• otєrєzє.cz

    New York: Všechny toalety podle genderové identity

    17. 3. 2016 / 13:09 / 7 Comments
    Ok, tak jo 🙂
     
     

    Do šaten a na WC v New Yorku se nebude chodit podle pohlaví, ale podle genderové identity.

     
    ČTK 10.3.2016
     
    V New Yorku mohou od tohoto týdne chodit na pánské záchody i ženy, které se cítí být muži. A naopak – dámské toalety či šatny jsou přístupny také mužům, kteří se považují za ženy v nesprávném těle. Umožňuje to výnos, který podepsal newyorský starosta Bill de Blasio.
     
    „Hájit práva jedné skupiny obyvatel je podle nás totéž, jako hájit zájmy všech skupin,“ prohlásil podle listu The New York Post demokratický starosta největšího amerického města.
     
    New York zavedl nové pravidlo pod tlakem organizací hájících práva sexuálních menšin. Ve městě žije podle neoficiálních údajů až 25.000 lidí, kteří mají změněnou sexuální identitu či se ji chystají změnit.
     
    Výnos se vztahuje na veškeré toalety či šatny v městských budovách, parcích či sportovních a volnočasových centrech. Nevztahuje se na soukromé firmy. Na jeho základě nemůže být nikomu odpírán přístup na toaletu či do šatny, která odpovídá jeho pohlavní identitě. Nikdo nemůže být nucen prokazovat se nějakým dokladem.
     
     
     
    Když se nad tím tak zamyslím, nikdy mi dosud používané rozdělení toalet na pánské a dámské nevadilo. Stejně jsme všechny holky před operací chodily na dámské a kluci na pánské – čili tak, jak to má být – nikdo s tím neměl problém a taky po nás nikdo občanky nechtěl 🙂
  • otєrєzє.cz

    Počet konverzí pohlaví u cizinců ve FN Motol

    16. 3. 2016 / 9:12 / 8 Comments
    Jelikož jsem dostala nápad, že by bylo dobré zjistit, kolik cizinců se ve FN Motol objeví kvůli chirurgické změně pohlaví, vyžádala jsem si tyto statistiky a zde je výsledek. Je to výborná tabulka! 🙂
     
     
    Země konverze průměrně / rok
    Slovensko MtF 1 – 2
     
     
    To je celé 🙂
    Tím tato statistika končí 🙂
     
    Kam tedy chodí polští FtM kluci nebo kdo byla ta Běloruska, se kterou byla před 2 lety Darinka na pokoji… to nevím. Zřejmě měla české občanství.
     
    Každopádně jsou tedy statistiky o počtu provedených konverzí ve FN Motol použitelné pro odhad počtu provedených konverzí českých občanů, protože zastoupení cizinců je velmi zanedbatelné.
     
    Ještě mám ale slíbenou statistiku od jedné milé paní redaktorky z novin, kterou si vyžádala přímo z Ministerstva zdravotnictví a která se bude týkat let 2013 – 2016, což je zatím až dosud statisticky neprobádané období. Ale samozřejmě nejprve musí vyjít v novinách – až pak jí dostanu já. 🙂
     
    Zatím máme již zde zmiňované statistiky pouze tyto:
     
    Holky – konverze ve FN Motol:
    1992-2013 222 MtF
    1949-1991 44 MtF
     
    Kluci – konverze ve FN Motol:
    1992-1999 53 FtM
     
    FN Ostrava* operuje zhruba 3 MtF ročně (takže Thajsko už jí předběhlo :), FN Brno převážně FtM kluky (a do budoucna pouze kluky), počet MtF mi odtamtud není zatím znám, ale přes 90 % MtF konverzí by mělo probíhat v Motole.
     
    * jak jsem byla upozorněna, MUDr. Vřeský již ve FN Ostrava nepůsobí, přešel do Vítkovické nemocnice, kde se teď mají tyto operace odehrávat
  • otєrєzє.cz

    Můj velký průzkum: Jaká je česká žena? (4/4)

    15. 3. 2016 / 18:37 / 7 Comments
    4. část – pokračování výsledků průzkumu Jaká je česká žena?
    Předchozí části 1/4, 2/4 a 3/4.
     
    Tuhle trošku ujetou část jsem do dotazníku prostě vložit chtěla, protože mě zajímalo, co na to říkají ostatní. Názory druhých jsou pro mě vždy cenné. Trochu se dívkám omlouvám za tak divnou otázku, snad jsem je moc nevyděsila (očividně některé ano), ale položila jsem ji přímo, bez servítků tak, abych zjistila, kolik biologických žen touží mít něco, co bych nikdy u ženy nečekala. Prostě jsem tu ženu, která po tom tak strašně moc touží, chtěla najít a přijít na to, kdo je ta žena, protože já to nechápu. A existuje vůbec? (Vynechám-li pornoprůmysl, kde je motivace jasná.) Není to jen výplod něčí fantazie? Nedohadujeme se tu tak náhodou nad čistě hypotetickými možnostmi, které jsou ve skutečnosti nereálné? Tomu jsem chtěla přijít na kloub. Oslovit však jen 1147 žen s touto otázkou je příliš málo. Musela bych oslovit tak 114.700.000 žen, abych možná tu jednu objevila. Kdo ví? Každopádně tak velký průzkum už neplánuji. Stačí mi totiž odpovědi z tohoto.
     

    27. Toužíš dlouhodobě (celoživotně) mít celý život místo ženského genitálu penis?

    (Jde o opravdové celoživotní vyjádření touhy na celý život, nikoli o vyzkoušení penisu na pár dní, proto zde není možnost odpovědi „ano – občas“. Existence penisu u ženy by s sebou nesla velkou spoustu problémů (viz další otázka). Tato otázka je záměrně položena takto, byť ti může přijít sebeabsurdnější, jako mně).
     
     
     
    Jů! Zaradovala jsem se. Našla jsem 26 holek, které touží celoživotně mít penis a nejsou to FtM kluci. Hned jsem se těšila, jak je vyzpovídám a zjistím, jaká je jejich motivace. 26 dívek mi však připadalo nějak hodně a tak jsem pro jistotu prozkoumala jednotlivě jejich dotazníky a musím bohužel říci, že všech těchto 26 žen uvedlo možnost „ano“ nerozvážně, protože hned v dalších otázkách připouští (asi když jim došlo, co to vlastně pro ně znamená, protože tam toto téma rozpitvávám), že by ho tedy nechtěly na celý život a některým to přijde dokonce „divné“ až „úchylné“. Čímž mi tedy 100 % žen odpovědělo, že mít celoživotně penis netouží.
     
    Jiný výsledek jsem vlastně nečekala, ale třeba někdy v životě potkám ženu, kterou po tom touží, není FtM a řekne mi, proč chce být ženou s penisem.
     
    Otázka zněla záměrně „žena, která touží mít penis„, nikoli „která má“ či „která se bojí ho nemít„. Těch se to netýká. To jsou ženy (např. před přeměnou či před operací v přeměně), které kdyby to bylo možné a jedním zaklínadlem měly kompletní ženský genitál, tak by do toho šly. Zbavit se penisu jim brání například strach z operace, za což nemohou, nesplňují tedy podmínku „toužení po penisu“ a jsou ženami (alespoň v mých očích – úředně bohužel jedině až po operaci nebo po orchiektomii).
     
    Toto téma jsem do dotazníku zařadila záměrně, protože (jak jsem psala v jednom z předchozích článků) Ministerstvo řešilo žádost o zpřístupnění možnosti změny pohlaví pouze na základě žádosti bez zdravotní dokumentace. Přijdete na úřad, řeknete, že jste žena a změní vám jméno na ženské, rodné číslo na ženské a pohlaví v dokladech. Je jedno, jak vypadáte, jak se prezentujete, jak vás lidé oslovují, co máte mezi nohama. Najednou jste žena. Nechcete z nějakého důvodu absolvovat povinný proces změny pohlaví nebo se podřizovat podmínkám stanoveným zhruba stejně ve všech vyspělejších zemích, kde zatím možnost změny pohlaví pouze na základě žádosti povolena není.
     
    Já s tímto procesem souhlasím, nikdy jsem proti němu neprotestovala, byla jsem od začátku srozuměna se vším, co mě čeká, chtěla jsem operaci a nevadí mi, že je podmínkou pro úřední změnu pohlaví. To je můj postoj a názor.
     
    Sdílí ho sice většina, ale jak je vidět, pár hlasů se ozvalo, že je to nesmysl a že by měl každý mít v dokladech takové pohlaví, v jakém se cítí, že je.
     
    Jaký na to má názor 1147 českých žen se dozvíme dále.
     

    28. Chtěla bys mít penis alespoň pár dní na vyzkoušení (zjistit, jaké to je)?

    A tady už máme jinou situaci. Mít penis jen na chvíli – to je pro ženy docela pokušení – zjistit, jaké to asi je 🙂
     
     
     
    21,8 % žen „penis na chvíli“ striktně zavrhlo, 26,7 % připouští, že by si jej možná na chvíli vyzkoušelo, ale 51,3 % by jej vyzkoušelo určitě. To je více než polovina žen, což mě vlastně ani nepřekvapuje, protože tady hraje hlavní roli zvědavost.
    2 ženy uvedly, že by penis chtěly na celý život, ale podle jednotlivě vyplněných dotazníků jde opět o nezodpovědně vyplněné dotazníky, protože v dalších otázkách se k penisu na ženském těle nestaví příliš pozitivně.
     
    A dostávám se k tomu nejzajímavějšímu – k vlastnímu názoru na toto téma:
     

    29. Napadá tě, s jakým problémem (nebo problémy) by ses mohla v životě setkat, kdybys byla (krásná a velmi ženská) žena s penisem? (Nemusíš odpovídat)

     
     
    784 dívek (58 %) sice na tuto otázku odmítlo odpovědět, ale ostatní holky tu odvahu vyjádřit svůj názor a zamyslet se našly.
     
    Po kliknutí na výše uvedenou tabulku se zobrazí v původní velikosti.
     
    Nejčastěji uváděný problém je problém s nalezením dlouhodobého partnera (33,7 %) a hned potom předsudky okolí, nepochopení, šikana (19,3 %).
    Na třetím místě vidí dívky problém s oblékáním (9 %), který považují za závažný, neboť penis prostě do riflí, slimek, minišatů, sukní, plavek, legín, kalhotek, tang, punčoch nebo šortek prostě narvat nejde.
     
    12 dívek uvedlo, že pokud má žena penis, není žena, ale muž, nebo že ženy nemají penis.
     
    Zmiňována je také nemožnost otěhotnění, psychická nevyrovnanost nebo nechtěná erekce.
     
    Vybrané odpovědi:
     
    „Kdybych byla žena s penisem… Tak nejsem žena, ale muž.. Co se obléká, krášlí a chová jako žena :)“
    „Kdybych měla penis, je jasné, že s tělem muže, takže je otázka blbost. Buď s tělem muže nebo vůbec.“
    „Lidé by si mysleli, že jsem divná, byla bych osamělá.“
    „Měla bych ve společnosti problém být zařazena pod jedno pohlaví, protože společnost neumí zatím přijímat „jiné“ pohlaví než mužské NEBO ženské.“
    „Nikdo by mě nechtěl za přítele ani za přítelkyni.“
    „Penis bych si chtěla vyzkoušet jen jako celek spolu s mužským tělem, ne jako shemale.“
    „Pokud by to byla krásná a velmi ženská žena, tak nemá penis :D“
    „Problém bych viděla, sexuální praktiky a výběr partnera. Který chlap by chtěl ženu s penisem a pak moc se mi nechce šťouchat někoho do análu…“
    „Proč by chtěla mít žena penis? :D“
    „Slimky by pěkně tlačily do koulí :D“
    „Smrt. Zabila bych se.“
    „Penis v krajkách nic moc.“
    „Skončila bych jako Suzukiho Sadako Yamamura z hororu Kruh * (znásilnil ji (před tím, než začala hororově zabíjet) nějaký doktor, ale zjistil, že má syndrom testikulární feminizace (XY osoby neragují na testosteron a tak se vyvíjí a identifikují jako žny) a má i penis, ona se s ním začla rvát a on jí přepral, hodil do studny a zavřel ji tam).“
    „Vadil by mi úplně při všem :D“
     
     
    Odpověď „Smrt. Zabila bych se.„, docela charakterizuje transsexualitu jako takovou, protože se to občas z tohoto důvodu bohužel stává. (Doufám a věřím, že už bude ale co nejméně). Až takové může být zoufalství z uvěznění ve špatném těle. Je to neustálé nekonečné trýznění lidské duše, dokud s tím něco neuděláme, dokud nepřijmeme sami sebe a nezačneme se mít konečně rádi.
     
    Ony ty odpovědi vlastně odpovídají všeobecné představě, kdy žena nemá penis (muž nemá vagínu). V další otázce se začaly objevovat názory, že pokud jde o ženu v přeměně („čekatelku“ na vagínu), pak je vše vpořádku a společnost je ochotna ho respektovat, protože po operaci je to žena (či muž). Ne někdo „mezi“. Přijetí ale končí ve chvíli, kdy si žena penis touží nechat.
     
    Není to tedy transfobie. Transfobie by to byla tehdy, kdyby došlo k odsouzení či nepřijetí osob i během přeměny nebo po přeměně, ale tady jsou tito lidé přijímány celkem bez problémů.
     
    Tak co to tedy je? Penisofobie? To ne. Na mužích nám ale penisy nevadí, chceme je. Jde tedy o strach z neznáma? Neznáme nikoho, kdo by byl takový, jak se bude chovat? Co to udělá se společností? Je to vůbec správné? A není to náhodou hnusné, proti Bohu nebo úchylné, jak někdo uvádí?
     
     
    Co by to přineslo této společnosti a jak by se na takové lidi dívala, jsem se zeptala v další předposlední otázce.
     

