-
Moje dnešní probuzení
Nevím, proč mi to ten mozek dělá, ale dneska jsem měla strašné probuzení.V tom snu jsem měla odlétat s kolegy na Island a napsala jsem si na papírek „Adéla – supermarket“, jakože tam musím najít nějaký supermarket, abych nakoupila zajímavé věci jako dárky domů. Jenže já žádnou Adélu neznám. Jen jednu asi 18letou (hezkou) holku u sousedů, co teď bydlí manželka u tchýně, takže mi jí v tom snu hned začínala žárlivě vyčítat, což je samozřejmě nesmysl, nikdy jsem s ní ani nemluvila ani na ní nemyslela.Ve snu jsme se zase hádaly s manželkou a ona nakonec místo toho, aby ode mě zase odvrátila svou tvář ke mě přišla a pohladila mě…V tom snu jsem se strašně rozbrečela a ta tíseň byla tak silná, že mě probudila se slzami v očích.Nejhorší je, že už se mi nepodařilo usnout a zaspat to… :/ A nemůžu se toho pocitu zbavit.Tak jsem honem napsala ještě teď ráno manželce SMSku, že si můžu dneska pro malou přijet, jestli chce.Je mi smutno.Jdu dnes naposledy ke své obvoďačce, u které to všechno vlastně začalo, aby mi ukončila neschopenku. Protože prý musí. Na to jedno úžasné místo co mám rozjednané mě sice odepsali, že jsem je velmi zaujala a že postupuji do dalšího kola VŘ, ale to bude až „za delší dobu“, jak uvedli. Ona ta budova, kde bych měla pracovat, totiž ještě nestojí.Takže to pro mě znamená, že musím vybrat dovolenou, které mám v práci mnoho a pak ty nasyslené přesčasy, kterých mě nebyl nikdo schopný během dvou let zbavit a budu muset na pracák.Doktorka mi říkala, že mi napíše, že nemůžu práci vykonávat ze zdravotních důvodů kvůli té ruce, což je dobré, protože to ukončím sice dohodou, ale už jsem se na pracáku ptala kamaráda a ten říkal, že i když u dohody je podpora jen 45 % z výdělku, tak pokud je to ze zvlášť vážných důvodů mj. i ze zdravotních důvodů, podpora se nekrátí a zůstává po první dva měsíce 65 %. Ale stejně to bude děs, jak to všechno utáhnu. Už jsem poškrtila všechny platby, nechala si (v září) poslat za 9 let naspořené důchodové připojištění, neboť my se stejně důchodu nedožijeme a teď to od 1.1.2013 značně omezili (ty státní příspěvky a tak), ale dokud bude náš byteček neprodaný, musím s manželkou na půl platit SIPO, které jsme taky stáhli na minimum. A pak mám nejhorší částku to auto.Prostě jsem tak nějak nepočítala s tím, že se tohle stane… Ale s tím člověk nepočítá nikdy. Myslím teď ten rozvod.Co se Terezy týče, tak to jsem v sobě nosila už dlouho a to jsem ovlivnit nedokázala.Ale dnes začínají i olympijské hry v Londýně, takže zase aspoň trošku zaměstnám mozek 🙂 Hurá.Mimochodem – znáte někoho, kdo se vloni (v r. 2011) oženil nebo vdal?Tak to máte štěstí, protože vloni bylo uzavřeno jen 45.000 sňatků, což je nejméně od roku 1918!Tak malou dneska nedostanu, manželka nechce tchýni měnit program, což chápu, ale přivezu si jí v neděli. -
Když se malujeme, předstíráme vzrušení
Předevčírem vyšel na Idnes.cz zajímavý článek o tom, proč se ženy malují a jaký to má význam pro muže. Zajímavá na tom je o odpověď na to, proč si malujeme oční víčka…Když se malujeme, předstíráme vzrušení a ovulaci, říká sexuoložka25. července 2012 4:01Možná jste si myslely, že hledání a výběr partnera je buď záležitost srdce, nebo rozumu. Ve skutečnosti se ale pouze řídíme zákony přírody. Dokonce i tak rutinní záležitost, jako je ranní make-up, nesouvisí ani tak s naší snahou dobře vypadat, ale spíš dobře ulovit…Muž movitý, žena pohledná„Muži a ženy mají úplně odlišné strategie při výběru partnera. Ženy si vybírají muže podle přístupu ke zdrojům, ať už je to třeba v poušti voda, nebo jinde na světě peníze,“ upozorňuje psycholožka a sexuoložka Laura Janáčková na svém DVD Manuál partnerského života.