-
Insomnia III. – graf
Docela mě trápí ten můj spánek nespánek a nevím, co s tím. Nerozumím tomu, nechápu se.„Spánek je nezbytný pro regeneraci duševních i tělesných funkcí člověka.“Asi nemám jak regenerovat, když nemám ty duševní funkce jako dřív… a nemám je proto, že je neregeneruju. Trochu jakože pořád dokola.Vím, jak z toho ven – stačí, aby vedle mě někdo usínal i se probouzel. Někdo, komu dám pusu před spaním a koho s pusou probudím. Někdo, ke komu se můžu přitisknout, kdykoliv budu chtít – i v noci – koho budu moct vzít za ruku a usnout tak. A někdo, kdo chytí za ruku mě, protože chce spokojeně usnout….
Tak toho se jen tak nedočkám.Tohle je minulost.Moje šance spokojeně usnout?a) během přeměny MtF – bez šancí mít partnera do doby, než budu ženab) jako žena – jo tak za 2 až 3 roky budu žena jako žena + ty roky, než najdu nějakou ženu k sobě…c) jako muž – zfleku klidně třeba už za týden, když budu chtít… jako dneska jedna možnost… stačilo se sebrat a přijít…Rozeberu tu bod c)– zase mě dostihla minulost… kamarádka Sandra, co jí znám už 4 roky a občas jsme si psali. Jen psali. Jo jasně, že jsme oba věděli, že bysme po sobě skočili, ale já měla manželku a rohodně jsem jí chtěla zůstat věrná a taky jsem jí milovala. A ona měla přítele. (Takových příležitostí má jakýkoliv člověk během života i v manželském svazku kolikrát spoustu, ale jde o to je nevyužít.)K čemu mi to teď je, že jsem byla 12 let věrná? :/Já vím, že to není o tomhle, ale ptám se prostě, co z toho mám? Dobrej pocit? Jasně…Můj život se vrátil do doby, kdy mi bylo 24. Ale věk ne.A jakou mám možnost teď, když jsme oba volní?Zase nic.Ona rozhodně lesba není (to mám už zjištěné). Ví o mé přeměně, ale je schopna akceptovat jen mé mužské já.Jako muž můžu usnout spokojeně hned.Jako Tereza minimálně 1095 nocí nikoli… 3,5 % mého života nebudu mít klidný spánek, protože mám poruchu sexuální identity, která se nedá zničit, utlumit, vyléčit… Kde se mění hlavy? Chtěla bych jinou, prosím!(No, tak když to takhle napíšu, tak je to vlastně super ne? 🙂 Člověk si řekne – mít nějakou poruchu v mozku, tak nespím v klidu celý život… nějakých 3,5 %? To je prkotina.)Jo, to bych brala, jenže já si pamatuju moc dobře a 12 let jsem to prožívala, že jsem v klidu a spokojená usínala… když něco děláte 12 let každou noc, líbí se vám to, potřebujete to a najednou z ničeho nic to není a úplně se to vypaří z vašeho života, tak máte v hlavě díru… lapete po tom jako po vzduchu, kterého se vám nedostává… Jednou se nadechnete, ale já pořád lapu…Dneska to zase vypadá, že můj spánek odjel na Havaj… aspoň někdo jí má… tu Havaj :/
(Zdroj ČTK)
Tak hlavně, že si umím udělat graf!Joo, ty já miluju.A zabiju tím čas v bezesné noci.Ještě se chystám dohrát další hru. -
Simulace spánku
Simulace spánku – nefunguje – nezkoušejte – neusnete.Dohrány všechny levely Osmose.Vltava mě v uších neuspala, Proglas taky ne. Pomeje má na F1 moc hluboký hlas a ani ty čtvrthodinové noční telefonáty posluchaček vás neuspí.Žádná hudba mě neuspala.Ve 4:30 přivítal moderátor všechny vstávající a popřál jim hezký den.Země se překulila – svítá.Nepotřebujete spát.Je ráno.Jdu roznést další životopisy. -
Pět kategorií lidí, se kterými se může setkat transsexuál
Dnes mě napadlo zajímavé členění osob, kteří přijdou do styku s transsexuálem.Já vím, že už jsem to tu v některém ze starších článků rozebírala (typy (ne)přijetí), ale teď to trošku upravím o kategorii navíc 🙂Můžete narazit na tyto druhy lidí:I.) zhnusení – nejhorší kategorie ze všech – nejenže vás nepřijmou, ještě vám neustále připomínají, jak se jim hnusíte(u mě je to moje manželka)II.) neakceptující – nevěří, že jste transsexuál nebo je jim to nepříjemné, nejsou schopni se s tím smířit, ale nechávají vás žít – tato kategorie by měla časem přejít do kategorie č. 3 nebo 4(zpočátku to byla moje tchýně)III.) ukradení – je jim všechno fakt jedno. Sice vás někteří z nich i částečně přijmou, ale nezajímají se o váš problém a je jim to jedno, nijak vás nepodporují, ale někteří se vám ani nevyhýbají, ale jsou schopni to s vámi i okrajově probírat(např. Nikča a její mamča)IV.) akceptující – lidé, kteří vás přijmou a většinou vás i podporují, nebo se o to někteří aspoň snaží. Nemají se sebou žádný problém ohledně vaší transsexuality, můžete s nimi otevřeně hovořit o tomto problému a někteří z nich se dokonce těší na každý váš pokrok a dávají vám svou přízeň náležitě najevo. Toto by měla být nejběžnější kategorie ze všech (díky bohu za ní! 🙂 Zařadila bych do ní i ostatní transsexuály, se kterými přijdete do styku.