• otєrєzє.cz

    Moc hodná paní sousedka

    U mamky, kde teď bydlím, bydlí také sousedka (což není až tak neobvyklé, protože to sousedky dělají, že vedle vás bydlí :), ale tahle paní je strašně moc milá. Měla by mi někdy začátkem podzimu 2012 zapůjčit svůj byt na hodně dlouho a já jí v něm budu platit všechny poplatky a starat se o něj, protože se stěhuje do Prahy a nechce mít byty dva, ale prodávat ho taky nechce. Ideální situace prostě, kterou mi seslalo samo nebe.
     
    Mamka samozřejmě paní sousedce (bude jí kolem 70 let) všechno o mě řekla a paní sousedku to nadchlo! Okamžitě mi začala říkat Terezko a také používat ženský rod. A to jsem tu byla u mamky teprve krátce a ještě jsem se z toho nemohla sama vzpamatovat a občas jsem si pletla mužský a ženský rod 🙂 Ale teď už ne. Zvykla jsem si rychle.
     
    Občas k mamce chodí na návštěvu a dneska tu byla na kafíčko. Hned mě začaly zase probírat a paní sousedka si vzpomněla, že si teď kupovala nějakou bundičku, která jí moc nepadne, jestli si jí nechci zkusit. No já hned nadšená, takže jsme s mamkou letěly o poschodí výš a vytáhla tak strašně krásnou riflovou bundičku, co má užší pas a nahoře větší límec s kožíškem. Je to podzimní nebo jarní bundička a sedla mi teda okamžitě! Sešly jsme dolů a prý ať si k tomu vyzkouším ty nové úzké rifle…. byla jsem namalovaná a když jsem si to všechno oblékla, tak jsem myslela, že v tom snad půjdu ven v tom vedru, jak to bylo krásný!
     
    Paní sousedka byla nadšená. Nevěřila svým očím stejně jako já, jak mi ta bundička padne a říkala, jak mi to opravdu sluší. Ještě chvíli jsem se kochala před zrcadlem a pak to svlékla. Na to mamča nabídla paní sousedce, jestli nechce vidět moje holčičí fotky na počítači. No tak jsme se šly podívat 🙂
     
    Ta mi ale zvedla sebevědomí!!! Byla úplně v šoku. Strašně nadšená a pořád opakovala, že to není možné, že jsem prostě holka a jak mi to sluší…
     
    No to bylo něco pro mě 🙂
     
    Je strašně moc hodná. Mám tu svět, který mě respektuje a to mě tak těší! Hned jsem měla tolik energie! Ještě jsem jí vyprávěla, jak chci větší prsa a menší ramena a strašně moc jí děkovala za bundičku, kterou mi od ní mamka koupila a já jí za to v nejbližší době nakoupím jídlo.
     
    Nemůžu už se dočkat, až bude podzim. Ale asi neodolám a něco nafotím dřív 🙂
     
    Když já bych tak chtěla už dlouhé vlásky…. takhle to vypadá taky žensky, ale dlouhé vlasy jsou dlouhé vlasy :). Ta ženskost je v nich prostě větší…
     
    No tak mám radost, že mám kolem sebe už tolik fajn lidí, že tomu někdy nemůžu ani uvěřit.
     
    A jsem šťastná.
     
    Každý den prožívám své štěstí.
    (Pokud mě tedy někdo nesráží k zemi, ale tam já dlouho zůstávat nechci 🙂
     
    Kéž by měli všichni takové moc hodné paní sousedky.
  • otєrєzє.cz

    Léto roku 2016

    Dneska jsem byla ve městě. Musela jsem něco koupit v obchodě, kde jsem ještě pořád oficiálně zaměstnaná, ale nechodím tam, protože mám neschopenku. No a teď se mi faaakt nechtělo odličovat a už vůbec ne sundávat náušničky nebo odlakovávat nehty (mám nenápadnou francouzskou manikúru ze včerejšího večera, takže tak nápadná není – je teda fakt, že Móňa si koupila strašně krásný oranžový lak Essence v Rossmannovi a udělala tak hezkou fotku, že bych tu barvičku chtěla taky, takže se tam co nevidět stavím 🙂
     
    Ale to jsem trochu odbočila 🙂 Když já jsem zase plná zážitků 🙂 No šla jsem prostě do obchodu dá se říct unisex. Byla tam kolegyně, se kterou dobře vycházím a která to o mě ví, protože jsem to řekla její dceři, se kterou si taky moc rozumím. A ta tam přišla potom také, takže jsme si popovídaly a bylo to super. Terezu teda neřešíme, protože práce (tenhle obchod) a v přítomnosti manželky jsou jediné dva světy, kde v tuto chvíli nemohu používat ženský rod i mé jméno. Nejhorší je to v mozku přehazovat :))) Já už totiž i myslím v ženském rodě… no tak se kdyžtak prokecnu.
     