    30. Jaký máš názor na „ženy s penisem“, které by se po schválení takové změny, začaly v naší společnosti objevovat?

    U otázky byl doprovodný text:
    Tyto intimní otázky jsou zaměřeny na toto téma kvůli diskusi o možnosti změny pohlaví pouze na základě žádosti na úřadě na základě svobodné volby člověka.
     Tato možnost je v současné době zvažována na Ministerstvu vnitra a takový člověk by automaticky po podání žádosti dostal doklady na zvolené ženské jméno, ženské rodné číslo a F (female) v kolonce pohlaví bez ohledu na to, jak vypadá nebo co má mezi nohama.
    (Prosím odpověz podle svého přesvědčení a pocitu. Nikdo ti nebude vyčítat, zda jsi pro nebo proti. Dotazník je zcela anonymní a každý názor je důležitý.)
     
    Udělala jsem si vlastně takové referendum 🙂
    A jak dopadlo?
     
    Hleďme, jak by české ženy hlasovaly pro ženy s penisem:
     
     
    To je dobrá zpráva pro naší společnost.
    Největší zásluhu na kladném výsledku měly odpovědi typu „je mi to jedno / je to jejich věc / každého volba / hnusné, ale respektuji to“ (399 odpovědí z celkových 507 pro).
     
    Dívky tedy zaškrtly PRO, ale jen za určitých podmínek. Například, pokud je dotyčný nebude obtěžovat, pokud se nebude ukazovat na veřejných místech (např. bazén, šatny) nebo paradoxně přiznávají, že se jim představa ženy s penisem hnusí, ale jsou ochotny je tolerovat nebo je jim to jedno.
     
    Jednoznačně PRO bylo 94 respondentek.
    Proti tomu bylo jednoznačně PROTI 207 respondentek.
     
    Jde tedy o jakési tiché tolerování typu „neobtěžuješ mě, tak si dělej, co chceš“.
     
    Nicméně důležitý je vždy výsledek a ten je pro umožnění možnosti změny pohlaví pouze na základě žádosti.
     
    —– Následující odstavec vyjadřuje můj názor —–
    Pokud bych se referenda zúčastnila i já, změnu pohlaví pouze na základě žádosti bych u MtF dívek nepodpořila, u FtM kluků ano (což by byl u referenda problém a nejspíš bych se ho kvůli tomu nezúčastnila). Myslím si totiž, že není důvod, proč by dívka měla toužit mít penis. Pokud jde jen o změnu pohlaví v dokladech, ale dívka se operace bojí, stačí k tomu znemožnění reprodukce, tedy orchiektomie, která není tak těžkým zákrokem, jako klasická operace pohlaví. Penis jí zůstane. U MtF dívek rozhodně podporuji současně nastavený proces přeměny, nevidím na něm nic diskriminačního ani špatného, vyhovoval mi, absolvovala jsem ho vlastně ráda, protože jsem si šla za svým cílem a nikdy by mě nenapadlo ponechávat si na svém ženském těle něco, co tam nepatří. Volba pohlaví pouze na základě žádosti mi u MtF dívek přijde naprosto zbytečná a pokud bych ho podpořila, byla bych pro předchozí vyšetření a doporučení sexuologem. Stále ovšem nechápu motivaci ženy chtít mít na svém těle penis a proč bych nemohla absolvovat kompletní přeměnu, když jsem žena.
    —– konec prezentace mého názoru —–
     
    Zde je podrobný přehled jednotlivých odpovědí:
     
     
    Po kliknutí na graf se zobrazí v plné velikosti.
     
    Ještě bych chtěla upozornit na 6. příčku, ve které dívky vyjadřovaly naprostý souhlas s kompletní změnou pohlaví, tedy hormonální terapie, splnění stanovených podmínek a poté operaci, ale odsuzovaly nedokončenou přeměnu.
     
    To je ale vlastně pozitivní pohled, protože nás většina, co se jako ženy cítíme a usilujeme o kompletní změnu pohlaví, přijímají jako ženy.
     
    Vybrala jsem zase pár konkrétních odpovědí pro představu, co si dnešní dívky o ženách, které dobrovolně touží mít penis, myslí. Je to tedy občas počteníčko.
     
    „Je mi to jedno, protože nejsem muž, který se snaží sbalit ženu s penisem. Ačkoli pro chlapy to může být docela nepříjemné. V některých státech existuje tzv. třetí pohlaví.“
    „There are no chicks with dicks, just guys with tits“
    „Absolutně NE, hnusí se mi, je to proti přirozenosti člověka a považuji takové lidi za nemocné – stejně tak nemocné lidi, např. blázny nenecháváme volně, aby si dělali co chtěli…“
    „Aby si člověk určoval pohlaví podle nálady je hloupost. Transexuály respektují. Ale ženy s penisem…?“
    „Když už chce mít penis, ať taky jako chlap vypadá.“
    „Domnívám se, že pokud se žena cítí býti mužem je jejím největším cílem „proměnu“ zcela dokončit a proto se domnívám, že není třeba, aby byla změna pohlaví jen na základě žádosti na úřadě.“
    „Je to blbost, protože potom si to tam chlap může napsat a chodit třeba „okukovat“ na dámské záchody, sprchy atd.“
    „Je to divné. Když jsem žena, mám být hrdá na to, že jsem ŽENA.“
    „Je to každého volba, nikoho nesoudím, pokud jsou tak šťastnější tak proč ne, beru to jako třeba zvětšení prsou nebo operaci nosu, která má pomoct ženě cítit se lépe.“
    „Znám jednu ženu s penisem a nikdy se s tím 100% nevyrovnám, předsudky budu mít pořád.“
    N“elze přeci vydávat ženské doklady mužům.“
    „Je mi jedno, co má mezi nohama. Hlavně, ať se chová slušně.“
    „Je to nedotažené. Většina transsexuálů chce vypadat, jako ženy a pak přijde transvestita, který si změní pohlaví jen na základě žádosti.“
    „Někdy si tyto ženy užívají ženství víc, než my, které jsme ženy celý život. Já nosím častěji kalhoty než sukni a upřednostňuji pohodlí. Jen když se někam chystám, snažím se vyzdvihnout svoje ženství. Mám se v čem zlepšovat.“
    „Nemám s tím žádný problém, brala bych to jako něco pozitivního a zajímavého.“
    „Nevadili by mi, i když některá setkání by mohla být nepříjemná.“
    „Nevím, jsem zmatená. Celý svět by byl zmatený. Chlapi by si říkali: jsi opravdu žena, položena, polochlap nebo chlap převlečený za ženu??“
    „Nevím, zajímalo by mě, jak se takové osoby samy přijímají, jestli více jako ženy nebo jako muži.“
    „Nevím, ale jak píšeš žena s penisem, zní to strašně… Já mívala pár kamaradek/ů travestitů a neměla jsem s tím problém, naopak mě stvalo, když se k nim lidi chovali jak se chovali… Ale s tím úřadem mi to přijde zvláštní, nějak mi to jde proti srsti…“
    „Nic moc.. Jakou by pak měly orientaci?“
    „Podle mě je to dost absurdní a pro mě nepředstavitelné. Takový člověk je pro mě nechutný. Není normální (a doufám, že se toho nikdy nedočkám), aby si lidé měnili své pohlaví jen na základě nějaké žádosti. Pozor – mám na mysli „ženy s penisem,“ nikoliv lidi s poruchou identity.“
    „Pochopila bych, kdyby žena chtěla být mužem a podstoupila by tedy přeměnu genitálu na penis. Výsledek by měl být ale jednoznačný. Nepodpořila bych „zvrácenost“, kdy vypadá jako žena, ale má penis.“
    „Pokud jde o celkovou proměnu ženy v muže i vzhledově, tak proti tomu nic nemám, ale aby měla žena penis…. fíhá to by se mi upřímně asi hnusilo.“
    „Pokud je to pro někoho nezbytně nutné, ok. Já sama bych ale nepřežila zjistit, že můj partner byl dřív žena.“
    „Pokud to bude poctivý a milý člověk, je mi jedno, co má v občance nebo mezi nohama.“
    „Pro mě nechutná představa, nicméně každý je něčím krásný. Kdyby moje kamarádka měla penis, tak by u mě neklesla.“
    „Takové věci bych zakázala, jak jen to jde. Žena má být ženou a ničím jiným. Spíše bych zřídila střediska pro duševně nemocné, přesně pro tyto lidi, kteří si chtějí měnit pohlaví a dělat podobné kraviny.“
    „Těžko říct, myslím, že vůbec nezáleýí na tom, jestli je někdo muž nebo žena.“
    „Zcela s transexuály nesouhlasím, považuji to za zdegenerování lidské rasy!“
     

    31. Vadilo by ti, kdyby se zrušilo rozdělení toalet na muže a ženy a byly by pro všechny jen jedny?

     
    Společné toalety by v referendu neprošly 🙂
     
     
     
    A na závěr se zeptám sama sebe: Kdo řekl, že tu budou ženy toužící po penise?
     
    No já.
     
    Vyvolala jsem diskusi a paniku a některé z hysterických čtenářek ze mě udělaly transfobní maniačku zavrhující ženy, které touží po penisu. Vlastně jsem podle nich měla zavrhnout všechny ženy, které mají penis (tedy i ty, které čekají na operaci nebo mají z operace strach), což jsem nikdy nenapsala (stačí jen pozorně číst). Takové jsou pro mě ženy stále a vždycky byly, vždyť jsem byla kdysi jednou z nich a nemám problém s tím vnímat je jako ženy, protože je tak vnímám a ani by mě nenapadlo vnímat je jinak. Ten rozdíl je, že po penise netouží, ale trpí ho na sobě. Kdyby nemusely, tak ho nemají.
     
    Žena toužící po penisu je tak výjimečný a zvláštní úkaz stejně, jako muž toužící po vagíně. Možná se na světě pár jedinců najde, ale rozhodně se nemusíme bát, že budou všude kolem nás.
     
    To, že tři FtM kluci vyvolali jednání na Ministerstvu proto, že chtěli dosáhnout úřední změny pohlaví, aniž by museli na složitou (protože pro kluky složitá je) operaci s nejistým výsledkem, je z jejich strany pochopitelné. Oni by taky rádi měli penis, kdyby to šlo tak jednoduše, jako u nás vagína.
    Bohužel by se ta úřední změna pohlaví pouze na základě žádosti musela aplikovat i na MtF holky, takže mě logicky napadlo, kdo budou takové holky, které žádají o úřední změnu pohlaví, aniž by chodily k lékaři, aniž by byly v přeměně, aniž by braly hormony, aniž by měly vagínu? Cítila jsem, jakoby byl porušen nějaký pořádek či pravidlo, které se porušovat nemá (přesněji řečeno není důvod ho porušovat) a snažila se pochopit, proč by někdo měl ta pravidla obejít jen proto, aby byl ženou, která nechce (netouží) po vagíně. (A stále jsem na to nepřišla).
     
    Takže vše, čím jsem tu zamotala hlavy 1147 holkám, je zatím na čistě hypotetické úrovni. Vynechám-li pornoprůmysl a holky čekající na operaci nebo se z nějakého důvodu (těch je minimum) operace bojí tak, že jí neuskuteční, nechodí v ČR žádná MtF slečna, která by řekla: „Jsem žena a mám penis, protože ho toužím mít.“
     
     
    Na serveru g.cz vyšel shodou okolností nedávno článek, ve kterém muž píše o 20 věcech, které muži nemají u žen příliš v lásce. Penis u ženy opravdu nebude úplně ideálním vyhledávaným objektem na ženě 🙂
     
     

     

    Ale když na to má někdo chuť… 🙂

     
     
    To jsem si tedy ale na pár dní hezky zaměstnala mozek a vyblbla se, takže předpokládám, že se statistikami si dám teď nějaký čas pokoj.
     
    (Kompletní výsledky v jednom pdf souboru je možné stáhnout zde.)
  • otєrєzє.cz

    Můj velký průzkum: Jaká je česká žena? (3/4)

    14. 3. 2016 / 19:37 / 7 Comments
    3. část – pokračování výsledků průzkumu Jaká je česká žena?
     
    Předchozí části: 1/4 a 2/4

    26. Pan dokonalý

    Na tuhle otázku jsem se těšila. Opět jsem dala slečnám volnou ruku, takže bylo na nich, jak si představují muže, se kterým by chtěly strávit zbytek života.
    Jakmile jsem ale nahlédla do výsledků, došlo mi, proč je těch mužů takový nedostatek. Všechny totiž chceme toho jednoho 🙂 Jen ty jeho hojně požadované vlastnosti byly uváděny v různém pořadí. Nebyly by to ale ženy, aby nevymyslely celkem 242 vlastností. Ani jsem netušila, že jich tolik existuje.
     
    Odpovědi byly moc krásné, až jsem se úplně zasnila, jaké by to bylo, mít taky takového. I když některé odpovědi byly vlastně i smutné („Aby mě nemlátil.“, „Gramotný.“, „Nezávislý na rodičích.“, „Základní hygienické návyky.“)
     
    Takže o jakém muži si sníme?

    Napiš jednu nebo více vlastností či představ (kolik chceš), které by měl tvůj kluk, se kterým bys chtěla strávit zbytek života, mít.

