-
Ruka, nebo noha?
Už je to tady zas.To rozhodnutí, kdy si musíte vybrat, jestli chcete obrazně řečeno useknout ruku nebo nohu.Potřebujete obě!!! Nemůžu říct to ani to.Jak by to bylo jednoduché před 12 lety… možná i před 5, kdy ještě malá nebyla na světě.To není výčitka. Jsem šťastná, že tu je. Jen je to o to teď těžší.Moje rodina nemá perspektivu.Manželka se se mnou baví chvíli úplně bezstarostně a najednou jakoby si na něco vzpomněla si dá sluchátka do uší, zapne notebook, přestane se mnou koukat na televizi, u které jsme si spolu hezky všechn ještě před pár minutami komentovali a nekomunikuje.Ptám se jí, proč se s ní někdy dá tak hezky mluvit a jindy zase ne.Prý se mnou mluví do té doby, než jí něčím naštvu.Obvykle jí naštvávám tím, že mám dámské ponožky, čerstvě nalakované nehty apod.V tomto případě jsem jí naštvala tím, že jsem jí nechtěla říct, jak reagovala moje sestra na můj coming out. (Reagovala úžasně!) Nechci to s ní řešit. Hnusí se jí to a já se jí mám svěřovat? Najednou? To se jí dotklo. Jakmile to začne řešit, nedá se s ní komunikovat. Jakoby jí zachvátila nějaká panika nebo co. Je to úplně jiný člověk.Když rodina „funguje“ (tzn. že se nehádáme a hezky bavíme a malá má z toho radost), hrajeme si třeba všichni, tak jsem klidná a spokojená. Ale vím, že to skončí. Že už to nikdy nebude jako dřív. Mám z toho výčitky. Tíží mě to. To, co jsem zavinila. Zase…Ve čtvrtek jdu na kontrolu k obvodní doktorce. Ruka pořád občas bolí, ale já musím řešit práci, bydlení, odloučení… tak nějak to podvědomě řešit nechci, ale musím. Měla bych to už udělat, jinak se z tohohle začarovaného kruhu nevymotám. Když já se nejvíc bojím, že malé bude smutno 🙁 Budu muset vymyslet jak to udělat, abych byla co nejvíc s ní… to je jediné řešení.Ani ruka ani noha 🙂 Nechám si obě 🙂 I když tu druhou jen „nasazovací“ 🙂Uvědomuji si, že do návštěvy Hanky 23.7. musím už mít rodinu vyřešenou. Urychlí se tím spousta věcí a Hanka uvidí, že jsem měla zájem na to, abych to vyřešila. Měla bych to řešení udělat co nejdřív. Ať je to rychlé a co nejméně bolestné. Takhle se akorát trápíme všichni… -
Tréning dívčí chůze
Čeká mě bezva noc.(I když to může být ještě horší 🙂Už takhle se v noci budím vystresovaná a dnes mi do toho vlítne ještě horečka. Vůbec nevím, kde jsem jí vzala, když jsem pořád doma. Měla bych se dát víc do klidu a taky líp jíst.To budou sny 🙁Švagrová mi dnes v autě říkala, že četla, že slunce vyvrhlo na Zemi nějaké obrovské množství energie a citlivějším lidem může být nevolno. V životě mi nebylo nevolno ze slunce! Ale pěkně děkuju, jestli je to „pozdrav z hůry“ – něco takového fakt teď potřebuju 🙂 Nesnáším, jak jsem omezená, když bolí celé tělo.A to mi v autě manželka oznámila, když jsem jí vezla z práce, že zítra je celý den doma, protože jim vypnou v práci na celý den elektřinu.Já jak mi dnes nebylo dobře, tak jsem si odsunula nalakování nehtů na zítra (už to potřebují) a taky jsem si chtěla vytrhat první chloupky – už jsou krásně slaboučké (na nohách a rukách a taky v podpaží), takže to tak nebolí. Nesnáším chlupy! 