    Nikča (dcera kolegyně) si ze mě dělala srandu, když jsem tam hledala hodiny, jestli prý nejsem blondýna :))) No jo, blondýny to nemají vůbec jednoduché :))
     
    Ale proč o tom píšu. No venku bylo +32, vedro na padnutí a všechny ty holky a ženy měly na sobě lehoučké letní věcičky, nádherné krátké šatičky, žabky nebo fakt krátké kraťásky… bože jak já jsem si v tu chvíli přála, aby už bylo léto 2014 nebo 2015…
     
    …a začala přemýšlet, jaké to bude, až tu půjdu za 4 roky – v létě 2016… najednou bude všechno to dívčí, po čem toužím a čeho se nemůžu nabažit, úplně normální, přirozené, běžné… (i když to pro mě nebude nikdy běžné :)… najednou to nebudu muset řešit a má mysl začne řešit všední věci typu co dnes k večeři, co jsem zapomněla v práci, že mi dochází odličovač… Už žádné rozbušené srdce z každičkého vzácného (nyní už celkem rozšířeného) okamžiku, kdy mohu být Terezou, protože já už budu Terezou!
     
    Strašně mě to nadchlo. Žádné skrývání, žádné ostychy, žádný stud. Vejdu do obchodu s podprsenkama a normálně si je vyzkouším a koupím. Žádný problém se skrýváním vousů, které už mít nebudu, žádný problém s mými rameny… budu to já…
    Hezké to bude! Chci žít normální holčičí život… tak jako vy, holky.
  • otєrєzє.cz

    Tříčtvrťáky a růžové tričko

    Třetí den od nákup jsem neodolala, venku +30, takže jsem si oblékla nové tríčtvrťáky do vedra, jsou úžasně volné a své nové růžové tričko, co chci nosit i jako unisex (tak uvidíme, jestli k tomu najdu odvahu, ale hrozně se mi líbí). Nějak extra jsem se nečesala, ale chtěla jsem zvěčnit ty hadříky na sobě 🙂
    Tady je fotka:
     
     
    Akorát teď nevím, jaké botičky.
    Páskové na podpatku mám akorát béžové, balerínky zas černé … možná by to chtělo bílé balerínky ještě! 🙂 Jůůů 🙂
    Nebo jen nějaké žabky… to budu muset ještě dořešit! 🙂
  • otєrєzє.cz

    Sobecký prevít

    Sobecký prevít – to jsem já.
     
    Opustila jsem přeci manželku a dítě. To se dělá?
    Jak jsem jim to mohla udělat? Co teď to ubého děcko?
     
    Asi milionkrát jsem si tohle říkala taky.
     
    Ale já s nimi chtěla žít dál, nabízela jsem dokonce, že se na všechno vykašlu (nevím, jestli bych to zvládla, ale když bych to nezkusila, tak bych to nevěděla) a budeme rodina jako dřív. Taky mi chybí to rodinné štěstí! Nechci je opouštět! Už jsem tu o tom psala stokrát, ale jsem prostě sobecký prevít, protože jen a jen kvůli svému štěstí jsem rozbila rodinu.
     
    To neřekla manželka, to jsem si teď přečetla.
     
    Tak jasně, že jsem musela počítat i s těmito reakcemi lidí, jenže když mi někdo řekne, že jsem sobec proto, že jsem opustila rodinu a nechala je tam, zatímco to bylo pro mě to nejtěžší a nemůžu se s tím srovna doteď a nejradši bych tu rodinu pořád měla, protože jí miluju a chci, tak mě to prostě naštve a musím se tu vyvztekat 🙂
     
    Hold prostě budu narážet pořád na nějaké narážky a překážky a musím se naučit na ně reagovat a překonávat je. Je toho tolik nového a každou chvíli se něco nebo někdo pokusí mě srazit k zemi…
    Ale taky musím říct, že každou chvíli se mě taky něco nebo někdo pokusí z té země zvedat a dávat sílu jít dál a tyhle lidi nemít, tak nevím… díky.
  • otєrєzє.cz

    Tereza se otevírá světu :)

    Musela jsem to udělat…
    Už delší dobu na to myslím… že vytvořím video své předhormonální přeměny… A zaznamenám si takový můj úplný začátek mého nového života.
     