    1. vtipný / dokázal mě rozesmát / zábavný / veselý / smysl pro humor 408
    2. inteligentní / chytrý 284
    3. hodný / dobrosrdečný 222
    4. věrný 213
    5. tolerantní / aby přežil mé slabé stránky / brát mě takovou, jaká jsem 168
    6. upřímný / aby mi nelhal / pravdomluvný 150
    7. spolehlivý 142
    8. sexy / přitažlivý / atraktivní / hezký / charizmatický 137
    9. milující / aby mě měl rád / miloval mě / v dobrém i ve zlém 115
    10. zodpovědný 100
    11. pracovitý 92
    12. milý 81
    13. rozumný / moudrý 60
    14. ambiciózní / cílevědomý 58
    15. pro rodinu / rodinný typ 49
    16. samostatný (umět se o sebe postarat) / soběstačný / zabezpečený / zaměstnaný 48
    17. společná témata / abysme si rozuměli / společné zájmy / cíle 45
    18. empatický / soucitný 41
    19. pozorný 41
    20. ohleduplný 40
    21. slušný / slušně vychovaný 40
    22. galantní / gentleman 39
    23. chápavý / chápající 39
    24. laskavý 39
    25. podporující / podpora druhého v jeho přáních / opora 38
    26. čestný / poctivý / umí uznat svou chybu 34
    27. vyrovnaný 34
    28. aktivní / nelenivý / podnikavý 31
    29. silný, zdatný (fyzicky) / svalovec / sportovec 29
    30. důvěryhodný / mohu mu věřit 27
    31. ochotný 27
    32. přátelský 24
    33. respektující 23
    34. obětavý 22
    35. optimista / pozitivní 22
    36. společenský 22
    37. starostlivý 22
    38. šikovný / kutil / zručný 21
    39. zdravě sebevědomý 21
    40. romantický 19
    41. ochranářský / ochránce (mě i slabších) / pocit bezpečí 18
    42. upovídaný / komunikativní 18
    43. klidný 17
    44. schopný 17
    45. trpělivý 17
    46. mít rád děti 17
    47. abych pro něj byla jediná / na prvním místě / oddaný 16
    48. mužný / ne zženštělý / měl by to být prostě chlap 16
    49. citlivý / emotivní 15
    50. nekuřák 15
    51. rozhodný 15
    52. schopen kompromisu 15
    53. vzdělaný 15
    54. dominantní 14
    55. něžný 14
    56. otevřený 14
    57. akční 13
    58. dobrý v posteli / šikovný v sexu 13
    59. mít rád zvířata 11
    60. naslouchavý 11
    61. vášnivý 11
    62. aby si uměl „dupnout“ / neměl by si nechat vše líbit / ráznější / průbojný 10
    63. ne alkoholik 10
    64. nesobecký 10
    65. uctivý / respekt 10
    66. vstřícný 10
    67. vysoký 10
    68. dobrodružný 9
    69. spravedlivý 9
    70. charakterní 8
    71. nadhled 8
    72. odvážný 8
    73. výletník / aby rád cestoval 8
    74. pohodový 7
    75. pokorný 7
    76. sympatický 7
    77. vyspělý 7
    78. aby uměl vařit / dobrý kuchař 6
    79. bohatý 6
    80. nápomocný 6
    81. ne podpantoflák / mít svůj názor 6
    82. neagresivní / aby mě nemlátil 6
    83. přizpůsobivý 6
    84. sečtělý 6
    85. spontánní 6
    86. umělecky založený 6
    87. umí se o mě postarat / o děti / pečující 6
    88. upravený / pečující o sebe 6
    89. vnímavý 6
    90. nežárlivý 5
    91. štědrý / nelakomý 5
    92. aby měl vkus 5
    93. zásadový 5
    94. brát mě jako rovnocenného partnera 5
    95. čistotný 4
    96. dochvilný 4
    97. dospělý 4
    98. energický 4
    99. férový 4
    100. kreativní 4
    101. mít rád kočky 4
    102. pořádkumilovný 4
    103. praktický pro život 4
    104. skromný 4
    105. velkorysý 4
    106. aby měl rád lidi i zvířata 3
    107. drzý 3
    108. extrovert 3
    109. hudebně nadaný 3
    110. mazel 3
    111. mít penis 3
    112. ne debil 3
    113. neurážlivý 3
    114. nezávislý na rodičích / ne mamánek 3
    115. oduševnělý / přemýšlivý 3
    116. pečlivý 3
    117. stabilní 3
    118. střelený / bláznivý 3
    119. tolerantní vůči homosexuálům, veganům, křesťanům 3
    120. usměvavý 3
    121. úspěšný 3
    122. všímavý 3
    123. být na úrovni 2
    124. mít fantazii 2
    125. gramotný 2
    126. hrdý 2
    127. iniciativní 2
    128. mít větší penis 2
    129. mít vousy 2
    130. musí mě umět překvapit 2
    131. nadšený 2
    132. nápaditý 2
    133. nehádavý 2
    134. nemluvit sprostě 2
    135. originální 2
    136. pečující 2
    137. pilný 2
    138. přítulný 2
    139. rozvážný 2
    140. sám sebou / svůj / přirozený 2
    141. solidární 2
    142. starší než já 2
    143. svědomitý / plnit sliby 2
    144. svobodomyslný 2
    145. štíhlý 2
    146. taktní 2
    147. trochu žárlivý 2
    148. věřící 2
    149. vřelý 2
    150. vůdčí 2
    151. zdravý 2
    152. zvídavý 2
    153. finanční přehled 2
    154. 2 m a 120 kg 🙂 1
    155. „normální“ 1
    156. aby bylo mezi námi silné pouto pro překlenutí špatných období 1
    157. aby mi dal svolení občas se s někým vyspat, monogamie je nuda 1
    158. aby nám na sobě nepřestalo záležet 1
    159. aby neměnil sám sebe jen proto, aby zachránil vztah 1
    160. aby netoužil po dětech 1
    161. aby si mě vážil 1
    162. aby stál při mě, kdykoliv to budu potřebovat 1
    163. abych s ním chtěla zůstat celý život 1
    164. aktivní v domácnosti 1
    165. autorita 1
    166. bezelstný 1
    167. bezdlužný 1
    168. bojovný 1
    169. být jedinečný 1
    170. být mi oporou 1
    171. být zamilovaná 1
    172. cizinec z teplých krajin – odstěhovala bych se tam 1
    173. dlouhovlasý blonďák 1
    174. dlouhé vlasy 1
    175. dobré vztahy s rodiči 1
    176. dobrý hudební vkus 1
    177. dostatečně šílený 1
    178. drsný 1
    179. důvěřující (partnerce) 1
    180. elegantní 1
    181. estetické cítění 1
    182. hospodárný 1
    183. hravý 1
    184. inspirující 1
    185. kompatibilní se mnou 1
    186. krásné oči 1
    187. lidský 1
    188. logicky uvažující 1
    189. metalista 1
    190. miluje změny 1
    191. mírný 1
    192. mít tvrdý penis 1
    193. mít rád dobré jídlo 1
    194. musí zavírat víko na záchodě 1
    195. musí umět tančit 1
    196. ne idiot 1
    197. ne gambler 1
    198. ne kretén 1
    199. ne feťák 1
    200. ne ňouma 1
    201. nebojácný 1
    202. nenáladový 1
    203. nesmí mít vysoko položený hlas 1
    204. nevyzáblý 1
    205. nonkonformní (chová se odlišně) 1
    206. normální 1
    207. oblíbený 1
    208. organizační schopnosti 1
    209. plné rty 1
    210. pohotový 1
    211. pohostinný 1
    212. povznesený 1
    213. realista 1
    214. respekt k odlišnostem 1
    215. rošťák 1
    216. roztomilý 1
    217. schopen naslouchat 1
    218. smyslný 1
    219. snaživý 1
    220. snědý 1
    221. soudný 1
    222. splodit dítě 1
    223. temperamentní 1
    224. tmavé oči 1
    225. trochu grázl 1
    226. trochu nedostupný 1
    227. uvědomělý 1
    228. uvážlivý 1
    229. uvolněný 1
    230. už jsem toho svého prince našla 1
    231. vděčný 1
    232. velké vypracované ruce 1
    233. vitální 1
    234. vlastní názor 1
    235. výjimečný 1
    236. vyřešená minulost 1
    237. vytrvalý 1
    238. zkušený 1
    239. znalost historie 1
    240. zvláštní 1
    241. živočišný 1
    242. základní hygienické návyky (občas je to tragédie) 1
    Celkem: 3860

     

    Bohužel na tomto serveru nelze vkládat do článků krásné tabulky, takže jsem musela jen takto vložit výsledky s textem. Přehlednou tabulku lze stáhnout zde.

    Přijde mi tak samozřejmé a přirozené, aby měl člověk takové vlastnosti. Alespoň některé z nich. A přitom to není vůbec samozřejmost, když vidím partnery některých žen. Než to, co mají, tak to radši nic.
     
    Ale uznávám, že i muži to s námi nemají mnohdy jednoduché, když čtu některé požadavky 🙂
    Ani mě nenapadlo, že holky vymyslí tolik vlastností 🙂 To bude asi tím, že se dalo dohromady 1147 hlav. Tohle je už vážně skoro encyklopedie vlastností 🙂
     
    VTIPNÝ, INTELIGENTNÍ, HODNÝ… tři nejčastěji se opakující požadované vlastnosti, které by chtěla mít česká žena na svém partnerovi. A VĚRNÝ je hned následuje. Zdálo by se, že pro muže nemůže být problém tohle ženám splnit. Přesto je tolik žen bez partnera, protože prostě ten pravý zatím nepřišel.
     
    To, že důležitý je i vzhled (prostě je důležitý!), dokazuje i přitažlivost, krása či atraktivita partnera, která je na 8. místě. Bez té vzájemné chemie to prostě nejde.
     
    Několikát se objevil i požadavek na to, aby partner měl penis (větší, velký, tvrdý) (6x), aby byl dobrý v posteli (13x). Či na to, aby neměl vysoko položený hlas! (1x) 🙂
     
    A hlavně, aby to nebyl kretén (1x), debil (1x), ňouma (1x)… Takže prosím vás, apeluji na všechny muže: Nebuďte kreténi, debilové a ňoumové! Berte tento seznam vlastností dokonalého muže, které jsme si vysnily my ženy, jako takový návod na to, jak velkou máte šanci uspět a které vlastnosti jsou pro nás nejcennější. Dala jsem vám jedinečnou možnost podívat se do ženské duše, co se nám v ní odehrává a na co v té naší hlavě myslíme. Je na vás, jak toho využijete.
     
    Baví nás, když nás dokážete rozesmát, když máte něco v hlavě a jste na nás hodní. Máme také rády, když jsme pro vás jen ty jediné a cítíme, že nás milujete. Chceme, aby bylo na vás spolehnutí, abyste nám nelhali a byli tolerantní vůči našim chybám a nedostatkům. My se pokusíme o totéž 🙂
     
    Při zpracovávání odpovědí této otázky mě napadla taková partnerská hra:
    1) vytiskněte si 4x tabulku požadovaných vlastností
    2) každý z partnerů obdrží dva výtisky
    3) nejprve první partner zakřížkuje vlastnosti, které se domnívá, že druhý partner má
    4) na svůj výtisk zakřížkuje druhý partner vlastnosti, které si sám o sobě myslí, že má
    5) poté oba tyto výtisky porovnají 🙂
    Jak se shodují výsledky toho, jak jeden vidí druhého a jak se vidíme sami?
     
    6) Totéž se zopakuje u druhého partnera, který nejprve zakřížkuje vlastnosti, které si myslí, že má první partner
    7) První partner si zakřížkuje vlastnosti, o kterých se domnívá, že má
    8) Porovnají se 🙂
     
    Analyzovat 1147 odpovědí vlastními slovy (chtěla jsem, aby holky použily svou hlavu a nebylo jim nic podstrkováno) bylo občas náročné, protože některé slečny se rády rozepisují, což naprosto chápu a respektuji 🙂
     
     
    Zde jsou některé zajímavé odpovědi:
     
    „Aby jsme se měli stále rádi a nepřestalo nám na sobě záležet… zbytek se vždy nějak vyřeší, protože nikdo nejsme dokonalý.“
     
    „Dokonalá kombinace vlastností neexistuje a vadí mi každý, kdo myslí, že ano.“
     
    „Hlavní pro mě je, aby mě miloval a nikdy nepodvedl. Chci být pro muže jedna jediná, pro kterou bude mít oči. Je to ale nereálné, a proto se vrhám z postele do postele různým mužům… Chci lásku a sex mi ji nahrazuje – dají mi pocit, že mě chtějí.“
     
    „Aby dokázal odolat vlivům společnosti (obejme kamaráda, aniž by to v jeho očích bylo „gay“, nebojí se říct, že je feminista, je mu jedno, kdo vydělává víc, atd.)“
     
    „Nechci strávit zbytek života jen s jedním mužem.“
     
    „Takový, aby nevyužíval svou fyzickou převahu proti ženě.“
     
    „Takovýho kluka už mám 10 let, neustále mi říká, jak jsem krásná a že mě miluje, otevírá mi dveře, nosí mi těžké věci, chodí mě doprovázet domů, naproti… zároveň je svůj, dělá si, co chce (není podpantoflem).“
     
     
    Pokračování průzkumu v dalším článku 4/4.
  • otєrєzє.cz

    Můj velký průzkum: Jaká je česká žena? (2/4)

    14. 3. 2016 / 18:49 / 2 Comments

    Můj velký průzkum – 2. část – Vlastní názor

    18. Velikonoce

    Už se nám to blíží. Velikonoce! Zeptali jste se někdy nějaké ženy, jak tento genderově rozdílný svátek prožívají? Myslíte, že jsou nadšené tak, jako muži?
    Vím, o čem mluvím. Prožila jsem si obě strany, jen musím říct, že mě trošku mrzí, jak dopadl průzkum v téhle mé otázce. Mně se totiž Velikonoce líbí, jsem ráda, když dostanu na zadek 🙂 Bez toho by to nebylo ono. Ale já jsem neobjektivní. Jsou to přeci teprve moje druhé pořádně ženské Velikonoce, zatímco většina holek už toho má od narození zřejmě po krk 🙂
     
     
    Jsem ráda za těch 5,5 % žen, které čekají na výprask od muže. Patřím mezi ně. Ale chápu rozmrzelost těch ostatních, přičemž nejčastější odpověď (30 %) byla, že nesnáší Velikonoce a tenhle zvyk jim vadí. 23,6 % žen to zase vůbec neřeší, je jim to jedno.
    Takže to tak vypadá, že Velikonoce jsou hlavně svátkem pro muže (alkohol, koledování, návštěvy, holčičí zadečky… a hlavně ta jejich mužská nadřazenost, v tento den naprosto zlegalizovaná a povolená :).
     