🙂Snažila jsem se to dnes začít trhat pinzetou pod nosem, pekelně to bolelo, ale dalo se to vydržet. Jenže to jde pomalu a navíc musíte nechat ty vousy trošku (aspoň 1 mm) povyrůst, aby se daly za co vzít, takže ač nedobrovolně jsem se ráno pod nosem neoholila, že to vyzkouším, ale je jich tolik, že to nejde tak rychle. Mám tak 1 cm2. Samozřejmě podél a ne zrovna uprostřed – to bych vypadala! :)))(Pozn.: vytrhávat pinzetou? Ano – to ještě jakžtakž jde, i když to bolí, ale rozhodně nikdy nepoužívejte epilátor na tvář! Za prvé to nesnesitelně bolí a za druhé ta bolest vás nepřejde ani za dva dny, zčervená vám to, bude vás to štípat a výsledek nic moc – věřte mi – vlastní zkušenost :))) Já osobně bych na tom nešetřila a nechala to na laser nebo elektrolýzu. Protože domácí způsob ve tváři zrovna není rozumné řešení, když chcete, abyste tam vypadaly hezky 🙂No a tím že tu bude manželka celý den, tak mám smůlu 🙁 A další den musím pak k jednomu doktorovi a další k obvoďačce na kontrolu. Ale já si poradím. Poprvé mi to vytrhání chlupů (kterých tam ale bylo!) na nohách zabralo asi 4-5 hodin. Strašný! A strašně vyčerpávající! Mám depilátor Braun – už starší, ale je bezva. No a co, že to bolí. Tedy – ono to bolelo dřív, teď je to relativně v pohodě, jak jsou slabší. Tři dny vydržím úplně dokonale hladká, pak se začne objevovat taková černá tečka a dá se říct, že tak 10-14 dní můžu nosit sukně a nebylo by to poznat. No, možná míň, já to stejně hned orvu, jak tam na mě vykouknou 🙂Taky jsem dneska koukala, jak jedna „paní v letech“, co patří mezi nás nebo transvestity, na youtube v angličtině předvádí správnou dívčí chůzi. A pak ještě jedno video, kde to předvádí zase žena. Oba byli vtipní. Nejvíc mě pobavilo, když to chtěla předvést na běžícím páse, na kterém se trénuje chůze a běh jako ve fitness a prý že proč jsem bez bot a podpatků? No protože ten přístroj je drahý a navíc je můj :))) Na běžícím pásu v podpatkách! To by bylo! 🙂 Chichi.Takže jsem se dozvěděla spoustu zajímavých informací. Zkoušela je trénovat dneska cestou na poštu – to je asi 10 minut chůze. Ruce místo dopředu dlaněmi jakoby směrem dopředu, nekroutit zadkem! (ženy nekroutí zadkem – je to způsobené typem jejich chůze, kdy nenašlapují vyloženě přes patu, ale mírně na špičku a to tak, že jakoby téměř v jedné linii, kdežto muž jde jako humpolák a nepřemýšlí nad tím) No a pak taky držení těla, že nad zadečkem je taková proláklina, která tam být musí, jinak to vypadá divně apod. 🙂Trošku se mi to občas nezdálo, ale svým způsobem má pravdu 🙂Na druhou stranu jsem kdysi četla článek „Proč ženy kroutí zadečkem? Aby udržely balanc!“ Taky zajímavé čtení, ale tenkrát jsem to zkoušela a bylo to nepřirozené. Potřebovala bych někoho, kdo mě vidí jak jdu. Protože já sama se moc často při chůzi z dálky nepozoruji :)))Zítra mi bude smutno. Nemůžu se ráno obléct jak chci, namalovat jak chci, učesat jak chci. Ale třeba mi nebude dobře a stejně to proležím, takže to nakonec tak vadit nebude. (Jenže já i kdybych ležela, tak bych chtěla ležet jako Tereza oblečená v postýlce…)Mimochodem, jak mám ty dámské bílé tenisky z Deichmanna, tak když si je nazuju, to je tak příjemný pocit! Chci říct, že dámská bota má jiný tvar – jakoby lépe padla, je pohodlnější a nepřijde mi, že si to jen vsugerovávám 🙂 -
Nákup bílé sukýnky
