• Přeměny

    3 roky přeměny ve 2 minutách

    Tak a protože tenhle blog by měl být kromě toho, aby se mi ulevilo, taky ještě pořád určitým zdrojem informací o transsexualitě, kterou neztracuji a která mě pořád zajímá, přestože jsem si ujasnil, kým jsem, narazil jsem úplně náhodou na článek na novinky.cz s názvem: Zdokumentoval svou přeměnu v ženu, tři roky vtěsnal do dvou minut
     
    Po kliknutí na tento odkaz se vám článek zobrazí i s videem:
     
    Tenhle článek se mi náramně hodí, protože už jsem dlouho chtěl napsat o tom, jak vidím přeměnu druhých teď.
     
    Nedávno mi jeden řidič v práci říkal: „Tyjo, viděls toho taxikáře? Z dálky ženská! Skoro z blízka taky, ale jak se na tebe podívá nebo jak promluví, to je chlap! Předělanej chlap! Fuj!“
     
    A podobné věci jsem slýchával v kantýně v předchozím zaměstnání nebo o nich četl, aniž bych je vyhledával.
     
    Došla mi jedna věc.
     
    Tenhle článek dokumentuje tři roky během dvou minut ve videu dvacetiletého transsexuála.
    O tom to totiž je!
    Pokud je vám 18, 19, 20… to je ideální věk do toho jít!
    Těch 20 je tak horní hranice. Na tom videu jsou vidět feminizační operace obličeje, které už musel podstoupit, protože testosteron napáchal škod víc než dost a ty už nejdou vzít jinak zpátky.
     
    Pokud je vám 30, 40…. stojí to za prd.
     
    Tady najdete video o přeměně, která začala v 15ti letech! To je přesně to, o čem mluvím. Takhle to má být a takhle to funguje. Tady je úspěch zaručen. S každým rokem navíc se dokonalé ženě vzdalujete diametrálně.
     
    Možná se vy osobně budete cítit lépe, protože budete moci vystupovat jako žena, ale jako žena nikdy vypadat nebudete. Okolí, která vás bude mít rádo, vám bude sice říkat, že jste krásná, že vás miluje a že jste žena (a taky vás tak bude brát), ale vždycky se najde někdo, kdo se nad vámi bude pošklebovat. A to proto, že v tomhle věku se už mužské znaky odstraňují jen těžko. Zůstanou vám ramena, která se sice trochu zmenší, ale pořád budou mužská a taky hlas už nikdy nenatrénujete stoprocentně žensky.
     
    Teď nikoho neodrazuji. Mrzí mě, že tohle musím napsat, ale tak to prostě vidím. Já vím, že na prvním místě je to, jak se ten člověk cítí – čili že bychom mu měli umožnit přeměnu, pokud se on bude cítit lépe.
     
    Já jen říkám, jak to vidím z pohledu druhých.
     
    Jsem tolerantní a vždycky takovou osobu budu brát jako ženu. Vím, jak to pro něj musí být těžké, ale taky uvidím, jak ho vidí „ti druzí“, které bychom si tak přáli ignorovat a ono to kolikrát nejde.
     
    Přeměna má smysl – a velký! Ve dvaceti tak akorát. Později už ne. Už jste navěky v mužském těle a nešťastní. Někdo víc, někdo míň.
     
    Nejhorší je, že do dvaceti člověk ani pořádně neví, co se s ním děje, natož aby už měl vyřešenou přeměnu. To ten pud a podpora stát se tím, kým doopravdy jsem, musí být opravdu silný a člověk si musí jít tvrdě za svým cílem. A to je dobře, protože pak to má smysl a vypadá to hezky.
     
    Však mrkněte na to video 🙂
    Ostatně jako jakékoliv jiné tady nebo na youtube, když jde o mladého člověka.
  • Přeměny

    Byla jsem mužem (dokument ČT)

    Tenhle odkaz mi poslala ségra.
    Přišlo mi škoda ho sem nedát, protože jde o dokument ČT z roku 2011 – tedy konečně nějaký novější na toto téma.
    A přesto, že jsem teď ve fázi, která prostě měla přijít a která zavrhuje vše, co se týká mé ženské minulosti, dám ten odkaz na tenhle blog, který má být mimo jiné také vodítkem a pomocí těm, kteří tu pomoc hledají a potřebují informace, které se jinde jen těžko hledají.
     
    To, že mám na sebe vztek, že ničím vše, co s mou ženskou minulostí souviselo je pro mě nové a sám nevím, jak dlouho to bude trvat. Ale dělám jen to, co cítím, že je správné. Pokud to tak nemá být, tak to se časem ukáže samo. Každopádně až do srpna celý můj život opravdu každý den platilo „Každý den svého života chci být Tereza“, ale 4 měsíce už to neplatí. Ani jeden den. Pocity, která mám, neznám. Nemám ty lítostivé stavy z toho, že se zbavuji dámského oblečení s vědomím, že to v sobě stejně nezničím a zase si budu muset koupit za čas nové, nemám touhu chtít se namalovat nebo barvit vlasy. Nechce se mi, nepotřebuji to a netoužím po tom. Nemyslím na to, nepřemýšlím o tom, nepřeji si to. Dříve to byla hlavní myšlenka celého dne, dnes z toho zbyl jen tenhle blog…
     
    Myslím si – ať už jsem kdokoliv – že není důležité, kým jste, ale jak jste v daný moment šťastní. Cítím, že kdybych pokračoval v tom, co jsem začal, že mě to šťastného neudělá. Jo, jsem ovlivněný rozchodem s manželkou a ztrátou milovaných osob. Proto říkám, že ukáže čas, jak to všechno bude. Ale tam, kde jsem, jsem ještě nikdy nebyl. Prostě posun.
     
    To, co popisuje Petra v dokumentu je až do setkání s Hankou Fifkovou totožné se mnou a určitě s mnoha dalšími případy. Jestliže jste transsexuál, pak Vás to nemůže jen tak přejít. Pokud je můj vztek dočasný, pak bude dočasný. Pokud jsem si ujasnil, co chci, pak budu mít co chci. Nemyslím si, že dělám špatně. Dělám to tak, jak to cítím.
     
    Co mě mrzí je to, že se v dokumentu o manželce a dětech jen zmiňuje. Není tam pak už žádná další její reakce nebo její názor. Z toho vyplývá, že to bylo naprd jako všude. Asi očekávám, že měl někdo to štěstí že… ale vlastně nevím jaké štěstí… Pokud se jednou rozhodl být ženou, musel zákonitě o manželku a (částečně) děti přijít. To prostě dohromady nejde. A podle toho dokumentu si prostě nemohl pomoct, stejně jako já. Nešlo to pak už zastavit. Ale já pak udělal krok jiným směrem. Jsem jinde a chci tu být. Ne na truc, ale proto, že to tak prostě teď je. Ptám se: proč? Čím jsem jiný, než Petra?
     
    Kdybych si měl teď vybrat, jestli se chci stát ženou nebo abych měl zase zpátky svoji rodinu, vybral bych si okamžitě rodinu. Ne proto, že tou ženou můžu být kdykoliv chci být a dosáhl jsem tedy svého (protože toužíme vždy víc po tom, co ztrácíme). Terezu nepotřebuji. Potřebuji svoji vlastní (nenaštvanou) manželku a všechno, co s tím souvisí. Je to v tom, jak se k životu postavíte.
    Teď už chápu odpověď jedné slečny z USA nebo Kanady, které jsem na jaře napsal, jak pokračuje její přeměna na základě videa z youtube a kdy mi už zase jako muž odepsal, že změnil svoji životní filozofii, že přehodnotil svůj život a že se rozhodl mužem zůstat. Tenkrát se to nedalo pochopit. Ale když jsem si potom přečetl ještě ten článek, ve kterém někdo radí tomu chlapci, co se chce stát dívkou (taky ho tu někde mám), aby si uvědomil, že život není jen o hledání vlastní identity, tak nad tím člověk občas taky zapřemýšlí.
     
    Rada: pokud se cítíte být ženou a chcete se stát ženou, jděte do toho! Udělejte všechny kroky tak, abyste si nemohli nikdy vyčítat, že jste pro to nic neudělali. Pokud se budete cítit šťastnější (jako Petra z dokumentu), jste na správné cestě. Pokud začnete cítit, že něco není vpořádku, můžete vždycky couvnout. Je to váš život a vaše štěstí. A protože tohle je oblast, ve které plave snad každý, ve které se nedá vůbec snadno orientovat, natož pochopit sám sebe, je potřeba to aspoň zkusit. Jinak nikdy nepřijdete na to, kým jste…
     
    Tak.
    Tím považuji tuhle kapitolu a tuhle moji minulost za uzavřenou. Buď to tak zůstane nebo ne. To já teď nevím, přestože právě teď už 4 měsíce jsem přesvědčený, že to tak zůstane. Prostě to vím 🙂 Dnes 29.12.2012 to vím.
     
