Do teď jste patřili celý život mezi většinu.

A najednou jste v menšině.

A myslíte na to, jak se asi musí cítit jiní lidé patřících do jiných menšin… jak to mají těžké a jak je celý jejich život poznamenán právě tím, že nezapadají do toho našeho společenského „normálu“. Ať už to jsou etnické menšiny, postižení nebo osoby s jinou sexuální orientací… prostě ti, co se něčím odlišují od většiny.

Nikdy jste tu nechtěli být, ale najednou tu jste. A musíte se s tím poprat, protože jinak nemáte šanci žít spokojený život. Naštěstí ne všichni lidé na světě jsou zlí a proti menšinám…

 

Dneska tu sem dám fotoreportáž z jednoho dokumentu DISCOVERY o změně pohlaví.

Ten pořad trvá přes hodinu a protože ze z řecké televize, tak do 24 min. 30 sekundy tam mluví španělsky (to je přeci jasný, když je to z řecké tv! :)…ale ne… je to španělský dokument s řeckými titulky 🙂 No tak z toho bych se asi zbláznila to překládat, ale naštěstí je Discovery tak fajn televize, že občas i v Řecku vysílá anglicky, takže od 24 m 30 s už to jede english. A přišlo mi to zajímavé, takže tady to je:

 

Jo a ještě jsem zapomněla. Jak jsem se tak dívala těch prvních 24 minut na ten španělský dokument… některé ženy po přeměně vypadaly dobře…ale… vždyť ony úplně kašlou na tréning svého ženského hlasu! To je hrozný! 🙂 Taková hezká holka (většinou už starší) a jak promluvila, tak jsem si říkala, jak je to škoda, že se aspoň nesnaží ten hlas zjemnit… Četla jsem, že to vždycky jde nějak natrénovat, pokud ten biologický muž nemá zrovna opravdu hluboký baryton (mimochodem slovo baryton je z řečtiny 🙂

 

To video si můžete prohlédnout celé zde (ale nemusíte, protože já tu udělám výcuc 🙂

A pouštím to tu rovnou od 24 minuty 30 sekundy:

 

 

 

To jsou teda příběhy! 🙂 To je lepší, než Esmeralda 🙂

Sean byl od malička deprimován svou ženskou stránkou ve svém těle. Neboť pro chlapce je v tomto věku opravdu těžké vyrovnat se s tím, že se touží chovat jako žena. A nedovedou si to vysvětlit.

Už od svých 11 let se začal doma potají převlékat do matčiných šatů.

„Převlékání bylo vždycky jednou možností, jak být sama sebou. Cítila jsem se pokaždé velmi dobře.“

 

 

 

 

 

 

 

Léta svou ženskou identitu tajil, ale pak potkal Saru. A rozhodl se odhalit jí své tajemství.

„Věděla jsem, že se denně převléká do ženských šatů. Když jsme spolu byli několik měsíců, řekl mi to. Byl to opravdu těžký den. Ale věděla jsem, že ho miluji a vždycky budu milovat.“

 

 

 

 

 

 

V roce 1996 se Sara a Sean vzali. Jejich syn Mick se narodil 4 roky po svatbě.

„Viděl jsem, že mám perfektní ženu, krásného syna a dobrou práci. Krásný dům a byl jsem moc šťastný.“

 

 

 

 

 

 

 

 

Psychoterapeut: „Co když se ráno vzbudíte a zjistíte, že máte jiné tělo? Když se vzbudím já v mužském těle, budu se cítit velmi nepříjemně. A to je pocit, který transsexuálové neustále popisují.“

 

 

 

 

 

 

 

 

Seanovi rodiče se diví, proč to jejich syn tak dlouho tajil.

Matka: „Přemýšlíme, co jsme udělali špatně.“

Otec: „Většina rodičů se bojí ztráty svých dětí. Myslím pořád nato, jak ve svých 13ti letech hrál fotbal, že jsme to na něm nepoznali.“

Matka: „Když máte dceru, také se jí nechcete vzdát!“

 

 

 

 

 

 

Sara se také bojí, aby nenastal konec jejich manželství:

„Je pro mě moc důležité, abych měla manžela i v budoucnosti. Ale nemyslím si, že jeho přeměna bude mít nějaký vliv na náš vztah. Možná se staneme více jako bratr a sestra, ostatně jako většina párů po čase.“

 

 

 

 

 

 

 

Nyní Sean a Sara stále žijí spolu. A Sean má v úmyslu zůstat rodičem Micka i po přeměně.

Sean: „Je ještě moc malý. Je mu 16 měsíců. Vidět změny, kdy se muž mění na ženu ho může v jeho životě silně poznamenat.“

Ale Seanova terapeutka je optimistická, co se týče vlivu přeměny z muže na ženu u takto malého dítěte:

„Dítě v tomto věku ještě není schopné zabývat se problémem přeměny z muže na ženu a bude to pro něj snažší.“

 

 

 

O měsíc později začíná Sean brát ženský hormon estrogen. Je to jeho první den přeměny, během které se z něj stane žena. K tomu také musí brát hormon, který zabrání produkci testosteronu, protože hladiny mužského hormonu jsou u něj 10x vyšší, než u biologických žen. Jeho vizáž se stane více ženskou, ale bohužel ženský hormon v tomto věku již plně nezredukuje mužské ochlupení na jeho těle.

 

 

 

 

 

Jako většina transsexuálních osob z muže na ženu se Sean rozhodně podstoupit laserovou epilaci vousů a chlupů na celém těle. Je to jeho první krok k tomu, aby vypadal jako žena. Ale až po operaci pohlaví bude moci získat i ženskou identitu.