„Dalším kritériem je pak laskavost a ochota o tyto zdroje se dělit se svou partnerkou. Teprve na třetím místě je mužova atraktivita. To je jen jakási třešnička na dortu,“ dodává.Mužům pak k výběru potenciální partnerky postačí pouze jedno jediné hledisko, a tím je vzhled. Atraktivita ženy je přitom podle sexuoložky omezena věkem. Čím mladší, tím lépe.Jak vypadá atraktivní žena?Nejpřitažlivější jsou dívky od 16 do 22 let, které jsou v reprodukčním věku. Do třiceti to ještě jde, ale pak už zájem mužů rapidně klesá. „Po čtyřicítce už musíme spoustu věcí předstírat,“ shrnuje Laura Janáčková. U mužů však podle jejích slov naopak s věkem atraktivita roste. Mají totiž lepší přístup ke zdrojům a roste jejich společenský status.Nejdůležitější je podle psycholožky a sexuoložky poměr prsou a boků a výrazná linie pasu. Neznamená to ovšem, že by třeba plnoštíhlé ženy nemohly být pro muže atraktivní, podstatný totiž není samotný obvod pasu, ale tělesné proporce ve tvaru přesýpacích hodin.Důležitá je také symetrie obličeje, která potenciálnímu otci vašich dětí napovídá, že jeho případným potomkům nehrozí riziko genetických vad, stejně jako pěkná a zdravá pleť. Tady se dá ovšem hodně napravit make-upem nebo pudrem.Muži si podle sexuoložky také podvědomě všímají i zubů, které by měly být pravidelně rozmístěné a neměly by ani vystupovat dopředu, ani ustupovat dozadu. I ty jsou totiž známkou pevného zdraví.Symbolem krásy a smyslnosti jsou rovněž velká a plná ústa. V přírodě to funguje tak, že samičkám naběhnou ústa tehdy, když jsou vzrušené, a tak ženy podvědomě za pomoci rtěnky nebo lesku na rty líčí na muže past a předstírají vzrušení.Dalším předpokladem atraktivity ženy jsou oči umístěné dál od sebe. Tady se ovšem opět nemusíme spoléhat jen na přírodu a můžeme za pomoci make-upu dokázat úplná kouzla. Řasenka a tužka nám oči krásně zvětší, světlý stín vhodně aplikovaný do vnitřního koutku je zase opticky oddálí.„Ženy si často malují víčka stínem, který je zdůrazní. Proč?“ ptá se sama sebe doktorka Janáčková. „Samičkám v přírodě totiž víčka zhnědnou, když jsou v ovulaci. Takže my ženy tím, že se každé ráno malujeme, vlastně předstíráme, že jsme vzrušené a že jsme v ovulaci,“ dodává.Kosmetický kufřík tak může být silnou zbraní ženy soupeřící s přibývajícími léty a mladšími sokyněmi, nic se však nemá přehánět. Podle Laury Janáčkové totiž muže přehnané líčení spíše odradí.Zdroj: http://ona.idnes.cz/sexuolozka-laura-janackova-o-vyberu-partnera-fa8-/vztahy-sex.aspx?c=A120724_150929_vztahy-sex_job——————————–Můj komentář:To je vážně dobrý! Zatímco ženu zajímá, jak by jí muž zajistil, tak pro muže je při výběru partnerky tím nejdůležitějším vzhled. Konečně to někdo řekl naplno! Stejně to už všichni dávno víme, ale tvrdíme, že mužům jde i o jiné charakteristiky jejich partnerky… To možná ano, ale rozhodně ne na prvním místě.Ta nejhezčí léta jako žena jsem už prošvihla, ale nemůžu na to takhle koukat, protože si toho ženství ještě i tak užiju dost… A jak Hanka říkala: „Teď jsem tu měla paní, která se rozhodla pro přeměnu i operaci v 60. letech!“Já to chápu. A těším se. Už abych zase popošla o další krůček dál… -
Objednaná k prof. Weissovi
Tak jsem se po dvou dnech konečně dovolala k prof. Weissovi a objednala se.Zkoušela jsem to každou hodinu. Dneska jsem celá netrpělivá zavolala sestře, ale ozvala se něco jako recepční v sexuologickém ústavu (jak se představila) a ta říkala, ať jsem trpělivá, že tam teď prof. Weisse dva dny neviděla, ale že pokud by tam byl, tak mi to zvedne.V 11 jsem byla objednaná k psycholožce u nás ve městě, tak jsem si tam sedla v chodbě plné lidí na sedačku a řekla si, že to ještě jednou zkusím tam zavolat. No a prof. Weiss to zrovna zvedl! 🙂 Takže jsem mu stručně vysvětlila, kde jsem předevčírem byla, že mám doporučení a že prosím o termín k vyšetření.Byl velmi ochotný, až mě to překvapilo.V úterý 31.7.2012 jedu k němu… ufff… už zase začínají ty nervy 🙂 Ale menší 🙂 A potom bude už navěky rozhodnuto o mém budoucím životě…Moc se těším!!! A hlavně jsem šťastná, že je to tak brzo – ještě v červenci! Tohle je skoro takové mé druhé narození – červenec 2012 🙂Věřím, že to tam dopadne dobře i přes všechny informace, které mám od jiných holek… -
Odpověď od Jess
Jsem sice v euforii, protože dnešní den byl pro mě jedinečný a důležitý, ale odepsala mi Jess (30) z Kanady, jejíž video jsem tu nedávno zveřejnila:
Ptala jsem se jí, jak těžké pro ní bylo oznámit své manželce, že je vlastně ženou… když už měla dvě krásné dcerky…A odepsala mi toto:„Když jsem jí říkala, byla jsem už připravená na to, že jí ztratím… Opustila mě, ale stále jsme dobrými přáteli a vídám své děti často. V té době jsem ale strávila 2 měsíce pláčem non-stop. Teď mám novou přítelkyni (lesbickou) a všechno je v souladu s tím, kým doopravdy jsem a je to úžasné. Děti mě stále moc milují a říkají mi „Mada“ místo „Daddy“. Nemám moc času teď psát, ale budeme v kontaktu. Můžeš se mě ptát na cokoliv, na HRT nebo cokoliv jiného ok?Opatruj seJessica xx“To je hezkééééé… a smutné zároveň… -
Euforie a informace od Hanky :)
Tak rychle, než ta euforie ze mě vyprchá nebo mi jí něco/někdo zkazí :)))Je to hodinka, co jsem přijela domů z Prahy a nemůžu se z toho ještě vzpamatovat. Takovou radost jsem už dlouho neměla a ráda bych to nadšení přenesla i na ostatní.Ráno jsem samozřejmě nestíhala. Můj plán naplánovaný na vteřinu přesně pokulhával 🙂 A to jsem vstala ještě o čtvrt hodiny dřív. Nepočítala jsem totiž s tím, že se budu tak dlouho holit, protože jsem tam pořád viděla ty strašné vousy… a tím jak jsem byla (v domnělém skluzu) jsem se dokázala nalíčit v rekordním čase 🙂 A myslím, že i hezky! 😀 Mamka mi ráno ještě přelakovala vlasy, aby mi nelítaly a já v balerínkách vyrazila k autu…Tam jsem zjistila, že si nemůžu pustit své oblíbené píšničky, které mi měly dodat odvahu, protože napájecí zdířka zapalovače u auta je jen jedna a musela jsem do ní strčit navigaci kvůli Praze. Jak jsem jí zapla, tak mi ukázala dojezd v 10:13. A já měla být u Hanky ve 12, takže jsem se zase malinko zklidnila, ale né moc.Na mail, který můžu číst v mobilu zadarmo, jsem si nechala v 10 h. poslat obsazenost P+R záchytných parkovišť v Praze, se kterými jsem počítala. Skalka I, Skalka II, Hostivař a Letňany.Nejvíc mi vyhovovala Skalka I, protože je to od ní kousek k metru Skalka a myslím že pět stanic na Jiřího z Poděbrad. V 10 jsem už ale byla na dálnici před Prahou, takže se nedalo zastavit, tak jsem to parkoviště prostě riskla a byla tam naštěstí ještě třetina volných míst. Tam jsem se přezula do bílých tenisek a balerínky dala do cross kabelky. A vyrazila.V metru jsem jela skoro sama, takže jsem si říkala, že si příště nechám balerínky i cestou tam 🙂Před dům Hanky jsem dorazila v 11:04. Takže necelá hodina na zklidnění se (nebo ještě větší znervóznění :).Naproti měla být ta Rajská zahrada, ale byla oplocená – což z mapy nešlo poznat, tam je vše placaté a když jsem se na dům Hanky ve StreetView dívala na googlu, nenapadlo mě se otočit, abych to viděla 🙂Ale kolem šla jedna maminka s prckem, vzali za kliku branky a už byli uvnitř. Tak jsem tam šla taky a ono je to volně přístupné. Ideální místo na relax! Dole si hrály děti a po cestičce se dalo jít výš a výš, kde byla vyhlídka na Prahu a v dálce hradčany. Vše krásně nové, upravené, čisté.(Já to budu psát takhle podrobně, protože si chci tenhle okamžik zaznamenat se všemi detaily 🙂 Snad vás to nebude nudit a když jo, tak to přeskočíte žejo? 🙂 A fotila jsem to teda jenom na mobil, takže po rozkliknutí plný detail není tak hezký…)
V Rajské zahradě na jedné z laviček – v dálce HradčanyChtěla jsem být ale ve stínu, takže jsem si po chvíli poposedla vedle – naproti takového dětského hřiště z nerezu, kde jednotlivé dětské prolézačky plnily funkci posilovacích strojů z posilovny. Ono to na té fotce není vidět, protože jsem fotila, až když tam nikdo nebyl, ale prolézaly se tam hlavně maminky :)))
Dětské nerez prolézačky typu „posilovna“ v Rajské zahraděHlavně máte najednou hlavu plnou jiných myšlenek, protože Vás zaměstnává krása toho prostředí, které dýchá poklidnou atmosférou a dá se tu načerpat docela dost energie, kterou jsem zrovna docela potřebovala. Jsem ráda, že nepršelo. A bylo mi tak hezky, že jsem se rozhodla už přezout do balerínek, seděla tam s nožkou přes nožku a užívala si tu ženskost 🙂 (alespoň od krku dolů, i když jsem byla nalíčená 🙂(Pardon, je to zase nějaký dlouhý, takže zbytek článku po rozkliknutí na „celý článek“ 🙂
Takže jsem si tam tak relaxovala, občas jsem koukla na dům, do kterého za chvíli vejdu a který vykukoval spolu s vysílačem na Žižkově za stromy….
