malou částí žaludu. Řez byl proveden laterálně (bočně) ze žlábku věnčitých tepen (sulcus coronary) k základně penisu zachovávající 2 cm široký pás z albuginey včetně zachování prokrvení. Objem žaludu byl zmenšen tak, aby odpovídal normální velikosti klitorisu.
     
    Obrázek 6
     
     
     
    8) Zjemnění neoklitorisu: Neoklitoris byl složen a zašit 3-0 Monocrylovým vláknem (Obrázek 7).
     
    Obrázek 7
     
     
     
    9) Vytvoření neovaginalněfalického válce (Obrázek 8): Došlo k obrácení penilní kůže a neovaginálněfalický válec byl uzavřen s použitím 3-0 Monocrylových vláken.
     
    Obrázek 8
     
     
    10) Fixace neoklitorisu: Dva pahýly korpusů byly sešity 3-0 Vicrylovým vláknem. Neoklitoris byl poté do těchto dvou pahýlů zafixován 3-0 Monocrylem (Obrázek 9).
     
    Obrázek 9
     
     
    11) Vložení neovaginálněfalického válce (Obrázek 10): Neovaginálněfalický válec byl umístěn do vaginálního prostoru a trojúhelníková klapka byla přišita k neovaginálnímu prostoru.
     
    Obrázek 10
     
     
    12) Vytvoření stydkých pysků, umístění neoklitorisu a močové trubice: Dva stydké pysky byly vytvořeny z tuku šourku. Řez byl proveden za účelem externalizace (přenesení do vnějšku) neoklitorisu. Po externalizaci glansu penisu zbylo asi 30 % jeho povrchu epitelizováno zformováním neoklitorisu. Zbývající neepitelizovaná část byla upravena subkutánně (podkožně). Močová trubice byla umístěna asi 1 cm níže od neoklitorisu. Ústí močové trubice bylo přišito invertovanými stehy na uretrální sliznici, aby se zabránilo krvácení. Labia majora byla uzavřena ve dvou vrstvách (Obrázek 11).
     
    Obrázek 11
     
     
    13) Převaz: Převaz byl proveden Surgicelem® (Ethicon, Somerville, NJ, USA) a fixován #1 Nylonovými stehy, aby co nejvíce napodobovaly klinickou situaci.
     
    14) Kompresní obvaz: Je nutné aplikovat kompresní obvaz, aby se zabránilo krvácení.
     
     
    • Byla přesně zaznamenávána celková doba a doba potřebná k provedení jednotlivých kroků.
    • Byla přesně změřena hloubka a průměr neovagíny.
    • Po každém cvičení byl požádán jeden z expertů, aby ohodnotil následující kritéria:
    velikosti neoklitorisu, poloha neoklitorisu, poloha močové trubice, přiměřenost dutiny neovagíny, poloha a napětí trojúhelníkové kapky, velikost malých stydkých pysků, velikost velkých stydkých pysků, symetrie, snadnost vniknutí.
    Každé kritérium bylo hodnoceno takto: 0: špatný výsledek / 1: dobrý výsledek / 2: velmi dobrý výsledek.
    • Analýza dat byla provedena s použitím programu SPSS (SPSS v. 22,0, SPSS Inc., Chicago, IL, USA). Data jsou uvedena jako průměr ± standardní odchylka.
    Průměrná celková provozní doba byla 179 ± 34 minut a snížila se z 262 minut při prvním cvičení na 141 minut při posledním.
     
    Čas nezbytný pro každý krok je detailně popsán v tabulce 2:
     
    Tabulka 2
     
     
    Komplikace během chirurgického zákroku byly odstraněny ještě během operace a jednalo se o úpravu trojúhelníkové klapky a umístění ústí močové trubice. Toto se vyskytlo pouze u prvního cvičení. V jednom případě došlo k úpravě velikosti korpusu spongiosum během 3. kroku. Nedošlo k žádnému poškození močové trubice ani konečníku.
     
    Výsledky:
     
    Průměrná hloubka neovagíny byla 13,8 ±0,7 cm, průměr byl 4,8 ± 0,4 cm. Další výsledky byly v jednotlivých krocích hodnoceny dvěma odborníky (Tabulka 3). Maximální celkové skóre u každého těla bylo 20.
     
