-
Čtyři možnosti
Obrázek vyjadřuje můj současný stav.Napadl mě na dnešní cestě k soudu, kde už nervózně čekala manželka.Nemůžu už dál.Nemůžu se soustředit vůbec na nic.Nevidím žádný smysl tohoto života.Ještě před půl rokem tu byla dcerka, smála se, manželka se mnou mluvila, můj život byl naplněn rodinou, jistotami, prací a láskou… Večer čaj u televize, probírání všedních zážitků, smích, polibky, podpora při jakémkoliv trápení…Každý den mohl kdokoliv vidět úsměv na mé tváři.…teď nemám ani ten úsměv, ani práci, ani byt, ani malou… ani lásku… žádné jistoty… vůbec nic.Soud mi dnes (i přes naší původní doloženou vzájemnou písemnou dohodu s manželkou) stanovil tak vysoké výživné, že mi peníze na účtě dojdou kolem října, pokud neseženu práci.Pak půjdu sedět za to, že výživné neplatím. Tím se aspoň vyřeší moje situace s bytem, s prací, s penězi…Tohle ze mě udělalo mé jediné rozhodnutí??? Pak na tom nevidím nic dobrého. Zničilo mi život.Byt, který nedokážu prodat, protože je přeci „náš“ a taky rodným bytem dcerky vyřeším tak, že svou polovinu přepíšu na dcerku. Soud to totiž shledá jako přínosné pro dítě a budu tím mít byt vyřešený. 675 tisíc za manželky polovinu nemám šanci teď splatit. Jedině lichvou, ale tím se tak akorát poženu do záhuby ještě rychleji než teď. A dcerce dám všechno. Nepotřebuji nic. JEN JÍ!Práci už obesílám ve všech okolních okresech s dojížděním do 1 hodiny, budu se asi muset vrhnout na Prahu, kde to mám s dojížděním 2 hodiny.Nemám si ani komu postěžovat. Můžu kamarádkám nebo mamce, ale já potřebuji lásku… ten jediný cit a pud ze všech nejsilnější dokáže překonat i ty nejtěžší překážky. V mém srdci je prázdnota.Místo jakéhokoliv vstřícného kroku (mít malou kdykoliv budu chtít), mě manželka vyrazila u soudu dech návrhem, že chce sepsat písemnou dohodu, protože potřebuje, aby bylo každé mé vyzvednutí dcerky nahlášeno minimálně 2 dny předem. Přitom kdyby řekla, že třeba zítra nemůže, tak bychom se domluvili prostě na pozítří. DOMLUVILI!Zítra jsme měli jít s malou na další výlet. Manželka o tom ještě nevěděla. Takže teď musí manželka malé nějak vysvětlit, že nemůže, protože to není nahlášené dva dny předem! Absurdní. Tomu se říká stejné právo otce i matky…Smysl mého života je moje dcerka. Nestačí mi půl den týdně. Potřebuji jí vidět denně jako dřív. Číst jí před spaním pohádky.Nemocenská za červen a červenec mi dorazila 24.8. na účet.Prý proto, že na doloženém dokladu bylo nečitelné jedno číslo, protože zmokl.Všechny mé dluhy jsou poplaceny, na chvilku už nejsem neplatič.Celý život toužím po lásce. Pak jí najdu, buduju život, byt, rodinu. Žiju pro tu rodinu.Starám se co můžu. Chodím do práce, nekradu, nikoho nebiju, nepiju, věrnost je moje heslo…A kde jsem?K čemu vám je, že se snažíte být svědomitým manželem? Věrným a vzorným? Pozorným a starostlivým???Nedokážu to pochopit.Tlačítko „pause“ (nikoli stop) je už stisknuto a teď se snažím nadechnout. To tlačítko zůstane stisknuté do 22.11. a pak … buď „play“ nebo „stop“. Kéž by chtěl někdo zmáčknout „end“!Nevím jak dál.Nedokážu řešit prostě tolik věcí najednou.A do toho vzpomínky. Neustále mě pronásledují. Ve starém bytě, na místech, kde jsme byli s manželkou, kde jsme si hráli s malou… Nemůžu se toho zbavit. Přichází samy. Nenávidím v sobě tu obrovskou lásku, která ve mě je vůči manželce ještě z minulosti a která mi to teď vše akorát komplikuje. Pro ní jsem jen pošuk, co jí píše přitroublé smsky plné mých pocitů, které absolutně ignoruje.Po dnešku u soudu nevidím jediný světlý bod v mém životě.Netoužím po ničem. Jen po dcerce, po rodině, po jistotách.Stav, který naprosto zničil Terezu tak, jak to ještě nikdy v životě nezažila a nemůže se tomu bránit.U moře se mi všechny myšlenky v hlavě hezky srovnaly, vznikly nové naděje, nové sny, ale Tereza tam nebyla.Já nevím proč.Nedělám závěry.Mé emoce pracují za mě.Po dnešku se vidím v kriminále za neplacené výživné, za neplacené nájmy, za neplacené úvěry. Vidím se bez bytu jako bezdomovec. Vidím se bez lásky, bez dcerky, bez života…I ty naděje už jsou pryč. Dneska odešla ta poslední.Urvat co nejvíc! Na výživném, na bytě, na mě.Jak by bylo manželce v mojí situaci? Kdyby nad tím přemýšlela, tak tu teď nepíšu tohle.Jediné mé rozhodnutí a všechno je jinak.Nemáte nic.Ponaučení pro ostatní.Radost už skončila, teď je na řadě trest za to, že žiju.A všem se omlouvám, že musí číst zrovna tohle. -
Reálné modelky neexistují!