Tady jsem si ještě nafotila nehtíky(s těmi proužky na francouz. manikúru to Leni šlo úplně úžasně,to je poprvé, co se mi ten bílý lak nedostal pod ně – asi byly kva-lit-ní! :D)a balerínky na lavičce:(to vás asi nezajímá, ale mě se to líbí a chci to tu mít 🙂
No a v 11:51 jsem se zvedla, prošla kolem maminek a tatínků hrajících si dole na hřišti (v tomhle anonymním městě si vás vážně nikdo nevšímá! To se mi líbí! 🙂 a došla ke zvonkům:
Kolik lidí už na tenhle zvonek asi zazvonilo???Ten dům je vůbec zajímavý. Co zvonek to jiné jméno z jiné země 🙂 Ale nechci nikomu dělat nepříjemnosti, takže jsem zbytek zvonků rozostřila.Zazvonil zvonec a … pohádky je začátek! 🙂 Takhle nějak si představuju začátek nového života – v Rajské zahradě…Sestra už mě vítala úplně v pohodě za mříží, kterou mi otevřela a usadila mě, ať počkám v „ordinaci“ Hanky, která vůbec jako ordinace nevypadala. Spíš jako hezký pokojík s kobercem, s dvěma pohodlnými křesly, spoustou hezkých fotografií a obrázků, knih a předmětů… a hned vedle mě na stolku kniha „Transsexualita a jiné poruchy pohlavní identity“. Ta mi byla ovšem velmi známa, protože jsem jí přečetla během jedné noci, kdy jsem zjistila, kým vlastně jsem… což jsem taky Hance potom řekla 🙂Za chvilku ke mě dorazila sestra sepsat kartu a nějaké údaje (jméno, pojišťovna, bydliště, zaměstnání, manželka, dítě, psycholog, psychiatr, zdrav.stav, atd.) Zaplatila jsem 30 Kč a přišla Hanka.To byl okamžik, kterého jsem se tak strašně bála! Ale najednou to ze mě spadlo. Už se nedalo couvnout, byla jsem tu a byla tu i Hanka – moment, který jsem si představovala tisíckrát.Posadily jsme se a Hanka se zeptala: „Tak co pro vás mohu udělat?“Věděla jsem, že se zeptá takhle. Řekla jsem jí, že jsem si mockrát připravovala, jak začnu, ale že toho chci říct tolik… tak jsem jí řekla, že potřebuji její pomoc. A začala jsem vyprávět o svém dětství – stručně – a potom o zbývajícím životě, jak to bylo s manželkou a jak mě nakonec opustila a já si uvědomila, kdo jsem a že už to začalo vylézat tak moc na povrch, že je to silnější než já a nedalo se to zadržet. Hanka si vše zapisovala……a tady se nebudu moc detailně rozepisovat, protože si myslím, že není fér sdělovat takhle podrobné „interní“ informace už vůči Hance…Nakreslila mi na papír postup, jaký mě čeká a říkala mi spoustu informací. Na mojí růžovou kartu si napsala velkým písmem „TEREZA“ 🙂 Probraly jsme i manželku a dcerku a spoustu dalších zajímavých věcí 🙂Je zvláštní, že na každou mou otázku, kterou jsem měla napsanou na papírku, že se na ní musím zeptat, mi Hanka sama pokládala odpovědi 🙂Tak například jsem zjistila důležité věci, na které jsem nikde nenašla odpovědi:a) Nemá smysl odstraňovat vousy před začátkem hormonální terapie, protože testosteron je bude budovat stále silné a dál a dál… hormony to zjemní a laser je potom vezme i tak. Byly by to vyhozené peníze.Což jsem byla i nebyla ráda, protože už jsem si chtěla užívat holčičího života hned bez vousů, ale nějak to vydržím.To, jestli je účinnější IPL, laser nebo elektrolýza mi Hanka nebyla schopná potvrdit. Že prý je to stálým tématem diskusí holek na společných sezeních :))b) Ten postup, který mi Hanka napsala na papír počítal i s tím, že po zahájení hormonální terapie si holky řeší kadeřníky, kosmetiku, plastiky (plastika obličeje – např. nosu nebo brady zdarma není, ale redukce štítné chrupavky (ohryzek) ano a dělají to v Pardubicích) a také mění šatník. Ten už já mám téměř změněný, čehož si také všimla 🙂 Je chybou chodit už teď výstředně žensky např. v podpatkách a minisukni, pokud máme mužské znaky, protože okolí to vnímá špatně. Což mě navnadilo, protože to znamená, že po hormonech ty ženské znaky mít nebudu a tím pádem mě okolí bude brát jako ženu! (?) Aspoň tak jsem si to vyložila.c) Prsa po hormonech povyrostou jen trošku. S čímž počítám – tak teď mám áčka, tak snad potom by to mohla být aspoň áčka a půl :))) Ale chce to nějaká hezká, aby to vypadalo dobře a žensky 🙂d) neutrální tvar jména… na to jsem se zeptala, kdy to asi tak nastane a překvapila mě odpověď: „Kdykoliv si o to řeknete a já vám to napíšu!