    Tereza se otevřela světu 🙂
     
    Tady je moje video na youtube… (video jsem 31.12.2014 odstranila)
     
     
     
     
    p.s. to video tam nebylo ani tři minuty a už jsem dostala první zprávu 🙂
  • otєrєzє.cz

    Logika podprsenky

    Tak původně jsem se v předchozím článku chtěla o podprsence jen zmínit, ale tak jsem se v tom začala neorientovat, že jsem hledala nějaké informace o těch velikostech a musím říct, že jsem z toho teda docela zmatená 🙂
     
    Mám novou podprsenku 🙂 Nevím, jestli se hodí tu o ní psát, ale je tělové barvy s mašličkou uprostřed a taky moc příjemná! Je to velikost 80A, ale než se mi po hormonech zmenší hrudník, tak bych asi spíš potřebovala 85A. Jsem nadšená, jak krásně „to“ v ní vypadá 🙂 Ale musím teda říct, že ta moje áčka se do áčkové podprsenky jen tak tak vejdou… mamka říkala, že bych mohla mít klidně větší, ale mám i béčkovou a tam to musím zase lehce vycpávat, tak nevim 🙂
     
    Je teda fakt, že 85A se v kamenném obchodě hodně těžko shání, protože ono se tak nějak předpokládá, že holky nebudou mít áčka s takovýmhle velkým obvodem hrudníku :/ Ale ono by se to mělo zmenšit 🙂 Žjůůů se těším na tu holčičí postavu, co jsem viděla v přeměnách na youtube! 🙂
     
    Navíc jak jsem teď zjistila, ono to s těmi velikostmi podprsenek pro mě není vůbec snadné pochopit.
    Jasně, že vím obvod pod prsy, obvod přes prsa a pak velikost košíčků, ale jak může být např. 80C to samé, co 75D, to je na mě moc složitá logika! 🙂 Píší o tom v diskusi na www.omlazeni.cz – Jak určit velikost podprsenky.
    Že prý velikost 65 B je diagonální velikost k podprsence 70 A, tzn. má stejně velký košík a menší obvod. Jak může být košík B stejně velký jako A ????? To by se přeci nejmenoval B a A, ale byly by oba třeba B ne?
     
    To znamená, že moje velikost 85A je to samé, jako 80B? Ale mě je B velké 🙂 Navíc 80 zas moc úzké 🙂 I když teda je fakt, že né až zas tak moc, dá se to nosit…
     
    Budu citovat z té diskuse:
    „jednoho času jsem měla pod prsy 76 cm přes 95, v dobré víře jsem si koupila 75E, seděla dobře tak týden, a pak se začala vytahovat a už neseděla tak pevně a pořád se dostávala vzadu nahoru. Jednalo se o podprsenku Triumph a ne o nějakou z tržnice. Pak sem si tedy koupila 70F, seděla skvěle, cítila jsem moc dobrou podporu.
     
    Tím chci říct, že je lepší si koupit menší obvod, protože většina podprsenek se stejně vytáhne. Je přece pro ženu lepší, když bude díky dobře padnoucí podprsence chodit narovnaná a cítit se v ní dobře.
    Nevím, proč se ten způsob menšího obvodu nepraktikuje u všech. U mě byl ten efekt menšího obvodu viditelný dost. A to že není velký výběr? S tím se musím smířit. Nechci si kupovat extra pěkný podprsenky kvůli někomu, ale stačí mi nějaká dobře padnoucí, abych se v ní cítila dobře. Teď je to 70E.“
     
    OK. Takže já mám obvod pod prsy 86 cm a přes prsa 96 cm, ale není to velkými prsy, nýbrž větším (bohužel mužským) hrudníkem a rameny. Ale jak se tu píše, je lepší koupit o obvod menší, tzn. ne 85 cm, ale 80 cm (tu teď mám a je sice těsnější, ale ona se asi opravdu vytáhne, jenže je mi hrozně příjemný, jak pevně sedí a nehýbe se, když třeba dám ruce nahoru (např. ve vlaku tašku na polici)). Tak obvod bych měla a tím i velikost: 80.
     
    (Pozn.: Tento článek jsem napsala v roce 2012 a protože ze svých článků i já sama čerpám stále nějaké informace (dnes zrovna o velikosti podprsenky), píšu sem teď tento vsunutý odstavec, neboť se teď nacházím v září 2016 – tedy je to přes čtyři roky, co jsem psala tenhle článek (dva roky před začátkem HRT), kde zmiňuji obvod pod prsy 86 cm a přes prsa 96 cm s nadějí, že se obvod hrudníku vlivem HRT zmenší. A zmenší nebo nezmenší? 🙂 Kosti zůstávají stejné… jenže dnes 28.9.2016 je můj obvod pod prsy 77 cm a přes prsa 89 cm. Zatímco předtím byl rozdíl mezi těmito dvěma hodnotami 10 cm, teď je 12 cm. (Na to má vliv nárůst prsní tkáně.) To, že se hodnoty tak změnily (pod prsy dokonce z 86 cm na 77 cm je způsobeno tím, že v době psaní tohoto článku jsem měla 78 kg! Teď mám 64 kg.) Nemůže za to nikdy jiný, než tuk 🙂 (Porovnání mých mír možná (až budu mít čas) přidám do článku z 12/2013 „Míry – porovnání s biologickou ženou – I. část“ (článek „II. část“ ve skutečnosti nikdy nevyšel, pokud ho někdo hledá 🙂
     