Nevím, jestli jsem to sem už psala, ale podařilo se mi překonat trému a zajít do Takko fashion pro tu krásnou romantickou sukýnku a modré tílečko.Fotku sem vkládat nebudu, protože ji najdete v galerii 🙂 Nedá se přehlédnout – ta modrá a bílá 🙂Vypadá to, jakože jsem největší frajerka, jak jsem tam v pohodě zašla a všechno koupila, ale ono tak jednoduché nebylo 🙂Nikdy to tak jednoduché není!Už jak jsem zaparkovala na parkovišti před Takkem, tak jsem si říkala – mám – nemám – co kdybych to vzala až zítra…. ale ta touha mít jí mě nutila vylézt z auta. Strašně mi bušilo srdce. Byla jsem oblečená normálně jako Tom, takže jak to udělat? Nevím, proč to pořád řeším, tyhle nákupy ženských věcí 🙂 Jenže ono to nejde neřešit. Zas tolik normálních chlapů, kteří jdou kupovat romantickou sukýnku není.Tak jsem si vzala krejčovský metr, papírek, na kterém jsem měla své míry a šla nakupovat jakože to jdu nakupovat pro někoho. Vešla jsem tam – úplně poprvé! A nemohla jsem se tam zorientovat – mají tam toho tolik! A některé věci fakt moc hezké! Tak jdu až dozadu kolem celé prodejny, sukně nikde nevidím… je mi blbý neprojít se kolem klučičích věcí, ale na ty ani nekouknu a už jsem zase zpátky v holčičím oddělení 🙂 a koukám, že ty sukýnky mají úplně u vchodu, že jsem je minula proto, že u nich stála zrovna prodavačka a něco tam rovnala. A stála tam pořád!!!Všimla jsem si, že tam mají rovnou i ta tílečka a výstřižek z letáku. Hezky to mají udělané, že se to rychle najde.Řekla jsem si, že teď nebo nikdy.Ta prodavačka byla moc hezká, usměvavá, mladá a sympatická, takže jsem si řekla, že kdyby měla řeči, že jí klidně s klidem řeknu, že je to pro mě.A začala jsem měřit. Stála mi za zády a rovnala oblečení a celou tu dobu se koukala ze dvou metrů na mě 😀 Teda možná ne, protože já k ní byla zády, ale bylo mi horko, jak jsem si to představovala, že mě rentgenuje. Nejspíš jí to bylo jedno.Sukýnku jsem docela odhadla – hned druhý pokus – velikost 38. To bych nikdy neřekla, že mi bude a že nepotřebuji větší. Ale on ten pas byl do gumy, takže mohla být klidně o číslo menší (ale takhle je super!).Horší to bylo s tílečkem – to se nedalo měřit – tak jsem vzala „M“, protože to mi obvykle bývá.Nakonec jsem doma zjistila, že jsem vybrala správně. A i to „M“ mohlo být menší, ale takhle je to také hezké a pohodlné. No vlastně můžete posoudit sami 🙂Šla jsem s tím hned k pokladně, ta prodavačka běžela za mnou, usmívala se a říká: „Já si říkala, jak to tak můžete odhadnout ty velikosti?“ A já jí na to: „No to já většinou odhadnu právě…“ 🙂 To víte, že bych si to nejradši vyzkoušela!!!! Třeba na to taky jednou dojde.No a bylo to moje!!!!Jupííí!Něco, co je pro ostatní holky naprosto běžná záležitost, já si prožila s adrenalinem a málem jsem to neudělala. Ale nakonec jsem to zvládla. Mám z té sukýnky a tílečka ohromnou radost. Bylo mi v ní tak hezky a žensky, že se mi chtělo jít v ní ven k mamince v tu sobotu… ale chtěla jsem pomalu…postupně… ne tak naráz 🙂 Tohle, co jsem koupila, je totiž opravdu vyloženě ženská záležitost 🙂Tak jakýpak nákup mě čeká dál? 😀Mnohem radši bych tam šla s nějakou kamarádkou… -
Miguel de Cervantes
Zdraví a veselá mysl jsou zdrojem krásy.Miguel de Cervantes (1547 – 1616)Už takhle dávno to věděli 🙂Jak to udělat, aby byl člověk zdravý a veselý? 🙂 -
Blogy ostatních holek