(moje mamča, ségra, Léňa, Monika, Anetka… – ti všichni mě podporují úplně maximálně a jsem jim za to moc vděčná)…původně jsem měla v hlavě tyhle 4 kategorie, ale musela jsem vymyslet ještě pátou, protože to co mi předvádí Pavlínka Pája z Brna, je pro mě něčím, co nedokážu ani slovy popsat… 🙂 Myslela jsem si, že takoví lidé neexistují. Vyšší cit už je snad jenom láska 🙂V.) nadšení – to jsou lidé, kteří nejenže vás akceptují, ale dokonce přímo žijí vaším problémem, zajímají se o něj a maximálně vás ve všem podporují. Narozdíl od kategorie č. 4 přímo vyhledávají osoby, jako jste vy. Jsou jimi přitahováni! Těší se z každého pokroku spolu s vámi a těší se na výsledek s takovou radostí, že o vás vypráví ve svém okolí a své nadšení přenáší na něj (i na vás 🙂První a poslední kategorie je velmi vzácná.A já jsem šťastná, že jsem měla možnost poznat lidi z obou z nich, protože to nejhorší vás posílí, to nejlepší vás potěší. A všechno musí mít svůj protipól: dobro a zlo, černá a bílá, láska a nenávist, život a smrt…A ještě bych chtěla vyjádřit svojí podporu Lindě (MtF), která se včera pokusila o svůj první coming-out u kamarádky… na můj popud 🙁 Což dopadlo podle jejího popisu strašně:„Tak jsem to vyzkoušela na kámošce, řvala na mně že budu teplouš, že se se mnou každej přestane bavit, že zklamu svoje rodiče, všechny známý atd..že ať se na to vykašlu, ať jsem prej radši teplej než abych byl holkou, že pokud na tom trvám, tak se se mnou přestane bavit atd :(„Tak to je přesně ta nejhorší varianta. Dost jí to snížilo sebevědomí a dá jí práci, než se teď odhodlá k dalšímu kroku. Takhle přesně by to vypadat nemělo, ach jo.Teď nemluvím jen k transsexuálům. Je to váš život! Je na každém vašem rozhodnutí, jak bude vypadat. Máte ho ve svých rukách jen a jen vy a nikdo jiný vám do toho nemá právo mluvit (i když bude). Vy ho žijete a budete žít a nikdo jiný za vás.Čiňte rozhodnutí kvůli sobě, ne kvůli druhým. -
Experiment
Běží mi tu film na Nova Cinema „Skrytá identita“ – další nepovedený překlad do češtiny z originálního „The Departed“ (Zesnulý).25. minuta: Máme otázku: „Chceš bejt polda, nebo jenom jako polda vypadat?“To mi něco připomíná 🙂A teď jiná otázka:Když se zamiluji do lesby, tak mám motivaci stát se ženou.Když se zamiluji do heterosexuální ženy, jakou mám motivaci potom?A máme tu experiment. Vyzkouším ho na sobě.Jeho výsledky napíšu sem do tohoto článku, jakmile skončí. Nebudu mu věnovat článek nový.To, kdy skončí nevím, protože to je právě účel tohoto experimentu.Mám k němu důvod.Uvidíme, jak to dopadne. Vysvětlím později.Jaký je opak slova vývoj? Regrese? A proč se o tom nikde nepíše? Protože neexistuje?Příliš mnoho otázek. Příliš nestandartní večer… -
Sobotní dopoledne
Zůstatek na mém účtě už nekontroluju, protože jsem se včera odhodlala slušně zeptat na sociálce, proč mi ještě nepřišla nemocenská za červen, když už je srpen. Ta slečna se úplně lekla, že je to divné takhle dlouho bez nemocenské a zjistila, že paní doktorka napsala nějaké špatné číslo na „lístek na peníze“, který já musím posílat zaměstnavateli do Prahy, ten na pražskou sociálku a tam mi stopli výplatu nemocenské proto, že to číslo nesouhlasí s čísly na ostatních dokladech, takže poslali ten doklad zase zpátky doktorce a čekají, až ho opraví a pošle na tu sociálku opravený. A prý okamžitě peníze dostanu.Jenže fór je v tom, že jsem to zjistila 3.8. a to zrovna doktorka nastoupila na dovolenou, která trvá až do 17.8.!Tak se jenom modlím, aby to stihla vyřídit ještě před odjezdem na dovolenou, jinak teda fakt nevím…Nemám za co jet ani do Prahy k Hance, musím poplatit už milión poplatků, nemůžu ani pro malou 16 km odsud – leda pěšky!Ale tyhle starosti mi kompenzují jiné radosti.Napsala jsem švagrové sms s přáním k narozeninám. Ona byla vždycky v pohodě a brala mě, přestože o mě věděla, že se převlékám… A vyměnily jsme si teď pár smsek, takže jsem ráda, že jí tak neztrácím, protože jsem jí měla (a mám) ráda.Do toho jsem si včera večer na seznamce psala s Katkou z Prahy… nějak jsme si padly do noty… a pokračujeme ještě dnes…A další milý človíček, který mě strašně těší, je Pavlínka z Brna. Obdivuji to její nadšení! Nebýt z Brna, tak už teď sedím někde u ní na čaji a povídáme si 🙂 Píše pro internetový magazín a poprosila mě, jestli bych jí neodpověděla na pár otázek. Tak jsem řekla že jo a nadchla jsem se taky. Osvěty není nikdy dost! A já problém s otevřeností nemám. Jen tak můžu přežít tenhle zpackanej život. Skrývala už jsem se dost dlouho…Oni opravdu ještě existují lidé, kteří vás neodsuzují a kteří vás naopak ještě chtějí poznat!Každé milé slovo je pro mě pohlazením. -
Objevuji nový svět
Ach bože!Tolik krásných dívek jsou lesby (musím nám říkat tímhle divným slovem?) nebo bisexuálky!!!Jsem z toho překvapená.Objevuji nový svět.A začíná se mi líbit…Akorát mě štvou některé zažité mužské vzory chování……já měřím 177 cm, napsala jsem jedné slečně, která měří 178 cm, že je o 1 cm vyšší, že si budu muset vzít podpatky! 🙂A víte co mi odepsala?„Proč?“Jo přesně! Proč? Pak mi to došlo. Vždyť ona je taky žena! :))) Tady se nehraje na výšku jako mezi mužem a ženou :)))Je to legrační, poučné a baví mě to.Je to krásné! -
Minulosti se nezbavím