    Tabulka 3
    Legenda: SNC = velikost neoklitorisu; NCP = poloha neoklitorisu; UP = poloha močové trubice; NVA = přiměřenost dutiny neovagíny; TF = poloha a napětí trojúhelníkové chlopně; Lm = velikost labia minora; LM = velikost labia majora; Sym = symetrie; EI = snadnost vniknutí;
    F = slušný výsledek; VG = velmi dobrý; G = dobrý; E = výborný
     
     
    V roce 1936, TP Wright, letecký inženýr, publikoval první popis křivky učení. Jeho hlavní myšlenkou bylo, že rychlost nebo účinnost výroby komponent letadel se zvýší a náklady sníží, pokud pracovní síly uplatní své zkušenosti a dovednosti. V průmyslu se tato opatření účinně aplikují, zahrnují kritéria jako výrobní čas, náklady, kontrola kvality, atd. Nicméně pro chirurga je tento postup obtížný. U vaginoplastiky jsou nejdůležitějšími operativními faktory: operační čas, krevní ztráty a technicky přiměřená neovagína. Vzhledem k pacientovi jde o tyto pooperační faktory: velikost neoklitorisu, poloha neoklitorisu, poloha močové trubice, přiměřenost neovagíny, poloha a napětí trojúhelníkové klapky, velikost malých a velkých stydkých pysků, symetrie a snadnost vniknutí.
     
    Chirurgický proces byl hodnocen krok za krokem zkušeným vedoucím zákroku. O všech komplikacích během pitvy bylo poté diskutováno. V průběhu prvního cvičení byla poloha trojúhelníkové klapky změněna, protože byla příliš blízko k řitnímu otvoru. Klapka byla příliš úzká, což mohlo mít za následek možné poškození konečníku při pitvě nebo později v průběhu vniknutí. Byla také opravena pozice močové trubice během jedné relace, protože vzdálenost od neoklitorisu menší než 1 cm by mohla vést k nekróze kůže mezi močovou trubicí a neoklitorisem.
     
    I když naměřené parametry neumožňují statistickou analýzu, vykazují jasné zlepšení výsledků během tréninku. Dalším měřítkem výsledků chirurgického procesu byla doba nutná pro dosažení klíčových kroků operace. Průměrná celková provozní doba mezi prvním a posledním tréninkem se snížila z 262 minut na 141. Ke zlepšení nedošlo na úkor kvality kosmetických zákroků, jak ukazují výsledky pitev. Skóre použité pro posouzení výsledků pitvy obsahuje hlavní estetické a funkční body vaginoplastiky.
     
    Jeden z nejdůležitějších faktorů při této operaci je přiměřenost dutiny neovagíny, poloha a napětí trojúhelníkové klapky a snadnost vniknutí. Maximální skóre těchto kroků bylo dosaženo u 8 z 20 těl.
     
    Navzdory procesu učení zde prezentované metodiky existují kvůli posmrtné povaze této studie určité limity. Nebylo možné měřit čas katetrizace (zavedení cévky) a také ztrátu krve. Dále není možné změřit životaschopnost dutiny neovagíny, snadnost močení a citlivost klitorisu. Tyto faktory nebylo možné posoudit.
    Franck Marie Leclère, MD, PhD
    University of Bordeaux
    France
     
     
     
     
    Musím říct, že je moc hezké a také to oceňuji, že jsou stále lidé, kteří se nám snaží pomoct a dělají pro to maximum. Ačkoli se mohli ve svém životě věnovat čemukoliv (stříhání vlasů, mytí podlah, pěstování obilí nebo třeba navrhování designu automobilů…), zvolili si právě tohle. Určitě to nebylo jednoduché. Jejich cílem není nám ublížit, ale pomoci, abychom mohly žít konečně náš vysněný normální, ale vlastně šťastný život. Snaha o naši spokojenost, radost a štěstí je jejich výzvou a uspokojením. Za to jim patří velké díky, ať už jsou z kterékoliv části této planety.
     
    Součástí toho procesu a nesmírného pokroku jsme ale také my. To my přinášíme nové zkušenosti, nové nápady a požadavky a to posouvá celou vědu v jakékoliv oblasti o míle dál. Jaké máme štěstí, že před námi už leželo na operačním sále tolik zakletých duší? Narozdíl třeba od Lily Elbe, která byla jednou z těch prvních průkopnic vůbec. Tehdy to začalo. Všem těmto před námi vděčíme za to, co máme teď a všem, co přijdou po nás přeji, aby byly šťastné a radovaly se z nového života, po kterém tak toužily.
     
    V následujícím článku (až bude, tak bude 🙂 kromě shrnutí výsledků všech existujících studií prezentujících výsledky SRS všech dosud dostupných metod, kterou provedla jedna taková mladá sympatická blonďatá vědkyně z Nizozemí, zmíním i nové experimentální metody chirurgické změny pohlaví, o kterých jsem ještě dosud neslyšela. Vědeckotechnický pokrok se nedá zastavit. A pokrok v medicíně už vůbec ne. Fascinuje mě a líbí se mi, že jsem toho součástí. Že jsem u toho. Já mám opravdu štěstí.
  • otєrєzє.cz

    Seznamka

    Najde se někdo, kdo dokáže pomoct jedné křehké přemýšlivé duši, které jsem nabídla zveřejnění její následující prosby?
     