Přidala jsem do levého menu odkazy na videa přeměn (to jste si asi všimli 🙂 a dneska pod ně ještě něco. Hledala jsem totiž, jak se zbavit těch otravných vousů co nejlépe (není to vůbec jednoduché! Zkouším to vytrhat a uvidíme, ale bolííí to au au!) a najednou hop a jsem na blogu Annii. Hned jsem se začetla, kolik toho máme společného 🙂 A měla tam odkazy na další „kámošky“, takže jsem si sem dala odkazy taky, protože to tam píší taky od začátku jako já a je tam vidět ten pokrok, ty myšlenky, problémy, se kterými se potýkaly. Jinak je to prostě všude stejné 🙂 Takže v tom nejsem sama.Budu citovat jen namátkově, protože se mi líbí, jak to píše třeba Lucka:(Lucka, prosinec 2008) – začátekDávno před touto událostí jsem si říkala, že bych s tím měla seznámit své okolí.A co se najednou nestalo? Ruce to samy zacaly psat do icq a odeslaly to. Jakmile uz to bylo venku tak jsem čekala na odmítavou reakci, která nakonec nepřišla.Teď sedím v čekarně a nechávám si nastřelit své první náušnice 🙂Ještě pár minut a bude to hotové.Začínám jít do všech změn co nejdříve.Návštěva u Hanky.Tak tato návštěva začala pořádným trapasem když jsem si spletla číslo popisné o devět čísel a dobývala se k Hance do baráku kde nesídlila a diky tomu jsem přišla pozdě.Potom jsme jeli do Fashion Arény, kde se mamina chtěla podívat na nějaké hadry pro sebe. Celou dobu mě táta oslovoval starým jménem a špatným rodem. Mamina si tam koupila na sebe kostýmek a totálně mě ztrapnila v jednom krámu. Přes celý krám na mě volal jestli nechci tu věc co měla v ruce na sebe a volala mě špatným jménem a rodem. Totálně jsem zrudla a utekla s brekem ven a zmizela v autě.Přijela jsem tam o chvilku déle ale s obědem na mě počkali. Sotva jsem vystoupila z auta tak přišla studená sprcha.„Jak to vypadáš? To nemůžeš přijet jako normální člověk?“ A to jsem na sobě měla uni tričko a džíny, bez upravených nehtů nevycházím z bytu, lehce zvýrazněné řasy a to bylo vše.Moje nálada poklesla pod bod mrazu. Šla jsem se naobědvat a potom jsem šla do pokoje abych se pokusila usnout a zamokřila jsem totálně polštář.V pátek jsem byla na laseru a i když výsledek není nic moc tak je to lepší než minule. Při prvním sezení na mě spotřebovaly 6375 a nyní už jen 5272. Za měsíc jdu na další a uvidíme jaké číslo bude následovat. 🙂I když jsem měla mastičku proti bolesti tak brada a horní ret bolel jak čert. Ale zvládla jsem to a celý večer mě obličej hořel jako pec. Stálo to za to.Zase se rozrostl šatník a také jsem si koupila přívěsek. Večer jsme ještě dělaly probírku stávajícího šatníku a Červený kříž bude mít dost věcí.Co vás napadne při pojmu transsexualita?Když jsem byla mladší tak jsem si pod tímto slovem představovala lidi co jsou divní a převlíkají se do ženských šatů. Něco jako komedianti. Jenže není to tak. Nosila jsem tento omyl v sobě delší dobu, ale jak jsem se postupně dostávala k informacím tak jsem si názor opravovala.Strach je nejhorší náš nepřítel, ale pokud ho porazíme tak to jde mnohem lépe.Dneska jsem udělala další krůček k normálnímu životu.Objednala jsem se k prof. Chrobkovi na konzultaci ohledně snesení prominence štítné chrupavky.Jako obvykle mě přepadla kamarádka depka a ráno jsem vstala blbou nohou. Usnula jsem ve 3 ráno a vstávala v 7. Potom jsem nebyla schopná dát dohromady vlasy a přijela pozdě k Hance. Tam jsem potkala jednu holku a mé sebevědomí šlo totálně pod zem. Skoro bych řekla že spadlo až k zemskému jádru.(Lucka, prosinec 2009) – odstranění „ohryzku“Jíst jsem mohla normálně, protože se zákrok provádí v lokální anestezii. Má to také nevýhodu, že slyšíte vše a máte přes obličej gumový papír přes, který se blbě dýchá. Takže jsem je pořád žádala ať mě tam pustí nějaký kyslík.Kolikrát jsem si představovala první schůzku s Hankou? Ta tréma, která se mě zmocní, na co se bude ptát?A koukám, že zase nejsem sama. Tady je popis někoho, kdo už to své „poprvé“ udělal:Jedna z poznámek od Hanky: Když budu chtít, aby mě okolí vnímalo jako ženu, musím vystupovat jako žena.