Teď jsem přišla z města.Je tam vedro na padnutí.Měla jsem fakt náladu pod psa a třískala dveřma u auta, přičemž za to vůbec nemohlo a teď mě to mrzí.Ale všichni lidi mi byli ukradení, takže jsem si tak trochu rázným krokem vkročila na poštu, kde jsem chtěla výpis z rejstříku trestů a tam to samozřejmě vždycky trvá, tak jsem si začala číst ty jejich letáky a ta paní (co na to vůbec nevypadala) se se mnou dala do řeči 🙂 Tak jsme si postěžovaly na to, jak je Česká pošta přehlcená všemi možnými blbostmi, co teď prodávají a musí to všem nutit na přepážkách… jako třeba pojištění, účet, noviny, Balík do ruky… to už mě vážně štve – já tam chodím několik let, ale až za poslední měsíce mi vždycky vnutí Balík do ruky. Já jim neustále opakuji, že Balík do ruky je o 40 Kč dražší než cenný balík a trvám na svém. A oni se na mě jen usmějí a řeknou, že to takhle musí nabízet každému… To zas někdo něco vymyslel! Minule jsem jí poučovala, jaké rozměry má mít doporučený balíček. Chtěla mi ho poslat jako cenný, ale já trvala na svém. Pořád to na vás všude zkouší! 🙂 Ale mě je jich líto. Oni tam už vážně dělají kde co… půjčky, pracák, vodafone…můžete si tam koupit i silonky! 🙂 Na poště! Tyyyjo! Ale abych tam mohla platit kartou, to ne! :/No dobře no. Jenže jak ta paní s úsměvem na mě hovořila, tak jsem se na ní taky usmívala a tím ze mě spadla většina té mé naštvanosti z dnešního dne.Pak jsem vlezla do Kauflandu pro Milku, protože je za 11,90 Kč a donesla jsem jí tomu výbornému úředníkovi ve spořitelně, který mi zrušil nezrušitelné pojištění mého úvěru a ušetřil mi tak za celou dobu splácení 6 tisíc!Zase jsem nechápala, že ještě někde existují tak ochotní lidé 🙂 On se usmíval, hned věděl kdo jsem, od pohledu sympaťák 🙂 Tak jsme si začali povídat. Probrali jsme vedro, že půjde večer k vodě, že už tu dělá rok, ale že teda práce nic moc 🙂 To je jasný. On nebyl ta ovce, kterou všichni zaměstnavatelé tak potřebují! 😀 Tak se ho ptám, jestli tu nezná Aničku… tak to prý ne (to byla moc milá úřednice ze spořitelny, která měla právě to štěstí, že se mnou v minulosti nikdy nezačala chodit, i když to hodně jiskřilo).Takže ze spořitelny jsem odcházela taky nadšená, ale pořád to nebylo ono.Ve starém ještě neprodaném bytě jsem měla dopis. Manželka mi napsala e-mail, že „mám ve schránce nějaký dopis“.Tak vy si pak pořád říkáte, co to může být, když nic nečekáte. Ona mi nemohla napsat, že je to ze soudu odročení kvůli malé, protože původní zářijový termín nemůže (jede do Prahy na operaci), tak to předsunuli na 29.8. To je tam, jak jsem původně vůbec jít nechtěla, když se vším souhlasím, ale manželka říkala, ať tam aspoň přijdu a jenom řeknu, že se vším souhlasím a můžu jít. Tak teda jo. Já tam přijdu a řeknu: „Já se vším souhlasím. Nashle.“ 🙂 Nemám zájem tam setrvávat a cokoliv řešit.Akorát jí nechápu, proč mi nic neříká.Před pár dny mi napsala, že s malou na víkend někam odjíždí, ať si s ní nic neplánuju.Proč nemůže napsat kam!Protože se jí hnusím, já vím.Takže jsem šla do našeho starého bytečku a zase tam na mě všechno padlo. Ty pocity byly stejné, jakobych byla v bytě někoho, kdo zemřel. Prostě jsem to tak cítila. Ta vanička, nočníček, samolepky na dveřích, tapety, které jsme tam s manželkou vesele lepili, pomalované skříně v pokojíčku, ty zdi, které zažily ty největší okamžiky štěstí, radosti a taky trápení, které nakonec vždycky skončilo… až na to poslední.Nejde se těm pocitům ubránit. To bych tam nesměla chodit.Zalila jsem na balkóně stromek avokáda a lehla si do svojí postele… měla jsem slzy v očích a jak jsem v noci málo spala, tak jsem na hodinku usnula. Nikdo za mnou nepřišel do postele, ani ta naše kočička, co už je naštěstí odstěhovaná k manželce. Všechno je pryč… Manželce jsem připravila na chodbu malý otáčecí větráček, na který se malá pořád ptá a těší se na něj, takže si ho odtamtud vezme „domů“.A před chvilkou jsem dorazila sem k mojí mamce.Jsem jí vděčná, že tu můžu bydlet. Ale necítím se tak samostatná. A nemám ty své jistoty, které potřebuji k životu.Ale jak jsem přijela domů, koukla jsem na facebook – na ten svůj holčičí, ale taky starý klučičí, protože se mi na něm nedávno ozval Ikuro – to je ten kamarád z Japonska. Konečně! Od doby, co bylo to zemětřesení jsem o něm neměla žádné zprávy.Jenže – místo odpovědi od Ikura tam bylo něco jiného 🙂A díky tomu se teď culím od ucha k uchu.Minulosti se nezbavíš.NIKDY!Byly to stovky, tisíce lidí, kteří vám vkročili do života a nikdy nevíte, kdy se někdo z nich zase objeví. To nemůžete ovlivnit. Každý i sebemenší nepatrný „dotek“ toho jejich života s vaším zapříčinil, že už navždy jste nějakým způsobem spojeni a může to ovlivnit vaši budoucnost. A nejhezčí na tom je, že to nečekáte! 🙂15. ledna (kdy jsem zoufalá ještě s manželkou nevěděla, co mám dělat) našla na facebooku mojí dávnou lásku ze střední v Lounech – Lindu… Tenkrát jsem jí napsala knihu. „Ráno patří ptákům“ se jmenovala. Ta kniha byla takový jako románek 🙂 Ale o ní a o mě. První polovina podle skutečnosti a druhá polovina byla moje představa… Ovšem s trošku neveselým koncem. Nechala jsem si jí vytisknout a jela jsem do Třebenic (okr. Litoměřice), kde jeden starý pán strašně hezky vázal knihy a nechala jí svázat do kůže + potisknout titul na úvodní stranu. No vypadalo to hezky 🙂Byl rok 1994, já celá vysmátá a bezstarostná po maturitě… A taky pořádně bláznivá jí poslala tu knihu domů poštou 🙂A reakce? Žádná! Absolutně. Takže tady vidíte, jak jsem jí tenkrát zaujala 🙂Byla to hrozně něžná a jemná blondýnka, na kterou jsem nikdy nezapomněla. To byl rok 1994.No a teď je 2012 a tam vzkaz od ní 🙂Prý čistila staré vzkazy a kouká, co to tam je za vzkaz z ledna!? 🙂 Jak ho prý mohla přehlédnout! 🙂 A pak napsala: „Řekla bych, že to jsem já. Důkazem je kniha v mojí knihovně!