 

 

 

 

 

 

 

 

Pojem pohlaví není vždy snadné definovat. Kultura chování spolu s viditelnými fyzickými znaky nám říká, zda je osoba muž nebo žena.

 

 

 

 

 

 

 

 

Biologicky je muž definován jako osoba, která má chromozom X a Y. Zatímco žena má dva chromozomy X. Pohlaví je také definováno podle toho, jak vypadá naše pohlaví. Ale je některý z těchto znaků důležitější než něco jiného?

 

 

 

 

 

 

 

Co to znamená být ženou?

„To nejsou jen genitálie. Je to i to, kým jste. Myslím, že jsem byla uvnitř odjakživa ženou – i když jsem měla mužské genitálie.“

 

 

 

 

 

 

 

 

Proč se Sean cítí být víc ženou než mužem je práce pro jeho terapeutku.

(Zde hovoří terapeutka i Sean, ale bohužel zas tak dobrá v angličtině nejsem, takže si to musíte přeložit sami :)))

 

 

 

 

 

 

 

 

Před samotnou operací pohlaví je Sean seznámen se standarty péče o osoby s poruchou pohlavní identity sepsané Harrym Benjaminem z International Gender Dysphoria Association.

Tato asociace se věnuje lidem se změnou pohlaví a poskytuje veškeré informace s ní spojené.

Je to průvodce pro 12ti měsíční období hormonální terapie a také popisuje důležitý RLT (Real Life Test nebo Real Life Experience), kdy je nutné po dobu 12 měsíců žít (v tomto případě) jako žena se všemi svými aspekty, aby se vyloučil omyl vašeho rozhodnutí…

 

 

—————————————————————–

 

 

Anna se narodila jako muž.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Rozhodla se žít svůj život jako žena na plný úvazek. A je to už 5 měsíců, co bere ženské hormony.

Annino tělo prožívá druhou pubertu a její tělo se vyrovnává s hormonálními změnami tak, jako to u dívek v pubertě bývá.

 

 

 

 

 

 

 

Její spolubydlící se rozhodl zdokumentovat její přeměnu z muže na ženu.

„První, čeho jsem si po začátku přeměny všiml byla změna textury její pleti. Stala se jemnější a hladší.“

Anna: „Mění se i moje osobnost.“

 

 

 

 

 

 

 

Anna měla vztah s …. (tady nevím překlad! Fakt se omlouvám 🙂

Skryli jsme jejich identitu.

Jedna z nich říká: „Anna byla nemocná 6-8 měsíců a byla extrémně úzkostlivá. Začala být stále víc v depresi a podrážděná.“

 

 

 

 

 

 

 

„Každé ráno jsem se probudila a říkám si: Proboha, co se děje? Já jsem muž! Každé ráno nebyl můj mozek schopný vyřešit, proč jsem v mužském těle. A říkala jsem si: Bože, to nebyla noční múra. Můj život je noční múrou, víte?“

Po měsících psychoterpaie se jednou v noci probudila a udělala své největší životní rozhodnutí:

„Vždyť já jsem dívka. Nemohu si pomoct. Trochu jsem si myslela, že jsem se zbláznila. Říkala jsem si, že jsem nemocná. Ale vždycky jsem věděla, že jsem ženou. Bylo to mimo mé chápání reality.“

 

 

 

Annina rodina se pomalu připravuje na její změnu identity. Ačkoli Anna žije již jako žena, neplánuje zatím operaci pohlaví, což není neobvyklé pro mnoho transsexuálních osob, protože existence mužského pohlaví pro ně není tak důležitá.

Anna: „Chci být tím, kým jsem. Někým, kdo se narodil jako muž a teď je ženou.“

 

 

 

 

 

 

Dnes si jde změnit kolonku „pohlaví“ na svém řidičském průkazu jako odraz své nové identity. Ale bez změny pohlaví nemá jistotu, že mu bude změna provedena.

Sean: „Pokud nemáte provedenou změnu pohlaví a jasné ženské znaky, tak vám změnu této kolonky neprovedou.“

Tak, jako mnoho jiných minoritních skupin, i transsexuálové mohou být terčem diskriminace. To je realita.

Sean: „Protože mám ženský vzhled a také ženské jméno, nebyl problém změnu provést.“

Sean dosáhl svého – má v řidičském průkazu zapsáno, že je žena. Je to malé vítězství.

Odhaduje se, že na světě má 30.000 mužů provedenou změnu pohlaví. (? je to správný překlad? I Řekové tam mají číslici 30.000… přijde mi to málo, když jen v USA je provedeno 1000 operací ročně u obou pohlaví…a v ČR žije takových lidí asi 1000 celkem. No tak asi jo.)

 

 

———————————————————————

 

 

Celých 35 let byl David šťastným manželem. Dokud se nestal Angelou.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ve svých 59. letech se rozhodla prodělat změnu pohlaví. Je nyní pouze týdny po operaci, kdy jí byly odebrány mužské genitálie, aby se mohla více přiblížit biologickým ženám.

 

 

 

 

 

 

 

 

„Neměla jsem na výběr. Ten rozpor mezi tím, kde je má duše a kde tělo, mi nabízel řešení změnit mé tělo a žít podle své duše.“

Někteří psychiatři trdí, že lze chirurgickou operací pohlaví vyléčit psychologický problém.

Na to, že něco není vpořádku většinou trassexuálové upozorňují již v dětství…

 

 

 

 

 

Narozena v r. 1942 ve státě New York jako nejstarší ze šesti dětí.

Už v dětství věděla, že není jako ostatní chlapci.

Angela: „Chodila jsem ráda do obchodů s dámským oblečením. A pak jsem si zkoušela oblékat tyto šaty a make-up. Ale nedokázala jsem se v tom identifikovat.

