otєrєzє.cz

Euforie a informace od Hanky :)

23. 7. 2012 / 18:37 / 5 Comments
Tak rychle, než ta euforie ze mě vyprchá nebo mi jí něco/někdo zkazí :)))
 
Je to hodinka, co jsem přijela domů z Prahy a nemůžu se z toho ještě vzpamatovat. Takovou radost jsem už dlouho neměla a ráda bych to nadšení přenesla i na ostatní.
 
Ráno jsem samozřejmě nestíhala. Můj plán naplánovaný na vteřinu přesně pokulhával 🙂 A to jsem vstala ještě o čtvrt hodiny dřív. Nepočítala jsem totiž s tím, že se budu tak dlouho holit, protože jsem tam pořád viděla ty strašné vousy… a tím jak jsem byla (v domnělém skluzu) jsem se dokázala nalíčit v rekordním čase 🙂 A myslím, že i hezky! 😀 Mamka mi ráno ještě přelakovala vlasy, aby mi nelítaly a já v balerínkách vyrazila k autu…
 
Tam jsem zjistila, že si nemůžu pustit své oblíbené píšničky, které mi měly dodat odvahu, protože napájecí zdířka zapalovače u auta je jen jedna a musela jsem do ní strčit navigaci kvůli Praze. Jak jsem jí zapla, tak mi ukázala dojezd v 10:13. A já měla být u Hanky ve 12, takže jsem se zase malinko zklidnila, ale né moc.
 
Na mail, který můžu číst v mobilu zadarmo, jsem si nechala v 10 h. poslat obsazenost P+R záchytných parkovišť v Praze, se kterými jsem počítala. Skalka I, Skalka II, Hostivař a Letňany.
 
Nejvíc mi vyhovovala Skalka I, protože je to od ní kousek k metru Skalka a myslím že pět stanic na Jiřího z Poděbrad. V 10 jsem už ale byla na dálnici před Prahou, takže se nedalo zastavit, tak jsem to parkoviště prostě riskla a byla tam naštěstí ještě třetina volných míst. Tam jsem se přezula do bílých tenisek a balerínky dala do cross kabelky. A vyrazila.
 
V metru jsem jela skoro sama, takže jsem si říkala, že si příště nechám balerínky i cestou tam 🙂
 
Před dům Hanky jsem dorazila v 11:04. Takže necelá hodina na zklidnění se (nebo ještě větší znervóznění :).
Naproti měla být ta Rajská zahrada, ale byla oplocená – což z mapy nešlo poznat, tam je vše placaté a když jsem se na dům Hanky ve StreetView dívala na googlu, nenapadlo mě se otočit, abych to viděla 🙂
 
Ale kolem šla jedna maminka s prckem, vzali za kliku branky a už byli uvnitř. Tak jsem tam šla taky a ono je to volně přístupné. Ideální místo na relax! Dole si hrály děti a po cestičce se dalo jít výš a výš, kde byla vyhlídka na Prahu a v dálce hradčany. Vše krásně nové, upravené, čisté.
 
(Já to budu psát takhle podrobně, protože si chci tenhle okamžik zaznamenat se všemi detaily 🙂 Snad vás to nebude nudit a když jo, tak to přeskočíte žejo? 🙂 A fotila jsem to teda jenom na mobil, takže po rozkliknutí plný detail není tak hezký…)
 
V Rajské zahradě na jedné z laviček – v dálce Hradčany
 
Chtěla jsem být ale ve stínu, takže jsem si po chvíli poposedla vedle – naproti takového dětského hřiště z nerezu, kde jednotlivé dětské prolézačky plnily funkci posilovacích strojů z posilovny. Ono to na té fotce není vidět, protože jsem fotila, až když tam nikdo nebyl, ale prolézaly se tam hlavně maminky :)))
 
Dětské nerez prolézačky typu „posilovna“ v Rajské zahradě
 
Hlavně máte najednou hlavu plnou jiných myšlenek, protože Vás zaměstnává krása toho prostředí, které dýchá poklidnou atmosférou a dá se tu načerpat docela dost energie, kterou jsem zrovna docela potřebovala. Jsem ráda, že nepršelo. A bylo mi tak hezky, že jsem se rozhodla už přezout do balerínek, seděla tam s nožkou přes nožku a užívala si tu ženskost 🙂 (alespoň od krku dolů, i když jsem byla nalíčená 🙂
 
 
 
(Pardon, je to zase nějaký dlouhý, takže zbytek článku po rozkliknutí na „celý článek“ 🙂
 
 
Takže jsem si tam tak relaxovala, občas jsem koukla na dům, do kterého za chvíli vejdu a který vykukoval spolu s vysílačem na Žižkově za stromy….
 