    Ale jak je to tedy s těmi košíčky?
    Je fakt, že teď mám 80A a prsa se do ní vejdou jen tak tak – mohly by ty košíčky být větší. Jenže já to brala podle podprsenky 75B, kterou mám už dlouho a je hodně stará a vytahaná a tam ty košíčky prostě jsou velké!
     
    Přišla jsem tou svojí ne moc dobrou logikou tedy na to, že košíček A není vždycky košíček A 🙂
    Že košíček A u velikosti 85 je jiný než u velikosti 80 a tím pádem i u velikosti 75.
    Takže bych pro příště měla koupit 80B a ne 80A, jako mám teď.
    Tak já to schválně zkusím 🙂
     
    Potřebovala bych ty podprsenky s někým probrat :)))) (Ale s klukama prosím ne :)))
     
    Tybrďo, já tu diskusi čtu dál a něco mě nadchlo 🙂 Já si totiž myslela, že moje míry pod prsy 85 a přes prsa 96 jsou vyloženě klučičí kvůli tomu hrudníku, ale je tam příspěvek z 5.9.2009 16:20 od uživatelky Bedna (to jsem fakt nepsala já!!! :), která píše:
     
     
    „Ahoj holky
     
    Chystám se také koupit novou podprsenku,a nějakou kvalitní!Do teď mám jen dvě a to kupované jen tak přes oko..
    Moje míry jsou:
    obvod hrudi: 85cm
    přes prsa 96cm
     
    Nevím zda jsem to měřila správně,ale jsem z toho celkem jelen,v dosavadní poprdě nedrží moc tvar a jsou spíše svěšená,ráda bych je pozvedla a hlavně „stlačila“ víc k sobě..jen nevím jak toho docílit,moje zkušenosti jsou zde nulové
     
    Poradíte?Děkuju“
     
    Ta slečna nebo paní má úplně stejné míry jako já!!!!!! 🙂
     
     
    A chytré slečny z prodejny jí odpověděly (a tím i mě 🙂 (ježiš já mám z toho radost! 🙂
     
     
     
    „Ahoj Bedno ,
    u nás v obchodě bych ti nabídla podprsenku od firmy Triumph Fashion style 01 WHU ve velikosti 85A. Je to košíček asi jako na 80B, ale je dál od sebe. Tak jí někde vyzkoušej. Má ze strany větší push-up polštářky, které tlačí prsa k sobě. Vyrábí se v barvě černé a bílé a dělá pěkný dekolt.
     
    Jinak doporučuji kalkulačku velikostí na:
     
    Hani „
     
    To je sranda! 🙂
    Zkusila jsem tu kalkulačku a když tam zadám moje míry (a tedy i slečny Bedny :), tak vyskočí „neobvyklá velikost, poraďte se s námi v poradně!“ 🙂
     
    [protože jsem se rozhodla sem vložit celou diskusi ohledně těch mých mír (a slečny Bedny), tak to bylo dost dlouhé a proto zbytek článku, jestli vás to vůbec ještě zajímá, protože chápu, že z toho nebude tak nadšené jako já a nechci vás tím nudit :), najdete po kliknutí na celý článek nebo jeho název]

     
    Bedna odepisuje:
    „Hani,moc děkuji za radu.Každopádně jsem z toho trochu jelen,velikost košíčku A je přece nejmenší,to mi určitě nebude.Myslím si že mám poměrně větší prsa než A,tak fakt už nevím jak se změřitAsi musím zajít to obchodu a vyzkoušet co nejvíc velikosti.
     