—————–Můj dovětek:Zjistila jsem (a nejsem sama), že čím je mi hůř, tím víc píšu. Občas se stane, že mám z něčeho fakt velkou radost a píšu taky. Takže až přestanu psát bude to znamenat, že jsem vyrovnaná a v pohodě :)) Třeba se toho jednou dožiju 🙂Tak jako dopsaly po třech letech svoje blogy i jiné holky… -
Čtvrté řešení
Takže bych to shrnula, jaká jsou řešení mojí (a všech ostatních) situace:1. Adaptace2. Realizace3. Sebevraždaa dneska jsem přišla na čtvrté řešení:4. Smrtelná nemocJe to drsné, ale není to sobecké, jako sebevražda a všechno to vyřeší. Ale nepřivodíte si ji. Nemůžete si ji zvolit. Přepadne Vás nečekaně a máte to hotové.Chtěla bych přicházet na lepší řešení, ale ona nejspíš už žádná neexistují…No a pak je ještě páté… o tom už jsem psala:5. PPPI – pilulka proti poruše identity (bohužel absolutní sci-fi)Tak to není zrovna moc optimistický článek, já vím, ale mě se honí hlavou všechno. A střídají se ve mě stavy od eurofie a štěstí až po zoufalství a strašně tíživý pocit strachu ze všeho… (kromě realizace jako takové.) Několikrát denně za sebou. Pořád dokola. Chce se mi utéct, chce se mi brečet, chce se mi nežít.Ale Tereza chce žít. -
Co je větší stres?
Každé ráno se probouzím jako Tereza. Šťastná a natěšená. A dnes navíc s radostí, že je to už 42 hod., co mám na sobě náušničky, aniž bych si je musela kvůli manželce, která tu zatím není, sundávat.Každé ráno se probouzím šťastná… Než se proberu úplně a zjistím, že žiju v realitě.Přemýšlím, co je větší stres?Jestli to úzkostlivě tajit a během mžiků v panice se rychle z krásně oblečené, nalíčené a načesané Terezky předělat na muže, na kterém nesmí být poznáno, že ještě před chvílí byl ženou, jestli každý den přemýšlet, kdy budu mít volnou chvilku na to, abych se Terezou stala, počítat s tím dopředu a všechno tomu přizpůsobovat; trápit se, když dva, tři, čtyři dny Terezou být nemůžu; zda vás někdo přistihne nebo to pozná; prožívat zoufalství z toho, že nikdy nebudu tím, kým být chci, protože nesmím a nemůžu (ne, že bych to nedokázala!) a toto se vším tím strachem, na který se nedá zvyknout, prožívat za den několikrátN E B Ovšechno na všechny vyklopit, bát se reakcí, čelit dlouhodobým odmítavým postojům lidí, které mám ráda, řešit nemožnost návratu na původní cestu, na které byly jistoty, bát se budoucnosti, řešit bydlení, práci, kompletní změnu celého života, všech lidí kolem, prožívat větší štěstí z více okamžiků, kdy mohu být Terezou, ale větší bolest z toho, kdy nás opouští lidé, které milujeme, boříme jim životy, ničíme jejich sny…Cíl je jasný.Bude to pak lepší????Reakce většiny lidí, kteří si tímto prošli jsou úžasné. Věřím tomu, že to tak bude i u mě, ale jsou i výjimky… A hlavně něco jiného je, když do toho jdete v osmnácti, kdy neboříte nic, co jste celý život budovali. To je nejlepší varianta, kterou musíte vy, kdo ještě nejste rozhodnuti, čtete tento blog a jste v jiném těle určitě zvážit. Nečekejte. Nezlepší se to. Nejde to zabít. Máte jedinečnou šanci prožít život šťastnější. Celé mládí si pak můžete užít jako dívka se všemi jeho radostmi a zážitky, se všemi těmi krásnými oblečky a módními výstřelky! 🙂 To za to stojí!Jedno mé rozhodnutí zbořilo celých mých 36 let. Zažité vztahy, zažité prostředí, tradice, návyky. Ta změna je tak velká, že je strašně těžké to unést. A v momentě, kdy jsem Terezou to zvládám, protože tam jsem svá, ale já jsem Terezou, která tolika lidem zbořila svět, která zbořila několik let také jim…. Dovedu si představit, jak úžasné a bezstarostné by to bylo v osmnácti. V dětství, které už samo o sobě bezstarostné je a kde je možné se soustředit na přeměnu všemi svými smysly…Pocity: Bojím se. Pořád se bojím. Nemám obavy z toho, jak zvládnu Terezu (tu mám vyřešenou, pro tu žiju a z té jsem nadšená, dělá mi radost a jsou lidé, kterým dělá radost také), mám obavy, jak zvládnu vyrovnat se se svým starým životem… -
Bezpečné území
Říkám tomu „bezpečné území“.To je místo, kde jsem udělala coming out a kde vím, že ať mám na sobě cokoliv, vždycky tam budu vítána.Takových území je čím dál víc. I když ne zas tolik, kolik bych si představovala.Bezpečným územím je byt mojí maminky a byt mojí sestry.A teď už i cesta k nim.A taky území mojí obvodní doktorky a psycholožky. Dům tchýně tím územím zatím díky její včerejší reakci bohužel není… Svým způsobem to přijetí nebylo. Bylo to jakési „zvládnutí situace“, pokus o toleranci, něco, co je ještě nutné podrobit analýze… Rozhodně si neumím představit, že bych tam přijela v sukni jako blondýna 🙂 To u kohokoliv na vyjmenovaném bezpečném území ano…Teď jsem se odlíčila, protože je 18:20 a manželka mi nakázala, že až dnes přijede domů, tak běda, jestli budu nalíčená nebo špatně odlíčená. Drhla jsem to co to šlo, až mě to kolem očí pálí. Mám přímo odličovač očí, ale stejně je to nepříjemné a hlavně dokonale na 100% to odlíčit nejde, protože ty řasy zůstávají prostě tmavé ještě hezkou chvíli i po několikanásobném důkladném očištění. Navíc mě se to tak líbí, když jsou ty oči zvýrazněné!!!Chtěla bych vidět, jak se manželka odlíčí, aby byla 100% odlíčená a nebylo poznat, že měla namalované oči 🙁Make-up je v pohodě (stejně jsem si ho neodlíčila úplně, líbí se mi, jak je hebká tvář). Akorát mě štve, že jsem se musela odlíčit. Ten pocit a ten pohled byl tak úžasný! Nesnáším chvíle, když to musím dávat dolů 🙁 A protože nevím, kdy manželka přijede, tak jsem to musela udělat už teď. Nechci riskovat zas hádky a výčitky. Mám tu i připravené hnusné klučičí tepláky a tričko, kdyby náhodou zacinkaly ve dveřích klíče, tak to rychle hodím na sebe, klidně i přes bílou sukýnku, co mám teď na sobě a bílé dámské tílečko.Víte v čem je vtip? 🙂Převlékla jsem si ponožky. Jsou to DÁMSKÉ ponožky, protože byly v balení po třech, co jsem si kdysi kupovala. Jedny byly bílorůžové, druhé žlutooranžové a třetí šedočerné. A ten vtip je v tom, že tyhle dámské ponožky v šedočerné barvě nosit můžu (podle manželky) 🙂 Tak já je nosím ráda, protože jsou dámské 🙂 Ale jasně, že mám radši třeba ty bílorůžové, ale takhlke jí to aspoň neprovokuje. To jí najednou nevadí, že mám na sobě dámské ponožky.Je to divné. Kde je ta hranice mezi pánským a dámským prádlem? Je to v barvě? Asi také.Vím, že existuje i pánská manikúra (tzv. p-shine). Jsou to upravené nehty a lehce nalakované tak, aby vypadaly upraveně a čistě. (Přesně o to mi jde). Kdybych měla p-shine od profesionálky, tak nevím, co by říkala. Asi by se jí to taky nelíbilo a říkala by, ať si to