Tady jsem si ještě nafotila nehtíky
(s těmi proužky na francouz. manikúru to Leni šlo úplně úžasně,
to je poprvé, co se mi ten bílý lak nedostal pod ně – asi byly kva-lit-ní! :D)
a balerínky na lavičce:
(to vás asi nezajímá, ale mě se to líbí a chci to tu mít 🙂
 
 
No a v 11:51 jsem se zvedla, prošla kolem maminek a tatínků hrajících si dole na hřišti (v tomhle anonymním městě si vás vážně nikdo nevšímá! To se mi líbí! 🙂 a došla ke zvonkům:
 
Kolik lidí už na tenhle zvonek asi zazvonilo???
 
Ten dům je vůbec zajímavý. Co zvonek to jiné jméno z jiné země 🙂 Ale nechci nikomu dělat nepříjemnosti, takže jsem zbytek zvonků rozostřila.
 
Zazvonil zvonec a … pohádky je začátek! 🙂 Takhle nějak si představuju začátek nového života – v Rajské zahradě…
 
Sestra už mě vítala úplně v pohodě za mříží, kterou mi otevřela a usadila mě, ať počkám v „ordinaci“ Hanky, která vůbec jako ordinace nevypadala. Spíš jako hezký pokojík s kobercem, s dvěma pohodlnými křesly, spoustou hezkých fotografií a obrázků, knih a předmětů… a hned vedle mě na stolku kniha „Transsexualita a jiné poruchy pohlavní identity“. Ta mi byla ovšem velmi známa, protože jsem jí přečetla během jedné noci, kdy jsem zjistila, kým vlastně jsem… což jsem taky Hance potom řekla 🙂
 
Za chvilku ke mě dorazila sestra sepsat kartu a nějaké údaje (jméno, pojišťovna, bydliště, zaměstnání, manželka, dítě, psycholog, psychiatr, zdrav.stav, atd.) Zaplatila jsem 30 Kč a přišla Hanka.
 
To byl okamžik, kterého jsem se tak strašně bála! Ale najednou to ze mě spadlo. Už se nedalo couvnout, byla jsem tu a byla tu i Hanka – moment, který jsem si představovala tisíckrát.
 
Posadily jsme se a Hanka se zeptala: „Tak co pro vás mohu udělat?“
 
Věděla jsem, že se zeptá takhle. Řekla jsem jí, že jsem si mockrát připravovala, jak začnu, ale že toho chci říct tolik… tak jsem jí řekla, že potřebuji její pomoc. A začala jsem vyprávět o svém dětství – stručně – a potom o zbývajícím životě, jak to bylo s manželkou a jak mě nakonec opustila a já si uvědomila, kdo jsem a že už to začalo vylézat tak moc na povrch, že je to silnější než já a nedalo se to zadržet. Hanka si vše zapisovala…
 
…a tady se nebudu moc detailně rozepisovat, protože si myslím, že není fér sdělovat takhle podrobné „interní“ informace už vůči Hance…
 
Nakreslila mi na papír postup, jaký mě čeká a říkala mi spoustu informací. Na mojí růžovou kartu si napsala velkým písmem „TEREZA“ 🙂 Probraly jsme i manželku a dcerku a spoustu dalších zajímavých věcí 🙂
 
Je zvláštní, že na každou mou otázku, kterou jsem měla napsanou na papírku, že se na ní musím zeptat, mi Hanka sama pokládala odpovědi 🙂
 
 
Tak například jsem zjistila důležité věci, na které jsem nikde nenašla odpovědi:
a) Nemá smysl odstraňovat vousy před začátkem hormonální terapie, protože testosteron je bude budovat stále silné a dál a dál… hormony to zjemní a laser je potom vezme i tak. Byly by to vyhozené peníze.
Což jsem byla i nebyla ráda, protože už jsem si chtěla užívat holčičího života hned bez vousů, ale nějak to vydržím.
To, jestli je účinnější IPL, laser nebo elektrolýza mi Hanka nebyla schopná potvrdit. Že prý je to stálým tématem diskusí holek na společných sezeních :))
 
b) Ten postup, který mi Hanka napsala na papír počítal i s tím, že po zahájení hormonální terapie si holky řeší kadeřníky, kosmetiku, plastiky (plastika obličeje – např. nosu nebo brady zdarma není, ale redukce štítné chrupavky (ohryzek) ano a dělají to v Pardubicích) a také mění šatník. Ten už já mám téměř změněný, čehož si také všimla 🙂 Je chybou chodit už teď výstředně žensky např. v podpatkách a minisukni, pokud máme mužské znaky, protože okolí to vnímá špatně. Což mě navnadilo, protože to znamená, že po hormonech ty ženské znaky mít nebudu a tím pádem mě okolí bude brát jako ženu! (?) Aspoň tak jsem si to vyložila.
 