“ :)) Já se přitom v tom prvním lednovém vzkazu o žádné knize nezmiňovala 🙂Nooo… na hlavní fotce jí to moc sluší a drží tam malého prcka. Tak jsem jí napsala, že mám pětiletou slečnu 🙂 A takové ty věci, co se říkají, když se po osmnácti etech s někým setkáte :))) Bože to je let! Od r. 1994 jsem v tom krásném královském městě nebyla a mrzí mě to. Budu se tam muset jet podívat.Já si od toho samozřejmě nic neslibuju, ale tak mě to potěšilo 🙂Nečekala jsem, že se můj život jednou zase „dotkne“ toho jejího…Minulosti se nezbavím.To je to, co jsme dneska probíraly s Míšou.Že když vidíme hezkou holku, chceme být na tu chvilku mužem…U mě je to jediný moment, kdy mě opouští Tereza.To chci ještě s Hankou v Praze probrat.Jak říká Míša, jsem celá ona přes kopírák :)) Ale ona se na hormony dostala, já chci takyyy! 🙂 Ovšem ty zkušenosti nic moc. Jsem z toho všeho nějak zmatená.Ale stejně se culím 🙂 A moc.Je to jako když najdete ztracenou hračku… V tu chvíli jde všechno stranou a věnujete se jenom jí.Výpočet pravděpodobnosti: Jaká je pravděpodobnost, že Linda bude lesba? 🙂No – jelikož ignorovala mojí velkou snahu ze studentských let, tak by lesbou být mohla, jenže má prcka 🙂 I když to se taky nevylučuje. Ale vím, že měla partnera, protože jsem se na ní kdysi dávno ptala mého bývalého spolužáka – a že ten měl o holkách přehled! 🙂Tyyjo jak mám být lesba, když mě oslovují holky jako Toma? :/ To mi to všechno fakt neulehčuje.Takže výsledek výpočtu pravděpodobnosti je, že lesba nebude. Čímž mi zase klesají šance. A takhle to bude pořád… tedy dokud se nepodívám na tu zázračnou seznamku od Saši! 😀 -
Kašlací den
Tak a už jsem oficiálně lesba.Právě jsem se k tomu přihlásila na seznamce pro lesbičky. (I když podle toho sloganu „to není jen seznamka“! 🙂 Je to úžasné! 🙂Musím říct, že tam jsou občas i moooc hezké holky 🙂 Tak uvidíme no.Vystupuji tam jako žena s poznámkou o „současném řešení mé identity“ + moje nejlepší holčičí fotky co mám 🙂Uvidíme, jestli mi budou psát holky nebo kluci nebo kdo vlastně? 🙂Jaký je to pocit být minoritou?O tom už jsem tu kdysi taky psala.Nic moc.Ale kašlu na to.Dneska mám kašlací den.Dneska kašlu na všechno a na všechny (kromě těch, co mě mají rádi).Teď jsme debatovaly po smskách s Míšou a mám zase o čem přemýšlet.Co když se radost z toho ženského života včetně dívčího (nebo alespoň neutrálního) jména ztratí a zůstane jen ta hnusná realita, všední starosti? A ženou budu jen sama pro sebe, ale pro okolí nikdy?———————————Páááni…jsem tam pět minut a ona mi tam skáče jedna hezká zpráva za druhou 🙂 Ježiši to je příjemnýýýý! :))) Zase jedno místo, kde jsem sama sebou a nikomu to nevadí……tak jsem chtěla před 20 minutami odejít do toho města pro výpis a do banky – ale copak můžu??? Ta seznamka je návyková!!! Vy tam jste a oni vám přímo před oči skáčou ty vzkazy i s fotkami… a každý si chce povídat 🙂Už mi napsal takový hezký gay, pak transvestita, bisexuálka a jedna opravdu moc hezká transsexuálka Pavlínka… a s tou teď probírám tu ženskost po přeměně, která mě tak trápí 🙂 -
Moje velmi chaotické ráno
Dnešní moje ráno bylo (a ještě je) trošku chaotické.Šla jsem totiž spát nakonec až v jednu, protože jsem ještě odepisovala na maily, i když jsem byla z práce utahaná, ale vzbudila jsem se už v pět ráno a nemohla spát. Klidný spánek už já asi nikdy nezažiju. Kdybych aspoň nevěděla, jaké to je vyspat se spokojeně a šťastně „do růžova“… :/Řeším totiž sto věcí najednou:- První co jsem udělala, když jsem vstala byla kontrola zůstatku na účtu. Nemocenská za červen pořád nikde. Do toho mi akorát přišla na mail faktura za připojení internetu (200 Kč). Zase nervy. Čekám na jednu menší platbu z aukra, abych to mohla zaplatit.
- V mailu jsem měla dvě zprávy od Saši – to je 17letá moc milá holčina z Ostravy (studující v Olomouci! :), která mi napsala a hned jsme si teď po ránu vyměnily spoustu užitečných informací 🙂 Bude z ní fakt okouzlující slečna. Čeká, až jí bude na jaře 18, aby mohla začít s hormony. Psychologa, sexuoložku v Olomouci i odběry už má za sebou. Teď má moc hezké blond mikádo a pletou si jí třeba v autobuse s dívkou. To by se mi taky líbilo! 🙂 Mě si pletly s holčičkou jen když jsem byla malá. Pak už ne. Ale třeba zase začnou! 🙂 Hrozně moc si to přeju. Být vnímána okolím jako žena. Výhradně jako žena! Má přítele, který jí má moc rád a už jí koupil i šaty a boty… Její rodina i přítelova to přijala perfektně a já jsem ráda, že vidím zas někoho, komu to vychází. Myslím i ten osobní život. Je tedy akorát škoda, že to u nás nefunguje jako v Americe – jak jsem tu nedávno psala v tom článku, že tam vyrůstá první generace dětí, které berou antiandrogeny, aby se u nich nevyvinuly v pubertě mužské znaky a mohly se tak pak lépe začlenit mezi ženy… U nás se čeká do osmnácti. Ale i tak je to super! Těším se na to, jak jednou bude vypadat.
A taky mi dala odkaz na internetovou seznamku pro gaye a lesbičky. Tam toho přítele totiž našla a jsou spolu už 4 měsíce.Dívala jsem se, že jen z mého města jich je tam spoustaaa… ale uvidím, jak to pojmu já 🙂- Původně jsem chtěla hned ráno k počítači s tím, že si najdu termín „transvestitismus dvojí role„. Používá ho totiž Weiss a udivilo mě, jak dokáže za tak krátkou dobu při našem setkání přesně určit diagnózu, když já sama v tom občas tápu.