V 50. letech jsme o transsexualitě nevěděli nic. Jediná slova, která jsme znali, byla gay a homosexualita, ale věděla jsem, že tam nepatřím.“

Ve 20 letech David nastoupil do Air Force a krátce nato se oženil s jeho přítelkyní.

Manželka: „Leta jsme byli spolu šťastní.“

Od svého dětství David skrýval, že se rád převléká do ženských šatů (crossdresser). Ale 5 let po uzavření šňatku začala mít manželka podezření.

 

Davidovo tajemství bylo stále těžší a těžší tajit. Začínal být stále více v depresích, které střídal strach a tíseň.

Po 23 letech manželství se David rozhodl své ženě přiznat, že je crossdresser.

 

 

 

 

 

 

 

 

Manželka: „Věděla jsem, co znamená crossdressing nebo transvestitismus. Takže jsem si řekla, že vím o co jde.“

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Rok od začátku hormonální terapie Angela žije jako žena na plný úvazek. Manželka jeho přeměnu přijala, ale byli tu ještě jiní členové rodiny, kteří to museli přijmout. Jako například 24letá dcera Audrey.

 

 

 

 

 

 

 

 

Dcera: „Napsal mi e-mail. Dal mi tam nějaké informace o transsexualitě a crossdresingu a podepsal se jako „Angela“… „Love Angela“ místo „Love Dad“. Řekla jsem si, wow! Angela? To je můj otec a ne Angela!? 🙂 A později jsme si o tom popovídali.“

 

 

 

 

 

 

 

„Najednou jsem na něm viděla, jak je šťastná a spokojená.“

Manželka: „Když jsem si brala Davida, brala jsem si jeho osobnost. A teď? Nezáleží na tom, jestli je to David nebo Angela. Pořád je tu ta osoba, kterou jsem si vzala.“

 

 

 

 

 

 

 

Ale Angela moc dobře ví, že to, že ji přijala rodina i přátelé je spíše výjimkou. Proto se rozhodla čas od času uspořádat setkání osob jako je ona, aby si mohli vyměňovat své zkušenosti.

 

 

 

 

 

 

 

Jedna z návštěvnic: „Přeměna mi vzala mnoho přátel, mnoho peněz a také moji kariéru.“

Další z návštěvnic: „Cítím, že život, který mě čeká a přeměna, ve které teď právě jsem, povede už jen k lepšímu životu.“

Tito muži riskují, že ztratí vše, pokud se rozhodnou stát se ženou.

Současná medicína označuje transsexualitu jako psychickou poruchu.

 

 

 

 

Velice hluboko v mozku v intelektuální části je limbický systém v centrální části stria terminalis, tzv. BSTc. Bez ohledu na sexuální orientaci biologičtí muži mají dvakrát více somatostatinových neuronů než ženy. Počet neuronů v BSTc transsexuální osoby z muže na ženu byl podobný jako u biologických žen. A stejně tak naopak u transsexuálních osob z ženy na muže byl počet neuronů stejný jako u biologických mužů.

Pokusy na zvířatech a pozorování v oblasti lidských mozků přesvědčivě ukázaly, že sexuální odlišení není pouze o genitáliích, ale i o mozku a je pevně ​​spojeno s hypotalamusem, septumem, bed nucleus terminalis stria (BST) a amygdaly a všechny tyto části se podílejí na sexuálním chování. A podle průzkumů počet neuronů v BSTc nesouvisí se sexuální orientací.

Neurolog: “ Tito lidé mají správné pocity v souladu se svým mozkem. Teď když to víme, bylo by tedy vhodné „opravit“ mozek. Ale to nejde. Takže máme jedinou možnost – upravit tělo.“

 

 

Ale navzdory vědeckým poznatkům se Seanovi rodiče stále ptají, proč se jejich jediný syn chce stát ženou?

Psychiatr: „Není neobvyklé, že muž, který se chce stát ženou, se dříve věnoval mužským sportům.“

Sean měl vždycky rád motorky, sportovní auta a 4 roky byl v armádě.

Sean: „Snažil jsem se chovat tak, aby ostatní nepoznali, že jsem jiný.“

Rodiče se narozdíl od manželky Seana strachují o to, jak bude vypadat pro malé dítě druhá žena v domácnosti?

 

 

Pro jeho vlastní dobrý pocit si Sean říká Michaela. Ví však, že nestačí jen jméno k tomu, aby zamaskoval své mužské rysy. A tak se stejně jako mnoho ostatních transsexuálů z muže na ženu snaží nějak vytvořit své ženské rysy.

 

 

 

 

 

 

 

 

„Bohužel měřím 1,90 m. A lidé si říkají: ta výška, velká ramena, velké kosti, ruce…“

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Michaela přijíždí do San Francisca, aby zde navštívila svou „image konsultantku“ Denae Doyle. Za 75 dolarů za hodinu se ho zde pokusí odnaučit 30 let používaného a zažitého mužského chování.

Michaela: „Myslím si, že toto je nejtěžší část celé přeměny. Ale vypadá to dobře! Je důležité, jak vás vidí jiní lidé, protože pak mohu být lépe sama sebou.“

Bohužel výuka ženského chování nemá žádný efekt na jeho hlas.

Je mnohem obtížnější pro muže prodělávající přeměnu na ženu.

Psycholožka: „Máme zažité představy o tom, jak má vypadat perfektní žena a perfektní muž.“

 

TUTO VÝŠE UVEDENOU ČÁST OD 49:20 DO 52:00 URČITĚ DOPORUČUJI SHLÉDNOUT, JE TO MOC ZAJÍMAVÉ.

 

Zato Angela má mnohem snadnější život v ženské roli, než většina ostatních transsexuálů.

Ale její dům je stále ještě plný Davidovy minulosti.