c) Prsa po hormonech povyrostou jen trošku. S čímž počítám – tak teď mám áčka, tak snad potom by to mohla být aspoň áčka a půl :))) Ale chce to nějaká hezká, aby to vypadalo dobře a žensky 🙂
 
d) neutrální tvar jména… na to jsem se zeptala, kdy to asi tak nastane a překvapila mě odpověď: „Kdykoliv si o to řeknete a já vám to napíšu!“ !!!! Páni!
Takže hned po příjezdu domů jsem napsala Janičce, pro kterou změna jména na neutrální tvar znamená opravdu moc (což pro mě taky!), jak se věci mají a doufám, že se tam (nebo alespoň u někoho jiného s podobným zaměřením) taky brzy objeví.
 
e) sex.orientace – když jsme probíraly manželku, která je v tom opravdu nevinně, tak jsem si povzdechla, že si budu muset najít ženu jako partnerku… a Hanka mě ujistila, že to není tak jisté 🙂 Že se to občas změní 🙂
Přemýšlela jsem nad tím v autě cestou domů a napadlo mě, že to bude tím, že jako žena ukrytá v mužském těle toužím po všem ženském, nemůžu se toho nabažit a proto toužím žít se ženou, nejlépe krásnou, protože tím mám tu ženskost u sebe… stejně jako to oblékání do ženských šatů…tím se jakoby přibližuji k té ženskosti, po které toužím. A až té ženskosti dosáhnu a budu ženou, kdo ví, jak to s mojí orientací dopadne, když už teď jsem na svém holčičím profilu na jednom českém serveru tak obletovaná, což je mi (přiznávám) příjemné :))
 
Dostala jsem papír s kontakty na různé specialisty (plastický chirurg, ORL, endokrinolog, internista, gynekoložka…) a doporučení pro Prof. Weisse, ke kterému prý půjdu jen jednou a který potvrdí diagnózu. (Joo tak o tom už jsem slyšela od Míši taky a bála jsem se toho, ale teď už se nebojím, protože si věřím a nemám nejmenší pochybnosti…tak uvidíme. P. Weiss už mi po 13 h. nebral telefon, takže se tam objednám zítra. A zase do Prahy… 🙂 Musím ještě Hance sepsat svůj „vypravěčský“ životopis (ne pracovní!) 🙂 Prý jestli ráda píšu, že by byla radši, kdyby byl delší… tak jsem jí ujistila, že já neumím být stručná, že si počte :)))
 
A do Prahy už budu jezdit každý měsíc – Hanka mi dala termíny dopředu, zaplatila jsem tisícovku za dlouhodobé odborné poradenství a sestřička se mnou ještě vyřídila ostatní administrativní náležitosti.
 
Hanka se se mnou rozloučila, poděkovala za návštěvu a já zase jí za milý přístup a šla jsem do reality už absolutně né jako Tom, ale jako Tereza. A až takhle půjdu od prof. Weisse, tak si radostí zakřičím, jak budu šťastná :).
 
Jo a pakrovat se před ordinací nedá – tedy by nemělo… sestřička říkala, že tam ale ještě nikdy neviděla nikoho, jak auto odtahují, ale mluvila o nějakých placených parkovištích poblíž, ale já se i pro příště spokojím s P+R Skalka I. A taky se mi líbí ta cesta městem k metru, pak samotným metrem a zase cesta Slavíkovou ulicí k Rajské zahradě v balerínkách :))
 
Vyšla jsem ven ve 13:06 v úplné euforii a také s radostí, že mi Hanka nevzala mé iluze… Tolik jsem se bála… Takže moje zkušenost s ní je výborná. Nevidím teď vůbec v ničem problém a těším se na to, co bude následovat.
 
Hanka pořádá každý měsíc skupinová sezení zvlášť pro „holky“ a „kluky“ a pozvala mě nezávazně když budu chtít hned na to první v srpnu…
 
Děkuju všem, kdo jste na mě myslely 🙂 (Lence, Monice, Anetce, Nikče, mojí mamče, ségře i Janičce… když nad tím tak přemýšlím, tak vy všichni mi stačíte a zbytek světa ať si říká co chce 🙂
 
 
No a jak jsem byla v té euforii, nechala jsem si balerínky na sobě a vznášela se blahem :))) Kašlala jsem na lidi (i když je občas kontrolovala pohledem) – ale měla jsem sluneční brýle – jenže klučičí no… musím si co nejdřív pořídit nějaké hezké holčičí… prošla zase zpátky Slavíkovou ulicí na Jiřího z Poděbrad do metra, naskočila do vagónku, sedla si s mobilem v ruce, lidi po mě jen po očku mrkli a zase si sledovali dál ten svůj časopis, mobil nebo zem… Nikdo nic neřešil. Celá šťastná jsem vylezla na Skalce z metra, prošla zastávkou plnou lidí a šla pomalu k autu… nikam jsem nespěchala, bylo mi krásně…
 
Tereza jede nahoru v balerínkách na eskalátorech na stanici Skalka 🙂
 
 
Přála bych si, aby mi ta euforie zůstala… i to nadšení, které mám… protože já jsem nadšená ráda a konečně mám zase důvod taková být…
 
A jdu smolit životopis 🙂

5 Comments

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.