Typickým znakem pro transsexualitu je, že takový člověk usiluje o změnu svého pohlaví.Já v tomhle mám jasno. Těším se, až mi tam nebude nic vadit a budu ztotožněná s ženou i takto fyzicky. Ale Weiss mi říkal, že kdybych přišla v mládí, že mě na operaci nepustí. Že pravděpodobně u mě došlo k tomu přesunu z transvestitismu dvojí role do transsexuality. Že to je běžné.Dočetla jsem se zase spoustu zajímavých informací. A taky některých dost zvláštních.Např. na serveru 004.cz se jeden 16tiletý chlapec ptá odborníků, co má dělat, když zjistil, že je fetišistický transvestita, že se mu líbí muži (což se podle nějaké definice vylučuje!), strašně se tím trápí a má strach, aby se to nerozvinulo do transsexuality……no a odepsala mu nejprve jedna PhDr. a pak pan Mgr. Ale takovou odpověď jsem nečekala. Vysvětlují mu tam oba, že je mu 16, že v téhle době pouze experimentuje, jako experimentuje každý. Že to nic neznamená a na konci bylo napsáno, ať se tím netrápí.Kdyby ho aspoň poslali k sexuologovi! Prostě „jsi ještě moc malý na to, abys věděl, co ti je“… v 16ti! A ještě to tam zdůrazní – ten nízký věk.Už ve velmi nízkém věku si uvědomujeme, kým jsme…A pak jsem narazila na zpověď jedné slečny (Dita), která na kafe.cz v článku „Není můj partner úchyl?“ popisuje své zoufalství z toho, že pět let žije se svým přítelem, mají skoro před svatbou, ale jednou jí odpadla hodina angličtiny a přišla domů dříve.Udivilo jí už to, že přítel před ní zavíral dveře do pokoje a držel je. Bála se, že tam má milenku. Ale jak se přetahovali, tak to nakonec vzdal a ona vtrhla dovnitř, kde byly rozházené dámské věci… Ale milenka nikde…Tak tam píše, že neví co má dělat. Po kliknutí na výše uvedený odkaz se vám ten článek otevře (akorát je to jen odpověď – otázka a další odpovědi se tam musí hledat v jiných odkazech).Mě se líbil ten konec:„Především bych Vám ale chtěla připomenout, že svého snoubence znáte už pět let. A doposud se vám jevil jako dobrý člověk, někdo, koho máte ráda, s kým chcete strávit zbytek života. Nezapomínejte prosím, že ten dobrý člověk nikam nezmizel. Neztratil se. Jenom jste se o něm dozvěděla něco nového. Nedovolte prosím, aby tato jediná okolnost zastínila to všechno ostatní, pro co ho milujete. „Musím říct, že tenhle článek asi tenkrát našla manželka taky, protože mi něco podobného říkala. Že mě vlastně miluje a nechce o mě přijít. To jsem ještě o transsexualitě vůbec nic nevěděla, ale věděla jsem toho hodně o transvestitismu.Na základě toho to pak dva měsíce fungovalo bezvadně. Bylo to vloni v létě. Než mi v tom autě řekla z ničeho nic řekla, že už takhle dál nemůže…Protože tím, že se situace uklidnila a nějak jsme se domluvili, jsem jakoby ožila. Najednou jsem to nemusela tak tajit a jak jsem tomu pouštěla víc uzdu, dostávala jsem se po malých krůčkách dál a dál…To jsem řekla i Weissovi, že se to najednou začlo stupňovat, že už jsem to přestávala zvládat a bylo to silnější než cokoliv jiného… Ostatně ten můj boj s ženskostí versus manželka je znát i na začátku psaní tohoto blogu (neakceptované nalakované nehty, silonové ponožky…) Ona se za mě začala stydět.Weiss se zase usmíval a říkal: „No jo …a ona ta vaše manželka není lesba, že?!“Dočetla jsem se dnes zase spoustu informací, všude citují Weisse, takže o tom něco vědět musí…Mimochodem u transvestitismu dvojí role dochází právě k tomu, že člověk jakoby uniká do té druhé role za účelem odpočinku, relaxace… A je pravda, že já jsem si jako Tereza vždycky odpočinula. Moje večerní procházky v sukni venku byly tak úžasným relaxem! Jenže podle mě každý transsexuál je přeci šťastný (a je mu tedy dobře) v té druhé roli… což je přirozené. Transvestita dvojí roli je chvíli muž, chvíli žena. Já jsem žena!Ale pokud vidím hezkou holku, byla bych v tu chvíli raději muž… protože jako žena ji nezískám.Možná jsem přišla na to, proč v tom tak tápu.Kdyby mi bylo 18, tak v tom netápu.Protože tím, že mi bylo dáno to štěstí prožít rodinný život, mít manželku, dcerku, žít 11 let ve šťastném manželství tak, jako žijí ostatní lidé způsobilo, že si ty pocity štěstí pamatuju. Vím, jaké to je. A teď se toho musím vzdát… Musím?Pokud bych tohle nezažila, pak bych nevěděla, jaké to je a soustředila bych se jen na to, kým musím být a pravděpodobně bych prožila jiné štěstí jako žena.Blbé je, že přesné definice všech těch termínů v téhle oblasti neexistují. Ani nemohou. Je v tom zmatek i v odborných kruzích, každý si to definuje jinak. Někdo říká, že podmínkou transsexuality je homosexuální orientace, někdo, že orientace nemá na transsexualitu vliv. A takových rozporů je tam spousta. Pořád něco jeden druhému vyvrací.Hodně Weiss kladl důraz na to, jakou roli pro mě hraje sexuální vzrušení, když jsem ženou. To je totiž základem diagnostiky, protože u fetišistického transvestitismu je sexuální vzrušení hlavní důvod, ale tato diagnóza nesmí být důvodem k začátku hormonální terapie. Tu může podstoupit jedině transsexuál, ne transvestita.No, nechci tu rozepisovat zrovna tyhle otázky 🙂 Jelikož je to dost osobní. Ale řekla jsem mu pravdu. A on se ptal znovu… na to samé… chtěl to slyšet jinak. Řešil mé (ne)vzrušení, řešil mé sexuální představy, řešil způsoby mého uspokojování, mojí spokojenost či nespokojenost s něčím na těle, mé plány do budoucna… A dospěl k určitému závěru. Že se to všechno vyvinulo (tak jako se to stává) v transsexualitu.On to přeci musí vědět!Především to musím vědět já.A to je dobře, že veškerá rozhodnutí jsou hlavně na mě.(I když – mám na výběr??? Myslím, že ne. Tohle se nedá vyléčit, tohohle se nezbavíte. Bohužel.)Takže jsem si chtěla být jistá, jak na tom jsem. Jaké znaky splňuji, když jsem si hledala ty definice. No splňuji no. Jenže to nemění nic na mé touze, když vidím hezkou holku, zakládat s ní hned rodinu?! Mít zpátky svoje rodinné štěstí…Úryvek z definice: „V typických případech tyto snahy „žít jako ostatní“ (myšleno mít manželku a děti) selhávají. Jde o celoživotní problém jedince.“Běžte už fakt někam s těma definicema! To je mi prd platné vědět, že jde o můj celoživotní problém. Vy ho nemáte, já s tím bojuju denně. Tohle je na nic.Odpoledne mám schůzku v bance s tím ochotným úředníkem, co mi zrušil pojištění úvěru, které je úplně zbytečné a které zrušit nejde. Kdybych tam šla jako blonďatá Tereza za 4 roky, tak tu jeho ochotu pochopím, ale já tam přišla jako Tom! 🙂 Takže se pak půjdu někam uklidnit. To je jedno kam… potřebuju na vzduch. Zapojit mozek. A všude bude spousta krásných holek v sukních a v sandálkách… už mě to štve. Taky si vezmu sukni!!! Kašlu na všechny 🙁- A do toho všeho jsem se ještě podívala na svůj starý klučičí e-mail a tam odpověď od Hanky… ale né Fifkové. To je Hanka z města, kde bydlím. Je to strašně moc milá blonďatá maminka pětileté holčičky a 18letého kluka. Je jí jako mě a je vážně fajn. Teď 8.8. má rozvodové stání. Taky prodávali byt, taky jí to trápí… a píšeme si. A moc hezky.