Dnes jsem na igirls.cz (na té super seznamce 🙂 poznala slečnu, která mě nejprve zaujala tím, jak je krásná, podívala jsem se na její fotky a že půjdu dál… ale měla tam odkaz na http://www.facebook.com/Mazgutphoto a na něm taky odkaz na své svatebni-foceni.cz a …už jsem nedokázala odejít. Měla jsem na příští hodiny o zábavu postaráno. Tak krásné svatební fotky jsem totiž ještě nikdy neviděla. Ta slečna je profesionální fotografka, jmenuje se Iva Mažgútová a ateliér má v Praze.Požádala jsem jí o svolení, abych sem mohla umístit dvě fotky.Tohle je prostě paráda! 🙂 Jedna a tatáž osoba. Soused slečny fotografky, který se uvolil k tomuto experimentu s Photoshopem:
Foto: Iva MažgútováA byl u toho tento komentář:„Děkuji sousedovi za spolupráci. Ale příště si raději ohol strniště, ať mi ušetříš trochu práce:) Tom CHCE DĚLAT MODELKU PRO VICTORIA’S SECRET! Podpořte ho v jeho snu a sdílejte:)! „🙂 Vážně mě to pobavilo! Musím uznat, že to strniště zamaskovala dokonale. A ta modelka je moc hezká! 🙂 To je prostě úžasná fotka!!!!Měla jsem takovou teorii a Iva mi jí zbořila 🙂Ta teorie spočívala v tom, že i když nafotí fotograf obyčejnou holku a vyretušuje jí kde co, že je to přeci jen pořád ona. Jen má vyhlazenou pleť, zvýrazněné oči, vyretušované pupínky, nedokonalosti…ale pořád je to ona, takže ač třeba takhle ve skutečnosti nikdy nevypadá, její krása je pořád její – pouze zvýrazněná. Proto jsem nikdy nebyla odpůrce tohoto softwarového zdokonalování fotek u modelek, kde je potřeba tu přirozenou krásu ještě zdůraznit… Víc krásy, víc údivu.…ale dneska už to netvrdím :))) Protože ta modelka z fotografie výše už skutečně ona není… Hranice množství úprav použitého na modelce byla překročena! 🙂 Ale vypadá to dobře! A vždycky říkám důležitý je výsledek. Moc hezká přeměna 🙂A protože je Iva vážně moc milá a hlavně má neuvěřitelný cit pro zachycení toho pravého okamžiku (ty svatební fotky z její galerie opravdu stojí zato!), chtěla bych si sem vložit ještě jednu fotku, kterou dělala… celá ta série od těchto novomanželů je tak kouzelná! (I když všechny série jsou kouzelné! 🙂Tak a dám si sem tu fotku krásně velikou, protože celý ten její obsah je veliký a krásný…
Foto: Iva MažgútováLíbí se mi motto, které má na stránkách:„Zachycujeme emoce, abyste si při pohledu na fotografie i po letech vzpomněli na první kroky na společné cestě životem. Ucítíte znovu vůni i chuť svatebního dortu, znovu Vás budou dusit a škrábat svatební šaty a budete opět vnímat bublinky přípitku na jazyku.“O to mi v životě vždycky šlo. O emoce. Snažila jsem se je zachytit ve slovech, ale teď je vidím ve fotkách! A tají se mi dech.To objetí je tak silná fotka, že tu lásku a sílu toho přitisknutí cítím až sem… Nabilo mě to, dojalo mě to a současně se mi zamlžily oči… -
Kluk pojmenovaný Zuzka
Vyklízela a třídila jsem staré gramodesky po taťkovi. A když jsem si prohlížela ty vzácnější zahraniční, narazila jsem na LP Johnnyho Cashe, kde hned první skladba měla název „A Boy Named Sue“ z r. 1969.No tak to mě samozřejmě zaujalo 🙂Říkala jsem si, že by Johnny Cash složil už v r. 1969 transsexuální písničku??? 🙂Takže jsem si vyjela na googlu text.A hle, jak směšné bylo v roce 1969, když se kluk jmenoval Zuzka!Našla jsem i video na youtube. Kdo chce, může se kouknout, jak tenkrát vyvolávala představa tohoto jména u chlapce obrovské záchvaty smíchu…Já sem ten text dám. Ale pod čáru (zobrazí se až po kliknutí na „celý článek“).„Zabiju toho muže, který mi dal tohle jméno!“(Text není vhodný pro citlivé povahy 🙂 Ale to se mi na tom právě líbí. Jinak je ale fakt hnusný a zároveň poučný!!!
KLUK POJMENOVANÝ ZUZKA
JOHNNY CASHMůj táta opustil domov, když mi byly tři
A nenechal mamince a mně víc, než
tuhle starou kytaru
a prázdnou flašku od chlastu.
Teď mu nevyčítám, že utekl a skryl se.
Ale nejhorší věc, kterou kdy udělal,
byla ta, že předtím, než nás opustil
šel a pojmenoval mě „Zuzka“.Nu, musel si myslet,
že je to celkem dobrý vtip
A vyvolalo to spoustu smíchu
spousty lidí.
Zdá se, že jsem musel bojovat celý můj život
Nějaká dívka se hihňala a já se červenal
A nějaký chlap se smál a já mu rozbil hlavu
Řeknu vám, život není lehký
pro kluka, pojmenovaného „Zuzka“.No, rychle jsem vyrostl a vyrostl jsem drsně
Má pěst zesílila a můj rozum se zostřil
Potuloval jsem se od města k městu,
abych skryl svůj stud.
Ale přísahal jsem měsíci a hvězdám,
že prohledám putyky a bary
a zabiju toho muže,
který mi dal tohle příšerné jméno.No, vprostřed června to byl Gatlinburg
A já právě dorazil do města a v krku měl sucho
Myslel jsem, že se zastavím a dám si pivo
V starém saloonu na blátivé ulici
Tady u stolu, obchodující s knoflíky,
seděl ten špinavý, prašivý pes,
který mě pojmenoval „Zuzka“.No, věděl jsem, že tenhle had
je můj vlastní táta
z ošoupaného obrázku,
který měla má matka.