     
    A zde je ten dokument vysílaný 29.12.2012 na ČT1:
     
    Oficiální text u dokumentu:
    Dokument o mladém muži Petrovi, který se chirurgickým zákrokem promění na mladou ženu Petru. Příběh, který může vlít naději do života lidí s podobným handicapem
    Byla jsem mužemByla jsem mužemByla jsem mužem
    Dokument seznamuje se subjektivním pohledem ženy narozené s mužským pohlavím na život v cizím těle od dětství, ve škole, na vojně, v rodině. Poté, co si uvědomil(a) svou odlišnost, následovalo rozhodnutí vedoucí ke „coming outu“, návštěvě sexuologa a posléze až k operační konverzi pohlaví, která ji teprve definitivně z „cizího“ těla vysvobodila.

     

    Tento konkrétní příběh může být zajímavý pro mnoho těch, kteří jsou postiženi stejnou úchylkou. Podle statistik totiž výskyt transsexualismu dosahuje až 100 osob na 1 milion obyvatel. V současné době se odhaduje, že se rodí jeden člověk s transsexualismem (poruchou sexuální identifikace) na 30 400 novorozenců s ženským pohlavím a jeden na 11 900 novorozenců s mužským pohlavím.

    Ve filmu se k problému přeměny pohlaví vyjadřuje mj. MUDr. Fifková, sexuoložka, která se této problematice speciálně věnuje a docent MUDr. Jarolím, který má jeden z největších souborů nemocných s operační konverzí pohlaví na světě.

     
  • Přeměny

    Terapia ormonale – Kera – Itálie

    Tybrďo, to je teda „terapia ormonale“!
     
    30tiletá Kera z Itálie.
    6 měsíců na hormonech.
     
    Já neříkám, že takhle budu jednou vypadat, mně se to jen prostě líbí 🙂 Ta proměna – jak je razantní a ženská! A v tomto případě je to tedy opravdu mooc hezká slečna.
     
    Nejprve moc krásná fotka s pejskem:
     
     
    A teď ta změna:
     
    Normálně se tu teď culím na tu fotku 🙂
    Po kliknutí se otevře klasické transition video…
    Prvních 22 minut hovoří italsky před webkamerou (to překládat fakt nebudu 🙂 no a potom následují fotečky. (Video se spustí rovnou na fotkách.)
  • Přeměny

    Boys will be girls 20/20

    Tak mě to zase chytlo 🙂 Sledování dokumentů o téhle tématice.
    Může za to youtube, protože mi vždycky nabídne nějaké video a já už ho pak musím dokoukat do konce.
     
    Ale tohle mě vážně zaujalo.
    Je to zrovna poslední 20. díl z dvacetidílné americké dokumentární série „Boys will be girls 20/20“.
     
    Z 10tiletého Jacka se stává Jackie!
    Je hrozně fajn, jak její rodiče zareagovali a jak se Jackie snaží podpořit už v tomto věku. V deseti letech! Kéž by to tak šlo pokaždé, než testosteron napáchá neodvratitelné škody… Se svolením rodičů začne Jackie brát „léky proti mužské pubertě“, za což jsou občas dost kritizováni.
    Ve druhé části tohoto dílu je věnován prostor nejmladší osobě na světě, která prodělala změnu pohlaví (už jsem tu o ní i psala 🙂 Kim Petras – blondýnce z Německa, která vydává i svá hudební CD a třetí část je o 19letém biologickém muži, který se vydává do Mexika, aby se podrobil šesti feminizujícím plastickým operacím během dvou hodin!
     
     
    Tady je zase můj oblíbený fotoromán přeložený do češtiny:
     
    Dítě se narodilo v zimě 2001 v malém městě v Ohiu, kde jsou velmi striktně dodržovány všechny rodinné tradice.
    Rodiče už ale ve věku osmnácti měsíců vypozorovali, že Jack není obyčejným chlapcem.
     
    Jeho maminka říká, že Jack si nikdy nechtěl obléknout kostýmy jako je Superman apod. Zato obdivoval vše, co bylo růžové a rád tančil v balerínách spolu se svou sestrou.
    Když jednou dostal k narozeninám panenku Barbie, rozzářily se mu oči. Zato když dostal autíčka, dal je stranou. (Jsou tu autentické záběry z domácích videí).
     
    Jako první se svého bratra zeptala jeho dříve narozená sestra: „Jackie, nechceš náhodou být dívkou?“
    „Mysleli jsme si, že Jackie může být gay“, říká její otec.
     
    Když bylo Jackovi 10 let, řekl své matce se slzami v očí, že jí něco musí říct.
    „Řekla jsem mu: O co jde?“
    Odpověděl, že to pro něj není vůbec snadné. Ale ujistila jsem ho, že to bude OK.
    „Mami, já jsem dívka.“
    „Nevěděla jsem, co říct. A tak jsem řekla, že bude vše vpořádku.“
     
    Ale oba jeho rodiče Jennifer ani John si tím tak jistí nebyli.
    Otec: „Potřebovali jsme vyhledat nějakou pomoc.“
    „A rozhodli jsme se podniknout něco na jeho podporu, protože jeho zarputilost být dívkou byla tak silná, že to nešlo změnit. Oblékal si oblečení své sestry a chtěl žít jako dívka.“
     
    A tak dovolili Jackovi, aby se začal doma oblékat jako dívka. Ale do školy musel stále chodit jako chlapec, což způsobovalo každodenní rozbroje.
    „Měl pokaždé slzy v očích a říkal, že nemůže jít ven jako chlapec“, říká jeho matka.
     
    (Pokračování po kliknutí na celý článek…)

     
    A tak se rodiče ocitli na své největší křižovatce jejich života.
    Vyhledali pomoc v Dětské nemocnici na transgender oddělení pro mladé v Los Angeles.
    Lékařka Jolana Olson věří, že existuje pouze jediná možnost, jak svému dítěti pomoci.
     
    Rozhovor doktorky s moderátorkou:
    Doktorka: „Je velmi důležité podpořit své dítě.“
    Moderátorka: „O jakou podporu konkrétně se jedná?“
    „To je různé u každého dítěte.“
     
    Ale Jolana Olson věří, že začátek přeměny v takto raném dětství je nejlepším způsobem, jak zajistit snadnější začlenění do společnosti v pozdějším věku. Tak, aby nikdo nepoznal, že ta dívka byla vůbec někdy v minulosti chlapcem.
     
    Doktorka: „Vždycky se ptáme rodičů: Přejete si mít mrtvého syna nebo živou dceru? Tyto děti mají astronomicky vysoké předpoklady spáchat sebevraždu!“
    Moderátorka: „Takže vy nemáte ani nejmenší pochybnosti, že tyto tak malé děti už vědí, že jsou ve špatném těle?“
    Doktorka: „Přesně tak. Vy nemůžete ve věci své sexuální identity učinit nějaké rozhodnutí, protože tu není o čem rozhodovat.“
     
    Dědeček Jackie o tom ale přesvědčen nebyl.
    „Nebyl jsem schopen akceptovat, že by se devíti nebo desítileté dítě mohlo samo rozhodnout o tak důležité věci, jako je změna jeho budoucího života. To jsem nemohl přijmout.“
     
    Otec: „Věděl jsem, že jsem chlapec, když mi bylo deset… A myslím si, že každý ví, jakým pohlavím jsme, už ve velmi raném věku.“
     
    A tak se rodiče rozhodli seznámit veškeré blízké i vzdálené okolí s tím, že Jack je transsexuálem a že místo toho, že byla až dosud jejich synem, mají teď vlastně dceru narozenou ve špatném těle.
     
    Moderátorka: „A co když se vás někdo zeptá, kolik máte dětí?“
    Otec: „Tak jim už odpovídáme, že máme dvě dcery.“
     
    A tak Jack nastupuje do čtvrté třídy základní školy už jako Jackie.
     
    Rodina se rozhodne pozvat domů veškeré své příbuzenstvo a seznámit je s Jackie. Takový obrovský veřejný coming-out.
    Učitelka vypráví, jak musela připravit žáky na to, že místo Jacka nastoupí do čtvrté třídy už Jackie.
    Sestra Jackie říká: „Kdykoliv Jackie začala plakat, začala jsem také. Ale byly to často také slzy štěstí. Jackie mi říkala, že je tak šťastná, že jí každý z dětí přijímá tak dobře a nikdo se jí nesměje.“
     
    Během dvou měsíců Jackie doslova rozkvétá co se sociálních vztahů týče.
    Učitelka: „Je nyní veselejší, bláznivější a vidím na ní, že je teď víc sama sebou.“
    Záběr, jak si Jackie hraje s děvčaty.
     
    Dříve byla Jackie chlapec, který si hrál na dívku, ale nyní je dívkou.
     
    Moderátorka se ptá rodičů: „Nikdy jí nikdo neřekl, že si s ní nechce hrát, protože byla chlapcem a teď je dívkou?“
    Rodiče: „Ne, nikdy.“
     
    Ale toto léto je Jackie trochu nervózní, protože na chatu přijíždí celá jejich rodina spolu se všemi příbuznými, aby jim oznámili, kdo je to Jackie. John a Jennifer poslali každému e-mailem pozvánku.
     