Ona neví o Tereze vůbec nic. Je tou mou poslední stránkou, která mi z klučičího světa zůstává. Já už jí naznačila něco v tom smyslu, že teď řeším něco důležitého a že potřebuji, abychom se k sobě tak nevázali. Ale nejde to. Znáte to. To je prostě chemie…Takže jsem dnes ráno přitvrdila. Ač nerada a bolí mě to. Napsala jsem jí, že navrhuji, abychom to utli. Že to je jediná možnost jak to přežít ještě relativně v pohodě, že už nechci nikomu dalšímu ubližovat, ale to se tak těžko vysvětluje!!!Ten člověk vás má rád, ten člověk na vás myslí dnes a denně, snaží se… a vy ho pak zraníte… to si nezaslouží. Přemýšlela jsem, kolik dívek v mém životě MĚLO TO ŠTĚSTÍ, že jsem se s nimi rozešla… Že je nepotkalo to, co moji manželku…Jsem si jistá, že pokud to téhle Hance řeknu, tak bude konec. Takže raději konec teď takovýhle, než potom ten děsivý…- Jak jsem včera psala o té mé vnitřní jistotě s tou novou prací personalistky, tak mi to nedalo a hned ráno jsem právě napsala do Prahy na centrálu té firmy, jak to alespoň přibližně vidí časově s dalším kolem výběrového řízení, když tu pobočku teprve staví… protože to má vliv i na mé rozhodování v dalších výběrových řízeních…
No a dostala jsem ránu, protože mi odepsali, že se jim sice líbím a počítají se mnou, pokud se ovšem nestane to, že by jeden jejich současný zaměstnanec změnil bydliště a přestěhoval se zrovna sem a nastoupil na tuto pozici – což prý ještě není ale potvrzené, protože sám zaměstnanec to neví. A že další kolo se odhaduje na podzim (což jsem tak nějak odhadovala).Takže kromě toho, že nemám na účtě ani korunu se teď rozpadla tahle moje velká šanci na práci, kterou bych dělala ráda. A jdu to řešit. Musím na poštu pro výpis z rejstříku trestů a odeslat další životopis. Stovka sem, stovka tam.Už z toho začínám mít docela dost!Na to další místo, kde potřebuji výpis z rejstříku trestů ještě dřív, než se se mnou začnou vůbec bavit, musím upravit svůj životopis. Musím ho degradovat. Smažu z něj polovinu mých zkušeností a znalostí, protože jinak budu vypadat jako člověk, který usiluje o nějakou vyšší pozici a protože jde o obyčejnou administrativní (dá se říci nejpodřadnější a nejhůře placenou) práci, tak už vidím, jak mi zase řeknou: „Vy nám ale brzy utečete za lepším, když vás přijmeme, že?“To už se mi stalo. A taky se mi stalo, že mi narovinu řekli, že nejsem žena – když jsem zkoušela šicí testy. Mistrová mi řekla, že jsem je zvládla, ale že chtějí ženy…Od těch dob se na tyto „nižší“ pozice ucházím s minimální praxí jako hloupoučká trubka, která umí pár věcí na počítači a vůůůůbec nemá zájem o vyšší pozice 🙂Když si to tak vezmu, tak v době, kdy jsem měla spokojený rodinný život s manželkou a dcerkou jsem se stresovala kvůli jediné věci – že nemohu být Terezou. Bylo pro mě utrpením, když jsem třeba týden nemohla mít na sobě sukni nebo si nemohla namalovat nehty. Těšila mě jen komunikace na mém dívčím profilu, kde nejsem jako muž odhalena a jsem tam brána jako biologická dívka. Tam jsem se vždycky uklidnila, protože mi to dalo to, co mi chybí. Alespoň částečně. Jinak žádný stres ale nebyl.Spala jsem klidně, jedla jsem normálně, do práce jsem chodila, povídala si s manželkou, hrála si s malou…jezdila každou sobotu ke tchýni… nebo na výlety… Takový trošku stereotyp, říkala jsem si jednou. Cítila jsem, že potřebuji změnu, ale byla jsem spokojená s tím, co mám.Že by se mi líbilo někam vyrazit, udělat něco jinak, zažít něco nového. Ale ne za cenu toho, že ztratím manželku. Klidně i s nimi.Jenže manželka se bála lítat letadlem. Já obrovská dopravní letadla miluju.Možná to opravdu chtělo změnu… možná má situace byla jen spouštěč. Že i kdybych nebyla Terezou, že to tahle dopadlo……jenže pokud by to tak bylo, tak jsem teď v pohodě, protože už mám nějakou novou partnerku nebo jsem na dobré cestě si jí najít a řeším svůj budoucí život.Teď ho řeším taky, ale jsem z toho v rozpacích.Jak jsme se shodly s ostatníma holkama: Chvíli jsme šťastné, chvíli máme strach. Pořád dokola.Teď bude deset ráno. Venku modrá obloha, slunce, chystá se zase vedro.Já nemůžu ven v sukni.Já nemůžu na výlet autem ani vlakem, protože čekám pořád na ty peníze.Musím kontrolovat účet a sepsat, co všechno už mám zaplatit.Musím projet nová volná místa.A přemýšlím, co mi odepíše blondýnka Hanka.Ze včera v práci mě všechno bolí (ale za tři dny to bude v pohodě), ale musím něco dělat, jinak se zblázním… a taky dělám – píšu to sem. A je mi líp… Pořád hledám to tlačítko „Vypnout“… :/A ještě musím napsat manželce, že na serveru BezRealitky.cz nám nabídli 10tidenní zkušební zveřejnění inzerátu zdarma.Na tomhle serveru můžete prodat svou nemovitosti bez realitky, ale za jednorázový poplatek 89 – 399 Kč za zveřejnění.Ten server je hodně navštěvovaný a je velmi přehledný, ale to, že je to za poplatek zjistíte, až když tam sáhodlouze naládujete všechny informace a fotky… A pak vám po 14 dnech pošlou upozornění, že inzerát je neaktivní, ať zaplatíte. Vy nezaplatíte, tak vám pošlou další upozornění no a když ani to nepomůže k tomu, abyste se odhodlali zaplatit, tak mi dneska ráno přišel e-mail, že mi nabízí 10ti denní zkušební období zdarma 🙂 Supeeer! I když já ho vlastně nechci prodat :/ Nemůžu tam chodit… když tam pro něco jdu, vždycky je to tam vyklizenější, protože manželka všechno odváží… najednou je ten byt takový mrtvý a tichý. Nikdo v něm nežije a je to znát. Není tam veselo. Je to hrozné místo. Nejkrásnější byt ve městě je mrtvý.Na sreality.cz, který je asi nejnavštěvovanější, po vás zase chtějí 12 Kč na den, co bude inzerát zveřejněn. To je 360 Kč měsíčně.Takže jsem ten byt vystavila jen na menších serverech, které ovšem mají také dobrou návštěvnost, ale jsou hlavně zdarma.No, a došel mi odličovač 🙁 -