A znal jsem tu jizvu
na jeho tváři a jeho ďábelské oko.
Byl velký a ohnutý a šedivý a starý
A já se na něj podíval
a má krev zchladla.
A řekl jsem: „Mé jméno je Zuzka!
Jak se máš! Teď umřeš!!“No, zasáhl jsem ho tvrdě rovnou mezi oči
a on se skácel, ale k mému překvapení
se zvedl s nožem
a uřízl mi kus ucha.
Ale já rozbil židli rovnou o jeho zuby
A probourali jsme se skrz zeď
na ulici
Kopající a ???
v blátě a krvi a pivu.Řeknu vám, že jsem bojoval s tvrdšími muži
Ale fakt si nemůžu vzpomenout kdy.
Kopal jako mula
a kousal jako krokodýl.
Slyšel jsem ho smát se a slyšel jsem ho klít
Šel si pro pistoli a já mou vytasil první
Stál tady dívajíc se na mě
a já viděl jeho úsměv.A řekl: „Synu, tenhle svět je drsný
A jestli v něm má muž uspět,
musí být tvrdý.
A já věděl, že tady nebudu,
abych Ti pomohl.
Tak jsem Ti dal tohle jméno a řekl sbohem.
Věděl jsem, že budeš muset být tvrdý nebo zemřít
A je to to jméno,
co Ti pomohlo zesílit.Řekl: „Teď jsi právě vybojoval
jedno peklo boje
A vím, že mě nenávidíš
a máš právo
mě teď zabít
a já Ti nebudu vyčítat, jestli to uděláš.
Ale dřív, než zemřu, bys mi měl poděkovat,
za písek ve střevech
a za plivanec v oku
Protože jsem ten zkurvysyn,
který Tě pojmenoval „Zuzka“.Já jsem byl úplně přiškrcený
a odhodil pistoli
A nazval jsem ho mým tátou
a on mě nazval svým synem.
A já odešel,
s odlišným úhlem pohledu.
A myslím na něj, teď a pak
Pokaždé to zkusím a pokaždé vyhraju
A jestli budu mít někdy syna,
myslím, že ho pojmenuju
Bill nebo George! Jakkoliv, jen ne Zuzka!
Pořád nenávidím to jméno! -
IPL
Navzdory všem dohadům, zda je lepší nebo účinnější laser, elektrolýza nebo IPL jsem na radu jedné moc hodné paní z kosmetického salónu poblíž města, kde bydlím, dnes vyzkoušela IPL. Původně mi nabídla zdarma horní ret, ale nakonec mi to napatlala všude a udělala celý obličej. Zadarmo 🙂 Tak proč to nezkusit. Prý, že také ráda vidí ty výsledky a pokud to ani po 10 procedurách nezabere, tak už ty ostatní budu mít taky zadarmo. Neuvěřitelné v dnešní době.No a jaké to bylo?Tak trochu jsem se bála. Lehla jsem si na lehátko, paní byla moc příjemná a nejprve mě namazala nějakým krémem. Potom mi na místa s vousy nanesla průhledný gel, který odvádí horko z laserového paprsku a dala na oči tampóny + brýle (i tak to ale prosvítalo, jak byl záblesk vždycky silný). A začalo se. Šlo to poměrně rychle. Začala na síle č. 6 a ptala se, zda může přidat, jestli to bolí. No tak trochu to štípalo, takže jsem jí řekla, ať to klidně zvýší a dala to na sílu 7 (z max. 8). Ptala se, jestli může přidat ještě na tu 8, ale já byla ráda, že snesu tu 7. Ještě, že to šlo tak rychle, protože to rozhodně nebylo nic příjemného. Ale říkala jsem si, jak je super, že ty vousy zmizí…jestli zmizí… Ale prý když mám černé tvrdé vousy, že na ty to účinkuje nejlépe.Celá procedura trvala tak 15 min. maximálně. Pak mi otřela ten gel, namazala takovým příjemným krémem a bylo to. Šla jsem tam s mamkou, která jí chtěla vidět, takže jsme si i hezky popovídaly.Za měsíc jedu znovu. Uvidíme, jak to bude fungovat 🙂 Paní říkala, že dělá běžně i chlapy a že to na nich funguje i bez hormonální terapie :).Jo a dneska mám ještě jeden zážitek. Dost zvláštní a zajímavý.Jely jsme potom do Kauflandu na nákup a když jsme vyšly, u stánku s občerstvením stála ve frontě žena, velmi hezky oblečená v bílém sáčku, bílé sukni a botech na podpatku. Ale jak tam tak stála, tak jsem si všimla, že má nějak divně lesklé vlasy. Jo, byla to paruka! A jak se trochu pootočila, byly vidět ty mužské rysy ve tváři. A ty nohy snad ještě mužštější. Pak se nejistě rozhlédla a šla směrem k parkovišti. Mamka říkala, že by měla dopilovat chůzi 🙂 Paní, která stála před ní ve frontě, to nemohla rozdýchat… dívala se pořád za ní, smála se a bavila se o tom se svojí rodinou, která tam stála s ní. Ale jinak v pohodě. No ono jako co může udělat člověk, který takového člověka vidí a hnusí se mu? Stejně mu to (obvykle) neřekne. Určitě ne v tak velkém hloučku lidí.Měla pěkné nové větší auto se značkou z vedlejšího kraje.