    Dokonce v tabulce mi vyšlo 85 AA,což si myslím že přeci není možné!!Já osobně si myslím že mám tak B-C…když srovnám třeba kamarádky a podobně.Ach jo..to je hrozná věda,holky!“
     
     
    A Hani odpovídá:
    „Ahoj Bedničko,
    nenech se plést tím označením A, ono je totiž důležité, na jakém sedí obvodu. Takže podprsenka 85A má podobný obsah košíku jako 80B a 75C. Je to vždy podle toho na jakém sedí obvodu. Jenom ta 85A má košíky dál od sebe a to ty potřebuješ. Ta podprsenka, co jsem ti psala Fashion style 01 WHU ti bude sedět perfektně, uvidíš. Jenom se jich v té Tvé velikosti nevyrábí tolik druhů, je to taková „vzácná krevní skupina“. Ze kterého jsi místa, máte tam někde prodejnu Triumph?
    Hani“
     
    „Ještě k Bedničce ,
    to jenom, že se divíš, že ti vyšlo 85AA, to znamená, že ti ještě trochu chybí do 85A (ale nelekej se, viz vysvětlení výše), ale ta podprsenka viz výše je dost vyplněná push-upka a bude sedět.
    Hani „
     
     
    Bedna odepisuje:
    „Hani,moc děkuju,zkusím jsi ji v Triumphu vyzkoušet až se tam dostanu
    Každopádně mám z toho takový zvláštní pocit,podle obrázku mám takový ten pocit že mi to nebude sedět,vím že je tou hloupé,takto to napsat ale je to taková moje představa,předsudek..právě proto jak píšeš že je moc vyplněná, z toho mám strach že do toho prsa nenarvu,právě podprsenky které mám jsou bez výplně(nevím jak to vysvětlit a ještě jsem musela vytáhnout i vycpávku.Je mi 20let,taky si nemůžu dovolit moc drahé,ale k Vánocům by se mi snad podařilo tu Triumph vybojovat
    Také jsem se o tom bavila s kamarádkou a říkala že je divné že bych já měla mít velikost A,že to není ani snad možné!Hani,myslíš že kdybych ti poslala nějaké svoje fotky,poznala by jsi odhadem?
     
    Ale zas jak píšeš,pokud se podobá i 75C či 80B tak by to mohlo býtNo já jsem na to hrozé trdlo,snad to dobře dopadne.A ještě že otravuju pořád,ale právě neměli by být košíčky blíž u sebe?Když je chci jakoby stlačit k sobě? a bych je pozvedla a vytvarovalavždycky to zkouším u své podprdy,jakého bych chtěla docílit tvaru,takže musím zvednut a přitlačit k sobě víc“
     
     
    Hani odepisuje:
     
    „Bedničko,
    vždyť si to budeš jenom zkoušet, nemusíš si jí koupit, stojí asi 750 Kč. Ona je sice vycpaná, ale má tzv. dvojí dekolt. Kromě mírných push-upů ze strany jsou tam vsunuté v kapsičkách ještě polštářky, které právě tlačí prsa k sobě (mohou se i vyndat). A kdyby ti byla malá (jak píšeš), tak si vyzkoušíš 85B, a je to. Ještě ti řeknu jednu důležitu věc, až si budeš podprsenku nasazovat (jakoukoliv) musíš se snažit, aby se ti celé ňadro dostalo dovnitř košíku. Tj. jednou rukou si ho nadzvednout a druhou chytit kostici a přitáhnout jí blíž k podpaží, pošík se ti pěkně vyplní. Podle mír, které jsi mi napsala, je tato podprsenka přímo pro Tebe dělaná, budeš se divit jaký budeš mít dekolt.
    Tak jsem zvědavá, určitě mi napiš, třeba do schránky.
    Hani“
     
     
    A tady je ta krása Fashion Style 01 WHU – Triumph:
     
    Fakt se mi líbí, takže bych to zkusila? 🙂 Ale ta cena :/ Jenže je úžasná! 🙂
     
    No tak dobrý no, ona už se neprodává 🙂 Takže jdu napsat do té jejich úžasné poradny 🙂
     
    —————————–
     
    Na jednom e-shopu se spodním prádlem je zajímavá anketa:
     
    Jaká je Vaše velikost obvodu podprsenky?
    1. 93 (8%)65:
    2. 178 (15%)70:
    3. 329 (27%)75:
    4. 176 (15%)80:
    5. 209 (17%)85:
    6. 84 (7%)90:
    7. 73 (6%)95:
    8. 66 (5%)100:
     
     
    Už odpovědělo 1208 žen, takže to má nějakou vypovídací hodnotu. A jak je vidět, tak nejčastější obvod podprsenky je 75 cm (27 %) no a hned na druhém místě 85 cm (17 %) a na třetím 70 a 80 cm (15 %).
  • otєrєzє.cz

    Hrátky s vlásky

    Tak vlasy už mi povyrostly o 2 cm a to je chvíle, kdy konečně můžu začít trochu experimentovat s účesy 🙂
    Každý den se těším, jak rostou a nemůžu se dočkat, až je budu mít krásně dlouhé aspoň k ramenům! To pak budou experimenty! 🙂 A všechny ty ofinky, sponečky, čelenky, culíčky…
     