“ !!!! Páni!Takže hned po příjezdu domů jsem napsala Janičce, pro kterou změna jména na neutrální tvar znamená opravdu moc (což pro mě taky!), jak se věci mají a doufám, že se tam (nebo alespoň u někoho jiného s podobným zaměřením) taky brzy objeví.e) sex.orientace – když jsme probíraly manželku, která je v tom opravdu nevinně, tak jsem si povzdechla, že si budu muset najít ženu jako partnerku… a Hanka mě ujistila, že to není tak jisté 🙂 Že se to občas změní 🙂Přemýšlela jsem nad tím v autě cestou domů a napadlo mě, že to bude tím, že jako žena ukrytá v mužském těle toužím po všem ženském, nemůžu se toho nabažit a proto toužím žít se ženou, nejlépe krásnou, protože tím mám tu ženskost u sebe… stejně jako to oblékání do ženských šatů…tím se jakoby přibližuji k té ženskosti, po které toužím. A až té ženskosti dosáhnu a budu ženou, kdo ví, jak to s mojí orientací dopadne, když už teď jsem na svém holčičím profilu na jednom českém serveru tak obletovaná, což je mi (přiznávám) příjemné :))Dostala jsem papír s kontakty na různé specialisty (plastický chirurg, ORL, endokrinolog, internista, gynekoložka…) a doporučení pro Prof. Weisse, ke kterému prý půjdu jen jednou a který potvrdí diagnózu. (Joo tak o tom už jsem slyšela od Míši taky a bála jsem se toho, ale teď už se nebojím, protože si věřím a nemám nejmenší pochybnosti…tak uvidíme. P. Weiss už mi po 13 h. nebral telefon, takže se tam objednám zítra. A zase do Prahy… 🙂 Musím ještě Hance sepsat svůj „vypravěčský“ životopis (ne pracovní!) 🙂 Prý jestli ráda píšu, že by byla radši, kdyby byl delší… tak jsem jí ujistila, že já neumím být stručná, že si počte :)))A do Prahy už budu jezdit každý měsíc – Hanka mi dala termíny dopředu, zaplatila jsem tisícovku za dlouhodobé odborné poradenství a sestřička se mnou ještě vyřídila ostatní administrativní náležitosti.Hanka se se mnou rozloučila, poděkovala za návštěvu a já zase jí za milý přístup a šla jsem do reality už absolutně né jako Tom, ale jako Tereza. A až takhle půjdu od prof. Weisse, tak si radostí zakřičím, jak budu šťastná :).Jo a pakrovat se před ordinací nedá – tedy by nemělo… sestřička říkala, že tam ale ještě nikdy neviděla nikoho, jak auto odtahují, ale mluvila o nějakých placených parkovištích poblíž, ale já se i pro příště spokojím s P+R Skalka I. A taky se mi líbí ta cesta městem k metru, pak samotným metrem a zase cesta Slavíkovou ulicí k Rajské zahradě v balerínkách :))Vyšla jsem ven ve 13:06 v úplné euforii a také s radostí, že mi Hanka nevzala mé iluze… Tolik jsem se bála… Takže moje zkušenost s ní je výborná. Nevidím teď vůbec v ničem problém a těším se na to, co bude následovat.Hanka pořádá každý měsíc skupinová sezení zvlášť pro „holky“ a „kluky“ a pozvala mě nezávazně když budu chtít hned na to první v srpnu…Děkuju všem, kdo jste na mě myslely 🙂 (Lence, Monice, Anetce, Nikče, mojí mamče, ségře i Janičce… když nad tím tak přemýšlím, tak vy všichni mi stačíte a zbytek světa ať si říká co chce 🙂No a jak jsem byla v té euforii, nechala jsem si balerínky na sobě a vznášela se blahem :))) Kašlala jsem na lidi (i když je občas kontrolovala pohledem) – ale měla jsem sluneční brýle – jenže klučičí no… musím si co nejdřív pořídit nějaké hezké holčičí… prošla zase zpátky Slavíkovou ulicí na Jiřího z Poděbrad do metra, naskočila do vagónku, sedla si s mobilem v ruce, lidi po mě jen po očku mrkli a zase si sledovali dál ten svůj časopis, mobil nebo zem… Nikdo nic neřešil. Celá šťastná jsem vylezla na Skalce z metra, prošla zastávkou plnou lidí a šla pomalu k autu… nikam jsem nespěchala, bylo mi krásně…