Říkala jsem si, že přesně takhle bych ven nešla a ani bych takhle vypadat nechtěla. Mohlo jí být tak 45. Bylo mi jí ale líto, i když na ní bylo vidět to sebevědomí. Měla jsem chuť jí oslovit, ale představte si mě po proceduře IPL, kde jsem celá zarostlá vousama, které vypadnou tak za 14 dní, oblečená jako kluk a vůůůbec ne holčičí a teď na ní vybafnu 🙂Bylo to poprvé v životě, co jsem takového člověka potkala osobně v „provozu“. A moc se mi líbilo pozorovat reakce druhých. I když jen krátce.No a k tomu mému vysněnému Baltu jedu příští týden. Na naftu jsem si půjčila a splatím to, až mi přijdou peníze ze zrušeného důchodového pojištění koncem září, spát budu v autě a jíst budu sušenky. Důležité jsou pro mě zážitky, ne mé pohodlí.Navíc dneska jsem napsala fakt hnusný výhružný e-mail na PSSZ, kde jako stále vězí moje nemocenská za červen a teď už i za červenec, že jsem nic neporušila, poctivě dokládala všechny papíry zaměstnavateli a to mám za odměnu? Ať si zkusí jíst jednou denně jeden rohlík. Že nemám z čeho žít. První upomínku mi poslal ČEZ. Do 22.8. mám prý zaplatit, jinak budou penále. Další upomínka je z České pošty (SIPO) a dneska mě už fakt vytočili v ČS, kde jsem si byla vyměnit peníze do Polska. Ty půjčené peníze, co jsem měla v peněžence jsem jí ukázala a říkám, že chci polské zloté. A ona, že je to hotově za poplatek 1 %, ale pokud je teď vloží na můj účet a jakože mi je vymění z účtu, tak to budu mít bez poplatku. No tak proč bych nesouhlasila že? Říkám jí, že tam mám jen 180 Kč. To prý nebude problém.Přijdu domů, kouknu na účet a tam přečerpáno -1200 Kč! S úrokem jako (nechci říkat co) a do 8 dnů to musím uhradit. A bude další upomínka! Ona totiž v momentě, jak to tam vložila, odešla ihned splátka starého bytu, který si ČS sama strhává. Ale to tam neviděla a vyplatila mi celou tu vloženou částku v polských zlotých. Takže jsem si krááásně přečerpala limit a teď mi tam naskakují úroky, že se z toho na konci měsíce zcvoknu. Paní, která mi má zaplatit za dobírku z aukra 1503 Kč, si ji dnes nepřevzala a byla uložena na poště, takže bůhví kdy dostanu moje peníze. Česká pošta na to má tři pracovní dny.No a do toho e-mailu pro PSSZ jsem napsala, že veškeré úroky a penále platit nebudu a budu je vymáhat na nich. Že ze mě udělali neplatiče – poprvé v životě! Mě, která platila vždycky všechno poctivě a včas! A za co? Nic jsem neporušila! Jako trubka dodržuju vycházky a všechno. Ach jo. Tohle přeci není možný v tomhle státě? 🙁Omlouvám se, ale jsem vytočená no 🙁A v pondělí mám VELMI důležitý pohovor. Musí to vyjít. Psali mi, že se jim líbím, tak udělám maximum, abych tu práci získala.A pak až do neděle relax bez techniky… Už aby to bylo a vyčistila jsem si hlavu. Už potřebuju mít svůj život zase vpořádku. Takhle to prostě nejde. Aby toho nebylo málo, tak mi ho ještě komplikuje ta nevyplacená nemocenská… Pořád nevím co dřív řešit. -
Vypadni
(Tohle prosímvás nečtěte! Omlouvám se, ale muselo to ven… Od toho tenhle blog mám, abych sem vyprskla to, co mě tíží, protože to prostě nemám komu říct… Je mi jedno, co to způsobí. Hlavně, že se mi trochu uleví. A třeba mi i něco dojde.)„Dáš si čaj?“„Jo, dala bych si černý s mandarinkou.“„Tak já ho jdu uvařit. Nedáme si ještě něco? Honí mě mlsná.“Sednu si k Tobě na gauč a pustíme si televizi.Krásně Ti voní vlasy. Vím, že si je ještě půjdeš vyfoukat.„Máš hrubé ruce, chceš je namazat a namasírovat?“„Tak jo. To budeš hodný.“„Malá už spí?“„Ještě před chvílí koukala, ale už je ticho.“„Dneska chtěla přečíst tři pohádky!“„Já vím, že se jí nechtělo spát. Ležel jsem tam u ní a hladil jí ručičku. Nechtěla mě pustit.“„Ráno zase bude to její: Krásné ráno raníčko, venku už je sluníčko! Vstávejte!“ a hupsne nám do postele.„Ten Tvůj koláč je výborný! Dám si ještě!“„Pustíme si něco napínavého?“„Tahle noční košilka Ti moc sluší.“„Vůbec se mi nechce spát. V telce nic nedávaj. Nepůjdeme si povídat do postele?“„Tak jo.“„Už je půlnoc, měli bysme spát.“„Když mě se nechce, jak se tu řehtáme.“Vezmeš mě za ruku.Přitisknu se k Tobě.Vlezu Ti pod peřinu.Malá spokojeně spí.Venku za okny občas projede autobus.Měsíc osvětluje naši postel skrz nesklopené žaluzie.„Voníš!“„To je ten nov krém na ruce.“„Jéé, tady je teploučko…“„Dobré ráno!“„Krásné ráno, lásko.“Polibek.Pohlazení.U vašich.Díváme se na televizi, chroupeme u toho dobrůtky.Malá už spinká.„Půjdeš mě vyprovodit? Pojedu spát domů, tady se tak nevyspím.“„Pssst, až nevzbudíš malou!“„Tak ahoj.“„Neodjížděj od nás. Prosíííím!