    Teď ještě neudělám ani culík, ale večer jsem si myla hlavu, takže jsem to učesala a vyfoukala takhle na ofinku:
     
     
    Chce to ještě sestříhat, ale né moc, když to tak pracně nechávám narůst!
    A budu si hrát dál, protože mě to děsně baví a mám z toho radost 🙂
    No a chtělo by to sehnat nějakou fajn kadeřnici teda… a nejlépe i vizážistku 🙂 Ale to teda nevím kde. Jako podala jsem si ten inzerát, kde jsem v jedné větě narovinu napsala, že hledám kadeřnici, která s tím nebude mít problém… tak uvidíme 🙂 Akorát jsem nevěděla, do jaké rubriky to umístit, protože pochybuju, že kadeřnice čtou seznamku „Lesbické dopisování“ nebo jak to tam je 🙂 (Tam jsem to totiž dala.) Protože to není „Ona hledá ji“ a už vůbec ne „On hledá ji“ a dokonce ani ve „Společných zájmech“ tam stříhání nebylo :))))
     
    Nemám foťáček, takže fotky jsou z webky, která mi nebere moc věrně barvy – třeba ta mikina je zelená! 🙂
    A taky jsem se nijak nesnažila cokoli zamaskovat – myslím počítačově a myslím tim vousy… mám na sobě jen lehounce make-up a namalové oči, protože když si je nenamaluju, tak se mi to tak nelíbí 🙂
     
    No a po odstranění problému č. 1, kterými jsou vousy, přijde na řadu problém č. 2 ohryzek. Na jednom blogu jsem četla, jak jednoduché to je a provádějí to např. v Pardubicích. Druhý den jdete domů 🙂 (Ten článek se jmenoval „Kolego, podejte mi brusku!“ :)) Dělá se to v lokální anestezii, takže všechno slyšíte… nemůžu už se dočkat, až mi to tam rozříznou a zase budu mít větší sebevědomí… 🙂
     
    Chtěla jsem se nafotit v nových věcičkách ze včera (mám bílé tříčtvrťáky na doma, ale s moc hezkým volnějším střihem a taky úžasné růžové tričko! Z toho jsem fakt nadšená! 🙂 Pak krásné dámské tepláčky – neuvěřitelně pohodlné a růžové pyžámko s ovečkama (to není dětské! :).
     
    Jo a taky jsem si konečně dokoupila úplně úžasné kalhotky – ty jedny jsou bezešvé a fakt příjemné. Nemůžu se toho nabažit! Růžové, šedé s růžovou linkou, bílé s růžovou linkou, oranžové… to je krása!
     
    ————
    Dnes večer dávali film Jak ukrást nevěstu a mě se moc líbí účes Michelle Monaghan:
  • otєrєzє.cz

    Co mám na výběr?

    Dnešek byl úžasný.
    Spala tu malá Ája (sedmiletá dcerka ségry), tak jsme pak ráno hrály všelijaké hry a strašně jsme se nasmály.
     
    Ve dvě přišla ségra a šly jsme do města nakupovat hadříky z mého nekonečného seznamu věcí, které ještě nemám.
    Byla jsem fakt šťastná. Šla jsem oblečená a namalovaná jako v Olomouci (protože stejně vršek nemůžu měnit, když nic uni nemám 🙂 a strávily jsme celkem 4 hodiny nakupováním triček, holčičích tepláků, tříčtvrťáků, pyžámek, spodního prádla a kdyby nezavíraly v 18 h. ve druhém obchodě, kde se nám líbily bundičky a mikiny, tak bysme tam asi strávily ještě dvě hodiny 🙂 A to jsem zdaleka nestihla okouknout všechno, co jsem potřebovala.
     
    Nejlepší byl závěr, kdy jsme vlítly právě do druhého obchodu (Vietnamci mají pronajatou fakt obrovskou plochu, kde je neuvěřitelný výběr všeho 🙂 A když jsme si prohlížely bundičky a mikiny, tak zhasla jedna řada světel. Což nám přišlo divné, takže jsem se zeptala nejbližšího usměvavého Vietnamce, jestli už zavírají, když je 18 h. Potvrdil mi, že ano, ale že oni s tím problém nemají, horší je to u hlavních dveří celého obchoďáku… takže jsme se snažily ještě vyzkoušet poslední tři bundičky a když jsem si brala jednu takovou fakt moc hezkou černou bundu, u které by se dalo říct, že by mohla být i přes ty krásné bílorůžové kytičkovaté ornamenty unisex, ten Vietnamec se na mě z dálky usmívá a řekne: „To není pánské! To je dámské!“ 🙂 A ségra na to: „Ale nám se to líbí!“ 🙂 A já říkám: „Jo, my chceme tohle.“ :)))
    Tak najednou stranu jsem si aspoň ověřila, že mě okolí chápe stále jako muže 🙂
     
    Když jsme se vrátily domů (u mamky, kde teď bydlím), už tam čekala i moje dcerka, kterou tam manželka přivezla po naší domluvě a s Ájou i s její 2letou sestřičkou si hrály celé odpoledne. Stihla jsem se s ní ještě pomuchlovat a pohrát a všichni jsme byly veselé a bylo nám fajn.
     