    Teď, co jsem čerstvě vypráskatelná, prožívám samozřejmě Velikonoce s nadšením, ale chci říct, že se na to dívám ještě z jiného pohledu. Je to jedinečná stará česká tradice a já jsem pro zachování tradic. Je možné, že jednou budu taky z Velikonoc otrávená, jako ostatních 75,7 % českých žen (no, nejspíš ne :), ale vždycky se budu snažit udržet tradici a to vajíčko vlastnoručně namaluju a připravím si stuhy na pomlázky…
     
    Ostatně tento důvod (zachování tradic) uváděly také holky v upřesnění. Ale také zmiňovanou dominanci mužů.
    Co si tedy o Velikonocích myslí české ženy?
     
    „Mrzelo by mě to spíše z tradičního hlediska. Od malička se to u nás doma děje a bylo by mi líto, kdyby najednou nikdo nepřišel, přestože mi dávno není 20. I kdyby to měl být jen brácha!“ (To je hezký.)
     
    „Symbolické vypráskání ok, ale koledníci s vařečkou vítáni nejsou! Poslední dobou je z toho zvyk, kdy se vyloženě těší na to, že mohou ženu brutálně a beztrestně ztřískat.“
    „Koho by to nemrzelo, bohužel tato tradice se nezachovala ve velkoměstech, spíše na vesnicích nebo malých městech.“
     
    „Záleží na tom kdo a jak, vtipně pojatá tradice proč ne, u nás bylo zvykem ženy polejvat studenou vodou a bylo to dost drastické, to jsem nenáviděla. Mělo by to být v rámci srandy, né prokazování nějaké dominance, nucení atp.“
     
    „Obecně nějak Velikonoce neprožívám. Práskání mi od dětství přišlo hrozně trapný. Nevěděla jsem, jak se tvářit. Prostě trapas.“
     
    „Když jsem byla malá, kluci chodili – byla to tradice. Nyní nám je přeci jen víc (25) a raději si zajdeme někam posedět :)“
     
    „Vlastně se spíše celý den modlím ať nikdo nedorazí :D“
    „Většina kluků/mužů nezná míru, a to i když je upozorním. Netoužím mít stehna plná modřin jenom proto, že je to zvyk.“
     
    „Vadí mi, když Velikonoce někteří muži zneužijí k tomu, jen aby se mohli ožrat.“
    „Velikonoce jsem hloupý otravný svátek.“
     
    „sexismus“

     

    „Docela mi vadí mlácení kohokoliv, je to hloupé“

    „Velice mi to vadí, přímo uráží, nejde jen o mlácení, ale i o polévání vodou..a další primitivní praktiky, které společnost mužů uplatňuje pod rouškou „zvyků“ a „lidové tradice“
     
    „Ročně ke mně přijde cca 40 kluků. Miluju Velikonoce. Užívám si to. Patří to ke každoroční tradici u nás.“
    „Nikdy se mi nestalo, že by nikdo nepřišel.“
    „Žiji v Praze, kde se tento venkovský zvyk nepraktikuje.“
    „Chlapi chodí, ale já neotevírám.“
    „Líbí se mi ta tradice. Takže jsem ráda, když si můj přítel, švagr nebo otec najdou čas a upletou čerstvou pomlázku.“
     
    „Hloupě věřím, že se na mě z vrby přelije její vitalita.“
    „Vypráská mě přítel, to mi stačí.“
    „Stačí mi jemný symbolický výprask od manžela :)“
    „Stačí když mě vypráská doma přítel, ostatní chodí spíše na návštěvu, ať se jednou za rok vidíme, to mám ráda.“
    „Když jsem byla mladší vadilo by mi kdyby nikdo nepřišel. Nyní už to beru jako nutnou rodinnou tradici :-(„
     
    „Vždycky někdo přijde a je to legrace, nevadí mi to.“

     

    „Je škoda, že tradice mizí.“

     
    Tak a graf je barevný taky jako Velikonoce 🙂
     

    Vztahy s muži

    19. Vyrovnanost vztahu

     
    21,3 % z českých žen přiznává, že jsou ve vztahu dominantní, zatímco 12,9 % submisivní. Nejraději mají ale ženy vyrovnaný vztah.
     
    V jedné z následujících otázek (č. 26 v části 3/4) jsem se ale ptala na konkrétní vlastnosti, které by měl náš životní partner mít a občas se tam objevovala i dominance, čili jsou ženy, které vyloženě dominantního muže chtějí.
     
     

    20. Za ruce

     
    Zajímala jsem se o to, zda vůbec holky mají zkušenost s tím, že by je partner nechtěl vzít na veřejnosti za ruku. Nemyslela jsem líbání ani větší intimnosti. Jen ruka v ruce. Já mám chození za ruku totiž ráda.
     
    Největší část žen (33,8 %) odpověděla, že jim vadí, když je partner nechce (odmítá) vzít za ruku na veřejnosti. Chceme, abyste nás drželi.
     
    Možnost „jiné“ zvolila většinou děvčata, která nemají partnera, i když jsem se ptala na hypotetický vztah, ne aktuální, takže tato možnost neříká, kolik dívek je bez partnera, ale zeptat jsem se na to mohla, to je fakt 🙂
     
    Tady jsem vybrala nejlepší komentáře k této otázce:
     
    „Nikdy se mi ale nestalo, aby mě nechtěl vzít za ruku.“
    „Neřeším tento problém, přítel mě drží za ruku kdykoliv. Ale kdybych to musela řešit, rozhodně by mi to vadilo (naštěstí s tím můj přítel nemá problém :-)“
    „Ale nemusí ma držať vždy, to nechcem, ale vadilo by mi, keby ma nechcel držať za ruku nikdy.“
     
    „Proto bych s klukem, co by mě nechtěl vzít ani za ruku, nikdy nechodila. =)“
    „Pokud by kluk nechtěl vzít svoji holku za ruku, určitě bych přemýšlela, jestli ji má vůbec rád.“
    „Pak by takový partner opravdu za to nestál.“
    „S člověkem, který se nechce držet na veřejnosti za ruce, teda má problém s intimitou, bych vůbec nechodila, ale nevynucuju si to, má k tomu asi nějaký důvod, ale na druhou stranu olíbávání, hlazení, apod. na veřejnosti nesnáším.“
     
    „Když mě nedrží za ruku, drží mě galantně za pas nebo mi nabídne rámě – miluje i on mě.“
     
    „Většinou mu buď mrznou ruce nebo něco nese :)“
    „Už jsme spolu dost dlouho na to, abychom se nezabývali malichernostmi.“
     
    „Nepotřebuji se s ním neustále držet za ruce…“
     
    „Můj současný přítel by to nikdy neudělal, ale už jsem měla přítele, který tvrdil, že se za ruku prostě nedrží, idiot, byl brzy bývalý, hodně mi to vadilo, ale to samozřejmě nebyl důvod rozchodu.“
    „Jsem vdova a už nemá kdo.“
     
    „Nikdy se mi to nestalo, ale kdyby ano, asi by mi to bylo líto.“
     
    „Nemám přítele, nejsem moc typ na vztahy.“
     
    „Přítele nemám, ale i kdybych měla, nevadilo by mi to. Nemusíme si přece nic dokazovat držením za ruku na veřejnosti. Nejsem romantička :)“
     
    „Vôbec by mi nevadilo, keby ma držal menej, ale je na mne nacapený stále :D“
     
     
    „Slušní lidé si nechávají projevy lásky na DOMA“
     
    „Nemám přítele, ale když jsem měla, nechtěla jsem, aby mě držel, je to nepohodlné.“
     
    „My se odjakživa držíme za ruku. Je to přirozené.“
     
    „Jsem lesba a s mojí přítelkyní se držíme. Když mě nechce držet (třeba jde proti nám její učitel který to neví), nevadí mi to.“
     
    „Když mě nedrží a chci se držet, tak ho prostě chytnu já :)“
     
    „Můj manžel mě za ruku bere vždy a všude, takže toto neřeším.“
    „Vadí mi, když mě neustále drží za ruku. On chce, já ne. :)“
     
    „Drží mě pořád, i když nechce :D“
     
    „Je to dětinské řešit proboha, ať se držíme nebo ne, stále jsme manželé.“
     
    „S takovým bych nechodila, musí být pyšný, že se mnou je, stejně jako já jsem.“
     
     

    21. Sexuální partneři

    Odpovědi k otázce počtu sexuálních partnerů za života žen nebylo jednodouché zpracovat, protože odpověď je závislá také na věku. Navíc šlo o první z choulostivých otázek, takže výsledky nemusí být pravdivé, ale já věřím, že jsou. Vždycky se všude najde někdo, kdo k tomu přistupuje nezodpovědně (myslím k této statistice), ale přesto si lze nějaký obrázek udělat.
     
    (Po kliknutí se tabulka otevře v plné velikosti)
     
    Když tak na to koukám, tak si myslím, že si chlapi vždycky dokážou najít slečnu s těmi vyššími počty, se kterou si užijí, když to potřebují. Mezi jednotlivými výsledky jsou totiž tak extrémní rozdíly.
     
    Tady bych chtěla upozornit… některé výsledky tohoto průzkumu překvapily i mě. Pokud překvapí ještě někoho, neznamená to, že když něco dělá většina, tak jsem zaostalá, divná nebo neschopná, pokud to nemám také tak. Nikoliv. Každý člověk je originál a tohle rozhodně není návod na to, co dohánět. Je to jen statistika. Vidíme jen ty extrémy, ale nevidíme, že běžnější jsou nižší počty partnerů, dost často i nula a není na tom nic špatného.
     
    Ale prostě – ženy se chtějí také milovat 🙂 A je hezké, že to prostě funguje – vztahy mezi muži a ženami.
     
    7,9 % nechtělo odpovědět.
     
    Při zpracovávání se častokrát těsně pod sebou objevovaly velké rozdíly jako 22 let – 0 partnerů, 22 let – 24 partnerů.
    Dívky se v poznámkách v případě vysokých hodnot sexuálních partnerů často vyjadřují lítostivě, omlouvají se nebo se za tento velký počet stydí. Téměř vždy vysoký počet nějakým způsobem komentují, některé to nemrzí vůbec.
     
    S 26. věkem vymizela v odpovědích „nula sexuálních partnerů“ a s 39. věkem už měly všechny ženy sexuální partnery minimálně dva.
     

    22. Sprostá slova

     
    Nevím, proč lidé mluví sprostě. Chápu, když si občas někdo potřebuje ulevit a má to svůj důvod, ale ne, když říká „kurva“ za každou větou, asi místo tečky. Je vidět, že 39 % ženám to vadí taky a 31,1 % to partnerovi toleruje.
    Sprostí muži ale nemusí být smutní. Je tu 9 % žen, které mluví také tak 🙂
     
     

    22. Kouření

     
    69 % ženám vadí, když jejich partner kouří. Pro 39,7 % žen je dokonce kouření potencionálního partnera překážkou ke vztahu. A já patřím mezi ně. Je to pro mě nepřekousnutelné, nechápu, jak někdo může strkat tak smradlavé věci do pusy nebo si je zapálit doma. Je to stejné, jako kdybych si dala na stůl do obýváku hovínko. Nevidím v tom vůbec žádný rozdíl. Ale já jsem velmi zaujatá antikuřačka, takže můj názor na kouření je velmi radikální 🙂 Vždycky říkám, ať si kdo kouří, jak chce, ale jen když je sám, ať tím neobtěžuje ostatní. Nedávno jsem byla v Liberci a už jsem fakt vypěnila. Nazvala jsem si ten den Liberec městem kuřáků. Kamkoliv jsem šla, šel přede mnou kuřák, držel si cigaretu v ruce, nekouřil, ale smrdělo to po celém chodníku, nedalo se za ním ani jít. Když si jeden takový úžasný kuřák zapálil cigaretu v podchodu na perón, kde byly všude cedule se zákazem kouření, zařvala jsem na něj, že jdu zavolat ochranku za tu cigaretu. Otočila se akorát jeho partnerka s kočárkem 🙂 U nich doma to musí tedy vypadat.
     
    Normálně takhle kvůli cigaretám nepěním, ale ten den mi přišel Liberec jako naprosto nepochopitelné antituristické město, protože jsem nebyla schopná najít podle jejich směrovek nástupiště číslo 2 a tak mi vlak ujel. Venku ledový vichr, já hladová a unavená. No jo, stane se 🙂 Když jsem následovala směrovky s nástupištěm číslo 2, byly společně na cedulích s nástupištěm číslo 1, jenže jakmile jsem vešla na nástupiště č. 1, číslo 2 už nikde. Navíc kohokoliv jsem se zeptala, tak říkal: „Cože? Nástupiště číslo 2? To jsem tu nikdy neviděla!“ 😀
    Ale jo, je tam, jenže schované daleko za rohem. A tak ten kuřák zkrátka odnesl mojí špatnou náladu 🙂
     
    Těším se na chvíli, kdy tahle planeta pochopí, že kouření je nesmysl. Víc to nebudu komentovat, protože by to bylo na dlouho.
     
    Jen prosím, muži a ženy, nekuřte. Opravdu to smrdí.
     

    23. Dotěrný muž

     
    No těpic. Téměř 30 % žen zažilo někdy dotěrného muže. „Já jsem tady nejsilnější, tak buď zticha.“ Fajn. Ne, žádné fajn. Ale co můžeme dělat? Nejspíš ho vykopnout a najít si jiného, který nebude svou ženu brát jako kus hadru, ale bude si jí vážit a milovat ji. Protože láska vypadá jinak.
     
    Já se na tuhle otázku ptala záměrně, protože takovou zkušenost mám taky. Ale nemyslela jsem tím laškování mezi partnery, kde partnerka hraje jen divadlo a líbí se jí, jak jí její partner dobývá. Tam „ne“, znamená „ano“, i když žena říká „ne“. Takové divadlo se mi líbí 🙂
     
     

    24. Květiny

    Výborně, gentlemani a pozorní muži ještě nevymřeli 🙂 Ať už to dělají z radosti nebo z donucení, květina udělá radost vždycky.
     
    12,4 % žen ještě na svojí první květinu z lásky čeká, ale určitě se dočká.
     