Tereza jede nahoru v balerínkách na eskalátorech na stanici Skalka 🙂Přála bych si, aby mi ta euforie zůstala… i to nadšení, které mám… protože já jsem nadšená ráda a konečně mám zase důvod taková být…A jdu smolit životopis 🙂 -
V čem pojedu do Prahy
Tak jsem to tak nějak dala dohromady.Takhle Tereza pojede v autě a takhle vejde před Hanku a když budu v hodně velké eurofii, tak si nechám na cestu zpět metrem balerínky 🙂 Ale to bych musela být fakt hodně freeee, spíš si myslím, že budu ráda, že dojedu zpátky k autu 🙂(líbil by se mi cop 🙂Takhle Tereza bude cestovat metrem:(ubyla akorát sponka a mám jiné boty)A takhle Tereza pojede možná příště 🙂Musela jsem ty fotky udělat takhle malinký, protože nejsem nalíčená a ty vousy ničí mé sebevědomí docela úspěšně…A taky bych už chtěla dlouhé vláskyyyyyyyyyyyyyyyyy!!!!!Oranžový lak bohužel nemám, takže si udělám Francii 🙂 Mám od Lenky nové pásky, tak si s tím aspoň za chvilku vyhraju. To vypadá taky hezky, akorát to není tak výrazné (za což budu možná v narvaném metru vděčná :).Je to jako moje maturita, jak jsem nervózní.Nebo když jsem šla poprvé na střední.A hlavně se občas nelíbím sama sobě a mám dost velké obavy, že pokud mě tahle myšlenka popadne uprostřed toho metra, tak se budu muset asi hoooodně zhluboka nadechnout… Chtěla bych vyzkoušet, jestli na to mám projet těch pár zastávek metrem v balerínkách… vyzkoušet si i reakce lidí… být zase o krůček dál… ale jak se znám, tak radši zvolím klidnou jízdu v bílých teniskách 🙂 (které jsou mimochodem také dívčí a u kterých jsem se klepala úplně stejně, když jsem v nich ven vyšla poprvé :))) Líbí se mi pořád posouvat své hranice dál a dál……ale zase se bojím, abych Hanku moc nevylekala, jak tam přijdu… 🙂No to bude trapas!!!! 🙂Ale mám vše naplánované do posledního puntíku. Každý můj krok a každé místo je přesně předem promyšlené a co se týče parkování, tak mám celkem 4 varianty, z nichž jedna vyjít musí 🙂 Tak jsem zvědavá… -
Přistála jsem na jiné planetě
Za tři miliardy let se naše Slunce vzepne v poslední agonii a svůj blahodárný jas plazmy začne měnit v červeného trpaslíka. Zvětší se a v přesmrtné křeči spálí vše, co bude na dosah. Pravděpodobně i Zeměkouli. Vypaří se také Venuše. Ve hře zůstává Mars, ten by měl přežít. Anebo Europa, Jupiterův měsíc objevený již v 17. století. Stačilo by si na ní trochu přitopit. Teploty Europy se totiž pohybují mezi 160 až 220 stupňi. Bohužel v mínusu.V průměru má 3100 kilometrů, takže jen o trochu méně, nežli náš Měsíc. Ale ani nevíme, zda naše rasa bude ještě existovat.Kolem Jupitera krouží 63 měsíců. Europa je v pořadí šestý měsíc této planety.Takže vše, co lidstvo vytvoří, stejně jednou zanikne.To jsem se teda dala takhle v noci na myšlenky…Nechci tím říct, abychom všechno vzdávali, když to stejně bude zničeno. Chci tím říct, abychom si to tu užívali, abychom šli za svými sny a vážili si života. Protože jednou ten život zanikne…Vždycky jsem věděla, že smysl života je život, a že žádný jiný význam nemá a je na nás, jak s ním naložíme. A také jsem si myslela, že štěstí lze dosáhnout prostřednictvím rodiny, dětí, milující manželky… ale pro mě jaksi bo-hu-žel.Takže jsem si dnes úplnou náhodou našla tenhle jupiterův měsíc, zhasla v pokoji, pustila si hlasitěji repráčky a moje kosmická loď havarovala zrovna tady… vylezla jsem ven a bylo to tam fakt hnusné. V dálce zářil Jupiter, všude hory a stopy po dřívější lidské přítomnosti… Jsem tu sama? Nelíbí se mi tu. Mám strach. Bojím se strašně moc, ale ten strach je osvobozující.Běžím totiž po jiné planetě, jsem v jiném světě, nezajímá mě, jestli venku prší, kdy uvidím malou nebo jak to dopadne v pondělí u Hanky. Zajímá mě, kde najdu vodu, abych přežila, kam si lehnu, abych si odpočinula a hlavně jak se z tohohle zpropadenýho místa dostanu, aniž by se odněkud nevynořila nějaká potvora a nechtěla mě sežrat.