(Ukazuje své vojenské uniformy. V garáži má rozdělanou opravu automobilu – veterána a říká: „Když jsem začala přeměnu, ztratila jsem absolutně zájem o to dodělat tu opravu. Došlo opravdu k velké změně celé mé osobnosti.“

Dcera: „Občas mi chybí můj táta, prostě po něm toužím, ale mám ho ráda takového, jaký je.“

Angela jede do Kanady, kde s terapeutkou probírá, zda je manželka schopna dále akceptovat jeho ženskou roli. Domnívá se totiž, že pokud nemá lesbické sklony, tak to nebude snadné.

Angela touží v Kanadě, kam odlétá se svojí manželkou, po další operaci pohlaví. Ta ho tam vyjde na 7000 amerických dolarů, ale pokud by se ji rozhodla uskutečnit v USA, stálo by to dvakrát tolik.

 

Manželka Angely: „Skutečně nevím, jak její přeměna změní naše vztahy. Ale když vidím, jak je šťastná, tak věřím, že to bude ještě lepší.“

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Angela: „Je to samozřejmě složitá operace. Dívala jsem se do tváře lékaři a říkala jsem si, usnu jako muž a probudím se jako žena.“

Tuto složitou operaci z povzdálí sleduje i jeho manželka.

Dr. Pierre Brassard z Kanady provede za rok 200 operací obou pohlaví.

Tento lékař: „Je to jako symfonie. Každá část má své místo.“

Někteří lékaři však diskutují o tom, zda je vhodné provádět tyto operace.

Jiný lékař: „Měli bychom snad provádět zeštíhlovací operace anorektičkám? Ty chtějí být také štíhlé!“

Psychoterapeut: „Operaci pohlaví vidím jako jeden z klíčových způsobů, jak transsexuální osobě pomoci. Je to základ. Označuje to, kdo jsem já.“

Po ukončení operace lékař zavtipkuje: „Výborně! Je to holka!“ 🙂

I po operaci Angelu její žena neopouští: „Chtěla jsem být u té operace, protože jen tak může člověk pochopit, jaké to je.“

O týden později už Angela odjíždí na svou chatu odpočívat.“

 

Angela: „Konečně mé tělo více pasuje na mou duši a cítím se lépe.“

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Anna žije už více než rok svůj ženský život. Jela navštívit svoji kamarádku a povídají si o přeměně.

Anna: „Jakmile se dáte na tuto cestu, už z ní není návratu.“

 

 

 

 

 

 

 

 

Michaela 6 měsíců od začátku hormonální léčby.

Opustil Sáru a žije nyní v San Franciscu jako Michaela.

Michaela: „Cítím se o moc lépe jako dívka. Pořád. Je to fantastické a úžasné. Shodila jsem 28 kg za posledních 13 měsíců.“

Ačkoli má Michaela již mnoho ženských znaků, její hlas stále nezní moc žensky. Proto se neustále zdokonaluje.

Před 2 měsíci jí však podávání hormonů způsobilo zdravotní problém. To bohužel znamená, že musela přestat brát ženský hormon a zastavilo to feminizaci jejího těla, včetně růstu prsou.

 

 

Alespoň se může naplno věnovat svému dnes již 2letému synovi Mickovi, kterého má každý víkend.

Michaela: „Říká mi pořád táto. Zkoušeli jsme, aby mi říkal Michaelo, ale nejde to. Takže jsem pro něj pořád „táta“. Věřím, že z něj vyroste člověk, který bude chápat sexuálně odlišné osobnosti a nebude s nimi mít problém.“

 

Přeměna není nikdy bez rizik. Ale vědci neustále pracují na pochopení transsexuality, aby se lidé mohli snadněji stát těmi, kým doopravy jsou.

 

 

 

 

(Konkrétně u Angely si nejsem jistá, jestli jsem to správně pochopila, jak to má s operací pohlaví. Protože na začátku o ní mluví a na konci na ní teprve jede, tak to možná bude tak, že se celý dokument odehrává v tom smyslu, že se na ní teprve připravuje. Takže o mírnou mystifikaci se omlouvám, pokud jste si toho vůbec všimli 🙂

———————————————————–

 

No tak abych to shrnula.

Na začátku jsem si myslela, že Michaela bude se Sárou žít, když mají syna Micka. (Proč jsem pořád tak naivní????). Naštvalo mě, že od ní odešel. Protože je to ve mě. Oni to dítě plánovali s tím, že věděli, že se chce Sean stát Michaelou. Já jsem své dítě plánovala, protože jsem si myslela, že to obrovské štěští, které bylo a je obrovské, překoná tu nestvůru ve mě… Jsem šťastná, že dcerku mám. A teď už vím, že to překonat nejde. Prostě nejde!!! Mozek pitomej.

 

Angela a její manželka jsou už dost staří na to, aby věděli, že je pro ně výhodnější žít spolu. A dojímá mě, jak jí její manželka miluje a je pořád s ní. Svým způsobem mohou být šťastné.

 

Z Anny bude hezká holka 🙂

 

 

 

Včera mi mamka vyprávěla o tom, jak říkali v rádiu, že se pět žen domluvilo, že opustí své muže, kteří už jim nic nepřinášejí, najdou si vlastní byt a budou se tam podílet na nákladech. Jsou tak šťastné, jako nikdy předtím a víte kolik jim je? 70!