    Tety, strýčkové, sestřenice…všichni jsou zvědaví.
     
    „Byla jsem nejdříve šokovaná, ale pak jsem z Jackie byla ohromená z toho, že zrovna naše rodina má mezi sebou někoho takového!“, říká Jackie sestřenice.
     
    „Je to pořád tatáž osoba. Má jen delší vlasy, má náušnice a je jinak oblečená,“ říká babička.
    I dědeček už Jackie přijal.
     
    Tak tento víkend dopadl dobře.
     
    Ale Jackie rodiče se chystají udělat ještě jedno těžké rozhodnutí.
    Tento podzim chtějí, aby Jackie dostávala léky na pozastavení mužské puberty. Patří mezi první generaci dětí pod touto kontroverzní léčbou. Doktorka Olsonová říká: „Je to pokaždé risk. Ne každé dítě, které se cítí ve špatném těle, má tyto pocity i během dospívání.“
     
    Moderátorka se ptá doktorky Olsonové: „Nemyslíte si, že tím vzbudíte nepochopení v lékařských kruzích?“
    Doktorka Olsonová: „Každý den…každý den se bavím s lidmi, kteří si myslí, že je to špatný nápad.“
     
    Jedno je jisté – antiandrogeny zabrání, aby se z Jackie vyvinul chlapec. A poté bude dalším krokem podávání ženských hormonů. Jakmile dosáhne 18 let, bude u něj možné provést i operaci pohlaví.
     
    Moderátorka se ptá Jackie: „Koho vidíš, když se podíváš do zrcadla?“
    Jackie: „Vidím tam dívku.“
     
    Matka: „Nechtěli jsme, aby se Jackie musela zavírat doma a musela něco skrývat. Myslíme si, že jsme se rozhodli správně, neboť jen takhle jí můžeme v budoucnu zajistit spokojený život.“
     
     
    —————————————-
    Můj komentář:
    Doktorka Olsonová se mi líbí! 🙂
    Netušila jsem, že tohle v Americe jde! Že můžete dítěti v 10ti letech podávat antiandrogeny, aby se u něj nevyvinuly mužské znaky. A gratuluji jejím rodičům za to, že tohle rozhodnutí udělali. Neprojít pubertou ve špatném těle je totiž to, co by si přála každá transsexuální osoba.
     
     
     
     
    Druhá část je věnována Kim Petras – té tu teď prostor věnovat nebudu, i když se mi líbí a fascinuje mě její příběh, ale zajímavá je třetí část, o které se zmíním jen krátce.
     
    Mladý 19letý biologický muž z USA se vydává do Mexika, kde se má podrobit šesti plastickým operacím během dvou hodin. Včetně redukce štítné chrupavky (ohryzku), která je u nás zadarmo.
    Tato osoba už sama o sobě vypadá docela žensky, takže nasedne na letadlo a odletí.
    Říká, že ještě není zralá na odstranění penisu a vytvoření vagíny.
     
    Je tam záběr, jak leží v Mexiku v nemocnici na lůžku, přijde k ní lékař, který s ní pohovoří jen velmi stručně a převezme si 6.500 amerických dolarů v hotovosti z igelitky. Ve Státech by jí taková operace stála 30.000 dolarů.
    Žádné předoperační vyšetření, žádné vyšetření krve, EKG, nic!!!
    Jde rovnou na sál.
    Mexický lékař se žvejkačkou v puse – (pěkný korále! 🙂
     
    Lékař říká: „Dnes je to moje pátá operace! Protože já pracuji velmi velmi rychle!“ (tybrďo! 🙂
     
    Nejprve dojde k modelaci poprsí, poté k redukci štítné chrupavky, zmenšení nosu a ořezání dolní čelisti.
     
    Operace proběhly úspěšně, po deseti dnech (! – čili dvojnásobně kratší době, než v USA) se Vanessa vrací domů do USA a zde je fotka PŘED feminizací obličeje a PO ní. Posuďte sami, jestli to za ty prachy stálo! 🙂 6.500 USD = 136.000 CZK 🙂
  • Přeměny

    Nové video Natali, její krycí make-up a její boj s vousy

    (No tak dobře no, ten název článku není zrovna moc stručný, ale jak jinak napsat do nadpisu, o co všechno tu jde? 🙂
     
    Dnes mi napsala jedna slečna z Chorvatska moc hezký vzkaz na youtube. Zaujala jsem jí prý v tom videu 🙂 To mi tak lichotí!!! Je jí 30, je také na začátku a na podzim má první schůzku se svým terapeutem – a taky bojuje s vousy 🙂
     
    A v souvislosti s tím mi youtube nabídlo nové video Natali (26), kterou tu mám hned jako osmou v levém panelu. Nahrála si nové video – 15 měsíců na HRT. Toho se nedalo nevšimnout – je úžasná a vážně moc krásná a ta změna je obrovská (neříkám, že já jednou taky budu krásná – když to nezkusím, tak se to nikdy nedozvím – ale líbí se mi vidět, že se to někde na světě povedlo).
     
    Tady je pár fotek z jejího nového transition videa z 13.7.2012:
     
     
    Tak a tady je osobní zkušenost Natali s odstraněním vousů, kterou mi před chvílí napsala:
     
    „Zatím u mě proběhly 3 laserové procedury. Což stačilo na to, aby vousy zeslábly, ale k úplnému odstranění potřebují více procedur. Používám podkladový make-up MAC foundation full coverage matte finish – orange tone, který dokáže zakrýt velmi dobře nedostatky pod make-upem, které by jinak prosvítaly =).“
    „Zezačátku ten laser nebolí, ale pak už je to intenzivnější. Na poprvé jsem šla na druhou proceduru po 6 týdnech, ty další už po měsíci…“
     
    Když nevím, tak se zeptám! 🙂
     
    MAC je kanadská kosmetika a zjistila jsem, že se dá koupit i u nás. (Ale kdeee?)
    (Lenka vypátrala, že tady: http://www.krasa.cz/mac/ – takže děkuju Leni!!!)
     
    Takže jsem si samozřejmě vyhledala, o čem to mluví a je to tenhle (?):
     
    Je to z této stránky, kde jedna slečna ze Singapuru hodnotí jeho vlastnosti (mimochodem velmi dobře):
    http://icefrost.onsugar.CCC/Foundation-Base-Review-Series-Mac-Pro-Longwear-Concealer-20645876
     
    (bohužel mi tento blog, ve kterém píši můj deník, vyhodil po uložení článku hlášku, že www adresa odkazovaného blogu patří mezi zakázaná slova, která patří mezi nevhodné hlášky 🙂 a musím ji smazat, což nechci, protože nechápu proč, takže jsem použila místo .com .CCC, ale ten kdo si bude chtít tenhle článek prohlédnout, musí to .CCC změnit zase na .com 🙂 Joo svět je plný nepochopitelných věcí 🙂
     
    A tady jen pro zajímavost, jak kryje ruku té slečny:
     
     
    To se mi lííííbíííí!!!
    Cena podle stránek této slečny: 17 USD (340 Kč)
     
    Tak jsem se to pokusila najít i u nás a….. Češi jsou asi bohatší než Američani nebo Kanadani, protože ta lahvička tu stojí 930 Kč!!! Ach jo. To mi hlava nebere… zkusím pokouknout na shopech v Německu, protože tohle není normální…
     
     
    —————–
    25.7.2012 – Tak jsem napsala do e-shopu s kosmetikou na krasna.cz, jaký make-up přesně hledám, jestli by mi neporadili a dostala jsem hned druhý den ráno tuto odpověď:
     
    Dobrý den,
    je mi líto, ale poptávaný výrobek nemáme v nabídce. Mohu-li vám nabídnout některé jiné, krycí, výrobky, zde uvádím odkazy:
    Což mě tedy trochu zklamalo.
    Myslela jsem si, že tak luxusní drahá kosmetika značky MAC bude nabízet stejné zboží i u nás a ono to tak není. Jak si můžu koupit např. značku Dermacol, když nevím, jestli to bude fungovat? I když ty ceny jsou přijatelné. Ale ty odkazy tu nechám s tím, že to třeba někdy někdo jednou vyzkouší 🙂 Možná, že i já 🙂 Leda že bych řekla Natali aby mi poslala jeden kousek z USA 🙂
     
    26.7.2012 – Jsem v koncích. Natali mi poslala odkaz na stránky MAC http://www.maccosmetics.com/index.tmpl, ale tam ho stejně nemůžu najít… chtělo by to nějakou kosmetičku šikovnou 🙂
     
    26.7.2012 – Ty stránky MAC v Americe jsou úžasné. Když si chcete něco vybrat, zvolíte si nejprve co (např. oči, rty, tváře…) a pak už vás to samo navádí, co potřebujete… a to tím stylem, že se tam objeví kosmetička, která říká té druhé slečně, jak poznat, který odstín, typ, konzistenci chcete a demonstruje to na její pleti… a podle toho si vybíráte klikáním dál a dál až se dostanete tam, kam chcete.
    Takže mě to hodilo sem:
    Nevím, jak dlouho ten odkaz po kliknutí na obrázek může fungovat.
    Cena je u toho 27 USD, tj. 566 Kč.
    Jde o Foundation Full coverage – Matte
    Akorát problém je s tím jejím „orange tone“, protože ti Amíci to mají pojmenované zkratkami typu NW22 apod. Zrovna NW22 mi přijde oranžový, ale jak moc oranžový a jak moc tmavý nebo světlý?
     