“ díváš se na mě těma krásnýma, ale smutnýma očima.„Dobrou noc.“„Zůstaň tu s námi přes noc!!!“Odjel jsem.23.8.2010 21:22 – týdenní školení v Praze„Doma je bez tebe prázdno. Malá spinká, je moc hodná, přečetla jsem 2 pohádky, zavřela očička a hned spinkala. Tak se taky hezky vyspinkej. Pusinku a dobrou noc.“23.2.2007 20:50 – narození dcerky„Lásko moje, právě odjíždíme z Ústí. Viděli jsme tebe i miminko. Je krásný. Zítra budu volat ráno na jip optat se na vás oba. Slíbili mi, že mi tě dají k telefonu, je mi bez tebe smutno, ale důležitý je, abyste byly vpořádku. Miluju tě! Tvůj T.:*“13.6.2007 13:10 – konečně si malou vezeme domů„Miláčku, já jsem tak šťastný, že si to ani neumíš představit Letím už pro auto a tak strašně se těším! pusinku!“30.8.2009 8:10 – malou vezou do Motola„Miláčku až to půjde zavolej. Jsem už tady, budu u výtahu v 5.p.“9.8.2011 – poslední šance…„Jen jsem ti chtěla napsat, že tě miluju a mrzí mě, když se takhle chováš a „hledáš“ jinde. To opravdu bez toho nejde? Neumíš být jen s námí? Chybíš mi a je mi úzko. Těším se, až budeš s námi doma. Pusinku“4.6.2012 23:44 – konec„Je mi tu zima. Já chci svojí postel v našem krásném bytě vedle své manželky a dcerky…“Já nemůžu hledat partnerku.Protože v každé, kterou vidím, cítím manželku. Hledám svojí manželku…Říkám si: „Nebudu hledat nikoho.“Ale nejde mi to.Strávím hodinu prohlížením cizích fotek na facebooku.Žádná nemá takové oči jako ty, žádná nemá takové vlasy jako ty. Hodně z nich kouří. Tys nepila ani pivo, takže mi Tvoje polibky vždycky chutnaly…Já nechci jiné dítě. Nechci ani nové dítě. Já chci MOJE dítě.Je mi tu zima. V noci ještě větší. Musím spát ve svetru.Chci zpátky svou postel a teplý prosluněný obývák. Náš obývák.Nemám práci. Nemám peníze. Nemám byt. Nemám dcerku. Nemám manželku. Nemám lásku. Nemám naší 10tiletou kočičku, která se vždycky tulila o nohy. Nemám víkendy u vašich na zahradě plné smíchu. Nemám naše společné výlety. Chceš prodat náš byt dřív, než budu mít vůbec šanci získat dobrou práci, přečkat zkušební dobu a zažádat si o hypotéku. A do důchodu se zadlužit. Ty nejsi Ty. Otočila ses proti mě zády a já se tu kvůli Tobě trápím. Nechápu se. Štve mě to. Děsí mě to.Nějak mi ta rovnice nejde narovnat. Všechno je na mínusové straně. VŠECHNO!Těším se k Baltu, až se tam postavím na to tolik let vysněné mořské molo a podívám se do těch vln…A kolem mě bude poletovat racek stříbřitý, který se vznáší nad dunami a modrou vodou. Uprostřed písečných přesypů, které jsou vidět i z vesmíru a já tam budu stát uprostřed a dívat se do nekonečné dálky…
(Nechápu, proč se mi vždycky uleví, když to plácnu sem. Ale funguje to…) -
Dotaz z psych. poradny
Nebudu sem dávat úplně všechny možné dotazy, týkající se transsexuality.Jenže v téhle odpovědi na klasický dotaz dotaz jednoho 16tiletého FtM je cosi nového… něco moudrého k zamyšlení:Psychologické poradenství: sexualita: sexuální orientace; transsexualita24.01.2006 13:07já mám problém!obávám se,že je vážný,nikdo o něm neví kromě mě samé.mám vážné podezření,že jsem transexuální!já o tom nechci nikomu říct,protože si uvědomuju,kolik lidí bych dostala do nepříjemností,svou rodinu bych sklamala a tak to v sobě dusím!snažím se to potlačit,nemyslet na to,zapomenout….ale nejde to!čím dál tím víc se měním.měním své názory,trochu i své chování.děsí mě to!mám pocit,že to nevydržím.párkrát jsem se přistihla,že myslím na bolest,že se potrestám a zmizí to.to je ale samozřejmě hloupost.já nevím co mám dělat.stále se přesvědčuji,že to není pravda,ale čím více se snažím,tím více si uvědomuju,že to nedokážu.často mívám sny,ve kterých je muž a žena,líbají se a mají se rádi.ovšem já hraju roli toho muže.já nevím,proč se mi to zdá,ale nejdřív jsem myslela,že to jsou projevy puberty(přece jen je mi 16),ale to se mi zdá už rok a já nikdy pubertu nijak divoce neprožívala.mám strach.bojím se,že když to někomu řeknu,přijdu o přátele i rodinu,všichni mě budou považovat za zrůdu,za něco nenormálního.dostala jsem se na vysněnou školu(gymnázium),když se tam někdo dozví o tomhle,bojím se,že mě vyhodí.mám dobrý prospěch,na škole se mi líbí,nejsem problémová.já nechci rodičům zničit život kvůli tomu co jsem.dokonce si myslím,že jsem byla zamilovaná-do dívky.prosím odpovězte mi,opravdu