    25. Sexuální orientace

     
    Noo, tak zeptala jsem se na to. Hlavně mě zajímalo, jestli na tolika respondentkách bude potvrzen onen 4% výskyt leseb. Nepotvrdilo se. Žen, které přitahují ženy, je v tomto průzkumu pouze 10 (0,8 %). Ale kolem 20 % uvedlo, že je přitahují muži i ženy s tím, že více muži. Což je hezké číslo 🙂
     
    Nesledovala jsem počet osob, které přitahuje kdokoli (pansexuál) bez ohledu na fyzické pohlaví. Chtěla jsem vědět, kolik holek chce muže, čili jak velký je boj o muže a je to 97,5 %. Je to prostě boj 🙂 Ale já se s žádnou o toho svého dělit nehodlám. 🙂
     
     

    Shrnutí 1. a 2. části:

    (To je hlavně doporučení pro slečnu, co chce dělat vše, jako „většina žen“ 😉
     
    Bude-li se chtít tedy někdo chovat jako VĚTŠINA žen, musí si
    – lakovat nehty
    – nepoužívat lak na vlasy
    – umývat vlasy denně nebo alespoň ob den
    – mít dlouhé vlasy
    – denně si mazat krém na obličej
    – chodit ráda a často v podpatcích
    – často nebo alespoň občas si na sebe vzít šaty
    – neholit si své ženské chlupy na rukách
    – zato nohy mít hezky oholené
    – vyholené přirození
    – nosit náušnice
    – mít jich doma alespoň 6 až 50
    – voní se parfémem ve skle
    – používá řasenku a vrchní make-up s pudrem
    – nosí kabelku přes rameno
    – má doma aspoň občas uklizeno
    – má ráda černou barvu
    – nejčastěji pije vodu nebo čaj
    – nesnáší Velikonoce a vadí jí výprask na zadek
    – chce vyrovnaný vztah
    – chce chodit s partnerem za ruku na veřejnosti
    – nechce, aby její partner mluvil sprostě
    – chce, aby její partner nekouřil cigarety
    – dostává květiny od muže z lásky
    – chce, aby její partner byl muž
     
     
    A to je vodítko vlastně i pro muže, jakou ženu mohou v Česku čekat. Nejsme zas až tak špatné, co myslíte? 🙂
     
    Věřím, že nejsem sama, koho výsledky pobavily.
     
    To ale není všechno…
     
    Pokračování v dalším článku 3/4 (Pan dokonalý)
    a dále ve 4/4 (Žena toužící po penisu).
  • otєrєzє.cz

    Můj velký průzkum: Jaká je česká žena? (1/4)

    14. 3. 2016 / 17:51 / 3 Comments
    Když něco nevím, tak se zeptám.
    Mohla bych se zeptat, ale kde vzít aspoň 100 lidí, kteří mi odpoví? Dvě tři odpovědi mi stačit nebudou, aby to mělo nějakou vypovídací hodnotu a pak mi ani nikdo neuvěří, že výsledky jsou objektivní nebo si bude, nedej bože, myslet, že si je snad dokonce cucám z prstu! (To bych chtěla umět, ale zatím jsem žádný takový kurz nikde nenašla).
     
    Jenže – jakmile si něco vezmu do hlavy, už se toho nepustím a nikdo mě nedokáže zastavit 🙂
     
    Tak jsem si zase jednou hrála.
     
    Vytvořila jsem si hezky v klidu dotazník, zveřejnila jsem jeho odkaz tam, kde jsem čekala, že mi ho alespoň někdo vyplní (a kde mi holky pomohly vždycky) a čekala, až bude stokrát vyplněný, abych začala zpracovávat odpovědi. A byla jsem opravdu zvědavá, protože jsem respondentkám dala v některých otázkách volnou ruku a odpovědi jim nebyly podstrkovány. Taktéž otázky jsem formulovala tak, aby byly nezaujaté a neutrální, protože mě opravdu zajímal obraz této ženské společnosti. Dotazník byl zaměřen konkrétně na dívky a ženy, jejich zvyky, přání, názory, pohledy a chování. Přidala jsem navíc jeden takový bonus 🙂 (Bude tu na blogu ve 4. části).
     
    To jsem si na sebe tedy ušila bič!
     
    Na konci dotazníku jsem vložila informaci, aby to bylo fér, že pokud má někdo zájem o výsledky, nechť mi napíše e-mail, že mu je pošlu. Však jo, sto mailů zvládnu poslat, ne? Jako takovou odměnu za to, že se holky zapojily do výzkumu.
     
    Jenže mé očekávání počtu vyplněných dotazníků bylo o trošku překonáno… přesněji řečeno o 1000 🙂
    Za 24 hodin existence dotazníku odpovědělo celkem 1147 respondentů a to jsem to po 24 hodinách musela stopnout, jinak bych to nezpracovala! No to je sen 🙂
     
    V mé poště teď leží přes 500 mailů s prosbou o výsledky.
    Z mého původně soukromého maličkého nápadu se stal velký a já spolu s tím dostala i obrovskou zodpovědnost vůči všem těm respondentkám výsledky zpracovat co nejlépe dovedu, analyzovat je a hlavně na ty respondentky nezapomenout. Bez nich bych se nedozvěděla nic, mé dohady by byly jen spekulacemi a tak ten největší dík patří holkám, které se průzkumu zúčastnily a které dovedou držet při sobě a pomoct, když jde o něco důležitého. (Ale i když nejde :).
     
    Přes 1000 vyplněných dotazníků má obrovskou vypovídací hodnotu, se kterou jsem vážně spokojená.
     
    Výhodou prezentace cizích názorů (nikoli mých) navíc v tak velkém počtu je to, že já stojím tak nějak opodál a jen to prezentuji 🙂 Obrázek, nechť si každý udělá sám. I když svůj názor mám taky, za kterým si stojím.
     
    Tohle je můj největší sociologický výzkum, jaký jsem kdy udělala a to mi v hlavě začala klíčit myšlenka, že bych ho rozšířila na některé evropské země, abych porovnala, čím se liší či neliší ženy u nás a například v Německu. To by bylo třeba překvapení! Nebo naopak vůbec žádné, protože ženy jsou všude zkrátka ženy. Ale na to je ještě času dost. Teď mám dost práce se zpracováním 1147 dotazníků, kde bylo v každém 35 otázek a výsledky jsou moc zajímavé.
     
    V podstatě by si každá otázka zasloužila svůj vlastní článek, protože co ty holky v odpovědích předvedly, to stojí za to, ale to nejde, takže se pokusím vše vtěsnat do článku jednoho (případně více, když tu na mě zakřičí upozornění, že „článek je příliš dlouhý“, což se také stalo, takže jsem z toho udělala takový čtyřdílný seriál :).
     
    Teď si tu může kterákoli žena zjistit, zda je průměrnou běžnou českou ženou nebo vybočuje něčím z řady.
     

    Kdo byl respondent?

    Chtěla jsem biologickou ženu jakéhokoliv věku. Další podmínky jsem si nestanovila právě proto, abych měla co nejobjektivnější výsledky. Respondentky tedy dotazníky vyplňovaly náhodně, nebyly cíleně vybírány, byly ze všech koutů naší země, spíše mladšího věku, různého vzdělání od základní školy až po vysokou a nebyly soustředěny do žádné konkrétní zájmové (a tedy názorové) skupiny.
     
    Bohužel se mi do dotazníků vloudilo i pár mužů, což při takovém počtu nelze vyloučit, kteří mi zcela nepatrně statistiky zkreslili, nicméně v klíčových otázkách jsem si nechala vyhledat konkrétní jednotlivé dotazníky a tyto dotazníky, které nebyly brány vážně, jsem do statistik nezahrnula. Jde celkem o 2 odhalené muže, což by představovalo 0,18% ovlivnění výsledků. Vážně některé odpovědi ale nebraly i slečny, ale ty do výsledků zahrnuty byly, protože jich bylo minimum. Drtivá většina k průzkumu přistupovala zodpovědně.
     
    Proč jsem chtěla ženu a ne muže? Protože dotazník byl zaměřen na ženské zvyklosti a názory, na které muž (pokud je muž) nemůže nikdy objektivně odpovědět (například na otázku „Vadí ti nebo je ti líto, když tě o Velikonocích nepřijde nikdo vypráskat pomlázkou?„).
     

    Motivace

    Před pár dny mi kamarádka vyprávěla o (možná) MtF slečně před přeměnou, která si na tvář maže různé kosmetické krémy. Jenže nepoužívá nějaký konkrétní právě pro jeho výhody. Maže si je proto, že to přeci dělají všechny ženy a je jí jedno, co ten krém umí.
    Ano, ženy si mažou krémem obličej, jenže proto, aby byly krásné, ne proto, že to dělají ostatní.
    A tak mě napadlo zjistit, zda je třeba používání kosmetických krémů na tvář opravdu tak běžnou ženskou záležitostí. Co když si tvář maže třeba jen čtvrtina žen? To by bylo překvápko 🙂 Hlavně pro tu slečnu 🙂 („Hele, už si to nemaž. Většina holek si to taky nemaže ;)“) Tomu jsem samozřejmě nevěřila, ale protože mě zajímala velká spousta dalších otázek, vznikla mi v hlavě obrovská chuť a touha „změřit“ ženské zvyky ve společnosti spolu s názorem na jednu neobvyklou otázku, kterou jsem pravděpodobně překvapila respondentky úplně všechny, ale jejich odpovědi mě dostaly! 🙂
     
    Podobný, ale malinko menší průzkum jsem provedla v říjnu 2014 na téma LÍČENÍ a tehdy dopadly výsledky taky zajímavě.
     
    Dost bylo povídání, teď to nejzajímavější:

    Výsledky

    Průměrný věk respondentek byl 23,5.
    Nejmladší bylo 13, nejstarší 70. Díky! To je parádní rozptyl.
     
     
     
     
    Žádná otázka nebyla povinná, takže ne každý odpověděl na všechny, u některých bylo možno více odpovědí.
    Dotazník započalo vyplňovat ve skutečnosti 1511 respondentek, takže některé odpovědi (hlavně ty z prvních) jsou zaznamené, většina z těch, které dotazník předčasně ukončily, ho ukončily u choulostivé otázky v části 4/4, na kterou odmítlo odpovídat také dalších 26 % respondentek, které jinak celý dotazník vyplnily.
     
    (Některé otázky byly v dotazníku záměrně v jiném pořadí, než zde.)
     
    Dotazník začal nevinnými otázkami:

    Část I. – Nevinné otázky

    1. Lak na nehty

     
    Z těchto odpovědí vyplývá, že si vždy nebo alespoň občas lakuje nehty 66,3 % žen. Je to tedy většina a tím pádem lze říci, že většina z nás si lakuje nehty 🙂 To vážně žádné překvapení není.
     
    Nehty si vůbec nelakuje každá 10. žena. Mezi tyto ženy ale patří také ženy, které mají gelové nehty a těch je poměrně dost.
     

    2. Lak na vlasy

     
    33,2 % žen často nebo alespoň občas použije lak na vlasy.
    45,9 % žen ho téměř nikdy nebo vůbec nikdy nepoužije.
    Připočteme-li k tomu 20,9 % žen, které lak na vlasy použijí jen kvůli nějaké zvláštní příležitosti, ale jinak ne, vyjde nám, že většina (66,8 %) českých žen denně lak na vlasy nepoužívá, ale jeho používání a nepoužívání je zhruba vyrovnané.
     
     

    3. Mytí vlasů

     
    Tady mě výsledky nepřekvapily. Každý den si umyje vlasy 17 % z nás (není to otrava denně?). Stejně jako já si myje vlasy obden 42,1 % žen.
    A chtěla bych vidět ty 4 holky, co si myjí vlasy méně než 1x týdně 🙂
     
     

    4. Délka vlasů

     
    To je pořád řečí, že kolik žen nosí krátké vlasy, a když se zeptám 1147 holek, tak má vyloženě krátké vlasy jen 5 % (58) z nás. Ostatní využívají důmyslně ženskosti svých vlasů tak, že si je nechaly narůst a to je dobře 🙂 (Jsem totiž velká fanynka dlouhých (nekrátkých) vlasů, takže mám z toho radost, že 95 % českých žen nosí dlouhé vlasy. To je milé překvapení.)
     

    5. Krémy

     
    Tak jak je to tedy s těmi krémy na obličej? 🙂
    Slečna se může v klidu mazat dál, protože to dělá stejně jako 57 % žen denně! Spolu se ženami, které si alespoň občas namažou obličej je to celkem 79,9 % a to už je značná většina.
     
    Jen 4 % žen žádný krém na obličej nepoužívá.
     

    6. Podpatky

     
    U nošení bot s podpatky bylo nutné rozlišit, zda je nosíme rády či nerady. Proto je graf tak krásně strakatý 🙂
    75,1 % z nás nosí podpatky s potěšením. Zbylých 24,9 % je moc nemusí, 3,3 % je dokonce nenosí vůbec.
    Zato 1,3 % chudáků žen podpadky nosí často, ale nejradši by je zahodily, protože je nemusí.
     

    7. Šaty

     
    Potvrdilo se mi totéž, co u délky vlasů. Že velmi rafinovaně využíváme svých ženských „zbraní“ a rozhodně šaty neleží jen tak zavřené ve skříni, ale často nebo občas se dostanou na svět a do společnosti.
    Jen 1 % žen nikdy šaty nemělo na sobě a 8,8 % je nosí jen tehdy, když musí. Zbývajících krásných 90,2 % šaty nosí, z toho 23,4 % velmi často.
    Pamatuji si na slečnu po přeměně, která mi vrtá hlavou dodnes. Stěžovala si mi, že ani po operaci na sto procent všude neprochází, že jí lidé špatně identifikují a dávají jí to i v práci „sežrat“. Pátrala jsem tehdy po příčinách neúspěchu, protože slečna nevypadala až tak strašlivě, jak popisovala.
    Nakonec se mi přiznala, že celá ta léta po přeměně se ještě nikdy nenamalovala. Ani to nezkoušela. A ještě nikdy na sobě neměla šaty nebo sukni.
    A o tom to je. Každý, kdo na sobě pracuje, dosáhne vždycky nějakého výsledku. Ten, kdo ustrne, zamrzne nebo se na všechno vykašle se pak nemůže divit. Jak chybná je domněnka některých MtF žen, že jejich cílem je procházet třeba bez make-upu. Určitě je to příjemné, když člověk vyběhne po ránu pro chleba jen tak nenamalovaný (vážně je to příjemné???) a paní prodavačka nás osloví „paní“. Asi jako chlapi nevypadáme 🙂 Ale je to totéž, jako když ráno pro chleba vyběhne kterákoliv biologická slečna, která se nenamalovala. Ok, dobrý no, ale…
     
     
    Je to opravdu potřeba takhle si to dokazovat?
     