    Tak tohle už je vážně vyšší kosmetická a na to nemám :/
  • Přeměny

    10 pořádných chlapů (co byly dříve ženy)

    Článek přezvatý ze serveru jenpromuze.cz
     
    „Svaly, chlupy, pot. Jsou věci, které dělají chlapa chlapem. Jenže v dnešní době si nemůže být nikdo ničím jist.“
    (Tady musím mít poznámku: Trochu mi vadí ten zaujatý postoj redaktora toho článku… vůbec ty muže nebere jako muže, ale jako předělané ženy… ale oni jsou mužem tak, jako ostatní muži! Tohle prostě ještě pořád spousta lidí nepochopí… Jak jako „nikdo ničím jist“? Co je na nich jiné oproti jiným mužům?
    A taky redaktor vybral některé osoby, které mi zrovna moc sympatické nejsou (např. pornoherec bez penisu č. 1 – to vážně nemusím vidět 🙂 Nebo muž, který chtěl za každou cenu porodit dítě, i když už měl mužské hormony… – první muž na světě, který porodil dítě… ach jo, já nechci mít přesudky! 🙂 S názory redaktora se neztotožňuji! A děkuji Anetce, že mi poslala odkaz na tenhle článek. Text níže je již plně v režii redaktora článku z jenpromuze.cz – čili ze serveru, kde jsem v životě nebyla a ani nebudu 🙂
     
     
    10. – Balian Buschbaum
    Svalnatý model, sympaťák, drsňák.
     
     
     
    Dříve: německá atletka Yvonne Buschbaum zaměřující se na skok do výšky. Operaci prodělala v roce 2008 a jméno „Balian“ si vybrala podle kováře z filmu Království nebeské.
     
     
     
    (Pokračování po kliknutí na celý článek…)

     
     
    09. – Loren Cameron
     
    Loren Rex Cameron je dnes potetovaný plešatý drsňák, fotograf a aktivista. Také je to transexuál, co fotografuje sám sebe, aby široké veřejnosti ukázal „transexuální tělo“.
     
     
    A jak vypadal dříve? Jako roztomilá blondýna.
     

     
     
    08. – Lucas Silveira
     
    Silveira říká, že se sice narodil jako žena, ale uvědomil si, že je uvnitř muž už ve třech letech, jenom to neuměl pojmenovat. Své mamince pouze říkal, aby mu koupila penis jako mají jeho bráškové. Do té doby, než začal brát mužské hormony, žil jako lesbička. Jako dost děsivá lesbička…
     
     
     
    Dnes už vypadá takhle a je frontmanem kanadské kapely The Cliks.
     
     

     
     
    07. – Rocco Kayiatos
     
    Rocco Kayiatos, jinak známý také jako Katastrophe, je první rapper, který otevřeně přiznal, že je transexuál. Jeho fotografie ještě v době, kdy byl jako žena, má v držení on a jeho rodina a odmítají je vydat.
     
     
     

     
     
    06. – Thomas Beatie
     
    Je v Guinnessově knize rekordů jako „První muž, který porodil dítě“.
    Thomas Beatie byl totiž žena. A docela hezká žena, jak dokazuje ten poslední obrázek v řadě…
     
     
     
    Ale pak se rozhodl změnit pohlaví. Až pak se rozhodl otěhotnět pomocí umělého oplodnění.
     

     
     
    05. – Ryan Sallans
     
    Ryan Sallans je v Americe velice známý přeoperovaný muž. Mnohokrát totiž vystupoval v televizi, kde mluvil o tom, kdy si ještě jako žena uvědomil, že je ve špatném těle a musí prodělat hormonální léčbu a operaci. Dnes objíždí americké vysoké školy a dává na toto téma přednášky.
     
     
     

     
     
    04. – Chaz Bono
     
    Chaz Bono je současná velká americká celebrita, která častokrát vystupuje v televizi a hodně se objevuje v bulvárním tisku. Jde o dceru slavné zpěvačky Cher, která se mezi lety 2008 až 2010 postupně proměnila v muže. Dříve vypadala takhle…
     
     
     
     
    Dnes už vypadá takhle. Celá proměna je zdokumentována v pořadu Becoming Chaz.
     
     
     

     
     
    03. – Andreas Krieger
     
    Heidi Krieger bývala východoněmecká vrhařka koulí, která na evropském šampionátu v roce 1986 vyhrála zlatou medaili. Z velké části to ale bylo tím, že byla monstrózně nadopována steroidy a hormonálními léky, které dávaly sportovní svazy většině východoněmeckých sportovců.
    Už od osmnácti let kvůli tomu Heidi přestávala vypadat jako žena a nakonec se rozhodla prodělat kompletní hormonální a chirurgickou přeměnu v muže a přejmenovala se na Andrease. V rozhovoru pro New York Times z roku 2004 vyplývá, že přeměna v muže vlastně byla nedobrovolná – ale bylo to jediné východisko, protože už stejně jako žena nevypadala.
     
     
     

     
     
    02. – Ian Harvie
     
    Ian je komik. Jde o komika, který vyrůstal na malém městě jako dívka, která si už velice brzy uvědomila, že je v nitru mužem a tak se převlékala do pánského oblečení. Až ve svých 32 letech prodělal kompletní přeměnu a ve svých komediálních vystoupení na své změněné pohlaví velice rád upozorňuje a dělá si z něj legraci.
     
     
     

     
     
    01. – Buck Angel
     
    Jednou jsme se v tomhle článku k pornu dopracovat prostě museli.
    Buck Angel kdysi býval modelkou…
     
     
     
    Ale pak prodělal pár operací a hormonální léčbu a stalo se z něj tohle…
     
    Pornoherec bez penisu, který si za svou producentskou i hereckou aktivitu v pornoprůmyslu odnesl už pěknou řádku ocenění. Pokud by vás snad napadlo nějaké jeho porno Googlovat, upozorňujeme, že je to hodně freak porno, takže vám asi bude poněkud nevolno…
     
    Konec článku.
  • Přeměny

    Nové přeměny – Jess a Kristin

    John -> Jess, 30 let, Kanada, dvě dcerky…
    …napsala jsem mu, jak to dopadlo s jeho ženou… protože mě to zajímá, jak to proběhlo jinde a uvidíme, co mi odepíše. Podle mě to bude všude stejné…
     
     
    Ale jinak jí to moc sluší a to i přesto, že je jí už 30… tady se to prostě povedlo.
     
     
     
    Casey -> Kristin, 28 let, USA:
    Změna po 1 roce hormonální terapie
    Jen jeden jediný rok a taková změna! 🙂
  • Přeměny

    Červený bez modré

    RED WITHOUT BLUE
     
    Intimní pouto mezi dvěma identickými jednovaječnými dvojčaty – bratry – je ohroženo, když se jeden z nich rozhodne pro přechod z muže na ženu, což je příběh jejich vyvíjejícího se vztahu a vzkříšení jejich rodiny z temnější minulosti.
    Mark byl odmalička oblékaný do červených věcí, Alex do modrých. A bylo mezi nimi vždy obrovské pouto. Z Alexe je nyní půvabná Clair. Film dokumentuje dvojčata během tří let i jejich rodiče a obsahuje i množství rodinných domácích videí. Byla to typická americká rodina: obrázky z perfektní dovolené, pozorní rodiče, kteří se radovali na každém kroku jejich vývoje. V době, kdy bylo dvojčatům 14, se rodiče rozvedli a bratři se identifikovali jako gayové. Jejich společný pokus o sebevraždu urychlil nucené oddělení Marka a Alexe.
    Clair se v rozhovoru s Markem v lese ptá, co se změnilo, že ona je stále tentýž člověk, jen má jinou tělesnou schránku. A Mark odpovídá, že Clair je někdo jiný, než Alex. A Mark také říká, že s rozhodnutím Alexe přeměnit se v ženu začal také uvažovat o svých dvou stránkách sexuální identity, ale dospěl k názoru, že transsexuální není, ale je zřejmě gay.
     
    A svoji roli tam hraje také Praha (4. část), kam Mark odjíždí studovat (což mile překvapilo i mě :).
     
    Clair říká, že se Mark také změnil. Už to není ten bratr, se kterým si hrávala v dětství. A Mark na kameru přiznává, že se o Clair bojí, myslí na ní každý den.
     