nevím,co mám dělat.děkujiOdpovídá MUDr. Ivo Procházka, CSc, sexuolog:Vážená přítelkyně či příteli,není nic neobvyklého, že se člověk obtížně vyrovnává se svou odlišností, zejména v sexuální sféře. V jistém směru je to asi horší u transsexuálů než u lidí s homosexuální orientací. Je jich méně, takže hůře hledají někoho podobného, často mají v hlavě zmatek, jestli jsou opravdu transsexuální nebo homosexuální, zvažují, jestli se mají v budoucnu rozhodnout pro přeměnu pohlaví či ne. Doporučuji, abyste se zatím hodně věnoval/a svému sebepoznání, zajímala se o příběhy transsexuálů (ale i gayů nebo leseb, v mnoha směrech jsou zkušenosti podobné) nebo četla populárně naučné články. S kolegy Fifkovou a Weissem jsme napsali i knihu Transsexualita, kterou jsme se snažili psát tak, aby ji mohl čííst i laik. Bohužel je v knihkupectvích rozebraná, ale můžete se zeptat v knihovně. Zkuste si prolistovat webové stránky transsexuálních a transgender lidí (ne každý, kdo má změněnou či nevyhraněnou pohlavní identitu se musí považovat za transsexuála, a pak používáme výraz transgender) – http://transforum.cz/tf/.Pokud se rozhodnete někomu svěřit, tak se na jedné straně nebojte, reakce většiny lidí nejsou negativní. Na druhou stranu ale buďte ve výběru opatrná/ý, protože negativní reakce by naopak posílila vaše nejistoty a odmítání sebe sama.V žádném případě si neubližujte, nepokoušejte se o sebevraždu, život transsexuála (transgendera) je sice většinou složitější, ale zase přináší jiné zajímavosti. A pokud byste se přece jen rozhodl/a v budoucnu pro přeměnu pohlaví, tak by vám takové jednání situaci jedině komplikovalo. Určitě se soustřeďte na studium, život není jen pohlavní role nebo sexuální orientace, i když v období dospívání tyto problémy mohou být hodně důležité. Nebojte se, že by vás někdo ze školy vyhazoval nebo diskriminoval, kdyby zjistil, že se cítíte být klukem nebo že jste zamilovaná do spolužačky.Pokud byste si chtěl/a o svých potížích popovídat s odborníkem, tak je to samozřejmě také možné, v Budějovicích je sexuolog dr. Hrdlička nebo můžete přijet do Prahy za mnou do Sexuologického ústavu (obj. na tel.č. 22496 8231), či za dr. Fifkovou.——————-Můj komentář:Škoda, že není možné zjistit, kde tento 16tiletý FtM z roku 2006 žije teď a jak mu je, pokud vůbec žije…Je mu už 22 a za tu dobu určitě dospěl k nějakému závěru. Bohužel nemohu vyhlásit výzvu typu: „Kdo tento příběh na někom poznává, ať mi dá vědět.“ Tento příběh nemusel totiž nikdy spatřit světlo světa, pokud se dotyčný rozhodl, že si své tajemství vezme s sebou do hrobu (jako já kdysi…)„ŽIVOT NENÍ JEN POHLAVNÍ ROLE NEBO SEXUÁLNÍ ORIENTACE.“Joo tak to je sakra pravda!Život skýtá i jiné krásy (kupodivu!) a starosti a důvody, proč ho žít… To je, jako (pokud bych byla většinový heterosexuál) kdybych celý život myslela na to, že jsem heterosexuál… taky na to nemyslíte, když jdete ráno do školy nebo do práce nebo když nakupujete chleba. I když to je tím, že jste tím, kým chcete být… mám takový pocit, že tuhle otázku tu nebudu teď víc rozebírat, protože zmatek v hlavě, který cítí homosexuál, transvestita nebo transsexuál není možné nikdy definovat snadno. Co tím chci říct?Nic. 🙂Jen tu přemýšlím o životě… -
Prague Pride 2012
Ne, nezúčastnila jsem se této zajímavé akce, i když bych ráda…Zaujala mě anketa na serveru novinky.cz, která zjišťovala veřejné mínění o festivalu homosexuálů a lesbiček Prague Pride v Praze 13. – 19.8.2012.
V této chvíli odpovídalo už 23416 uživatelů, takže to má svou vypovídající hodnotu:
Zdroj: novinky.cz 14.8.2012Myslím, že to přesně odráží skutečnost.A to jde o mnohem tolerovanější homosexuály a lesbičky (oproti transsexuálům, kteří jsou alespoň podle mě jsou ještě hůř tolerováni (?)).10 % ho podporuje – to proto, že 10 % z naší populace jsou homosexuálové a lesby.61 % ho toleruje, ale nezajímá se o něj – tohle číslo je skvělé. Není potřeba vyloženě podpora, stačí, že nás necháte žít!29 % mu vadí… tak tohle je ovšem hrůza… jak to??? Co s tím má kdo proboha za problém?Převedu-li to na celkovou českou populaci, je 29 % nějakých 3.045.000 obyvatel, kterým vadí homosexuálové a lesbičky…3 z 10 lidí, které na ulici potkáte, s vámi budou mít problém!A to mám na ulici vylézt v ženských věcech jo? 