 

Dneska se mi mamka svěřila, že slyšela, jak se bavily učitelky ze školy a jedna povídá: „No já bych si dovedla představit, že žiju s nějakou kamarádkou!“ (Má muže a dvě děti). „Vždyť víš, jak to je, když se na ty chlapy nemůžeš spolehnout.“

 

Tím neshazuji muže. Tím chci říct, že mužům je stejně nejlépe mezi muži a ženám mezi ženami. Muži milují ty své veselé a bezstarostné „diskuse“ v hospodě, ženy zase tu svou spolehlivost a preciznost. Přírodě a lidstvu přináší soužití mužů a žen jistou výhodu – rozmnožování se. To je sama podstata evoluce. Je to tak zařízené, aby nám bylo příjemné žít s osobou opačného pohlaví (obvykle tedy). Ale když pak zjistíte, že jste ženou, jenže máte mužské tělo, jste totálně vyřízení, odepsaní, nešťastní a zoufalí. Tedy dokud vám to nedocvakne úplně, protože pak už je jen krůček k tomu, aby se to změnilo…

 

Pro mě osobně začíná být transsexualita záhadou, kterou strašně ráda poznávám blíž.

Poznej svého nepřítele a překonáš strach…

 

A taky mi mamka říkala, ať se nepodceňuju. Že až přijdu konečně o vousy, že můžu klidně venku taky chodit jako 100% Tereza a hezky žensky. Tak jsem jí řekla, že se zase nerada přeceňuju! 🙂 Ale potěšilo to. Je hodná mamča moje.

A původně jsem chtěla k Hance zajít hodně žensky oblečená, ale když tu vidím třeba tu Michaelu z dokumentu, jak na ní nebylo znát vůbec nic ženského zezačátku… ale jako zase muž tam taky jít nechci, takže tak nějak abych to s tou ženskostí nepřeháněla a současně aby to bylo hezky ženské… 🙂 No to jsem zvědavá! 🙂

Na 11 h. jsem měla schůzku s mojí psycholožkou.

Je bezva, že až na 11, protože jsem sice vstala úplně sama už v 7, ale než jsem si udělala všechny patřičné holčičí zkrášlovací procesy, bylo najednou 9:30 a když se k tomu ještě zakecáte s mamčou, tak je najednou 10:15 a máte co dělat, abyste se stihly ještě obléknout 🙂 Taky patřičně žensky 🙂 Ale bohužel do sukně a podpatků ještě odvahu nemám. To proto, že mám pořád ty mužské rysy… jak se zbavím vousů, tak hurá ven! 🙂

 

Můžu se totiž jinak snažit sebevíc vypadat jako žena, ale stačí jeden jediný mužský detail a můžu se jít zahrabat.

 

Vyšla jsem si ve svých nových šedých sportovních tříčtvrťákách, k tomu ty mé bílé dámské tenisky, do nich silonové podkolenky, aby to vypadalo ještě líp a červené klučičí tričko, co je svým způsobem i holčičí, protože na něm nic není. Jen bílý nápis na straně. Chtěla jsem to růžové tričko, ale já na to prostě tu odvahu pořád nenacházím 🙁

 

No a hezky jsem si namalovala oči (poprvé jsem použila i bílou tužku na oči do vnitřního koutku a úžasně to prozářilo pohled!:), decentně a přitom nepřehlédnutelně (jak si aspoň myslím) a šla s tou sportovní šedou cross kabelkou směr nemocnice. Mám to odsud asi 30 minut pěšky. Snažila jsem se jít ženským krokem, takže jsem se i trošku courala, ale zjistila jsem, že bych potřebovala, aby mě někdo nahrával na video a já se pak koukla, jestli to vypadá žensky. Tu chůzi jinak sama nejsem schopná natrénovat. Potřebovala bych si natočit všechny moje možné varianty chůze, které mezi sebou střídám a přemýšlím, která je z nich nejženštější.

 

A taky ženský postoj.

Můžu ho trénovat sebevíc, snažím se stát rovně, vypnout prsa, ale není to moc? Nebo málo? A jsou správně ramena? A co zadek? A postoj nohou? Je to dostatečně ženské? Potřebovala bych to vidět na figuríně 🙂 A ta figurína by mě ještě k tomu mohla opravovat.. protože by se dívala svýma očima.

 

Můžu se to z netu a youtube učit jak dlouho chci, ale to je pasivní výuka. Kdo ví, jestli to dělám dobře? 🙂

 

Škoda, že neexistují něco jako vizážistky, ale takové, co by se zabývaly ženským chováním a pohyby… Nevím, jak je nazvat. Třeba pohybová modelátorka 🙂 (To je jako když šišláte a mluvíte o moderátorce 🙂

 

Ale co chci říct k těm silonkám, přišla jsem na to, jak se posouvá moje odvaha a myšlení:

 

1. stupeň základní školy (1986?) – obrovský strach z toho, že vůbec vylézám ven v silonkách pod teplákama. Silonky jsou zamaskované úplně všude, nesmí vykukovat ani milimetr. A co když budou vidět skrz ty tepláky???!!! Tyhle obavy mě pronásledovaly tak, že se mi dělalo špatně pokaždé, když kolem někdo prošel. Co když ty silonky viděl? 🙂 (teď se tomu směju 🙂

Tenhle stav nošení silonek tak, aby nikdy nikdo neviděl, že je mám, přetrvával až do konce střední školy. Takže deset let mě nepochopitelných zážitků, u kterých jsem se ptala sama sebe, proč to dělám?

 

1997 – moje první zaměstnání na úřadě – postupně začínám silonky nosit i do práce (kromě léta). Samozřejmě pod ponožky. Ale už se je nesnažím tak skrývat, i když se ještě dost hlídám. Doma nosím ženské oblečení jak jen to jde.

 

1999 – první dívčí fotky na internetu – ehm, tedy dívčí… nechtějte to vidět! 🙂 Žádná paruka, žádný make-up… jen dívčí oblečení, silonky a botičky… odhalila je omylem moje nejmilejší kolegyně (o 5 let mladší) Edita. Trapas! Ale né tak docela. Příští den jdu do práce a ona se mě ptá, jestli mám silonky na sobě… a jestli si na ně může sáhnout! 🙂 První člověk z okolí, který odhaluje moje tajemství… mám jí strašně ráda dodnes, i když už se bohužel nevídáme.

 

To už samozřejmě po večerech občas vyjdu ven v sukni, s parukou a nalíčená a užívám si to. Ale mezi lidi se ještě chodit bojím.

 

2005 (?) – první přiznání manželce, že ráda nosím ženské věci. Je mi tolerováno nosit silonky, ale jen doma. Cítím, že je jí to nepříjemné, tak to omezuji jen na dobu, kdy jsem doma sama. Nesmím nosit nic dámského ven (ani spodní prádlo), protože co kdyby mě přejelo auto a viděly by to sestřičky v nemocnici?

Respektuji to chvíli, ale nedá se to vydržet.

 

2011 – silonky nebo silonové ponožky nosím už doma skoro pořád, není mi to moc tolerováno, ještě nevím, kdo jsem. Venku tajím jen tělové, černé zimní už nosím bez ponožek.

 

Březen – červen 2012 – už nenosím silonky pod ponožkama, ale tak, jak je holky nosí – prostě rovnou do bot. Neřeším to. Když to někdo uvidí, nevadí mi to.

 

Dnes 22.6.2012 – jdu poprvé v silonkách (i když jsou vidět ty silonové podkolenky jen na lýtkách) mezi lidi. Líbí se mi to. Neskrývám to. Naopak! 🙂 Chci, aby si toho všímali 🙂 Je mi to příjemné. Ty nohy jsou tak hladké a hebké! 🙂 Nechápu, proč jsem se vždycky bála je venku nosit! 🙂 Směju se svému strachu do očí. Vždyť ti lidé nemohou poznat, jestli je mám nebo nemám na sobě! Navíc v pohybu to nejde poznat už vůbec. Tak co jsem celé ty roky řešila? 🙂 Vychutnávám si to 🙂

Sbohem strachu!!! 🙂

 

Těším se, až takhle překonám i další mé strachy… z nošení sukní… a podpatků…! Jůůůů!

Takže tak.

Strach z nošení silonek na veřejnosti je minulost 🙂 Nechápu, proč to byl takový problém!? 🙂 A čekám další posuny…

 

U psycholožky jsme se zase nasmály! 🙂 Ráda tam chodím. Je moc příjemná a poslouchá 🙂 (joo, to oni mají v popisu práce, já vím 🙂 Ale taky komunikuje 🙂

Rozebíraly jsme v rychlosti, že někdy po 5.7. bych mohla už jít na trvalou laserovou epilaci vousů nad horním rtem. Tím chci začít. Počítám tak 10 procedur u mě 🙂 A vyzkouším to, jestli to fakt funguje. Zaujalo jí to. V mých vousech vidí taky problém, který mi brání se venku víc žensky projevit. Pochválila mě, jak mi krásně rostou vlasy 🙂 A probraly jsme Hanku Fifkovou…

… teď už ke své psycholožce půjdu až se vrátím od Hanky! Už je to za měsíc!!!!! Už se blíží můj první den D. A už se těším na ten druhý den D – den, kdy jednou vezmu poprvé svou kouzelnou pilulku. Ony jsou tedy dvě – antiandrogen a estrogen. Ti z ženy na muže mají pilulku jen jednu – testosteron 🙂 Kéž by to šlo jen nějak přehodit, ty naše původní biologické hormony z jednoho těla do druhého 🙂

Říkala jsem jí, že chci k Hance co nejvíc vypadat jako Tereza… musím to ještě promyslet 🙂

 

Ptala jsem se, jak to mám dělat, až si najdu novou práci. Jestli mám dávat něco najevo. Říkala, že ne. Že nesmím. Že pokud tam přijdu (protože to je nová práce) v ženských šatech, jako vyloženě ženských, že by se taky mohlo stát, že mě hned odvezou na psychiatrii! 🙂 To by byla sranda 🙂 Práce tedy bude místo, kde to budu muset tajit :/ I když náušnice si nechám a malovat se budu taky a chodit oblečená unisex můžu taky vždycky… a doma vždycky zase rozkvetu.

 

Když jsem šla k psycholožce, pustila jsem si do sluchátek svojí oblíbenou hudbu (vocal trance) trošku víc nahlas. Dělám to tak vždycky, když potřebuju odvahu. Nedávno jsem četla, jak jedna přeměňovaná slečna řeší nakupování v obchodě s dámským prádlem. Buď tam jde rovnou jako žena (což ale já ještě nemůžu), protože pak je klidnější nebo to řeší tak, že si dá do uší sluchátka a je ve svém světě.

Jo, přesně tohle funguje. Jste ve svém světě a okolí pro vás neexistuje. Neřeším ho tolik. Hudba opravdu pomáhá. Jsem ráda, že aspoň něco zatím 🙂

 

A cestou zpátky jsem si zase užívala tu ladnou dívčí chůzi (teda pokus o ní :). Nikdo na mě necivěl, nikdo nic neříkal, nikdo na mě nepokřikoval… asi si začínám zvykat 😀 Asi se zbytečně bojím, že vypadám příliš žensky, zatímco vypadám spíše zženštile mužsky 🙂 Možná jako gay 🙂

Dlouho jsem váhala, jestli tu mám o tom vůbec psát, jestli se to sem hodí a tak.