odlakuju…Dnes jsem tedy byla na bezpečném území. Poprvé u mojí maminky na návštěvě sama jako Tereza. Tedy … ne troufla jsem si tam v sukni přes půl sídliště 🙂 Dokud mám tyhle mužské rysy, které se mi podaří obourat hormonální terapií a hlavně ti pitomé vousy, i když hladce oholené, tak prosvítající i přes make-up, tak budu chodit mezi lidma „unisex“ oblečená…tedy… on to není unisex. A zase jsme u té hranice. Chci mít na sobě všechno dívčí – kalhoty, tričko, svetřík nebo bundičku, cross body kabelku, tenisky… ale tím, že kalhoty nosí i kluci, tak nejsem až tak nápadná… je to zvláštní.A už od včerejších 21 h. jsem si nechala náušničky a ještě je nemusela díky tomu, že tu není manželka, sundávat!I když jsem si ta namalovaná očička musela odlíčit, jsem stejně šťastná. Za to, že jsem dnes mohla být Terezou nejen doma. Ale i venku… a hlavně u maminky. Bere mě tak. Líbila jsem se jí 🙂 Ukázala jsem jí jednu mojí vyloženě dívčí fotku v blond paruce (tu v červené mikině, co mám i tady 🙂 Byla nadšená!A představte si, za týden chce jet babičce na hrob (asi 100 km odsud) dát kytičku, že bych vzala auto a jely bysme. Nabídla mi, jestli už nechci jet jako Tereza!!!!!!!!Jsem štěstím bez sebe!!! To je jasný, že bych chtěla a taky pojedu, ale na sukýnku se mezi lidmi ještě necítím (pořád ty mužské rysy mě to kazí – ty vousy a taky moje vlasy, které ještě nejsou tak dlouhé, abych z nich mohla udělat holčičí účes.) Můj účes je teď tak trochu „unisex“ 🙂 Ani klučičí, ani holčičí. Obě pohlaví ho nosí. Ale já chci vyloženě typicky dívčí účes. A pak už to pojede… 🙂Nabídla mi, že bysme se zastavily u tety (její sestra). Teta bydlí poblíž a vždycky se tam zastavujeme. Bydlí tam sama v garsonce a kdysi pracovala na Lince důvěry a také má zkušenosti s HIV pozitivními, s transsexuály v Praze atd. (Uvědomila jsem si, že transsexuálové jsou automaticky házeni do stejného „pytle“ např. s HIV pozitivními … prostě něco, co „není normální“, ale na to si prostě budu muset zvyknout. Třeba až budu vypadat jako 100% dívka, tak to bude jiné…? Ale i kdyby nebylo, je mi to fuk. Budu šťastná i tak.)No hned jsem si představila, jak tam jedu v sukýnce, v nějakých hezkých botičkách, krásně nalíčená, učesaná…jůůů 🙂 Jsem štěstím bez sebe! Ale musím pomalu a opatrně 🙂 Takže dívčí rifle, tenisky a nalíčím se hezky decentně a to bude tak akorát 🙂 Ale už se těším, až tam jednou pojedu jako 100% Tereza. Třeba za 4 roky? 🙂A dneska jsem poprvé zkoušela namalovat oči trochu jinak – na internetu byl návod, že hnědé stíny lze použít i tak, že se naberou na tu kosmetickou vatovou tyčinku a natře se tím vrchní linka řas, pak spodní, přesto se dá ještě tužka na oči a řasenka. A vypadalo to zase jinak – a krásně! 🙂 Mamince se to moc líbilo 🙂Cítím se tak svobodná!Cítím se tak šťastná!Mám radost! Jsem prostě nadšená! Jakoby ze mě něco padalo a já to tíživé, co jsem si nesla celý život, ztrácím čím dál víc… Moje eurofie nezná mezí. Teď prožívám tolik krásného!Ale za chvíli (asi) přijede od tchýně manželka.Těším se na malou strašně moc.Ale netěším se na manželčiny vražedné pohledy, na její připomínky, na její nepříjemné dotazy a ultimáta… 🙁 Z toho je mi těžko.Hrajeme hokej Česko a Slovensko 🙂 Já si to pustila, ale jen to poslouchám, protože je toho tolik, co sem chci napsat, že prostě musím 🙂A těším se, které bezpečné území bude další 🙂 -
Co je špatně?