🙂Chce to opravdu odvahu.Pokud vyjdete někam do centra města, ve kterém bydlím já, za 10 minut potkám zhruba 300 lidí. Tzn. 87 lidí se mnou bude mít během těch 10 minut problém. Kdyby si to každý z těchto lidí nenechal pro sebe a vykřikl by na mě, že mu vadím, pak bych každou minutu musela reagovat na 9 lidí!Naštěstí těch 9 lidí si to většinou nechává pro sebe, protože ví, že kolem jdou lidé, kterým to je jedno nebo kteří dokonce tyto menšiny podporují a mohl by se tak vlastně před ostatními zesměšnit. A to je dobře, protože když jen projdou, tak je to v pohodě. Já mu také neříkám a neřvu na ulici, že mi vadí, že je heterosexuál! 🙂 (Samozřejmě mi to nevadí, ale jak by se asi cítil takový člověk??? 🙂No tak to jsem se jen tak zamyslela. -
ČSSN
Českou správu sociálního zabezpečení (ČSSZ) bych nejradši přejmenovala na Českou správu sociálního nezabezpečení (ČSSN)… Protože já tedy rozhodně od června nezabezpečená jsem, ačkoli být mám podle zákonů této země…Včera jsem si došla pro dcerku pěšky 16 km a myslela jsem si, že dojdu i zpátky, ale po 8 km na výletě v lese s ní už jsem to fakt nedala a došla jsem si slastně 3 km na vlak.Manželka mi nabídla, že mě zpátky odveze, ale pak mi došlo, že to jen kvůli sobě – „aby se neřeklo, že já musím chodit pěšky, že mi jí ani nepřiveze, když není na naftu“… Prý proč jsem si neřekla, že by mi jí přivezla! Dvakrát jsem jí psala, že nemám nemocenskou za červen a že bych musela pro malou jedině pěšky (což jsem taky udělala) nebo by mi ji musel někdo přivézt. Ale bez vzájemné komunikace to jde těžko.To je jedno. Výlet to byl hezký. Ještě teď mě bolí nohy, ale jdu zas ven. Je tam sluníčko. A javorové listy už začaly opadávat… i těch 19 stupňů a ten vítr je takový jakoby podzimní…A jak se večer usínaloooo! Už jsem na to přišla, jak usnout 🙂 Ten den se musím totálně zhuntovat 🙂 Fantazie prostě! 🙂Nabídla jsem manželce, že odkoupím její půlku bytu, pokud se mi podaří teď získat jedno opravdu dobré zaměstnání. Já ten náš krásný byteček prostě nedokážu prodat. Nesnesla bych, že všechno, co jsme tam stvořili, si teď užívá někdo jiný. To nejsou jen zdi, podlaha a okna… ten byt má duši a patří k mému životu.Splacené bych to měla, až mi bude 64… :/ Manželka totiž trvá na přesné polovině ceny, za kterou teď byt za nadhodnocenou částku prodáváme. Nikoli za cenu obvyklou. Jo, dobře to dělá. Urvi co jde.Zbýval nám už jen jeden rok a měli bychom splacené všechny možné půjčky… na byt, na auto, na plastová okna… prostě po 10 letech konečně konec závislosti na bankách a se dvěma příjmy bez dluhů by se nám krásně žilo… malá by měla hezký život a my taky, i na dovolenou by bylo. Odpočítávala jsem teď ty poslední měsíce každý den a těšila se, jak se už brzy budeme mít dobře…A teď? Zadlužím se do svých 64 let šílenou splátkou. Byt sama neutáhnu. A těžko do něj během příštích několika let dostanu někoho, kdo bude milovat mě a já zase jeho. Čeká mě živoření. A proč? Protože jsem žena! Nějak mi to hlava pořád nebere… Příliš mnoho rovnic, která nemají řešení.Napadla mě ještě jedna možnost, jak ten byt dostat, ale je dooost ujetá a za hranicí zákona jako ta nejzoufalejší varianta faakt dost velkých zoufalců (jakým já snad zatím nejsem).Pokud by se mi podařilo úplně normálně regulérně ukradnout 675.000, tak je rychle dám manželce, byt bude můj a pak už budu jenom čekat, až mě chytnou. Budu sedět doma a jak zazvoní tak řeknu: „No konečně! Kde jste takovou dobu byli!?“ 🙂 Proběhne soud, já půjdu sedět, bude mi fakt hnusně a budu muset tu částku samozřejmě splácet, ale ten byt bude už můj a nikdo mi ho nevezme!Znovu se seznamovat, znovu se oťukávat, znovu poznat její rodiče, znovu řešit bydlení, znovu si zvykat na tchýni (to je jako když vám někdo po 12ti letech naservíruje prostě novou mámu!), znovu starosti jiné rodiny a jejích příbuzných a příbuzných těchto příbuzných… Oslavy narozenin a svátků u nové rodiny, řešení mojí dcerky, řešení nového dítěte… Už mi není 20, aby se dalo začít zase od začátku… Vytrhli mě ze všech jistot a ze života a já nevím, jak se to dál dělá…Tereza teď plánuje vypadnout na 4 dny k Baltu na písečné duny, hned potom na víkend (s rodinou) do Krkonoš. Přijde na jiné myšlenky. Bez techniky v úplně jiném prostředí. U moře. A sama.
Łeba (PL) -
Zrušená schůzka
V půl sedmé večer jsem dostala od Hanky smsku, že naše zítřejší schůzka je zrušena a dostanu nový termín, takže mé přípravy na zítřek končím.Vlastně se mi to hodí, protože mi ještě pořád nepřišla nemocenská za červen, takže není na naftu (není vůbec na nic! Nemít mamku, tak jím celý den rohlíky. Nejlepší je, že to nikoho z těch, co si strhávají platby z mého účtu, samozřejmě nezajímá – že doktorka spletla jakési číslo…), ale dnes jsem byla na montáži skříně, co si objednala paní z obchodu, kde ještě pořád pracuji. Vzala jsem s sebou jako vždy Nikču, takže to bylo rychle a ještě jsem se nasmála a ty vydělané 3 stovky jsem chtěla použít na autobus do Prahy (s kterým mě celý den v Praze včetně metra vyjde jen na 258 Kč, zatímco autem vyjde celý den na 412 Kč) a tím, že bych jela busem, nemůžu do Prahy jako minule namalovaná, v balerínkách, prostě jako Tereza… takže už jsem si to plánovala jinak a ono se to vyřešilo samo.Doufám, že nemocenská za 6/2012 přijde brzy… ale až do 17.8. má doktorka dovolenou, takže dřív to nečekám.Manželka absolutně ignoruje moje poznámky, že nemám stále nemocenskou za červen a že není tedy na naftu a nemůžu si pro malou přijet sama, jedině že by mi ji sem zavezla… Absolutně jí to nezajímá, takže jsem se rozhodla, že se v sobotu v 8 ráno seberu, dojdu pěšky těch 15 km pro malou, zajdeme si tam na výlet a pak zase dojdu pěšky domů. Trošku takový delší celodenní turistický výlet. Nemám sice pořádné boty – jen ty dámské bílé botasky, které jsou sice pohodlné, ale nechtěla jsem si je ničit… ale nemám jinou možnost, jak malou po více než týdnu vidět. Manželka říká, že jí můžu vidět kdy chci, ale ve skutečnosti to tak není… i když mi to umožňuje.Dnes tu byla zase Markétka – hrdě hlásila, jak má doma sukýnky, které nikdy nebude nosit a zkoušela si tu obyčejné riflové kraťasy, které si s chutí oblékla. Hrály jsme Člověče nezlob se, ale chtěla vždycky jen modré figurky. Ráda bych se jí zeptala, ale není příležitost a jak jsem říkala, nemám na to právo to řešit…Kdykoliv si hraji s dětmi, vidím tu mezi nimi mojí dcerku. Jak by si tu vesele tančila, hrála a smála se. Kdykoliv jdu kolem pískoviště u domu, vidím jí tam… i její pískové dortíčky, které pečlivě zdobí kvítky, lístečky a kamínky… Je všude…
A do toho teď jerště krásné vzkazy nadšené Páji z Brna, moc zajímavé a krásné Kačky z Prahy a Sandry z Teplic, která mě ovšem chce jen jako muže…Dnes jsem úplně náhodou četla, že si ženy mají dávat pozor na nový vztah s mužem, který se čerstvě rozvedl. Že to je prý to nejhorší, protože tu ženu bude mít jen jako náhražku… a nikdy to nebude plnohodnotný vztah.Tak jsem nad tím začala přemýšlet a ptala se sama sebe, kdy to tedy bude ten plnohodnotný vztah? Kdy už nebudu brána jako ta, která hledá jenom náhražku? :/A přestala jsem pořád tak šíleně hledat novou partnerku, protože nechci, aby si myslela, že hledám jen náhražku.Stop náhražkám!My chceme plnou chuť! 🙂Stejně je to blbost podle mě.
Velkoformátová fotografie „American Girl in Italy“,na kterou už nikdy po první návštěvě ordinace Hanky nezapomenete… -
Malá holčička má velké trápení
Psala jsem o ní 13.5.2012 v článku „Den matek, můj coming out a malá Markétka“.Je to na první pohled úplně normální malá 7letá holčička, které tu říkám Markétka. Ve tváři není až tak jemná nebo holčičí, ale vyloženě klučičí taky ne. Má dlouhé vlasy a od babičky udělané dva culíčky. Jediné, co je na ní růžové jsou částečně ponožky. Do ničeho jiného, co má růžovou barvu, se dostat nedá.Dnes jsem měla tu čest jí poznat, protože přijeli k babičce (sousedce) a dcerka mojí ségry si s ní tady hrála:„Budeme mušketýrky Barbie! Chceš růžové nebo modré šaty?“„Já? …. Modré…. anebo… já nechci šaty!“„Co si přeješ k narozeninám?“„Vrtulník!“„Noo ona si s těma panenkama stejně nehraje, takže dostane vrtulník…“Hrají si se stavebnicí Merkur. Hrají si na obry v bazénku. Hrají si na pískovišti. Je to normální holčička… dokud nenarazíte na otázku dívčí identity… brání se i nepatrným detailům. Čekala jsem nenápadně na ty detaily. Potvrdila mi je svým chováním.Nehraju si tu na psychoanalytika.Pozoruji malou holčičku, která si žije svůj spokojený život…až do té doby, než narazí… než jí zase vlétne do hlavy to velké trápení, kterému nerozumí a nechápe jej. A nechápe jej ani okolí. Ty jsi přeci holčička! Nechceš nosit šatičky? Nevadí, tak nos teda kalhoty no, co s tebou máme dělat.Má to v sobě, vidím to na každém kroku. Ale nikdo o tom nemluví, nikdy to neřeší.Když 16ti letému chlapci napíše psycholog, ať se zklidní, že jeho transsexuální pocity jsou pouze „experimentováním chlapců v tomto věku“, tak nemůžu čekat, že se někdo bude věnovat 7leté holčičce, která zatahá mojí mamku za ruku, když jdou spolu nakupovat a z ničeho nic jí řekne: „Teto, já chci být kluk.“Vy byste své 7leté dítě poslouchali? Kam byste šli? Co byste s ním udělali?Promluvila bych si s ní. Jakmile by dítě získalo důvěru, ulevilo by se mu a všecko by mi řeklo (jako rodičovi).Zrovna dnes jsem nebyla zrovna moc žensky oblečená ani nalíčená, takže jsem jí nemohla jít příkladem k zamyšlení, proč já – muž zevnějškem – jsem oslovována jako Tereza (dnes neoslovována nijak), hovořím v ženském rodu (toho si nevšimla), proč můžu být ženou, když jsem muž?Já nejsem ta, kdo má právo tohle vyřešit, přestože jí moc dobře rozumím.Malá holčička má velké trápení.Ale jako malá holčička nevím, co je to transsexualita, neumím tohle slovo ani vyslovit a nikdo se o tom se mnou nebaví. Neříkám, že je tím, kým si myslím, že je. Protože nemám právo jí analyzovat. Já jí jen vidím svýma očima. A moje mamka taky. Tím ale výčet osob, kteří jí chápou, končí…
Shilohdcera Angeliny Jolie a Brada Pitta.Angelina: „Má ráda teplákové soupravy, obleky.Ráda se obléká jako kluk. Chce být chlapcem. Takže jsme jí museli ostříhat vlasy.Má ráda vše, co nosí chlapci, takže si myslí, že je jedna z bratrů.“