Poslední den v práci
První den v srpnu = poslední den v práci.Jsem po dnešku plná adrenalinu a nadšení.Ráno jsem jela do práce na půl devátou a teď v osm večer jsem přišla domů.Rozhodla jsem se zůstat tam ještě celý dnešek, abych jim tam trošku pomohla a nakonec se ukázalo, že jsem jim tam pomohla hodně, což mě potěšilo. A hlavně dostanu ten dnešek ještě zaplacený a taky za něj dostanu (v září) jednu stravenku! :))Ovšem utahaná jsem pěkně – 11 hodin tam běhám po obchodě a po skladu, člověk si ani jednou nesedne a do toho ještě tahá krabice, nábytek a povídá si s lidičkama… „A kdy bude v akci tahle komoda?“Letím se podívat na druhou stranu prodejny do PC.„A tahle skříň?“Zase letím tam a zpátky.„My vás proháníme že?“ :))) „Ještě bychom chtěli vědět tenhle stůl….“ 🙂„Kolega je tu poslední den! Můžete ho klidně prohánět!“ Díky Vojto!!! :)))Ještě jsem jim tam vysála, roznesla nové cenovky, večer se rozloučila a vzala ještě Báru domů, protože bydlí na stejném sídlišti jako já a pěšky to má chudák 30 minut.20.8. mi skončí pracovní poměr – do té doby budu čerpat dovolenou a 6 hodin přesčasu, které byly původně 45 hodin, ale někam zmizely… prostě…znáte to asi taky… Přesčas – to jsou takové bublinky, které vyprchávají… :)) A neuděláte s tím nic. :/Zjistila jsem, jak práci potřebuji. Jak mě ty starosti naplňují a čistí mozek. A jsem moc ráda mezi lidma. Po 20.8. musím prostě nastoupit do jiné práce, jinak budu muset na pracák a tam přežiju (finančně) tak měsíc.Dost si věřím v jednom výběrovém řízení na personalistku, což je práce, kterou zvládám a miluju 🙂 A navíc mám výhodu, že zvednu telefon, řeknu: „Milane, pošli mi sem 10 prodavaček“ a ty prodavačky ještě ten den přijdou 🙂 Chcete pilota stíhačky? Není problém! 🙂 Takhle jsem využívala své bývalé kolegy v každé práci. Jenže ta firma si teprve svou pobočku staví, ale jde to rychle. V současné době jsem ve fázi, kdy se jim líbím a počítají se mnou v dalším kole VŘ, které nebylo ještě stanoveno. Takže taková trošku nejistota. Tak u toho hledám další práci, což není zrovna jednoduché – ať už proto, že míst je málo nebo proto, že jsou to místa příšerně placená a dělala bych to, co by mě tak nebavilo. Ale práci potřebuju.Dnes to tedy bylo tak trošku i psycho. Z jedné strany jsem se zase po dlouhé době od srdce zasmála, ale taky zasnila a fyzicky pěkně zničila :))) Proto ta euforie 🙂 Při fyzické námaze se uvolňují endorfiny.Věděla jsem, že jeden den tahat ty šílené krabice zvládnu, i když už mě pěkně bolí ruce i nohy, ale z toho se vyspím.
Jedna ze tří uliček ve skladu.Krabice, krabice, krabice… 10 kg, 30 kg, 50 kg… Na zemi, 2 m nad zemí, 6 m nad zemí…Bez techniky, jenom žebřík. Ale ten je daleko, tak si trochu zaskáčeme po regálech 🙂Padáááám… třísk!Pardon, ta plastová lavice za 3000,- co spadla a rozbila se na zemimohla zůstat nahoře, ale to bych potom spadla já,tak jsem se rozhodla pro tu lavici :))Ráno to bylo super. Zaparkovala jsem před obchodem a z auta vylezla kolegyně, která mi sdělila, že dnes dopoledne byly napsány na směnu zase jen dvě ženy a že neví, kdo bude vydávat ty těžké věci… tak jsem jí hned ohlásila, že já ne, když na to mám papír od doktorky, ale pak jsem si ve skladu řekla, že to ještě zvládnu. Když oni ti zákazníci byli tak milí… 🙂(Hlavně holky 🙂A to byl ten můj dnešní problém. Bylo vedro, takže holky chodily v krátkých sukýnkách nebo moc krásných šatičkách. Tohle jsem měla na téhle práci ráda – je to totiž převážně ženský obchod 🙂 I když né tak úplně kvůli tomu nábytku.Při pohledu na tu krásu jsem si představovala, jak takhle budu moct jednou chodit já… prostě jsem si tak snila… a bylo mi moc hezky. Nemohla bych takhle vypadat hned??? Škoda, že to nejde. A budu takhle hezky vůbec vypadat? :/ A už mě přechází humor.Začala jsem být trošku zoufalá, protože každá druhá dívka se na mě usmívala, což jsem jí samozřejmě oplácela, takže jsme se dávaly hned do řeči a zezadu u skladu u výdeje jsme si vždycky tak krásně zaflirtovali… 🙂 Takové ty lichotící řeči z obou stran :)) A hypotetické pozvánky kamsi… 🙂Ale musela jsem se brzdit… bylo to dost těžké. Bylo mi hrozně příjemné vědět, že ty milé úsměvy jsou věnované mě. Cítila jsem zase, jak se tak trošku vznáším v oblacích a jak mi chybí lidské doteky, někdo, s kým můžu sdílet dobré i zlé, radost a nadšení, které mám neustále ze všeho. Prostě mít důvod pro někoho žít. A bylo mi z toho na nic. Zase jsem přemýšlela, proč to dělám…proč do toho jdu, když o tohle vlastně přijdu… zvládnu to potom? Budu šťastná, že budu Terezou, ale budu šťastná bez někoho, koho budu mít ráda a kdo bude mít rád mě?Už je to tu zas. Už zase řeším budoucnost.Weiss se mě mimo jiné ptal, jaký je můj cíl. Řekla jsem mu: „Stát se ženou, žít se ženou a mít i případně nějakou rodinu, pokud to vůbec jde.“Zapsal si to a jen na to kývl.Teď, když jsem v práci vystupovala jako Tom (bohužel s minimem ženských rysů), tak jsem měla tolik šancí chňapnout některou ze šancí a jít za ní… Jak já říkám: „Každý den potkávají lidé svou budoucnost, ale nejsou schopni ji oslovit.“ Je to jen na nás. Bohužel na mě teď ne. Já teď chytám jinou budoucnost. Na tuhle můžu asi na hodně dlouho zapomenout. Štve mě to…. 🙁Pustila jsem si do repráčků tak trošku šílený kvílející dubstep. Ten moc často dlouho poslouchat nevydržím, ale dneska mě teda vytahuje z té pochmurné nálady a užívám si ho. Ten šílený rytmus mi v hlavě dělá díry, díky nimž mi proudí všechny ty příšery ven. (Doufám, že né k vám! 🙂Chvílemi jsem se v práci smála a když ty zákaznice odešly, tak jsem nad tím přemýšlela a nevěděla, co mám dělat. :/ Já vím, že nemám na výběr.Taky jsem pak přišla domů, osprchovala jsem se a jak ráda jsem vklouzla do bavlněné noční košilky s modrýma kvítkama a proužkem modré kraječky u lemu na prsou… Já bez té ženskosti nedovedu žít. To jsem prostě já.Možná je to tím, že se bojím neznáma. Každý člověk se přirozeně bojí toho, co nezná. A jakmile to pozná zjistí, že se toho třeba vůbec nemusel bát. A já se bojím, že nikdy jako Tereza nenajdu lásku. Já vím, že vy si myslíte něco jiného, ale já to prostě cítím takhle.Pořád s tím bojuji. Láska a přeměna. Jde to dohromady? Láska je nejsilnější lidský cit, který i „přes hory přenáší“. Jo, tak to prostě je. Věřím v sílu lásky. Mockrát už jsem se o její síle přesvědčila. Je to „něco za něco“? Ale to já nechci. Bez lásky se prostě nedá žít! Alespoň já jsem člověk, který to neumí. Celý život jsem toužila po lásce. A vždycky, když jsem jí získala jsem si jí vážila a chránila. Do posledních chvil…A teď tu není.Je tu prázdno.Jen rodiny s malými dětmi v obchodě vesele nakupující a nechávající své děti křičet: „Tati tatíííí tatínkuuu, kde jsi???“„Manželka by chtěla tuhle matraci…“„Tady máš desetikorunu a kup si ten bublifuk…“ malá copatá holčička u pokladny…„Jéé koukni mami na ten polštář…“ asi 20tiletá brunetka v nejdokonalejších červených šatech s volánkovou sukní jaké jsem kdy viděla! Bože ty nohy! Ty sandálky! Ty vlasy! A za ní vejde blondýnka s copem. Taky v sukni. A směje se na mě, až zčervená. Jak odejdou, tak v BMW přijede blond mamina se slečnou, která má na sobě černé minišaty! Zapomínám, co jsem chtěla dělat 🙂 Vysavač tam tak leží v cestě a nevidím ho 🙂Povídám si s nimi… nebo spíš prohazuji pár slov.„Mamí a koupíš mi něco?“ „A ty myslíš, že si to zasloužíš?“ „Uáááááááá uááááááááá!“ :)))Den šťastných rodin. :/Manželka mi napsala, že na víkend s malou někam jedou, ať si na víkend dcerku neplánuju. Nenapsala kam. Nepíše mi to. Až se jednou stane, že tam budu chtít malou vzít taky, tak tam bude podruhé, aniž bych to ovlivnila. :/A protože dnes v práci byli kolegové, kteří tam se mnou byli celé dva roky od začátku a které mám zrovna ráda (Vojta, Bára – tu jsem jedinou vybírala já později ze všech těch životopisů, Věrka a Péťa), řekla jsem si, že je rozveselím a řeknu jim, co ze mě za 3 – 4 roky bude 🙂 Věděla jsem, že by to přijali a že by je to i pobavilo 🙂 Ale nebyla vůbec příležitost. A pak jsem si taky uvědomila, že oni o tu informaci nestojí.Já totiž přímo nesnáším, když mi někdo něco vnucuje. Věřící svoj víru, gayové, že jsou homosexuální… Já proti nim samozřejmě nic nemám a respektuji je. Ale já taky nikomu na potkání nesděluji, jakou mám sexuální orientaci (ať už je hetero nebo homo). Joo dobře, tak jsi gay. Ok. Já tě tak beru. Ale prosímtě nemluv o tom pořád. Pro mě jsi normální člověk, kterého si cením podle jeho charakteru a ne podle orientace víš? Tohle pro mě není podstatné.Takže jsem jim samozřejmě nakonec nic neřekla.No a večer zase mírná nervozita, protože nemocenská za červen pořád nikde. Ale všichni si z účtu pořád něco strhávají… tedy ono už není co. Nosím v hlavě, co všechno musím už zaplatit, až peníze přijdou. Hromadí se to. Nikoho nezajímá, že stát má moje peníze z mnou placeného povinného zdravotního pojištění, které jsem si dovolila po 10 letech bez jediného promaroděného dne čerpat.Jediné, co mě tento měsíc drželo nad vodou byl malý příjem z aukra, kde občas něco prodám. Jenže teď nemám ani na počáteční investice. Nemám ani na výpis z rejstříku trestů, který chtějí státní instituce PŘEDEM k výběrovým řízením, ačkoli vám hned můžou říct, že nevyhovujete jejich požadavkům a ani vás nepozvou na pohovor. Prý je to nějaké usnesení, nařízení nebo metodický pokyn, co já vím.Tenkrát jsem se s nimi na městském úřadě pohádala… že je to nelidské a nemorální chtít od lidí tyto výpisy a ověřené doklady o vzdělání předem. Copak je to za problém doložit to dodatečně? To prý nejde. To je nařízení!Bože já tu byrokracii v tomhe státě nechápu. Mám jí dost jako občan a dovedete si představit, jak s ní musí bojovat na druhé straně ten úředník… Ten můj boj proti byrokracii na mé pozici úřednice jsem prostě musela zákonitě po 12ti letech jednou vzdát. Do doby vstupu naší země do EU to ještě šlo, ale pak to šlo do kytek. Občan? Nezájem. Papíry? Joo to je ono! Víc papírů! Víc podpisů! Šest podpisů v jedné žádosti! Na každé straně dva! Nemáš razítko? Neexistuješ!!! 🙂 Chvíli to vydržíte filtrovat vůči tomu občanovi, aby to tak nepocítil, ale pak zjistíte, že ten boj nemůžete vyhrát. Že vás ta byrokracie přímo žere! A jednou sežere za živa! Se někdy koukněte na úřednice, jak jsou okousané! :)) Je mi jich líto. A občanů taky.Tak, co teď?Jsem utahaná, půjdu spát.Byl to příjemný i nepříjemný den. Střídá se to ve mě jako v počasí v dubnu.Výhodou je, že teď už nejsem omezená vycházkami a můžu kdykoliv kamkoliv… Jenže nevýhodou je, že mé peníze za červen ještě leží někde v ČNB, takže se můžu jít tak akorát projít pěšky do města koukat do výloh, protože až ujedu 45 km, nebude už ani na co jezdit, pokud mi nemocenská nepřijde a já nenaleju do auta tu divnou tekutinu, co u nás stojí na nejlevnější pumpě 37,50 Kč, zatímco na Mělníku u značkových pump 33,90 Kč a v Praze? Na OMV? 36,50!!! Naše město už je draží než Praha!Joo tak se fakt omlouvám za tenhle článek. Vyloženě jsem si tu vypsala své dnešní chmury a trápení a když neřeším zrovna rozvod, který mě občas ještě pořád zatrápí, řeším práci, řeším peníze (jako každý), řeším bydlení, které mám zatím pořád provizorní u mamky… a do toho řeším Terezu…Jak se to vypíná???????????????????????????????????????????????Tenhle program mě nebaví. Tady furt něco řešej! 😀