Přemýšlím, co je špatně.Jakou chybu jsem udělala?
V životě, nebo teď, kdy se mi rozpadla rodina, manželka na mě nadává kde může a nesnáší mě.Co jsem udělala špatně? Kde byl ten okamžik, kdy se to celé dostalo do téhle fáze?Znamená to, že všichni, kdo mají stejný problém jako já, dopadnou stejně?Směřuje to vždycky všechno zákonitě do okamžiku zkázy?Tohle vás zničí.Nemůžete to ovlivnit. Sežere to váš mozek.Přijdete o všechny jistoty, žádné jistoty (alespoň né hned) nezískáte.Přemýšlím, zda byl dobrý nápad se přiznávat. Nešlo to zadržet, byla jsem nešťastná a zoufalá, ale nebylo by lepší trápit se dál a mít rodinu, jistoty, zázemí? Žiju Terezou. Žiju představou, že jednou budu moct jít ven jako Tereza a žít svůj život jako Tereza. Ale jak šťastná jsem teď, když se trápím a když se trápí i manželka?Dnes jsem byla u tchýně a švagrové a svěřila se jim.Švagrová v pohodě, ale s tchýní jsme to začaly řešit. Měla jsem pocit, jakoby si přála, aby mě to přešlo. To bych si přála taky, ale nejde to. A tak mám přání jiné, které mě udělá šťastnou…Teď je manželka tam. Až do zítra. Takže mám byt jenom pro sebe, hned jsem si vzala náušničky a už jsem celá voňavá a vykoupaná v noční košilce – krásné bavlněné příjemné bílé noční košilce s drobnými modrými srdíčky a modrou kraječkou u výstřihu. Je večer, celý den jsem nejedla, protože nemám hlad. Něco do sebe nacpu. Je mi smutno. Strašně smutno, protože bych chtěla říct manželce, jak mě to mrzí. Celou dobu co tu byla na mě nadávala. Pořád se jí něco nelíbí. Výčitky, příkazy, urážky.Zatla jsem zuby a neprovokovala ji. Snažila jsem se mlčet. S miliónem řečí odjela. Ale tím, jak jsem tu sama, je mi prostě smutno. Jo, jsem Terezou, z toho jsem šťastná, ale chybí mi tu ti, které miluji. Chybí mi normální rozhovory, normální večery, normální projevy lidské náklonnosti. Ale nejde to spojit. Nemůžu být Terezou a současně to mít. Pořád řeším to samé. To neřešitelné. 🙁Rozhodla jsem se a za své činy jsem si zodpovědná. Ale je to těžké. Cítím vinu. Denně je mi naznačováno, že za to můžu. Jakobych měla zůstat stále v té ulitě a nevylézat z ní. Měla jsem to nechat být. Měla jsem se sežrat zevnitř jen proto, aby fungovala rodina…Všechno trápení této rodiny jsem způsobila já. -
Moje dvojče
Uf.Dneska jsem nějak k nezastavení s tím psaním.Snad to nevadí.Ale jsem na to sama a tenhle blog snese všechno 🙂Dneska mi mamka řekla, že to řekla mojí sestře 🙂 Chtěla jsem jí to říct sama, ale teď to mám aspoň snažší.Už jsme si vyměnily maily 🙂 Je to super pocit! Je to vysvobození. Nedá se to ani slovy popsat. Tyhle momenty mě dávají energii.A ještě mi mamka řekla jednu hypotézu, která mě také napadla a dokonce o ní v jednom z dřívějších článků píšu. (Mě se to nechce hledat, ale psala jsem tam mé domněnky o tom, proč jsem zrovna taková.) A ta jedna z nich byla, že když jsem byla ještě miminko v těle matky, tak jsem tam nebyla sama. Byla tam ještě holčička, ale ta se nenarodila živá. Moje dvojče. A já jsem teď ona… jednoduše řečeno……a pak mi ještě řekla, že kdysi byl v talkshow Áčko na TV Nova kluk, který měl stejný problém jako já teď. Dokonce byl ze stejného města jako já! A dokonce se taky narodil jako dvojče své nenarozené sestry. Toužil po tom stát se ženou…Zeptala jsem se, jak to skončilo.Smutně.Sebevraždou.Zvláštní je to.