    Mark bydlí v San Francisku, Clair zase v New Yorku, který je považován za nejosamělejší město v Americe. Tady se můžete opravdu skrýt za svoji identitu.
    Letí spolu navštívit své rodiče do Montany. To je pro Clair velmi těžké, protože zde žije mnoho lidí, kteří vědí, že byla dříve Alexem.
    Clair: „Naše babička je křesťansky založená. A křesťané věří, že tělo je dokonalým vytvorem Boha.“
    Na návštěvě u babičky Clair skoro nemluví. Babička hovoří stále jen s Markem. Říká, že oba bratři byli vždy dobří jedlíci a také že se chovali slušně.
    Na břehu jezera matka vypráví, že v mateřské školce se jí jednou učitelka zeptala, jestli jí přijde, že Mark a Alex jsou vpořádku? Věděla jsem, že se chovají více žensky, že jsou takoví roztomilí. Před třemi lety jsem tu učitelku potkala a řekla jí, co se stalo. Vlastně jí to ani nepřekvapilo.“
     
    Červený a modrá jako Mark a Alex
     
    Červený a modrá jako Mark a Clair
     
     
    Jejich otec 6 měsíců po rozvodu ztratil práci. Mark se vlastně nikdy nedozvěděl pravý důvod, proč se rozešli. Matka vypráví, že má přítelkyni. Opravdu si spolu rozumí a jsou si blízké, ale netvoří lesbický pár.
     
    Jejich matka spolu s přítelkyní – současnost.
     
    Matka: „Pamatuji si, když se mi Clair poprvé přiznala ke své transsexualitě, jak mi říkala: Mami neboj se! Vždyť si vždycky chtěla holku!“
    Clair: „Je pro mě vždycky těžké vracet se domů. Máma ve mě nikdy neuvidí osobu, kterou jsem teď. Vždycky pro ní budu její syn, který tu vyrůstal.“
    Matka: „Lidé mě začali potkávat a říkat: Ach Jane, ty to nemáš lehké, ty nemáš normální děti. Ztratila jsem mnoho přátel, začali se mi vyhýbat. Vraceli se cestou z obchodu raději oklikou, než aby šli se mnou.“
    V sedmé třídě se Alex přiznal veřejně k tomu, že je gay. Markovi spolužáci se domnívali, že Mark je také gay, přestože to skrýval.
    Oba bratři byli trýzněni jak studenty, tak učiteli. Jejich vztah začínal mít trhliny.
    V osmé třídě Mark i Alex potkávají Caseyho – sedmnáctiletého dýdžeje, který byl gay a byl také mladý. Bylo to velmi vzrušující pro nás oba. Ale raději měl Alexe.
    Clair: „Zkoušel se mnou mít sex, ale řekla jsem ne a začala jsem křičet.“
    Mark: „Šel za mnou, ale řekl jsem mu, ať přestane, že nemohu, ale on přestat nechtěl. Byl to opravdu otřesný zážitek…
    Začali jsme mít deprese. Bylo nám 10! A odmítl jsem vypovídat. Nebyl dostatek důkazů pro jeho stíhání.“
    Clair: „Snažila jsem se ho víc chránit“.
    Mark: „Ale začali jsme být stále více osamělí a tak jsme začali přemýšlet o sebevraždě.“
    Matka: „Já nebudovala kariéru. Moje kariéra byla rodina! A najednou jsem měla přestat být manželkou i matkou zároveň?“
    Po protidrogové léčbě byli oba bratři odděleni a přeřazeni do internátní školy pro problémovou mládež. Více než dva roky nebyli schopni komunikovat jeden s druhým. Když se poté znovu setkali, Alex řekl Markovi o svém rozhodnutí stát se Clair.
     
    Mark se svým přítelem Davidem
     
    Mark: „Nebylo lehké začít nějaký vztah, protože ještě nikdy jsem nepotkal člověka, ke kterému bych měl blíž než ke Clair.“
    Matka: „Mark je velice pyšná na to, že získal lásku Davida a také že je schopný ho milovat.“
     
    Clair se stále rozhoduje, zda je operace pohlaví pro ní tím správným rozhodnutím: „Chtěla bych to udělat i z toho důvodu, že se budu cítit lépe a také vzhledem k navazování známostí v budoucnu. Nebudu se muset bát, že se jednoho rána probudím, někdo se na mě podívá a řekne: Co to proboha je? Muž nebo žena?“
    Clair nyní stále podstupuje elektrolýzu, která odstraní chlupy na tváři i na genitáliích.
     
    Při setkání se svým otcem přiznává, že otec ji přijal velmi dobře: „Říkal mi, jak jsem krásná a že jsem jeho dcera.“
    Otec: „Podpořit své vlastní dítě v čemkoliv je to nejlepší, co můžete v životě udělat.“
     
    Mark dostává od Davida knihu. Hovoří o tom, že David se chystá učit angličtinu v Paříži, zatímco Makr bude v Praze. „Prague je česky Praha… což je hezčí,“ vysvětluje Markovi.
    Clair: „Bude mi smutno, až odjede do Prahy.“
     
    Mark v Praze – po kliknutí se nespustí část z Prahy včetně silvestra z nočních pražských ulic, jak to tu bylo původně, protože původní záznam na youtube byl smazán a v novém by trvalo dlouho najít tenhle okamžik, ale můžete se na to podívat sami a najít ho:)
     
    Mark: „Jsem teď v Praze na několik měsíců a budu tu studovat Czech Financial Academy. V Praze jsem našel opravdu spoustu kamarádů a navázal nějaké vztahy, takže se tu necítím sám, ale občas si s Clair zavoláme.“
    Telefonní hovor Marka s Clair:
    „Jsi ospalý?“
    „Trochu. Tolik ti závidím, že můžeš být na Vánoce doma.“
    „Já vím, není to lehké… Představ si, dostala jsem e-mail od mého kamaráda… ale teď už se jmenuje Rachel!“
     
    Kamera sleduje Clair, jak jde navštívit Rachel (MtF) a povídají si o operaci pohlaví, jestli to byl traumatizující zážitek a Clair si o tom vyhledává co nejvíce informací.
    Rachel ukazuje fotografii svého pohlaví 2 týdny po operaci. (Video zobrazuje nahé části těla, proto ho sem přímo nevkládám, ale kdo chce, může se podívat tady na 4. část – 13:45 – mimochodem vypadá to dobře 🙂
     
    Clair si povídá s Rachel o operaci pohlaví
     
    Rachel před přeměnou ještě jako muž
     
    Clair: „Strašně ráda s ní trávím čas. Ona mi rozumí a víc, čím procházím.“
    Vydávají se spolu nakupovat a pak Rachel učí Clair střílet z pušky.
     
    Markovi se v Praze stýská po Davidovi – po kliknutí se otevře část v Praze
     
    Mark říká, že se mu v Praze po Davidovi stýská, dost často si volají a mluví o své krásné budoucnosti.
    Mark: „Tady v Praze cítím, jak je pro mě David důležitý. Zítra ho poletím navštívit do Paříže a pak se vracím do San Franciska“
     
    Clar s Rachel jedou zatím na Vánoce navštívit matku Clair.
     
    Mark se vrací do San Franciska, ale David zůstává v Paříži, kde chce strávit ještě minimálně 3 roky.
     
    Za dva měsíce se Clair stěhuje za Markem do San Franciska.
     
    Čtyři měsíce od přestěhování do San Franciska dostává Clair od táty dárek k promoci. Navštíví chirurgické centrum v Montrealu v Kanadě.
    Mark: „Nezáleží na tom, co se stane. Vždycky budeme dvojčaty.“
     
    17. října 2006 Clair prochází chirurgickou změnou pohlaví.
    Mark je u ní, aby se o ní postaral.
    Matka: „Jsem extrémě pyšná na Marka i Clair.“
     
    Clair u Marka v San Francisku
     
     
     
     
    RED WITHOUT BLUE – dokument
    anglicky – celý dokument
  • Přeměny

    Muž se změnil v ženu…a poté opět v muže

    A sakra! 🙂
    Zase jsem na to narazila náhodou, ale tohle je fakt něco!
    Hlavně ten konec, kde je popisováno, jak se tento muž cítil jako žena a srovnává pocity obou pohlaví… ufff.
    Trochu psycho. Trochu hodně pro mě…
     
    Muž prodělal operaci pohlaví na ženu.. a poté ještě jednu operaci zpět na muže!
     
     
    Obchodník Sam Hashimi se svou manželkou Trudi v r. 1990 předtím, než se stal designérkou Samanthou Kane
     
    Buď žena po odhalení jeho tajemství přestane svému muži brát telefon, když jí volá nebo (pokud se nebojí, že ublíží jeho citům) ho vyhodí a rovnou řekne zničující: „Já chci skutečného muže!“
     
    „Neexistuje nic, co bych si přál více, než se zamilovat a oženit. Je to jako bodnutí nožem do mého srdce pokaždé, když jsem odmítnut“, říká Charles ještě před tím, než potkal svoji budoucí ženu Victorii.
     