    Nejdřív tu moje malá chtěla spinkat, ale když ségra odešla s holkama, tak si to rozmyslela a přijela si pro ní manželka.
     
    Všechno bylo tak krásné a fajn, ale zeptala jsem se, jak to tedy bude s autem, které platím pořád já dost vysokou splátkou, kterou neutáhnu, jestli bude od července, jak jsme se domluvily, už moje, protože manželka říkala, že si koupí jiné levnější, aby mohla malou vozit k babičce. Tohle řešení se mi líbilo, jenže ono to bylo najednou jinak. To, jestli auto mít budu nevěděla a tak jsem se ohradila, že jí ho klidně nechám, ale musí si platit tu splátku, na kterou prostě nemám. A pak začla mluvit o bytě, jak ho chce do dvou měsíců prodat, že to spěchá (takže podle mě i pod cenou) a odstěhuje se ke tchýní 16 km odsud. Zeptala jsem se malé, jestli se stěhuje k babičce a takhle blbě jsem se zeptat neměla, to je fakt, protože se rozbrečela, že nikam nechce. A předtím se mě ještě ptala, jestli někdy přijdu na návštěvu… No musela jsem odpovědět, že ne, i když jsem strašně toužila říct, že ano, ale že spolu někam zase půjdem a užijeme si to.
     
    Jenže to dohadování mezi mnou a manželkou, kde jsme oba začali zvedat hlas, neměla malá slyšet a já najednou nedokázala zavřít dveře s tím, že teď odjedou – naštvaná manželka, rozbrečená dcerka a já vyřízená, že malá není v pohodě, když doteď byla.
     
    Jsem zoufalá, že se chtějí odstěhovat ke tchýni 16 km odsud, jsem zoufalá, že nebudou mít nakonec vůbec žádné auto, protože prý na něj mít nebude a že neutáhne ani náš byteček a proto ho musí prodat. Zase jsem jí řekla, že kdybychom žili všichni tři v jednom bytě, že všechno krásně utáhneme a jsme spokojení, ale manželka mi okamžitě začala vyčítat, že nechce žít s ženskou, že jsem se jednou takhle rozhodla a že za to ona nemůže, že to takhle dopadlo.
     
    Snažím se nedávat jí to za zlé.
     
    Jenže podle ní jsem se takhle rozhodla. Jakobych za to rozhodnutí mohla. Jakobych měla na výběr…
     
    Co já mám na výběr?
     
    1) adaptovat se na své biologické pohlaví, vrátit se zpět a přetrpět ten život v klučičím těle
    – stejně ženu ani svůj starý život nezískám, ale nebude mi vyčítáno to, že chci být ženou
    2) stát se ženou
    – budu poslouchat celý život, jak jsem se rozhodla to udělat a tím zničila život třem lidem (dcerce, manželce a mě). A taky, že tohle mé rozhodnutí je špatné rozhodnutí!
    3) skočit z mostu
    – to nemůžu, mám malou a tu miluju a ona zase mě, ale bylo by to vysvobození, i když dost sobecké
    4) utéct od všeho
    – zapomenout na minulost, zapomenout na budoucnost, zapomenout na všechny lidi, které znám, jakobych neexistovala a doufat, že ten další život bude lepší (což je dost zbabělé a navíc bez dcerky bych to nedokázala)
    5) už nic… to je všechno. Nemám jinou možnost.
     
    Všechny možnosti jsou děsný.
    Už zase jsem sražená k zemi a nemám dostatek sil zvolit jakoukoliv z nich. Sedím tu a přeji si, aby zítřek nebyl. Aby se už nikdy nic nestalo nikomu. Aby se zastavil čas, všechno se zmrazilo a tak to zůstalo na věky věků. Nikdo by už nekřičel, nikdo by neplakal, nikoho by už nic nebolelo.
     
    Zastavit. Stát.
     
    Jenže zítra ráno zase vyjde slunce a já musím prožít tenhle den v tomhle děsným světě.
     
    Nechci žít ve světě, kde musí děti plakat. Kde se dva dospělí lidé nemohou domluvit. Kde je vám neustále a do nekonečna připomínáno, jak jste hnusní a jak vás někdo nenávidí. Kde vás každý den bolí srdce, když nemůžete být s malou a pak můžete večer jen sednout k počítači a popsat tu o tom stránku. To je všechno! Jinak nic! Nemůžete udělat prostě nic!
     