    „Je mi 24 let. Jsem muž, ale cítím v sobě cosi ženského a ženství a určité jeho znaky mě přitahují. V současné době neuvažuji vážně o nějaké formě přeměny, ale přesto jsou tyto věci natolik intenzivní a natolik mě trápí, že mám potřebu to nějak řešit. Transsexualita mě svým způsobem fascinuje, ale zároveň se jedná o něco, co je pro mě velmi těžce uchopitelné. Nikoho, kdo by situaci přeměny pohlaví vážně řešil osobně neznám a domnívám se, že právě seznámení se s někým takovým by mi mohlo pomoci si svoji situaci ujasnit. Byl bych rád, kdybych se mohl setkat s nějakou slečnou, která bývala mužem.“
     
    Z důvodu zachování anonymity prosím pište do komentářů pod článkem.
    Pouze k tématu, ostatní komentáře budou smazány.
    Nezapomeňte zanechat svůj e-mail, ať vám na něj může přijít odpověď 🙂
    Jsem si jistá, že se najde někdo, kdo si rád popovídá o svých pocitech a prožitcích.
    Děkuji vám.
  • otєrєzє.cz

    Podporujte zvířátka

    Při výrobě této tužky na oči nezemřelo žádné zvířátko a tak jsem byla zvědavá, jaká je.
     
     
    Certifikovaná organická kosmetika Inika pochází z Austrálie.
    Tužka je tak tvrdá, že skoro nekreslí (zato jde skvěle ořezávat :), a když už se mi linka nakreslit podaří, tak je za hodinu stejně rozmazaná, vůbec nevydrží. Na doma dobré. Kdo chce hodinovou linku, výborná volba. 🙂
    A má vlastní ořezávátko!
     
     
    Tato tužka získala v roce 2013 cenu časopisu Natural Health.
    Nic organičtějšího, veganštějšího a muslimštějšího, než je tato tužka, si totiž na oči dát nemůžete. Za ten pocit to stojí!
    Cena 25 AUD (460 CZK).
    Ale je organická, bez chemie, pro vegany, certifikovaná pro muslimy (Certified Halal) (bohužel pro křesťany tužka certifikována nebyla) a mám radost, že nezemřelo žádné zvířátko. Podporujte zvířátka!
     
     
    Je hezké, když se někdo hlásí k určitému životnímu stylu a stojí si za svým. (To jsem nemyslela ironicky). Slyšela jsem (dobře, mám i takovou vlastní zkušenost), že například vegan vydrží i celých 11 minut nemluvit o tom, že je vegan. Občas to dělají i někteří homosexuálové, kteří všem rádi připomínají, že oni nejsou hetero. Jen heteráci, ti jsou nudní. Nikomu o své orientaci neříkají.
     
    Tito něčím odlišující se lidé mohou docela dobře i vyčnívat. (To známe.) Obdivuji jejich dravost a sebevědomí.
     
    Váhala jsem, zda sem mám tuto fotku dát. Nechci, aby to vyznělo jako posměch. Ale řekla jsem si, že takový člověk prostě počítá s pozorností. Je si jistý, že jí vzbudí. Nedá se ho nevšimnout. Je docela možné, že chce vyčnívat. A hrdě se hlásit ke svému postoji.
     
    Řešíte někdy, co na sebe do divadla? Moje sestra do divadla šla a přišla s řešením (a taky s fotkou a zajímavým zážitkem).
     
    Co třeba šaty?
    A k nim lodičky?
     
    To ne! Veganky nenosí lodičky.
     
    Lepší je to takhle:
     
    fronta v divadle před představením
     
     
    Prstové outdoorové boty Fivefingers pro terénní běžce
    Hmotnost: 2.99 oz (85 g)
    Maximální tloušťka podrážky: 3.5mm pryž
    Stélka: Anti-mikrobiální vložka Drilex, 2mm EVA
    Svrchní materiál: Strečový polyamid
    Vhodná pro vegany
    Praní v pračce za studena / Nesušit mechanicky
    Směs: XS TREK
     
    Ony totiž lodičky pro veganky ještě v prodeji nejsou a když jsem ta veganka, co na sebe do divadla?
    Teď už to vím.
     
    (Tento článek není šťouchnutím do veganů, proti kterým nic nemám a nevím, proč bych něco mít měla. Jejich životní styl je jejich věcí. Tento článek je šťouchnutím do tužky na oči pro vegany, která sice nefunguje, ale hlavně že je organická a stojí jako pět tužek na oči neorganických. Co se týče vhodné obuvi do divadla, existuje něco jako etiketa.)
     
    Podporujte zvířátka a malujte si oční linky, které nevydrží, noste outdoorové boty k šatům do divadla. Zvířátka vás budou milovat.
     
  • otєrєzє.cz

    Pozvánka na sobotní večer s Hankou a ČT24

    Vidět Hanku Fifkovou v televizi je dnes velká vzácnost. Pokud vím, tak se médiím tak „trošku“ vyhýbá a všechny odkazuje na prof. Weisse. Tentokrát se to ale nestalo a tak máme jedinečnou možnost vidět jí v pořadu Hyde Park Civilizace na ČT24. Řekla bych, že je to možná po více než 10 letech, pokud si pamatuji dobře na poslední dokument ČT o Transsexualitě z 90. let. A také bych řekla, že je to zase na dlouhou dobu naposledy 🙂
     
    „Transsexualita je zásadní rozpor mezi tělesnou schránkou a s tím související rolí ve společnosti a mezi psychickou příslušností k rodu – mužskému nebo ženskému… Když transsexuální člověk jednoho dne své opravdové identitě pootevře škvírku, nikdy už se šuplík nedá zavřít. Čím víc si transsexuální člověk dovolí být sám sebou, tím nemožnější je jeho návrat zpátky do původní role.“ Říká sexuoložka Hana Fifková.
     
    V sobotu 16.4.2016 nejen o transsexualitě – v pořadu Hyde Park Civilizace ve 20:05 na ČT24.
     
    Po odvysílání je možné tento díl přehrát na
    http://www.ceskatelevize.cz/specialy/hydepark-civilizace/16.4.2016/
     
    Jelikož diváci mohou pokládat dotazy účastníkům tohoto pořadu prostřednictvím webových stránek, jsem si téměř jistá, že Hanka bude mít nelehkou úlohu „poprat“ se radikálními názory všech těch Šárek a spol. hovořících neustále zcestně dokola o zmrzačování našich těl, což jí tedy nezávidím, ale věřím, že i s takovými extremistkami si hravě poradí 🙂
     
    V pořadu pro nás „účastnice“ nezazní zřejmě nic nového, ale pro velkou spoustu lidí kolem nás ano. Doporučuji proto zavolat tatínky, maminky, dědečky a tetičky a připravit si popcorn s kolou 🙂
     
    A ten, kdo je před coming outem, může otestovat své okolí tím, že si večer zapne tento pořad jakože náhodou a čeká na reakce své rodiny 🙂
     
    Co to tam máš puštěný? Nějaký transky, fuj! Je mi z toho šoufl. Dej tam tu Novu.
    Nebo to bude:
    Pepo, pojď se dívat, je to zajímavý, nějaká Fifková je v televizi. Já ti teda řeknu, že nikoho takovýho, o kom mluví, ve svým okolí nemam, ale vode mě by měl takovej člověk vždycky podporu.
  • otєrєzє.cz

    Uvízlo v mysli

    Ačkoli nestíhám psát ani zpracovávat rozpracovaná témata, na která už se dlouho těším, dovolila bych si okomentovat pár událostí, kterých jsem si všimla v posledních dnech.
     
    Doslovný dotaz na jednu moravskou Kliniku plastické chirurgie:
     
    „Dobrý den,
    chtěl bych se zbavit svého penisu.
    Napadla mě nějaká operace nebo plastika, ale nevím jestli by to bylo možné.
    Dala by se taková operace zařídit?
    (je mi 16 a ne nejsem trans. děkuji :)!“
     
    Přečetla jsem si to třikrát, jestli to chápu dobře. Ještě jsem se nesetkala s člověkem, který touží nemít penis a nebyl by TS MtF nebo žena. Evidentně by se měla uzákonit svobodná volba fyzického pohlaví 🙂 Já jsem žena, ale chci penis! Já jsem muž, ale chci vagínu! A máme na to právo!
    Tak jo. Dobře. Už mlčím.
     
    Pan doktor samozřejmě odpověděl, že toto není možné provést.
    A ten chlapec se jisto jistě jednou najde.
     
     
    Neustále dokola si někdo (vážně nevím kdo přesně, zřejmě feministické statističky 🙂 stěžují, že ženy mají nižší mzdy, než muži. (Já osobně jsem se s tím ve všech svých zaměstnáních nesetkala, mzda byla vždy určena tabulkově podle pozice a podle odpracované doby.) Jenže teď se zjistilo, že muži díky vyšším platům utrácejí za své drahé polovičky více. Čili to, co ženě chybí ve mzdě, dostane zpátky od svého milého 🙂 To je dost blbé. Na co si teď budou feministky stěžovat? 🙂
    (A taky si nepodepsaný autor či autorka (skrývající se pod zkratou kil) tohoto článku na serveru novinky.cz plete termín mzda a plat. Mzda je peněžní odměnou zaměstnanci za vykonanou práci v soukromém sektoru. Tedy vyplácí jí firma anebo podnikatel. Plat je oproti tomu vyplácen státem. Tak jako tak ale autor chtěl prostě říct, ať si ty ženské nestěžují 🙂 Z výzkumu TNS AISA pro Provident Financial vyplývá, že nejvíce utrácí za své partnerky muži, kteří jsou zamilovaní. To je hezké. 🙂 ♥ ♥ ♥ Buďte zamilovaní!!! ♥ ♥ ♥
     
     
    V pořadu Prostřeno na Primě účinkoval gay. Netajil to. Ukázal se i s přítelem.
    Když se to dozvěděli spolusoutěžící, jejich reakce (ač kladná) mě zaskočila: „Jéé! Supeeer! No to je parádní! Tak mně to vůbec nevadí. Fakt skvělý!“
    Skvělý jo? A to je taky skvělý, že ty jsi hetero? (No vlastně je, ale nikdo to neříká 🙂
    Když už vyjadřuji svou podporu někomu, kdo to neměl v životě jednoduché, prosím používejte mozek. Sice jsem ráda za každou pozitivní reakci takovým lidem, ale tohle je jako kdybych reagovala já na to, že mi třeba nějaká hetero-kamarádka přivede ukázat svého hetero-přítele a já na to: „Jééé! Super! No to je parádní, že jste hetero! Mně to teda vůbec nevadí! Fakt skvělý! Strašně vám fandím! Tyjo, ty chodíš s klukem!“
    🙂
    Tak jako pořád lepší, než „jdi do pr….e ty buzno!“ Obojí je ale extrém.
     
    Ježiš to je tak skvělý, že jsi hetero! Já ti vyjadřuju fakt svojí největší podporu, všem heterákům tak fandím! A vůbec mi nevadíte. Ne. Ani trochu! Vážně! To jsem ale hodná a skvělá, že vám to říkám, co? No jste prostě úžasní! A takhle s tím přijít do televize! No paráda! 🙂
     
    To chce nějaký dobrý film na večer.
    Co třeba krátkometrážní Love Is All You Need?
    Žádná romantika to ovšem nebude.
     
    Ashley je dospívající dívka, vyrůstající v typické americké rodině na kalifornském předměstí. Má dvě mámy, dva dědy, dva strýčky a mladšího bratra. Zamiluje se do svého spolužáka, což je proti všemu, čemu byla v životě učena. Žije ve světě, kde „normální“ a „menšinový“ je prohozené a dívka tak čelí faktu, že je heterosexuální ve světě párů stejného pohlaví. Nepopiratelná přitažlivost k jinému pohlaví z ní dělá neustálý terč verbálních a fyzických útoků, které vrcholí tragédií. Šikana dospívajících a sebevraždy kvůli sexuální přitažlivosti, kterou cítí, jsou absurdní a tento snímek bez milosti ukazuje celou krutost současné společnosti.
     
     
     
    To je ale legrace na tom světě.
     
     
    Jak dlouho bude trvat většině pochopit, že být většinou není samozřejmost? Nebo, že je vlastně úplně jedno, jestli je někdo menšina, většina nebo co vlastně, protože jsme všichni lidské bytosti žijící na jedné planetě.
     
    Tady se fakt k něčemu v téhle společnosti nedobereme nikdy, protože je to nemožné. Možná je zbytečné mrhat energii nad něčím, jako je přesvědčování této společnosti, protože veškeré myšlenky a energie se nikdy nedostanou tam, kde o to někdo nestojí, a bude lepší věnovat tu energii sobě nebo lidem – jedincům, kteří ji potřebují, ale pořád dokola přesvědčovat někoho nepřesvědčitelného je asi hloupost a naivita. To se týká transsexuality i homosexuality. Nikdy nebude existovat 100% tolerance, i kdyby milión zákonů to nařizovalo. Takoví jsou lidé. Takoví jsme my všichni, kdo vytváří tuto společnost. Nejsme stejní. Máme rozdílné názory a to má svůj důvod.
     
    Nemá cenu někoho přesvědčovat.
    Buďme ženami a je to.
     
    To je naše šance.