 

Ale je fakt, že je to problém, který prostě lidé jako já potřebují řešit. A pokud jste zoufalí jako já, že vám tam něco pořád vadí, tak tady je návod. Nevypadá rozhodně hezky, když si vezmete sukni a někde mezi nohama máte bouli. A přímo příšerné je to, když máte velmi těsné kalhoty a potřebujete, aby rozkrok byl úplně absolutně ženský. Vypadá to příšerně, když máte dámské přiléhavé kalhoty a v rozkroku bouli jako Brno. A ať se snažíte jak se snažíte, tak nejde zacpat, i když máte pocit, že jste vyzkoušeli všechny možnosti, kam to dát – všechny možné směry a způsoby 🙂 Já je fakt vyzkoušela a teď už vím, že existuje jen jediný způsob (kromě té úžasné operace na konci toho všeho), jak to skrýt.

 

Kdysi jsem na internetu hledala, jestli neexistuje způsob, jak se té nevzhledné boule zbavit a navodit tak pocit dokonale ženského rozkroku. V češtině o tomhle informace neexistují a už vůbec ne s ilustračními obrázky.

 

V angličtině (a polštině) se něco najít dá (jmenuje se to „tucking“ nebo „tuck“), ale většinou je to sáhodlouhý text, ve kterém se moc Čechů neorientuje. Na youtube o tom zase každý jen povídá, ale nikdo to nechce předvést 🙂 Jedno video tam tedy je, ale to sem dávat nebudu a pokusím se to tu vysvětlit jednoduše a s vlastními radami.

 

Takhle to vypadá, když se mi to povede:

 

 

Tohle je sice dokonale ženský rozkrok, ale bohužel nevydrží celý den. Respektive vydrží asi tak na 75 %. Víc už nemá šanci povolit 🙂 Což stačí, protože bouli rozhodně mít v sukni ani ve velmi těsných kalhotách mít nebudete. Čím těsnější, tím déle to vydrží. A můžete to tak mít klidně celý den, protože žádné zdravotní riziko (až na neschopnost spermií se pohybovat, protože potřebují nižší teplotu a proto taky příroda dala varlata jakoby mimo tělo do pytlíku) neexistuje. Pokud se tedy zrovna chcete rozmnožovat, tak na to zapomeňte 🙂

 

 

Chlapci mají po narození nesestouplá varlata, která časem klesnou. Ale kde byly až dosud? V rozkroku jsou dvě dutinky, které tam zůstanou už celý život. Tak proč je nevyužít a nevrátit varlata tam, odkud přišly? 🙂 Tato technika je absolutně nebolestivá a pokud cítíte nějaký nepříjemný pocit, tak to děláte špatně. Naopak vás výsledek tak ohromí, že už to budete chtít dělat denně.

 

Zde je ilustrační obrázek:

 

 

Jednoduše:

Ve stoje nebo v leže na zádech rozkročíte nohy, vezmete varlata do ruky a každé zastrčíte jakoby nahoru. Tu dutinku tam lehce najdete. Určitě jste o ní nevěděli, ale je tam. Jde to tam zastrčit opravdu celé. Po zasunutí (tucking) vám zůstane „moszna“, jak tu píší v obrázku naši polští kolegové 🙂 Je to teda ostuda, ale fakt odborně nevím, jak se tomu říká. Prostě pytlík 🙂 Ale prázdný bez varlat. Ta varlata si tam v dutinkách musíte pořád držet, jinak vyklouznou (to je ta nevýhoda právě). Musíme je tedy zafixovat.

 

Držíte si je v dutinkách (např. dvěma prsty jedné ruky) a pytlík si natáhnete dozadu mezi nohy – a to tak silně jak jen to jde, aby to nebolelo a k němu mezi nohy dozadu i penis. Co nejvíc to jde, čímž se zafixují varlata (protože tím nataženým pytlíkem to všechno tak jako drží) a samozřejmě jsem zapomněla říct, že tohle provádíte už s kalhotkama (né tanga!) na nohách někde u kolenou, protože potřebujete vše takhle naskládané zafixovat co nejvíc to jde, aby to zase nevyklouzlo a nemuseli jste to tam držet celý den. Jak to tak držíte (a jste při tom moc šikovní, což se naučíte, takže už vám to za chvíli půjde rychle), druhou rukou si natahujete kalhotky nahoru co nejtěsněji. Okamžitě překřížíte nohy, čímž to bude držet taky. Samotné kalhotky to ale celý den neudrží.

 

Buď si můžete vzít hned ty velmi těsné kalhoty, které to zafixují perfektně a stoprocentně vám už nic ven nevyklouzne nebo pro jistotu (a třeba pod sukni) ještě další vrstvu fixace… já používám z punčochových kalhot (těch lepších elastických, např. Bellinda kolem 79 Kč – tam je i zesílený klín) ten zesílený sed. Odstřihnu zatrhnuté nohavice a mám jakoby takové elastické kalhotky. Ty to tam taky perfektně udrží a co se mi osvědčilo jsou starší poničené legíny (ale bohužel černé), které už se nedají nosit, protože nevypadají hezky. Také odstřihnu nohavice, natáhnu co nejvýš a legíny mají takovou vlastnost, že jsou fakt hodně ženské v rozkroku, že nepředpokládají, že je nosí muž. Takže to zmáčknou ještě víc. Fakt to nebolí! Naopak, je to nesmírně příjemné, protože se za prvé nemůžete vynadívat toho, jak krásně to vypadá a za druhé si můžete v klidu sedat s nohou přes nohu a nic vás tam netlačí.