    „Trudi byla v mých očích dokonalá žena, ona byla láska mého života, ale byl jsem typický muž, který se soustředil příliš mnoho na práci a ne dost na svou rodinu. Myslel jsem, že když jsem jí dal pěkný dům a ona měla spoustu peněz na utrácení, že je šťastná, ale ona nebyla,“ říká Charles, který také přiznává několik milostných afér během manželství.
    „Když mě opustila kvůli jinému muži, byl jsem naprosto zničený a náš rozchod byl opravdu těžký. Nemohl jsem vídat své děti, což mě ničilo. Byl jsem velmi úspěšný v budování svého portfolia nemovitostí, ale v době našeho rozchodu se ekonomika propadla a já jsem ztratil spoustu peněz v době recese. Jako muž jsem se cítil velmi ponížený.“
     
    (Pokračovní po kliknutí na celý článek)

     
    Charles teď věří, že utrpěl úplné duševní zhroucení, během kterého začal pochybovat o všem, včetně jeho sexuality.
    Jako dospívající se zamiloval do jiného chlapce a ve svém zmatku začal chodit do gay klubů a jako transvestita přišel do kontaktu s transsexuály.
    „Prošel jsem trochu divokou fází experimentování. Měl jsem vždy pocit, že moje sexualita je velmi proměnlivá, i když jsem nikdy nebyl příliš přitahován jinými muži v době, kdy jsem byl ženatý s Trudi,“ říká Charles, jehož manželství se zhroutilo v roce 1995.
    „Setkal jsem se lidmi v těchto transsexuálních klubech, kteří říkali, jak je to fantastické být ženou, jak úžasný je sex, jak jsou šťastní a začal jsem uvažovat, jestli nejsem transsexuál také.“
    „Ale teď vidím, že jsem nebyl skutečný transsexuál. Pravý transsexuál je někdo, kdo je odhodlán být ženou bez ohledu na to, jestli vypadá jako plešatý řidič kamiónu. Já chtěl být dokonalou ženou. Jednal jsem podle fantazie.“
    V těchto transsexuálních klubech se Charles dozvěděl o Dr. Russellu Reidovi a v roce 1997 si s ním domluvil schůzku.
    „Bylo to všechno tak rychlé,“ říká Charles. „Mluvili jsme o mé fantazii být ženou, diagnostikoval mi poruchu sexuální identity a dal mi ženské hormony.“
     
    „Byl jsem vychován tak, abych věřil lékařům a v tomto hrozně deprimovaném a zmateném stavu jsem přijal diagnózu bez otázek.“
    Pokyny Příručky o změně pohlaví, které nejsou právně závazné říkají, že pacienti žijí v jejich nové pohlavní roli po dobu nejméně tří měsíců před tím, než jsou jim předepsány hormony a měli by mít za sebou alespoň 12 měsíců této léčby před operací.
    Charles měl operaci pohlaví pouhých šest měsíců po jeho první schůzce s Dr. Reidem a den poté prohrál soudní spor, ve kterém mu bylo znemožněno vídat své děti vě věku 12 a 13.
     
    Copak nebyly pochybnosti o tak drastickém průběhu vaší přeměny?
    „“Musíte pochopit, já jsem byl sám,“ říká Charles. „Ztratil jsem ženu a svou rodinu. Neměl jsem s kým mluvit, nebyl tu nikdo, kdo by mi řekl, že možná dělám chybu.“
    „Věřím, že všechny mé kroky vycházely z akutní psychické tísně, že jsem nebyl schopen vidět své děti. Bylo to nejtěžší období mého života.“
    V té době byl už Charles nadšený z jeho transformace v ženu.
     
    Samantha měla stále častěji deprese a jejím hlavním spouštěčem k tomu, aby začala přemýšlet o tom stát se opět mužem bylo zrušení zasnoubení s bohatým britským statkářem, který si byl vědom její změny pohlaví.
    „Zpočátku mu to nevadilo, že jsem byl kdysi muž, ale čím déle jsme byli spolu, tím častěji se o tom zmiňoval,“ říká Charles.
    „Řekl bych, že neříkal věci, které si doopravdy myslí, protože nejsem skutečná žena a uvědomil jsem si, že nikdy nebudu jako žena plně přijímán.“
    Ale odhaluje i další skutečný důvod pro provedení této změny zpět v muže a tím byla znovu naděje, že by se mohl smířit s jeho znesvářenými dětmi, které neviděl 13 let.
     
    „Opravdu jsem doufal, víc než cokoli jiného, ​​že když jsem se rozhodl pro změnu zpět na muže, že mě zase uvidí,“ říká Charles.
    „Po operaci jsem nenápadně požádal příbuzné, aby zjistili, jestli by mě mé děti chtěli vidět, ale obdržel jsem zprávu, že raději chtějí nechat věci tak jak jsou. To byla hrozná rána.“
    „Takže ve skutečnosti nic dopadlo tak, jak jsem doufal. Někdy se může člověk stát opravdu velmi osamělou existencí. Myslel jsem, že návratem k muži nastane konec příběhu, ale není tomu tak. Stát se znovu mužem bylo mnohem těžší, než jsem si dokázal představit. Samotná přeměna byla jakýmsi vymytím mozku.“
     
    Milionář Charles Kane utratil 200.000 dolarů za změnu pohlaví v roce 1987 a po sedmi letech si uvědomil, že to byl velmi špatný nápad… a teď se změnil opět v muže. Je jedinou osobou ve Velké Británii (a jedním z velmi malého množství lidí na světě), která prodělala dvě operace různého pohlaví.
     
    Vzal si ženu, které je o polovinu mladší než on a která měla v minulosti také nějaké „problémy s tělem“, takže Charlese přijala za toho, kým je.
     
    Když milionář Charles Kane vystoupí na veřejnosti se svou novou snoubenkou, lidé mají tendenci zírat. Může to být proto, že Victoria Emms je překrásná zrzka a se svými 28 lety na 50 let Charlese je dost mladá na to, aby mohla být jeho dcerou. Ale oba tuší, že je to proto, že vypadají – použito vlastními slovy – „výstředně“ nebo „divně“. V očích Victorie je Charles „opravdový muž“, ale ostatní mohou nesouhlasit. Narozen jako Sam Hashimi, obchodník a rozvedený otec dvou dětí, který měl operaci pohlaví v roce 1987, se změnil na okouzlující designerku interiérů Samanthu Kane.
     
    Charles Kane, když byl překrásnou designerkou Samanthou v Monaku v roce 1991
     
    Utratil 100,000 liber za kosmetické operace a úpravu zubů, aby vytvořil obraz „dokonale mužské fantazie“ a byl jako žena tak přesvědčivý, že neměl žádný problém přilákat muže a dokonce byl zasnoubený s bohatým statkářem. Poté v r. 2004, po sedmi letech jako žena, si uvědomil, že udělal s trašnou chybu. A to v důsledku konce jeho 12tiletého manželství a odcizení svých dětí. Zpočátku nadšení pro jeho přeměnu v roli ženy začíná blednout. Začínal nenávidět, jak mu ženské hormony způsobují náladovost a přecitlivělost. Nakupování ho nudilo a sex byl zklamáním.
     
    Bez ohledu na to, jak jako žena vypadal, cítil že hraje pouze ženskou roli. Takže před pěti lety Charles utratil dalších 25.000 liber za tři operace na Gender clinic v Charing Cross Hospital v Londýně, kde se změnil opět v muže. Jeho prsní implantáty mu byly odstraněny a mužské genitálie znovu sestaveny z kožních štěpů jeho žaludku. Potíž byla v tom, že už nebyl mužem, jakým byl předtím. Když jsem Charlese poprvé potkal před dvěma lety, ačkoli byl oblečený v obleku, nevypadal ani jako muž ani jako žena a byly na něm ještě znát pozůstatky krásné Samanthy.
     
    Charles se svojí manželkou Victorií nyní
     
    Řekl mi, že při pokusu o sblížení se ženami se setkal s úplným odmítnutím a ponižováním a začal se obávat, že nikdy nenajde nikoho tak odvážného, aby ho začal milovat. Tentokrát jsem ho při dalším našem setkání našel potkal usměvavého vedle své snoubenky Victorie – svobodné matky žijící se svým 2,5letým synem Albertem. Setkali se v galerii umění v jejím rodném městě Malvern ve Worcestershire v červnu 2009 a minulý měsíc přijala jeho nabídku k sňatku. Abych pravdu řekl, vypadají spolu poněkud zvláštně. Ona vypadá ještě mladší, než je, zatímco Charles se svými obarvenými blond vlasy připomínal styl, který nosila Samantha Kane. Ačkoli se oblékl do pěkně padnoucího obleku, obul si k němu pár šedorůžových semišových mokasínů.
     
    Ale Victoria nedává najevo, že se jí to nelíbí. Místo toho mi hrdě ukazuje svůj diamantový zásnubní prsten a trvá na tom, že Charles je mnohem lepším přítelem právě proto, že byl kdysi i ženou. Protože na rozdíl od jiných mužů, jak Victoria říká, skutečně rozumí potřebám žen. Popisuje, že je její spřízněnou duší a říká: „Vždy jsem měla ráda bohémské intelektuální starší lidi a když jsme se poprvé setkali, okamžitě jsme se k sobě začali přitahovat. Bylo tam duchovní spojení. Nevěděla jsem nic o něm nebo o jeho minulosti. Jeho vlasy byly trochu ženské, ale myslela jsem si, že je to proto, že je to prostě takový „hezounek“.
     
    Na jejich první schůzce Charles řekl Victorii o svých dvou přeměnách pohlaví. „Myslela jsem si hned, že to je někdo, kdo má opravdu spoustu zkušeností ze života, je velmi citlivý, chápající a moudrý člověk. Jsem docela pasivní ženská osoba a Charles je ve vztahu dominantní. Je to velice mužný muž, ale je také velmi dobrý posluchač a dává mi dobré rady.“ Poradenství zřejmě vztahuje i na oblečení, účesy a make-up. Zatímco Charles je skálopevně přesvědčen, že by nikdy nechtěl být znou ženou připouští, že jeho součástí je i Samantha, po které se mu stýská.
     
    Chalres říká: „Když jsem řekl Victorii o své změně pohlaví, nezačala se vymlouvat a neodešla. Myslela si, že je to plus. Nikdy bych nechtěl být znovu ženou. Určitě ne. Ale držím Samanthu v malém prostoru v mém mozku a občas ji navštěvuji, když chci vědět, jak se cítí Victoria. Dříve, když jsem byl Sam Hashimi, snažila-li se žena se mnou mluvit o svých emocích, bylo to jakoby mluvila s marťanem. Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše a já jsem teď v jedinečné pozici, kdy jsem uskutečnil velmi dlouhou cestu k Venuši a teď se vracím na Mars. Kdyby nic jiného ​​myslím, že věkový rozdíl je problematičtější. Victorii bude jen 38, když mě bude 60, a i když lidé říkají, že vypadám mladší, tak žertujeme, že mě bude muset dát do místnoho domova důchodců.“
     
    Victorii bylo sedm, když v roce 1989 Sam Hashimi jako 29-letý vedoucí investiční odnože Saúdské společnosti začal být známý pro neúspěšné převzetí fotbalového klubu Sheffield United. Victoria viděla starý zpravodajský záznam Sama Hashimi, kompletně s brýlemi a knírem a říká, že do něj by se nikdy nezamilovala. Charles Kane je podle jejího názoru mnohem lepší verze.
     
    Takže jaká žena si bude chtít vzít takového člověka? Žena, která má vlastní komplikované problémy se vzhledem svého těla. Jako plus se ukáže, že Victoria se vzpamatovává z anorexie. Ona i Charles věří, že jejich „vzájemný boj s tvarem těla pomůže jejich vztahu rozkvést“. Ale je to dostatečně pevná základna pro šťastné manželství? Victoria, dcera zedníka a zdravotní sestry, byla přijata jako teenager do nemocnice s poruchou příjmu potravy téměř vyhublá a na pokraji smrti. Obviňuje svou nemoc, že může za její plachou introvertní povahu a šikanu ve škole.
     
    „Myslím, že je to součástí porozumění mezi námi, i když máme teď docela jiné problémy,“ říká Victoria. „Stále mám problémy s jídlem a jsou dny, kdy ze sebe nemám dobrý pocit. Podívám se do zrcadla a vidím postavu s velkým množstvím tuku. Mám strach, že se naplní mé ženské křivky, ale Charles mi dává hodně sebevědomí.“
     
    Victoria se rozešla s otcem svého syna Alberta, když jejich dítěti byly tři měsíce. Byli spolu dva roky, ale Victoria říká, že dokud se nesetkala s Charlesem, myslela si, že muži jsou nepochopitelní. „Charles je romantický, vášnivý, láskyplný a milující,“ říká. „Pro mě je více mužný, než většina lidí v tom, že je zodpovědný a vezme si na starosti spoustu věcí, ale také je velmi moderní a citlivý.“ Charles dodává: „Existují lidé, kteří si myslí, jak jsou dokonalí, ale tohle si nemyslíme ani jeden z nás. Mám své pochybnosti, jestli jsem někdy 100%ní muž, ale ona mě ujišťuje, že jsem.“
     
    Jistě rodina Victorie – která prožila trápení s její anorexií – musí mít své pochybnosti. „Můj otec Peter je velmi vnímavý člověk a stejně tak i moje matka Coral, protože můj starší bratr Matthew je gay. Když jsem jim řekla o Charlesovi řekli: „Ach, to je opravdu zajímavé!“ Moje rodina žije mou anorexií. Viděli mě ležet na posteli krmenou infuzí v nose a říkající: „Miluji vás všechny, ale mám už dost. Chci zemřít.“ Jsou rádi, když jsem šťastná a Albert je také šťastný. Měla jsem pár známých, kteří vše zpochybňovali a říkali, že „by se s ním neobtěžovali“ nebo „že to ní trochu divně pro mě“, ale já je neposlouchám. Myslím, že lidé se bojí všeho, co je jiné, než obvyklé, nebo to, co vnímají jako normální, ale já mám Charlese ráda a on miluje mě.“
     
    Přirozeně musíme předpokládat, že sex není vysoko na jejich seznamu priorit, ale oba trvají na tom, že ano. Charles říká: „Pokud se dva lidé milují, radují se ze všeho. Je to o tom, jak moc chcete být s tou osobou, než s některou částí jeho těla. Poprvé jsem se bál vystoupit nahý před Victorií, ale ona taktně říká, že si ničeho špatného nevšimla.“ Victoria k tomu dodává: „Poprvé jsme se s Charlesem milovali se zhasnutými světly, ale pravdou je, že jsem si ani nevšimla ničeho neobvyklého. Ještě ne. Když někoho milujete, připadá vám vždy atraktivní. Každý muž je jiný.“
     
    Pár plánuje svatbu v kostele na konci příštího roku a Victoria se odstěhuje s Albertem do Chalresova domu v západním Londýně, jakmile budou kompletní všechny renovace. Ačkoli Charles říká, že by mohli posunout hranice lékařské vědy tím, že by spolu mohli mít dítě z umělého oplodnění, takové plány zatím nemají. Porod Alberta trval 30 hodin a byl tak traumatizující, že Victoria nechce něco podobného prožít znovu. Zatímco se Charles těší, že bude nevlastním otcem Alberta, chce také trávit více času se svými vlastními dospělými dětmi. Je nadšen, že po 15 letech odcizení se nyní smířil s jeho 24letým synem, studentem na Univerzitě v Oxfordu. „Můj syn byl zmaten mou změnou pohlaví, ale nyní mě přijal velmi dobře. Je to skvělý člověk a vypadá stejně jako já, když jsem byl Sam Hashimi! Cítím, že kruh mého života se pomalu uzavřel. Jedna má strana je velmi kontroverzní a hrající proti pravidlům, zato druhá strana je velmi tradiční. Jsem v podstatě rodinný typ – otec od rodiny a tato stránka se projevuje tím více, čím jsem starší.“
     
    V těchto dnech s jeho zkušenostmi jako Samantha Charles raději usiluje o tvůrčí život než o jeho bývalou kariéru obchodníka. Napsal svůj první román Tenkrát v Bagdádu, založený na skutečném příběhu svého dětství v Iráku a dokončil kurz tvorby filmu. V současné době hledá prostředky na dokumentární film s názvem „Sex. Změna. Blud.“ V těchto dnech, v kývnutí na jeho zkušenosti jako Samantha, Charles raději usilovat o tvůrčí život než jeho bývalé kariéře obchodníka. Napsal svůj první román, Tenkrát v Bagdádu, založený na skutečném příběhu svého dětství v Iráku, a dokončil film-dělat kurz. V současné době hledá prostředky na dokumentární film s názvem Sex. Změna. Omyl. „Cítím se velmi filozoficky, spíše než hořce díky tomu, co se mi stalo,“ říká.
     
    „Na základě vlastních zkušeností se domnívám, že operace pohlaví by neměly být povoleny a už vůbec ne ze systému státní zdravotní péče hrazené z daní. Myslím si, že žádný člověk se nemůže narodit jako transsexuální. Žijeme dnes v konzumní společnosti, kde všichni věří, že můžeme mít všechno, co chcete, ale až příliš mnoho možností může být nebezpečná věc.“
    Stěžuje si na úroveň poradenství při obou přeměnách, protože nakonec vypadá jako někdo, kdo je stále stejně zmatený a neví, kdo je a kým chce být.
    „Lidé, kteři si myslí, že jsou ženou uvězněnou v mužském těle si to, podle mého názoru, zcela nalhávají. Tak jako já. Potřeboval jsem radu, ne operaci pohlaví. V mnoha ohledech se vidím obětí lékařského povolání. I s kouzlem Samanthy Kane a utracenými 100,000 librami na mě lidé křičeli a házeli kameny. „Stal jsem se ženou. To přece není záležitost pro mě. Rozmyslel jsem si to. Jen hlupák nedokáže změnit své rozhodnutí, když se dozví, že bylo špatné. Potřeboval jsem obrovskou odvahu říct: „Ne, promiňte, chci se změnit zpět. Cítím se velmi šťastně, že jsem našel Victorii, ale vždy je někde v koutě mé mysli myšlenka: „Proč by měla chtít mě, když může mít skutečného muže?“
     
    Charles obviňuje z jeho nepříjemné situace největšího experta na transsexualitu ve Velké Británii, genderového psychiatra Dr. Rusella Reida – nyní v důchodu – který byl v roce 2007 pokárán Generální lékařskou radou za přílišný spěch v léčbě pacientů s transsexualitou. Dr. Russell Reid byl shledán vinným z vážného pochybení za jeho „nedostatek opatrnosti při zahájení hormonální a chirurgické léčby změny pohlaví u pacientů bez dalšího pečlivého a důkladného vyšetřování a posuzování“.
    Charles se domnívá, že nebyl opravdový transsexuál, ale byl jen „zmatený“ po rozpadu jeho 12tiletého manželství.
     
    Nyní musí brát silné dávky mužského hormonu testosteronu, protože nemůže tento hormon produkovat již přirozeně. A i když jeho genitálie vypadají přirozeně, intimního vztahu se ženou může dosáhnout pouze s pomocí skryté pumpy umístěné mezi varlaty. Čtyři roky hormonální terapie z něj udělalo to, co je teď. Ale pozůstatky Samanthy stále přetrvávají.
    Plastická chirurgie mu ponechala ženský nos. A také zuby, za které dal 6000 liber, díky nimž má úsměv, který mu může závidět leckterá hollywoodská hvězda. Jeho kůže je také hladká a při pohybu ruky, kdy odstraňuje z tváře vlasy, je znát jeho velmi ženské gesto. Můžete si všimnout, že by ještě teď dokázal velmi přesvědčivě zahrát ženu.
     
    Ale co je fascinující je to, jak mluví o tom, jaké to bylo být ženou v porovnání s tím být mužem.
    „Zpočátku to bylo velmi příjemné být ženou, především ženou v podnikání. Lidé si vás více všímají a tím pro mě bylo jednodušší vést jednání. Byl jsem také polichocen pozorností. Stal jsem se mnohem více kreativním člověkem a méně agresivním. Lidé podceňují vliv mužských a ženských hormonů. Mluvím z vlastní zkušenosti. Ovlivňují každou část vašeho života, fyzicky i psychicky.“
    „A pak je tu sex. Jako muž jsem měl sex velmi fyzický a přinášející větší radost, ale jako žena byl sex více ovlivněn mojí náladou a emocemi. Jako muž jsem na sex myslel denně, ale pokud jsem sex neměl jako žena i několik měsíců, vůbec mi to nevadilo. Mít sex jako žena není tak intenzivní.“
    Ačkoli byl Charles zpočátku nadšený přeměnou v krásnou ženu, začal stále více uvažovat o to, zda nehraje pouze ženskou roli.
    Samantha
     
    „Nejhorší na tom bylo, se že mnou bylo zacházenou jako s každou ženou – sexuálním objektem. Stával jsem se velmi podrážděným, když mi muži, o které jsem neměl zájem, říkali ty nejhorší věci, jaké jsem kdy slyšel. I když jsem byl žena fyzicky, v mnoha ohledech jsem měl stále mužský mozek. Měl jsem stále zájem o dění ve světě, publicistiku, obchod i sport. Můj zájem s ostatními ženami nebyl na stejné úrovni. Ve skutečnosti jsem zjistil, že žena je dosti povrchní a omezená. Kde hodně záleží na vzhledu na úkor ostatního. Neměl jsem zájem o nákupy. Moje kamarádky trávily hodiny nakupováním a zkoušením oblečení. Ale jako muž jsem stále věděl, co přesně mi padne a po pěti minutách jsem vyšel z obchodu se správným oblečením. Nikdy mě nezajímaly časopisy o celebritách nebo o věcech, které zajímají ženy. A když jsem se snažil o „mužských“ věcech mluvit s muži, nikdy mě nebrali vážně.“
    „A také protože jsem byl dříve mužem jsem přesně věděl, jak muži myslí a reagují na ženy, takže to pro mě nebylo žádným překvapením ani záhadou. Začalo to být spíše nudné. S čím jsem se ale velmi těžko vyrovnával byly ty nálady a deprese, které podle mě byly způsobeny ženským hormonem estrogenem. Jako muž jsem nikdy v takové depresi nebyl. Pokud mi něco vadilo, prostě jsem pokrčil rameny a šel dál. Jako žena jsem měl pocit, že jsem na horské dráze emocí. Nesouhlas s mým přítelem znamenalo změnu mé nálady na celé dny!“
     
    Pokud to tedy shrnu, tak jediný důvod, proč chtěl prodělat změnu pohlaví byl ten, že si prošel hrozným rozvodem a myslel si, že žít jako žena (spíše než muž) bude lepší a jednodušší? Wow!
     
    Charles Kane po dvou operacích pohlaví
     
     
    Rozhovor s Charlesem Kanem – video s jeho nejnovější manželkou Victorií
     
     
    —————————-
    Můj komentář:
     
    Dobrý no.
    – Některé myšlenky se mi líbily (třeba o tom, jak milujeme osobu a ne nějakou část jeho těla), ale jinak z toho nemám dobrý pocit. Jeho manželství taky trvalo 12 let a taky měl děti. A ani po těch dlouhých letech na ty děti nepřestal myslet a nezbavil se toho trýznivého pocitu, že s nimi není, takže se vrátil zase zpátky, aby s nimi být mohl. Bere mi to naději, že se s tím smířím já (že nemám malou u sebe.)
    – A taky ty jeho zkušenosti v podobě Samanthy, kdy vypadal tak krásně žensky a přesto přišel na to, že nikdy nebude jako žena přijímán…
    – Neustálé odmítání, kdy tak toužil po lásce…
    – A přišel na to, že čím je starší, tím víc se projevuje jeho druhá usedlejší stránka „otce od rodiny“
    – A pak si taky pokládám otázku, proč je jich tak málo? Téměř jediný na světě! Stal se opravdu omyl nebo na téhle planetě chodí tisíce přeoperovaných transsexuálů, kteří nemají tu hrdost, sílu a odvahu se zase vrátit jako on? Kdo to ví? Možná by to mohl chápat nějaký transsexuální psychiatr. Do hlavy nám nikdo nevidí…
     
    Nesouhlasím s tím, že všichni, kdo se cítí uvězněni v cizím těle si to jen nalhávají, ale kdo vlastně ve skutečnosti ví, jak to doopravdy je??? 🙂
     
    Jo, liším se od něj. Nakupováním a zkoušením věcí na sebe bych strávila dny, mám ráda časopisy o celebritách, chci se stát ženou bez ohledu na to, jak vypadám, ale děsí mě ten rozvod. Ale taky jsem nadšená z přeměny a pokud by mi někdo zakázal vídat se s malou jen proto, že chci být ženou, tak bych bojovala…
     
    „Uděláš-li to, udělám to.“
    To jsem si pořád říkala. A ona to udělala. Řekla, ať jdu. Tak jsem šla. A našla jsem si novou cestu.
    Kdyby to neudělala, našla bych si jí stejně?
    Stupňovalo se to. Nešlo to zadržet. Je mi hezky, když jsem Terezou. Ale stojí všechny ty útrapy za to?
     
    Přemýšlím, jak by to vypadalo, kdybych neměla ženu ani malou. Jak bych se chovala?
    Už tenkrát v roce 2000, kdy jsem ženu poznala jsem stála před jasným rozhodnutím: Buď rodinu a štěstí nebo si žít svůj holčičí život (o kterém jsem ještě nic nevěděla – jen to, že ho už ve zlomcích dnů vlastně žiju). Pokud si myslíte, že to v sobě zničíte a pokud máte pocit, že rodinné štěstí to musí přebít, pak zvolíte první variantu a tou je rodina.
    I kdybych zvolila tu druhou, nevydržela bych to sama. Potřebuji lásku, doteky, někoho, komu můžu věřit! A tím jak jsem se za tu Terezu ve mě styděla, bych to stejně nikdy nikomu neřekla… a stejně by tu byla jiná žena a jiné dítě… a stejně by to dopadlo stejně… třeba líp, protože hůř než teď to dopadnout nemohlo. Ale nemůžu pořád žít v iluzi, že existuje manželství, které akceptuje změnu pohlaví jednoho z partnerů a zůstávají stále spolu. Jo, vidím to na některých přeměnách na youtube, ale to se mě netýká.
     
    Jediné řešení by bylo jít do toho ještě tenkrát – před tím, než jsem si někoho našla.
    Jenže to jsem o tom nevěděla vůbec nic.
     
    Otázkou je, pokud už tohle všechno vím a uvědomuji si to, jestli nejsem schopná s tím žít jako muž za předpokladu, že to své rodinné štěstí budu zase mít?
     
    Já to nevím.
     
    Už zase mám strach. Je všude kolem mě.
    Strach z toho, že neuvidím malou.
    Strach z toho, že žena prodá byt.
    Strach z toho, že zůstanu sama.
    …že nikdy nebudu šťastná.
    „Nikdy“ znamená ani jako muž, ale ani jako žena.
     
    Dopr… jak to mám ale zjistit?