    Nemám chuť žít jako muž. Nemám chuť žít jako žena. Chci být nikým. Chci neexistovat. Chci tohle neřešit. Neumím být šťastná. Nechci žít život, kde neumím být šťastná. A ani nemůžu, protože ke štěstí potřebuji svoji dcerku. Tak jako dřív. Prostě pokaždé nedokážu unést ten okamžik, kdy mi ji berou.
     
    Mamka mi tu zatím připravila večeři a já nemám najednou hlad. Když jsem s malou odcházela k autu, tak jsem se na tu večeři těšila. A malá byla veselá, zpívala si. A teď?
     
    Já mám slzy, malá má slzy, manželka má slzy.
     
    Má takový život smysl? Proč tohle musíme prožívat?
     
    Protože chci být ženou……………… 🙁
     
     
    A když nebudu chtít být ženou, bude to lepší?
     
    Kým mám tedy být, když mužem být nedokážu a ženou být nemám?
     
    Proč se sakra tak brzo stmívá. Už je tu tma. Nechci se převlékat, nechci se osprchovat, nechci jíst… prostě nechci žít, ale musím! Hodí vás do tohohle světa a snažte se! Že se vám nedaří? Tak to máte fakt smůlu!
     
    A to jsem si chtěla večer po umytí hlavy zkusit svůj nový účes – ségra mi to poradila, že už na to mám dost dlouhé vlasy… ale já nemám ani nejmenší chuť 🙁 Nedokážu to v sobě překonat a nevím proč to tak je.
     
    Potřebuji jinou realitu.
     
    Chci psát, že nechci žít, protože se mi tím uleví, ale žít hodlám dál, protože musím. Taky takové odsouzení. Nebo spíš prokletí.
     
    Nevím si s tím dnešním večerem vůbec rady. Je mi smutno. Chci tu zase tancovat s mojí malou holčičkou!!!
     
    ————————
    Šla jsem si vzít ty dva nádherně ozdobené chleby od maminky a snědla je jen proto, aby jí to nebylo líto. Uklidila jsem v obýváku všechny ty panenky, šatičky, hadříky a hračky rozházené po celém pokoji, se kterými si holky hrály a vesele se smály. A teď je tam ticho. Žádný smích mojí holčičky, žádné přitulení nebo žadonění o sladkost.
    Chtěla bych si k ní teď lehnout, jako jsem to dělávala dřív, když mě o to prosila, aby neusínala sama. A být zase šťastná, protože jsem s ní.
    Přinesla jsem si do pokoje tu tašku plnou věcí, co jsme kupovaly se ségrou a možná neodolám a ještě na ně kouknu… přinejmenším to růžové pyžámko s ovečkama a 3/4 kalhotama si chci vytáhnout. Měla jsem z toho všeho takovou radost. A co mám teď?
    Nebo si stáhnu nějakou blbou hru, ve které pozabíjím všechno, co uvidím. To mě asi uklidní 🙂
  • otєrєzє.cz

    Nejstarší osoba se změněným pohlavím na světě

    Koukám na youtube na nová videa k tématu a co nevidím – reportáž z dneška: „World’s Oldest Transgender Surgery Patient“!
     
    Tak to se musím podívat, kolik mu tedy je, když je nejstarší na světě a šel i do operace pohlaví!
     
    Tipuju tak 60, maximálně 70… a ono mu v době operace bylo 78 let! Tak to smekám.
     
    Jen to dokazuje, jak těžké je adaptovat se na své biologické pohlaví v jakémkoliv věku, jak je ta touha po „narovnání do normálu“ velká a nekonečná…
     
    Reportáž trvá jen 2:36, ale je v angličtině.
     
    Renee Ramsey (dříve jako Richard) chtěla přeměnu už během manželství, ale bála se, že o manželku přijde. Ta však onemocněla Alzheimerovou chorobou a zemřela. Krátce poté začal proces přeměny. Pak Renee začala žít konečně normálně a cítit se svobodně… jako žena… Po probuzení z anestezie prohlásila před lékařem: „Teď se cítím jako dáma, kterou jsem vždycky chtěla být.“ Renee Ramsey teď žije svůj sen… a normální život.
     
    Operace pohlaví nebyla zdarma jako u nás ve staré dobré Evropě a stála jí 20.000 USD (tj. 420.000 Kč).
     
     
     
     
    Po kliknutí na obrázek si můžete reportáž pustit:
     
    NIKDY NENÍ POZDĚ NA TO BÝT SÁM(A) SEBOU!