 

Jakmile zjistíte, že to funguje, tak to budete dělat už takhle napořád. Vypadá to úžasně. Pokud se stane, že přes den začne z dutinky něco vyklouzávat, nic se neděje, jde to zase upravit např. na toaletě. Akorát po čůrání (samozřejmě v sedě) to musíte upravit znovu, protože to po svléknutí vyklouzne. Nedrží to tam. Ale časem to natrénujete jako já 🙂

 

Pokud dojde k tomu, že z nějakého důvodu začnete mít erekci, také se nic neděje, protože jak je to tam pevně zafixované oblečením, nemělo by to povolit, i když je zde riziko, že se boule zvětší. Ale dá se to zvládnout a ono to zase přejde 🙂 Já osobně s tímhle problém nemám. Ale vím, že to může nastat. I mě se to párkrát stávalo. Jenže jsem teď ve fázi (už několik měsíců), kdy můj stav být ženou nemá na sexuální vzrušení žádný vliv. Když ještě odbočím, transvestitismus se vyznačuje právě tím vzrušením z převlékání. Pamatuji si, že to tak před lety bývávalo. Ale z této fáze je prý už jen malý krůček k transsexualismu. Což jsem nevěděla. Myslela jsem si, že jsou to dvě odlišné věci. A nechápala, proč najednou nepotřebuji sexuální vybití. Proč se ráno vzbudím, namaluji, obléknu jako žena a ono mě to nevzrušuje, ale je to uvolňující a osvobozující… a nedokázala jsem se vracet zpátky do mužského života. Najednou je vám sexuální vzrušení ukradené a je až na posledním místě… V tu chvíli chcete jediné – stát se ženou. A k tomu penis nepotřebujete. Naopak – vám vadí. Pořád a všude a chcete, aby tam nebyl.

 

Některé návody ještě navíc používají lékařskou pásku, kterou lze vše pevně převázat a zafixovat. To ale už není vhodné na dlouhodobé nošení (např. na celý den). Kvůli prokrvení. Kdežto tahle „kalhotková“ varianta je v pohodě.

 

 

Těším se, až tohle jednou nebudu muset řešit. I když je to až na konci téhle mé cesty…

Netýká se to mě, ale týká se to jiné slečny, která prošla přeměnou.

Jmenuje se Line Marie a je z Norska.

Konečně taky někdo z našeho starého kontinentu 🙂

A to, že je pro mě favoritkou dokazuje i to, že v levém panelu jí mám na prvním místě…

 

 

Strašně ráda koukám na její videa.

 

A v jednom z nich odpovídá na některé otázky, takže jsem se rozhodla to sem vložit v češtině, protože mě dokázala rozesmát 🙂

A navíc je strašně moc krásná, má neuvěřitelné charizma a hlavně její vystupování je pro mě absolutně ženské.

Jak z ní vyzařuje ta ženskost, její ženské pohyby, gestikulace i výrazy tváře můžete vidět zde na jejím desetiminutovém videu plném otázek a odpovědí (v angličtině).

 

Tady je moje shrnutí otázek od jejích příznivců z tohoto videa:

 

 

 

Odpověď:

Můj tip pro tebe, jak být krásná, je…. mléko! To mě dělá krásnou. Miluji mléko!

 

 

 

 

 

 

Odpověď:

Mám jen dvě operace! Moje prsa a… tam dole 🙂 Jinak nic jiného :*

 

 

 

 

Odpověď:

Hormony působí dobře 🙂 Vaše pleť bude ženštější… Hormony fungují na každého jinak. Mě daly mé křivky těla, jemnou kůži, můj zadek, ale nenarostla mi větší prsa, takže jsem se musela rozhodnout pro silikon, ale teď jsou už dobré.

Je nebezpečné brát příliš mnoho hormonů. Musíte sledovat účinky, protože hrát si s hormony je fakt nebezpečné. Může vám onemocnět srdce. Čím rychleji je začnete brát, tím je větší riziko zástavy srdce.

A ještě jsem zapomněla, že hormony zmenší váš penis! 🙂 Což mě potěšilo.

 

 

 

Odpověď:

Bylo to fakt zasr….. hrozné. Jako noční můra. Ničilo mě to. Dívat se, jak to ničí mě a mé tělo. Takže když jsem začala brát ženské hormony, bylo to pro mě vysvobozením. Bože já miluji ženské hormony! Ale jednu věc jsem na svém mužském životě měla ráda – sprchování se svými spolužáky! 🙂 Takže jsem viděla, kdo ho má největšího a kdo nejmenšího 🙂 Takže fakt doufám, že tohle video neuvidí nikdo z mých spolužáků!

 

 

 

Seznamuji se s muži, kteří nevědí, že jsem se narodila jako… chlapec. Taky doufám, že nikdy neuvidí tohle video. Jinak budu mrtvá! 🙂

 

 

 

Odpověď:

Nezmenšila. Ale ztloustla jsem! 🙂

 

 

 

 

Odpověď:

Ne! Já nejsem shemale. Co si to o mně sakra myslíš? Ne! Prostě ne!

 

 

 

Odpověď:

Byla jsem hrozně zmatená. Bylo strašně obtížné to pochopit, že uvnitř mě je dívka. Podle toho, co jsem si zjistila ve škole a na jiných místech z různých materiálů jsem si myslela, že jsem gay..nebo někdo divný. Že nejde o změnu pohlaví. Nejdříve jsem si myslela, že jsem prostě gay. Ale nikdy jsem se jako gay necítila. Nevěděla jsem, kdo jsem. Proč mám tyhle pocity. Říkala jsem si, co se to se mnou sakra děje. Ptala jsem se boha, jestli mi může pomoct. Ale nedostala jsem od něj žádnou odpověď. Byla jsem tak zmatená. A po tom všem jsem sledovala televizi, kde říkali, že je možné, aby se chlapec stal dívkou. A od toho momentu jsem věděla, co musím udělat. Že nemám jinou možnost. A musím to udělat teď! Ale bylo strašně těžké říci to rodičům, protože něco takového ještě nikdy neslyšeli. Takže to bylo velice obtížné…

 

Pokud máte ještě nějaké otázky, na které jsem tu zapomněla, napište mi a já vytvořím video č. 2 🙂