Odletěla jsem na jinou planetu, kde se pomoci nedovolám. Jsem tu sama a mám co jsem chtěla. To prostředí mě uspává. Čím víc se bojím na téhle planetě, tím více jsem v klidu. Jiný způsob strachu přebil ten předchozí. Takové roztloukání klínu klínem, ale tentokrát to funguje.Tak já jdu spát. Dobrou.A než zavřu oči, nebudu rešit, co na sebe, ale jak vytvořit z těch zbytků mé kosmické lodi nějaké použitelné vozítko. Aby si Terezka neunavila nožičky! :))) -
Palác zaslíbený
Už mám nervy.Je sobota.V pondělí vkročím do tohoto domu v Praze v Žižkově, U Rajské zahrady 12, který jsem teď podrobně prozkoumala ve StreetView na Googlu (zatím jen zvenčí, ale v pondělí i zevnitř :):
Tak tohle je ten palác, kde se mění lidské životy, lidé tam vcházejí s obavami a vycházejí šťastní (nebo ještě zoufalejší, než předtím). Hned pod tímto domem je hospoda Belzepub s přímo pekelným vyobrazením i zvenčí, takže peklo je hned vedle 🙂 Peklo u Rajské zahrady! No hlavní je, že to město je Hlavní. 🙂Kousek odsud je také žižkovský vysílač, který mě odjakživa přitahoval a vždycky jsem se tam chtěla podívat, takže plánuju, že až jednou v euforii vylezu ven, navštívím ho. (Né si skočit! 🙂 Ale ráda bych s někým…protože samotná se nemám s kým dělit o zážitky…
Je to do kopce (nebo vlastně z kopce), budu splavená, vyklepaná, musím ještě vymyslet, kde zaparkuju, protože až takhle hluboko do centra Prahy autem nevkročím, ale to znamená, že budu muset jet metrem a to znamená, že se nemůžu obléknout tak, jak bych byla schopná jet např. v autě… vůbec nevím, co si vezmu na sebe. Už asi 14 dní se mi hlavou honí věty, kterými začnu. Představuju si, jak to tam bude vypadat, jak bude vypadat Hanka (přestože jí znám z televize), jak se bude tvářit, jak se bude tvářit sestra, jak moc budu zklamaná nebo naopak šťastná? Nebo se nic nevyřeší a budu muset k Weissovi, takže zase další čekání…Ten dům je divný. Mám k němu respekt. Bojím se vzít za kliku. A to je teprve sobota.Neměla bych si to tak brát, ale zase mě to pohlcuje, jako když si jdu koupit na desátý pokus sukni do obchodu… jenže neudělám-li to teď, budu to muset udělat příště a znovu prožívat totéž nechci, potřebuji aby se to pohnulo. Potřebuji další krok. Pro mě ten nejdůležitější…Co když mě Hanka vyhodí, až řeknu slovo rodina? Řeknu jí, že mě manželka opustila, že nemám co ztratit a že jsem rozhodnutá. Co když nejsem transsexuální? Děsí mě to! Pan Weiss (bůhví kdy) udělá na papír čáru, po hodinovém výslechu s nejintimnějšími otázkami, jaké mi kdo pokládal, mě tam zakreslí a řekne: „Tady je transvestitismus, tady je crossdresing, tady je transsexualita.“ Vy jste někde tady… Kde? On to přeci musí vědět lépe než já, když o mě rozhoduje. Co když řekne ne? Má na to právo? Nejsme v Argentině, kde stačí chtít a jde to. Tady neexistuje právo na volbu pohlaví. Jo jasně, musí vyloučit schizofrenii, nesmí se to uspěchat, nesmí dojít k omylu, nesmí být zahájena hormonální terapie v případě transvestitismu a crossdresingu… Hanka nemá ráda ufňukané lidi. Což snad nejsem, musím se vzchopit. Nemůžu se ani vzmužit 🙂 Jedině vzženit 🙂 Mám po krk všeho mužského!Kolik bude v té čekárně lidí? Jak dlouho tam budu čekat? Kolik lidí tam potkám? Budu schopná mluvit? Co si mám vzít na sebe? Jak mám začít? Mám toho tolik sepsaného, na co se musím zeptat, že mi ta hodina nebo kolik to je nebude stačit.Zrovna dávají na ČT1 český film z r. 1981 „Po rozvodu“… Joo ideální film na pozvednutí nálady 🙂 Pamatuji si, jak jsme na ten film kdysi dávno koukali s manželkou a říkali si, že tohle se nám stát nemůže… Svým způsobem to byla pravda, protože k nevěře (o kterou v tom filmu jde) nikdy nedošlo. I po 30ti letech je všechno stejné a lidé reagují stejně se všemi svými pocity, výčitkami, smutkem… ale také začínají nové životy…Jaký bude ten můj?