    Jsem příznivce dlouhých vlasů, šatů, odhalených nohou, náušnic, prstýnků, make-upu a dalších darů, kterých si můžu užívat a kterých si také hojně užívají ženy kolem mě, které potkávám. Zeptejte se někdy nějaké ženy, proč nosí náušnice? Nebo proč má nalakované nehty? Odpověď je tak samozřejmá, že bude chvíli přemýšlet, protože prostě k ženě tyhle věci patří. A stejně tak je chtějí nosit i MtF holky před přeměnou. Nemají na to odpověď. Jen cítí, že to chtějí. Moc to chtějí a nedovedou si to vysvětlit. Jakékoliv bránění v nošení těchto „maličkostí“ je jimi chápáno jako upírání vlastní identity. Nikoli proto, že mají být ženami, tak to chtějí nosit, ale proto, že ženami jsou. Stejně, jako nad tím nepřemýšlí ostatní ženy, nepřemýšlíme nad tím ani my.
     

    8. Ruce

     
    Koncem 90. let jedna moje kolegyňka řešila v práci velké dilema. Řešila ho několik měsíců – jestli si má oholit ruce. Měla je normálně žensky chlupaté, nepřišlo mi to divné, ale jí ano. Bála se, že když si to oholí, budou tam potom vidět takové ty ďubky a bude to vypadat nepřirozeně.
     
    Jednou přišla do práce a chlupy z jejích rukou byly pryč. Od té doby si je holí a ďubky nikde.
    Patří mezi 22,6 % českých žen, které si holí (nebo epilují) i chlupy na rukách.
    Stále ale platí, že většina (58,6 %) českých žen si své chlupaté ruce neholí 🙂
     

    9. Nohy

     
    Která z dam by chtěla vystavovat své chlupaté nohy? 0,5 % žen si chlupy na nohách neholí a zřejmě je tedy ani nikde nevystavuje, zatímco drtivá většina 95 % si nohy holí často nebo alespoň občas. To je potěšující zpráva zejména pro muže dolňáky 🙂 95 % je opravdu vysoké číslo.
     

    10. Bobr

     
    U tohoto grafu by se dalo říct jediné: „Sbohem, pane bobře.“ Pryč je éra bobříků, protože jak je vidět 73,6 % nás žen si své přirození udržuje bez chlupů a když k tomu připočteme ženy, které si ho holí alespoň občas, je to 91,3 % žen, které chloupky na onom choulostivém místě prostě nemají. Trochu smůla pro muže, kteří upřednostňují „naturální vzhled“ 🙂
     
     

    11. Náušnice I.

     
    Jen 2,3 % z žen nemá propíchnuté uši! Ostatních 97,7 % ano a máme k tomu také svůj důvod, protože náušnice jsou posedlost, slabost, vášeň, nutnost, je to jeden z nejlepších dárků ženě, který vždy udělá radost a který my ženy milujeme. Já ze všeho nejvíce ty třpytivé s kamínky, ale na typ náušnic průzkum zaměřen nebyl.
    Líbí se mi ale i originální kousky ve tvaru mrkve nebo sněhuláka, kterého jsem nahlas obdivovala před Vánoci na pokladní v Kauflandu, protože jsem ho chtěla taky 🙂
     
     

    11b. Náušnice II.

     
    Zajímalo mě, zda jsou náušnice opravdu takovou holčičí mánií, neboť jsou i tou mou, a dá se říct, že ano. Žádné nebo jen jediné náušnice má jen 5,6 % z nás. Ostatním jedny nestačí 🙂
    Má sbírka činí asi 30 kusů, ale nemám na kolegyňku, jejíž cílem bylo mít na každý den v roce jedny 🙂 (Moc hezký životní cíl! 😀 ) Nejčastěji míváme tak 6 – 20 kusů.
     

    12. Voňavky I.

     
    Jak voní žena? To nejspíš ví každý muž (i žena). A já už teď zase vím, že 4,5 % žen se téměř nebo vůbec nějakou vůní nevoní, takže jsou cítit svým vlastním přirozeným naturálním odérem. Ostatních 95,5 % žen se voní, což se mi líbí, protože miluju vůně – a to nejen na ženách, ačkoli zrovna k ženě vůně patří, protože prostě – žena voní a má vonět 🙂
    Ovšem každému voní něco jiného, takže si jistě své obdivovatele najdou i slečny, co žádnou vůni nepoužívají.

    12a. Voňavky II.

     
    Toto byla doplňující otázka k používání voňavek, abych zjistila, který typ je nejpoužívanější. Samozřejmě, že deodorant může být i bez vůně, takže to vlastně není voňavka (takže jsem dostala od některých slečen dotaz, jak to jako myslím :), no myslím to jednoduše a pochopila jsem, že jste to všechny pochopily.
     
    Bylo možné zaškrtnout více možností, protože já třeba používám parfém ve skle, v kovové lahvičce a tuhý deodorant. Čekala jsem, že kulička bude zaostávat, chudinka malá.
     
    Opět jsem slečnám nechala volnou ruku, takže mohly připsat, co mají na srdci. Proto ta kolonka „Ostatní“.
    Do ní patří například: tělový sprej, toaletka, parfém v plastové lahvičce (no jo no, jsem na plast zapomněla), krémový deodorant, krystal, parfémovaná voda, roll-on pravý parfém, apod.
     
    Miluju tenhle svět nekonečných možností! 🙂
     
    Slečny uváděly občas i jednotlivé značky. Ty nejčastější z parfémů: Chloé, Chanel, Armani.
    Z deodorantů v kovové lahvičce ve spreji: Dove, Playboy.
    Z tuhých deodorantů: Nivea, Old Spice, Lady Speed Stick.
     
    Nicméně značku jsem cíleně nesledovala.
     
    Vybrané doplňující odpovědi:
    „Snažím se každý den, ale občas zapomenu“
    „Mám jich přes 12 kusů a volím podle nálady a příležitosti (Dior, D&G, YSL, Oscar de la Renta, Burberry, Lancome, Lolita Lempicka, Gucci, Versace, Chopard, Valentino, Hermés)“
    „Ženy by se měly vonět pouze parfémem. Deodoranty jsou snad samozřejmost a neslouží k vonění se, ale k překrytí zápachu, pokud žena nepoužívá antiperspirant.“
    „Spíš na oblečení, aby déle vydržela.“
    „Parfémy používám většinou nasládlé, ale občas sahnu i po květinové vůni. Každý parfém, který vlastním musí dlouho vydržet, jinak je pro mne neužitečný.“

     

    Provést průzkum u žen je velmi příjemná záležitost, protože se snaží komunikovat i skrze něj a předat své poselství dál. 🙂
     

    13. Kosmetika I.

     
     
    1147 žen zaškrtlo 4481 odpovědí, což znamená, že každá žena používá v průměru téměř 4 způsoby (z výše uvedených), jak zkrášlit svou tvář. Nesledovala jsem ženy, které se nemalují.
     
    Na plné čáře to vyhrála řasenka (85,7 % žen jí denně používá) a hned na druhém místě vrchní make-up nebo BB cream (57,8 %) a pudr (56,5 %).
    Překvapila mě i hodně rozšířená tvářenka (40,9 %).
     
    A jak dopadl věčný souboj mezi rtěnkou a leskem na rty? 🙂
    Rtěnka: 26,6 %
    Lesk na rty: 13,3 %
     
    Tak je to jasné, dámy! 🙂
     
    Po pravdě jsem čekala trošku vyšší výsledek lesku na rty i vzhledem k nižšímu věku respondentek, ale jak je vidět, rtěnka stále není naštěstí vůbec žádné retro. Čtvrtina žen jí používá!
     
    Omlouvám se, že jsem v odpovědích zapomněla na zkrášlování obočí. Holky mi to taky daly dostatečně najevo v kolonce „ostatní“ 🙂
     
     

    13b. Kosmetika II.

     
    DMko nebo Rossmann? Výsledky odpovídají zastoupení těchto drogerií na našem trhu, včetně uváděné značky Teta.
    Téměř polovina žen nakupuje kosmetiku nejčastěji v DMku, což je velké množství. I já. Ale chodím taky do Rossmanna nebo do Tety, podle toho, kam se mi zrovna chce a kde co mají. A stejně tak to má i většina z nás.
     
    12,1 % žen nakupuje kosmetiku na internetu a uvedlo jako zdroj: Oriflame, Avon, naturinka.cz, eBay, parfums.cz, Douglas, Aliexpres, Vichy, lekarna.cz, Karel Hádek, Nobilis thilia, Mary Kay, Elf kosmetik, Zoeva, krasa.cz, korres.cz, atd.
     
    Zajímavý je ještě Jiný zdroj (4,7 %):
    „mamka nosí kosmetiku zdarma z práce“
    „většinu kosmetiky si vyrábím (mýdla, šampóny…)“
    „u kosmetičky“
    „nenakupuji, jsem zásobena od Vánoc“
     
    To, že si kosmetiku vyrábí holky samy, uváděly nejméně v pěti případech.
     
     

    14. Kabelka

     
    Otázka, která nabízela více možností k zaškrtnutí, protože nenosíme jen jeden typ kabelky a někdo nosí ke kabelce třeba také igelitku 🙂 (Naštěstí to už jsem dlouho neviděla.)
    Domnívala jsem se, že nejrozšířenější budou tašky křížem, tzv. crossbody, ale ne. Nejčastěji nosíme právě klasické kabelky přes jedno rameno (64,9 %). I baťůžkářek máme hodně (24,3 %), ale ty neodsuzuji. Do školy i na střední jsem nenosila nic jiného a rozhodně to k dnešním studentkám patří. Však měly možnost zaškrtnout i něco jiného, co nosí třeba na rande 🙂 Tam s baťůžkem moc holek nechodí 🙂

     

    15. Nepořádnost

     
    Když mi vyskočil kruhový graf s odpověďmi pro tuto otázku, nemohla jsem ho vybarvit jinak 🙂
    Holky (a kluci bacha!), máme mezi sebou 13,9 % perfekcionistek, které mají doma perfektně uklizeno. Musí to tam vypadat krásně. Celých 74,2 % žen se doma uklízet alespoň snaží nebo občas snaží, což znamená, že muž, který si takovou ženu vybere se může doma těšit na uklizený byt, pokud on sám nebude produkovat nepořádek nehorázným způsobem.
    Proti 13,9 % ženám s perfektně uklizeným bytem stojí 11,9 % žen, které doma mají téměř nebo úplný nepořádek a já jim moc děkuji, že to přiznaly 🙂
     

    16. Barvy

    Jaká je tvá nejoblíbenější barva?
    Jednoduchá otázka. Zaškrtnout bylo možné více možností.
    Ale my nejsme jednoduché, proto jsem ani nečekala jednoduché odpovědi. Ačkoli jsem dala ostatním holkám na výběr pouze základní barvy, pro jistotu jsem ke každé přidala políčko k upřesnění, protože jsem tušila, že růžová není jen růžová nebo zelená jen zelená. Naše fantazie a ženské vnímání barev prostě nezná mezí. Proto máme ten svět barevnější 🙂
    Některé slečny kromě své specifikace uvedené barvy uváděly také význam, jaký pro ně tato barva má či co pro ně znamená. Moc hezké!
     
    Že by vyhrála růžová?
    Bane, ta už dávno není holčičí doménou. Ta se už dávno zřítila až na 6. místo. Vítěz mě docela překvapil.
     
    Tady jsou výsledky:
     
     
    1147 slečen zaškrtlo 4183 barev, což znamená, že každá zaškrtla v průměru 3-4 oblíbené barvy.
     
    Zatímco ve vnímání samotných barev máme úžasnou fantazii, v konečném výsledku stejně končíme u černé, tmavě modré a bílé, takže se zdá, že náš život je černobílý, ale není tomu tak.
    Pro některé znamená černá eleganci, vkus, štíhlost, úctu. Bílá nevinnost, něžnost, mateřství, lásku, dětství. Za vším jsou emoce. I za barvami. Protože žena = emoce. Ženy vyjadřují emoce nejen svými slovy, ale také svým chováním, výrazy ve tváři nebo právě barvami.
     
    Ať tak či tak, průměrná česká žena má jako nejoblíbenější barvu černou, která vyhrála na plné čáře. Možná proto, že zeštíhluje? 🙂 Každopádně jsem chtěla dodat, že já barvičky miluju, ale uvědomila jsem si, že sama chodím v černém kabátě a když si k tomu vezmu černé kalhoty, nemám co komu vyčítat 🙂
     
     

    17. Nápoje

    Tohle byla má oblíbená otázka. Původně jsem jí položila proto, abych usnadnila potencionálním nápadníkům situaci a věděli, na co nás mohou pozvat – čili abych odhalila, jaký máme vlastně jazýček? 🙂
     
    Musím říct, že mě respondentky nesmírně obohatily! Například čaj z kakaových slupek – no ten musím mít! 🙂 A nejen to. Jazýček máme opravdu vytříbený a pivo se u nás ani zdaleka nechytá. Co se týče prvního rande, tak nápadníkům doporučuji zeptat se na slečny oblíbený nápoj přímo 🙂 Neboť si rády vymýšlíme a čaj není jen čaj, ale musí to být s citrónem a cukrem, ale jen třtinovým, ano? 🙂
     
     
     
    Opravdu mile mě překvapilo a mám z toho radost, jak zdravě české ženy pijí, že považují vodu za svůj nejoblíbenější nápoj! (Možná proto jsou české ženy tak krásné :). Nečekala jsem, že voda vyhraje!
     
    I můj oblíbený čaj zvítězil nad kávou, jejíž vůni miluju, a mé neoblíbené pivo se svými 3,6 % nebude totéž s oblíbeností, jako u mužů 🙂 Což je zajímavé. Sice všude kolem sebe vidím pít ženy pivo, ale tento průzkum prokázal, že nepatří mezi jejich nejoblíbenější nápoj.
     
    Pokud by někdo chtěl vidět kompletní seznam odpovědí s velmi velmi velmi upřesňujícími specifikacemi jednotlivých nápojů oblíbených našimi ženskými jazýčky seřazený abecedně, je možné stáhnout tabulku zde:
     
     
    Jen pro zajímavost uvádím:
     
    „Čaj zázvorový se spoustou medu a citrónu“ (tady má někdo stejný vkus, jako já 🙂
    „Džus pomerančový s chia semínky“
    „Džus 100 % grepový s vodou“ 🙂
    „Káva – Cafe latte s karamelem ze Starbucks“
    „Minerální voda Rajec kaštan, pampeliška“
    „Mléko s kávou a trochou granka“
    „Šťáva domácí meduňková“
    „Voda s kousky pomeranče nebo s malinami, borůvkami, citronem, okurkou“
     
    V kompletním seznamu si můžete zjistit, zda ženy upřednostňují bílé nebo červené víno, zda zelený či černý čaj (ale pozor, tady je to velmi složité! A džus také není džus jako džus 🙂
     
    Nechť je tento seznam inspirací pro ostatní, zejména muže, kteří dělají ženám tak rádi radost 😉
     
    Jak je vidět, stačí vzít obyčejnou čistou vodu, vhodit do ní pár koleček citrónu (pozor! některé z nás upřednostňují limetku! 🙂 a … máte nás! 🙂
    Mě tedy určitě. 🙂 A to nemyslím ironicky. Tento průzkum se odehrává ve zcela vážné rovině totiž.
     
     
     
    (Pokračování ve 2. části v dalším článku 2/4),
    a dovoluji si poznamenat, že to nejlepší přijde nakonec ve 4/4 🙂
     
    (Kompletní výsledky v jednom pdf souboru je možné stáhnout zde.)
  • otєrєzє.cz

    Moje země

    5. 3. 2016 / 0:52 / 12 Comments
    V souvislosti s myšlenkami na to, jak nevděční dovedou být někteří lidé a neváží si toho, co mají, co je v dnešní době dostupné a také jaké mají vlastně štěstí, že žijí tam, kde žijí, mě napadlo podívat se, kde všude na světě je vůbec možné podstoupit chirurgickou změnu pohlaví. Jak vzácné je všechno to, co máme na dosah a nevážíme si toho.
     
    Možná si opravdu neuvědomujeme, jaké máme štěstí, že je rok 2016 a jsme v poměrně dost vyspělé České republice, která má navíc zdravotnictví na jedné z nejvyšších úrovních světa.
    Jsou dokonce obory (jako dětská onkologie), kde jsme na první příčce v úspěšnosti léčby těchto dětí. Následují nás Spojené státy, se kterými ČR pilně spolupracuje a předává si vzájemně informace. Několikrát jsem byla u toho, kdy jsme se já i moje dcera staly součástí výzkumu, který probíhal na americko-české úrovni a shromažďoval výsledky léčby vzácných forem dětské rakoviny, které by se jinak v zemi s tak malým počtem obyvatel, jako je v té naší, nedaly vůbec porovnávat. Tehdy jsem opravdu děkovala za to, že žiju v téhle době, že žiju v Česku a od té doby moc dobře vím i od ostatních tatínků a maminek, že v Motole se dějí zázraky. Jinak si to neumím vysvětlit.
     
    Až příliš bereme některé věci jako samozřejmost a přitom jde doslova o dary, se kterými je také nutno tak zacházet.
    Byla to moje země, kdo dvakrát zachránil život mé dcery, protože úroveň našeho zdravotnictví opravdu není světový standard, je to vysoký nadstandard! Moje dcera by zemřela, kdyby nebyla Češka. Moje země mi dala opravený rodný list, ve kterém je to správné pohlaví. Ne, to opravdu není standard. Moje země respektuje moji identitu a dala mi osobní doklady, takže mě zbavila strachu, jak bude asi probíhat policejní kontrola na silnici. Policisté mě po kontrole dokladů (včetně občanky) obskakovali a ještě mi pomáhali při výměně žárovky, protože jsem dělala smutnou a bezradnou. Moje země mi umožnila brát zadarmo hormony a zbavila mě těla, které nebylo moje! Žiju v České republice a není to standard, že mám vše po ruce, že nemusím do cizích zemí, abych byla šťastná nebo prodat byt, abych mohla do Thajska. Jsem Češka, narodila jsem se tu a jsem šťastná, že žiju zrovna v téhle zemi.
     
     
    Já vidím, jak je naše země jedinečná a vážím si toho.
     
    A my (myšleno těch pár iniciativních jedinců, se kterými se nikdo neztotožňuje) místo toho, abychom jí poděkovali, tak jí žalujeme.
     
    Začali jsme vnímat všechny ty dary jako až příliš samozřejmé a začali jsme být rozmazlení, zhýčkaní a otrávení.
     
    Nebo: moje země mi umožnila zhlédnout Dánskou dívku. Že je to přeci normální? To je něco, co v Malajsii, Ománu, Bahrajnu, Jordánsku, Kuvajtu, Kataru a Spojených arabských emirátech nikdy neuvidí, protože film byl v těchto zemích zakázán, neboť zobrazuje „morální zkaženost“. Jaké to asi musí být utrpení pro všechny, co žijí v cizím těle zrovna v těchto zemích?
     
    V předchozím článku jsem zmínila, že ČR řeší možnost změny pohlaví na základě pouhé žádosti.
    To už udělalo v roce 2014 například Dánsko (kromě toho také Argentina, Švédsko, Jižní Afrika, Kolumbie, Nový Zéland, Nizozemí, Malta a Irsko – za určitých podmínek).
     
    Dánsko používá osobní identifikační čísla, stejně jako Česko rodná čísla, generovaná v souvislosti s pohlavím. Nezrušilo je. Vyřešilo to jinak. Každý, kdo po tom touží, si může podat žádost o úřední změnu pohlaví a toto číslo mu bude změněno tak, jako je u nás měněno rodné číslo na ženské nebo mužské.
     
    V praxi to funguje tak, že žadatel musí být starší 18 let a šest měsíců od podání žádosti musí svou žádost potvrdit. Čili že jeho zájem trvá a nedělá to jen tak z nudy třeba, jak se často ve společnosti myslí.
     
    Ze statistik vyplývá, že od roku 1996 do roku 2005 bylo ve Švédsku uděleno povolení pro chirurgickou změnu pohlaví 91 % žadatelů, zatímco v Dánsku pouze 37 %.
     
    V období mezi lety 1978 a 2010 byly v Dánsku schváleny chirurgické změny pohlaví u 104 osob (56 MtF, 48 FtM).
    Počet českých chirurgických konverzí za období 1992-2013 je 347 (222 MtF, 125 MtF) je srovnatelný.
     
    Doporučená délka čekání na operaci je 1,5-2 roky. Podle statistik MtF čekají v Dánsku v průměru osm let, zatímco MtF šest let. Jde o extrémně dlouhou čekají dobu.
     
    Počet obyvatel Dánska je 5.700.000, takže je na tom Česko zase lépe (na 10.000.000 obyvatel) se svou průměrnou čekací dobou 1,5-2 roky a úspěšností schválených chirurgických změn 99,8 % (ty dvě, kterým komise operaci neschválila, nesplňovaly mezinárodně doporučené podmínky pro průběh přeměny, tzn. 1 rok na HRT a
    1 rok v RLT. Jejich lokální sexuoložka zkoušela, jestli to projde :).
     
    Žadatelé, kterým není chirurgická operace v Dánsku schválena, hledají pomoc jinde a obrací se na zahraniční kliniky, včetně Thajska. Důvody, proč dánská komise zamítá tyto žádosti jsou v převážné většině ty, že žadatel netrpí poruchou identity.
     
    Zajímavě vyřešili žádosti o změnu pohlaví na Novém Zélandu: žadatel nemusí na operaci, ale musí mít „určitý stupeň trvalé fyzické změny“. Zajímalo by mě, kdo to posuzuje, jestli už je to ok nebo ne 🙂
     
    V Americe tu zodpovědnost hodili zase na sexuology, protože žadatel si přeci nebude vymýšlet, jestli je žena nebo muž, přestože on sám ví nejlépe, kým je (pokud to tedy opravdu ví):
    Ve státě New York je nutné potvrzení lékaře, že požadovaná změna odráží genderovou identitu žadatele.
    V kanadském Ontariu je vyžadováno lékařské potvrzení, že pohlaví uvedené na rodném listě není v souladu s pohlavní identitou žadatele.
     
    V Irsku nepotřebuje žadatel kromě žádosti vůbec nic, žádné potvrzení ani žádnou zdravotní dokumentaci.
     
     
    Je to asi přirozená lidská vlastnost, že člověk vidí jen to, jak se má druhý lépe, ale nevidí, že by se mohl mít také hůř a tak si toho, co má, neváží.
     
    Prostě – pro dobrotu na žebrotu.
  • otєrєzє.cz

    Co se změnilo za posledních 90 let?

    3. 3. 2016 / 20:13 / 81 Comments
    Co se změnilo za posledních téměř 90 let? Nebo kdo se změnil?
    Přemýšlím nad tím a nemohu na to přijít. Podle mě nic a nikdo. Já, stejně jako Lili v roce 1929, toužila jsem neskutečně moc probudit se jednoho rána jako žena.
     
     
    Něco se stát muselo, protože zatímco ve 20. letech 20. století se dostala medicína na takovou úroveň, že první transsexuální ženy a lékaři dostali odvahu provést první operace pohlaví, za což by nespíše tyto ženy v dávných dobách daly cokoliv (a já jsem na tom stejně), dnes je naše krásná snaživá a vyspělá země žalována za zmrzačování těl transsexuálů a jejich nucenou sterilizaci.
     
    Jak to bude vypadat za dalších 90 let, to si raději ani netroufám odhadnout.
     
    Vůbec jsem se do tohoto tématu nechtěla pouštět, jenže aktivita některých pár drobných jedinců došla tak daleko, že to přesahuje všechny meze a je smutné dívat se na to, kam Česko směřuje a úvodní obrázek jsem nosila v hlavě už pár měsíců, takže musel ven 🙂 Trochu jsem si do tohoto tématu rýpla už vloni na podzim, kdy jsem psala o Chile a Dánsku v článku „Svobodná volba věku.“ A už to máme doma!
     
    V současné době totiž Česká republika (na úrovni ministerstev, konkrétně Ministerstva vnitra, neboť to na něj Ministerstvo zdravotnictví fikaně přehodilo) řeší na nátlak těchto pár jedinců dvě tak trošku související věci:
    1) žalobu za zmrzačování těl transsexuálů a nucenou sterilizaci
    2) možnost změny úředního pohlaví pouhou žádostí na úřadě, jako je to v Chile nebo v Dánsku
     
    Psala jsem tu o tom už několikrát, že podstata poruchy identity je jednoduchá. Cítíte se být ženou. Nic složitějšího v tom není. A pokud se cítíte být dlouhodobě žena, pak jste žena. Pokud ne, tak žena nejste a není třeba se bát zmrzačení svého těla.
     
    Takovéto ženy ještě začátkem 20. století nejspíš trpěly a nesly si svůj těžký balvan celý život, než se objevilo pár doktorů, kteří vyslyšeli naši ukrutnou touhu a změnili dějiny. Jak jsem jim za to vděčná! Tehdy i tyto ženy byly nesmírně vděčné za to, že je někdo zbavil těla, které jim nepatřilo.
     
    Ve skutečnosti to platí pořád, protože ženy opravdu nechtějí mít svůj penis (už zase to tu musím opakovat) a kdo si myslí, že ano, je nejspíš psychopat nebo k tomu má jiné zvrhlé úmysly. (Nebo není žena. 😉 Opět jednoduchá varianta. (Jakou motivaci má biožena chtít mít penis (a nebýt FtM)? Jaké jí z toho plynou výhody?)
     
     
    Nepočítám tedy transsexuální ženy, které nemohou podstoupit operaci pohlaví ze zdravotních důvodů, ale po pravdě – takovou jsem poznala v životě jen jednu. Byla odmítnuta, protože byla nakažena virem HIV. Takže se nakonec provedla alespoň orchiektomie a k úřední změně pohlaví dojít mohlo. V dokladech má tedy F s tím, že je žena, ačkoli vlastně ženské genitálie nemá, jen splnila podmínku zastavení reprodukční schopnosti. Kdyby mohla, dotáhla by to do konce. Pokud nejste nemocní na smrt, jde to.
     
    Není nutné rekonstruovat celý genitál. (Záleží na tom, co chceme.) Ale opravdu nevím o ženě (bio i trans), která by ženský genitál nechtěla (jo jasně, občas se objeví biologická ženská, která si chce na pár dní vyzkoušet, jaké to je mít penis, ale to opravdu není tento případ). Zkrátka ženy penis nemají a hlavně: ani ho mít nechtějí. Né, nechtějí. (Je libo provést výzkum na 3000 bioženách? 🙂 Není problém. Nebo jaké množství je tedy potřeba jako věrohodný vzorek? 🙂 Ve skutečnosti to ani není potřeba dokazovat, protože není komu… Těch pár křičících jedinců, kteří tvrdí, že ženy chtějí penis, je tak málo, že jde vlastně jen o statisticky nepodstatnou odchylku 🙂
    Tvrdí-li tedy někdo, že ženy penis mají, není ženou. Může to být FtM muž – jeden z aktivistů, který má na svědomí všechny ty zvláštní požadavky na Českou republiku, která chudák jenom sedí, kouká a přemýšlí, co s tím, protože o tom vůbec nic neví.
     
    Aktivita, která je nyní vyvíjena na tuhle naší Česku republiku, aby umožnila změnu úředního pohlaví pouhou žádostí, vyšla z řad tří FtM mužů, kteří nechtějí řešit své ženské genitálie, které nejdou vidět a přesto požadují úřední změnu pohlaví.
    Ona je ta situace u kluků totiž dost odlišná od holek, takže je to u nich pochopitelné, jenže aplikuje-li se tento požadavek na holky, je to nesmysl.
     
    Kluci většinou na rekonstrukci penisu nechodí. Je totiž oproti holkám neporovnatelně složitější s nejistými výsledky. Zatímco holky mají vše plně funkční během jedné dvou operací a výsledky jsou skvělé, klukům prostě semeníky nikdo nevyrobí, k ejakulaci nikdy nedojde, orgasmus tak tedy u FtM kluků probíhá původním ženským způsobem drážděním klitorisu a erekce (pokud je vyřešena velmi krkolomným způsobem použitím svalu, kdy se (zjednodušeně řečeno) zatnutím stehenních svalů prostě postaví), to je skoro mistrovský chirurgický výkon hodný umělce. (I tak se ale provádí.)
     
    Pokud Česká republika přijme jako jedna z prvních zemí (po Chile a Dánsku) možnost změny pohlaví pouze na základě žádosti, těšme se na ženy s penisy, budeme je potkávat běžně ve společných sprchách, v tělocvičnách, v šatnách a budeme také potkávat těhotné muže. Nikdo už nebude řešit hormony, sexuology, vzhled, ženství a mužství, protože těmto lidem bude stačit F nebo M v občance, budou po nás chtít, abychom je oslovovali správně (což chápu), ale bude to těžké a pro mě prostě ženy s penisem nejsou ženy. Ať si třeba rozhádám polovinu Zeměkoule, je mi to jedno. Nechci žít ve světě žen s penisy. Ne proto, že bych byla homofobní, ale proto, že jim nevěřím, že ženami jsou. Možná bych se měla začít bát projít parkem, aby mě třeba nějaká „žena“ neznásilnila. A už přestanu říkat mé dcerce, že pokud se někdy někde ztratí, ať si vždy říká o pomoc a oslovuje jen ženy… Slova jako žena, muž, dívka, chlapec, ztratí zcela svůj význam. Ach jo. Ženy už nebudou ženy a muži muži…
    (Né, tak tohle jsou katastrofické scénáře – masivní výskyt žen s penisem opravdu nehrozí (ale budou tu). Jen jsem té situace tak trošku využila k zamyšlení.)
     
    Kluci tuto aktivitu vyvinuli proto, že pro ně je jednoduché žít už mnohdy i před přeměnou v dané mužské roli a podmínka nucené operace pohlaví jim vše jen komplikuje. Proto tedy jaksi chápu jejich snahu, ale je neaplikovatelná na holky, kterým operace nekomplikuje vůbec nic, protože jí masivně chtějí a vyžadují a nemají důvod jí nechtít.
     
    Až si tihle FtM kluci změní úředně pohlaví, dostanou mužské rodné číslo, budou i nadále nechodit na gyndu (to ani náhodou!) a nebudou řešit operativně své pohlaví, protože není vidět, ale jakmile přijde nějaký ženský zdravotní problém související třeba s vaječníky, na gyndě nelze vykázat výkon na mužské rodné číslo.
     
    Vůbec nic takového se neřeší. Ti, co o tom nic neví, jen poslouchají. Sexuologové od toho dávají ruce pryč, protože s nimi se do budoucna už nepočítá a tak se nejspíš zase něco schválí a až pak dodatečně se zjistí, jaký to byl kapitální nesmysl 🙂
     
     
    Nikdy jsem proti současnému systému, kterým jsem celým prošla, neprotestovala. Věděla jsem, co mě čeká, se vším jsem počítala, souhlasila a těšila se, až dojdu na konec. Nikdy bych nechtěla být ženou s penisem, protože to nebylo mé tělo a prosila jsem lékaře, aby mě ho zbavili. Nikdy bych nechtěla úřední F a ženské rodné číslo, kdybych vypadala jako Rumcajs a nikdy bych své okolí nenutila do toho, aby mě, vousatou ošklivou nevímco, někdo oslovoval v ženském rodě jen proto, že tvrdím, že jsem žena. A už vůbec jsem si nikdy nestěžovala, že někdo zmrzačil mé tělo. Stalo se to, co jsem chtěla a po čem jsem toužila. A i ta cesta samotná stála zato.
     
    Tak co tady tedy obhajuju? No nic. Rozhodne se to i bez nás. Jen vyjadřuji svůj názor a vyvolávám diskusi (myšleno ve společnosti, ne tady tu jako vždy zvrhlou pod článkem).
     
    Tento nový způsob přeměny-nepřeměny zdá se mi poněkud nešťastným.
     
     
     
    (K tématu žen s penisem se hezky vyjádřila i Vlasta na svém blogu.)
  • otєrєzє.cz

    Terezčina cesta do Thajska

    2. 3. 2016 / 10:40 / 28 Comments
    Tak a máme čtvrtou Češku (po Andrejce, Pétě a Julii) v historii (navíc v průběhu 4 měsíců) u cíle své cesty v Thajsku.
    Její online reportáž z Bangkoku můžete sledovat na jejím blogu zde:
     
     
    Tereza do článků vkládá i velkou spoustu obrázků, tak si každý může udělat docela hezký obrázek i sám 🙂
     
    Nejhezčí byla její dnešní věta: „Cítím takovou zvláštní krásnou úlevu…“.
     
    Je to tak. Už nikdy to naštěstí nebude, jako předtím.
     
     
    Jak jsem se dnes dozvěděla, do Thajska se chystá už pátá Češka (Simča), které je ovšem úplně jedno, jestli jí bude operovat Čech nebo Thajec, což se vůbec nehodí do krámu odpůrkyním operací v Česku, ale prostě to tak je. Simča nejede to Thajska z přesvědčení, že „tam vedle“ to dělají lépe (konečný výsledek je prostě všude stejný – světe div se – buď dobrý, průměrný nebo špatný bez ohledu na lokaci). Její jedinou motivací je skutečnost, že stát sám automaticky rozvede jejich manželství s partnerkou, která se zasekla a odmítá podepsat rozvodové papíry, vydírá jí a tak je jejich manželství nerozveditelné nebo by se to velmi dlouho táhlo. Jak je vidět, bránit někomu v rozvodu nemá vůbec smysl, protože Thajsko vše vyřeší samo 🙂 A mně se to řešení náhodou líbí.
  • otєrєzє.cz

    Dánská dívka – kdo je tady transgender?

    29. 2. 2016 / 20:53 / 4 Comments
    O filmu Dánská dívka toho už bylo rečeno hodně i tady. Ještě bych se k němu ale jednou ráda vrátila, protože jsem přišla na něco, co mě moc potěšilo a co se tak trošku neví.
     
    Trošku jsem si tedy chtěla ještě rýpnout do názvu filmu. (S některými absurdními českými překlady názvů filmů mám ale problém často, takže tohle není výjimka).
     
    Občas není vůbec žádná sranda přeložit název filmu, jako třeba „Itty Bitty Titty Committee“, což zní skoro nepřeložitelně, ale Češi z toho udělali: „Výbor ťuťu ňuňu cecíků“ 🙂 Což tedy vlastně nakonec sranda docela je 🙂
     
    Označení příslušníků národů ženského pohlaví řeší angličtina doslovným překladem mimo jiné doslovně takto: „německá žena (German woman)“, „česká žena (Czech / Bohemian woman)“, „dánská žena (Danish woman)“…
     
    My v češtině takový překlad nepoužíváme. Neříkáme „dánská žena“, ale „Dánka“, „Němka“, „Češka“.
    Místo slova „woman“ se někdy používá „girl“. Takže jsem lidmi z Německa často oslovována jako „Bohemian girl“, ne „woman“.
     
    Jsem sice žena, ale pro někoho jsem zřejmě asi taky dívka. Ve smyslu „ta Češka“.
     
    Ve filmu The Danish Girl dokonce jednou zazní hláška, když se Gerda (partnerka Lili) objeví v Paříži: „Je tady ta Dánka / The Danish girl is here.“ Dokonce i v českých titulcích u této hlášky se objeví „…Dánka“ a ne „…Dánská dívka“.
     
    Takže správný a lépe český název filmu The Danish Girl by měl znít jednoduše a to: „Dánka“.
     
    Těžko říct, proč se tak nejmenuje. Možná začneme i my Češi používat slovní spojení „Dánská dívka“, když budeme chtít mluvit o obyvatelce Dánska. Proč ne, ale mně se nelíbí. Tolik můj názor k názvu filmu 🙂 Nemám ráda otrocké doslovné překlady bez fantazie tlumočníka.
     
    Film The Danish Girl získal v noci na dnešek v Americe Oskara za vedlejší ženskou roli Gerdy, kterou ztvárnila půvabná Švédka Alicia Vikander.
     
     
    Tenhle film skrývá ale ještě jedno milé překvapení. Zahrála si v něm transgender herečka Rebecca Root (46) a to dokonce cisgender ženu! Tedy biologickou ženu, což je ve filmovém průmyslu velká vzácnost a těší mě, že i takové herečky se objevují ve filmech, aniž by měl někdo jakoukoliv pochybnost, že to není žena.
    Ona je žena. Ona není muž a není ani „transka“. Možná to konečně jednou pochopí i tato společnost. Kdyby tuto informaci nevyhrabal britský tisk a neřekl nám to, nikdo by nikdy nebyl absolutně schopný poznat, že se Rebecca nenarodila do ženského těla. A ve filmu už vůbec ne.
     
    Jak to?
     
    No přeci proto, že Rebecca je žena. Stejně jako ostatní ženy 🙂
    Je to všechno jednodušší, než vypadá… Není třeba v tom hledat něco složitého.
     
    Rebecca si zahrála jednu ze zdravotních sester, která pečuje o Lili:
     
     
    Přijde mi to jako skvělý nápad od režiséra, obsadit ženu po přeměně do role biologické ženy po boku biologického muže, který hraje transženu :). A musím ještě říct, že jsem ráda, že hlavní roli Lili si nezahrála původně plánovaná dokonalá žena Kim Basinger, ale muž Eddie Redmayne, což mělo pozitivní vliv na autentičnost celého filmu.
     
    Rebecca hovoří o sobě a o své roli:
     
    „Má přeměna byla nutná k zachování mého rozumu a také mého zdraví,“ říká britská herečka Rebecca Root, která si zahrála v americkém filmu The Danish Girl. „Ještě před přeměnou jsem hrála mužské role. Nedávalo to smysl a bylo to pro mě vlastně velmi vyčerpávající. Když jsem žila v mužské roli, jen velmi málo lidí vědělo, že jsem byla trans. Kdybych hrála roli jako Lili Elbe, zatímco bych se prezentovala na veřejnosti stále jako muž, tak by se lidé ptali: „Proč zrovna on hraje tuhle roli?“

     

    Root je jednou z mála transherců v historii filmů, ve kterých ztvárnili roli cisgender (nontrans) osoby. Root kráčí ve stopách Candis Cayne (Elementary), Trace Lysette (Zákon a pořádek: Útvar pro zvláštní oběti) a Caroline Cossey (Tula) (Jen pro tvé oči – což je bondovka z roku 1981 a Caroline byla jednou z Bond Girl :). Modelka Caroline Cossey svou minulost úspěšně tajila i během natáčení, britský bulvární tisk jí však odhalil, takže se Caroline úplně uzavřela a přestěhovala se ze strachu z Británie do USA.

     
    Transgender herečky, které si zahrály role biologických žen (Candis Cayne, Trace Lysette a Caroline Cossey):
     
     
     
    Článek z britského bulváru, který v roce 1982 vyoutoval Caroline Cossey.
     
    Především: Ona nikdy nebyla chlapec, jak píší, stejně jako jsme ani my nebyly nikdy chlapci nebo muži. (VĚŘTE MI, ŽE MY TO OPRAVDU MUSÍME VĚDĚT NEJLÉPE! 🙂
     
    Tak a tím je přehled transžen, které si zahrály biologické ženy ve filmu, uzavřený. Jsou čtyři. Proto jsem ráda i za Rebeccu po boku Lili.
     
    Ačkoli mě teď napadá taková myšlenka – co když je někde herečka, na kterou její transminulost prostě ještě nikdo nikdy nevyhrabal a vesele hraje ženské role?
    Po pravdě – není. Ale ne proto, že to na ní nikdo ještě nevyhrabal. Je tak malá pravděpodobnost vzhledem k tak mizivému počtu transžen po dokončené přeměně, které by se navíc úspěšně uchytily ve filmovém průmyslu jako biologické ženy, že jsou tyto čtyři opravdu jen čtyři. (Jak dlouho? 🙂
     
     
    Rebecca podstoupila svou přeměnu ve Velké Británii, kde stát pokrývá veškeré náklady na operaci.

    „Poprvé jsem vyhledala lékařskou pomoc ve věku kolem 27 nebo 28. Měla jsem tehdy sedmiletý vztah se svou partnerkou. Bylo to srdcervoucí. Já ji moc milovala, teď jsme dobří přátelé, ale pochopila jsem, že jedině když jí opustím a budu sama, dostanu se ke své svobodě a bude mi možné pomoct.“

     

    Rebecca legálně změnila své jméno v roce 2003.

     
    Teď už se cítí být svobodná a šťastná. „Nekladu si za cíl být za každou cenu ve vztahu.“ Popisuje se jako „polysexuálka“ a říká, že i když aktivně nehledá lásku, cítí se být otevřená potencionáním vztahům s partnery.
     
    (Polysexuál = přitahují ho lidé, kteří mají různé pohlavní/sexuální identity)
     
    „Je mi jedno, jestli to bude biologický muž, žena, transmuž nebo transžena. Daleko více mě zajímá to, jaký je a jaká je jeho osobnost.“
     
    Dnešní den (29. únor) máme tak trošku „navíc“, tak doufám, že jste si ho ťuťu ňuňu užili podle svých představ 🙂