—————————–Takže jsem po hledání možného místa k zaparkování v Žižkově dospěla k názoru (a vyčetla z diskusí), že když nemám tu jejich pražskou parkovací kartu, tak v Žižkově nezaparkuju… Tam dokonce ani supermarket Albert nemá parkoviště! Ale od něj je to půl hodiny pěšky. Takže musím na záchytné P+R parkoviště, kde je parkování za 20 Kč na den a odtamtud metrem A na stanici Jiřího z Poděbrad. Což mě zklamalo, protože tím pádem si nemůžu vzít balerínky, co jsem chtěla a k tomu nějaké hezké dívčí tričko, protože jedu sama a na tu tlačenici v metru tváří v tvář s ostatními lidmi fakt nemám nervy… :/ -
Jak musí vypadat ideální partner?
12 krásných let… a jak rychle jsem pro tebe přestala existovat… -
Jak krátká je minisukně?
Tak tohle mě fakt zaujalo.Mám totiž sepsané všechny možné své míry a když třeba kupuju sukni, tak vím, která délka mi sluší a která je moc krátká nebo dlouhá. Mojí takovou ideální délkou je 38 cm (ale výjimečně snesu i 36 cm a naopak délku do 46 cm u sebe považuji ještě za krátkou sukni nad kolena).17.7.2012 vyšel na idnes.cz článek o tom, jak do jednoho zábavního parku pouští ženy v minisukních za poloviční vstupné.A kde že je tedy ta hranice, kdy jde o sukni nebo už o minisukni?„Pozdvižení vyvolala televizní reklama zábavního parku Merryland Kuej-lin ve stejnojmenném městě na jihu Číny. U vstupní brány stojí ve frontě dívky v minisukních, jejichž délku přeměřuje zaměstnankyně pravítkem. Pokud má návštěvnice sukni kratší než 38 centimetrů, platí jen poloviční vstupné.“„Tímto krokem chceme povzbudit návštěvnice parku, aby v létě předvedly svoji krásu,“ uvedl zástupce ředitele parku Li Wen-sing. „Speciální kampaň park pořádá každé léto už od roku 2007, vždy s velikým úspěchem,“ vysvětlil Li Wen-sing s tím, že počet návštěvníků prý vždy dramaticky naroste. Právě přítomnost žen v minisukních prý v tuto dobu přiláká ještě více návštěvníků, mne si ruce Li Wen-sing.“To je prostě tím, že sukně je opravdu vyloženě ženskou záležitostí a snad každá dívka je v sukni nejženštější, jak jen může být. Proto je takový problém, když si transsexuální muž ještě ne ve zcela dokonalé ženské podobě vezme sukni… zatímco opačně transsexuální žena nemá s tímto vůbec žádný problém, protože kalhoty nosí obě pohlaví.Ale já to beru jako výhodu, protože si mohu užívat zrovna téhle vyloženě ženské záležitosti, která tak symbolizuje ženskost!No a teď už víte, od kolika centimetrů si můžete svou sukni nazvat minisukní 🙂 Je to 38 cm a méně…Ale nedalo mi to a podívala jsem se ještě na Wikipedii, jaká je definice minisukně 🙂No a tam píší:Minisukně je sukně se spodním lemem nad koleny, obvykle do poloviny stehen – obvykle ne delší než 10 cm pod hýžděmi. Mikro-minisukně nebo microskirt je minisukně, jejíž dolní lem končí v horní části stehna, v rozkroku nebo těsně pod ním.Tak mikrosukni bych teda na sebe nevzala :)))Já v mé oblíbené domácí bílé sukýnce – délka sukně 36 cm: